Vypracované z hlediska vojenského vyslancem Künzlem-Jizerským a plukovníky generálního štábu Štěpánským a Ptákem.
Z hlediska strategického a nejzákladnějších požadavků vojenských možno pouhým pohledem na zaslanou mapu onstatovati, že průběh hranic byl stanoven tak, jako by šlo o stát na hlavu poražený, jehož armáda už neexistuje a jemuž se chce vzíti i do budoucna jakákoliv možnost obrany.
Především dlužno vyzdvihnout, že nejen dosavadní přírodní hranice, t.j. hřebeny hor, ale i přilehlé kopcovité území ocitly by se v rukách německých, takže by území nám ponechávané bylo ze všech stran dominováno a tudíž vojensky ovládáno. Naše obrana stala by se zhola nemožnou.
Požadovaným průtahem hranic by státní území československé bylo roztrženo na dvě části, t.j. českou a slovenskou, spojené pouze úzkým hrdlem přes Moravu, měřícím zhruba 60 km, vzdálenost to, již moderními děly možno dostřelem z obou stran snadno uzavříti. Při tom není brán v úvahu ani požadavek plebiscitu v okolí Brna a v prostoru východně od Letovic přes Olomouc pod město Hranici, čímž by se výše zmíněná vzdálenost snížila na pouhých 30 km. Bylo by tudíž spojení Čech a Slovenska přes Moravu již tímto pouhým faktem znemožněno.
Z hlediska vojensko-dopravního padá hořejší fakt tím více na váhu, že by Československo ztratilo veškeré výkonné spoje západu s východem. Zbývající jediná trať Německý Brod – Brno je velmi málo výkonná, při čemž však nutno ještě zdůraznit, že žádaný plebiscit v kraji Německý Brod – Jihlava a v kraji Brno i tuto málo výkonnou trať úmyslně přetíná, čili béře i poslední možnost spoje Čech se Slovenskem.
Totéž platí i o spojení silničním, neboť zbyla by jediná státní silnice (chaussée) Jihlava – Brno směr Trenčín, která by však byla také přerušena v důsledku plebiscitu v prostorech Jihlava a Brno.
Za tohoto stavu věcí, vylučující možnost přesunů vojenských jednotek z Čech na Slovensko jak drahou, tak po silnici, je státu jakákoli obrana předem znemožněna.
Československo bylo by vydáno všanc Německu dále skutečností, že se mu béřou všechna dosud s velkými finančními oběťmi vybudovaná opevněná pásma. Nových opevnění by Československo v budoucnu ani stavět nemohlo, neboť by k tomu nemělo ani terénních, ani komunikačních možností, jsouc, jak již výše podotknuto, novou hranicí ze všech stran úplně dominováno.
Vzhledem k longitudinální formě státu stala by se požadovanými hranicemi forma státu ještě užší a zhola nehajitelnou (indéfendable).
Též po stránce válečného průmyslu je nová hranice zřejmě tažena s úmyslem, aby naše průmyslová střediska Plzeň, Brno, Mladá Boleslav a Moravská Ostrava (tato je jako Brno docela v plebiscitním pásmu) byla pod přímým ostřelem i lehkých děl. Mimo to blíží se nová hranice úmyslně všude k důležitým komunikačním uzlům, pokud by zůstaly na naší straně, čímž jsou znemožněny přesuny vojska přes tyto uzly (kupříkladu: Moravská Ostrava, Přerov, Olomouc, Hradec Králové, Mladá Boleslav, Plzeň, Budějovice, Tábor, Brno, Hodonín).
Uvedená zde fakta vedou nutně k závěru, že požadované hranice jsou z hlediska obrany státu naprosto nepřijatelné.
V Praze dne 25. září 1938 v 19.30 hod.
Vojenský ústřední archiv Praha, fond Hlavní štáb, 3. oddělení