Historie Armády České republiky po roce 1945

Průzkumník poválečné armády (1961)

• slovo úvodem

• čísla a fakta
• čs. opevnění po roce 1945
• sovětská vojska ve světě
• chronologie výstavby
• představujeme útvary AČR
• studie a materiály
• personální přehledy
• od našich čtenářů

Pěšák poválečné armády (1953)


 

Přísaha příslušníků československé armády z roku 1950

         "Já, občan lidově demokratické republiky Československé, slavnostně přísahám, že bude čestným, statečným, ukázněným a bdělým vojákem, že budu přísně zachovávat vojenské a státní tajemství a bez odmluvy plnit všechny vojenské řády a rozkazy velitelů a představených. Přísahám, že se budu svědomitě učit vojenskému umění, všemožně chránit majetek armády a lidu a že budu do posledního dechu oddán svému lidu, své lidově demokratické vlasti, prezidentu a vládě Československé republiky. Jsem připraven na rozkaz prezidenta a vlády republiky Československé kdykoli bránit svou vlast - lidově demokratickou Československou republiku, a jako voják přísahám, že ji budu bránit mužně a udatně, důstojně a čestně a že nebudu váhat nasadit i svůj život k dosažení úplného vítězství nad nepřítelem. A poruším-li tuto slavnostní přísahu, nechť mne stihne přísný trest lidově demokratického zákona, obecná nenávist a opovržení pracujícího lidu. Tak přísahám!"

 

Slovo úvodem:

         Po skončení 2. světové války začala urychlená obnova čs. armády. Základní složky pro její opětovnou výstavbu představovaly čs. vojenské jednotky, zformované v letech války v zahraničí, doplněné o nově vytvářené domácí útvary. Organizační rámec z počátku spontánnímu procesu obnovy armády dala tzv. prozatímní organizace čs. branné moci, schválená 25.5.1945. Území ČSR bylo rozděleno na čtyři oblasti a postupně vzniklo 16 pěších divizí, které doplňoval tankový sbor a dělostřelecká divize. V téže době se uvažovalo i o vytvoření 8 leteckých divizí, kterých nakonec vzniklo pouze pět.

         Realizace počátečních velkorysých plánů byla však poněkud skromnější. Velení čs. armády se potýkalo především s nedostatkem lidských a materiálních zdrojů. Zejména se projevil se úbytek obyvatelstva způsobený odsunem Němců a části Maďarů. Rovněž tak čs. ekonomika se z válečného rozvratu vzpamatovávala jen velmi pomalu a naše národní hospodářství nebylo schopno pokrýt všechny materiální požadavky znovuvytvářené armády. Výsledkem byl poměrně neutěšený stav bojeschopnosti jak pozemního vojska, tak i letectva. Armáda se navíc podílela na odsunu Němců, výpomoci v národním hospodářství a bojích s banderovci.

         Reakcí na přetrvávající problémy byla reorganizace armády provedená v roce 1947. Plánované i skutečné počty osob a techniky byly výrazně sníženy, řada sborů a divizí zanikla nebo přešla na nižší stupeň naplněnosti a bojové pohotovosti. Tento proces pokračoval i v následujících letech.

         Výraznou proměnu čs. armády způsobily politické změny, které v Československu nastaly v únoru 1948. Nejprve se uskutečnila tzv. očista velitelského sboru, v jejímž průběhu (do konce roku 1952) muselo armádu opustit 53 % důstojníků a na rozhodující funkce postupně nastoupili vojáci z povolání zcela oddaní novému režimu. V letech 1948 až 1950 se rovněž tak dílčím způsobem upravovala organizace i dislokace armády a těžiště sil se postupně přenášelo na hranici se SRN. Koncem roku 1950 byla provedena zásadní reorganizace čs. armády podle sovětského vzoru, zahrnující kromě jiného i zrušení stávajících oblastí a vytvoření 1. vojenského okruhu na území Čech a 2. vojenského okruhu na území Moravy, Slezska a Slovenska. Od počátku 50. let v rámci tzv. plánu maximální zbrojní výroby dostávala naše armáda masové dodávky nové bojové techniky, vyráběné převážně na základě sovětských licencí. Postavení čs. armády výrazně ovlivnila probíhající válka v Koreji, v souvislosti s níž se očekávalo i vypuknutí 3. světové války. Počátek 50. let je proto charakterizován intenzivní výstavbou nových svazků a útvarů, spojenou se zvyšováním počtu příslušníků armády, který v roce 1953 dosáhl téměř 300 tisíc osob. V tomto období čs. armádu tvořilo 29 divizí, z toho 17 divizí pozemního vojska, 10 divizí letectva a 2 divize protivzdušné obrany státu (dobově protiletecké obrany státního území), doplněné celou řadou samostatných brigád, pluků, praporů a oddílů. Po ukončení korejské války se nebezpečí vypuknutí válečného konfliktu poněkud zmenšilo a tak nastal proces postupného omezování zbrojní výroby a snižování počtu příslušníků armády. Armáda byla rovněž zneužívána k perzekuci části obyvatelstva zařazováním tzv. politicky nespolehlivých osob do pomocných technických praporů v letech 1950 až 1954.

         Dalším výrazným mezníkem ve výstavbě čs. armády byl vstup Československa do Varšavské smlouvy 14.5.1955. Tímto byla smluvně zakotvena vzájemná velmi úzká vojenská spolupráce s armádou SSSR (probíhající již od počátku 50. let) a v naší armádě se nedělo nic bez vědomí a souhlasu jejího velení. V polovině 50. let se rovněž změnil charakter výcviku a již od roku 1954 se předpokládalo vedení války výhradně za použití jaderných zbraní. Současně se naše armáda začala postupně zúčastňovat spojeneckých vojenských cvičení, z nichž největší se uskutečnilo v roce 1966 pod názvem VLTAVA a za naši armádu se ho zúčastnilo téměř 80 tisíc vojáků, 550 tanků, 1.500 obrněných transportérů, 630 dělostřeleckých prostředků a 750 letadel.

         Dosavadní organizační uspořádání naší armády bylo v roce 1958 nahrazeno novým, lépe vyhovujícím manévrovému charakteru soudobé války a opět přesně kopírujícím změny, probíhající v sovětské armádě. V souvislosti s touto reorganizací dochází k nahrazení 1. vojenského okruhu dvěmi vševojskovými armádami a nové operační učlenění vojsk, s dílčími úpravami, přetrvalo až do počátku 90. let. Reorganizovanou čs. armádu v tomto roce tvořilo 180 tisíc vojáků, zařazených do 22 divizí (z toho 15 divizí pozemního vojska, 6 divizí letectva a 1 divize protivzdušné obrany státu) a řady samostatných brigád či pluků. Do roku 1960 zůstává zachován obranný charakter čs. armády v první fázi střetnutí, v tzv. počátečním období války, ale od tohoto roku se přechází na plánování ofenzivní bojové činnosti již od prvních okamžiků válečného konfliktu.

         První polovina 60. let je následně spjata s postupnou raketizací výzbroje čs. armády, výrazně ovlivňující její organizaci a dislokaci. Do výzbroje pozemního vojska jsou zaváděny operační a taktické rakety, protivzdušná obrany státu kompletně přechází z klasického dělostřelectva na protiletadlové raketové komplety a různé druhy řízených či neřízených střel tvoří základní výzbroj bojových strojů našeho letectva. Současně je stále více zřejmé, že kromě jaderných zbraní má své nezastupitelné místo v průběhu případného válečného konfliktu i klasická výzbroj a opětně se cvičí vedení boje i bez všeobecného použití jaderných zbraní.

         V polovině 60. let se znovu začala výrazně projevovat snaha velení Sovětské armády rozmístit na našem teritoriu svoje vojska, čímž by byla vyplněna mezera mezi skupinami sovětských vojsk v NDR a MLR. Na velení čs. armády jsou sovětským generálním štábem kladeny nereálné požadavky a jako pomoc při jejich plnění je navrhována dislokace sovětských divizí na československém území. Politické vedení státu a velení čs. armády se tomu snaží zabránit převedením pohraniční a vnitřní stráže od ministerstva vnitra k ministerstvu obrany 1.1.1966. Pohraniční stráž dostává do své tanky, výzbroje obrněné transportéry, těžká samohybná děla a protitankové prostředky. Vnitřní stráž je jako celek zrušena. Vytváří se tzv. jednotné ozbrojené síly, jejichž počet stav dosahuje téměř 235 tisíc osob a pro velení Varšavské smlouvy se vypracovává hlášení o navýšení bojové hodnoty čs. armády o dvě až tři divize.

         Svého cíle sovětské velení ale dosáhlo v roce 1968, kdy v souvislosti s vojenským zásahem zemí Varšavské smlouvy proti Československu, trvale na jeho území rozmístilo skupinu vojsk v síle 70 tisíc osob. Následně je v roce 1969 provedena rozsáhlá reorganizace čs. armády, spojená se snížením jejich početních stavů a rozsáhlou redukcí organizačních struktur. Počet divizí se snížil z 18 na 15 (z toho 10 divizí pozemního vojska, 3 divize letectva a 2 divize protivzdušné obrany státu)a armádu nadále tvořilo "jen" 214 tisíc osob. Kromě jiného se jako zastřešující orgán na vševojskovými armádami vytvořilo velitelství Západního vojenského okruhu, z něhož by se v případě přechodu na válečný stav vytvořilo velitelství frontu. (Se vznikem uvedeného válečného velitelství se v čs. armádě počítalo již od roku 1961, ovšem na základě vyčlenění části příslušníků MNO a GŠ. Do té doby by naše armáda podléhala frontovému velitelství, vytvářenému na základě velitelství Přikarpatského vojenského okruhu Sovětské armády.)

         Počátkem 70. let čs. armádu poznamenal proces tzv. normalizace, kdy její řady z politických důvodů muselo opustit více než šest tisíc osob. Zároveň byla od ministerstva obrany 1.1.1972 vrácena pohraniční stráž ministerstvu vnitra, ovšem již bez těžké výzbroje. Ve 2. polovině 70. let byl proveden přechod vševojskových divizí čs. armády na tzv. jednotypovou organizaci, která kromě zavedení moderní techniky přinesla i opětné kopírování sovětských organizačních struktur. Do složení armády byla v roce 1976 od ministerstva vnitra převedena civilní obrana.

         Osmdesátá léta jsou pak do značné míry poznamenána narůstajícím napětím mezi SSSR a USA, potažmo mezi Varšavskou smlouvou a NATO. Čs. armáda urychleně zavádí nové druhy techniky a na čs. území jsou rozmístěny nové útvary Sovětské armády, disponující moderními nosiči jaderných zbraní. Obrovské výdaje na zbrojení ale ve 2. polovině 80. let donutily SSSR opětně zasednout k jednacímu stolu s USA a v roce 1987 uzavřít dílčí dohodu o likvidaci některých druhů jaderné výzbroje. Následovala tzv. mírová iniciativa SSSR z roku 1988 v oblasti konvenční výzbroje, zahrnující snížení početních stavů sovětské armády o 500 tisíc osob a 10 divizí, včetně pěti tisíc osob a jedné tankové divize na území ČSSR. Československo se následně připojilo se svým vlastním "jednostranným" závazkem na omezení výdajů pro armádu v letech 1989 a 1990 o 15%, snížení počtu vojáků v bojových jednotkách a zvýšení jejich počtu u stavebního a železničního vojska, reorganizací tří vševojskových divizí na sklady (4. tanková divize, 9. tanková divize a 3. motostřelecká divize) a dvou na výcvikové základny (13. a 14. tanková divize), omezení rozsahu vojenských cvičení o 50% a vyřazení určitého množství tanků (850) a bojových letounů (51). Výhledově se uvažovalo o zkrácení vojenské základní služby z 24 na 18 měsíců. Jak je vidět, SSSR a jeho spojenci "uzbrojily" sami sebe. Československá armáda měla k 1.1.1989 téměř 200 tisíc příslušníků a 14 divizí (v porovnání s rokem 1969 byla zrušena jedna divize letectva), přičemž její výzbroj představovalo 4.500 tanků, 4.900 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 4.100 prostředků klasického i raketového pozemního dělostřelectva, 407 bojových letadel a 101 vrtulník.

         Výše uvedená opatření se však realizovala jen částečně. V roce 1989 byly v rámci čs. armády zrušeny tři tankové pluky a jeden stíhací letecký pluk. Další vývoj situace zaskočil nejenom armádní plánovače. Politické změny v Československu po 17.11.1989 vedly k ukončení některých procesů a započetí jiných. Především došlo novelou branného zákona ke zkrácení vojenské základní služby z 24 na 18 měsíců a k přijetí zákona o civilní službě. V důsledku těchto legislativních změn a masového odchodu vojáků z povolání ze služebního poměru klesl skutečný počet jejich příslušníků k 1.10.1990 na 150 tisíc osob, i když její tabulkové počty v této době činily téměř 190 tisíc funkčních míst. Současně byla podepsána dohoda o stažení sovětských vojsk z území Československa do 30.6.1991 a dnem 1.7.1991 zanikla Varšavská smlouva. V souladu se Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, schválenou v Paříži v listopadu 1991, bylo stanoveno, že naše armáda může mít od listopadu 1995 pouze 140.000 příslušníků, 1.435 tanků, 2.050 bojových obrněných vozidel, 1.150 dělostřeleckých systémů, 345 bojových letadel a 75 bojových vrtulníků.

         Protože dosavadní rozmístění vojsk čs. armády mělo těžiště svých sil na hranicích s SRN a Československo přijalo strategii "obrany do všech azimutů", začalo postupné snižování koncentrace vojsk v západní části naší republiky. Proto na přelomu let 1991 a 1992 bylo zrušeno dosavadní "vojenské rozdělení republiky" na Západní vojenský okruh a Východní vojenských okruh a nově vznikla Vojenská velitelství ZÁPAD, STŘED a VÝCHOD, respektující rovnoměrné rozdělení vojsk na celém teritoriu Československa. Do tohoto procesu se ovšem čím dál tím více promítaly snahy slovenské politické reprezentace o vyčlenění Slovenské republiky ze svazku České a Slovenské federativní republiky. Výsledkem bylo rozhodnutí o jejím zániku a vytvoření nástupnických států - České republiky a Slovenské republiky.

         V souvislosti se zánikem ČSFR ukončila svoji činnost na základě ústavního zákona č. 542/1992 Sb. k 31.12.1992 i její armáda. K tomuto datu ji tabulkově tvořilo 169 tisíc osob a 13 divizí. Jejími pokračovateli se dnem 1.1.1993 staly Armáda České republiky a Armáda Slovenské republiky, které převzaly i všechny její mezinárodní závazky.

         Pro nově vzniklou AČR byly stanoveny následující limity počtu osob a techniky - 93.333 vojáků, 957 tanků, 1.367 bojových obrněných vozidel, 767 dělostřeleckých systémů nad 100 mm, 230 bojových letadel a 50 bojových vrtulníků. V letech 1993 až 1999 AČR prošla velmi složitým procesem redukce početních stavů a vytváření nových organizačních struktur. Zásadním mezníkem v její výstavbě znamenalo přijetí České republiky do NATO dnem 12.3.1999. Podle informací zveřejněných MO ČR početní stavy resortu obrany, včetně útvarů AČR v zahraničí, k 1.12.1999 činily: 65.125 vojáků, 792 tanků, 1.367 bojových obrněných vozidel, 740 dělostřeleckých systémů nad 100 mm, 204 letadel, z toho 110 bojových a 117 vrtulníků, z toho 34 bojových. Další aktuální informace o výstavbě naší armády je možné získat v "armádních ročenkách", vydávaných již od roku 1991.

NAVRCHOLU.cz