Názory

Čestné a historické názvy

Pavel Minařík

         Příslušníci armády, ale i široká civilní veřejnost, jsou s tradicemi naší armády mimo jiné seznamováni i formou propůjčování historických nebo čestných názvů jednotlivým vojenským útvarům. V desetiletích předcházejících společenským změnám roku 1989 byly tradice jednotlivých součástí armády jednostranně zaměřeny na preferování bojové činnosti čs. vojenských jednotek v SSSR a propagaci vládnoucí politické strany. Od roku 1990 můžeme zaznamenat návrat k původním tradicím, na nichž vznikala čs. armáda v roce 1918 nebo byla obnovována v roce 1945. Celé řadě svazků a útvarů byly na počátku 90. let propůjčeny historické či čestné názvy. Bohužel, vzhledem k neustále probíhající transformaci armády, většina z nich po krátké době zanikla. Proto se proces navracení názvů v roce 1992 dočasně zastavil. Propůjčování názvů bylo obnoveno při příležitosti 80. výročí vzniku samostatného československého státu 28.10.1998. Od tohoto dne získalo svůj historický název 26 svazků a útvarů AČR. Několikaletý proces nepřetržité transformace armády ale způsobil, že minulost útvarů se vzhledem k četných změnám v názvech a redislokacím stala velice nepřehledná a leckdy se zcela vytratila. Důsledkem nastalého zmatku bylo opuštění tradic konkrétních vojenských útvarů a přechod k tradicím z teritoria, kde se určitý vojenský útvar v současné době nachází. To je samozřejmě možné, ale výsledkem je potlačení skutečných tradic. V rámci pěstování hrdosti na službu v armádě jsme se sice vrátili o tisíc let zpět až ke svatováclavské tradici, ale obrázek, který vidíme, neodpovídá vždy skutečným historickým událostem.

         Markantním příkladem nerespektování reálného vývoje je propůjčení 2. mechanizované brigádě historického názvu "Dunkerská". Tato brigáda má být pokračovatelem chebského pevnostního velitelství, 1. pěší divize ve Francii, 1. obrněné brigády ve Velké Británii a 1. tankové brigády v SSSR. Realita je zcela jiná. Jedná se o svazek, který bezprostředně navazuje na 2. čs. paradesantní (pěší) brigádu v SSSR. Jeho velitelství a jednotlivé útvary se do jihozápadních Čech přesunuly ze středního Slovenska v létě 1948. Rovněž tak 21. mechanizovaný prapor, nesoucí pojmenování "Pětatřicátníků", nijak nesouvisí s bývalým plzeňským Pěším plukem 35. Jde o prvorepublikový Pěší pluk 25 z Lučence, jehož kořeny sahaly do roku 1672. Skutečným pokračovatelem Pěšího pluku 35 byl 12. motostřelecký pluk v Domažlicích zrušený v roce 1991. Obdobným případem je i 42. mechanizovaný prapor "Svatováclavský". Předchůdcem útvaru byl 3. tankový prapor 1. čs. tankové brigády v SSSR, reorganizovaný 15.9.1945 na 3. tankovou brigádu v Pardubicích. Brigáda do roku 1946 sídlila ve stejné posádce jako prvorepublikový Dragounský pluk 8, ale nikdy nebyla považována a označována za jeho historického nástupce. Ani 73. mechanizovaný prapor není následníkem Pěšího pluku 6 "Hanáckého". Přáslavický útvar se vytvořil z původního 33. tankového pluku, jehož historické kořeny můžeme nalézt v 7. dělostřeleckém pluku 4. pěší brigády v SSSR. Olomoucký Pěší pluk 6 zanikl v roce 1950 a příslušníci zrušeného útvaru doplnili 103. a 104. mechanizovaný pluk v Milovicích a Jincích.

         Obdobné případy "nevlastních" tradic najdeme i v rámci vzdušných sil. 4. základna taktického letectva "Zvolenská" v Čáslavi není bezprostředním historickým nástupcem prvorepublikového Leteckého pluku 4, ani druhoválečného 1. stíhacího leteckého pluku "Zvolenského", ale 22. stíhacího leteckého pluku vytvořeného v roce 1957. Zvolenský letecký pluk zanikl v roce 1994 na letišti v Českých Budějovicích a s čáslavským útvarem měl společné jen to, že mu předal část letecké techniky. Rovněž tak v případě 32. základny taktického letectva "Biskajské" je její návaznost na 311. bombardovací peruť pouze nepřímá, protože se opět jedná o zcela jiný útvar. Základna vznikla z původního 20. stíhacího leteckého pluku, vytvořeného v Čáslavi v roce 1956. Pokud bychom chtěli hledat tradice uvedené bombardovací peruti, nalezli bychom je u Leteckého pluku 25, který v roce 1950 zanikl ve Kbelích. Při pátrání po nástupci našich vojenských jednotek působících v letech 1941 až 1943 v severní Africe byl nejprve nalezen 11. protiletadlový pluk ve Stříbře, pojmenovaný v roce 1990 jako "Tobrucký". Po jeho redislokaci na Slovensko byla tradice 11. pěšího praporu-Východního a 200. protiletadlového pluku-Východního v roce 1999 objevena u 42. protiletadlové brigády v Brně. Svazek bohužel na konci téhož roku zanikl. Jaký bude další útvar, u něhož se najednou objeví doposud neznámé historické kořeny?

         Příkladem nepříliš promyšleného pojmenovávání vojenských útvarů mohou být historické názvy propůjčené k 8.5.2002. Kromě jiných útvarů obdržela Výcviková základna mírových sil historický název "Plukovníka Švece". Velitel 1. střelecké divize čs. legií v Rusku Josef Jiří Švec byl zcela jistě významnou osobností, jehož hrdinný odkaz a mravní krédo nesmíme zapomenout. Jeho jméno nesl v letech 1924 až 1939 jindřichohradecký pěší pluk 29, později transformovaný na 7. tankový pluk. Proč ale v tomto případě nebyla využita regionální vojenská tradice ve prospěch výcvikové základny civilní ochrany v Jindřichově Hradci a místo toho byla přidělena útvaru v Českém Krumlově, který by hrdě mohl nést jméno "Mistra Jana Husi"? V uvedené posádce totiž až do roku 1991 působil 51. motostřelecký pluk, přímý historický nástupce 1. čs. střeleckého pluku stejného jména. Jako další příklad je možné uvést Vojenskou střední školu ve Vyškově, které byl propůjčen historický název "Jana Lucemburského". Byla zohledněna skutečnost, že podle veřejně prezentovaných materiálů k reformě naší armády se se školou již nepočítá a tím opět dojde ke ztrátě jednoho z propůjčených historických názvů? Na druhé straně zůstane zachováno pojmenování 1. mechanizované divize "Albrechta z Valdštejna", vojevůdce sice schopného, ale jinak člověka bezohledného a mravně naprosto bezzásadového. Střední škola samotná se prezentuje jako historický nástupce rakousko-uherských kadetních škol, prvorepublikových vojenských učilišť a z nich údajně vytvořených poválečných vojenských gymnázií. Bohužel, ani jedna u uvedených vojenských škol není jejím historickým předchůdcem. Skutečným nástupcem Pěchotního učiliště v Milovicích je Vysoká vojenská škola ve Vyškově. Na vojenská gymnázia, vytvořená již v roce 1935, navazuje Střední technická škola v Moravské Třebové. Vysoká vojenská škola ve Vyškově je taktéž přímým historickým nástupcem bývalé Vojenské akademie v Hranicích, i když držitelem názvu "Hranických akademiků" je Vojenská akademie ve Vyškově, vytvořená v roce 1996. Vysoká vojenská škola se svého názvu patrně již nedočká vzhledem k předpokládanému zrušení. Propůjčení názvu "Edvarda Beneše" 33. základně vrtulníkového letectva je velmi vhodným připomenutím zásluh našeho prvního ministra zahraničních věcí a druhého prezidenta o budování čs. armády, zejména v období obou světových válek. Základna ale není bezprostředním nástupcem Leteckého pluku 43 "Dr. Edvarda Beneše", dislokovaného v posádce Přerov od srpna 1946 do března 1949. Proto by se v jejím případě mělo jednat spíše o čestný název než o název historický. Ostatně původně se v jejím případě navrhovalo udělení názvu "Josefa Františka". Letecký pluk 43 byl oficiálně dnem 10.3.1949 redislokován do Milovic a včleněn jako 3. letka do Leteckého pluku 41 "T. G. Masaryka", tj. pozdějšího 47. leteckého průzkumného pluku "Atlantického" v Hradci Králové.

         Co nás čeká dál v procesu propůjčování historických a čestných názvů? Průzkumný prapor 4. brigády rychlého nasazení na svých internetových stránkách již prezentoval, že očekává přiřčení tradic úderného praporu čs. legií v Rusku, které původně měly být přiděleny 2. průzkumnému praporu. Průzkumný prapor v Bechyni má přitom kromě jiného své historické kořeny i v legionářském pěším pluku 5, vytvořeném v roce 1917 v Rusku a nesoucím až do roku 1950 jméno "T. G. Masaryka". Se jménem našeho prvního prezidenta se asi již nepočítá. Bývalý úderný prapor ruských legií se po svém příjezdu do ČSR transformoval na hraničářský prapor 6, nacházel se v Domažlicích a po 2. světové válce nebyl obnoven. Doufejme jen, že společně s názvem "Sibiřských úderníků" nepřevezme útvar i jejich symbol a bechyňští vojáci nebudou na svých uniformách nosit znak s lidskou lebkou.



Poslední aktualizace: 05.01.2003

NAVRCHOLU.cz