Čepicový znak předválečné armády

Dokumenty a vzpomínky

předválečné armády

Vzpomínky důstojníků Hlavního velitelství

Major Emil Strankmüller:
          Všichni jsme si po tomto nervovém vyčerpání zhluboka oddychli. Konečně čin! V pátrací skupině jsme byli na tento okamžik dávno připraveni. Svůj mobilizační plán jsme každý znali zpaměti. Potřebný spisovní, archivní, evidenční, studijní a technický materiál jsme měli připraven ve zvláštních bednách, jež se daly uzpůsobit v psací stoly. Auta byla v pohotovosti. Již 2 hodiny po vyhlášení mobilizace jsme byli se štábním kapitánem Fryčem, ing. Budíkem a dvěma poddůstojníky jako první na prozatímním stanovišti velitele užšího štábu a připravili tam podmínky pro navázání radiospojení se zahraničními expoziturami. V noci a druhého dne byl užší štáb s hlavním velitelem generálem Krejčím na místě. Zprávy docházely nerušeně. Ještě zde jsme se dozvěděli o jednání v Godesbergu a získali zprávy, že Němci překročí hranice 1. října. Radovali jsme se, že při současném zdárném a nadšeném průběhu mobilizace budou naše přípravy včas a plánovitě dokončeny. Za dva dny jsme se přesunuli do stálého, mobilizačním plánem stanoveného stanoviště velitele.

         Hlavní velitel, operační a organizační oddělení bylo umístěno v zámku v Račicích, druhé a materiální oddělení a některé hlavní služby v blízkém Vyškově. Po stránce zpravodajské nebyla volba stanoviště velitele v částečně poněmčeném brněnském okolí příliš šťastná. Naše „obrana“ měla ve spolupráci s policejním a četnickým aparátem plné ruce práce při zneškodňování nejmarkantnějších případů stupňované činnosti německé agenturní sítě a při likvidaci nám známé německé mobilizační sítě. Také přítomnost zfanatizovaných henleinovců v řadách našich mobilizujících jednotek stala se čím dál tím více neúnosným břemenem. I jinak nebylo vše v nejlepším pořádku. Spojovací síť ještě po dlouhou dobu plánovitě nefungovala. Po příjezdu do Vyškova byl jsem nucen zabavit školní účastenskou telefonní stanici, abych se mohl dorozumět s okolím. Naše agenturní radiospojení fungovalo dříve než plánovaná velitelská spojovací síť. Celý prostor Hlavního velitelství byl chráněn pouze třemi protiletadlovými bateriemi. Protiletecký kryt pro celý štáb ve Vyškově byl pouhý rozměrný sklep, nikterak upravený, který by v případě nepřátelského náletu jen stěží odolal.

Strankmüller, E.: Československé ofenzivní zpravodajství v letech 1937 do 15. března 1939. Odboj a revoluce, roč. 6, 1968, č. 2, s. 59 – 60.

Plukovník František Moravec:
         Generální štáb československé armády, změněný v nejvyšší velitelství československých branných sil pod velením generála Krejčího, přesídlil, jak jsem už řekl, v době mobilizace do Vyškova, odkud měl řídit operace našich armád.

         Umístění bylo výhodné pro svou zeměpisnou polohu a komunikace, i když z hlediska moderní války mělo pro své úkoly řadu nevýhod. Znamenalo, že všechny velitelské složky byly shromážděny v malém městě o 20 000 obyvatel, z nichž nadto většina byla sudetoněmecké národnosti. Opatření proti leteckému bombardování a protiletecká obrana byly nedostatečné; bylo ovšem jisté, že po vypuknutí války se Vyškov stane jedním z hlavních cílů německého letectva, poněvadž umístění nejvyššího velitelství na tak malém městě se nedalo utajit.

         Naše organizace - druhé oddělení - byla ve Vyškově umístěna ve starém klášteře. Pro naše účely měla tato budova jednu výhodu: hluboké sklepy, jež vytvářely přirozené a pevné letecké kryty. Tato výhoda však byla více než vyvážena velkým počtem nesmírných těžkostí.

         Hlavní z nich byla potřeba vyčistit okolí kláštera od všech nespolehlivých živlů. Protišpionážní služba byla pověřena tímto úkolem. Byly případy, kdy lidé odmítli uvolnit své příbytky, a reakcí na to byly případy násilí ze strany vojenských jednotek pověřených vykonáváním této nepříjemné povinnosti. I když ve srovnání s tím, co zanedlouho následovalo ze strany nacistů, byly tyto přestřelky nepatrné, rozhodně neusnadnily práci protišpionážní služby. Jak se brzy ukázalo, tato povinnost byla nejen nepříjemná, ale také zbytečná. Nejvyšší velitelství nezůstalo ve Vyškově dlouho.

Moravec, F.: Špión, jemuž nevěřili. Praha 1990, s. 197 – 198.

Štábní kapitán František Fárek:
Noc z 23. na 24. září 1938
Se zastíněnými reflektory jsme pomalu dorazili do Klánovic. V tamější škole jsme zastihli štáb v plném pracovním tempu. Vládla tu optimistická nálada. Všude usměvavé tváře, nikde ani stopy po nervozitě. Věřili jsme skálopevně ve spolehlivost našich spojeneckých smluv s Francií, malodohodovými státy a se Sovětským svazem. Možnost válečné konfrontace jsme přijímali jako příležitost, abychom konečně uplatnili všechno, co jsme se naučili v míru.
Krátké zastávky jsme využili k opožděné večeři a malému odpočinku. Na další cestě jsme museli postupovat opatrně. Všude tma, na silnicích skupiny lidí, před zatemněnými nádražími houfy záložníků čekajících na svůj vlak.
24. září 1938
K poledni jsme byli již v Brně. Otevřeli jsme poslední obálku, která obsahovala lístek s označením konečného cíle: Vyškov na Moravě! Krátce před námi tam dorazil hlavní ubytovatel major Karel Řezníček. Dělal, co mohl, aby i při nedostatku zapracovaného personálu zajistil prostory pro všechny složky hlavního štábu. Vyškov byl přeplněn nastupujícími záložníky a personálem štábu nějaké vyšší jednotky, která se tam tvořila.
Vyhledal jsem s kapitánem Čáslavkou chráněné parkoviště pro vozy naší kolony a zařídil jejich střežení. Noc jsme proklimbali u stolu v jídelně plně obsazeného hotelu.
25. - 27. září 1938
Hlavní štáb se zařizoval. Zpravodajské oddělení zůstalo ve Vyškově, operační s ostatními složkami se nastěhovalo do račického zámku. Zanedlouho hlásila letecká pozorovací služba, že silnice do Račic je zahalena mračny prachu, zvířeného nákladními a osobními automobily. Na zákrok 2. oddělení se okresní úřad postaral o kropení, aby nezvyklý ruch na této příjezdové cestě neupoutal pozornost nepřátelského letectva.
Krátce po vykázání ubytovacího prostoru jsme dosáhli plné pohotovosti. Technické vybavení - vysílací i přijímací radiostanice, telekomunikační prostředky, přenosné fotozařízení - bylo rychle instalováno. Během několika hodin jsme mohli usednout k důmyslně zkonstruovaným a kompletně vybaveným polním stolům.

Fárek, F.: Stopy mizí v archivu... Praha 1975, s. 169 – 171.


Poslední aktualizace: 01.10.2010

NAVRCHOLU.cz