Otištěno: Historie a vojenství, roč. 70, 2021, č. 1, s. 68 – 77.
Když se na konci září 1938 chystala československá branná moc na vojenský konflikt s Německem, tvořily ji dvě části: polní armáda a zápolní armáda. K boji s nepřítelem byla určena polní armáda v čele s Hlavním velitelstvím, které zaujalo prostor ve Vyškově a jeho okolí. Nejčastěji jsou v této souvislosti zmiňovány Vyškov a nedaleké Račice, ale jednotlivé složky Hlavního velitelství se nacházely i v dalších obcích. Určit přesně, kde se která složka konkrétně nalézala, není ale vzhledem k nedostatku informací jednoduché.[1]
V minulosti se autorovi tohoto příspěvku podařilo z několika dokumentů dochovaných v pražském Vojenském ústředním archivu–Vojenském historickém archivu a z dobových vzpomínek částečně zrekonstruovat rozmístění složek Hlavního velitelství a publikovat ho na stránkách tohoto časopisu.[2] Dlouhou dobu se zdálo, že další údaje se již nepodaří dohledat. Nakonec se však přeci jen ve Vojenském ústředním archivu–Vojenském historickém archivu našlo několik dalších dokumentů týkajících se Hlavního velitelství, které přinesly nové informace a současně upřesnily a doplnily již známé skutečnosti.[3] Další informace se podařilo získat ve Státním okresním archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově z dokumentů místní samosprávy, především z agendy ubytování a také dobových kronik. Po více než dvaceti letech je tak možné přinést nové, přesnější údaje o Hlavním velitelství a také o velitelství II. armády, které se na Vyškovsko přemístilo v říjnu 1938.
Jak již bylo zmíněno, pro umístění Hlavního velitelství československé branné moci byl vybrán prostor na východ od Brna, konkrétně Vyškovsko. Roli při tom nejspíš hrála jak geografická poloha mezi Brnem a Olomoucí (kde se počítalo s velitelstvím IV. a II. armády) mimo dopravní a průmyslová centra, tak železniční spojení, letiště ve Vyškově a přítomnost stálé vojenské posádky v tomto městě. K výběru došlo patrně na jaře 1938 po anšlusu Rakouska a zhoršení vojensko-strategického postavení Československa, jak nasvědčuje datum vzniku příslušného dokumentu 30. května 1938.[4]
Podle mobilizačních plánů patřilo Hlavní velitelství mezi útvary skupiny B, tedy nově vytvořené po vyhlášení mobilizace. Vlastní Hlavní velitelství tvořil hlavní velitel, štáb (náčelník štábu, podnáčelníci štábu, 1. až 5. oddělení), velitelství zbraní (dělostřelectva, letectva, ženijního vojska, telegrafního vojska, útočné vozby), služby (zdravotnická, intendanční, veterinářská, remontní, silniční dopravy, automobilní, duchovní), velitelství hlavního stanu, polní pokladna, hospodářská správa a pomocná kancelář. Uvedené složky spolu se štábní rotou, štábní automobilní kolonou, polními justičními úřady, oddílem polních četníků a velitelstvím válečného vyměřování představovaly společně hlavní stan. Poslední složkou Hlavního velitelství byly přímo přidělené útvary tvořené telegrafním praporem, ústřednou polních pošt a polní poštou.[5] Podle tabulkových počtů platných od 15. února 1938 měl válečný počet vlastního Hlavního velitelství činit 349 důstojníků, 45 rotmistrů, 5 občanských zaměstnanců, 10 civilních úředníků a 578 příslušníků mužstva, celkem 987 osob.[6]
Hlavní velitelství se začalo vytvářet ihned po vyhlášení mobilizace 23. září 1938. Již následující den, tj. 24. září, dorazila do Vyškova první skupina ubytovatelů a jejich pomocníků, včetně hlavního ubytovatele podplukovníka generálního štábu Josefa Kazdy, kteří během 25. září zajišťovali vhodné objekty.[7] Největší skupina příslušníků Hlavního velitelství pak dorazila další den, tj. 26. září, což byl den, kdy mělo Hlavní velitelství předepsáno dosažení pohotovosti. Z Prahy odjížděl železniční transport z Libně horního nádraží (dnešní nádraží Praha-Libeň) po 9. hodině, do Vyškova dorazil kolem 19.30 hodin. Následně během noci na 27. září probíhalo ubytování.[8] Hlavní velitel armádní generál Ludvík Krejčí spolu s vybranými důstojníky přijeli automobily mezi 19. a 24. hodinou 26. září z Klánovic u Prahy, kam se dočasně přemístili ihned po vyhlášení mobilizace.[9]
Jednotné krycí jméno pro Hlavní velitelství bylo Palacký, přičemž jednotlivé složky tvořící hlavní stan používaly pro bližší identifikaci ještě číselný kód (např. Palacký 10 pro velitelství letectva). Výjimku představovalo 5. (dopravní) oddělení štábu, které se nalézalo v Přerově a mělo vlastní krycí jméno Tyl. Útvary přímo přidělené Hlavnímu velitelství měly každý své vlastní krycí jméno a ústředna polních pošt byla podobně jako 5. oddělení v Přerově.[10] Jednalo se o jediné dvě složky Hlavního velitelství nacházející se mimo Vyškovsko.
Všechny ostatní složky Hlavního velitelství se rozmístily ve Vyškově a okolních obcích, konkrétně Račicích, Drnovicích, Lulči, Dědicích, Pustiměři, Pístovicích a Nemojanech. Pro místa jejich dislokace se používalo obecné označení Vyškov s číslem 1 až 8, přičemž každé číslo znamenalo jednu lokalitu.
Město Vyškov tak bylo označováno jako Vyškov 1. Jednalo se o největší místo předurčené pro Hlavní velitelství s téměř 6000 obyvateli a také jediné se stálou mírovou vojenskou posádkou.[11] Ze složek Hlavního velitelství zde bylo 2. (zpravodajské) oddělení štábu, velitelství dělostřelectva, velitelství ženijního vojska, velitelství útočné vozby, dále polní justiční úřady, tj. vrchní polní soud a vrchní polní prokurátor, část polního četnictva a zřejmě také telegrafní prapor 91.
Zpravodajské oddělení se nalézalo v hospodářské škole umístěné v prostorách vyškovského zámku.[12] Velitelství ženijního vojska je doloženo v obecné škole,[13] pro velitelství dělostřelectva a útočné vozby přesné umístění neznáme, je ale možné, že jedno z nich, případně obě byla také v obecné škole. Vrchní polní soud a vrchní polní prokurátor využívali pravděpodobně prostory vyškovského okresního soudu.[14]
Pokud jde o ubytování, to měli příslušníci Hlavního velitelství zajištěné v soukromých bytech nebo vyškovských hotelech. Konkrétní údaje máme jen v případě některých příslušníků polních justičních úřadů. Vrchní polní prokurátor plukovník Josef Burýšek bydlel u Dr. Hona v Radniční ulici čp. 4, jeho náměstek plukovník Zdeněk Pilař u lesního správce Plhala v Rašínově ulici čp. 14. Přidělené mužstvo bylo ubytováno v budově okresního soudu.[15]
Obec Račice, která patřila k menším místům s asi 900 obyvateli, měla označení Vyškov 2. Své sídlo v ní měly klíčové složky a osoby Hlavního velitelství včetně hlavního velitele zmobilizované československé branné moci armádního generála Ludvíka Krejčího. Kromě něj se jednalo o náčelníka štábu, podnáčelníka pro operace, 3. (operační) oddělení štábu, velitelství telegrafního vojska, velitelství hlavního stanu, polní poštu 60 a část polního četnictva. Protože se tu zdržovali i velitelé dělostřelectva a letectva, nacházelo se v obci hned sedm generálů (Ludvík Krejčí, Karel Husárek, Bohuslav Fiala, Miroslav T. Miklík, Jan Netík, Jaroslav Fajfr, Josef Dvořák).
Zmínění generálové (kromě velitele telegrafního vojska generála Dvořáka) a operační oddělení využívali prostory račického zámku patřícího vídeňskému průmyslníku Philippu von Schoellerovi.[16] Generál Krejčí měl ubytování ve vile patřící rodině Doblhoffových, která měla také až do anšlusu rakouskou státní příslušnost.[17] Velitelství telegrafního vojska bylo v místní obecné škole, příslušníci velitelství se ubytovali v soukromých bytech v obci, například generál Josef Dvořák ve vile statkáře Eliáše čp. 67, přednosta všeobecné skupiny podplukovník Jan Ruml na faře čp. 122, přednosta dopravní skupiny podplukovník Václav Vokroj u učitele Margentala na Komenského ulici čp. 235, přednosta materiální skupiny major Antonín Šlechta u Ludvíka Kalouska na Komenského ulici čp. 187 apod.[18] Velitelství hlavního stanu se nacházelo v hotelu Radnice a polní pošta v hotelu Střelec.[19]
Obec Drnovice se označovala jako Vyškov 3. Své stanoviště zde měly všechny služby Hlavního velitelství, tedy zdravotnická, intendanční, veterinářská, remontní, silniční dopravy, automobilní a duchovní.
Doloženo máme umístění zdravotnické, veterinářské a remontní služby v drnovické obecné škole. U ostatních služeb umístění neznáme, můžeme ale předpokládat, že aspoň některé z nich byly také v obecné škole, nebo ve zdejší škole měšťanské. Přednosta veterinářské služby generál Antonín Hošek měl zajištěné ubytování u učitele Kocourka čp. 399, přidělení důstojníci podplukovník Jan Vlasák a štábní kapitán Antonín Konrád u krejčího Buriana čp. 84.[20]
Obec Luleč měla označení Vyškov 4. Nalézal se tu podnáčelník pro zásobování a dopravu spolu se 4. (materiálním) oddělením, a to v obecné škole.[21] Informace o jejich ubytování se nepodařilo objevit.
Obec Dědice se označovala jako Vyškov 5. Sloužila pro pomocné složky Hlavního velitelství, konkrétně pro hospodářskou správu a pomocnou kancelář, i když doloženo to máme jen pro pomocnou kancelář. Přesné umístění neznáme, s největší pravděpodobností však šlo o budovu místní obecné nebo měšťanské školy.[22]
Podobně málo informací máme pro obec Pustiměř, která měla označení Vyškov 6. Kronika dokládá obsazení a využití budovy obecné školy armádou, ale přesné složky Hlavního velitelství neznáme.[23] Pravděpodobně se mohlo jednat o velitelství válečného vyměřování.
Nejmenší obec Pístovice se označovala jako Vyškov 7. Nalézal se tu podnáčelník pro organizaci spolu s 1. (organizačním) oddělením, dále zřejmě ještě polní pokladna a velitelství štábní roty. Organizační oddělení přitom nesídlilo v jednom objektu, ale každá jeho skupina samostatně. Skupina studijní byla ve vile Riviera, skupina organizačních a početních stavů ve vile Dr. Hona, podnáčelník pro organizaci plukovník Josef Kohoutek pak v domě čp. 133. Pro ubytování důstojníků sloužily další soukromé domy.[24]
Konečně obec Nemojany měla označení Vyškov 8. Stanoviště tu měla jediná složka Hlavního velitelství, a to velitelství letectva nacházející se patrně ve zdejším mlýnu Chobot.[25]
Ve všech místech v prostoru Hlavního velitelství bylo třeba zajistit stravování a lékařskou péči. Pro stravování sloužily nejprve běžné hostince, pak se zřídily zvláštní jídelny. V každé obci se počítalo se zřízením jedné jídelny pro vojenské gážisty, pro stravování mužstva měla sloužit tři zvláštní střediska. Ve Vyškově, Račicích a Drnovicích vznikly zvláštní ošetřovny s působností i pro další obce.[26]
V souvislosti s Hlavním velitelstvím se uvádí i obec Habrovany. Podle obecní kroniky sídlila na zdejším zámku francouzská vojenská mise, jejíž vedoucí francouzský generál Louis Eugène Faucher přijel i na račický zámek.[27]
Vedle složek Hlavního velitelství se na Vyškovsku rozmístily i další vojenské útvary. V prvé řadě se jednalo o ty podřízené Hlavnímu velitelství, mezi které patřily skupina obrany proti letadlům (tři baterie dělostřelectva proti letadlům, dvě roty velkých kulometů proti letadlům, jedna rota kulometů proti letadlům), IV/2. peruť letectva (2 stíhací letky), hlavní ústředna hlásné služby, kurýrní letka 112, letecká fotografická četa 91, ženijní rota 59, stavební telegrafní roty 91 a 94, Baudotova telegrafní četa. Letecké útvary byly dislokované na letišti ve Vyškově, rota kulometů proti letadlům 2/6 a rota velkých kulometů proti letadlům 5 v Račicích, rota velkých kulometů proti letadlům 16 a hlavní ústředna hlásné služby ve Vyškově, pro další útvary je známo jen, že velitelství skupiny obrany proti letadlům bylo v Drnovicích.[28]
Kromě toho se ve Vyškově nacházely další útvary podřízené jiným velitelstvím, například náhradní tělesa pluku útočné vozby 2 a dělostřeleckého pluku 14, útvary skupiny D (postavené pouze personálně bez techniky) pluku útočné vozby 2, posádkové velitelství Vyškov, záložní nemocnice Vyškov nebo velitelství etapního okrsku 47 s etapní strážní četou 97 a 106.
Další osudy Hlavního velitelství ovlivnilo podepsání dohody čtyř mocností v Mnichově. Po jejím přijetí československou vládou začali příslušníci tohoto velitelství Vyškovsko postupně zase opouštět. Hlavní velitel armádní generál Ludvík Krejčí odletěl 30. září 1938 dopoledne do Prahy a do Račic se již nevrátil. Ještě ten den odpoledne a večer ho následovala větší část 3. oddělení z Račic a vybraní důstojníci 1., 2. a 4. oddělení. K nim se v dalších dnech přidali ostatní příslušníci všech složek Hlavního velitelství.[29] Dne 6. října 1938 tak zůstala jen nejnutnější permanence v Račicích, Pístovicích, Lulči, Nemojanech a Habrovanech. Ostatní místa včetně Vyškova měla být k tomuto datu vyklizena. O dva dny později, tj. 8. října ve 12 hodin byla permanence Hlavního velitelství definitivně zrušena a všechny zbývající přidělené útvary se měly vrátit do svých mobilizačních stanic. 5. oddělení se 9. října přemístilo z Přerova do Brna, kde o dva dny později ukončilo činnost. Symbolickou tečkou za Hlavním velitelstvím se stal rozkaz ministra národní obrany armádního generála Jana Syrového, kterým 12. října 1938 přešla jeho agenda na Ministerstvo národní obrany.[30]
Na Vyškovsku v té době už působilo velitelství II. armády, které se sem přemístilo 8. října z Olomouce.[31] Toto velitelství nebylo tak početné, takže obsadilo jen některé obce využívané předtím Hlavním velitelstvím, s největší pravděpodobností pouze Vyškov a Račice. Do Pustiměře se nastěhoval dragounský pluk patřící do sestavy 2. rychlé divize,[32] ostatní obce byly podle všeho už bez vojáků. Velitelství II. armády nakonec zůstalo na Vyškovsku až do 23. října 1938.
Během svého více než dvoutýdenního pobytu se většina tohoto velitelství nacházela v Račicích na zámku a patrně v některých dalších objektech. Jednalo se o velitele armády divizního generála Vojtěcha Lužu, náčelníka štábu plukovníka generálního štábu Františka Vejmelku, 3. a 4. oddělení, velitelství dělostřelectva, ženijního vojska, telegrafního vojska a některé služby včetně polní pošty. Velitelství letectva bylo ve Vyškově na zámku, intendanční služba ve vyškovském reálném gymnáziu, zdravotnická, veterinářská, remontní a duchovní služba ve vyškovské živnostenské škole.[33]
Přítomnost dvou tak významných velitelství samozřejmě ovlivnila život místních lidí, zvláště v menších obcích. Školy vzhledem k obsazení jejich budov musely upravit nebo zrušit výuku, omezen byl kvůli bezpečnostním opatřením pohyb obyvatelstva, do soukromých domů se nastěhovali vojáci. Vzájemné soužití vojáků a civilního obyvatelstva zůstalo ale až na výjimky bez problémů. K těmto výjimkám patřily případy dvou krádeží na račickém zámku v říjnu 1938. V prvním případě vyšetřovalo 3. října armádní polní četnictvo i račičtí četníci odcizení většího množství předmětů z půdy zámku. Při následné prohlídce mužstva pomocné roty v Račicích byla u třech vojínů většina předmětů zajištěna a následně vrácena na zámek. V druhém případě šlo o odcizení stříbrných příborů z jídelny zámku 11. října některým příslušníkem mužstva přiděleného k velitelství II. armády. Podezřelého vojína, který byl 12. října demobilizován, se podařilo dohledat až koncem prosince a domovní prohlídka nic nepřinesla. Příbory ani pachatele se tak vypátrat nepodařilo.[34]
Hodnotíme-li vzájemný vztah vojáků a civilního obyvatelstva, nelze přehlédnout, že Vyškovsko patřilo k oblastem s německou menšinou. Ta byla soustředěna v obcích tzv. jazykového ostrova na jih od Vyškova, v něm samotném tvořila jen malou část obyvatel (asi 1,5 % podle sčítání z roku 1930) a jinak byla minimální nebo nulová. Přestože prostor Hlavního velitelství ležel mimo zmíněný jazykový ostrov, byla přítomnost Němců kritizována hlavně za strany příslušníků zpravodajského oddělení, kteří ji považovali za bezpečnostní riziko.[35]
Další výhrady k Hlavnímu velitelství se týkaly protiletecké ochrany a zazněly od důstojníků velitelství letectva v rámci ankety „Armáda v roce 1938“. V celém prostoru bylo podle nich nedostatečně dbáno na protiletecká opatření, na maskování zvýšeného pohybu vojáků nebo nově zřízeného telefonního vedení. Dále upozorňovali, že račický zámek umístěný na kopci a se světlou omítkou představoval snadný orientační cíl pro nepřátelské letectvo a že případné letecké útoky mohly těžce postihnout místní obyvatelstvo.[36]
V této souvislosti se nabízí otázka, co vlastně o československém Hlavním velitelství věděla německá branná moc, zda znala jeho umístění? Generál Ludvík Krejčí v únoru 1947 během svého svědectví před Národním soudem uvedl, že již druhý den po jeho příchodu do Račic o tom informoval vídeňský rozhlas. Stejnou informaci obsahují vzpomínky několika pamětníků z Račic, přičemž podle jednoho z nich měla být v bývalém Rakousku připravena německá bombardovací letadla, která měla zámek zničit.[37]
Známe denní situační zprávy německého vrchního velitelství pozemního vojska (OKH) ze září a října 1938. Z nich jednoznačně vyplývá, že německé pozemní vojsko neznalo přesné místo československého hlavního velení a podle dřívějších zpráv se domnívalo, že je v Kroměříži. Teprve v situační zprávě ze 7. října se uvádí, že Hlavní velitelství je údajně u Vyškova. Tato součást německé branné moci tak přesné informace neměla a získala je až ve chvíli, kdy velitelství své prostory již prakticky opustilo.[38] Pro německé vojenské letectvo bohužel obdobné situační zprávy nemáme.
Zdá se tedy, že přítomnost Hlavního velitelství na Vyškovsku koncem září 1938 se nepodařilo utajit, ale co přesně bylo prozrazeno a zda o tom věděla i německá branná moc, zůstává prozatím bez jednoznačné odpovědi. Díky decentralizaci a rozmístění Hlavního velitelství na téměř deseti různých místech ho však případný letecký útok nemohl zničit, ale nanejvýš omezit v práci. Velení československé branné moci ostatně s touto možností počítalo a připravovalo podřízené velitele na nutnost rozhodovat se samostatně.
Příloha 1: Složky Hlavního velitelství s uvedením dislokace a vedoucího funkcionáře
Hlavní velitel (Račice): arm. gen. Ludvík Krejčí
Náčelník štábu (Račice): brig. gen. Bohuslav Fiala
Podnáčelník pro organizaci (Pístovice): plk. gšt. Josef Kohoutek
Podnáčelník pro operace (Račice): brig. gen. Miroslav Tomáš Miklík
Podnáčelník pro zásobování a dopravu (Luleč): plk. gšt. František Krátký
1. oddělení (Pístovice): systemizováni jen přednostové skupin
2. oddělení (Vyškov): plk. gšt. František Hájek
3. oddělení (Račice): plk. gšt. Josef Pták
4. oddělení (Luleč): pplk. gšt. František Dědič
5. oddělení (Přerov): pplk. gšt. Josef Krupička
Velitelství dělostřelectva (Vyškov): div. gen. Jan Netík
Velitelství letectva (Nemojany): div. gen. Ing. Jaroslav Fajfr
Velitelství ženijního vojska (Vyškov): brig. gen. Ing. Václav Nosek
Velitelství telegrafního vojska (Račice): brig. gen. Ing. Josef Dvořák
Velitelství útočné vozby (Vyškov): plk. jezd. Josef Buršík
Zdravotnická služba (Drnovice): gen. zdrav. MUDr. Robert Pytlík
Intendanční služba (Drnovice): plk. intend. František Holán
Veterinářská služba (Drnovice): gen. vet. MVDr. Antonín Hošek
Remontní služba (Drnovice): plk. rem. v. v. Zdeněk Buzek
Služba silniční dopravy (Drnovice): plk. děl. v. v. Jaroslav Huša
Automobilní služba (Drnovice): plk. děl. Oldřich Bláha
Duchovní služba (Drnovice): systemizováni jen přednostové skupin
Velitelství hlavního stanu (Račice): pplk. pěch. Vladimír Wiedermann
Polní pokladna (Pístovice): škpt. úč. kontr. František Soldán
Hospodářská správa (Dědice): mjr. hosp. Čeněk Burian
Pomocná kancelář (Dědice): mjr. kanc. Ferdinand Javůrek
Štábní rota 91 (Pístovice): ?
Štábní automobilní kolona 91 (není známo): ?
Polní justiční úřady (Vyškov): gen. just. Jan Staněk (předseda vrchního polního soudu), plk. just. JUDr. Josef Burýšek (vrchní polní prokurátor)
Oddíl polních četníků (Vyškov, Račice): mjr. četn. Jaroslav Linaj
Velitelství válečného vyměřování (Pustiměř): plk. zeměpis. ústavu PhDr. Jiří Čermák
Telegrafní prapor 91 (Vyškov): mjr. tel. Theodor Neumann
Ústředna polních pošt (Přerov): škpt. gšt. v. v. Leopold Stejnek
Polní pošta 60 (Račice): npor. tel. v z. Ludvík Hofman
Příloha 2: Číselné označení pro složky velitelství československé branné moci
1 – velitel
2 – náčelník štábu
3 – podnáčelník štábu
4 – přednosta 1. oddělení
5 – přednosta 2. oddělení
6 – přednosta 3. oddělení
7 – přednosta 4. oddělení
8 – přednosta 5. oddělení
9 – velitel dělostřelectva
10 – velitel letectva
11 – velitel ženijního vojska
12 – velitel telegrafního vojska
13 – přednosta intendance
14 – přednosta zdravotní služby
15 – přednosta veterinární služby
16 – přednosta dopravní služby
17 – velitel stanu
Příloha 3: Vzpomínky pamětníků z Račic na pobyt Hlavního velitelství sepsané v prosinci 1998
Josef Horníček:
Dnes je mi 77 roků, tehdy mi bylo 17, a leccos už z paměti zmizí, ale co si ještě pamatuji, rád sdělím. Račice jsou menší obec se zámkem. Dnes je zámek špatně udržován, ne jako před léty, kdy byl v majetku původního majitele a skvěl se v plném lesku. Majitelem byl rakouský průmyslník Schoeller. Ten měl tři syny a jednu dceru, se kterými jsem se znal od vidění, protože jsem tam chodil za svým kamarádem, synem zámeckého klíčníka. Schoeller jezdil s celou rodinou do Račic v létě na prázdniny. V roce 1922 byl zámek nově vymalován a roku 1928 v něm zavedena elektřina. V roce 1938 se stal sídlem vojenského hlavního stanu v připravované válce mezi Německem a Československem. Mohly to být tehdy jeho poslední dny. V Kottingbrunnu u Vídně byla na letišti nachystaná letka německých letadel a v případě vyhlášení války měl být zámek zlikvidován.
Do Račic přijelo velké množství vojska, jak motorizovaného, tak jízdy. Ubytovalo se, kde se dalo. Lidé přijímali vojáky velmi vřele a všude jim vycházeli vstříc. Z věží zámku byly vystrčeny kulomety a do jeho okolí byl omezen vstup. Všude byly telefonní dráty, plno automobilů a koní.
Kanceláře byly v druhém poschodí zámku a v předhradí. Ze zámku byla probourána přes hradbu podzemní chodba a k ní postavena stráž. Dnes je předzámčí zčásti propadené, jak ukazuje přiložená fotografie, takže do chodby je vidět. Přístup je ovšem zazděn. Vojenská pošta byla umístěna ve škole a v hotelu Střelec, což je dnešní hotel Rakovec. Ve vesnici bylo samozřejmě živo a rušno. Dozvěděl jsem se, že hlavní spojení vede na zámek z mlýna Chobot u Nemojan, kde byla umístěna plastická mapa celé republiky. Vyšší důstojníci jezdili spát snad na zámek do nedalekých Habrovan.
Prvé poschodí zámku bylo až na některé pokoje nevyužito a chráněno tak pro výzdobu stěn, které jsou obloženy dřevěnou výzdobou a řezbami. Jídelna byla v přízemí. Nádobí se používalo stejně jako u původních majitelů.
V prvém poschodí je také umístěn obraz prvního automobilu, kterým přijel strýc prvního majitele zámku do Račic. Z rohové místnosti po odklopení podlahy vedlo točité schodiště do podzemní chodby, která vede pod celým traktem zámku až do kulaté zvonice, odkud se dále rozvětvuje do terénu. Dnes je už všechno propadené. V době, kdy byl zámek obsazen armádou, byl východ z chodby probourán do parku, aby bylo možno v případě nutnosti zámek rychle opustit.
V mlýně Chobot, jak jsem již uvedl, v jeho opravené horní části byla místnost, ve které se nalézala plastická mapa celé republiky. Mlýn je samota u Nemojan a odtud údajně byly vydávány rozkazy na zámek do Račic, buď telefonicky, nebo kurýrem.
Koncem září 1938 se v Račicích objevil francouzský generál Faucher. Co chtěl a za kým přijel, nevím. Viděl jsem ho projít od hlavního vchodu na nádvoří zámku, kde se dvěma důstojníky došel k hlavnímu schodišti a po něm stoupal nahoru do budovy. Jeho uniforma s čepicí byla odlišná a nebylo ji možné přehlédnout. Čepice s výzdobou tvaru jako měli nádražáci, různá vyznamenání na prsou. Ptal jsem se důstojníka, který se vracel po schodišti, kdo to je. Ten mi sdělil, že je to francouzský generál Faucher.
Byla to pohnutá doba. Vzpomínám na loučení s místními občany a jejich rodinami při rukování na nádraží v Lulči. A také jak po podepsání mnichovského diktátu vojáci strhávali na náměstí v Račicích před budovou radnice z prsou vyznamenání a se slzami v očích je házeli na zem. Dnes je jiná doba, my starší už jen vzpomínáme. Škoda, že to tak tehdy dopadlo. Byli jsme zrazeni, nikdo nám nechtěl pomoci.
Já jsem rodák z Příbrami. Do Račic jsme se přistěhovali s maminkou k babičce po smrti mého otce. To mi bylo šest roků. Prožil jsem zde krásné mládí s kamarády i se zámeckými kluky, když přijeli na prázdniny. A zůstal jsem tu dodnes.
Oldřich Křetinský:
Jsem ročník 1925 a v době mobilizace mně bylo 13 let. Moji rodiče měli hostinec, a protože můj tatínek narukoval, zůstali jsme na vše s maminkou sami. Pohyboval jsem se mezi vojáky a všechno mě zajímalo.
Vojáci byli ubytováni v sálech tří pohostinství, dále pak ve stodolách a po domech. Polní kuchyně měli u ubikací. Obyvatelé obce vojáky přijímali srdečně a s pochopením. Vzájemně si pomáhali a chudí dokonce dostávali od vojáků jídlo. Přítomnost Hlavního velitelství byla pro obec ctí a občané něco podobného dosud nezažili.
V Račicích byli kromě vojáků české národnosti také Slováci, Maďaři i Němci v různých hodnostech. Před mnichovskou zradou často docházelo mezi nimi k hádkám a někdy i ke rvačkám.
Okolo obce bylo na polích a krajích lesa hustě rozmístěno protiletadlové dělostřelectvo. Vojáci tvrdili, že je to v té době nejmodernější protiletadlové dělostřelectvo na světě. Děla měla samonaváděcí hlavně na cíl (snad magnetické).
Na račickém zámku byl umístěn generální štáb. V našem hostinci u Křetinských byl umístěn „Jiráskův stan“. Ve vile Skutetzkých bylo velitelství posádky jednotky, která měla chránit generální štáb a příslušné stany.
Pravidelná hlášení v rozhlase byla pozorně sledována, jak vojskem, tak i občany. Za dva dny po tom, co se v Račicích ubytoval generální štáb a příslušná posádka, hlásila Vídeň přesně, kde se co v Račicích nachází i jména velitelů. Vojáci volali, že je to zrada. Toto bylo také příčinou dalších sporů a hádek mezi našimi a Němci s Maďary. Ti zase tvrdili, že nejsou zrádci, ale Čechoslováci.
Když v rozhlase hlásili o mnichovské zradě, plakali všichni včetně Němců a Maďarů. Vojáci volali: máme zbraně, půjdeme na ně.
Jan Kučera:
My Češi jsme brali umístění generálního štábu v době mobilizace na zámku v Račicích jako samozřejmost, se zápalem pro naši republiku. Jenže co to bylo platné, když už druhým dnem rakouský rozhlas hlásil, že československý generální štáb je usazený na zámku v Račicích u Vyškova, patřícímu dr. Schoellerovi z Vídně, který tam vlastnil železárny.
Kdo to prozradil? U nás v Račicích byla také skupina Němců čítající tak 10 až 12 osob. Šlo o skutečně zapřisáhlé Němce, kteří dobře sledovali, co se děje ve vesnici a ve světě. Mezi sebou měli studované lidi, např. ing. Achatze, soukromého podnikatele s umělou líhní kuřat, nebo ing. Františka Lišku, lesmistra Schoellerova velkostatku obhospodařujícího 2500 hektarů lesa a polí. Tito pánové si dobře všimli, co se na zámku děje, a tajnou vysílačkou předali informace dál. Ing. Achatz měl totiž 3 km od Račic směrem na Ruprechtov postavený domek s vybavením pro líheň kuřat, která pak rozesílal do světa spotřebitelům. Tato samota byla jak udělaná pro umístění tajné vysílačky.
Mně bylo tehdy 25 let. Jako lesní zaměstnanec jsem byl téměř denně spojen s polesím a ředitelstvím správy lesů. Museli jsme mít propustky a na požádání kdykoliv prokázat svoji totožnost. Hleděli jsme si však svých povinností v lese. Vstup do prostoru zámku si vojáci dobře střežili. Občané sami byli ostražití, měli obavy z případného bombardování vesnice nepřátelským letectvem. Obávali se také budoucnosti, jak to všechno bude v případě války. Nakonec to dopadlo jinak, protože byla podepsána kapitulace.
[1] K tématu Hlavního velitelství například Josef FETKA, Československá válečná armáda 1918–1939. Mladá fronta, Praha 2015. Petr KOS, Zvláštní vlak HVOA. Poznatky o štábním vlaku pro hlavního velitele československé branné moci v mobilizaci a válce (1934–1938). Brigadýr, Praha 2015. Dagmar STRYJOVÁ, Městys Račice – historie a současnost. Vlastním nákladem, Račice 2009. Pavel ŠRÁMEK, Ve stínu Mnichova. Z historie československé armády 1932–1939. Mladá fronta, Praha 2008. Do 15. 2. 1937 se v oficiálních dokumentech užívalo označení „Hlavní velitelství operujících armád“, od tohoto data už jen „Hlavní velitelství“. S původním označením se však lze někdy setkat i v roce 1938.
[2] Pavel ŠRÁMEK, Račice – sídlo hlavního velitele čs. branné moci v září 1938. Historie a vojenství, 1998, č. 5, s. 86–90.
[3] Velkou zásluhu na tom mají kolegové Pavel Minařík, Tomáš Novotný a Martin Říha, kteří při svých bádáních na tyto dokumenty narazili a nezištně se o ně podělili, za což jim patří mé poděkování.
[4] Vojenský ústřední archiv–Vojenský historický archiv (VÚA–VHA), f. Velitelství Palacký, inv. č. 43, kar. 1, Základní nařízení pro ubytování Hlavního velitelství.
[5] VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, 1. oddělení, 1937, sign. 32-22/2-4, kar. 158, Válečné složení vyšších jednotek – válečné složení Hlavního velitelství; f. Velitelství Palacký, inv. č. 43, kar. 1, Základní nařízení pro ubytování Hlavního velitelství. P. KOS, Zvláštní vlak, s. 10–11. U štábu Hlavního velitelství existovala ještě tzv. zvláštní skupina tvořená příslušníky zahraničních vojenských misí.
[6] P. KOS, Zvláštní vlak, s. 42. P. ŠRÁMEK, Račice – sídlo hlavního velitele, s. 86.
[7] Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově (SOkA Vyškov), f. Archiv města Vyškov II, inv. č. 236, Ubytování vojska – záznam z 24. 9. 1938. Vedle pplk. Josefa Kazdy se jednalo o pplk. J. Hurycha, pplk. J. Rumla, pplk. V. Šincla, pplk. B. Beneše, pplk. V. Wiedermanna nebo mjr. J. Wölfela. František FÁREK, Stopy mizí v archívu. Vyšehrad, Praha 1975, s. 170. Viz též záznam v kronice obce Račice o událostech 25. 9. 1938 (P. ŠRÁMEK, Račice – sídlo hlavního velitele, s. 88).
[8] VÚA–VHA, f. Velitelství Palacký, inv. č. 200, kar. 4, Deník 4. oddělení; f. Ministerstvo národní obrany, IV. odbor, sign. 22 2/5, kar. 12665, Rozkaz pro naložení transportu č. 14905.
[9] VÚA–VHA, f. Velitelství Palacký, inv. č. 202, kar. 4, Deník 3. oddělení. Josef FETKA, Neměli jsme se tak lehce vzdávat. Historia Bellica speciál: Československo 1938, 2018, s. 52. Jednalo se o tzv. první sled Hlavního velitelství.
[10] VÚA–VHA, f. Velitelství Tyl, inv. č. 63, kar. 2, Různá hlášení. Miroslav VOSTATEK, Československá polní pošta 1938. Filatelie, 1987, č. 19, s. 560. Ústředna polních pošt byla v budově přerovské obchodní akademie.
[11] Mírovou posádku tvořil především pluk útočné vozby 2, náhradní oddíl dělostřeleckého pluku 14, II/2. peruť letectva, učiliště útočné vozby a velitelství výcvikového tábora Vyškov. Viz Rudolf SANDER, Abecední přehled dislokace československé mírové armády v letech 1918–1939. Sborník archivních prací, 2000, č. 1, s. 312–313.
[12] Záznam plk. Františka Havla, za jehož poskytnutí děkuji Milanu Vyhlídalovi. Viz též František MORAVEC, Špion, jemuž nevěřili. Rozmluvy, Praha 1990, 197–198. Někteří příslušníci zpravodajského oddělení měli kanceláře v Besedním domě. Viz VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, 1. oddělení, 1938, sign. 67-2/6, kar. 265, Rozkaz č. 3 velitelství hlavního stanu.
[13] SOkA Vyškov, f. Archiv města Vyškov II, inv. č. 1049, kar. 174, fol. 96, Protokol o odevzdání místností.
[14] Kromě budov vyškovských škol využili vojáci dále budovy Besedního domu, Stavebního družstva Sokola, Katolického domu, Okresního sociálního domu, okresního soudu a vyškovského pivovaru (SOkA Vyškov, f. Archiv města Vyškov II, inv. č. 1049, kar. 174, fol. 133–149).
[15] VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, 1. oddělení, 1938, sign. 67-2/6, kar. 265, Bytový seznam gážistů přidělených vrchnímu polnímu prokurátorovi.
[16] SOkA Vyškov, f. Četnická stanice Račice, inv. č. 2, Památník stanice. J. FETKA, Neměli jsme se tak lehce vzdávat, s. 52. F. FÁREK, Stopy mizí v archívu, s. 170.
[17] Viz VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, Dodatky, 3. oddělení, inv. č. 5339, kar. 21, Telegram z 29. 9. 1938 23.00 hodin. Podle vzpomínek Eleonory Schönbornové, rozené Doblhoffové, ve vile bydleli kromě generála Krejčího (kterého si spletla s generálem Svobodou) i další generálové. Viz Rozdělené vzpomínky: soužití v Československu, nacistická okupace a vyhnání německy mluvícího obyvatelstva 1937–1948. (Ed.) Georg TRASKA. Mandelbaum Verlag, Vídeň 2017, s. 69.
[18] VÚA–VHA, f. Ministerstvo národní obrany, IV. odbor, sign. 22 2/5, kar. 12665, Ubytovací přehled. Dne 3. 10. 1938 se velitelství telegrafního vojska přemístilo ze školy na zámek.
[19] VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, 1. oddělení, 1938, sign. 67-2/6, kar. 265, Rozkaz č. 1 velitelství hlavního stanu. Miroslav VOSTATEK, Organizace čs. polní pošty 1938. Filatelie, 1991, č. 15, s. 543. Polní pošta 60 zahájila svoji činnost 1. 10. 1938. Podle původních plánů přitom mělo Hlavní velitelství mít polní poštu 61.
[20] Archivně nezpracované dokumenty uložené ve VÚA–VHA, f. Ministerstvo národní obrany, I. odbor poskytnuté Martinem Říhou.
[21] VÚA–VHA, f. Velitelství Palacký, inv. č. 200, kar. 4, Deník 4. oddělení. Též Státní oblastní archiv Praha, f. Mimořádný lidový soud Praha, Ls XII 1054/48, výpověď Miroslava Josefa Hlávky z 27. 5. 1946, který byl jako civilní odborník přidělen k 4. oddělení štábu.
[22] VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, 1. oddělení, 1938, sign. 67-2/6, kar. 265, Rozkaz č. 4 velitelství hlavního stanu. Využití obou dědických škol armádou potvrzují jejich kroniky. Viz SOkA Vyškov, f. Národní škola Dědice, inv. č. 376, f. Střední škola Dědice, inv. č. 151.
[23] SOkA Vyškov, f. Základní škola Pustiměř, inv. č. 198, Kronika školy.
[24] VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, 1. oddělení, 1938, sign. 67-2/6, kar. 265, Ubytování 1. oddělení.
[25] VÚA–VHA, f. Velitelství Palacký, inv. č. 172, kar. 2, Palacký permanence – další částečný návrat do Prahy. Vzpomínky Josefa Horníčka z Račic otištěné v P. ŠRÁMEK, Račice – sídlo hlavního velitele, s. 88–90.
[26] VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, 1. oddělení, 1938, sign. 67-2/6, kar. 265, Rozkaz č. 1 velitelství hlavního stanu. Ošetřovnu v Račicích vedl npor. MUDr. Josef Sommer, který v 50. letech působil jako lékař v ruzyňské věznici a v roce 1968 spáchal sebevraždu.
[27] Kronika obce Habrovany – rok 1938. Dostupné na adrese http://www.habrovany.cz/obec-1/kronika/1918-1970/ K Faucherovým návštěvám J. FETKA, Neměli jsme se tak lehce vzdávat, s. 53. Vladimír HUSÁREK – Pavel ŠRÁMEK, Divizní generál Karel Husárek. Stratég československé armády. Spolek přátel československého opevnění Brno, Brno 2014, s. 60.
[28] Pavel MINAŘÍK – Pavel ŠRÁMEK, Československé vojenské letectvo v době vyvrcholení mnichovské krize. Historie a vojenství, 2008, č. 2, s. 47–51. VÚA–VHA, f. Velitelství Palacký, inv. č. 178, kar. 2, Zrušení permanence Palacký ve Vyškově; inv. č. 207, kar. 4, Zpráva velitelství letectva z 27. 9. 1938.
[29] VÚA–VHA, f. Velitelství Palacký, inv. č. 202, kar. 4, Deník 3. oddělení. J. FETKA, Neměli jsme se tak lehce vzdávat, s. 53. Zřejmě v souvislosti s postupným odchodem byla v Račicích 3. 10. 1938 zřízena pomocná rota ubytovaná v hostinci „Sokolovna“.
[30] VÚA–VHA, f. Velitelství Palacký, inv. č. 172, kar. 2, Palacký permanence – další částečný návrat do Prahy; inv. č. 178, kar. 2, Zrušení permanence Palacký ve Vyškově; inv. č. 193, kar. 2, Hlavní velitelství – přechod agendy na MNO; f. Velitelství Tyl, inv. č. 63, kar. 2, Různá hlášení. Ústředna polních pošt ovšem fungovala až do prosince 1938. Viz M. VOSTATEK, Československá polní pošta, s. 561.
[31] VÚA–VHA, f. Velitelství Palacký, inv. č. 211, kar. 5, Telegram z 8. 10. 1938 18.30 hodin. SOkA Vyškov, f. Archiv města Vyškov II, inv. č. 236, Ubytování vojska.
[32] SOkA Vyškov, f. Archiv městečka Pustiměře, nezpracováno, Kronika městečka.
[33] VÚA–VHA, f. IV. sbor, kar. 10, Materiální rozkaz č. 10 velitelství II. armády. Viz též Radomír LUŽA, V Hitlerově objetí. Kapitoly z českého odboje. Torst, Praha 2006, s. 36–37. II. armáda měla polní poštu 61 a 64, přičemž v Račicích působila zřejmě druhá z nich. Viz M. VOSTATEK, Organizace čs. polní pošty, s. 544.
[34] SOkA Vyškov, f. Četnická stanice Račice, inv. č. 177, kar. 2, Obyčejné spisy 1938. V prvním případě byl dodatečně odhalen ještě jeden vojín, který se měl na krádežích podílet.
[35] F. MORAVEC, Špion, jemuž nevěřili, s. 197–198. Emil STRANKMÜLLER, Československé ofenzivní zpravodajství v letech 1937 do 15. března 1939. Odboj a revoluce, 1968, č. 2, s. 59–60. Moravec však uvádí pro Vyškov nesprávné údaje (20000 obyvatel, z toho většina německé národnosti).
[36] VÚA–VHA, f. Hlavní štáb, 3. oddělení, 1938, sign. 38-2/39, kar. 293, Zpráva III/2. oddělení Ministerstva národní obrany. Viz Pavel MINAŘÍK – Pavel ŠRÁMEK, Dokumenty československé armády z podzimu 1938. Anketa „Armáda v roce 1938“. Historie a vojenství, 1997, č. 6, s. 129–130.
[37] Národní archiv Praha, f. Národní soud, inv. č. 1290, kar. 77, výpověď Ludvíka Krejčího z 19. 2. 1947. Též Ludvík KREJČÍ: Já se generálem nenarodil: z písemností hlavního velitele čs. armády nejen o roce 1938. Codyprint, Praha 2018, s. 121. Vzpomínky J. Horníčka, O. Křetínského a J. Kučery otištěné v příloze tohoto textu.
[38] Deutsch-russisches Projekt zur digitalisierung deutscher Dokumente in Archiven der Russischen Föderation, Findbuch 12451 – Oberkommando des Heeres (OKH). Dostupné na adrese https://wwii.germandocsinrussia.org/de/nodes/824-findbuch-12451-okh Situační zprávy jsou uloženy jako Akte 23: Lageberichte zur Besetzung des Sudetenlandes und der Tschechoslowakei 1938–1939.