Čepicový znak poválečné armády

Studie a materiály

od našich čtenářů

Petr Krist:
1930 – Německo ohroženo i Československou armádou, tvrdí ve svém kontroverzním spisu bývalý německý generál Ludendorff.

        1930 – Německo ohroženo i Československou armádou,

        tvrdí ve svém kontroverzním spisu bývalý německý generál Ludendorff.

        Generál Erich Ludendorff, narozen 1865 v Kruszewnie u Poznaně v tehdejší německé provincii

        Posen, pocházel z pomořanské statkářské rodiny. V armádě sloužil od roku 1882. Byl důstojníkem generálního štábu, za války hlavním spolupracovníkem Hindenburga - náčelníka generálního štábu a vedoucím německým generálem v 1. světové válce. Oslavován byl hlavně jako strůjce německého vítězství u Tannenbergu. Spojoval v sobě strategickou dovednost s nacionalistickou touhou po moci. Po porážce Německa byl hořce zklamán. V říjnu 1918 před koncem války byl propuštěn ze služby a uprchl do Švédska.

        Ludendorff byl jedním z rozhodných nepřátel Výmarské republiky. Po návratu do Německa podporoval 1920 Kappův puč, při Hitlerově puči 1923 v Mnichově byl jako jeden z hlavních vůdců zatčen. Věhlas vynikajícího německého generála mu však pomohl k osvobozujícímu rozsudku. V letech 1924 – 28 byl poslancem říšského sněmu za NSDAP, 1925 kandidoval neúspěšně na německého prezidenta. Jeho názory v dalším období silně ovlivnila jeho druhá žena Mathilde (nacionálněsocialistická filosofka a vizionářka). Spolu založili „Tannenberský svaz“ usilující údajně o obranyschopné a svobodné Německo. Vydával časopis, uveřejnil řadu spisů hodnotících 1. světovou válku a výzev ovlivněných rasistickým světovým názorem. Zavedl pojem „totální válka“. Považuje válku přímo za přírodní zákon. Nacistickou stranou byl odmítnut. Zemřel 1937.

        Prof. Dr. Albert Stahel (profesor strategických studií na švýcarské Vojenské akademii) řadí generála Ludendorffa ve svých přednáškách „Strategické myšlení“ k předním klasikům vojenské strategie.

        Podívejme se do Ludendorffova spisu „Světová válka hrozí na německé půdě“ (Weltkrieg droht auf deutschem Boden). Podle Ludendorffa hrozí celé Evropě a hlavně Německu válka, která zničí úplně německý národ.

        Předpokládané válečné plány jednotlivých států a koalic

        Svislý spojenecký systém

        Od svého odzbrojení po 1. světové válce stojí Německo bezbranné vůči svým po zuby ozbrojeným sousedům. Mohou kdykoliv překročit jeho hranice a zničit německou armádu (Reichswehr) a německý národ. Stejně zoufalá je situace v Rakousku a Maďarsku.

        Hlavně proto, že Itálie je nepřítelem Francie, musí být Itálie německým spojencem. Vůdce fašismu v Německu Hitler se tohoto spolku zastává. Itálie se snaží dosáhnout spojenectví s Německem a také s Anglií, která se obává mocenského růstu Francie. Anglie má však tradičně slabou pozemní armádu a je schopna vyslat na pomoc Německu jen menší expediční sbor.

        Německé spojenectví s Itálií je ale výhodné jen pro Itálii. „Válečný štváč“ Musolini, který ostatně potlačuje němectví v jižním Tyrolsku, chce přenést svůj boj proti Francii do jižního Německa. Italové nechtějí válku na vlastní půdě.

        Německé spojenectví se Sovětským svazem je také výhodné jen pro Sověty. Sovětský diktátor Stalin je podle Ludendorffa dobře připraven na vojenský zásah. Snaží se prostřednictvím vojenské spolupráce s fašismem vstoupit do války, aby porazil své nepřátele (spojence Francie) Polsko a Rumunsko, zbolševizoval Německo a celou Evropu a tak se jí zmocnil.

        Vodorovný spojenecký systém

        Francie vytvořila již po 1. světové válce spojenecký systém – Francie, Belgie, Polsko, Československo, Rumunsko a Jugoslávie, který má držet na uzdě odzbrojené Němce a Maďary. Vodorovný spojenecký systém jsou podle Ludendorffa ti po zuby ozbrojení sousedé, kteří ohrožují Německo.

        Neutrální státy

        Neutralita Dánska má být zachována. Anglické loďstvo ochromí případný odpor Dánů a tím zajistí volné průlivy.

        Neutralita Litvy bude respektována Sovětským svazem i Polskem.

        Neutrální Švýcarsko uzavře vojensky své hranice a postaví své zmobilizované divize u Bernu, Zürichu a hlavně na jihovýchodní hranici k železnici vedoucí z Itálie. Protože je možné, že potíže se zásobováním donutí Švýcarsko přidat se k některému z protivníků, nebo že jeho neutralita bude přece jen některou stranou porušena, musí ponechat jak Itálie tak Francie vojenské oddíly i na švýcarských hranicích.

        Předpokládané počty sil a prostředků

        Německé pozemní vojsko (Heer) bylo „Versailleským diktátem“ omezeno na 100 000 mužů. Nesmělo mít žádné tanky, žádné těžké dělostřelectvo a žádný generální štáb. Německé vojenské námořnictvo (Marine) bylo omezeno na 15 000 mužů, a mohlo mít pouze šest bitevních lodí (s výtlakem méně než 10 000 tun), šest křižníků a dvanáct torpédoborců. Ponorky nebyly vůbec povoleny, stejně tak vůbec žádné letectvo (Luftwaffe). V Německu nesměla být branná povinnost. Dále bylo výslovně řečeno, že vojáci (mužstvo) nesmí sloužit po dobu kratší než 12 let a důstojníci po dobu kratší než 25 let, tedy pouze omezené množství mužů mohlo procházet vojenským výcvikem. Z toho vyplývá, že více než 10 let po válce nemá Německo žádné použitelné zálohy.

        Pozemní síly tvoří jen 7 pěších a 3 jezdecké divize dislokované podle mapy.

        Situace v Německu a ve střední Evropě před začátkem války

        Situace v Německu a ve střední Evropě před začátkem války

        Použití německého námořnictva na moři je při jeho zastaralé technice v podstatě vyloučeno. Na počátku války stejně Německo své bitevní lodi jako nepotřebné vyřadí a mobilizuje jen své moderní lehké křižníky a torpédoborce. Svých námořních sil využívá pro pozemní boj (námořnický sbor).

        Co se týká výzbroje, má Německo k dispozici:
84 000 pušek,
18 000 karabin,
1 926 kulometů,
172 minometů,
288 děl.

        Zásoby munice jsou značně omezené (na 1 až 2 dny bojů) a zbrojní průmysl nemá Německo vůbec.

        Údaje o nepřátelské výzbroji nejsou uvedeny, lze se jen dočíst, že sousedé jsou po zuby ozbrojeni.

        Podle počtu mužů v pozemním vojsku vypadá situace na začátku války včetně mobilizovaných záloh takto:

        Svislý spojenecký systém

        Vodorovný spojenecký systém

        Předpokládaný průběh střetnutí

        Když při čtení Ludendorffova spisu vypustíme všechny rasistické, protižidovské, protibolševické, proticírkevní a protizednářské demagogické úvahy, můžeme takto rekonstruovat Ludendorffem předpokládaný konflikt:

        Válka bude dynamická. Pozemní vojsko disponuje rychle jedoucími kolonami tanků a obrněných motorových vozidel, které mohou v jednom dni urazit 200 km. Letectvo může okamžitě zahájit válku zasahující i do hloubky nepřátelského území nejen proti vojskům a zbrojnímu průmyslu, ale i proti veškerému obyvatelstvu. Zejména použití bojových plynů letectvem dává válce zcela zničující ráz. Strategicky důležitá námořní doprava bude ohrožena nejen nepřátelským loďstvem, ale i letectvem a ponorkami.

        Překročení nechráněných hranic

        Válka se nevypovídá, pušky spustí samy.

        Už v noci na počátku dne D1 začne válka na moři a strategické letecké bombardování měst na obou stranách. Na všech hranicích dojde ke srážkám. Na německá letiště přelétnou části leteckých sil Anglie, Itálie a Sovětského svazu. Ty budou pak bombardovat i německá města, jakmile je obsadí nepřítel.

        Vojska Francie a Belgie překročí německou hranici v úseku AACHEN až BASEL, dosáhnou řeky RHEIN a na jihu hřebene pohoří SCHWARZWALD.

        Italské spojenecké vojsko se přesune po železnici do prostoru jižního Německa, kde je dislokována 5. a 7. pěší divize. Velení v jižním Německu se ujme italský generál. Na území jižně od řeky DONAU (Dunaj) a v Rakousku se postupně rozmístí italské vojsko.

        Československé vojsko zaútočí ve směru WIEN a dne D3 dosáhne předměstí na severním břehu Dunaje. Již ode dne D1 se přesunují síly z prostoru BRATISLAVA po jižním břehu Dunaje směrem WIEN a hlavně do Maďarska jižním směrem.

        Do Maďarska již v den D1 proniknou také vojska rumunská a jugoslávská.

        Dne D3 dvě československé pěší divize posílené jezdectvem, tanky a těžkým dělostřelectvem za podpory letectva postoupí ve směrech na DRESDEN a GÖRLIZ. Na straně československých a polských vojsk bude značná převaha hlavně v technice.

        Polské vojsko postoupí už od dne D1 do Horního Slezska ve směrech GLEIWITZ (Gliwice) - BRESLAU (Wroclaw) a LISSA (Leszno) - GLOGAU (Glogów).

        Na severu vyrazí v den D1 2. německá pěší divize směrem DIRSCHAU (Teczew) a menší část GDINGEN (Gdynia), aby podpořila vojska ve Východním Prusku. Bude však polskými jednotkami donucena k ústupu zpět na vlastní území. Poláci zatím zahájí útok na Východní Prusko ve směrech ELBING (Elblag) – KÖNIGSBERG (Kaliningrad) a LYCK (Elk) – GUMBINEN (Gusev).

        Na sovětsko – polské a sovětsko – rumunské hranici budou zatím probíhat jen pohraniční boje nepatrného rozsahu.

        Situace na středoevropských válčištích – den D4

        Situace na středoevropských válčištích – den D4

        Boje v hloubce německého území

        Předvoje francouzského vojska postoupí už dne D5 do prostorů BREMEN, HANOVER, KASSEL, EISENACH a REGENSBURG a dosáhnou v prostoru KULMBACH spojení s československým vojskem. To postoupí zatím směrem k řece DONAU (Dunaj) a dne D5 se přiblíží městům PASSAU a LINZ. Přes otevřenou hranici Bavorska až k městu HOF proniknou československá vojska s tanky a dalšími zbraněmi, aby dosáhla spojení s francouzskými vojsky a tak přerušila spojení jižního a severního Německa.

        Zbytek jižního Německa obsadí Italové. Italské vojsko, které bude bojovat proti Československu a Jugoslávii zaujme čáru TRIESTE, GRAZ, SEMMERING, LINZ, dále podél řeky DONAU, ULM, jezero BODENSEE. Již dne D6 nahradí Italové 5. a 7. německou divizi a zahájí boj v Bavorsku na Dunaji proti československému vojsku a v prostoru severně BODENSEE, FRIDRICHSHAFEN, WÜRZBURG proti Francii.

        Československé vojsko bude útočit v Rakousku v prostoru jižně a jihozápadně WIEN a dosáhne čáry západně NEUSIEDLER SEE, SEMMERING. Slabá maďarská armáda ustoupí a opustí svou vlast směrem BRUCK AN DER LEITHA, GRAZ.

        Do severního Německa pronikne další část francouzského a belgického vojska od západu. Do Saska a Slezska bude dále postupovat vojsko polské a československé.

        V holštýnských a meklenburských baltských přístavech na severu Německa se vylodí anglická armáda a jí se podřídí německá branná moc v Holštýnsku.

        Již dne D7 rozdrtí polská vojska obranu Východního Pruska. Jen zbytky uprchnou přes KÖNIGSBERG (Kaliningrad) směrem na PILLAU (Baltijsk). V PILLAU se usadí polské námořní síly.

        Dne D 12 dorazí francouzské a belgické předsunuté odřady s tanky a obrněnými vozy k řece ELBE (Labe) v úseku MAGDEBURG – DRESDEN. Spojí se v západní části Saska s československými vojsky, překročí řeku po mostech, které vybudovali Čechoslováci, a zasáhnou do bojů k podpoře československého a polského vojska. Německé jednotky ustoupí ve směru COTBUS a GUBEN. Belgické mobilní oddíly proniknou od jihu přes čáru HALBERSTADT – MAGDEBURG ve směru na HANOVER.

        Situace na středoevropských válčištích – den D12

        Situace na středoevropských válčištích – den D12

        Zpustošení Německa a zničení národa

        Ve 4. týdnu války bude celé Německo obsazeno buď nepřítelem nebo spřátelenými vojsky, která na jeho území ovšem povedou bojovou činnost. V obou případech na situaci doplatí obyvatelstvo.

        Německý národ se ale jen tak nevzdává. Z veteránů války a mladých nevycvičených mužů se vytvoří dobrovolnické jednotky, které vedou „lidovou“ (partyzánskou) válku. Tato válka může ztížit obsazení německého území, ale zabránit mu nemůže. Než by mladí němečtí muži byli podle úvah převezeni, vyzbrojeni a vycvičení v Anglii nebo v Sovětském svazu, byla by už válka stejně rozhodnutá.

        V Brandenbursku německá obrana ustoupí za čáru BRANDENBURG, BERLIN, FRANKFURT AN DER ODER.

        Průmyslové RUHRGEBIET (Porúří) bude už ode dne D 8 odříznuto od okolí. Nepřátelská vojska táhnou jižně a severně mimo průmyslové území. Tam mohou „davy řádit“ (= vypuknout lidové povstání) a obyvatelstvo vyhladoví. Stejně dopadnou i německá velkoměsta. Například BERLÍN, který skončí obklíčen československými a francouzskými vojsky, zatímco vláda unikne do města KIEL.

        Belgické hlavní síly dosáhnou dne D 15 pohoří TEUTOBURGER WALD a budou pronikat dále podél řeky EMS a dále až k řece WESER. Němci opustí a sami zničí své námořní základny v Severním moři. Anglický expediční sbor a zbytky německé armády na severu zaujmou prostor jižně města KIEL s obranným postavením STADE, LÜNEBURG.

        Anglický velitel pozná, že v této bitvě nemůže dosáhnout taktického úspěchu, stahuje anglická a německá vojska v prostoru HAMBURG za řeku ELBE (Labe). Belgická vojska překročí řeku ELBE (Labe) a zatlačí anglo-německá vojska na čáru HAMBURG, LÜBECK. Další belgická vojska postoupí ve směru SCHWERIN, ROSTOCK.

        Polské vojsko postupně obsadí celou zemi POMMERN (Pomořansko).

        Dne D 16 postoupí francouzské síly v prostoru mezi řekami MAIN a DONAU a postupně se jednotlivé armády stáčejí k jihu. Francouzská a československá vojska vytvoří jednotnou semknutou frontu proti italským vojskům. Na jihu pokračuje československé vojsko v útoku východně Alp ve směru GRAZ. Italové ustupují také před jugoslávským vojskem ke svým hranicím.

        Vítězství francouzského, československého a jugoslávského vojska nad Itálií nemůže překvapit. Ludendorff hodnotí italské vojsko jako slabé technicky i morálně.

        Vítězná vojska francouzská a československá se musí urychleně přesunout do prostorů bojů proti Sovětskému svazu k podpoře silně ohrožených pozic polských a rumunských. Zde předpokládá Ludendorff ustrnutí vyčerpaných armád na stabilizované frontové linii DANZIG (Gdaňsk), řeka WISLA, řeka SAN, KARPATY, řeka TISA. Právě na řece TISA se budou bránit poražená rumunská vojska, která musela ustoupit z Rumunska. Je posílí a hlavní tíhu bojů převezmou československé útvary.

        Na straně Sovětů bojuje také Turecko, proti Sovětům naopak zaútočí na Dálném Východě Japonsko a Čína. Ludendorff předpokládá i boje na Balkánu. Jugoslávie se bude zmítat v národnostních sporech. Polsko bude válečnými událostmi zničeno. O dalších československých akcích není už zmínky.

        Situace na středoevropských válčištích – den D30

        Situace na středoevropských válčištích – den D30

        Takový výsledek války v Německu podle Ludendorffa plně odpovídá úmyslům „zhoubců německého národa“. Německé vojsko nemůže splnit ani úkoly, které mu „Versailleský diktát“ dovoluje. Podle článku 160 má být totiž vojska použito k udržování pořádku uvnitř německého území a jako ochrany hranic.

        Ludendorff připouští, že strategické postupy nepřítele nemusí probíhat do detailu podle jeho scénáře, přesto považuje uváděný průběh bojů za reálný a nejpravděpodobnější.

        Někteří bývalí důstojníci Ludendorffovi vyčítají, že tímto spisem připravuje nepřátelům válečné plány ke zničení německého národa. On však chce právě německý národ poučit, varovat a rozšířením tohoto spisu snad na několik let zabránit válce s takovýmto výsledkem. Zřejmě aby podtrhl nebezpečí ohrožení Německa, odhaduje Ludendorff možný začátek války na 1. květen 1932. Tvrdí, že všechno to, co ve spisu uvádí, není žádné tajemství, tedy ani žádná vlastizrada. Tyto skutečnosti znají velmi dobře nepřátelští důstojníci a samozřejmě jejich generální štáby.

        Z celého spisu vyplývá, že jedinou možností, kterou Německo má, je porušit Versailleskou smlouvu a začít urychleně se zbrojením. Podle přednášek prof. Stahela kladl Ludendorff ve své strategii důraz také na propagandu, tedy politicko-výchovné působení na vojsko, zálohy a celý národ dobře známé v totalitních militaristických režimech. Spis „Světová válka hrozí na německé půdě“, který byl vydán také v řadě cizích jazyků, je příkladem naprostého překroucení skutečností, výzvou k revizi výsledků první světové války a dokladem psychologie tehdejšího německého militarismu.

        Přestože Hitlerova nacistická strana odmítla Ludendorffa a jeho hnutí, mnohé úvahy a plány v jeho duchu jistě ovlivnily myšlení a hlavně zdůvodňování přijatých opatření německého velení před a v počátcích skutečné druhé světové války.

         

        Literatura:

        LUDENDORFF, ERICH: WELTKRIEG DROHT AUF DEUTSCHEM BODEN, München, Ludendorff, 1930.

        LUDENDORFF, ERICH: SVĚTOVÁ VÁLKA HROZÍ. Praha, Kočí, 1931.

        http://www.hka.vbs.admin.ch/internet/hka/de/home/milit0/download.Par.0023.DownloadFile.tmp/Strat_Denken.pdf

        http://de.wikipedia.org/wiki/Erich_Ludendorff


Poslední aktualizace: 14.05.2006

NAVRCHOLU.cz