Štábní cvičení „Zima a jaro 1938“

Za poskytnutí podkladů k tomuto textu děkuji ing. Petru Fetkovi a prof. Lumíru Klimešovi.

O přípravách československé předválečné armády na možnou válku s Německem toho už bylo napsáno mnoho, přesto stále existují věci jen málo známé. Patří k nim i několikaměsíční štábní cvičení „Zima a jaro 1938“, které začalo v listopadu 1937, tj. přesně před sedmdesáti lety. Necelý rok před vyvrcholením mnichovské krize se v něm řešil možný průběh československo-německé války.

Koncem roku 1937 se československé armádní velení rozhodlo prověřit bojeschopnost armády, která dokončovala proces zásadních organizačních změn schválených v roce 1933 a realizovaných od roku 1935. Tímto úkolem byl pověřen plukovník generálního štábu Josef Fetka, který se vrátil na Hlavní štáb po téměř dvouleté službě u vojenského útvaru a nastoupil do funkce zástupce přednosty operačního oddělení Hlavního štábu. Výběr to nebyl náhodný, neboť Josef Fetka se velmi významně podílel na plánech reorganizace a modernizace armády v letech 1931 až 1935. Po poradě se svými nadřízenými přednostou operačního oddělení Hlavního štábu plukovníkem generálního štábu Josefem Ptákem a prvním zástupcem náčelníka Hlavního štábu brigádním generálem Bohuslavem Fialou se rozhodl pro formu štábního cvičení, které nazval „Zima a jaro 1938“.

Cvičení mělo simulovat vojenský konflikt mezi Československem a Německem, přičemž síly obou stran měly vycházet ze skutečnosti, tj. v případě Německa ze stavu, jaký předpokládalo zpravodajské oddělení Hlavního štábu na základě špionážních informací. Také politická situace se měla odvíjet podle tehdejších nejpravděpodobnějších předpokladů a přitom se mělo pečlivě sledovat provádění všech opatření na československé straně v rámci přechodu z mírového na válečný stav. Hlavním účelem cvičení bylo zjištění stavu připravenosti jednotlivých složek armády na mobilizaci a současně prověření materiálních zásob na válku.

Štábní cvičení „Zima a jaro 1938“ bylo zahájeno v listopadu 1937. Vzhledem k tomu, že se z něj bohužel nedochovaly žádné záznamy, máme k jeho konkrétnímu průběhu jen minimum informací. Síla německé armády se podle podkladů, které dodala studijní skupina zpravodajského oddělení Hlavního štábu, odhadovala na 80 divizí, z nichž by proti Československu byla nasazena asi polovina, dalších 12 divizí mělo zajišťovat hranici s Polskem. Československá armáda mohla podle stavu k 1. lednu 1938 postavit zhruba 40 divizí, z nichž by proti Německu byly vyčleněny skoro tři čtvrtiny. Německý útok se předpokládal formou přepadení bez vyhlášení války, které by bylo spojeno s nálety a s činností páté kolony v pohraničí (přepady opevnění, sabotáže apod.). Největší nápor se očekával v severovýchodních Čechách a na severní Moravě. Pokud jde o postoj dalších států, Polsko se považovalo za neutrální, Rumunsko za spojenecké. O Rakousku a Maďarsku chybí údaje.

Jakkoliv bylo cvičení přísně tajné, bylo nutné do něj zapojit poměrně široký okruh osob zodpovědných za mobilizační přípravy od ministerstva obrany až po jednotlivé vojenské útvary. Vše se provádělo tak, aby dotyční poznali jen to nejnutnější. Veškeré poznatky se sbíhaly u plukovníka Fetky, který je zaznamenával přehledně na velkých papírových plachtách. Staly se pak předmětem prakticky denních schůzek důstojníků operačního oddělení Hlavního štábu. Předsedal jim generál Bohuslav Fiala, který koncem roku 1937 povýšil na podnáčelníka Hlavního štábu. S Josefem Fetkou si velmi dobře rozuměl, neboť je pojilo přátelství i léta vzájemné spolupráce. Byl to právě Bohuslav Fiala, kdo talentovaného mladého důstojníka přivedl v roce 1932 na Hlavní štáb a určil tak jeho další osudy.

Z porad vyplynula celá řada konkrétních návrhů na odstranění nedostatků a vylepšení akceschopnosti armády. Zjistilo se například, že způsob povolávání záložníků je dosti těžkopádný, že některá mobilizační střediska jsou nedaleko hranic nebo v oblastech s převažujícím německým obyvatelstvem a že některá mobilizační opatření neodpovídají podmínkám náhlého útoku provázeného nálety. Řadu nedostatků odhalilo cvičení u československého vojenského letectva. Bylo vybaveno zastarávající leteckou technikou, nemělo potřebnou zálohu ani v případě osob, ani v případě materiálu a scházelo také dostatečné množství letišť. Když plukovník Fetka o těchto závěrech informoval přednostu leteckého odboru ministerstva obrany divizního generála Jaroslava Fajfra, dostalo se mu nepříliš příznivé reakce.

Rozehrané cvičení „Zima a jaro 1938“ bylo předčasně ukončeno 11. března 1938 v důsledku obsazení Rakouska Německem. V následujících měsících pak armáda provedla celou řada opatření s cílem zvýšit svoji bojeschopnost, přičemž mnohá z nich odrážela právě poznatky ze cvičení „Zima a jaro 1938“. Byl upraven způsob povolávání záložníků tak, aby obsazení obranné linie v pohraničí provedli záložníci z  jejího nejbližšího okolí, nevhodně umístěná mobilizační střediska byla přesunuta více do vnitrozemí. Změnila se také některá mobilizační opatření, aby ještě před vyhlášením všeobecné mobilizace byly na hranicích dostatečné síly schopné čelit nepřátelskému útoku.

Štábní cvičení „Zima a jaro 1938“ mělo v rámci příprav na hrozící válku nepochybně velký význam a spolu s mimořádnými vojenskými opatřeními v květnu 1938 představovalo teoretickou a praktickou zkoušku na všeobecnou mobilizaci vyhlášenou v září 1938. Známý vývoj událostí na podzim 1938 však vše zmařil. Přesto zůstává cvičení „Zima a jaro 1938“ dokladem schopností československých důstojníků i vojenského umění celé československé předválečné armády.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek