Recenze


reklama: www.billboard.cz

Fidler, J. – Sluka, V.:
Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938

Mgr. Pavel Šrámek, Ph.D.

Obal knihy

Fidler, J. – Sluka, V.:
Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938

         Nakladatelství Libri vydalo koncem měsíce března obsáhlou „Encyklopedii branné moci Republiky československé 1920–1938“. Tento počin byl doprovázen velkým očekáváním, neboť něco podobného, byť v daleko menším rozsahu, zde vyšlo před více než dvaceti lety.1 Také velkorysý záměr avizovaný v edičním plánu nakladatelství dával tušit, že půjde o výjimečnou práci.

        Autory Encyklopedie jsou Jiří Fidler a Václav Sluka. První z nich, bývalý vedoucí knihovny Vojenského historického ústavu v Praze, má za sebou již několik menších encyklopedií s vojenskou tematikou,2 tři práce věnované generalitě československé předválečné armády3 a celou řadu časopiseckých článků.4 Druhý z nich, dlouholetý pracovník Vojenského historického archivu v Praze a správce archivních fondů československé předválečné armády, dosud ke škodě čtenářů příliš nepublikoval.5

        Jak vyplývá z názvu, encyklopedie zahrnuje období let 1920 až 1938, konkrétně od unifikace v roce 1920 po brannou pohotovost státu na podzim 1938. To je nutné ocenit, protože dosavadní zájem odborníků i laiků se soustřeďuje na československou armádu v roce 1938 (resp. před Mnichovem) nebo nanejvýš ve druhé polovině 30. let 20. století a předchozí léta jsou fakticky ignorována. Škoda jen, že vývoj nebyl doveden až do roku 1939. Zatímco totiž unifikace v roce 1920 přinesla zásadní organizační změny mírové armády, branná pohotovost státu takovým mezníkem nebyla, i když v jejím průběhu určité změny v mírové armádě nastaly.6 Možná by bylo lepší a přehlednější brannou pohotovost státu na podzim 1938 (často nazývanou mobilizací, přestože nejde o totéž)7 pominout stejně jako mobilizaci v říjnu 1921 (o níž je v úvodu encyklopedie řeč) a tzv. částečnou mobilizaci v květnu 1938 (o níž se v úvodu encyklopedie mlčí) a dodělat vývoj do roku 1939, tj. až do zániku československé branné moci.8

         Encyklopedie nabízí na téměř osmi stech stran více než 3000 hesel věnovaných především osobnostem, vojenským posádkám, jednotlivým složkám československé armády, její výzbroji a zbrojním podnikům, ale také třeba vojenským hodnostem, stejnokrojovým součástem, československému opevnění, vyznamenáním apod. Záběr je to vskutku rozsáhlý a opět je třeba vyzdvihnout, že se autoři snažili o komplexní pohled a vedle v historickém bádání protěžovaných druhů vojsk (např. letectvo, tankové a pevnostní útvary) nezapomněli na ostatní druhy vojsk a hlavně rozsáhlý systém armádních služeb (školy, nemocnice, sklady, soudy apod.). Přece jen mi však chyběla například hesla věnovaná početním stavům armády nebo délce vojenské služby.9

         Biografická hesla nabízejí stručné životopisy téměř všech generálů československé armády, dalších vybraných velitelů nižších hodností, politiků spjatých s armádou (prezidenti, předsedové vlád, ministři národní obrany) a některých konstruktérů zbraní. Nechybí ani francouzští generálové sloužící v československé armádě jako příslušníci francouzské vojenské mise. Hesla mají různý časový rozsah, některá končí roky 1938 a 1939, jiná až po roce 1945 a další jsou protažena až do konce života dotyčného. Čtenář je tak někdy ochuzen o další často dramatické osudy, např. bývalého ministra obrany Františka Machníka, který byl v roce 1943 zatčen a odsouzen k trestu smrti, jenž nakonec nebyl vykonán. V několika případech došlo také k převzetí již publikovaných mylných údajů, např. u Emila Linharta o jeho věznění za okupace, u Františka Nosála o jeho odbojové činnosti na Chrudimsku nebo u Jana Šípka o jeho úmrtí roku 1956 na Mírově.10 Dotáhnout do konce se nepodařilo ani v úvodu encyklopedie slibovanou snahu uvádět publikace, které o dané osobě vyšly. Chybí například vzpomínky Matěje Němce,11 práce o Františku Udržalovi12 nebo Emanuelu Moravcovi13, u Aloise Párala najdeme knihu brněnského nakladatelství Šimon Ryšavý, ale další knihy tohoto nakladatelství věnované Ludvíku Krejčímu, Bohuslavu Všetičkovi a Vojtěchu Lužovi u příslušných hesel již ne.14

         Místní hesla jsou tvořena přehledy vojenských posádek v jednotlivých místech tehdejší republiky s uvedením počtu obyvatel podle sčítání v roce 1930. Vedle prostého výčtu útvarů nabízí také informace o vojenských ubytovacích zařízeních (kasárnách), což je nutné ocenit zvláště u větších měst. Formou samostatných hesel jsou zpracována letiště (chybí ale letiště Milovice, i když jsou na ně v textu odvolávky, a letiště Německý Brod)15 a výcvikové tábory. Místní hesla budou zřejmě vzhledem k rostoucí oblibě lokálních vojenských tradic často využívána, koho však , bude zajímat úplný přehled posádek v meziválečném období, bude muset jít do starších přehledů.16 Díky časovému omezení brannou pohotovostí státu v roce 1938 totiž nenajde třeba dislokační přesuny v souvislosti s odstoupením československého pohraničí.

         Podrobně a přehledně je v heslech zachyceno složení československé armády ve sledovaném období, a to od ministerstva národní obrany, jeho odborů a oddělení, přes Hlavní štáb, zemská vojenská velitelství, velitelství sborů, divizí, brigád až po jednotlivé pluky, samostatné prapory a roty, úřady a ústavy. Nechybí ani takové složky jako vozatajské eskadrony, povětrnostní stanice, balonové roty nebo třeba vojenští přidělenci. U každého hesla najdeme dislokaci, podřízenost, vnitřní organizaci a většinou i jména velitelů, což jsou údaje opravdu vyčerpávající a jinde v literatuře v této podobě nedostupné.17 Záhadou pro mne ovšem je důsledné používání termínu „pěší divize“ pro období po 1. lednu 1938. Tento termín se neobjevuje ani v dosavadní literatuře ani v dobových vojenských dokumentech z roku 1938 a nehovoří o něm dokonce ani onen citovaný výnos z roku 1937. Používal se však po celá 20. léta, o čemž encyklopedie mlčí. Stejně matoucí je termín „motomechanizovaná brigáda“, neboť pro tyto vyšší jednotky se v míru užíval termín „motorizovaná brigáda“.18

         Svůj prostor dostala pochopitelně také hesla popisující výzbroj československé armády a její nejdůležitější domácí výrobce. Najdeme zde nejen známá a v literatuře již v minulosti popsaná letadla, tanky a děla, ale třeba i kola, motocykly, osobní a nákladní automobily nebo dělostřelecké tahače. Součástí většiny hesel jsou základní takticko-technická data dané zbraně a v mnoha případech i odkaz na literaturu. Striktní chápání pojmu výzbroj však zřejmě zavinilo, že se nedostalo na některou specializovanou výzbroj, např. plynové masky vz. 33 a 35, letecké pumy (10 kg vz. 37, 20 kg vz. 30 a 34, 50 kg vz. 31 a 34, 100 kg vz. 25 a 34, 200 kg vz. 34, 500 kg vz. 38 nebo osvětlovací vz. 37), naslouchací přístroje vz. 33 a 39, světlomety 120 cm vz. 20 a 150 cm vz. 25 a 33, mostové soupravy Birago, Herbert a vz. 32, přístroje telefonní vz. 23 a 35, přístroje telegrafní creed a hughes, přístroje radiotelegrafní, říční miny vz. 28 a 32, miny proti útočné vozbě nebo dělostřelecké pozorovací balony.19 Tady přeci jen zůstali autoři komplexnímu pohledu trochu dlužni.

         Čtenář bezesporu uvítá, že u mnoha hesel najde odkaz nejen na literaturu, jak již bylo uvedeno výše, ale také na konkrétní archivní fond uložený ve vojenských archivech v Praze nebo v Trnavě,20 případně v archivu francouzského pozemního vojska ve Vincennes. Jedná se bezesporu o dobrý počin, který všem zájemcům o případné další podrobnosti ukazuje možnou cestu bádání.

         Přes zjevnou snahu autorů o přehlednost encyklopedie se může zvláště laik někdy dostat do potíží, například v případě výcvikových táborů. Marně bude hledat Dělostřeleckou střelnici v Brdech, ačkoliv je na ni odkaz u Výcvikového tábora Jince (s. 716), Vojenský tábor u Malacek, ačkoliv je na něj odkaz u stejnojmenného výcvikového tábora (s. 716), nebo posádku Rachov, na kterou odkazuje místně příslušný vojenský (s. 703) i výcvikový tábor (s. 716). Zmate ho, že výcvikové tábory Jince a u Leště měly vzniknout 1. listopadu 1935, ovšem v heslu věnovaném posádce Jince je vznik tábora datován lednem 1938 (s. 316) a heslo věnované posádce Lešť uvádí červen 1935 (s. 374). V případě Vojenského tábora u Rachova se dozví, že vznikl 25. března 1936 a 1. listopadu 1935 byl přejmenován na výcvikový tábor (s. 703), přičemž žádný z údajů není správný, neboť vojenský ani výcvikové tábor v této lokalitě nebyl.21 Naopak existoval Výcvikový tábor Přáslavice, který v encyklopedii chybí, byť je u posádky Přáslavice zmiňován (s. 544).22 Poněkud nepřehledně je také v některých případech uváděna vnitřní struktura jednotlivých útvarů, například u pluku útočné vozby 2 jsou zmíněny celkem tři II. prapory a čtyři III. prapory (s. 514).

         Součástí encyklopedie jsou dále tabulky, mapy a fotografie. Zařazení velkého množství ilustrativních fotografií je třeba hodnotit jako dobrý počin, který ovšem trochu kazí omyly v popiskách. Paradoxně se týkají hlavně československého opevnění, tedy tématu velmi populárního. Vchodový objekt tvrze Smolkov MO-S-41 je vydáván za pěchotní srub MO-S-40 (s. 584), vchodový objekt tvrze Hanička R-S-79a za vchodový objekt tvrze Adam K-S-43a (s. 685),23 těžký kulomet vz. 37 ve střílně lehkého objektu vz. 37 za zbraň D (s. 633), zbraň L1 za zbraň D (s. 725) a lehký kulomet vz. 26 ve střílně lehkého objektu vz. 37 zase za zbraň N (s. 726). Chybné popisky lze nalézt třeba u nákladního automobilu Tatra T-93, který je ve skutečnosti Walter PN (s. 429), nebo u lehkého tanku vz. 35, který není od pěšího pluku 4, ale od pluku útočné vozby 4 (s. 515). Rovněž tak zadní trakt budovy Hlavního štábu, dokončené v roce 1937, není objektem Vojenského technického ústavu v Šolínově ulici užívaným od roku 1932 (s. 703).

         Na další chyby lze narazit také přímo v textu. U asanační roty 11 je odkaz na fond dělostřeleckého pluku 1 místo 11 (s. 29), z dělostřelecké tvrze Babí se ve skutečnosti podařilo postavit jeden objekt (s. 46), u Jindřicha Biruly je rok narození 1895 místo 1894 (s. 58), dělostřelecký pluk 151 při svém opětovném zřízení v říjnu 1924 vznikl z dělostřeleckého oddílu 151, nikoliv 152 (s. 130), u Josefa Koutňáka je rok úmrtí 1961 místo 1963 (s. 345), výstavbu lehkých objektů vz. 36 neřídila zemská stavební ředitelství, ale velitelství ženijního vojska zemských vojenských velitelství (s. 371), z dělostřelecké tvrze Skutina se ve skutečnosti podařilo postavit dva objekty (s. 581), u Viktora Spěváčka je rok úmrtí 1945 místo 1941 (s. 587), u těžkého kanonu vz. 16 je uvedena obsluha 200 osob místo 20 osob (s. 631), u vojenského přidělence v Moskvě se dočteme, komu podléhal ve 20. letech, přestože vznikl až v roce 1934 (s. 663), ing. Josef Vedral má špatné křestní jméno Jaroslav, a to včetně připojené fotografie (s. 671), apod.24 Většinou se jedná o klasické překlepy či omyly vzniklé při přepisu z podkladů, které měly být podle mne odstraněny v rámci závěrečných korektur. Tato práce bývá často podceňována, přestože může výrazně ovlivnit celkový výsledek, a zdá se, že se tak stalo i v případě encyklopedie. Je to určitě škoda, protože podobná práce by si pečlivější přístup rozhodně zasloužila.

         Přes výše uvedené představuje Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938 opravdu ojedinělou práci (jak zmiňují její autoři v úvodu), která se nepochybně stane na dlouhou dobu základní příručkou pro odborníky i laiky. Jedná se o významný krok, který umaže část dluhu na kontě české vojenské historiografie. Myslím si však, že při trochu pečlivějším přístupu mohl být ten krok mnohem větší.

Poznámky:

1. Sander, Rudolf: Organizační a dislokační vývoj československé armády v letech 1918–1939. Sborník archivních prací, roč. 35, 1985, č. 1, s. 3–159. Na tento text navazuje Sander, Rudolf: Abecední přehled dislokace československé mírové armády v letech 1918–1939. Sborník archivních prací, roč. 50, 2000, č. 1, s. 205–319.
2. Např. Fidler, Jiří: Atentát 1942. Brno, Jota 2002; Fidler, Jiří: Zborov 1917. Brno, Jota 2003; a Fidler, Jiří: Sokolovo 1943. Praha, Naše vojsko 2004.
3. Fidler, Jiří a kol.: Československá generalita. Biografie. Armádní generálové 1918–1938. Praha, Historický ústav AČR 1995. Fidler, Jiří: Generálové legionáři. Brno, Books 1999. Fidler, Jiří: Na čele armády. Praha, Naše vojsko 2004.
4. Např. Fidler, Jiří: Velitelský sbor československého předmnichovského letectva. Letectví a kosmonautika, 1990, č. 11, s. 12–13. Fidler, Jiří: Unifikace československé branné moci. Vojenské rozhledy, roč. 40, 1999, č. 4, s. 165–168. Fidler, Jiří: Velitelé vyšších velitelství čs. branné moci v letech 1918–1939. Historie a vojenství, roč. 48, 1999, č. 4, s. 848–872. Fidler, Jiří: Útvary útočné vozby československé branné moci (1922–1938). Historie a vojenství, roč. 51, 2002, č. 1, s. 185–211 aj.
5. Sluka, Václav: Československá armáda v datech. I (1918–1920), Historie a vojenství, roč. 44, 1995, č. 5, s. 98–138; II (1921–1934), Historie a vojenství, roč. 44, 1995, č. 6, s. 118–165 a III (1935–1939), Historie a vojenství, roč. 45, 1996, č. 1, s. 87–123.
6. Došlo ke zrušení bývalého Zemského vojenského velitelství v Košicích, velitelství Skupiny 2 a některých útvarů (např. hraničářských pluků). Připravovaná zásadní reorganizace zůstala jen na papíře. Viz Sander, Rudolf: Válečná československá armáda v září 1938. Historie a vojenství, roč. 45, 1996, č. 1, s. 59–62.
7. Mobilizace byla vyhlášena 23. 9. 1938 a fakticky ukončena V. etapou demobilizace 15. 12. 1938, branná pohotovost státu byla vyhlášena 23. 9. 1938 a ukončena 28. 2. 1939.
8. Vojenské útvary ukončily svoji činnost k 31.7.1939, velitelství sborů k 30. 9. 1939 a ministerstvo národní obrany bylo likvidováno k 31. 12. 1939.
9. K tomuto tématu viz Sander, Rudolf: Branná povinnost v Československu (1918–1938), roč. 39, 1989, č. 1, s. 255–276.
10. Zdrojem byl zřejmě Slovník prvního československého odboje 1914–18. Praha, Hermes 1993, na jehož tvorbě se Jiří Fidler podílel. Např. Jan Šípek zemřel ve skutečnosti 17. 2. 1953 ve Valdicích.
11. Němec, Matěj: Návraty ke svobodě. Praha, Naše vojsko 1994.
12. Charbuský, Miloš: František Udržal. 1866–1938. Pardubice, Univerzita Pardubice 2002.
13. Pernes, Jiří: Až na dno zrady. Praha, Themis 1997.
14. Fryščok, Miloslav Alexej: Ludvík Krejčí, tuřanský generál. Brno, Šimon Ryšavý 1999. Fryščok, Miloslav Alexej: Bohuslav Všetička, zapomenutý generál. Brno, Šimon Ryšavý 2001. Černý, Vladimír – Kopečný, Petr – Vašek, František: Legenda bez legend. Brno, Šimon Ryšavý 2004.
15. Letiště v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě se v roce 1938 dokončovalo, první letadla na něm přistála 20. 9. 1938, jako stálá základna začalo sloužit od října téhož roku.
16. Viz poznámka č. 1.
17. Organizaci československé armády se jmény velitelů nabízí pouze Stehlík, Eduard: Mírová organizace československé branné moci 22. září 1938. Historie a vojenství, roč. 46, 1997, č. 3, s. 102–132, ovšem pouze k uvedenému datu.
18. Viz Dubánek, Martin: Zpřístupnění nových archivních fondů ve VÚA. Historie a vojenství, roč. 51, 2002, č. 3, s. 736–743.
19. Viz např. Doležel, Ludvík – Kroupa, Lubomír: Ženijní vojsko – historie a současnost. Praha, Avis 2003, s. 32 (mostové soupravy) nebo Karlický, Vladimír: První čs. PT mina. Atom, roč. 8, 1976, č. 10, s. 298–300 (miny proti útočné vozbě).
20. Slovenský Vojenský historický archiv se však od roku 2005 nalézá v Bratislavě.
21. Výcvikový tábor Rachov se začal vytvářet až koncem září 1938, přičemž jako jeho základ mělo posloužit posádkové velitelství v Rachově. Viz Šrámek, Pavel: Dobrovolníci v čs. armádě za mobilizace v září 1938. Vojenské rozhledy, roč. 7, 1998, č. 2, s. 158–161.
22. Podle knihy Org-I měla československá armáda v letech 1935 až 1938 výcvikové tábory Milovice, Jince, Přáslavice, u Vyškova, Plavecké Podhradie (zřejmě totožný s táborem Malacky), u Leště a u Humenného.
23. Ta samá fotografie se správným popisem je na s. 109, fotografii vchodového objektu tvrze Adam lze pak nalézt na s. 11.
24. Pro zajímavost lze ještě dodat, že u Eduarda Kadlece a Josefa Šnejdárka chybí odkaz na práci Jiřího Fiedlera „Generálové legionáři“ (u všech ostatních osobností z knihy je uveden) a že naopak u Jaroslava Vedrala je odkaz na nevydanou práci „Generálové zahraniční armády“.


Poslední aktualizace: 18.09.2006

NAVRCHOLU.cz