 |  |
Dnem 8.5.2002 byl rozkazem prezidenta republiky propůjčen Výcvikové základně mírových sil v Českém Krumlově historický název „Plukovníka Švece“. Základna nese jméno jednoho z významných příslušníků prvního čs. zahraničního vojenského odboje, který v boji za vytvoření samostatného Československa obětoval svůj život.
Výcviková základna mírových sil vznikla v podřízenosti Správy zahraničních vztahů GŠ ČSA v říjnu 1990 jako Výcvikové středisko mírových sil OSN, ve kterém byl výcvik organizován ve struktuře praporu rychlého nasazení. V lednu 1993 se středisko změnilo na Výcvikovou základnu mírových sil, podřízenou nově vytvořené Sekci zahraničních vztahů MO ČR. Na sklonku 90. let byla základna převedena k Operačnímu odboru GŠ AČR a dnem 1.10.2000 základna přešla do podřízenosti Velitelství pozemních sil v Olomouci. Od roku 1997 je její součástí i Vojenský výcvikový prostor Boletice, vytvořený v roce 1946. Základna je specializovaným zařízením, určeným k přípravě jednotek a osob pro mírové operace OSN, OBSE a NATO k posílení evropské a celosvětové bezpečnosti. Zajišťuje přípravu štábů a jednotek pro mírové a humanitární operace, organizování intenzivních kurzů anglického jazyka, speciálních kurzů a provoz výcvikových zařízení ve VVP Boletice. V letech 1990 až 2000 základnou prošlo před svým vysláním do zahraničních misí více než 10 000 příslušníků naší armády.
Udělením historického názvu „Plukovníka Švece“ byla připomenuta výrazná osobnost čs. legií v Rusku z let 1. světové války. Josef Švec se narodil v roce 1883 v malé vesničce poblíž Třeště. Nejprve působil jako učitel obecné školy v Třebíči, ale v roce 1911 odešel do Ruska šířit ideje Sokola a stal se učitelem tělocviku v severokavkazském Jekatěrinodaru. Po vypuknutí 1. světové války se dobrovolně přihlásil do „České družiny“ a již v říjnu 1914 odjel se svojí jednotkou na frontu. Osvědčil se jako spolehlivý a odvážný průzkumník (např. při průlomu ruských vojsk na jaře 1915 působil v okolí Bardějova), schopný instruktor a populární velitel. Po krátké době následovalo povýšení do důstojnické hodnosti, velení četě a rotě v rámci 1. čs. střeleckého pluku „Mistra Jana Husi“ (na něj se „Česká družina“ transformovala únoru 1916). V čele své jednotky se zúčastnil i bitvy u Zborova 2.7.1917. Krátce poté převzal velení III. praporu. Při ústupu z ukrajinského Korostyševa v únoru 1918 úspěšně odrazil útok německých obrněných automobilů. Po vypuknutí ozbrojeného nepřátelství mezi čs. legiemi a novou ruskou vládou v květnu 1918 převzal velení čs. jednotek v Penze. Následně se svým plukem dobyl Samaru a spojil se s jednotkami tzv. uralské skupiny čs. legií. Poté se vrátil zpět na povolžskou frontu a obsadil Kazaň. Při ústupu z města velel zadnímu voji, místo odpočinku byli jeho vojáci odesláni bránit Samaru. V říjnu 1918 se plukovník Švec stal velitelem 1. čs. střelecké divize „Husitské“. Útvary divize měly zadržet nepřítele protiútokem u městečka Aksakovo. Vyčerpaní vojáci ale odmítli splnit rozkaz a zúčastnit se dalšího útoku. Po pěti měsících nepřetržitých bojů požadovali odpočinek a chtěli odjet do zápolí. Vyslovení nedůvěry plukovníka Švece zdrtilo. Po trapném incidentu a pod vlivem nepravdivých zpráv z fronty o dalších porážkách čs. jednotek se velitel divize zhroutil a 25.10.1918 ve svém železničním vagonu spáchal sebevraždu. Pohřben byl v Čeljabinsku 28.10.1918. V jeho nedokončeném rozkaze byla věta: „Svobody zaslouží a bude svoboden ne ten, kdo jí dobyl, nýbrž kdo si dovede ji uhájit“.
Po plk. Švecovi byl v meziválečné československé armádě pojmenován pěší pluk 29, sídlící v Jindřichově Hradci. Pluk vznikl v rámci rakousko-uherské armády v roce 1860 jako 75. pěší pluk. Po jeho včlenění do čs. armády byl v roce 1920 přečíslován. V Jindřichově Hradci se nacházel téměř celý pluk, s výjimkou III. praporu dislokovaného v Třeboni. Pojmenování „Plukovníka Josefa Jiřího Švece“ získal 2.8.1924. Po skončení 2. světové války došlo k obnovení útvaru jako pěšího pluku 29 v původní posádce. Od 3.3.1948 nesl pojmenování „Zborovský“, které bylo ovšem zrušeno již v létě 1952. V roce 1954 se uskutečnila reorganizace útvaru na 29. střelecký pluk a v roce 1955 přečíslování na 53. střelecký pluk. V roce 1958 následovalo další přečíslování spojené s reorganizací tentokrát na 7. motostřelecký pluk „Fatranský“. Útvaru byla přidělena tradice 7. polního pěšího praporu 4. čs. pěší brigády 1. čs. armádního sboru v SSSR. V roce 1960 proběhla reorganizace útvaru na 7. tankový pluk „Fatranský“. V uvedené podobě útvar setrval přesně 30 let. V roce 1990 se pluk transformoval na 7. sklad tankového materiálu (bez historického názvu). Útvar zanikl v letních měsících roku 1992.