Názory

Den ozbrojených sil

Pavel Minařík

         Svým rozkazem ze dne 7.2.2002 prezident České republiky stanovil 30. červen jako Den ozbrojených sil České republiky. Armáda ČR a další složky ozbrojených sil mají po jedenácti letech opět svůj oficiální svátek. Jak praví rozkaz, stalo se tak v souladu s historickými tradicemi našich ozbrojených sil, neboť "v tento den v roce 1918 ve francouzském městě Darney při slavnostní přehlídce československé brigády spojenecká Francie jako první potvrdila právo Čechů a Slováků na samostatnost a vlastní stát". Je bezesporu velmi pozitivní skutečností, že se po letech hledání vhodného data naše armáda konečně dočkala svého svátku. Podívejme se blíže na zmiňovanou historickou událost.

         Dne 30. června 1918 se v přífrontovém městečku Darney shromáždila Čs. brigáda. Tvořily ji 21. a 22. čs. střelecký pluk, jejichž příslušníci koncem května ukončili svůj výcvik v Cognacu a Jarnacu. Sešly se zde při příležitosti předání praporu 21. čs. střeleckému pluku. Slavnostního aktu se zúčastnil prezident francouzské republiky Poincaré, ministr zahraničních věcí Pichone, vojenští přidělenci vlád Velké Británie, Itálie, USA a Srbska, generální tajemník Česko-slovenské národní rady Dr. Beneš, náčelník Československého generálního štábu při ČSNR francouzský generál Janin a celá řada dalších oficiálních hostů. Slavnost byla zahájena v 9 hodin přivítáním francouzského prezidenta na místním nádraží a průchodem vyzdobeným městečkem. Před nastoupenou brigádou nejprve přednesli své projevy Dr. Beneš a prezident Poincaré. Po předání praporu, věnovaného městem Paříží a zhotoveného českou krajanskou obcí, následovala slavnostní přísaha příslušníků brigády a defilé před přítomnými hosty. Ti následně zhlédli tábor, kde byli čs. vojáci ubytováni, a v 11 hodin za zvuků marseillaisy a čs. hymny naše vojáky opustili. Ve 14 hodin francouzský prezident odjel salónním vlakem zpět do Paříže. O několik dní později, v den výročí památné zborovské bitvy, vojáci 21. pluku odešli na frontu. Příslušníci 22. pluku je následovali až 24. srpna. Nejprve se oba pluky nacházely na klidnějším úseku v Alsasku, kde získávaly bojové zkušenosti. V polovině září se Čs. brigáda spojila, přesunula do Argon a zde se koncem října její příslušníci vyznamenali při bojích o obce Terron (21. pluk) a Chestres (22. pluk).

         V souvislosti s uvedenou slavností zveřejnila francouzská vláda 29. června nótu, v níž "prohlásila práva našeho národa na samostatnost a uznala veřejně i oficiálně Česko-slovenskou národní radu jako nejvyšší orgán, spravující všechny zájmy národa a jako první základ příští čs. vlády". Následně i Velká Británie v deklaraci ze dne 9. srpna uznala čs. legie jako součást dohodových vojsk a ČSNR za budoucí provizorní vládu čs. státu. Dne 9. září uznala ČSNR vláda USA a 3. října následovalo uznání ze strany italské vlády. Na tomto základě se ČSNR, která se vznikla v Paříži v květnu 1916 z původního Českého zahraničního komitétu, změnila 14. října 1918 v tzv. prozatímní čs. vládu a Dr. Beneš jako novopečený mistr zahraničních věcí a vnitra vydal nótu, v níž byl T. G. Masaryk prohlášen za prezidenta nového státu a zároveň předsedu vlády.

         Jak je z krátkého historického exkurzu zřejmé, spojenecká Francie potvrdila právo Čechů a Slováků na vlastní stát již 29. června a v den uváděný rozkazem prezidenta, tj. 30. června 1918, proběhlo předání praporu 21. čs. střeleckému pluku a přísaha vojáků Čs. brigády.

         První československá národní jednotka v rámci francouzské armády vznikla ale dříve. Jednalo se "Rotu Nazdar", vytvořenou z našich krajanů žijících v Paříži již koncem srpna 1914 v rámci cizinecké legie. Po absolvování nezbytného vojenského výcviku její příslušníci v jihofrancouzském městečku Bayonne 12.10.1914 složili slavnostní vojenskou přísahu a převzali prapor věnovaný městskými dámami. Koncem října rota odjela na frontu, kde až do dubna 1915 setrvala na poměrně klidném úseku. Počátkem května se ovšem zúčastnila ofenzívy u města Arras, což se většině příslušníků jednotky stalo osudným. "Rota Nazdar" v bojích svedených 9.5.1915 utrpěla velké ztráty a zanikla. V cizinecké legii jednotliví vojáci sloužili až do léta 1918, kdy byli převedeni do nově formovaných československých střeleckých pluků.

         Československé vojenské jednotky se ve Francii v letech 1. světové války formovaly na základě dekretu francouzského prezidenta ze 16.12.1917. Tímto dnem Francie povolila vytváření samostatné čs. armády, pod vojenským velením francouzského generálního štábu a za politického řízení Česko-slovenské národní rady v Paříži. Ve Francii se postupně vytvořily čtyři pluky (21. až 24.). Jako poslední stačil 22. prosince 1918 převzít svůj prapor 23. čs. střelecký pluk, zformovaný v podstatné míře z našich slovenských krajanů z USA. Na památku svého působení ve Francii obdržely některé pluky počátkem 20. let minulého století čestná pojmenování (pěší pluk 21 "Maršála Foche", pěší pluk 22 "Argonský" a pěší pluk 23 "Amerických Slovákov"). Odkaz hrdinného boje "Roty Nazdar" od roku 1932 připomínal název hraničářského praporu 2.

         Na teritoriu Francie se v letech 1. světové války zformovaly československé vojenské jednotky jejichž řadami prošlo téměř 12 000 osob. Svůj život pro vytvoření samostatného čs. státu zde obětovalo okolo 650 dobrovolníků. Jednotlivé pluky francouzských legií se do Československa vrátily počátkem roku 1919.

         Jak praví citovaný rozkaz prezidenta České republiky "jednalo se o další významný krok na cestě, která vedla ke vzniku samostatného státu, jehož armáda byla budována v duchu tradic československých legií. K tomuto odkazu se přihlásil také domácí a zahraniční odboj v letech druhé světové války. Tento odkaz odpovídá rovněž hodnotám, k nimž se hrdě hlásí a které v současné době rozvíjejí naše ozbrojené síly. Nechť Vás odkaz vojenských historických tradic vede k hrdosti a vysoké odpovědnosti za přípravu k obraně České republiky".

         Z celkového počtu více než 100 000 legionářů, bojujících na frontách 1. světové války v Rusku, Francii a Itálii za vytvoření samostatného Československa, svůj život položilo téměř 5 500 vlastenců, kteří se do nově vytvořené republiky nevrátili.



Poslední aktualizace: 05.01.2003

NAVRCHOLU.cz