Čepicový znak předválečné armády

Dokumenty a vzpomínky

předválečné armády

Jan Syrový: Armáda, její účel a postavení ve státě

Otištěno:Naše armáda. Vznik – vývoj – současnost. Praha 1935, s. 181-183.

Zla je na světě ještě příliš mnoho, aby bylo lze je odstranit dobrým slovem, přátelskou smlouvou, i když si toho z plna srdce přejeme.

Boj proti zlu je přírodním zákonem a jen zbabělec a nízký člověk se ho může zříci. Zbabělci a bezcharakterní lidé nemohou však tvořit národ, který si chce uhájit čestné postavení mezi ostatními národy: mohou tvořit jen tlupu lidí, kterou si k podřadným výkonům podmaní cizí národ, zdravý a silný.

Dlouholetá poroba, národní a hospodářský útisk byly velmi tvrdou školou života pro náš národ.

Věřím, že není jednoho z nás, který by se dobrovolně vzdal svobody, vykoupené životy tisíců dobrých lidí.

Dnes jsme národ samostatný, který chce žít svým životem, a jsme odhodláni bránit své statky duševní i hmotné proti všem, jako kdysi naši pradědové. Bude-li téhož přesvědčení celý náš národ, nemůže nás již nikdy stihnout potupné otroctví v cizích službách.

Na dobu nebezpečí musíme však být připraveni k tomu, aby každý, kdo by nás chtěl utlačit, pocítil naši pěst.

Buďme přesvědčeni, že svobodu vždy uhájíme, využijeme-li všech prostředků k usnadnění její obrany.

Proto jsme z vlastní vůle stanovili v ústavě naší republiky základní ustanovení o branné moci, o níž branný zákon praví: „Čs. branná moc je povolána k tomu, aby hájila trvání, celistvosti a svobody republiky Československé proti nepřátelům zevnějším, jakož i spolupůsobila při udržování pořádku a bezpečnosti uvnitř státu.“ Slouží tedy armáda vznešené idei chránit vlast a zabezpečit tak klid občanům. Není nástrojem jednotlivce, nýbrž slouží celému národu. V tom je podstatný rozdíl mezi armádou naší a bývalou armádou císařskou. Je tedy armáda, vybudovaná na zdravých základech, ukázněná a dobře vycvičená, vyzbrojená a prodchnutá vědomím odpovědnosti k národu a k vlasti základní podmínkou obrany státu.

Historie naší armády je slavná. Svými kořeny tkví ve světové válce. Hrozné toto drama lidství očistilo svět od hanby poroby a dalo směr novému žití. V tomto žáru vše tavícím vyrostly naše legie, první bojovníci našeho národa, které vedeny velkým mužem Masarykem, velkými obětmi vydobyly našemu utlačovanému národu svobodu. Bylo štěstím a neocenitelnou posilou bojovníkům, že národ náš, doma zdeptaný a zdecimovaný nelítostnou soldateskou, nesklonil šíji, ale postavil se na odpor svým utlačovatelům a vydržel až do vítězného konce. Zdůrazňuji tuto mravní sílu národa za světové války a připomínám, že je jí vždy armádě zapotřebí.

Slavné činy našich legií a pevnost a odhodlání celého národa za světové války jsou nejkrásnějším vínkem do kolébky naší mladé armády. Tvoří základ její tradice. Pokud bude živ v armádě duch legií, podporovaný mravní hodnotou celého národa, potud bude armáda pevnou záštitou naší vlasti. Pokládám za velmi důležité pěstovat tuto tradici v armádě a v celém národě. Je to tradice mravní odvahy, která ve válce často způsobuje, že dobrý a smělý duch vojska dovede zvítězit nad materiální a početní převahou nepřítele, jak tomu bylo u Zborova, kde 3000 dobrovolců zvítězilo nad celou nepřátelskou divisí.

Rozsáhlý organismus armády je velmi nákladný. Proto jest jen rozumné, ukládat prostředky národního jmění do takové organisace, jež zaručuje určité hodnoty; na dílo méněcenné by bylo věru škoda peněz.

V dnešní době obstojí jen armáda dobrá, vysoké morálky, dobře vycvičená a materiálně vybavená. Varuji důtklivě před jakoukoliv improvizací a povrchností.

Zkušenosti ze světové války nám jasně praví, jaké neúměrné výdaje peněžní, počáteční neúspěchy a krvavé oběti musily zaplatit národy, které nebudovaly svou brannou moc na pevných, byť někdy i tíživých základech. Hodnota lidského života je příliš velká, abychom si mohli tak nerozvážně počínati.

Volme to, co je nejlepší a co zaručuje největší šetření lidských životů – armádu, která by svou hodnotou budila úctu a strach u těch, kdož by měli nedobré úmysly s naší republikou – už tím zamezíme mnohým ozbrojeným rozepřím.

Otázky obrany státu nemohou vyřešit jen vojáci, neboť ony vyžadují součinnost všech hodnot národa, jak mravních, tak i materiálních. Musí tedy o ní spolupracovat všechny složky státního zřízení, vládní, politické a veřejné; z toho jasně vidíme těsnou souvislost života občanského s vojenským.

Řekl-li jsem již o účelu naší branné moci, její rozsáhlé organisaci, nemohu se nezmínit o velitelském sboru, který je povolán řídit práci v armádě s vědomím plné odpovědnosti v tomto svém těžkém úkolu.

Je to náš důstojník, o němž je dosud ve veřejnosti velmi skreslená představa z minulosti.

Činnost důstojníka je v dnešní armádě mnohostranná a vyčerpávající. Musí býti svým podřízeným velitelem, vychovatelem, rádcem a spravedlivým soudcem, aby si získal jejich důvěru a oddanost, které jsou nezbytnými požadavky v boji. To může zvládnout jen ucelený muž, bezvadného charakteru, mající všechny potřebné vlastnosti a vědomosti. Proto také školení a výchova našeho důstojnického sboru nemá svou rozsáhlostí obdoby v žádném jiném povolání. Není to jen paráda, jak si to často veřejnost představuje, ale těžká a odpovědná práce stále a bez konce.

Pro důstojníka neplatí žádný pracovní čas, musí být připraven vždy a stále.

Obdobně to můžeme říci i o našem rotmistrovi, který je pomocníkem svého velitele setniny a má přímý vliv na vojáka. Přál bych si ze srdce, aby veřejnost pochopila tuto vážnou stránku vojenského života, a pak získá správný názor na armádu a na její činitele.

V nynějším ponětí mezinárodního práva představuje armáda význačnou hodnotu pro práci naší zahraniční politiky. Její kvalita má důležitou úlohu v navazování spojeneckých smluv a paktů o neútočení; že je tomu tak, můžeme pozorovat na zájmu, s jakým je sledována jak našimi přáteli, tak hlavně odpůrci. Kdyby neměla této hodnoty, jistě by se netěšila této pozornosti.

Poněvadž armáda slouží tolika dobrým účelům, myslím, že má také právo, aby byla národem respektována a po zásluze ceněna.

Své síly čerpá z národa, a proto bude taková, jakým je národ sám. Jen zdatný, morálně a tělesně silný národ si zajistí své bytí.

Rodina, škola a veřejná činnost tvoří ona prostředí, která vychovávají národ a pěstují jeho mravní hodnotu.

Je tedy občanskou povinností každého příslušníka našeho státu, aby poznal naši brannou moc, její důležitost a význam.

Nynější těžká doba více než kdy jindy vyžaduje svorné spolupráce všech občanů. Není možno, abychom při dobré vůli všech uvědomělých a sebevědomých občanů státu nezvítězili nad mravní a hospodářskou krisí.

Budou-li všichni věrně plnit své povinnosti k státu, a silnější posílí a povzbudí slabšího, máme vítězství zaručeno.


Poslední aktualizace: 7.2.2013

NAVRCHOLU.cz