Čepicový znak poválečné armády

Studie a materiály

poválečné armády

Stavební úpravy stálého opevnění v západních a jižních Čechách
ve druhé polovině 40. let

Martin Dubánek - Pavel Minařík

Předneseno: Konference „Lehká opevnění v západních Čechách“ - Stříbro 21. dubna 2001

Čs. armáda po skončení 2. světové války, i přes velké problémy, se kterými se musela potýkat ve všech oblastech své činnosti, věnovala značnou pozornost opětnému využití prvorepublikového stálého opevnění a jeho případně dostavbě.

         O významu, který velení čs. armády stálému opevnění i nadále přisuzovalo, svědčí skutečnost, že již v roce 1945 náčelník hlavního štábu schválil "Pokyny pro přípravné práce k opětovné výstavbě stálého opevnění" a v roce 1947 i "Směrnice pro přípravu výstavby nového československého opevnění". Pro realizaci novodobých fortifikačních aktivit byl v rámci hlavního štábu v létě 1945 vytvořen specializovaný orgán. Jednalo se o opevňovací oddělení velitelství ženijního vojska, v jehož čele stanul prvorepublikový specialista na výstavbu stálého opevnění plk. žen. Ing. Antonín SAMEŠ.

         Již v listopadu 1945 byl na zmiňovaném opevňovacím oddělení zpracován v souvislosti s přípravou tzv. výzbrojního programu čs. armády rozsáhlý projekt na rekonstrukci a dostavbu opevnění z let 1935 až 1938. Projekt byl rozvržen na dvě etapy a předpokládal vynaložení 11 miliard korun, což ve své době byla poměrně značná částka, představující přibližně 10% finančních prostředků, jejichž proinvestování se na základě uvedeného výzbrojního programu předpokládalo. V 1. pořadí měly být v letech 1946 až 1950 obnoveny lehké a těžké objekty vybudované do roku 1938 a realizována dostavba těžkého opevnění na jižní Moravě. Ve 2. pořadí se pro období let 1951 až 1955 počítalo s pokračováním výstavby těžkého opevnění od Šumavy přes Krušné hory až po Krkonoše. Jen stavba nového těžkého opevnění na 320 km úseku od Nové Bystřice po Cheb měla být realizována nákladem 3 mld. 720 mil. Kčs. Svými ambicemi program nijak nezaostával za obdobnými projekty zpracovanými velením čs. armády ve 2. polovině 30. let a v případě jeho realizace by celá československo-německá a československo-rakouská hranice byla obklopena mohutným železobetonovým krunýřem.

         Skutečně realizované práce na obnově prvorepublikového opevnění byly ale mnohem skromnější než předpokládal prvotní velkolepý projekt. Vyplývalo to ovšem spíše z neutěšené hospodářské a finanční situace státu, než z pochopení faktu, že období budování mohutných pohraničních fortifikací nenávratně skončilo. Svoji roli zcela určitě sehrál i odhad, že Německo by nás mohlo znovu vojensky ohrozit nejdříve za 15 až 20 let, čemuž byly přizpůsobeny i všechny v té době zpracovávané armádní plány.

         Činnost zmiňovaného opevňovacího oddělení velitelství ženijního vojska se v roce 1946 soustředila především na provedení průzkumu zachovaného lehkého a těžkého opevnění, zjištění jeho aktuálního stavu a vytvoření přesné evidence všech objektů. Celkem se takto podařilo zaregistrovat 6.405 lehkých objektů, 262 těžkých objektů a dalších 15 nestandardních objektů na bratislavském předmostí.

Z výše uvedeného počtu se nacházelo na úseku:
- Kašperk - Štipoklasy 83 LO vz. 36 (z toho 29 zničených + 54 nepoškozených)
491 LO vz. 37 (z toho 240 zničených + 251 nepoškozených)

         Po evidenčním podchycení všech objektů následovaly přípravné práce k jejich opětnému aktivování, které se ovšem v tomto roce soustředily pouze na jejich čištění a uzavření. Tímto způsobem byl v roce 1946 silami pracovních jednotek vševojskových útvarů zabezpečen i blíže nezjištěný počet lehkých objektů v západním pohraničí.

         Pro řízení rekonstrukčních prací, plánovaných pro další období, bylo v rámci hlavního štábu čs. branné moci dnem 1. března 1947 vytvořeno Ředitelství opevňovacích prací. Do čela obnoveného ŘOPu byl ustanoven první poválečný velitel ženijního vojska brig. gen. Ing. Jan ČERMÁK, který měl bohaté zkušenosti z výstavby stálého opevnění z let 1935 až 1938.

         Ředitelství opevňovacích prací určovalo pořadí rekonstrukčních prací a zodpovídalo za koordinaci činnosti všech složek v rámci vojenské správy. Technickým dozorem byla pověřována tzv. velitelství stavebních úseků, která vznikala jako dočasné organizační celky po dobu provádění prací. Vedením jednotlivých stavebních úseků byli zpravidla určováni příslušníci ŘOPu, se zkušenostmi z výstavby stálého opevnění z období první republiky. Vlastní provádění stavebních prací na objektech těžkého opevnění bylo nejprve zadáváno civilním stavebním firmám, vybraným v neveřejných výběrových řízeních. Většinou se jednalo o firmy, které se na výstavbě opevnění podílely již před válkou. Od roku 1948, pravděpodobně ve snaze dosáhnout maximálního snížení finančních nákladů, se stavební úpravy realizovaly převážně silami vojenské správy. Za tímto účelem byly na dobu prováděných prací vytvářeny stavební (pracovní) jednotky v síle čety až roty, bezprostředně podřízené velitelství příslušného vojenského stavebního úseku. Opravy a údržbu objektů lehkého opevnění zajišťovaly až na výjimky samostatné pracovní skupiny (oddíly) místně příslušných vojenských útvarů, nad nimiž stavební úsek vykonával pouze vrchní stavební dozor.

         Výnosem MNO čj.50113/taj hl.št. ŘOP z 27. března 1947 bylo nařízeno urychlené provádění rekonstrukčních prací na objektech stálého opevnění v obvodu českobudějovické 5. divize, plzeňské 11. divize a karlovarské 16. divize. Pokyny všem ženijním důstojníků uvedených divizí byly předány na poradě dne 11. dubna 1947, konané u velitelství ženijního vojska 2. oblasti, v jeho čele stál plk. žen. Ota HAUK. Na poradě bylo zdůrazněno, že hlavním úkolem pro rok 1947 je provést zabezpečení objektů lehkého opevnění, čímž bylo míněno opravení trhlin, zřízení anebo opravy isolací, uzavření objektů a osazení vchodů ocelovými a mřížovými dveřmi. Zvláště pak byla zdůrazněna nutnost odvodnění objektů, jejich maskování a doplnění zemních náspů i kamenných předloh.

         Se zřízením příslušné specializované pracovní čety se pro rok 1947 počítalo pouze v úseku českobudějovické 5.divize. Práce byly propočítány na šest měsíců (1.5.-31.10.1947), přičemž se předpokládalo, že v souhrnu by se jednalo o opravu přibližně 300 objektů. Přesný pracovní harmonogram měl být předložen až počátkem května 1947, po úplném vypracování všech podkladů, jež se zdrželo pro nepřístupnost objektů, nepříznivé počasí a nedostatek potřebných sil, jakož i dopravních prostředků a pohonných hmot. Práce u 11. plzeňské a 16. karlovarské divize měly být prováděny stejně tak jako v roce 1946 pouze silami pracovních jednotek vševojskových útvarů těchto svazků. Zároveň bylo konstatováno, že pro naprostý nedostatek mužstva budou práce na objektech zahájeny s dvouměsíčním zpožděním, tj. až od 1. července 1947, protože nejdříve musely být ukončeny brigády v národním hospodářství.

         Pravděpodobně dne 27. dubna 1947 byla při posádkovém velitelství v Nové Bystřici zřízena stavební četa, jejímž velitelem byl jmenován npor. Jan Benedikt od 2. ženijní brigády v Písku. Vzhledem k jeho pravomoci určit tři zkušené poddůstojníky jako velitele družstev (z řad vojáků základní služby odvodního ročníku 1923) měla tato četa pravděpodobně tři družstva. Potřebných 24 příslušníků mužstva (12 zedníků-betonářů, 3 asfaltéři, 3 lamači kamene nebo kameníci, 6 kovářů či zámečníků) poskytla českobudějovická 5. divize. Ta dodala i příslušné nářadí a materiál. Velitelství 2. ženijní brigády mělo poskytnout dva těžké nákladní automobily. Před samotným vznikem pracovní čety se její velitel dostavil koncem dubna 1947 na velitelství ženijního vojska 2. oblasti do Tábora, kde obdržel podrobné směrnice postupu prací.

         Rozpočet celé 2. oblasti pro provádění rekonstrukčních a obnovovacích prací pro rok 1947 byl ale oproti původním předpokladům snížen a poskytoval pouze finanční prostředky nutné pro řádné vyčištění objektů a osazení vstupních a mřížových dveří. Celkem bylo pro potřeby velitelství 2. oblasti uvolněno 130.000 Kčs. Pro úsek českobudějovické 5. divize bylo na nákup stavebních hmot schváleno 4.150 Kčs (z toho 1.600 Kčs na nákup 8 m3 písku pro maltu při osazení dveří a 2.550 Kčs na 34q cementu, tj. 75 Kčs za 1q), plzeňské 11. divizi bylo povoleno nakoupit stavební hmoty za 3.275 Kč ( 7 m3 písku za 1.400 Kčs a 25q cementu za 1.875 Kč) a rozpočet karlovarské 16. divize na stavební hmoty byl nejvyšší, neboť je mohla nakoupit za 4.650 Kč (písek za 1.800 Kčs a cement za 2.850 Kč).
Další prostředky byly v rámci 2. oblasti uvolněny na:

a) Udržování a oprava stavebního nářadí... v souhrnné výši 5.000 Kčs
b) Udržování a opravy automobilů ... "     1.000 Kčs
c) Nepředvídané výdaje... "     2.700 Kčs
d) Pohonné hmoty... "     37.200 Kčs
Věcné výdaje tak společně představovaly částku 67.000 Kčs a administrativní přibližně 60.200 Kčs.

         Zároveň byl předložen harmonogram, který obsahoval kalkulaci pro dopravu a osazení mřížových dveří u 2. oblasti. U českobudějovické 5. divize se počítalo s osazením 337 dveří, u plzeňské 11. divize s osazením 246 dveří a nakonec u karlovarské 16. divize s instalací 294 dveří. V souhrnu bylo připraveno osazení 877 dveří, z čehož vyplývá, že v obvodu 2. oblasti byl minimálně stejný počet objektů lehkého opevnění určených k opětné aktivaci. Tyto objekty doplňovalo menší množství LO vz. 37 C a LO vz. 36, u nichž se osazování dveří vzhledem k jejich konstrukčnímu provedení zatím nepředpokládalo.

         Pro vzájemné porovnání lze uvést, že na opravné a udržovací práce lehkého opevnění u 1. oblasti byla povolena částka 193.000 Kčs. Věcné výdaje tvořily sumu 108.000 Kčs (z ní bylo 76.000 Kčs určeno na nákup pohonných hmot, 5.600 Kčs na 80 q cementu a 3.250 Kčs za 25 m3 písku.) a administrativní 85.200 Kčs. Velitel ženijního vojska 1. oblasti brigádní generál František BARON po dohodě s přednostou Ředitelství opevňovacích prací brigádním generálem Ing. Janem ČERMÁKEM stanovil, že práce zahrnou obdobně jako u 2. oblasti vyčištění objektů, jejich odvodnění a uzavření podle dodávky ocelových a mřížových dveří. Dále měly být dobudovány hliněné náspy a kamenné předlohy, ale pouze tehdy, pokud se materiál nachází v bezprostředním okolí.

         Práce většího rozsahu a odborné úkony, jako budování kamenných předloh, provedení nové izolace objektů, nátěry kovových konstrukcí či svařování, se v roce 1947 neměly realizovat. Stejně tak jako velitelství 2. oblasti i velitelství 1. oblasti konstatovalo, že omezení prací na nejnutnější míru je způsobeno kritickým stavem mužstva u vojenských útvarů.

         Rekonstrukční práce na objektech stálého opevnění v západních a jižních Čechách pokračovaly i v roce 1948. Dnem 10. března kromě jiného na základě výnosu MNO č.j. 11.158 Taj.hl.št.4.odděl. 1947 vznikla "Stavební četa ŘOP velitelství oblasti 2". Technické vedení stavby a stavební dozor zajišťoval "Vojenský stavební úsek-II (VÚ-8981), který vznikl podle výnosu MNO č.j. 40.539 Taj. hl.št.ŘOP 1948 rovněž dnem 10. března 1948 a jehož vedením byl pověřen škpt. Josef FANTA. Jen o pět dnů později, t.j. 15. března 1948, zaniklo dosavadní Ředitelství opevňovacích prací a opětovně jej nahradilo opevňovací oddělení velitelství ženijního vojska hlavního štábu, v jeho čele stanul další prvorepublikový odborník na opevňování plk. žen. Ing. František NOVÁK.

         Úkol "Stavební čety ŘOP velitelství oblasti 2", čítající okolo 40 osob, spočíval v provedení oprav pěchotního srubu JORDÁN ve Vojenském výcvikovém táboře Jince v době od 15. března do 30. dubna 1948. Prvorepublikový zkušební objekt v této době vykazoval značné poškození. Boční stěna byla zdevastována řadou zásahů, z toho ve dvou případech došlo k úplnému proražení stěny silné 2,25 m. Dovnitř byl částečně provalen i strop v rozsahu 2,5 x 2,5 m. Předání staveniště ve VVT Jince provedl 10. března 1948 mjr. stav. Ing. Alois BŘÍNEK, přednosta prováděcí skupiny ŘOPu a pozdější náčelník Správy terénních úprav Velitelství ženijního vojska MNO. Celá boční stěna a poškozená část stropní desky byly vybourány a znovu vybetonovány. Po provedení oprav se jednotka přesunula do jižních Čech, kde prováděla úpravy objektů lehkého opevnění až do konce roku 1948.

         Činnost stavebních jednotek na území západních a jižních Čech pokračovala i v roce 1949. Dnem 1. dubna 1949 na základě výnosu MNO č.j. 20.162 Taj. hl.št.žen.1949 svoji činnost pod velením škpt. Josefa FANTY obnovil "Stavební úsek-II" (VÚ-8981) sídlící ve Stříbře. Úkolem velitelství úseku bylo zajistit stavební dozor a technické vedení prací u lehkého opevnění v prostoru Manětín - Želnava. Vlastní rekonstrukční práce prováděla stavební četa pod velením por. Antonína SLÁDKA. Jednotka měla mít 52 příslušníků (blíže viz přílohu čís. 1), ale skutečné počty pracujících vojáků se pohybovaly od 30 do 40 osob. Četě byly dále přiděleny tři nákladní automobily (Studebackery č. 32237, 32216 a 32011), jeden osobní automobil (jeep Willys č. 23565) a jeden motocykl (Jawa č. 3614).

         Stavební hmoty pro první období prací pracovní četa obdržela od "Velitelství stavebního úseku I" v Trutnově. Konkrétně se jednalo o cca 500 q cementu, 11 balíků nepískované lepenky, 30 q asfaltu, zbytky armovacího železa na maskovací háky a 485 kg nátěrových hmot. K dispozici bylo i řezivo a kulatina pro bednění objektů. Materiál na kamenné předlohy měl být opatřen výlomem, avšak pouze z již provozovaných lomů.

         Jak je vidět nejednalo se o nijak rozsáhlou stavební činnost, což ostatně dokládá i seznam základního nářadí, předaného stavební rotou v Trutnově v podobě 2 svářecích souprav, 20 krumpáčů, 20 lopat, 5 vidlí na štěrk, 20 vazaček, 5 ocelových sochorů, 10 ocelových palic o hmotnosti 5 kg, 2 tesařských souprav, 1 zednické soupravy, 10 kbelíků na vodu a blíže neurčeného množství výbušnin na trhání pařezů.

         Po svém zřízení se pracovní četa pro nedostatek nářadí a materiálu do 6. dubna podílela na úklidových pracích v kasárnách ve Stříbře. Teprve 7. dubna se přemístila do Kladrub, kde následující den začaly práce na prvním objektu, patřícím do stavebního podúseku Holýšov (číslo 956 podle poválečného číslování).

         Vzhledem k ukončení rekonstrukce těžkého opevnění na Trutnovsku a uvolnění zaškolených pracovních sil byla z části rušené "Stavební roty ŘOP velitelství 1. oblasti" v Trutnově výnosem 23252/Taj.hl.št.žen.1949 dnem 1. května 1949 zřízena další stavební jednotka v síle čety, určená k provádění stavebních prací v prostoru jihovýchodně od Sušice. Za její sídlo byl vybrán Vimperk. Tato stavební jednotka se stala součástí "Stavebního úseku II", přičemž technické vedení prací a vrchní stavební dozor vykonával jeho velitel škpt. Josef Fanta. Při vzniku četu tvořilo 43 osob (jeden důstojník, jeden četař a 41 příslušníků mužstva) ze zrušené pracovní roty ŘOP velitelství oblasti 1 v Trutnově. Tato jednotka zahájila činnost 7. června 1949, kdy se přesunula do Záhvozdí (Hintringu). Od 5. května četa disponovala jedním nákladním automobilem (Ford Canada č.39815).

         Po dokončení prací v oblasti západních Čech, kde bylo upraveno okolo 220 objektů, se velitelství stavebního úseku s podřízenými pracovními četami počátkem srpna přemístilo do jižní části rekonstruovaného úseku, kde řídilo úpravy dalších 90 objektů. Zde sídlilo nejprve v Lenoře a později v Horní Vltavici.

         V rámci rekonstrukčních a obnovovacích prací se na objektech lehkého opevnění realizovaly následující pracovní úkony (blíže viz přílohu č. 2).

         Především byla prováděna důkladná izolace a odvodnění objektů. Na střešní desku a stěny objektu, které byly zapuštěny pod terénem, se pokládalo několik vrstev lepenkové izolace, omítnuté asi 2 cm silným ochranným potěrem izolační omítky. Pokud nadzemní části objektu nebyly omítnuty před válkou, byla provedena jen izolační omítka čelní zdi a zapuštěných obvodových zdí. Ostatní plochy stěn nebyly omítnuty a došlo pouze k opravení nerovného povrchu. Pod vyústěním granátového skluzu se pokládala dlažba z lomového kamene o ploše 90x90 cm v síle 15-25 cm. Při jeho nedostatku se zhotovil blok stejné velikosti z betonu. Všechny železné součásti, které dosud nebyly natřeny nebo které měly nátěr sešlý, byly očištěny a znovu natřeny. Plochy střílen a dveří viditelné zvenčí, mřížky větráku nebo výdechů se natřely v barvě vnějších maskovaných stěn. Ostatní plochy se natřely světle šedou barvou.

         Následovalo důkladné odvodnění dna výkopu okolo objektu. U objektů, kde bylo odvodnění provedeno již před válkou, se uskutečnilo pouze pročištění drenáže. Vlastní kamenná předloha byla budována v síle 100 cm u normálního a 150 cm u zesíleného objektu z kamenů o velikosti cca 25x30x20 cm. Hliněný násep se zřizoval z výkopového materiálu z nejbližšího okolí a byl tvořen vrstvami řádně udusané hlíny vysokými 20-25 cm. Humusování náspu a stropu objektu se provádělo asi 30 cm vysokou vrstvou mírně udusané hlíny, přičemž humusovaná plocha byla oseta travním semenem a svahy náspu u ochranných křídel objektů zpevněny drnováním.

         Mřížové dveře lehkého opevnění byly určeny pouze pro objekty vz 37. Pro objekty typu 37 C (tj. se stropem z vlnitého plechu) a objekty vz. 36 mělo být uzavírání vyřešeno dodatečně. Dveře byly zajištěny Ředitelstvím opevňovacích prací, jednak z kořistního materiálu ve vojenských skladech, jednak novými objednávkami u civilních dodavatelů.      V rámci stavebních úprav byly do objektů instalovány ventilátory a lapače zplodin vzniklých při střelbě z hlavních zbraní objektu, dodávané železničním skladem v Pardubicích.

         V počátečním období část práce spočívala i v drobných úpravách přístupových cest k objektům, přivezení zeminy na záhozy, která byla získávána na vhodném místě a lámání kamene na kamennou rovnaninu. Mezi ostatní práce můžeme zařadit i ořezání vystupujících drátů či armatury pro vnitřním bednění.

         Veškeré rekonstrukční práce byly u "Stavebního úseku-II" ukončeny 15. prosince 1949, načež bylo velitelství úseku (od 1.10.1949 již jako VÚ-6362) a obě podřízené pracovní čety rozpuštěny. Realizované stavební práce si za rok 1949 vyžádaly celkový finanční náklad ve výši 1.598 tisíc Kčs.

 

Příloha čís. 1 - Organizace stavební čety ŘOP velitelství oblasti 2 k 1.4.1949

Plánované složení

osoby

výzbroj

  důstojníci pod-
důstojníci
vojíni celkem puška samopal pistole

NA+
OA*

MC+
KV**
velitel čety - kpt. žen. 1     1     1    
aspirant-stavební technik 1     1     1    
účetní poddůstojník   1   1 1        
zdravotní poddůstojník   1   1 1        
kuchař     1 1 1        
nadvozný-automechanik    1   1   1     1
řidič   1 3 4   4   3+1  
vozka     1 1         2
minér-ženista   1 1 2 2        
pomocník     6 6 6        
zedník a betonář   1 5 6 6        
kovář-svářeč     2 2 2        
natěrač     1 1 1        
tesař     3 3 3        
pomocný personál     21 21 21        
celkem 2 6 44 52 43 6 2 3+1 1+2
* NA - nákladní automobil 4x4 3t,
OA - osobní automobil
** MC - motocykl,
KV - koně s vozem

 

Příloha čís. 2 - Technický popis provedení oprav:

1) Odvodnění objektu:

         Dno výkopu kolem celého obvodu objektu musí býti udusáno a opatřeno asi 10-12 cm silnou vrstvou štěrku s pískem, vše řádně upraveno do spádu k místu vyústění odvodnění, voleného nejkratším směrem podle spádu terénu nebo v rovině do vsakovací jámy. Povrch urovnaného štěrkového lože musí býti pod úrovní betonové skořápky základové desky. Na toto lože se pak upraví kamenná drenáž ze dvou kamenů na stojato pecně uložených a překlenutých třetím kamenem. Průtočný profil nechť má plochu cca 120-150 cm2. Na překlenující kámen na plocho položený se pak uloží asi 20 cm rovnanina z kamene a štěrku a zbytek do roviny terénu se zasype výkopovým materiálem udusaným ve vrstvách po 20 cm. V místech kamenné předlohy tvoří nadloží kámen předlohy. Místo kamenné drenáže lze použíti trativodu z rovných, hladkých a pálených trubek o průměru 10 cm, bez trhlin, kladených rovněž na udusané štěrkové lože do spádu. Konce trativodu se zabezpečí proti vnikání hlíny nebo živočichů. U objektů, u nichž toto odvodnění již bylo zřízeno a objekt je uvnitř suchý, provede se pouze pročištění drenáže.

2) Povrchové odvodnění:

         K zamezení přívalu srážkové vody je nutno v ohrožených místech zřídit po obvodu objektu ve vzdálenosti asi 1,5 m od stěn objektu otevřený povrchový žlábek hluboký asi 25-30 cm a široký 80-100 cm bez ostrých hran s oblými tvary a vyústěním odtoku podle topografie terénu.

3) Kamenná předloha:

         Je prováděna v síle 100 cm u normálního a 150 cm u zesílených objektů. Provádí se z kamene zdravého, pevného velikosti cca 25x30x20 cm a to bez vazby na sucho. V horní část povrchu, kam přijde humus, musí býti spáry uklínovány a ucpány, aby humus-ornice nebyl deštěm do předlohy naplavován.

4) Zřizování náspu:

         Budiž použito výkopového materiálu z nejbližšího okolí. Sklon náspu musí být co možná povlovný 1:2,5 až 1:3. Budiž zřizován po vrstvách 20-25 cm řádně upěchovaných, při čemž budiž pamatováno s dostatečným nadvýšením s ohledem na jeho pozdější sesedání.

5) Humusování náspu a stropu:

         Budiž prováděno vrstvou asi 30 cm silnou mírně udusanou, rozprostřenou s přiměřeným nadvýšením. Plocha ohumusovaného náspu a střechy budiž oseta travním semenem. Eventuelně vysadí se zastírací stromy či keře.

6) Drnování svahů:

         Svahy náspu u ochranných křídel objektů budiž drnovány (pokud je drn dosažitelný) a drny budiž řádně zabezpečeny upevňovacími kolíčky a v prvních dnech zalévány.

7) Lepenková izolace:

         Lepenková izolace střešní desky má sestávati ze 3 nátěrů přírodním asfaltem a 2 nepískovaných asfaltových lepenek. Nátěry musí být provedeny pečlivě a za naprosto suchého počasí a na suchý podklad. Svislá lepenková izolace stěn objektu (čelní i obvodové zdi). Do výše nejvyšší vody, normálně však v zapuštěných částech pod terénem. Provádí se z 1 lepenky A/8333 a 2 nátěrů přírodním asfaltem. Tuto izolaci však nutno připojit na vodorovnou izolaci betonové skořápky základové desky, která byla všude provedena.

         Izolační omítka části čelní zdi, která přijde ve styk s kamennou předlohou anebo obvodových stěn zapuštěných do země (v suchých krajích provede se z cementové omítky 1:3 t.j. cca 480 Kg cementu na 1 m3 malty a 1,11 m3 prosátého písku) s přidáním osvědčené isolační přísady a to nejméně 0,75 kg na 1 m2 t.j. cca 38 kg do 1 m3 malty. Omítku nutno pak řádně přetáhnout přes ohnutou lepenkovou izolaci skořápky základové desky a stáhnouti ji železnými hladítky.

         Potěr na ochranu vodorovné izolace střechy nebo svislých stěn, provádí se asi 2 cm silný cementovou maltou z čistého křemičitého písku, 480 kg cementu na 1 m3 malty. Po stejnosměrném, řádném nanesení na provedenou izolaci se řádně zatře železným hladítkem. Po provedení potěru je nutno pečovati vlhčením o jeho pomalé tvrdnutí, aby se "nespálil" a od izolace neodprýskl.

         Cementová omítka vnějších stěn bude většinou provedena a to 1,5 cm silná, míšená ze 480 kg cementu, ale bez přidání izolační hmoty. Povrch bude pak přestříkám cementovým mlékem s přidáním tmavé maskovací barvy. Odpouklé části omítek, pokud byly na objektech provedeny, nutno vyspraviti shora uvedeným způsobem a to po řádném předchozím otlučení odpouklé omítky až na zdravé jádro, očistiti povrch a po řádném navlhčení jeho, nanésti znovu novou omítku. Pokud nebyly objekty ještě vůbec omítnuty, je nutno provésti jen izolační omítku čelní zdi a zapuštěných stěn obvodových zdí podle popisu. Ostatní plochy stěn nebudou vůbec omítány, pouze místa nerovného povrchu vyspraveny a celé viditelné části, včetně stěn prostoru mezi vchodovými mřížovými dveřmi, pistolovou střílnou a pancéřovými dveřmi pouze přestříkány cementovým mlékem s přidáním hodně tmavé barvy khaki, zapadající do celkového rázu nejbližšího okolí. Postřik budiž nanášen na předem navlhčený povrch stěn.

8) Zřízení kamenné dlažby:

         Zřizuje se pod vyústěním granátového skluzu v ploše 90x90 cm situované na osu vyústění skluzu a to z lomového ložného kamene v síle 15-25 cm s uložením do pískového lože asi 12-15 cm silným. Spáry povrchu se svazují cementovou maltou ze 480 kg cementu na 1 m3 prosátého písku. Cementová malta budiž do spáry vtažena do hloubky 5 cm. Kde není dostatek lomového kamene, udělá se blok stejné velikosti z prostého betonu.

9) Nátěry kovových součástí:

         Železné součásti dosud nenatřené, nebo které mají nátěr úplně sešlý, je nutno řádně očistit drátěným kartáčem, zbaviti špíny, mastnoty atd. Očištěné plochy natříti dvakrát směsí olejového minia s lněným olejem. nebo dosažitelným náhradním olejem, řádně sbrousiti, vytmeliti a natříti olejovou barvou světle šedou, plochy střílen a dveří viditelné zvenku, mřížky větráku nebo výdechů v barvě vnějších maskovaných stěn.

10) Poškození horních rohů ochranných křídel:

         Jsou li poškozeny nebo sraženy horní rohy ochranných křídel objektu, nevytváří se nové, ale snažíme se je zaoblením zdi odstranit počínaje od styku se střechou zdí.

11) Zajištění, doprava, a osazování mřížových dveří lehkého opevnění:

         Mřížové dveře lehkého opevnění jsou určeny pouze pro objekty vybudované v roce 1937 a 1938 schopné rekonstrukce. Pro objekty bývalého typu C (se stropem z vlnitého plechu) a objekty starého typu budované v roce 1936 bude uzavírání vyřešeno dodatečně. Mřížové dveře jsou zajištěny MNO hl.št. ŘOP jednak z kořistního materiálu ve vojenských skladech a jednak objednávkami u civilních dodavatelů. MNO hl.št.ŘOP přidělí jednotlivým vojenským oblastem zvláštními výnosy potřebná množství dveří a příslušenství, s udáním vojenského skladu nebo civilního dodavatele. Oblasti si vyžádají potřebná množství přímo u určených vojenských skladů a civilních dodavatelů s udáním odesílacích dispozic a s odvoláním se na přidělovací výnos MNO hl.št.ŘOP. Při stanovení odesílacích dispozic je třeba uvažovat nejhospodárnější provedení dopravy s ohledem na využití celovagónové zásilky (cca 400 kusů na vagón 20 tun), vzdálenosti objektů od místa uskladnění a tohoto od vykládací stanice a konče na plán pracovního postupu stavebních čet, určených k provádění úprav objektů lehkého opevnění podle výnosu MNO čj.21 616 taj.hl.št.ŘOP1947. Pořadí dodávek stanoví MNO hl.št.ŘOP přímo u vojenských skladů a u civilních dodavatelů.

         Mřížové dveře pro objekty lehkého opevnění jsou k dispozici ve 4 typech, konkrétně R-1, R-2, R-238 a R443. Závěs s pracnou, patní ložisko a nárazník pro typy R-1 a R-238 se nachází většinou na místě. Dveře typu R-238 je možno vyříznutím zářezu 44x20 mm použíti jako pravé nebo levé. Mříže typu R-1 a R-238 jde použít pouze pro nárazníky osazené horní hranou ve výši 570 mm od betonového prahu. Při osazování dveří typů R-2 a R443 se předpokládala zachování dveřních čepů. Chybící nárazníky se osadí horní hranou ve výši 540 mm od betonového prahu. Specifikace příslušenství a možnosti použití každého typu jsou uvedeny v přiložené tabulce:

Typ Možnost použití
Stručný popis pravé a levé pro nárazník prahu 570 mm osazený od 540 mm
R-2 Dveře s horním a dolním lůžkem křídla a dvojitým závěrem. ano ano ano
R-443 Dtto, ale s jednoduchým závěsem. ano ne ano
R-1 Dveře s postranním závěsem a patním čepem a zářezem u závěru. ano ano ne
R-238 Dveře s postranním závěsem a patním čepem.   ano* ano ne

* Jednoduchým vyříznutím zářezu 44x20 mm v přírubě rámu křídla ve výši otvoru pro nárazník


Poslední aktualizace: 01.06.2003

NAVRCHOLU.cz