K 1. říjnu 1974 se v rámci nové koncepce armádního vrcholového sportu dosavadní Armádní střediska Dukla transformovala na armádní střediska vrcholového sportu Dukla v Banské Bystrici (VÚ 1374), Praze (VÚ 1373), Liberci (VÚ 1387), Trenčíně (VÚ 1427) a nově vzniklo i v Olomouci (VÚ 5557). V maximální možné míře proběhlo soustředění armádních sportovních družstev (ASD) do míst dislokace armádních středisek vrcholového sportu (ASVS) a odloučeně nadále působila pouze taková družstva, u nichž to bylo nutné vzhledem k jejich tréninkovému a ubytovacímu zázemí či regionálním společenským vazbám. V případě pražského ASVS se jednalo o družstva vodní slalom v Brandýse nad Labem a sportovní střelba v Plzni, u trenčínského ASVS cyklistika dráhová v Bratislavě, u libereckého ASVS lední hokej v Jihlavě a u olomouckého ASVS cyklistika silniční v Brně a parašutismus v Prostějově. Celkem se počet ASD v ASVS snížil ze 40 na 35, což bylo dáno zrušením některých neperspektivních sportů. Kromě armádních sportovních družstev jednotlivá ASVS tvořily: velitelství a štáb, politická skupina, skupina sportu (u ASVS Dukla Praha a Banská Bystrica oddělení), týlová skupina (u ASVS Dukla Praha a Banská Bystrica oddělení se skupinami metodickou a organizační), zdravotnická skupina a orgány logistiky. Do předepsaných početních stavů ASVS Dukla Praha byli administrativně začleněni důstojníci pro zabezpečení výkonnostního sportu, kteří působili u vojenských okruhů, vševojskových armád, letecké armády a Velitelství PVOS.
Administrativní kritéria pro zařazení mezi aktivní vrcholové sportovce, tzv. instruktory sportu, byla poměrně náročná. Vedoucím starším instruktorem specialistou se mohl stát pouze sportovec, který získal medaili na olympijských hrách nebo mistrovství světa, překonal světový rekord nebo byl mistrem Evropy. Pro vedoucí starší instruktory se vyžadoval zisk medaile na mistrovství Evropy, překonání evropského rekordu, případně umístění na olympijských hrách nebo mistrovství světa na 6.–10. místě. U starších instruktorů byl vyžadován titul mistra ČSSR, překonání národního rekordu, medaile na mistrovství nebo spartakiádě spřátelených armád, umístění z mistrovství Evropy či jiných soutěží evropské úrovně na 6.–10. místě, účast na olympiádě nebo mistrovství světa. Od instruktora se vyžadovalo zařazení do širšího reprezentačního družstva ČSSR, příslušnost k armádnímu sportovnímu družstvu kolektivních sportů, které se na mistrovství ČSSR umístilo do 3. místa, v případě individuálních sportovních odvětví členství v mistrovském kolektivu ČSSR. Mladší instruktor měl splňovat podmínky pro reprezentaci armády ve vnitrostátních a mezinárodních soutěžích, případně k tomu mít předpoklady. Podmínkou pro ustanovení do příslušné funkce bylo splnění alespoň jednoho z uvedených kritérií, v případě starších instruktorů dvou kritérií. Mezi výkonnými sportovci ASVS mírně převažovali vojáci základní služby, jejichž perspektiva pro olympijské hry, mistrovství světa a Evropy nebo státní reprezentaci byla ovšem nižší než v případě vojáků z povolání (respektive vojáků v další činné službě). Nejméně výkonná část vojáků základní služby byla ze sportovní přípravy vyčleněna a zabezpečovala pomocné úkoly spojené s trenérskou činností či každodenním životem vojenského útvaru. I nadále zůstala z důvodů slovensko-české parity zdvojena některá družstva kolektivních a individuálních sportů, jako např. kopaná i atletika v Praze a Banské Bystrici, lední hokej v Jihlavě a Trenčíně, odbíjená v Liberci a Trenčíně, cyklistika dráhová v Praze a Bratislavě, cyklistika silniční v Brně a Trenčíně, sportovní střelba v Plzni a Liptovském Mikuláši, sjezdové lyžování v Liberci a Banské Bystrici či kanoistika v Praze a Trenčíně.
Armádní střediska vrcholového sportu Dukla 1. října 1974
| ASVS Dukla Praha | 10 ASD – cyklistika dráhová, házená, kanoistika, kopaná, lehká atletika, motorismus, sportovní střelba (Plzeň), tenis, veslování, různé |
| ASVS Dukla B. Bystrica | 9 ASD – branné víceboje (Liptovský Mikuláš), judo, kopaná, lehká atletika, lyžování, plavání (Žilina), sportovní gymnastika, sportovní střelba (Liptovský Mikuláš), různé |
| ASVS Dukla Liberec | 5 ASD – lední hokej (Jihlava; „A“ družstvo a družstvo juniorů), lyžování, odbíjená, saně, vodní slalom (Brandýs n. L.) |
| ASVS Dukla Trenčín | 6 ASD – cyklistika (dráhová Bratislava, silniční Trenčín), kanoistika, lední hokej, odbíjená, vzpírání, zápas |
| ASVS Dukla Olomouc | 5 ASD – rohování (box), cyklistika silniční (Brno), košíková, šerm, parašutismus (Prostějov) |
Jako řídící centrální orgán vrcholového sportu se na základě dosavadního oddělení organizačně metodického zabezpečení tělesné výchovy a sportu v ČSLA, zařazeného u Armádního střediska Dukla Praha, vytvořila Správa vrcholového a výkonnostního sportu FMNO (VÚ 6561), která podléhala náčelníkovi Správy bojové přípravy – zástupci ministra národní obrany. Oddělení tělesné výchovy a sportu v rámci Správy bojové přípravy FMNO zůstalo zachováno. V podřízenosti nově vzniklé „správy“ kromě již zmíněných ASVS začalo působit Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu (VÚ 3807) vytvořené na základě dosavadní vědeckovýzkumné skupiny sportovní přípravy působící u Armádního střediska Dukla Praha od roku 1969. Příslušníci všech útvarů vrcholového sportu, včetně řídících orgánů, nebyli na základě usnesení vlády zahrnováni do počtů čs. armády. Kromě toho „správa“ odborně řídila výběrové oddíly vojenských tělovýchovných jednot u útvarů čs. armády. Střediska vrcholového sportu mládeže v této době ještě neexistovala, protože převládal názor, že nelze péčí armády zabezpečovat činnost mladých sportovců, kteří nejsou jejími příslušníky. Jedinou výjimku představovalo experimentální družstvo lyžování v Liberci, působící od září 1975 na bázi Vojenské tělovýchovné jednoty Dukla. V ostatních případech působila na bázi Vojenských tělovýchovných jednot (VTJ) Dukla při ASVS. Ke změně mělo dojít až v následujícím desetiletí.
I přes provedenou reorganizaci se výsledky armádních vrcholových sportovců zlepšily pouze částečně. Zvýšily se sice počty armádních reprezentantů, ale nedošlo k ekvivalentnímu nárůstu medailových umístění v evropských a světových soutěžích, včetně olympijských klání v roce 1976. Ve vyšších počtech se dařilo získávat ocenění pouze na národní úrovni. Reprezentační kádr stárnul a mladých talentů bylo málo. V roce 1977 byla vzhledem k věku a výkonnosti, s přihlédnutím k době konání dalších olympijských her (1980), pětina sportovců z řad vojáků z povolání (73 z 333 osob) neperspektivní a mohla najít uplatnění pouze na vnitrostátních soutěžích. V případě vojáků základní služby nevyhovovala požadavkům na státní a mezinárodní reprezentaci více než polovina z nich (217 ze 408 osob). Nejméně výkonní příslušníci prezenční služby byli využíváni k dozorčí službě a pomocným úkonům (pomocní maséři, údržba sportovního materiálu a areálů, pořadatelská služba).
Rozdílná byla i výkonnostní úroveň v jednotlivých druzích sportu. Výsledků na světové a evropské úrovni dosahovala družstva: motorismus, veslování, cyklistika dráhová (ASVS Dukla Praha); odbíjená (ASVS Dukla Liberec); cyklistika dráhová (ASVS Dukla Trenčín); parašutismus (ASVS Dukla Olomouc). Naopak mezi stagnující sportovní odvětví patřil tenis (ASVS Dukla Praha) a vodní pólo (ASVS Dukla Banská Bystrica), tudíž byly z hlediska armády hodnoceny jako neperspektivní. Část sportovních družstev vytvořených během 2. poloviny 60. let na Slovensku v rámci paritního zastoupení profilových sportů – kopaná (od roku 1967 Banská Bystrica), lední hokej a odbíjená (od roku 1969 Trenčín) – se jen obtížně probojovávala do celostátní 1. ligy nebo slovenské národní ligy, protože budování družstev vrcholového sportu byl dlouhodobý proces. V některých sportovních odvětvích nebyla na dostatečné úrovni intenzita a kvalita tréninku (zejména šerm, vzpírání a box). Zároveň bylo nutno řešit perspektivu stárnoucích sportovců, ztrácejících vrcholovou výkonnost, zařazením na trenérské a odborné posty u družstev vrcholového či výkonnostního sportu v armádě, případně v civilním sektoru.
Správa vrcholového a výkonnostního sportu FMNO se příliš soustřeďovala na administrativní otázky zařazení výkonnostních sportovců (cca 3 400 osob do 60 výběrových oddílů a 65 vojenských tělovýchovných jednot). Části příslušníků „správy“ chyběly potřebné zkušenosti z činností v oblasti sportu, což se vztahovalo i k osobě náčelníka správy. Centrální metodici, bývalí vrcholoví sportovci, zabezpečovali tři až čtyři sportovní odvětví, ačkoliv vzhledem k předcházejícímu působení byli specializováni pouze na jeden druh sportu, přičemž v roce 1977 tvořili polovinu důstojníků (16) zařazených na „správě“. Jen o trochu menší bylo vytížení metodiků u armádních středisek vrcholového sportu. Většina trenérů (cca 75 %) měla I. a vyšší trenérskou třídu. U všech „středisek“ se podařilo zřídit metodické kabinety vybavené audiovizuálními pomůckami. V ojedinělých případech se uskutečňovaly krátkodobé stáže trenérů ve spřátelených zemích (např. pro atletiku, moderní pětiboj, plavání, košíkovou a zápas u Ústředního sportovního klubu sovětské armády CSKA Moskva, případně u klubu rumunské armády STEAUA Bukurešť).
Kromě toho se projevoval nedostatek vhodných tréninkových sportovišť. V roce 1976 začala výstavba sportovní haly v Liberci (náklad cca 30 mil. Kčs) a dostavba zimního stadionu i tělocvičny v Trenčíně (cca 22 mil. Kčs). Během 2. poloviny 70. let byly postaveny ubytovny v Banské Bystrici a Trenčíně. Perspektivně bylo nutno řešit vybudování lehkoatletické haly v Banské Bystrici (cca 50 mil. Kčs) a víceúčelové haly pro házenou v Praze (cca 25 mil. Kčs), stejně tak jako nových ubytovacích kapacit a loděnice v Brandýse nad Labem (cca 6 mil. Kčs). Příslušná armádní sportovní družstva si musela pronajímat civilní sportovní objekty či ubytovací prostory.
Svoje poslání neplnilo ani Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu, které bylo nejslabším článkem armádního vrcholového sportu. Od roku 1976 sice zahájilo komplexní diagnostickou činnost s využitím pojízdných laboratoří, ovšem problémem byla nízká naplněnost předepsaných funkcí. Z plánovaných devíti vojáků z povolání byli na pracovišti zařazeni pouze dva, a to důstojník s vědeckou kvalifikací (zároveň z pověření řídil činnost pracoviště), společně s lékařem s jednoroční praxí. Pracoviště se nacházelo ve stísněných prostorách posádkové ubytovny Podbaba a bylo nutné ho přestěhovat do vhodnějšího objektu.
Současně ještě nebyla vyřešena problematika zapojení mládeže do perspektivního výběru a přípravy armádních vrcholových sportovců, což souviselo s absencí celostátních norem pro řešení právních, personálních, materiálních a finančních otázek pro přičlenění juniorských sportovců-nevojáků k armádním střediskům vrcholového sportu. Nebylo totiž možné bez příslušného vládního usnesení zabezpečovat péčí armády činnost osob, které nebyly jejími příslušníky. Nedařilo se ani vytvářet sportovní třídy nebo tréninková střediska mládeže na vojenských středních školách.
Po vyhodnocení výsledků dosahovaných na mistrovství světa či Evropy v letech 1976 až 1980, včetně olympiád, bylo rozhodnuto přijmout radikální opatření ke zvýšení výkonnosti armádních vrcholových sportovců. Bylo totiž zřejmé, že vrcholový sport v armádě zaostává nejenom za celostátní úrovní v Československu, ale rovněž za spojeneckými armádami (lepších výsledků dosahovali vrcholoví sportovci armád Bulharska, Maďarska, NDR a Kuby). Ve výjimečných případech bylo nutno stáhnout i nominace na evropská sportovní klání.
Nenaplnila se předpokládaná očekávání v zisku medailových či bodovaných umístění na letních a zimních olympijských hrách v roce 1976, ani zimních olympijských hrách v roce 1980. Výsledky z letních her v roce 1980 z Moskvy nebyly srovnatelné pro bojkot olympiády ze strany celé řady „západních“ států kvůli sovětské vojenské intervenci v Afghánistánu. V domácích soutěžích střídavě vypadávala z nejvyšších soutěží armádní sportovní družstva kopaná Banská Bystrica, hokej a odbíjená Trenčín i košíková Olomouc. V roce 1981 nezískala armádní sportovní družstva v kolektivních sportech na domácích kolbištích žádný mistrovský titul. Přitom se kolektivním sportům věnovala neúměrná pozornost, ačkoliv mnohem vyšší šance na medailová umístění ve vrcholných soutěžích byly v individuálních sportovních odvětvích. V letech 1948 až 1980 totiž armádní sportovci získali na olympijských hrách 10 zlatých, 8 stříbrných a 8 bronzových medailí v individuálních sportech, ale pouze 12 medailí v kolektivních kláních. V armádním vrcholovém sportu se projevovala stagnace a dosahované výsledky neodpovídaly daným možnostem a vytvářeným podmínkám.
Po poměrně zdlouhavé diskusi ve vedení rezortu obrany bylo nakonec rozhodnuto o změně systému řízení vrcholového sportu. Značný podíl na nelichotivých výsledcích měla Správa vrcholového a výkonnostního sportu FMNO, v jejíž činnosti převládaly administrativní prvky na úkor skutečné řídící práce s jednotlivými armádními středisky vrcholového sportu a často vystupovala pouze jako „prostředník“ mezi zmíněnými středisky a Ústředním výborem Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV), respektive jeho jednotlivými sekcemi.
V první etapě byla počínaje 1. lednem 1982 Armádní střediska vrcholového sportu Dukla Liberec a Olomouc komplexně podřízena veliteli Západního vojenského okruhu, zatímco Armádní střediska vrcholového sportu Dukla Trenčín a Banská Bystrica nadále podléhala veliteli Východního vojenského okruhu. V kompetenci Správy vrcholového a výkonnostního sportu FMNO zůstalo pouze Armádní středisko vrcholového sportu Dukla Praha a Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu. Již na podzim 1981 byl odvolán z funkce náčelník „správy“ a jeho nástupcem se na jaře 1982 stal dlouholetý náčelník výzbrojní služby FMNO. Od poloviny dubna 1982 u velitelství obou zmiňovaných vojenských okruhů vzniklo oddělení tělesné výchovy a sportu, které zodpovídalo za řízení činnosti jak přímo podřízených armádních středisek vrcholového sportu, tak vojenských tělovýchovných jednot zařazených do systému výkonnostního sportu. Po předání řízení výkonnostního sportu a většiny armádních středisek vrcholového sportu do kompetence vojenských okruhů se dosavadní Správa vrcholového a výkonnostního sportu FMNO transformovala k 1. květnu 1982 na Správu vrcholového sportu FMNO (VÚ 6561). Jako poradní orgán náčelníka správy se konstituovala vědecká rada. Součástí reorganizované „správy“ se stalo oddělení vědy a výzkumu, což bylo doposud samostatně působící Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu, které se přestěhovalo do vhodnějších prostorů. Naopak v rámci „správy“ zaniklo politické oddělení a stranickopolitické řízení armádních středisek vrcholového sportu převzala personálně posílená politická oddělení zabezpečujících útvarů a zařízení Západního vojenského okruhu v Táboře a Východního vojenského okruhu v Trenčíně, společně s Politickým oddělením zabezpečujících zařízení MNO 2 v Praze.
V dlouhodobé perspektivě ovšem bylo zřejmé, že je třeba ve změnách struktury armádního vrcholového sportu pokračovat. Projevoval se nejenom příliš vysoký počet „středisek“, ale i duplicita některých sportovních družstev (z celkového počtu 35 se jednalo o 8 družstev, přičemž dualitu se předpokládalo zrušit v případě cyklistiky silniční a skoků na lyžích), případně jejich nízká výkonnost nebo nedostatečné podmínky pro další rozvoj. Za neperspektivní se považovala armádní sportovní družstva: tenis (ASVS Dukla Praha), kanoistika slalomová, lyžování-sjezd, saně, lední hokej – junioři (ASVS Dukla Liberec), plavání, lyžování-sjezd, sportovní střelba (ASVS Dukla Banská Bystrica), kanoistika, odbíjená, cyklistika silniční (ASVS Dukla Trenčín) a košíková (ASVS Dukla Olomouc). Limitující hranicí pro zařazení mezi vrcholový sport se měla stát účast na zápolení v 1. lize. Nabízela se rovněž možnost specializace na určitá sportovní odvětví mezi rezorty obrany a vnitra, u kterého působily sportovní oddíly Rudá hvězda. V rámci 35 armádních sportovních družstev bylo rozvíjeno 25 druhů sportů, z toho 21 olympijských. V armádních sportovních družstvech „různé“ měli být jako vojáci základní služby zařazeni reprezentanti ČSSR v odvětvích, která neměla vlastní armádní sportovní družstva, např. letecká akrobacie, jachting, rychlobruslení a šachy. Ohledně zrušení či sloučení družstev se ovšem projevila ve vedení rezortu obrany značná názorová nejednotnost a svoji roli hrály i lokální zájmy a tradice jednotlivých sportů v regionech.
V pěti armádních střediscích vrcholového sportu se počátkem roku 1981 kalkulovalo se zařazením nejenom 716 sportovců, ale rovněž 657 pracovníků řídícího, administrativního a zabezpečovacích aparátu. Snížením počtu středisek a sportovních družstev bylo možno dosáhnout lepšího přerozdělení „nesportovních“ funkcí v rámci materiálního a technického zabezpečení. Výkonnostní sport měla opětně převzít Správa bojové přípravy FMNO, respektive její oddělení tělesné výchovy a sportu. Zvažovala se i transformace dosavadních vojenských tělovýchovných jednot (přičleněných k jednotlivých útvarům) na armádní sportovní roty, případně čety, v podřízenosti operačních svazů (velitelství okruhů či armád) nebo vojenských škol.
V řadě případů nebyla také dostatečná teoretická připravenost bývalých vrcholových sportovců, kteří zastávali funkce trenérů v armádních střediscích vrcholového sportu. Absolvování různých trenérských kurzů nemohlo nahradit absenci uceleného vysokoškolského vzdělání. Trenérská specializace se ovšem vyučovala pouze v rámci jednooborového studia na civilních fakultách tělesné výchovy a sportu, nikoliv na Vojenském oboru Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK), kde se připravovali budoucí tělovýchovní náčelníci vojenských útvarů. Z těchto důvodu byla počínaje akademickým rokem 1982–1983 přijata opatření k přípravě trenérů na uvedeném oboru FTVS UK. Současně se zvažovala možnost vytvoření oddělení funkční diagnostiky a tělovýchovného lékařství u všech vojenských nemocnic, do jejichž spádových oblastí náležela armádní střediska vrcholového sportu. Zmíněné oddělení doposud existovalo pouze v rámci Ústřední vojenské nemocnice v Praze, které doplňovala menší pracoviště se stejnou specializací u vojenských nemocnic v Brně a Ružomberoku.
Vzhledem k přijatým opatřením se dílčím způsobem začaly zlepšovat soutěžní výsledky části armádních sportovních družstev. V roce 1983 armádní sportovci získali na mistrovství světa zlaté medaile v hodu diskem, kanoistice, vodním slalomu, zápasu a chůzi, stříbrné medaile v hokeji, letech na lyžích, dráhové cyklistice, vodním slalomu a chůzi, bronzové medaile v kanoistice, vodním slalomu a stíhacím závodu dráhové cyklisticky. Ve stejném roce se na mistrovství Evropy umístili v judu, hokeji a sportovní střelbě na 2. místě a v boxu, zápase a vzpírání na 3. místě. U kolektivních sportů se vždy jednalo o členství jednotlivců ve státních reprezentačních družstvech. V národních soutěžích armádní sportovní družstva získala mistrovské tituly v hokeji, házené a odbíjené.
Na zimních i letních olympijských hrách v roce 1984 se od armádních vrcholových sportovců očekával zisk pěti medailí v individuálních sportech, společně se šesti podíly na medailích v kolektivních sportech. Ze zimní olympiády v Sarajevu se jim podařilo přivést stříbro z klání v hokeji a bronz ze skoků na lyžích. Letních olympijských her v Los Angeles se ale nezúčastnili vzhledem k jejich recipročnímu bojkotu ze strany Sovětského svazu a jeho satelitů.
Druhá etapa strukturálních změn armádního vrcholového sportu proběhla k 1. dubnu 1985 a vycházela především z usnesení vlády ČSSR z 26. května 1983 č. 135 o zabezpečení přípravy čs. sportovců na Olympijské hry v roce 1984 a v navazujícím olympijském cyklu 1985–1988. Podle citovaného usnesení mohla čs. armáda pro vrcholový sport vyčlenit 1 117 vojáků (611 aktivních sportovců, 250 členů realizačních týmů a 256 příslušníků velitelských a logistických složek), které by doplňovalo 269 občanských pracovníků. Řízení všech armádních středisek vrcholového sportu znovu převzala Správu vrcholového FMNO. U „středisek“ se sice po předání do podřízenosti vojenským okruhům v roce 1982 zlepšila organizovanost života podle vojenských řádů a týlové i materiálně-technické zabezpečení, nikoliv však žádoucím způsobem sportovní výkony. Přetrvávala nízká efektivita tréninkového procesu, úzká talentová základna některých sportovních odvětví a preferování kolektivních sportů. Nedostatky se vyskytovaly také ve zdravotnickém zabezpečení a psychologické přípravě.
V rámci reorganizované „správy“ se opětně vytvořilo politické oddělení a dosavadní skupina organizačně plánovací a materiálně technického zabezpečení se rozrostla na oddělení. Počet středisek se současně snížil z pěti na čtyři, když zaniklo ASVS Dukla Olomouc. Armádní sportovní družstva zrušeného „střediska“ byla rozdělena následovně: cyklistika silniční Brno (ASVS Dukla Praha), parašutismus Prostějov, košíková, box a šerm Olomouc (ASVS Dukla Liberec). Z armádního vrcholového sportu byla vyřazena armádní sportovní družstva: tenis (ASVS Dukla Praha), saně, vodní slalom (ASVS Dukla Liberec), cyklistika silniční, kanoistika, odbíjená (ASVS Dukla Trenčín) a lyžování-sjezd (ASVS Dukla Banská Bystrica). U posledního z uvedených ASVS zůstalo zachováno ASD lyžování-skok, zatímco družstvo sportovní střelby se přesunulo do Plzně, kde bylo sloučeno s obdobným družstvem (ASVS Dukla Praha) dlouhodobě dosahujícím dobrých výsledků. Nově vzniklo ASD stolní tenis (ASVS Dukla Trenčín) a ASD biatlon (ASVS Dukla Banská Bystrica), zatímco ASD branné víceboje (ASVS Dukla Banská Bystrica) bylo nahrazeno ASD moderní pětiboj. Současně došlo k posílení odborného a metodického řízení jednotlivých sportovních odvětví u všech ASVS, jejichž součást nadále tvořilo oddělení sportu (u ASVS Dukla Trenčín, Liberec a Olomouc doposud skupina) nově vnitřně strukturované na skupiny: metodickou, organizační a řízení mládeže. Kromě toho se dosavadní zdravotnická skupina ASVS rozrostla na oddělení.
V této souvislosti je nutné podotknout, že původně se rovněž uvažovalo o zániku ASVS Dukla Trenčín. Jeho armádní sportovní družstva měla být buď zrušena (cyklistika silniční a dráhová, kanoistika /nebyla vybudována loděnice/) nebo sloučena (lední hokej, vzpírání, zápas) do sportovního oddílu podřízeného ASVS Dukla Banská Bystrica, u kterého by zanikla družstva sportovní střelba (chyběla odpovídající střelnice) a lyžování-sjezd. Rušené ASVS Dukla Olomouc měl nahradit sportovní oddíl v podřízenosti ASVS Dukla Liberec, u kterého se předpokládalo zrušit družstvo saně. Pouze brněnské družstvo cyklistika silniční se mělo stát součásti ASVS Dukla Praha, u něhož by zaniklo družstvo kanoistika slalomová. Duplicity v existenci armádních sportovních družstev by tak zůstaly pouze v případě lyžování-skoky, kopaná a lední hokej. Zachovat se měla i stávající podřízenost „středisek“, kdy ASVS Dukla Praha podléhalo Správě vrcholového sportu FMNO, ASVS Dukla Liberec velitelství Západního vojenského okruhu a ASVS Dukla Banská Bystrica zase velitelství Východního vojenského okruhu. Fakticky uskutečněná reorganizace armádních středisek vrcholového sportu se tudíž od původních záměrů podstatně lišila.
Armádní střediska vrcholového sportu Dukla 1. dubna 1985
| ASVS Dukla Praha | 10 ASD – atletika, cyklistika dráhová (stíhači), cyklistika silniční (Brno), házená, kanoistika, kopaná, motorismus, sportovní střelba (Plzeň), veslování, různé + Středisko vrcholového sportu mládeže |
| ASVS Dukla B. Bystrica | 8 ASD – atletika, biatlon, judo, kopaná, lyžování skok, moderní pětiboj, plavání (Žilina), sportovní gymnastika + Středisko vrcholového sportu mládeže |
| ASVS Dukla Liberec | 10 ASD – box (Olomouc), košíková (Olomouc), lední hokej (Jihlava), lyžování běh, lyžování skok, lyžování závod sdružený, odbíjená, parašutismus (Prostějov), šerm (Olomouc), různé + Středisko vrcholového sportu mládeže |
| ASVS Dukla Trenčín | 7 ASD – cyklistika (dráhová sprint Bratislava) lední hokej, stolní tenis, vzpírání, zápas řecko-římský, zápas volný styl, různé + Středisko vrcholového sportu mládeže |
Kromě výše uvedených opatření byla skupina pro zabezpečení výkonnostního sportu v ČSLA, působící doposud u ASVS Dukla Praha, převedena k Vojenskému oboru FTVS UK. Zároveň proběhlo personální posílení oddělení funkční diagnostiky a sportovního lékařství u Ústřední vojenské nemocnice Praha a Vojenské nemocnice SNP Ružomberok. Opětné převedení řízení armádního vrcholového sportu na FMNO mělo za důsledek redukci dosavadních oddělení tělesné výchovy a sportu u velitelství obou vojenských okruhů na skupiny. Systémově nové opatření představovalo etapovité zřizování středisek vrcholového sportu mládeže (SVS-M), která měla počínaje dubnem 1985 vzniknout v rámci 20 sportovních odvětví u všech ASVS s předpokládaným souhrnným počtem 470 juniorských sportovců, 55 trenérů a 4 příslušníků zdravotnické služby. Čs. armáda zabezpečovala „mládežnická střediska“ odborně a logisticky. Z tohoto důvodu v rámci oddělení sportu u všech ASVS vznikla již zmíněná skupina řízení mládeže. Posláním „juniorských“ středisek bylo vytvoření armádní mládežnické základny pro výběr kvalitních talentů ve věku 14 až 19 let a odstranění dosavadní závislosti na doplňování armádních sportovních družstev na základě výběru z řad branců. Personálním základem zmíněných středisek se stala mládežnická družstva v rámci VTJ Dukla při jednotlivých ASVS.
Z hlediska přípravy armádních reprezentantů bylo přednostně zabezpečováno 11 olympijských odvětví jako tzv. sporty I. kategorie. Mezi uvedené sporty náležely: atletika, cyklistika (dráhová a silniční), judo, kanoistika, lyžování (běh a skoky), plavání, sportovní střelba, sportovní gymnastika, veslování, vzpírání a zápas. Výhodné podmínky měly být vytvářeny rovněž pro kopanou a lední hokej. Mezi sporty III. kategorie byly zařazeny kolektivní hry házená, košíková a odbíjená. Zbývající sporty, zastoupené v rámci armádního vrcholového sportu, byly považovány za sporty II. kategorie.
Materiální, tréninková a ubytovací základna armádních sportovců měla v roce 1984 hodnotu cca 525 mil. Kčs. Během 1. poloviny 80. let se podařilo dokončit sportovní halu v Liberci a halu pro box v Olomouci. Stávající materiálně technická základna armádního vrcholového sportu byla nejen neúplná, ale z části rovněž zastaralá, přičemž vyžadovala dokompletování a postupnou modernizaci. V řadě případů neměly sportovní objekty žádoucí parametry a některá sportovní družstva nedisponovala ani základním zařízením pro svoji činnost. Proto bylo nutno pro potřebu armádních vrcholových sportovců pronajímat řadu civilních sportovních zařízení, což ročně vyžadovalo vynaložení cca 2 mil. Kčs (částkou 555 tis. Kčs dominoval Horácký zimní stadion v Jihlavě a za 350 tis. Kčs krytý plavecký bazén v Banské Bystrici). Specializované vojenské správy budov, jejichž náplní činnosti byla péče o stavebně-ubytovací fondy ASVS, vznikly pouze v Praze, Liberci, Banské Bystrici a Trenčíně. V ostatních posádkách zabezpečovaly údržbu sportovních zařízení vojenské stavební správy místně příslušných vojenských útvarů. Nejhorší situace byla u ASVS Dukla Praha, kde chyběla krytá hala, cyklistická dráha, pádlové bazény, loděnice, posilovna, hřiště a zařízení pro regeneraci sil sportovců. Situaci v Praze navíc komplikovalo využívání stávajících zařízení pro služební tělovýchovu příslušníků FMNO. V případě ASVS Dukla Banská Bystrica chyběla sportovní hala, regenerační zařízení, skokanské můstky a garáže. Prostory pro garážování vozidel postrádalo také ASVS Dukla Trenčín. K doplnění sportovně-tréninkové základny armádního vrcholového sportu se předpokládalo během 2. poloviny 80. let zahájit dlouho odkládanou výstavbu víceúčelové sportovní haly v Praze-Na Petynce (nákladem 50 mil. Kčs) a Banské Bystrici (50 mil. Kčs resort obrany a 45 mil. Kčs ČSTV), společně s tréninkovým a ubytovacím zařízením v Harrachově (12 mil. Kčs).
Přehled sportovních zařízení čs. armády vyčleněných pro potřeby armádních středisek vrcholového sportu v roce 1987
| Sportovní zařízení | Charakteristika sportovišť | Hodnota (mil. Kčs) |
| ASVS Dukla Praha | ||
| Sportovní areál Juliska | – budova lázní – tartanová atletická dráha – travnaté hřiště pro kopanou – tréninkové travnaté hřiště pro kopanou – hřiště pro házenou s umělým povrchem – krytá tribuna – vládní tribuna s provozním zázemím pro družstvo kopané | 93,5 |
| Loděnice Smíchov | – zastaralá, nevyhovuje | 3,0 |
| Střelnice Plzeň-Lobzy | – zimní vytápění řešeno provizoriem | neuvedena |
| ASVS Dukla Banská Bystrica | ||
| Sportovní areál Štiavničky | – tartanová atletická dráha – travnaté hřiště pro kopanou – 2 tréninková travnatá hřiště pro kopanou – tréninkové škvárové hřiště pro kopanou – krytá tribuna s provozním zázemím pro družstvo kopané – sportovní hala | 52,0 |
| Zimní výcvikové středisko Králíky | – nevyhovuje ze sociálního a hygienického hlediska | 6,0 |
| Skokanské můstky Králíky | -vyžadují komplexní rekonstrukci a vybudování věže pro rozhodčí | 0,02 |
| ASVS Dukla Liberec | ||
| Sportovní hala Liberec | – technické problémy s vytápěním | 26,0 |
| Sportovní hřiště Liberec | – vyhovuje | 0,7 |
| Sportovní hala košíkové Olomouc | – náleží 1. automobilní brigádě (VÚ 7370) Olomouc – vyhovuje | neuvedena |
| Sportovní hala box Olomouc | – náleží 1. automobilní brigádě (VÚ 7370) Olomouc – problémy s vytápěním a kapacitou šaten | neuvedena |
| Tělocvična Prostějov | – náleží 22. výsadkové brigádě (VÚ 8280) Prostějov – vyhovuje | neuvedena |
| ASVS Dukla Trenčín | ||
| Sportovní hala | – vyhovuje | 9,5 |
| Zimní stadion | – vyhovuje | 88,5 |
Během 2. poloviny 80. let se projevil kvalitativní posun ve výkonnosti ASD cyklistika-část cyklokros, házená, košíková, lední hokej, lehká atletika-část chůze, lyžování-běh, lyžování-skok, odbíjená, sportovní střelba, stolní tenis a vzpírání. Nepříliš úspěšná byla naopak ASD biatlon, judo, lyžování-závod sdružený, plavání, sportovní gymnastika a zápas-volný styl. Značné výkyvy se projevovaly taktéž ve výkonnosti obou ASD kopané, na čemž se výrazně podílela i generační obměna hráčů. Každé armádní sportovní družstvo mělo předepsané výkonnostní cíle na mistrovství ČSSR, Evropy a světa, společně s olympijskými hrami. Při jejich nesplnění byly vyvozovány personální, organizační a finanční důsledky. V souhrnu se armádní vrcholový sportovci v roce 1987 podíleli na státní sportovní reprezentaci ze 46 %, přičemž u kanoistiky a veslování se jednalo o 80 %, v případě lyžování-skok, lyžování-běh, dráhová cyklistika, chůze a některých disciplín sportovní střelby o 100 %.
V souvislosti se snižováním početních stavů ústředních orgánů státní správy, což se vztahovalo rovněž na rezort obrany, bylo ze složení Správy vrcholového sportu FMNO s účinností od 1. ledna 1989 vyjmuto oddělení vědy a výzkumu, které nadále působilo pod staronovým označením Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu, formálně začleněné do Armádního střediska vrcholového sportu Dukla Praha. Transformované pracoviště bylo tvořeno skupinou analyticko-metodickou a skupinou vývojovou a aplikační. Ke stejnému datu přešla Správa vrcholového sportu FMNO z podřízenosti náčelníka Správy bojové přípravy FMNO do kompetence náčelníka nově vzniklé Hlavní správy pozemního vojska FMNO.
V roce 1990 byla zpracována nová koncepce tělovýchovy a sportu v čs. armádě, která problematiku související se zvyšováním tělesné zdatnosti vojáků v činné službě řešila komplexně. Ve vedení rezortu obrany se předpokládalo vytvořit jediný řídící orgán všestranně zabezpečující všechny druhy tělovýchovných a sportovních aktivit. Základem nového systému bylo spojení služební tělesné výchovy, sportovní činnosti, výkonnostního sportu, vrcholového sportu, přípravy tělovýchovných odborníků a vědeckovýzkumné práce s cílem jejich jednotného koncepčního řízení a účelnějšího využívání materiálně-technické základny. Uvedený systém měl zjednodušit dosavadní organizační struktury a vytvořit předpoklady pro efektivnější činnost jednotlivých řídících i výkonných prvků podílejících se na tělovýchově a sportu v čs. armádě. Zároveň se měnily i vazby na orgány tělesné a branné výchovy v civilním prostředí, kdy dosavadní ČSTV a SVAZARM nahradily Konfederace sportovních svazů a Sdružení technických sportů.
V oblasti vrcholového sportu zůstávalo v platnosti usnesení federální vlády č. 127 ze dne 20. dubna 1989 o zabezpečení státní sportovní reprezentace v olympijském cyklu 1989–1992. Zmíněné usnesení stanovilo pro rezort obrany povinnost mít od 1. ledna 1990 ve vrcholovém sportu 1 115 vojáků v činné službě, 290 občanských pracovníků a 368 juniorských sportovců do 19 let, přičemž poslední z uvedených nebyli zahrnováni do plánovaných počtů rezortu.[1]
Na základě nově přijaté koncepce byla dnem 1. října 1990 reorganizována Správa vrcholového sportu FMO na Správu tělesné výchovy a sportu FMO[2] (VÚ 6561). Současně se dosavadní skupina tělesné výchovy a sportu u velitelství Západního vojenského okruhu rozšířila na oddělení, zatímco u Východního vojenského okruhu zůstala zachována.[3] Ve stejné době zaniklo oddělení tělesné přípravy a branné výchovy na Správě bojové přípravy FMO (vzniklo počátkem roku 1989 sloučením oddělení tělesné výchovy a sportu s oddělením pro brannou výchovu a výcvik). Vzhledem ke zrušení celostátní spartakiády zároveň ukončila svoji činnost skupina masových tělovýchovných akcí a pro zabezpečení výkonnostního sportu, přičleněná doposud k Vojenskému oboru FTVS UK.
Od 1. ledna 1991 došlo k transformaci dosavadního Vědeckovýzkumného pracoviště vrcholového sportu na Vědecké a servisní pracoviště vrcholového sportu, které, i když se nacházelo v přímé podřízenosti náčelníka Správy tělesné výchovy a sportu FMO, bylo administrativně i nadále začleněno u ASVS Dukla Praha. Zároveň se změnila jeho vnitřní struktura a nově se skládalo z oddělení analyticko-metodického, oddělení vývojově-aplikačního a skupiny diagnosticko-servisní.
Následně se dnem 1. prosince 1991 sloučením dosavadního Armádního střediska vrcholového sportu Dukla Praha, Vědeckovýzkumného pracoviště vrcholového sportu a Vojenského oboru FTVS UK vytvořilo Armádní centrum tělesné výchovy a sportu Praha (VÚ 1373). Nově vzniklé „centrum“ zabezpečovalo přípravu tělovýchovných odborníků pro potřeby čs. armády, tělesnou výchovu a sport v posádce Praha (pro uvedené účely bylo využíváno 62 % kapacity sportovišť v areálu Juliska a tenisových dvorců Prašný most), přípravu armádních vrcholových sportovců v jednotlivých armádních sportovních družstvech, odborné řízení vrcholového sportu, vědecko-informační a metodickou činnost (v oblasti tělesné výchovy a sportu v čs. armádě) a mezinárodní sportovní styky včetně zapojení v organizaci CISM (Conseil International du Sport Militaire, tj. Mezinárodní rada vojenského sportu), jejímž řádným členem se čs. armáda stala v květnu 1991. Činnost v dosavadním Sportovním výboru spřátelených armád (Sovětského svazu a jeho satelitů), do kterého bývalá ČSLA vstoupila v roce 1958, byla ukončena v srpnu 1991.
V souvislosti se vznikem „centra“ došlo k úpravám organizační struktury Správy tělesné výchovy a sportu FMO, která byla výrazně zredukována. Nově konstituované „centrum“ převzalo působnost „správy“ především v oblasti odborného řízení armádního vrcholového sportu, mezinárodních sportovních styků, metodické činnosti v oblasti tělesné výchovy a sportu.
Vzhledem k efektivitě jednotlivých armádních sportovních družstev, možnostem logistického zabezpečení a snižujícím se celkovým počtům čs. armády bylo zřejmé, že bude nutné přehodnotit počet zabezpečovaných sportovních odvětví. Do ukončení olympijského cyklu 1989–1992 měl být na základě požadavku Čs. olympijského výboru a sportovních svazů zachován tzv. organizační klid, ale následně se předpokládalo určit s ohledem na potřeby a možnosti čs. armády přednostně rozvíjená sportovní odvětví a naopak druhy sportu, které budou v rámci armádního vrcholového sportu utlumeny, případně zcela zrušeny. Zamýšleno bylo podporovat především branné sporty (sportovní střelba, parašutismus, biatlon, letecké sporty, moderní pětiboj, lyžování, atletika, plavání, orientační běh a triatlon), společně s tzv. úpolovými sporty (box, judo, šerm, karate a zápas).
V letech 1991–1992 se předpokládalo zahájení výstavby celé řady sportovních objektů, přičemž některé stavební akce byly odkládány již dlouhé roky. Jednalo se především o sportovní halu v Praze-Na Petynce (očekávaný náklad 70,4 mil. Kčs), provozní objekt dráhové cyklistiky v Praze-Třebešíně (10,2 mil. Kčs), lyžařské můstky u Králík v Orlických horách (12,0 mil. Kčs), provozní objekt pro ASD lední hokej Jihlava (8,0 mil. Kčs) a věž řízení letového provozu Hoškovice u Mnichova Hradiště (3,9 mil. Kčs).
Počátkem roku 1990 došlo k předání ASD basketbal Olomouc (ASVS Dukla Liberec) a cyklistika silniční Brno (ASVS Dukla Praha) do podřízenosti ASVS Dukla Trenčín, což bez ohledu na teritoriální příslušnost k Západnímu vojenskému okruhu upřednostňovalo blízkost nového nadřízeného velitelství na území Východního vojenského okruhu. Současně zanikla ASD box a ASD šerm (ASVS Dukla Liberec) působící doposud v Olomouci, společně s ASD plavání a ASD sportovní gymnastika (ASVS Dukla Banská Bystrica). Naopak stávající prostějovské ASD parašutismus (ASVS Dukla Liberec) rozšířilo svoji působnost i na letecké sporty. V lednu 1991 se obnovila olomoucká ASD box a šerm, začleněná tentokrát u ASVS Dukla Trenčín. Současně došlo k dílčím úpravám u zabezpečovacích prvků organizačních struktur ASVS s cílem snížit počty vojáků z povolání i občanských pracovníků, kteří se přímo nepodíleli na tréninkovém procesu a sportovní činnosti.
Armádní střediska vrcholového sportu Dukla 1. ledna 1990
| ASVS Dukla Praha | 9 ASD – atletika, cyklistika dráhová (stíhači), házená, kanoistika, fotbal, motorismus, sportovní střelba (Plzeň), veslování, různé + Středisko vrcholového sportu mládeže |
| ASVS Dukla B. Bystrica | 7 ASD – atletika, biatlon, judo, fotbal, lyžování skok, moderní pětiboj, různé + Středisko vrcholového sportu mládeže |
| ASVS Dukla Liberec | 8 ASD – lední hokej (Jihlava), lyžování běh, lyžování sjezd, lyžování skok, lyžování závod sdružený, volejbal, parašutismus a letecké sporty (Prostějov), různé + Středisko vrcholového sportu mládeže |
| ASVS Dukla Trenčín | 8 ASD – basketbal (Olomouc), cyklistika silniční (Brno), cyklistika dráhová sprint (Bratislava), lední hokej, stolní tenis, vzpírání, zápas (řecko-římský a volný styl), různé + Středisko vrcholového sportu mládeže |
Během olympijských cyklů 1985 až 1988 a 1989 až 1992 dosáhli nejlepších výsledků armádní vrcholoví sportovci ve sportovní střelbě, veslování, kanoistice, motorismu a lyžování. Naopak dlouhodobě zaostávající byla ASD biatlon, box, cyklistika silniční, judo a většina ASD kolektivních sportů s výjimkou ASD hokej Jihlava. Za uvedené časové období se na zisku olympijských medailí nejvíce podílelo ASVS Dukla Praha, respektive ACTVS Praha (55,8 %), zatímco v případě ostatních se jednalo o 23,4 % u ASVS Dukla Banská Bystrica, 11,5 % u ASVS Dukla Liberec a 9,3 % u ASVS Dukla Trenčín. V rámci státní sportovní reprezentace získali armádní vrcholových sportovci v roce 1991 celkově 35 % medailí. Z letních olympijských her 1992 v Barceloně přivezli dvě zlaté, dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. V kolektivních sportech ale byla účast ve státní reprezentaci minimální, s výjimkou u hokeje a volejbalu. V domácím měřítku nebyla odpovídající výkonnost fotbalových družstev a vzhledem k blížící se personální obměně se dal očekávat trvalejší pokles výkonnosti rovněž u hokeje.
Vzhledem ke změněným ekonomických podmínkám bylo zřejmé, že část armádních sportovních družstev, společně s vědeckým a servisním zabezpečením, musí přejít na nové formy financování své činnosti. Přechod na příspěvkovou organizaci měl vést k účelnějšímu a efektivnějšímu vynakládání finančních prostředků získaných vlastní hospodářskou činností. K přechodu z rozpočtového hospodaření na příspěvkové organizace mělo v 1. pořadí dojít u všech ASD „velkých“ kolektivních sportů (fotbal, lední hokej) a následně rovněž v případě „malých“ kolektivních sportů (házená, basketbal, volejbal). V dlouhodobé perspektivě se předpokládalo jejich převedení do civilního sektoru a přechod na plně komerční činnost.
První změna ve způsobu řízení a hospodaření transformací na příspěvkovou organizaci, která měla spíše experimentální charakter, se uskutečnila u ASVS Dukla Praha. V rámci „střediska“ zaniklo ASD fotbal („A“ družstvo Praha, „B“ družstvo Tábor) a s ním spojená mládežnická družstva (družstvo SVS mládeže u ASVS Dukla Praha, žákovská a dorostenecká družstva u civilní TJ Dukla Praha), přičemž se od 1. července 1991 konstituoval Fotbalový klub FC Dukla Praha (VÚ 6321). Řízením činnosti klubu byl pověřen náměstek ministra obrany pro sociální a humanitární věci. Klub mohl bezplatně využívat vojenské tělovýchovné objekty, ubytovny, zdravotnické služby a silniční i letecké přepravy do konce roku 1992. Na rozhodnutí vedení klubu se ponechal počet profesionálních seniorských sportovců, zatímco u všech ostatních pozic byl stanoven tabulkami počtů. Hrubý měsíční příjem profesionálních hráčů „A“ družstva seniorů byl podle průběhu sportovní sezony kalkulován v rozmezí 79 až 94 tisíc Kčs.
Následně FMO zřídilo dnem 1. dubna 1992 z části ASD parašutismus a letecké sporty Prostějov příspěvkovou organizaci Armádní sportovní letecké centrum Mnichovo Hradiště (VÚ 5915). Centrum ke své činnosti využívalo záložní vojenské letiště a jeho řízením byl pověřen náměstek ministra obrany pro sociální a humanitární věci. Prostřednictvím velitele letectva a PVO byla se „střediskem“ uzavřena smlouva o společném leteckém provozu. Letiště disponovalo nově rekonstruovanou betonovou vzletovou a přistávací dráhou o rozměrech 1 550 x 30 m, přičemž v roce 1990 byl dobudován hangár pro letouny. Na letišti měla probíhat příprava vrcholových vojenských sportovců zařazených v leteckých sportech do státní sportovní reprezentace.
Již rozkaz ministra obrany č. 50 z 10. září 1990, týkající se opatření ke zkvalitnění řízení a zlepšení stavu tělesné výchovy a sportu v čs. armádě, ukládal předložení návrhu nové dislokace ASVS respektující územní uspořádání s termínem do 1. září 1991 a předpokládanou účinností od 1. října 1992, tj. od zahájení nového olympijského cyklu. První návrh na restrukturalizaci armádního vrcholového sportu byl ovšem předložen a projednán ve vedení rezortu obrany až v červnu 1992.
Předpokládalo se vytvořit dvě armádní centra tělesné výchovy a sportu s působností výhradně pro území jedné z republik federálního státu. Současně by zanikla všechna armádní střediska vrcholového sportu. Redukce počtů ASVS měla zároveň umožnit výrazné snížení osob zařazených v oblasti velení a zabezpečujících služeb (automobilní, výstrojní, zdravotnické, ale i údržbě objektů). Vzhledem k celkovému snižování počtů čs. armády bylo zřejmé, že bude nutno redukovat počty osob zařazených ve vrcholovém sportu, proto se výhledově předpokládal útlum a rušení družstev s nízkou efektivitou vynaložených nákladů v porovnání s celkovou sportovní výsledností. Ekonomickou nákladnost transformace měl snížit i přechod kolektivních sportů mimo armádu. Armádní vrcholový sport měl zahrnovat 1 100 osob, z toho 450 aktivních sportovců, které by doplňovalo 150 mládežníků. Zrušení dosavadních ASVS a jejich úplné nahrazení ACTVS se předpokládalo provést v lednu 1993, kdy by zároveň vznikly příspěvkové organizace na bázi dosavadních armádních sportovních družstev fotbalu i hokeje, společně s Vědeckým a servisním pracovištěm tělesné výchovy a sportu Praha. Počátkem roku 1994 měla na příspěvkovou formu hospodaření přejít zbývající družstva „malých“ kolektivních sportů, tj. basketbal, házená a volejbal, přičemž zároveň by došlo k převedení družstev fotbalu a hokeje mimo armádu.
Pro Slovensko byla dávána přednost transformaci ASVS Dukla Banská Bystrica, protože výslednost a efektivita jeho armádních sportovních družstev byla mnohem vyšší než v případě ASVS Dukla Trenčín. U druhého ze zmíněných středisek navíc po předání „moravských“ družstev do podřízenosti ACTVS Praha by zůstalo minimum sportů (cyklistika dráhová-sprint Bratislava; stolní tenis, vzpírání, zápas vše Trenčín) i sportovců. Jako výhoda se jevila i lokace Banské Bystrice ve středu teritoria Slovenska. Své příznivce ovšem mělo umístění „velení“ slovenského ACTVS v Trenčíně, případně zachování ASVS Dukla Banská Bystrica i Trenčín.
Překotný vývoj dění spojeného se vzájemným soužitím obyvatel českých zemí a Slovenska ovšem směřoval k nečekanému rozuzlení v podobě zániku federálního státu a vytvoření národních republik. Proto ministr obrany při projednávání „červnového“ návrhu uložil zpracovat upravenou variantu předpokládaného rozvoje tělesné výchovy a sportu v armádě v letech 1993 až 1997, s důrazem na problematiku vrcholového sportu a jeho ekonomické zabezpečení. Novelizovaný materiál měl více zohledňovat pravděpodobný vývoj státoprávního uspořádání a předpokládalo se, že se stane základem pro další rozvoj vrcholového sportu v armádách nástupnických států.
Přepracovaný návrh vedení rezortu obrany projednalo na sklonku října 1992, kdy již bylo na základě parlamentních voleb, programového prohlášení federální vlády a abdikace prezidenta ČSFR jednoznačně zřejmé, že společný stát zanikne a na jeho základě se vytvoří samostatná Česká republika a Slovenská republika.
Nový návrh kromě ekonomické problematiky více zohledňoval i aspekty politické, přičemž předpokládal, že u nástupnických států vzniknou velmi podobné reprezentace armádních vrcholových sportovců s duplicitou značné části sportovních odvětví. V českých zemích se uvažovalo o vzniku družstev judo-karate a orientační běh. Na Slovensku měla nově začít působit družstva jezdectví a kanoistika, přičemž pětiboj by byl nahrazen moderním vícebojem a družstvo judo by rozšířilo svou náplň o karate. Zaniknout mělo družstvo stolní tenis. Prestižní otázkou se rovněž stala předpokládaná dislokace velitelství slovenského „centra“ v Trenčíně, kde se nacházelo Vojenské velitelství Východ, na jehož základě mělo vzniknout Velitelství Armády Slovenské republiky. Po vyčlenění kolektivních sportů mimo armádu se kalkulovalo s výrazným snížením počtu sportovců. Předpokládalo se, že počátkem roku 1994 bude v armádním vrcholovém sportu působit 450 sportovců-seniorů, 170 sportovců-juniorů a 400 zabezpečujících pracovníků. Naplněnost předepsaných počtů u jednotlivých armádních sportovních družstev měla být stanovována diferencovaně s přihlédnutím k dosahované výslednosti s předcházejících letech a její prognóze. Počet vrcholových sportovců z řad vojáků základní služby výrazně ovlivňovalo její zkrácení na 18 měsíců v březnu 1990 s předpokladem dalšího zkrácení na 12 měsíců během roku 1993. Do náplně činnosti „center“ byla zahrnuta i příprava tělovýchovných pracovníků, což měla zajišťovat katedra vysokoškolského studia (pouze u ACTVS Praha) a katedra odborných kurzů (u obou ACTVS). Při nedostatku finančních prostředků mělo být primárně stanoveno povinné nedoplnění předepsaných počtů u vojáků v další činné službě a občanských zaměstnanců, omezena či zastavena investiční výstavba a snížen nákup materiálu.
Z předpokládaných opatření byl do zániku společného státu a jeho armády realizován pouze přechod družstev „velkých“ kolektivních sportů z rozpočtové na příspěvkovou formu hospodaření. Posledním dnem roku 1992 na základě příslušných armádních sportovních družstev, družstev středisek vrcholového sportu mládeže a mládežnických družstev civilních TJ Dukla vznikly Hokejový klub HC Dukla Jihlava, Fotbalový klub FK Dukla Banská Bystrica a Hokejový klub HC Dukla Trenčín. Bezplatné užívání armádního majetku bylo ale možné pouze v případě fotbalového stadionu v Banské Bystrici-Štiavničkách. V případě první z uvedených příspěvkových organizací byl jejím řízením opětně pověřen náměstek ministra obrany pro sociální a humanitární věci, zatímco u dvou zbývajících se vzhledem k následnému brzkému zániku federálního státu jednalo o velitele Vojenského velitelství Východ.[4]
V souvislosti se zánikem federálního státu i jeho armády a vytvoření armád nástupnických států proběhlo na závěr roku 1992 převedení olomouckých ASD basketbal, box a šerm, společně s brněnským ASD cyklistika silniční od ASVS Dukla Trenčín do složení Armádního centra tělesné výchovy a sportu Praha.
Výše zmíněný návrh na vytvoření „národních“ armádních center tělesné výchovy a sportu byl vzat velením armád nástupnických států v úvahu jen částečně a realizoval se opožděně pouze v České republice.
Po konstituování samostatných armád nástupnických států zůstala v České republice nejprve zachována dosavadní struktura armádního vrcholového sportu reprezentovaná Správou tělesné výchovy a sportu MO, Armádním centrem tělesné výchovy a sportu Praha, Armádním střediskem vrcholového sportu Dukla Liberec a sportovními kluby působícími jako příspěvkové organizace. Teprve koncem roku 1993 ukončilo svoji činnost Armádní středisko vrcholového sportu Dukla Liberec a jeho družstva byla s příslušným logistickým zabezpečením převedena k ACTVS Praha.[5] Vzhledem k zániku úseku pro sociální a humanitární věci MO ČR přešlo již od 1. 3. 1993 řízení tělesné výchovy a sportu do kompetence 1. náměstka ministra obrany, v jehož podřízenosti nadále působilo oddělení sportu MO.
V rámci Ministerstva obrany Slovenské republiky se vytvořilo oddělení tělesné výchovy a sportu, přičemž vrcholový sport i nadále reprezentovala Armádní střediska vrcholového sportu Dukla Banská Bystrica a Trenčín, společně s příspěvkovými organizacemi Hokejový klub Dukla Trenčín a Fotbalový klub Dukla Banská Bystrica. V roce 1994 došlo k přejmenování armádních středisek vrcholového sportu na armádní sportovní kluby.
Náčelníci „správy sportu“ v letech 1974 až 1992
| plk. Ing. Vlastimil ŘÁDEK | 1974 až 1981 |
| z pověření plk. PhDr. Milan TOŠNAR, CSc. (vedoucí 1. oddělení) | 1981 až 1982 |
| genmjr. Ing. Rudolf TVAROŠKA | 1982 až 1987 |
| plk. PhDr. Otto JANOUŠEK | 1987 až 1992 |
Armádní centrum tělesné výchovy a sportu Praha od 1. prosince 1991
| velení |
| zabezpečovací jednotky |
| odborné orgány – úsek pro řízení a zabezpečení sportu (náčelník úseku – zástupce náčelníka ACTVS) * oddělení sportu * oddělení ekonomiky a služeb – úsek vědy, informatiky a medicíny (náčelník úseku – zástupce náčelníka ACTVS) * oddělení analyticko-metodické * oddělení vývojově-aplikační * oddělení zdravotnické – úsek pro vzdělávání a doškolování (náčelník Vojenského oboru FTVS UK – zástupce náčelníka ACTVS) * pedagogičtí a odborní pracovníci * posluchači vstupního studia, kvalifikačního studia a kurzů |
| jednotky (armádní sportovní družstva) – atletika Praha – cyklistika dráhová (stíhači) Praha – házená Praha – kanoistika Praha – motorismus Praha – sportovní střelba Plzeň – veslování Praha – různé Praha – basketbal Olomouc (od 31. 12. 1992) – box Olomouc (od 31. 12. 1992) – cyklistika silniční Brno (od 31. 12. 1992) – šerm Olomouc (od 31. 12. 1992) |
| týlové orgány |
Plánované počty příslušníků armádních sportovních družstev
(za matematickým znaménkem „+“ uvedeni juniorští sportovci)
| ASVS Praha | 1. 10. 1974 | 1. 1. 1981 | 1. 4. 1985 | 1. 1. 1990 | 1. 1. 1991 |
| Atletika | 52 | 52 | 37+25 | 35+15 | 40+15 |
| Cyklistika dráhová | 16 | 16 | 27+10 | 24+10 | 24+10 |
| Cyklistika silniční | – | – | 31+20 | – | – |
| Házená | 20 | 20 | 23+15 | 22+14 | 22+14 |
| Kanoistika | 25 | 25 | 33+17 | 42+22 | 42+22 |
| Kopaná | 28 | 28 | 28+22 | 39+22 | 26+22 |
| Motorismus | 42 | 42 | 41 | 34 | 34 |
| Sportovní střelba | 23 | 23 | 34+18 | 38+15 | 40+13 |
| Tenis | 9 | 9 | – | – | – |
| Veslování | 36 | 36 | 53+30 | 38+20 | 38+20 |
| Různé | 8 | 6 | 23 | 12 | 14 |
| ASVS B. Bystrica | 1. 10. 1974 | 1. 1. 1981 | 1. 4. 1985 | 1. 1. 1990 | 1. 1. 1991 |
| Atletika | 51 | 51 | 31+25 | 36+30 | 36+26 |
| Biatlon | – | – | 13+12 | 13+10 | 14+10 |
| Kopaná | 26 | 26 | 28+22 | 39+22 | 26+22 |
| Judo | 16 | 16 | 24+22 | 23+16 | 25+16 |
| Lyžování | 28 | 28 | – | – | – |
| Lyžování – skok | – | – | 14+12 | 14+10 | 14+10 |
| Branné víceboje | 29 | 29 | – | – | – |
| Moderní pětiboj | – | – | 15+12 | 15+10 | 17+10 |
| Plavání | 22 | 22 | 10+15 | – | – |
| Sportovní gymnastika | 26 | 26 | 14+10 | – | – |
| Sportovní střelba | 16 | 16 | – | – | – |
| Různé | 8 | 8 | – | 9 | 12 |
| ASVS Liberec | 1. 10. 1974 | 1. 1. 1981 | 1. 4. 1985 | 1. 1. 1990 | 1. 1. 1991 |
| Box | – | – | 22+15 | – | – |
| Košíková | – | – | 19+14 | – | – |
| Lední hokej | 31+23 | 31+23 | 34+25 | 34+25 | 34+22 |
| Letecké sporty | – | – | – | – | 22 |
| Lyžování | 47 | 47 | – | – | – |
| Lyžování – běh | – | – | 24+14 | 22+12 | 22+12 |
| Lyžování – sjezd | – | – | – | 8 | 8 |
| Lyžování – skok | – | – | 17+10 | 16+12 | 17+12 |
| Lyžování – závod sdružený | – | – | 11+10 | 13+10 | 13+10 |
| Parašutismus | – | – | 21 | – | 25 |
| Parašutismus a letecké sporty | – | – | – | 32 | – |
| Odbíjená | 19 | 19 | 20+14 | 19+12 | 19+12 |
| Saně | 13 | 13 | – | – | – |
| Šerm | – | – | 15+10 | – | – |
| Vodní slalom | 31 | 31 | – | – | – |
| Různé | – | – | 12 | 9 | 9 |
| ASVS Trenčín | 1. 10. 1974 | 1. 1. 1981 | 1. 4. 1985 | 1. 1. 1990 | 1. 1. 1991 |
| Basketbal | – | – | – | 20+12 | 19+12 |
| Box | – | – | – | – | 10+6 |
| Cyklistika | 26 | 26 | – | – | – |
| Cyklistika silniční | – | – | – | 24+10 | 27+14 |
| Cyklistika dráhová | – | – | 14 | 11 | 11 |
| Kanoistika | 18 | 18 | – | – | |
| Lední hokej | 24 | 24 | 32 | 31+25 | 32+22 |
| Odbíjená | 15 | 15 | – | – | – |
| Stolní tenis | – | – | 6 | 7 | 7 |
| Šerm | – | – | – | – | 8+4 |
| Vzpírání | 18 | 18 | 17 | 16+10 | 16+10 |
| Zápas | 29 | 29 | – | 30+24 | 27+22 |
| Zápas – řecko-římský | – | – | 15 | – | – |
| Zápas – volný styl | – | – | 15 | – | – |
| Různé | – | – | 13 | 9 | 10 |
| ASVS Olomouc | 1. 10. 1974 | 1. 1. 1981 | 1. 4. 1985 | 1. 1. 1990 | 1. 12. 1991 |
| Box | 22 | 22 | – | – | – |
| Cyklistika silniční | 22 | 22 | – | – | – |
| Košíková | 18 | 18 | – | – | – |
| Šerm | 14 | 14 | – | – | – |
| Parašutismus | 27 | 27 | – | – | – |
Pozn.:
Plánované počty sportovců v ASD bylo možné překročit na úkor jiných ASD při dodržení celkového počtu sportovců u příslušného ASVS. Uvedená výjimka neplatila pro ASD fotbal a lední hokej. Tabulková místa vrcholových sportovců – vojáků z povolání mohla být obsazena vrcholovými sportovci – vojáky základní služby, kteří ovšem neměli nárok na „zástupné“. Plánovaná místa pro trenéry – vojáky z povolání byla zastupitelná občanskými pracovníky.
Chronologie vývoje vrcholového sportu v čs. armádě v letech 1945 až 1992
| podzim 1945 | – vytvořena sportovní četa Posádkového velitelství Velká Praha |
| listopad 1946 | – na základě sportovní čety Posádkového velitelství Velká Praha zřízen Ústřední tělovýchovný oddíl jako součást Učiliště vojenské tělovýchovy Praha |
| 1. říjen 1948 | – zřízen Armádní tělocvičný klub jako ústřední výkonná složka vojenského zájmového a závodního tělocviku v rámci Ústředního domu armády. ATK se skládal z předsednictva, výboru a tělocvičného oddílu, který měl charakter vojenského útvaru. |
| 1. říjen 1951 | – zanikl Armádní tělocvičný klub – vytvořen Útvar armádní tělesné přípravy, na veřejnosti příslušníci „útvaru“ nadále vystupovali pod označením Ústředního domu armády – zrušeno Učiliště vojenské tělovýchovy Praha |
| 1. říjen 1952 | – zanikl Útvar armádní tělesné přípravy – vytvořen Armádní tělovýchovný útvar (sdružoval sportovce z řad vojáků základní služby) – vytvořen Sportovní a tělovýchovný svaz při Ústředním domu armády (sdružoval sportovce z řad vojáků z povolání a občanských pracovníků) – zřízeno Vojenské učiliště tělesné přípravy Praha |
| 1. červen 1953 | – vrcholoví sportovci soustředěni do nově zřízeného Oddílu reprezentantů Ústředního domu armády |
| 1. říjen 1956 | – zrušen Oddíl reprezentantů Ústředního domu armády – zřízena armádní sportovní družstva Dukla u vojenských útvarů – Vojenské učiliště tělesné přípravy reorganizováno na Vojenskou tělovýchovnou školu Miroslava Tyrše, do které byla začleněna armádní sportovní družstva působící v Praze |
| 1. září 1963 | – zrušena Vojenská tělovýchovná škola Miroslava Tyrše – zřízeno Armádní středisko Dukla Praha |
| 1. září 1967 | – zřízeno Armádní středisko Dukla Banská Bystrica – vytvořeny sportovní roty v Olomouci a Jihlavě |
| 1. září 1969 | – zrušeny sportovní roty v Olomouci a Jihlavě – zřízeno Armádní středisko Dukla Trenčín a Armádní středisko Dukla Liberec |
| 1. září 1974 | – zřízena Správa vrcholového a výkonnostního sportu FMNO – armádní střediska Dukla transformována na Armádní střediska vrcholového sportu Dukla Banská Bystrica, Liberec, Praha, Trenčín – nově vzniklo Armádní středisko vrcholového sportu Dukla Olomouc – ukončeno převedení armádních sportovních družstev Dukla od zbývajících vojenských útvarů do armádních středisek vrcholového sportu Dukla, která byla podřízena Správě vrcholového a výkonnostního sportu FMNO – vytvořeno Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu |
| 1. leden 1981 | – Armádní střediska vrcholového sportu Dukla Liberec a Olomouc podřízena veliteli Západního vojenského okruhu – Armádní střediska vrcholového sportu Dukla Banská Bystrica a Trenčín podřízena veliteli Východního vojenského okruhu |
| 1. květen 1982 | – Správa vrcholového a výkonnostního sportu FMNO reorganizována na Správu vrcholového sportu FMNO – Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu začleněno do Správy vrcholového sportu FMNO jako oddělení vědy a výzkumu – Armádní střediska vrcholového sportu Dukla Banská Bystrica, Liberec, Olomouc a Trenčín podřízena Správě vrcholového sportu FMNO |
| 1. duben 1985 | – zrušeno Armádní středisko vrcholového sportu Dukla Olomouc |
| 1. leden 1989 | – oddělení vědy a výzkumu Správy vrcholového FMNO se osamostatnilo jako Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu |
| 1. říjen 1990 | – Správa vrcholového sportu FMO reorganizována na Správu tělesné výchovy a sportu FMO |
| 1. leden 1991 | – Vědeckovýzkumné pracoviště vrcholového sportu transformováno na Vědecké a servisní pracoviště vrcholového sportu |
| 1. červenec 1991 | – zřízena příspěvková organizace Fotbalový klub FC Dukla Praha |
| 1. prosinec 1991 | – sloučením Armádního střediska vrcholového sportu Dukla Praha, Vědeckovýzkumného pracoviště vrcholového sportu a Vojenského oboru FTVS UK vytvořeno Armádní centrum tělesné výchovy a sportu Praha |
| 1. duben 1992 | – zřízena příspěvková organizace Armádní sportovní letecké centrum Mnichovo Hradiště |
| 31. prosinec 1992 | – zřízeny příspěvkové organizace Hokejový klub HC Dukla Jihlava, Fotbalový klub FK Dukla Banská Bystrica, Hokejový klub HC Dukla Trenčín |
[1] Aktualizace úkolů státní sportovní reprezentace s důrazem na olympijské hry v roce 1992 byla obsažena v usnesení federální vlády č. 476 z 25. 7. 1991, které potvrdilo základní principy stanovené v předcházejícím usnesení.
[2] K přejmenování Federálního ministerstva národní obrany na Federálního ministerstva obrany došlo dnem 19. 7. 1990 na základě zákona č. 296/1990 Sb. Dnem 1. 12. 1990 byla Správa tělesné výchovy a sportu převedena z podřízenosti náčelníka Hlavní správy pozemního vojska FMO do kompetence náměstka ministra obrany pro sociální a humanitární věci.
[3] Po reorganizaci velitelství obou vojenských okruhů na Vojenská velitelství ZÁPAD a VÝCHOD (1. 1. 1992), společně s vytvořením Vojenského velitelství STŘED (1. 3. 1992), tvořily jejich součást skupiny tělesné přípravy u Správy pro přípravu vojsk.
[4] V rámci Armády České republiky následně vznikly příspěvkové organizace Vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu – CASRI Praha, tj. Czech Army Sport Research Institut, VÚ 7401 (1. 7. 1993 vyčleněním z úseku vědy, informatiky a medicíny ACTVS), Handball club Dukla Praha, VÚ 6316 (1. 7. 1993) a Volejbalový klub Dukla Liberec, VÚ 8403 (1. 1. 1994). Příslušníky všech příspěvkových organizací byli výhradně občanští zaměstnanci. Svoji činnost naopak ukončily Fotbalový klub FC Dukla Praha (31. 12. 1993) a Armádní sportovní letecké centrum Mnichovo Hradiště (30. 4. 1994). Ze struktury Armádního centra tělesné výchovy a sportu Praha byl dnem 1. 9. 1993 vyčleněn úsek pro vzdělávání a doškolování, který opětně začal působit jako Vojenský obor FTVS UK Praha. Koncem roku 1993 přešlo do podřízenosti Úřadu zdravotnického zabezpečení AČR Hradec Králové zdravotnické oddělení ACTVS, na jehož základě vznikla oddělení zdravotnického zabezpečení armádního vrcholového sportu v Praze a Liberci s odloučenými pracovišti v Brně, Olomouci, Plzni a Prostějově. Tím zcela zanikl původní úsek vědy, informatiky a medicíny.
[5] Do složení ACTVS po převzetí původních součástí ASVS Dukla Liberec náležela od 31. 12. 1993 armádní sportovní družstva v posádkách Praha – atletika, branné víceboje, cyklistika, kanoistika, veslování, různé; Liberec – branné víceboje, lyžování, různé; Plzeň – sportovní střelba; Olomouc – branné víceboje, šerm, různé; Brno – cyklistika; Brandýs nad Labem – kanoistika; Prostějov – parašutismus; Hradec Králové – sportovní střelba. Mládežnická družstva byla vytvořena pro atletiku, cyklistiku, kanoistiku, lyžování, sportovní střelbu, šerm, veslování a různé. Kromě velitelství strukturu ACTVS dotvářel úsek řízení a zabezpečení tělesné výchovy a sportu (oddělení sportu; skupina zahraničních styků; skupina tělesné výchovy), úsek logistiky (rovnoměrně rozdělen mezi posádky Praha a Liberec) a jednotky logistiky (automobilní družstvo, hospodářské družstvo, výstrojní sklad, objekty – ve všech případech proporcionálně rozděleny mezi posádky Praha a Liberec). Následně prošlo ACTVS dnem 31. 12. 1994 reorganizací na Armádní sportovní centrum Dukla Praha s příslušnými armádními sportovními oddíly reprezentujícími jednotlivé sporty.