Letiště Boží Dar je součástí původního Vojenského tábora Milovice, který vznikl v roce 1904 na pozemcích o rozloze cca 3400 ha odkoupených vojenskou správou od vídeňské zemské banky a místních sedláků. Vzhledem k množství jednotek trvale dislokovaných či dočasně cvičících na jeho území byl během 20. let rozšířen o dalších 2700 ha a poskytoval ubytování cca pro pět tisíc mužů. Stálé vojenské letiště zde bylo vybudováno v letech 1923–1924 a první letecké jednotky se na něm trvale rozmístily od roku 1925. Při svém vzniku mělo travnaté letiště rozlohu 520 x 950 m a mohla zde působit téměř všechna tehdejší vojenská letadla ve dne i v noci. Jen těžké bombardéry měly povoleny pouze denní lety.
Jako první začala Boží Dar využívat coby mateřské letiště Letka 3 (pozorovací), která se na něj v roce 1925 přesunula z Kbel u Prahy. V roce 1933 ji doplnila Letka 66 (zvědná) z Hradce Králové a v roce 1936 Letka 6 (pozorovací) z Chebu. Všechny uvedené jednotky tvořily součást II. perutě Leteckého pluku 1 „T. G. Masaryka“. Velitelství této perutě se do Milovic přestěhovalo v roce 1933 z Kbel. Dočasným domovem se milovické letiště stalo rovněž pro lehkou bombardovací Letku 71 (od roku 1929) a Letku 72 (od roku 1930), které na něm působily s letouny Ab 101. V dubnu 1933 se obě letky společně s nadřízeným velitelstvím I. perutě Leteckého pluku 6 vrátily na letiště do Kbel. Během zářijové krize v roce 1938 a následné všeobecné mobilizace opustily Letky 3 a 6 s pozorovacími letouny Š 328 (10 a 11 strojů) milovické letiště a dočasně působily na polních letištích ve Velelibech, Čáslavi a Mladé Boleslavi coby součást letectva I. armády pověřené obranou Čech. Na mateřské letiště se vrátily v rámci demobilizace během první poloviny října 1938. Letka 66 se 7 zvědnými letouny A 100 a B 71 setrvala na milovickém letišti po celou dobu mnichovské krize a rovněž měla operovat ve prospěch jednotek I. armády. Po nacistické okupaci v březnu 1939 byla čs. armáda rozpuštěna a letci z Milovic museli předat letiště i letouny německé armádě.
V letech 2. světové války nebylo letiště německým letectvem trvale využíváno, i když v blízkém výcvikovém táboře se rozmístilo značné množství jednotek pozemního vojska, které se v květnu 1945 podílely na potlačování Pražského povstání.
Po osvobození začala od letních měsíců roku 1945 výcvikový tábor opětně využívat čs. armáda a v následujícím roce bylo zprovozněno také vojenské letiště. V lednu 1946 se zformoval Letecký pluk 41, který byl předurčen k plnění průzkumných úkolů. U pluku sloužily převážně letouny vycházející z německých konstrukcí. V lednu 1947 se jednalo o jeden stroj C-2 (Arado Ar-96), 5 strojů C-3 (Siebel Si-204) a 16 strojů C-5 (Fieseler Fi-156 Storch), které doplňoval jeden americký letoun C-8 (Piper J-3 Cub). Dne 3. 3. 1948 útvar získal na základě dekretu prezidenta republiky čestný název „T. G. Masaryka“. Letiště Boží Dar bylo využíváno taktéž k dočasnému soustředění letounů více útvarů během různých slavností. Např. při příležitosti 30. výročí bitvy u Zborova z něho 2. 7. 1947 vzlétlo 18 letounů C-3, aby se zúčastnily letecké části oslav nad Strahovským stadionem. O rok později k vystoupení v rámci XI. všesokolském sletu 8. 7. 1948 na Strahově se na letišti soustředilo 38 letounů C-3 a meteorologické pozorování zajišťovaly letouny C-5 (K-65) od Leteckého pluku 41. Po úmrtí prezidenta Edvarda Beneše nad smutečním průvodem procházejícím Prahou 8. 9. 1948 mimo jiné kroužilo 18 letounů C-3, z nichž polovina příslušela k Leteckému pluku 41. V červnu 1949 se útvar přemístil do Havlíčkova Brodu. V květnu 1950 proběhlo jeho přečíslování na Letecký pluk 47 a zároveň se již nepoužíval čestný název „T. G. Masaryka“. V červnu téhož roku se přemístil do Kbel a v září do Brna. Ve velení pluku se vystřídala řada důstojníků, z nichž někteří byli příslušníky čs. letectva ve Velké Británii i Sovětském svazu během 2. světové války. Patřili mezi ně například pplk. let. Karel Trojáček (bývalý letec 311. čs. perutě, pluku velel od dubna do července 1948, kdy uletěl do Bavorska) nebo pplk. let. Mikuláš Guljanič (ve funkci 1949-1950, velitel 3. čs. bitevního pluku).
Po odchodu Leteckého pluku 41 začala v létě 1949 rozsáhlá rekonstrukce letiště, která mimo jiné zahrnovala vybudování 2500 m dlouhé a 80 m široké betonové vzletové a přistávací dráhy, umožňující trvalý provoz proudových letounů. Současně došlo k vybudování železniční vlečky z Milovic až na letiště.
V prosinci 1950 proběhlo na základě rozhodnutí MNO přejmenování stávající posádky Milovice na Mladá. Na podzim 1952 byl Vojenský výcvikový tábor Mladá přejmenován na Vojenský výcvikový prostor Mladá. Výkon státní správy ve VVP připadl od července 1950 nově vytvořenému Újezdnímu úřadu Mladá.
Po ukončení modernizace letiště na něm byla od října 1950 dislokována nově vytvořená 5. stíhací letka, která se stala prvním útvarem čs. vojenského letectva vyzbrojeným proudovými letouny doposud působícími na letišti v Žatci pod hlavičkou Leteckého výzkumného ústavu. Z počátku se u útvaru nacházelo pouze 5 letounů S-92 (ex Messerschmitt Me 262A Schwalbe) a dva cvičné CS-92 (ex Me 262B). Již koncem roku dorazilo ze Sovětského svazu v bednách prvních 10 strojů Jak-23 (S-101), které ale bylo nutné nejprve smontovat. Od května 1951 začalo přezbrojování útvaru na proudové letouny MiG-15 (S-102) dovezené ze SSSR. Zmíněná letka se v červnu 1951 transformovala na Proudové výcvikové středisko letectva, které se v březnu 1952 přemístilo do Přerova.
Letiště Mladá se následně stalo místem pro přeškolení stávajících či nově vzniklých útvarů na proudové letouny MiG-15. Jako první se zde v červnu 1951 objevily 5. letecký stíhací pluk z Plzně a 8. letecký stíhací pluk z Kbel. O měsíc později je následoval 1. letecký stíhací pluk „Zvolenský“ a velitelství 3. letecké stíhací divize (oba z Kbel). V říjnu 1951 na letišti Mladá vznikl 11. letecký stíhací pluk. Po ukončení výcviku se v prosinci téhož roku přestěhoval do Žatce. V květnu 1952 přelétl na letiště České Budějovice 1. letecký stíhací pluk a do Líní u Plzně 5. letecký stíhací pluk, 8. letecký stíhací pluk a velitelství 3. letecké stíhací divize. V červnu 1952 v Mladé vznikl 9. letecký stíhací pluk, který se po ukončení výcviku v srpnu téhož roku rovněž přestěhoval do Českých Budějovic. Dalším přeškolovaným útvarem se v srpnu 1952 stal 51. letecký stíhací pluk z Plzně. V květnu 1953 v Mladé vzniklo velitelství 166. letecké stíhací divize, které v srpnu doplnil nově vzniklý 2. letecký stíhací pluk a v listopadu 6. letecký stíhací pluk. Mezitím se v říjnu 1953 přečísloval 51. letecký stíhací pluk na 7. letecký stíhací pluk a 166. letecká stíhací divize na 2. leteckou stíhací divizi. Zmíněná divize se společně s 2., 6. a 7. leteckým stíhacím plukem průběhu října 1954 přestěhovala na Slovensko. Nově příchozím se naopak stal 17. letecký stíhací pluk z Žatce, který se po ukončení přeškolení o rok později přestěhoval na letiště Hradčany. Z uvedeného letiště naopak do Mladé přelétl 29. bombardovací letecký pluk vybavený proudovými bombardovacími letouny Iljušin Il-28. Svoji existenci ovšem ukončil již v létě 1958. Na podzim 1954 se do Mladé rovněž vrátil 47. průzkumný letecký pluk (tj. původní Letecký pluk 47), který od října 1951 působil v letišti Kbely. V době příletu na letiště Mladá měl k dispozici nejenom moderní letouny MiG-15 (S-102), ale i zastaralé stroje C-3AF (Siebel Si-204D), které ovšem od roku 1956 začaly nahrazovat průzkumné letouny Il-28R. Již v následujícím roce byly ale předány Il-28R k bombardovacímu letectvu. Jediným průzkumným letounem zařazeným u pluku se staly stroje MiG-15 v různých verzích. Např. počátkem roku 1960 se u útvaru nacházely následující letouny: 13 MiG-15bis, 21 MiG-15bisR, 6 MiG-15UTI a jeden kurýrní L-60.
Od září 1964 začaly na letišti v Mladé působit 13. vrtulníková letka (předurčena pro 13. tankovou divizi Mladá) a 311. vrtulníkový roj (předurčen pro 311. raketovou brigádu Stará Boleslav). V létě 1966 je doplnilo nově zformované Výcvikové středisko letectva zabezpečující přeškolování žáků Vyššího leteckého učiliště na moderní letouny MiG-21.
V milovickém výcvikovém prostoru se během 50. a 60. let odehrávala nejenom řada cvičení čs. armády, ale také armád Varšavské smlouvy. Jedním z nich bylo i cvičení ŠUMAVA, uskutečněné během června 1968 za účasti československé, maďarské, polské, východoněmecké a sovětské armády, které se de facto stalo přípravou na srpnovou invazi pěti armád Varšavské smlouvy. V Mladé se nacházelo ředitelství cvičení a na letišti operovaly sovětské vrtulníky Mil Mi-4 společně s dopravními letouny Lisunov Li-2, Antonov An-24, Iljušin IL-14 a Iljušin IL-18.
Zásadní změna ve využití letiště byla spojena s již zmíněnou intervencí vojsk Varšavské smlouvy. Pozemní invazní jednotky obsadily letiště v ranních hodinách 21. srpna 1968. Dopravní letouny An-12 zde začaly přistávat v dopoledních hodinách a krátce po poledni se na letišti objevil sovětský 159. stíhací letecký pluk se 40 letouny MiG-21 z polského Kluczewa. Letecký provoz v prvních dnech a týdnech byl poměrně intenzivní, protože se v nedalekých Milovicích nacházelo velitelství intervenčních vojsk.
Po rozhodnutí o vytvoření Střední skupiny vojsk musely letiště Boží Dar na přelomu září a října 1968 opustit 47. průzkumný letecký pluk (redislokován s 9 letouny MiG-21, 28 MiG-15 a 8 Il-28 do Pardubic), Výcvikové středisko letectva (přemístěno s 14 letouny MiG-21 a 5 L-29 do Brna), 13. vrtulníková letka (odletěla s 6 vrtulníky do Trenčína) i 311. vrtulníkový roj (přestěhovala se s 4 vrtulníky do Prahy-Kbel). V souhrnu bylo nuceno do nových posádek odejít na dva tisíce příslušníků čs. vojenského letectva. Zároveň 13. tanková divize musela vyklidit Milovice a přestěhovat se na Slovensko.
Letiště Boží Dar se stalo součástí rozsáhlého areálu využívaného Střední skupinou vojsk, zahrnujícího nejenom město Milovice, ale i Vojenský újezd Mladá. Na letišti Boží Dar se od října 1968 usadilo na téměř 23 let velitelství 131. Novgorodské smíšené letecké divize a část jemu podřízených útvarů. Nejprve zde působily průzkumné a dopravní letouny společně s vrtulníky. Od roku 1975 průzkumné letouny nahradil 114. Talinský stíhací letecký pluk s letouny MiG-21, který byl doposud dislokován na letišti Sliač u Zvolena. O rok později proběhlo přezbrojení útvaru na stroje MiG-23, kterých se zde nacházelo cca 44 v bojové verzi a 6 ve cvičné verzi. Během roku 1989 se počet bojových letounů u pluku v rámci dílčího odsunu snížil přibližně o 10 strojů. Na přelomu let 1989-1990 začalo přezbrojování útvaru na letouny MiG-29, kterých ale bylo dodáno pouze 10 strojů. V roce 1988 se na letiště vrátila průzkumná letka s letouny Su-17 ze Sliače, ale již v následujícím roce se přestěhovala do Hradčan ve VVP Mimoň. Z dopravních letadel se na letišti během 70. a 80. let postupně vystřídaly zejména An-2, An-8, An-12, An-24, An-26, Il-14 a Tu-134, zatímco vrtulníky reprezentovaly stroje Mi-2, Mi-4, Mi-6, Mi-8 a Mi-24. Pro útvary sovětského letectva bylo letiště postupně modernizováno. Během 70. let vzniklo ve dvou etapách 44 mohutných železobetonových úkrytů pro letouny, tzv. „Úlů“. Současně byla vybudována další pojížděcí dráha na jižní straně. Pro potřeby leteckých útvarů bylo v blízkosti letiště uloženo 2500 tun munice. V lokalitě Na Vinici vznikl na sklonku 70. let sklad určený pro uložení jaderných leteckých pum. Počátkem 90. let letišti sloužilo přibližně dva tisíce vojáků a dvě stovky občanských zaměstnanců. Kromě toho v jeho blízkosti žilo 2700 rodinných příslušníků vojáků z povolání. Celkem se ve VVP Mladá a v jeho bezprostřední blízkosti nacházelo 14 tisíc sovětských vojáků, 1400 občanských zaměstnanců a 10 tisíc rodinných příslušníků.
Když došlo v únoru 1990 k podepsání dohody o odsunu sovětských vojsk z Československa, byly útvary na letišti Boží Dar zahrnuty do 3. etapy vymezené lednem až červnem 1991. Odlet 34 letounů 114. stíhacího leteckého pluku proběhl 21. ledna 1991 za velké pozornosti médií. Vrtulníky opustily letiště v několika sledech během ledna, března a května 1991 (celkem 21 strojů) a dopravní letouny v květnu a červnu 1991 (celkem 8 strojů). Po celou dobu odsunu bylo letiště intenzivně využíváno pro transport osob i materiálu za využití velkokapacitních dopravních letounů Tu-134, Tu-154 a Il-76 (jen od února do prosince 1990 se uskutečnilo 736 vzletů). Čs. armáda rozsáhlý areál milovického letiště převzala na sklonku června 1991. I když původně uvažovala o přemístění dopravního leteckého pluku z Kbel a smíšeného dopravního leteckého pluku z Mošnova, nakonec osiřelé letiště nevyužila. Mimo jiné se náklady na jeho opětovné zprovoznění odhadovaly na 2 mld. Kčs. Na základě usnesení vlády ČSFR č. 541 ze dne 5. září 1991 bylo rozhodnuto o zrušení Vojenského újezdu Mladá k poslednímu dni roku 1991 a uvolněné území bylo předáno do civilní správy.