obal 1.díl       obal 2.díl
Hrbek, J. – Smetana, V. a kol.:
Draze zaplacená svoboda. Osvobození Československa 1944-1945. I. a II. díl


Otištěno: Dějiny a současnost, 2010, č. 3, s. 44.


V létě loňského roku vydal Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR dvojdílnou práci „Draze zaplacená svoboda – Osvobození Československa 1944-1945“. V roce, který se nesl především v duchu 20. výročí pádu komunistických režimů ve východní Evropě, se tak konečně objevila práce, která nabídla souhrnný pohled na velmi často diskutovaný úsek našich moderních dějin. Absence podobné práce byla přitom více než citelná, vždyť předchozí syntéza, také dvojdílná, pod názvem „Osvobození Československa Rudou armádou 1944/1945“ vyšla již před 45 lety a navíc se z pochopitelných důvodů nezmiňovala o některých tématech, například Podkarpatské Rusi nebo americké armádě v západních Čechách. Hlavními autory „Draze zaplacené svobody“ jsou loni v dubnu předčasně zesnulý Jaroslav Hrbek a Vít Smetana, kteří napsali osmnáct z celkových dvaceti dvou kapitol včetně prologu a epilogu, na zbývajících kapitolách se podíleli Stanislav Kokoška, Vladimír Pilát a Petr Hofman. Oba hlavní autoři v práci zúročili své rozsáhlé znalosti založené na studiu pramenů a literatury, a to jak domácí, tak zahraniční provenience, přičemž jejich záběr byl vskutku široký. Jaroslav Hrbek, nepochybně náš největší znalec vojenské historie 2. světové války, se tomuto válečnému konfliktu dlouhodobě a systematicky věnoval, jak dokládají jeho práce o operacích na moři, bojích spojenců na západní frontě nebo již nedokončená o bojích na Dukle. Vít Smetana se zase zaměřuje na politiku velmocí vůči Československu a počátky studené války, přičemž nelze v této souvislosti nezmínit jeho anglicky psanou knihu o britské pomnichovské politice vůči Československu, která si našla úspěšnou cestu na americký trh. Oba tak svým zaměřením byli víceméně předurčeni k tomu, aby se na fenomén osvobození Československa podívali trochu jinak, než jak bývá běžné z českého pohledu, a pokusili se ho zařadit do „nejširších souvislostí dějin druhé světové války, politických a vojenských“, jak se čtenář dočte v úvodu práce.

Ze zvoleného hlavního názvu by se dalo usuzovat, že největší pozornost v ní bude věnována vojenským operacím souvisejícím s osvobozováním Československa. Ve skutečnosti ale popisy bojů tvoří významnou, nikoliv však převažující náplň „Draze zaplacené svobody“. Zachycují přitom jak hlavní tažení spojeneckých vojsk na východě a západě, tak osvobozovací boje na československém území, které jsou popsány opravdu podrobně, někdy možná až příliš. Obávám se, že i čtenář znalý problematiky se nejspíš časem ztratí doslova v záplavě názvů vojenských svazů a svazků, jmen jejich velitelů a uváděných počtech zbraní. Možná méně by v tomto případě bylo více, vynikly by například obecné úvahy o vojenských cílech jednotlivých mocností nebo to, že na osvobození se vedle sovětské a americké armády podílela také armáda rumunská a polská. Za velmi vhodné naopak považuji údaje o povstání ve Varšavě a v Paříži, což umožňuje srovnání s povstáním na Slovensku nebo v Praze.

Za svobodu se však neplatilo jen lidskými ztráty na frontách, ale také ztrátami na diplomatickém „válčišti“. Přesvědčivě to dokládají pasáže věnované zahraničněpolitickému úsilí československých představitelů v exilu o znovuobnovení samostatného Československa a reakcích spojenců. Jsou napsány přehledně, takže můžeme často s překvapením sledovat, jak stále se přibližující osvobození přinášelo stále rostoucí hrozbu ztráty svobodného rozhodování na poli nejprve zahraniční, a pak i domácí politiky. Jak na poli vojenském, tak na poli politickém bylo znovuzískání samostatnosti opravdu draze zaplaceno. Právě díky popisu zmíněného zahraničněpolitického úsilí o obnovení Československa má celá práce širší časový rozsah, než jen roky 1944 a 1945 uvedené v jejím podtitulu. Celá polovina prvního svazku zachycuje totiž vývoj již od března 1939 a k vlastnímu osvobození (nepočítáme-li Podkarpatskou Rus) se čtenář dostane až na počátku druhého svazku. Z hlediska pochopení celé problematiky je to určitě dobrý krok, neboť není jistě sporu o tom, že boj za budoucí svobodné Československo začal již bezprostředně po okupaci českých zemí a vzniku samostatného Slovenska.

Vedle zachycení co nejširších souvislostí se autoři „Draze zaplacené svobody“ snažili uvést na pravou míru některé legendy spojené s osvobozováním Československa, které přetrvávají v odborné i laické veřejnosti. Na mysli mají v prvé řadě tu o rozdělení sfér vlivu jednotlivých mocností na jaltské konferenci v únoru 1945. V práci opakovaně dokazují, že se jedná o mýtus, jakkoliv některým tehdejším politikům nebyla tato myšlena proti mysli. Z toho ovšem vyplývá, že cesta do sovětského područí byla spíše dílem přehnané vstřícnosti československých představitelů, než danou skutečností, s níž se bylo třeba smířit. Vít Smetana se k tomu otevřeně hlásí a uvádí, kde došlo k pochybením, pozastavuje se třeba nad opakovanými výroky prezidenta Beneše na adresu jiných exilových vlád. Na druhé straně přiznává, že některé kroky západních mocností, například v otázce dodávek zbraní pro domácí odboj, vyvolávaly u Československa dojem, že je opuštěno a opravdu mu nezbývá, než se dohodnout se Stalinem. Upozorňuje také, že nelze vinit jen Edvarda Beneše, významnou roli sehrál nezájem a naivita přestavitelů nekomunistických politických stran, kteří na svou krátkozrakost těžce doplatili v únoru 1948. Mimořádně zajímavé jsou v této souvislosti úvahy o tom, zda bylo možné volit jinou cestu. Jaroslav Hrbek zase otevřeně konstatuje, že v minulosti oslavovaná Karpatsko-dukelská a Ostravská operace Rudé armády byly z vojenského hlediska nevydařené a přes hrdinství sovětských i československých vojáků byly jejich hlavním výsledkem těžké ztráty, naopak oceňuje Pražskou operaci. Na závěr pak pokládá otázku, zda opravdu muselo tolik především sovětských vojáků při osvobozování Československa padnout.

„Draze zaplacená svoboda“ zřejmě vyvolá nejednu polemiku, což určitě není na škodu, doufejme jen, že půjde o polemiku konstruktivní. Není ovšem pochyb, že jde o významnou práci, která umazala jeden z dluhů současné české historiografie. Ocenění si zaslouží autoři, ale i odborná redakce, která jistě nebyla jednoduchá, nicméně svůj úkol až na pověstnou výjimku potvrzující pravidlo zvládla na výbornou. Jejich zásluhou se tak všichni mohou seznámit s podrobnými historickými fakty a případně, pokud budou mít hlubší zájem, dohledat díky pečlivému poznámkovému aparátu další zdroje. Dá se sice předpokládat, že i nadále, bez ohledu na historická fakta, budou mnozí lidé pokračovat ve svých zjednodušujících vyjádřeních týkajících se osvobození Československa (dokazuje to další kolo sporů o pomník Rudé armády v Brně), ale s tím zřejmě nic nenadělá ani sebelepší práce.



Poslední aktualizace: 31.3.2010

NAVRCHOLU.cz