A. Všeobecné úvahy:

Nejvyšší rada obrany státu projednala 4. VI. 1936 a vláda vzala na vědomí 5. VI. 1936 program těžkého opevnění státních hranic, navrženého tehdy hlavním štábem, jež bylo v té době odhadnuto na 10 miliard Kč.

Vzhledem ke stupňování bezprostředního nebezpečí bylo náčelníku hlavního štábu asi za měsíc po tomto zasedání nařízeno předsedou vlády a Nejvyšší rady obrany státu, aby se kromě M. Ostravy a Králicka začalo s opevněním ještě v roce 1936 na podzim též na všech ostatních hranicích, hlavně v západních a severních Čechách.

Uskutečnění tohoto příkazu bylo možné jen typem železobetonových kulometných hnízd, tzv. lehkým opevněním, s nímž započato koncem léta 1936 u ZVV Praha a Brno (severní, západní, jižní Čechy a jižní Morava) v menším rozsahu, po zdokonalení typů Ředitelstvím opevňovacích prací ve velkém rozsahu koncem jara 1937 (kromě dřívějších prostorů též na severní hranici moravsko-slezské a na jižní hranici slovenské). Do konce 1937 bude postaveno asi 3.500 lehkých objektů.

Stavba lehkých opevnění byla vzata na vědomí Nejvyšší radou obrany státu v zasedání.

Vzhledem ke hromadné výstavbě lehkých opevnění je třeba změniti původní program výstavby těžkého opevnění, schválený vládou 6. VI. 1936.

Předem podotýkám, že hlavní štáb ŘOP nemíní na celkový program opevnění požadovati nových prostředků nad oněch 10 miliard, jež byly zásadně přislíbeny (povoleny) vládou 5. VI. 1936. Úhradu na lehké opevnění bude hledati v redukci programu těžkých opevnění v prostorech, kde to bude možné vzhledem k jejich operačnímu významu. Snížením programu těžkých opevnění chce též vyrovnati zvýšení jeho cen, jež nastalo změnou hospodářských poměrů od jara 1936, kdy byl zpracován program schválený vládou 5. VI. 1936.

Poslední bude možné ovšem jen tenkráte, jestliže po dobu provádění opevnění nenastane opětně podstatné zvýšení cen.

Celkový program opevnění zůstává tedy založen na nákladu 10 miliard Kč. To je prvá zásada nového programu.

Aby byl jasný návrh konečného programu, pokládám za nutné opět uvésti, co můžeme čekati od jednotlivých druhů opevnění, t.j. jaké úkoly jim mohou býti uloženy s nadějí, že je skutečně splní.

Těžké opevnění má stálou osádku, je vybaveno dělostřelectvem proti útočné vozbě, místy též bateriemi polního dělostřelectva pod betonem nebo pancířem, je opatřeno překážkami proti útočné vozbě, jestliže ne nepřekročitelnými, tedy aspoň takovými, že podstatně zvětší dobu možnosti působení zbraní proti útočné vozbě.

Stálá pohotovost osádky objektů dává možnost a oprávněnou naději, že pásmo těžkého opevnění ubrání se i samo kdykoliv po dobu více dnů překvapení třeba motomechanizovanými jednotkami, jednak že bude výbornou palebnou základnou obrany i proti útokům vedeným mohutnými prostředky všech zbraní. Můžeme pevně doufati, že nám získá čas potřebný pro mobilizaci i pro nástup.

Lehké opevnění zásadně nemá stálé osádky ani výzbroje. Osádka s výzbrojí a municí přijde do něho teprve:

a) po provedeném poplachu do nejohroženějších prostorů,
b) po provedení ZH (krytu hranic) zásadně do opevnění nejbližšího hranicím,
c) do většiny objektů 2. a 3. sledu v pohraničí i ve vnitrozemí teprve v konkrétním případě podle vývoje situace.

V míru budou lehké objekty pouze střeženy hlídkováním.

Lehké opevnění nemá vlastních zbraní proti útočné vozbě, umělé překážky, zvláště překážky proti útočné vozbě budou v míru v něm zřízeny jen někde v nejdůležitějších prostorech.

Uvážíce toto vidíme:

1) že lehké opevnění čím blíže hranic, tím méně nás zajišťuje před naprostým překvapením i silami nevybavenými zvlášť mohutnými prostředky, poněvadž svůj úkol odporu může splniti teprve po určité době, potřebné k jeho obsazení,
2) že lehké opevnění může vzdorovati mohutnému náporu teprve po zesílení prostředky proti útočné vozbě (hlavně zbraněmi a překážkami) a polním dělostřelectvem.

Z toho vyplývá potřeba, abychom v úsecích pohraničních, kde chceme býti zajištěni i proti náhlému přepadu, nespoléhali pouze na lehké opevnění, třebaže opatřená překážkami proti útočné vozbě.

Abychom byli zajištění proti překvapení tam, kde je možné a zabezpečili si obsazení lehkých opevnění v pohraničí, pokládám za potřebné postaviti před lehkými objekty v pohraničí ještě těžké objekty, jež by vytvořily aspoň palebnou clonu pěchotní palby a palby proti útočné vozbě v důležitých prostorech. Pohotovostí své osádky byly by sto splniti tento úkol. To je druhá zásada (vedoucí myšlenka) programu, jejž navrhuji.

Těžké opevnění buduje se zatím jen na nejohroženějším válčišti mezi Odrou a Labem (dosud mezi Krkonošemi a Odrou, v roce 1938 chceme začíti v prostoru Polubný). K tomu přistupuje předmostí Bratislava a mosty v Komárně. Zde všude bude úkolem držeti na místě proti jakémukoliv náporu.

Těžké opevnění je zranitelné hlavně

1) plyny, použil-li by nepřítel takových, proti nimž nebudou uzpůsobeny naše filtry,
2) v temnotě přirozené i umělé vytvořené zadýmováním objektů (a pozorovatelen), kdy zbraně objektů nevědí, kdy a kam mají působiti a kdy spouštěním pevných palebných přehrad na menší klamné útoky by poměrně brzy vyplýtvaly sebevětší zásobu munice. Toto nebezpečí roste se zvětšením intervalů mezi objekty.

Studie, jak čeliti nebezpečí sub 1) spadají převážně do jiného resortu nežli ŘOP, do celkové obrany protiplynové. ŘOP v těžkých objektech může snad používati ve větší míře kyslíkových přístrojů.

Nebezpečí sub 2) lze značně snížiti zmenšením intervalů a hloubkou postavení. Nejsme sto z finančních důvodů toto uskutečniti těžkými objekty, lze však tak učiniti aspoň pásmem objektů lehkých.

Toto je pouze historické zdůvodnění toho, co se ve skutečnosti provádí a v čem bude pokračováno na válčišti Odra – Labe, ovšem většinou v obráceném pořádku, t.j. nejdříve pásmo lehkých objektů, poněvadž je lze vybudovati rychleji, a teprve dodatečně před ním sled těžkých objektů. To je třetí vůdčí myšlenka: na nejdůležitějších směrech zhustiti a prohloubiti pěchotní palebnou přehradu pásmem lehkých objektů za těžkými.

Až dosud pojednával jsem o opevnění hranic, jehož úkolem je především zajistit mobilizaci a nástup ochranou před překvapením i většími silami, respektive na nejdůležitějších směrech vůbec držet na místě.

I když budeme míti taková opevnění na všech ohrožených hranicích, voják musí počítati s nejhorším, že budou přece prolomena, dříve než k jejich obraně mohou přispěti větší mobilizované síly. (Poukazoval jsem např. na nebezpečí plynů, může se též vyskytnouti nedbalost osádek v dosti velkém úseku apod. Můžeme býti též napadeni dříve, než např. opevnění mezi Labem a Odrou budou schopna velmi dobré obrany.)

V tomto nepříznivém případě základnou pro operace (ať protiútočné nebo obranné) musí býti jiná čára položená více ve vnitrozemí, jež by měla také býti opevněna a to dosti solidně. Nezdaří-li se nástup ani za touto čarou, aneb budeme-li z jakýchkoliv důvodů nuceni i později v průběhu války vésti ústupový boj, je záhodno zlepšiti kostru obrany na zvláště výhodných 2 - 3 postaveních opevněními aspoň na důležitých přechodech přes toto postavení.

Z toho plyne čtvrtá a snad poslední vůdčí myšlenka programu, vybudovat ještě jedno solidní pásmo jako 2. obranné postavení v prostoru, jejž chceme stůj co stůj hájiti a budovati aspoň kostru ústupových postavení ve vnitrozemí.

Provedení těchto zásad může se zdáti na první pohled nemožné, hlavně z finančních důvodů. Doufám však, jak se pokusím ukázat čísly, že za nezměněných hospodářských poměrů by stačilo dosud přislíbených 10 miliard Kč. Jiná námitka by mohla býti ta, že těch opevnění je přespříliš, že padáme do opevňovací horečky, nebo že se zařizujeme jen a jen na obranu, což je podle klasiků strategie válka předem prohraná. Jest však třeba především dívati se na věc ne pouze z hlediska našeho státu, jakoby budoucí válku měl vésti sám, nýbrž z hlediska celé pravděpodobné naší koalice.

Jest přijatý a schválený zodpovědnými řediteli naší branné moci názor, že naším úkolem v koalici jest vydržeti co nejdéle na našem území aspoň do účinného zásahu spojenců a uchovati armádu do konce války.

Z toho nutně vyplývá pro náš stát strategická obrana aspoň pro počátek války, pravděpodobně však dosti dlouhá. Na úspěch počáteční ofensivy do Německa i menšího rozsahu měli jsme menší a menší naději se vzrůstem německé armády. Dnes by to byla sebevražda a hraní do karet plánům Německa. (Jedině bude-li jednou zlepšena a vyjasněna situace s Polskem, společně s ním smluvená rychlá ofensiva do Pruského Slezska by slibovala úspěch.)

Tedy na počátku války jistě strategická obrana, ne taktická, a pravděpodobně po dosti dlouhou dobu, je neochvějně vůdčí myšlenkou všech našich příprav pro příští válku pro dohledná léta. Je základem všech operačních plánů. (Jejich alternativy ofensiv proti slabším nepřátelům v různých konkrétních případech na tomto nemění ničeho.)

Z přijaté zásady strategické obrany vyplynuly začátky našich opevnění, jí je zdůvodněn jejich rozmach a jí též zdůvodňuji tento program, zvětšený, abych tak řekl, proti programu předloženému Nejvyšší radě obrany státu 4. VI. 1936, prostorově i početně, třebaže jeho finančním základem a hranicí zůstává zásadně povolených 10 miliard Kč.

Doplnění respektive změny programu (proti 4. VI. 1936) vyplývají ze zkušeností, jež jsme získali za uplynulých 14 měsíců. Důvody jsou v podstatě shrnuty ve zdůvodnění vůdčích zásad programu opevňování, jež jsou uvedeny vpředu.

B.

Pokusím se nyní konkrétně navrhnouti aplikaci vytčených zásad návrhem celkového programu.

V nejdůležitějších prostorech (jak jsem se již zmínil) jsou tyto zásady již uváděny v život dosavadními pracemi.

Nejdříve uvedu přehled - podle jednotlivých válčišť - o tom,

1) co je provedeno nebo co se provádí (co je zadáno),
2) co je takticky k provádění připraveno anebo v přípravě v konečném stadiu,
3) co je již rozhodnuto připraviti (ale doposud nebylo ani takticky začato nebo v čem přípravy jsou v počátečním stavu).

I. Severní válčiště Labe - Odra - Jablunkov.

Úsek: Labe - Odra - Olza 370 km, Olza - Jablunkov 65 km

Úkol: Držeti na místě.

Staví se pohraniční pásmo - těžké opevnění i lehké vedle sebe, někde obojí za sebou současně (úsek Mückenberg - Bouda, Náchod - Zbečník, Trutnov).

Těžké opevnění:

Zadáno:

a) 8 velkých tvrzí: 1) Smolkov, Berghöhe, Bouda, Adam, Hanička, 2) Dobrošov, Stachelberg, Skutina.

b) 212 objektů na frontě 370 km.

Bude vybetonováno: do konce 1937 145 objektů, z toho 120 objektů izolovaných, 25 tvrzových.

Bude vyzbrojeno hlavními zbraněmi i s municí do konce roku 1937 34 objektů (MO).

Lehké opevnění:

Mezi Labem a Českým Těšínem:

Celkem objektů3384
zadáno k 15. 11.2139
hotovo1066 z toho je 147 starých objektů
zbývá k vybudování z počtu zadaných1073
zbývá k zadání z celkového počtu1245
zbývá k vybudování z celkového počtu  2318

Pro těžké opevnění máme připraveno takticky i technicky na tomto válčišti více úseků, nežli budeme sto v roce 1938 nově započíti.

Rozhodnuto (kromě dokončování zadaných úseků):

1) rozšířiti těžké opevnění od Opavy k tvrzi Šibenice (tuto též začíti), 2) uzavříti prostor Staré Město a Kolštejn, 3) uzavříti prostor Dobrošov - severní část Orlických hor, 4) začíti uzávěry u Liberce a Mníšku.

II. Západní válčiště Čechy západně Labe - Vltava.

Úkol opevnění: Zatím jen usnadnit ústupový boj a tím mobilizaci, postup nepřítele zadržet před Prahou, ne-li definitivně aspoň na delší dobu pro její eventuelní evakuaci.

V duchu tohoto úkolu staví se zatím pouze lehké opevnění, a to: ve směru Rudohoří - Praha jsou započata 3 postavení, ve směru Šumava - Plzeň - Praha 2 postavení.

Z nich je letos poslední postavení - tzv. Pražská čára (předmostí) již téměř souvislé ve 2 sledech, dále čára na Ohři po Blšanku v to. Dále počínajíc Střelou, před Plzní, přes Klatovy - Sušici - Vimperk - Prachatice jsou to zatím jen uzávěry otevřených vpádových prostorů, někde již dosti rozsáhlé.

Podobně je tomu na nejexponovanější čáře na řece Bílině (úsek Kadaň - Ústí nad Labem).

Celkem bylo zadáno na tomto válčišti k 15. 11. 1821 objektů, zabetonováno 1523 objektů (mimo Staré Město). Zbytek bude téměř celý hotov do konce 1937.

Od loňského roku je zde postaveno 398 objektů starých typů, jež byly vsunuty do nové soustavy, kde to jen poněkud bylo možné (počítáno mimo prostor Staré Město).

Z minulého roku máme pro toto válčiště připraveno z těžkých opevnění:

1) uzávěry v Krušných horách,
2) uzávěry na Šumavě - Českém lese.

V těchto přípravách, jež jsou takticky ve velmi pokročilém stavu, nebylo v letošním roce pokračováno pro jiné naléhavější práce.

O lehkých opevněních rozhodnuto připraviti:

1) zesíliti předmostí Plzně a jižně,
2) příčku Kadaň - Hradiště,
3) opevnění Vltavy proti západu od Davle po Český Krumlov s většími předmostími u Temešváru a Týna nad Vltavou.

Délka budovaných čar:

1) Pražské předmostí 98 km
2) Ohře - Blšanka - Plzeň - Prachatice celkem 320 km

z toho: souvisle (Ohře - Klatovy) 237 km

uzávěry Klatovy - Prachatice, celková délka 20 km

zbývají mezery celkem 63 km

3) Kadaň - Chomutov - Ústí nad Labem celkem 87 km

z toho opevněno (staré typy) 87 km

z toho nově se zesiluje 36 km

Dosavadní náklad pro toto válčiště zatím asi 120 milionů Kč.

III. Válčiště jižní Čechy a jižní Morava.

Úkol: zajistiti mobilizaci, na jižní Moravě již nyní držeti na místě.

Pouze lehké opevnění.

V jižních Čechách máme zatím z roku 1936 nesouvislou čáru lehkých objektů starých typů od Vltavy severně Českého Krumlova přes třeboňské rybníky ke Starému Městu (Slavonický les) na moravské hranici. Celkem 92 starých objektů na frontě 85 km.

Na jižní Moravě je letos budována čára lehkých opevnění jako souvislá od jižní Dyje až po Lukov v délce 105 km, dále k západu nesouvislé uzávěry s využitím Vranovské přehrady až po Frejštejn v celkové délce 20 km, dále na západ jako souvislá čára až po zemskou hranici 35 km.

Celkem všeho 658 objektů na frontě 160 km. Z toho je hotovo k 15. 11. 554 nových a 178 starých objektů, zbytek na jaře 1938.

Rozhodnuto:

1) Zesíliti v roce 1938 novými typy čáru Český Krumlov - zemská hranice (západně Slavonic již nyní je vybudováno I. sborem 26 nových a 92 starých, to jest celkem 118 objektů ke dni 15. 11.).
2) Na jižní Moravě připravovati 2. postavení čarou lehkých objektů na čáře Dyje - Mitrovice - Slavonice (Strmilov - Moravské Budějovice - Pohořelice - Brodské). Asi 900 objektů na frontě 155 km.

IV. Válčiště slovenské.

Úkol: Usnadnit mobilizaci a zajistit nástup sil proti Maďarsku. Udržet předmostí Bratislavy.

Těžká opevnění se staví v předmostí Bratislavy (9 km) a u komárenských mostů 3 objekty.

Obojí se dokončují a vyzbrojují. Staré objekty v Bratislavě byly zmodernizovány.

Celkem u Bratislavy:

objektů nových 9, z toho 1 arabský typ,

objektů starých 9,

k tomu objektů lehkých 4,

SV rot 4.

Takticky i technicky je připraveno těžké opevnění na dolním Ipelu (21 objektů na frontě 10 km, z toho 7 objektů římský typ, ostatní arabský typ).

Lehké opevnění:

Buduje se krycí sled (palebná clona) na dolním a středním Ipelu, jižně Lučence a Filakova, v prostoru Rimavská Sobota, dále v prostoru jižně Košic.

Jest připraveno takticky hlavní obranné postavení, za nímž má býti proveden nástup.

Pro známé potíže se slovenskými firmami (drahé nabídky) mohl býti zadán zatím jen úsek

1) Rimavská Sobota 149 objektů na 35 km,
2) Košice 218 objektů na 35 km,
3) na Ipelu 320 objektů na 140 km.
to jest celkem 687 objektů na 210 km, z toho k 15. 11. je hotovo 395 objektů.

Doufáme, že do jara 1938 podaří se najíti firmy s přijatelnými požadavky, aby mohlo býti v práci aspoň zvolna pokračováno.

Bylo rozhodnuto připraviti opevnění přechodů na dolní Moravě na slovenské hranici proti Rakousku.

C.

Finanční situace:

Těžkým opevněním je k 1. XI. 1937 zadanými pracemi vázáno  894,050.600.40 Kč
Lehkým opevněním364,139.451.35 Kč
Celkem1,258,190.051.75 Kč
Z toho bylo vyplaceno456,200.057.10 Kč

To je nástin dnešní situace.


Vojenský ústřední archiv, fond ŘOP



Poslední aktualizace: 26.3.2010

NAVRCHOLU.cz