Otištěno: Chrudimské vlastivědné listy, 2006, č. 3, s. 1-5.


S městem Chrudim spojila své osudy na kratší či delší čas řada významných osobností našich dějin. Patří k nim i pedagog a politik František Machník, ministr národní obrany a jeden z budovatelů československé brannosti ve 30. letech 20. století.

František Machník se narodil 30. dubna 1886 v Nebřehovicích na Strakonicku. Po absolvování českobudějovického státního gymnázia studoval na filozofické fakultě české univerzity v Praze češtinu a němčinu. V létě 1910 studium úspěšně dokončil a po složení příslušných zkoušek získal oprávnění k výuce češtiny a němčiny na středních školách, přičemž místem, kde zahájil svoji učitelskou kariéru, se stala Chrudim.

Nejprve od února do září 1911 vypomáhal na zdejším dívčím pedagogiu a po krátké přestávce nastoupil v říjnu 1912 na chrudimské městské dívčí lyceum. Jako suplující učitel učil ve školním roce 1912/1913 češtinu a němčinu, v následujícím školním roce mu přibylo ještě třídnictví. Věnoval se zřejmě i dalším aktivitám, jak nasvědčují záznamy v kronice městského dívčího lycea, podle kterých pronesl 25. ledna 1913 a 24. ledna 1914 úvodní proslovy před studentským divadelním představením.

Do Chrudimi přicházel František Machník nejen jako začínající učitel, ale také jako začínající politik spojený s agrární stranou a s nemalými zkušenostmi, které získal v řadách Sdružení venkovských (agrárních) akademiků, jehož byl v letech 1909 až 1910 předsedou. Bohužel o jeho politické činnosti v Chrudimi nemáme téměř žádné zprávy. Pouze v kronice městského dívčího lycea se uvádí, že přednášel 21. prosince 1913 v Medlešicích o kulturních potřebách venkovského lidu, 22. února 1914 v Chrudimi o Karlu Havlíčku Borovském, 22. března 1914 v Synčanech o četbě a 5. července v Rosicích u Chrasti o Mistru Janu Husovi. Vzhledem k tomu, že na organizaci přednášek se podílela okresní a místní sdružení agrárního dorostu, lze předpokládat, že nešlo o čistě kulturní akce.

Ještě méně víme o jeho působení v tělovýchovných organizacích, kde lze podle všeho hledat počátky jeho zájmu o brannou výchovu. Jediný konkrétní údaj poskytuje pozdější výpověď Františka Machníka, že v roce 1912 vstoupil do Sokola. Zda se tak stalo v Chrudimi nebo někde jinde, ovšem nevíme.

V září 1914 lyceum opustil a přešel na chrudimské reálné gymnázium. Na gymnáziu učil češtinu a němčinu, od dubna 1916 do konce školního roku 1917/1918 také tělesnou výchovu, nepochybně v důsledku nepřítomnosti učitelů, kteří narukovali do 1. světové války. Sám František Machník byl roku 1914 odveden a 15. února 1915 nastoupil vojenskou službu, ze zdravotních důvodů byl však propuštěn a již 24. února 1915 se vrátil do Chrudimi. Hlavní roli sehrála jeho srdeční vada, podle svědectví své dcery, však učinil vše proto, aby nemusel bojovat za Rakousko-Uhersko. Dne 26. června 1916 se v Chrudimi oženil s Antonií Nonnovou, dcerou zdejšího hodináře Viléma Nonna, a za rok se manželům Machníkovým narodil syn Jan.

Opět z pozdějších údajů víme, že František Machník spolupracoval s Františkem Hnídkem, poslancem agrární strany za chrudimský volební kraj a členem učitelského sboru chrudimského gymnázia. Podrobnosti se nedochovaly, a tak třeba nevíme, zda nějak reagoval na Hnídkovo vyšetřování vojenským soudem kvůli článku o Rakousku za Františka Josefa I. otištěném v ročence gymnázia.

Školní rok 1918/1919 přinesl Františku Machníkovi jmenování zatímním profesorem a také vyhlášení samostatného Československa, které jako upřímný vlastenec nepochybně přivítal. V roce 1919, v době bojů o Slovensko mezi Československem a Maďarskem, se společně s dalšími chrudimskými sokoly hlásil dobrovolně do armády, ale nebyl povolán.

Zdálo se, že František Machník zapustil v Chrudimi pevné kořeny a že zde již zůstane. Zasáhl však osud. Starší sestra Rozálie bydlící v Kolinci u Klatov, k níž měl velmi blízký vztah a která mu během války posílala potraviny, náhle ovdověla a zůstala sama na děti a hospodářství. Aby jí mohl pomáhat a dohlédnout na děti, jímž byl ustaven poručníkem, přestěhoval se s rodinou do Klatov, kde v létě 1919 nastoupil na tamní hospodářskou školu.

Klatovy pak byly svědkem jeho další politické a pedagogické kariéry (a také narození dcery Mileny v roce 1920). Stal se například náčelníkem jízdního odboru Sokola v Klatovech a starostou Selské jízdy v Klatovech, v roce 1925 se stal ředitelem hospodářské školy v Klatovech a téhož roku byl zvolen poslancem Národního shromáždění za agrární stranu. Poslanecký mandát obhájil i ve volbách v roce 1929 a 1935.

Na Chrudim však František Machník a jeho žena nezapomněli a příležitostně se tu objevovali. Bylo to většinou v souvislosti s koňskými dostihy v Pardubicích, které si František Machník jako velký milovník koní nemohl nechat ujít. Podle vzpomínek dcery přijížděli na hřbitov U Václava, kde byla rodinná hrobka Nonnových, a Antonie Machníková se poté šla projít do Břetislavovy ulice, v níž stával hodinářský obchod jejího otce.

V červnu 1935 byl František Machník jmenován ministrem národní obrany. Funkce se ujímal v době, kdy československá armáda procházela zásadní reorganizací a modernizací a připravovala se na možný vojenský konflikt s Německem, přičemž úkolem nového ministra bylo pokračovat v těchto změnách a podpořit je v oblasti politické. V následujícím roce František Machník navštívil Chrudim, a to dokonce hned dvakrát.

Poprvé přijel 13. června 1936 na národopisné slavnosti organizované agrární stranou a místními zemědělskými sdruženími, jejichž součástí bylo i otevření tzv. Hnídkova domu venkova, střediska zemědělského hnutí pojmenovaného po zemřelém poslanci Františku Hnídkovi. František Machník se ten den zúčastnil slavnostní akademie v divadle a pronesl na ní projev, v němž připomněl, že mohou přijít chvíle, kdy bude ohrožena svoboda země. Mimo jiné tehdy řekl: „Přijdou-li tyto chvíle, pak přes všechny názorové rozdíly musíme míti všichni jeden jediný zájem: svobodu státu udržet za každou cenu a za všech obětí.“ Druhý den, tj. 14. června 1936, se zapsal do pamětní knihy města a byl přítomen slavnostnímu otevření Hnídkova domu, přičemž při této příležitosti zavzpomínal na své působení v Chrudimi a na spolupráci s Františkem Hnídkem.

Podruhé přijel 21. srpna 1936 spolu s prezidentem Edvardem Benešem a dalšími zástupci vlády a parlamentu, v den zahájení velkých vojenských manévrů ve východních Čechách, jejichž velitelství bylo právě v Chrudimi. Představitelé státu byli slavnostně uvítáni zástupci města, okresu i občany a Edvard Beneš pronesl projev, v němž mimo jiné slíbil zabývat se problémem stálé posádky ve městě. Vojenské manévry trvaly čtyři dny a během této doby František Machník, který se pohyboval v blízkosti prezidenta Beneše, několikrát navštívil jak vlastní manévry v terénu, tak velitelství v Chrudimi. Po skončení manévrů 25. srpna 1936 se opět spolu s prezidentem vracel přes Chrudim do Prahy. Původně neměli v úmyslu zastavit, ale pro velký zájem občanů se krátce zdrželi a poděkovali za přijetí.

Problém stálé vojenské posádky, o kterém se zmínil prezident Beneš, byl bolestí, která Chrudim trápila již od vzniku Československa v roce 1918. Jediným vojenským zařízením ve městě byla totiž odbočka proviantního skladu, která představy vedení města o reprezentativní vojenské posádce nesplňovala. Čas od času se zástupci Chrudimi vojenským úřadům připomínali, ale neúspěšně. V lednu 1935 odeslali například dopis ministrovi obrany Bohumíru Bradáčovi, aby při dislokaci armády pamatoval na jejich město, v únoru však přišla odpověď, že s umístěním vojenských zařízení v Chrudimi se nepočítá.

S nástupem ministra Františka Machníka, kterého chrudimské noviny nazvaly starým dobrým známým a milým přítelem, začalo podle všeho vedení Chrudimi spojovat obrat v záležitosti vojenské posádky. A jak se brzy ukázalo, celkem oprávněně. Když se objevilo nebezpečí, že by Chrudim mohla přijít o odbočku proviantního skladu, intervenovali starosta Václav Kášek a radní František Borovec 4. února 1936 na ministerstvu národní obrany přímo u Františka Machníka, který se jim zaručil, že odbočka přemístěna nebude.

Dne 9. července 1936 odeslala chrudimská radnice vládě a ministerstvu národní obrany memorandum ve věci vojenské posádky, v němž mimo jiné požádala o přeložení divizního proviantního skladu do města a umístění divizní nemocnice. Koncem měsíce přišla zpráva od pobočníka ministra národní obrany, že v Chrudimi bude umístěn divizní proviantní sklad a vozatajská eskadrona. Je nepochybné, že za tímto příznivým obratem stál František Machník. Potvrdil to i starosta Václav Kášek, když na jednání městského zastupitelstva v srpnu 1936 hovořil na téma vojenské posádky a výslovně o Františku Machníkovi řekl, že vzhledem ke svým rodinným vztahům k Chrudimi slíbil podporu.

V září a říjnu 1936 podnikla chrudimská radnice konkrétní kroky ve věci vojenské posádky. Její zástupci intervenovali u centrálních institucí (vedle ministerstva národní obrany též na zemském vojenském velitelství a zemském úřadě) a obrátili se na významné osobnosti spojené s Chrudimí (poslanci Bohumil Laušman, František Ježek a Antonín Srba nebo tajemník prezidenta republiky František Remsa). Dne 6. října 1936 starosta Václav Kášek spolu s poslancem Srbou navštívili Františka Machníka a ten ještě ten den odeslal do Chrudimi dopis, v němž informoval, že vydal příkaz, aby vojenské úřady urychlily s městem jednání o ubytování nových vojenských útvarů. Na závěr dopisu dodal: „Budu míti opravdovou radost, když Chrudimi budu moci i po této stránce býti nápomocen.“

O dva dny později sdělil na mimořádně svolané městské radě radní František Borovec, že dostal dopis od Františka Machníka (Borovec byl stejně jako Machník členem agrární strany), že se mu podařilo prosadit, aby byly v Chrudimi zřízeny divizní proviantní sklad, divizní nemocnice a celá řada kurzů hospodářské služby. Rada se mu rozhodla osobně poděkovat a Borovec sjednal audienci na 13. října 1936. Za Františkem Machníkem odjeli starosta Václav Kášek, jeho náměstek Vilém Sýkora, druhý náměstek Antonín Hudec a radní František Borovec a Josef Novotný. Ministr jim zopakoval, že Chrudim dostane sklad, nemocnici, vozatajskou eskadronu a hospodářské kurzy s tím, že brzy bude vyslána komise k prohlídce stavenišť. Chrudim tak dosáhla konečně svého.

Následující měsíce však ukázaly, že realizace projektu nebude vůbec jednoduchá, a to především kvůli velké finanční náročnosti a také potížím s výběrem vhodného místa. Nejasnosti ve finančních otázkách vedly městskou radu až k úvahám, zda případně na celou výstavbu nerezignovat. V řešení obou záležitostí opět pomáhal ministr obrany František Machník, s nímž se zástupci Chrudimi sešli v březnu a dubnu 1937. Dne 8. března na ministerstvu to byl starosta Václav Kášek, jeho náměstek Vilém Sýkora, druhý náměstek Antonín Hudec a radní František Borovec, 27. dubna ve sněmovně pak Václav Kášek, Vilém Sýkora a František Borovec. Při druhém setkání předali Františku Machníkovi zvláštní memorandum, v němž s ohledem na neutěšený stav městských financí žádali, aby se na stavbě vojenských objektů spolupodílela vojenská správa. Ministr je ujistil o své náklonnosti a slíbil vyřídit celou věc co nejprospěšněji.

Starosta Václav Kášek a radní František Borovec se s Františkem Machníkem znovu setkali 1. června 1937. Probíraly se finanční záležitosti v souvislosti se stavbou vojenských objektů a jednání dopadlo pro Chrudim příznivě, neboť jak druhého dne informoval na zasedání městské rady Václav Kášek, dohodnuté podmínky byly pro město přijatelné. Ministerstvo mělo vyslat komisi, s níž by se podepsala příslušná smlouva.

Vše ovšem zkomplikovala skutečnost, že ve stejné době armáda rozhodla o výstavbě letiště a leteckých kasáren v Chrudimi, což představovalo pro město další finanční zátěž. Protože však vojáci měli ze strategických důvodů na letišti velký zájem, jednání probíhala rychle a stavební práce byly zahájeny již v prosinci 1937. Úloha Františka Machníka v tomto případě není zcela jasná. Úředník chrudimského městského úřadu Jaroslav Pešek sice ve svých vzpomínkách napsal, že „leteckou posádku do Chrudimi prosadil tehdejší ministr národní obrany Machník“, ale dobové dokumenty to nepotvrzují.

Naopak jednoznačně dokládají zájem Františka Machníka o výstavbu zbývajících vojenských objektů. Tak například v listopadu 1937 písemně nařídil, aby projekt sborové nemocnice v Chrudimi byl co nejdříve projednán a práce s výstavbou urychleny. Doslova napsal: „Je mým výslovným přáním, aby s výstavbou nemocnice bylo co nejdříve započato a výstavba aby byla co nejdříve uskutečněna.“ Výstavba těchto vojenských objektů nebyla ale z hlediska armády tak naléhavá a Chrudim stále neměla všechny potřebné finance, takže se vše stále protahovalo.

V roce 1937 se František Machník chystal znovu navštívit Chrudim. Měl přijet na oslavy 75. výročí založení zdejší vyšší hospodářské školy, které byly naplánovány na 5. a 6. června 1937. A i když byl jedním z protektorů oslav, musel nakonec pro jiné naléhavé úkoly svoji účast odříct. V zaslaném příspěvku ocenil kvalitu chrudimské hospodářské školy i význam vzdělání a nezapomněl přitom upozornit na obranu státu, neboť pedagogové by podle něj měli mít na mysli vedle Komenského i Žižku, aby mládež byla vychovávána příkladem husitských bojovníků, československých legií a československé armády.

Dramatické události roku 1938 a následujících válečných let kontakty Františka Machníka s Chrudimí zpřetrhaly. Definitivně také ukončily projekt na výstavbu velké vojenské posádky. Z celého plánu zůstalo jen letiště a letecká kasárna, které nakonec po okupaci v březnu 1939 dokončila a převzala německá armáda. Chrudim však na pomoc Františka Machníka nezapomněla a na jednání městského zastupitelstva 1. března 1939 bylo na popud nového starosty Františka Borovce rozhodnuto poděkovat mu za zásluhy při opatřování vojenské posádky dopisem. Zda byl tento dopis obsahující mimo jiné ujištění, že Machníkových zásluh nebude v Chrudimi zapomenuto, skutečně odeslán, není ovšem jasné.

Ani po osvobození Československa se kontakty neobnovily. František Machník, ač byl za války vězněn a odsouzen dokonce k trestu smrti, byl neprávem obviněn ze spolupráce s Němci a musel obhajovat svoji čest. To se mu nakonec podařilo a soud ho všech obvinění v roce 1947 zbavil. Při vyšetřování jeho případu se jeden ze svědků mimo jiné zmínil, že František Machník se zasadil, aby chrudimská strojírenská firma Wiesner dostala zakázku od armády a snížila se tak nezaměstnanost v oblasti.

V roce 1948 se rýsovala možnost, že by František Machník do Chrudimi přijel, byť samozřejmě už jen jako soukromá osoba. Připravoval se totiž sjezd absolventek chrudimského dívčího lycea, na který se chystala Antonie Machníková a chtěla s sebou vzít i manžela, který ostatně na lyceu učil. Z dopisů, které organizátorům sjezdu poslala, vyplývá, že si chtěla připomenout šťastné doby jejich mládí a zapomenout na přítomnost poznamenanou nástupem komunistů k moci v únoru 1948. Neváhala se dokonce uchýlit k malé lsti, když žádala ředitele Kalandru, aby jejího muže osobně pozval.

Antonie Machníková nakonec jela do Chrudimi sama a podle svědectví své dcery byla ráda, že to tak dopadlo. Ukázalo se, že únorové události ovlivnily i sjezd absolventek a bývalé kamarádky z mládí i jejich učitele nepřekonatelně rozdělila politika. Chrudim se už ke kdysi oslavovanému Machníkovu jménu nehlásila.

A protože stejně nebo ještě hůř se k němu chovali i jinde, prožíval František Machník s rodinou velmi těžké časy. V roce 1952 byl zatčen a odsouzen na pět let do vězení a po svém podmínečném propuštění o rok později zůstal zcela bez prostředků. Spolu s rodinou svého syna prožil anabázi po jižních Čechách a jižní Moravě, aby nakonec zakotvil ve Ždánicích nedaleko Kyjova, kde 21. listopadu 1967 zemřel.

Poslední rozloučení sice proběhlo v brněnském krematoriu, ale ostatky Františka Machníka si vzala paní Antonie do východočeských Kosic, kam se spolu s rodinou syna přestěhovala. Po její smrti v říjnu 1979 zůstaly ostatky manželů Machníkových i nadále v péči rodiny. Měly být sice podle posledního přání zemřelých uloženy do rodinné hrobky Nonnových na chrudimském hřbitově U Václava, ale protože tehdejší vedení města plánovalo likvidaci tohoto hřbitova, nebylo to možné.

Teprve společenské změny v roce 1989 a s nimi spojená revize plánu na likvidaci hřbitova umožnily splnit zmíněné poslední přání a uložit Františka a Antonii Machníkovi k poslednímu odpočinku do rodinné hrobky. Zde odpočívají vedle rodičů Antonie Machníkové, jejího bratra a syna manželů Machníkových Jana s manželkou. A asi jen málokdo z pravidelných i náhodných návštěvníků hřbitova U Václava tuší, že je zde pohřbena významná osobnost, která toho pro Chrudim i celou zemi tolik vykonala.



Poslední aktualizace: 18.4.2010

NAVRCHOLU.cz