Otištěno: Ozbrojené síly a československý stát III, Brno 2022, s. 25-36.
Závěrečné vojenské manévry oficiálně označované jako závěrečná cvičení patří v případě meziválečné československé branné moci k nepříliš zpracovaným tématům. Dosud publikované texty se věnovaly hlavně několika vybraným manévrům, převážně z 30. let 20. století.[1] Přitom jde o téma nepochybně zajímavé a základní informace k němu lze snadno získat z dobového celostátního a regionálního tisku.[2]
Manévry, resp. závěrečná cvičení tvořily závěr výcvikového roku, kdy se postupně cvičilo od nejmenších organizačních celků po ty nejvyšší. Poslední cvičení, obvykle na divizní či vyšší úrovni za účasti všech druhů vojsk, byla pak označována jako závěrečná cvičení. Trvala několik dní a představovala příležitost vyzkoušet si činnost jednotlivých svazků s počty zvýšenými povolanými záložníky a v součinnosti s dalšími druhy vojsk v podmínkách napodobujících válečné použití.[3]
Závěrečná cvičení vzhledem k jejich rozsahu neprobíhala ve výcvikových prostorech, ale v běžném terénu, což samozřejmě vylučovalo použití ostré munice a omezovalo provádění terénních úprav. Konala se s ohledem na polní práce od druhé poloviny srpna do půlky září, a to jako střetnutí dvou stran (červené a modré) pod dohledem ředitelství cvičení a rozhodčí služby. Kromě československých vojáků se jich účastnili vybraní političtí představitelé státu, místní samosprávy a vojenští hosté ze zahraničí. Závěr obvykle tvořila vojenská přehlídka.
Poprvé závěrečná cvičení proběhla v roce 1922, kdy končila dvouletá vojenská služba prvních branců povolaných po skončení světové války. U všech pěších divizí se uskutečnila polní cvičení pluků a brigád, která byla na přelomu srpna a září zakončena dvou až třídenním závěrečným cvičením dané divize.[4] Větší charakter mělo závěrečné cvičení od 1. do 4. září na Sedlčansku, kterého se zúčastnily jedna pěší divize, jedna pěší a jedna jezdecká brigáda posílené dělostřelectvem a letectvem, celkem asi 18 000 mužů. Námětem byl útok nepřítele z Bavorska směrem na Prahu, jeho zastavení a následný protiútok bránící se armády. Cvičení řídil zemský vojenský velitel generál Jan Syrový a navštívil ho prezident Masaryk.[5]
Stejnou podobu měla závěrečná cvičení v roce 1923. Všechny pěší divize postupně uskutečnily cvičení svých pluků a brigád, která završily divizním závěrečným cvičením koncem srpna či počátkem září. Jen jedna ze stran byla ovšem plnohodnotná, druhou představovali značkaři. Jediné větší závěrečné cvičení se konalo 5. až 7. září u Poličky a zapojily se do něj tři pěší divize, dvě jezdecké brigády a těžká dělostřelecká brigáda doplněné letectvem, celkem asi 30 000 mužů. Námět představoval vpád nepřítele z Kladska, soustředění sil obránce a jeho protiútok z prostoru Moravy, které měly podpořit mimo jiné nově pořízené tanky. Ředitelem cvičení byl náčelník Hlavního štábu generál Mittelhauser.
V následujícím roce 1924 závěrečná cvičení pěších divizí proběhla po tradičních plukovních a brigádních cvičeních už jako vzájemné střetnutí dvou divizí, z nichž každá představovala jednu cvičící stranu. Opět pouze jedna z nich byla plnohodnotná, druhou tvořili značkaři. Větší závěrečné cvičení se odehrálo od 24. do 26. srpna na západním Slovensku za účasti dvou pěších divizí, horské brigády a jezdeckého pluku posílených dělostřelectvem a letectvem. Námět byl obdobný jako v předchozích letech, a to útok nepřítele se zatlačením obránce, který po zreorganizování svých sil provedl protiútok. Cvičení řídil zemský vojenský velitel generál Spiré a navštívil ho prezident Masaryk. Kromě toho proběhly během srpna samostatné manévry 1. a 2. jezdecké brigády s letectvem a obrněnými automobily.
V roce 1925 zůstala československá branná moc jen u samostatných závěrečných cvičení jednotlivých svazků, tj. pěších divizí, horských brigád a také jezdeckých brigád. U všech pěších divizí se uskutečnila polní cvičení podřízených pluků a brigád, která byla ve druhé polovině srpna a na začátku září zakončena závěrečným cvičením dané divize, kdy jednu stranu představovali značkaři. Jako námět cvičení se objevil například přechod přes řeku a následný útok na protivníka (u 3. divize přes řeku Labe). Podobné to bylo i v roce 1926, jen jezdecké brigády necvičily samostatně, ale jejich pluky spolu s pěšími divizemi. Oproti předchozím rokům zřejmě alespoň některá cvičení již nebyla předem konkrétně připravena, ale velitelé dostali volnost při jejich provádění.[6]
Rok 1927 přinesl změny. Všechna závěrečná cvičení proběhla jako vzájemná střetnutí dvou plnohodnotných svazků, tj. bez značkařů a jako volná cvičení, tedy bez předem daného průběhu. Nejprve spolu cvičily obě horské brigády a následovalo všech dvanáct pěších divizí v šesti závěrečných cvičeních. Častým námětem byla situace, kdy jedna strana útočila a druhá strana ji měla zastavit a zatlačit zpět. Týkalo se to například závěrečného cvičení u Mladé Boleslavi od 26. do 28. srpna, kterého se účastnily dvě pěší divize posílené dělostřelectvem a letectvem, celkem asi 16 000 mužů. Cvičení řídil zemský vojenský velitel generál Jan Drobný.
Nový systém závěrečných cvičení vždy dvou svazků zůstal zachován i v roce 1928. Dvanáct pěších divizí a dvě horské brigády se tak střetly v sedmi cvičeních. Například od 21. do 24. srpna se konalo na západním Slovensku závěrečné cvičení dvou pěších divizí, kterého se zúčastnil i prezident republiky Masaryk. Jedna strana útočila a překročila přitom řeku Váh, druhá strana se bránila, ustupovala a čekala na posily. Ředitelem cvičení byl zemský vojenský velitel generál František Škvor. Nově byla ve dvou případech cvičícím pěším divizím přidělena ještě jezdecká brigáda jako u závěrečného cvičení na Slánsku od 27. do 30. srpna. I tentokrát jedna strana útočila a musela překonat řeku Ohři a druhá strana se bránila. Ředitelem cvičení byl zastupující zemský vojenský velitel generál Josef Bílý.[7]
Také v roce 1929 se pokračovalo v zavedeném systému a po delším čase navíc proběhlo velké závěrečné cvičení. Odehrálo se od 26. do 29. srpna na Moravě a zapojily se do něj tři pěší divize, jezdecká brigáda a těžká dělostřelecká brigáda doplněné letectvem, celkem asi 32 000 mužů a 120 letadel. Námětem cvičení byl úspěšný postup jedné strany z jihu Moravy na sever, který měla druhá strana zastavit a po soustředění sil provést protiútok a zatlačit soupeře zpět. V jeho průběhu byly mimo jiné nasazeny tanky, byť pouze ve formě atrap, a provedeny bombardovací nálety na Brno. Cvičení řídil zemský vojenský velitel generál Sergej Vojcechovský a navštívil ho prezident Masaryk.[8]
V roce 1930 se poprvé objevily samostatné letecké manévry zaměřené na letectvo a protiletadlovou obranu. Konaly se od 3. do 6. srpna v prostoru od Pardubic po Přerov za účasti stíhacích, bombardovacích a průzkumných letadel, protiletadlového dělostřelectva a doplňkové pěchoty a jezdectva.[9] Poté následovalo šest závěrečných cvičení vždy dvou pěších divizí doplněných horskými a jezdeckými brigádami. Na západním Slovensku proběhlo od 22. do 25. srpna cvičení, kterého se zúčastnily dvě pěší divize, jedna horská a jedna jezdecká brigáda a letectvo. Námět představoval postup jedné strany od jihovýchodu, který měla druhá strana zastavit protiútokem. Přímé střetnutí dvou útočících stran pak přineslo cvičení na východním Slovensku od 3. do 5. září, do kterého se zapojily dvě pěší divize, horská brigáda a jezdecký pluk včetně letectva. Cvičení řídili zemští vojenští velitelé, první generál František Škvor, druhé generál Josef Šnejdárek, a obou se zúčastnil prezident Masaryk.
O rok později, v roce 1931, se znovu konaly samostatné letecké manévry zaměřené na protiletadlovou obranu vojska i civilního obyvatelstva, a to již od 27. do 29. července na Moravě. Závěrečná cvičení však ovlivnila úsporná opatření v důsledku hospodářské krize, takže byla jen čtyři. V jednom případě šlo o jezdecké závěrečné cvičení u Pelhřimova, kdy proti sobě stály dvě jezdecké brigády doplněné pěchotou a dělostřelectvem. Ve zbývajících případech se střetly pěší divize a také jedna horská brigáda. Například 2. a 5. divize, které absolvovaly závěrečné cvičení od 22. do 24. srpna u Sedlčan, kdy útočící strana donutila protivníka k ústupu a musela při tom překročit řeku Vltavu. Ředitelem cvičení byl zemský vojenský velitel generál Josef Bílý. Většina pěších divizí však z úsporných důvodů cvičila pouze ve svých posádkách a vynechala obvyklé střetnutí s další divizí.
V následujících dvou letech se kvůli hospodářské krizi závěrečná cvičení vůbec nekonala a nahradila je tzv. meziposádková cvičení, což byla fakticky cvičení pluků.[10] Například v roce 1932 se jednalo o cvičení u Sedlčan od 3. do 4. září za účasti tří pěších pluků a v malé míře i dělostřelectva a letectva. Námětem byl boj na zdrženou za účelem získání času a cvičení řídil velitel 1. divize generál Vojtěch Klecanda.
Znovu obnovit systém cvičení včetně závěrečných se podařilo v roce 1934. Závěrečné cvičení ale v tomto roce proběhlo jen jedno na Českomoravské vrchovině od 20. do 23. září. Šlo o do té doby největší cvičení československé branné moci, kterého se zúčastnilo pět pěších divizí, dvě jezdecké brigády doplněné dělostřelectvem a letectvem, celkem asi 60 000 mužů. Měla se na něm vyzkoušet nová organizace armády a také nasazení obrněné techniky. Námět cvičení představoval střetný boj, kdy obě strany postupovaly proti sobě až do vzájemného střetu. Ředitelem cvičení byl zemský vojenský velitel generál Sergej Vojcechovský.
Velké závěrečné cvičení s účastí okolo 60 000 mužů si československá branná moc zopakovala v roce 1935. Bylo to od 19. do 22. srpna na jižní Moravě a západním Slovensku za účasti pěti pěších divizí, jedné horské a dvou jezdeckých brigád doplněných dělostřelectvem a letectvem. Jedna strana útočila s cílem dostat se k řece Váh, druhá se s pomocí záloh aktivně bránila. Cvičení řídil tentokrát náčelník Hlavního štábu generál Ludvík Krejčí. Následovalo další velké závěrečné cvičení od 3. do 6. září v severozápadních Čechách, do něhož se zapojily tři pěší divize a jedna jezdecká brigáda, celkem asi 40 000 mužů. Cvičení mělo obdobný námět, kdy útočící strana mířila k Praze, druhá se bránila, ustupovala a čekala na posily. Ředitelem byl zemský vojenský velitel generál Václav Kopal. Tato dvě velká závěrečná cvičení doplnilo koncem srpna třetí závěrečné cvičení, a to 11. a 12. divize na východním Slovensku.
Vůbec největší závěrečné cvičení v meziválečném období československá branná moc zažila v roce 1936, a to od 21. do 24. srpna ve východních Čechách. Zapojily se do něj všechny svazky z Čech a Moravy, tj. osm pěších divizí a dvě jezdecké brigády spolu s početným dělostřelectvem a letectvem, celkem přes 100 000 mužů a 150 letadel.[11] Většina zbývajících divizí a brigád pak od 2. do 5. září absolvovala závěrečné cvičení na jihozápadním Slovensku. Konkrétně šlo o dvě pěší divize, dvě horské a jednu jezdeckou brigádu s dělostřelectvem a letectvem, celkem asi 45 000 mužů. Námětem obou cvičení byl střet dvou armád, obou s ofenzivním úkolem postupovat vpřed. První cvičení řídil náčelník Hlavního štábu generál Ludvík Krejčí, druhé zemský vojenský velitel generál Josef Votruba, a obou se zúčastnil prezident Beneš.[12]
Závěrečná cvičení v roce 1937 už měla menší rozsah a u dvou z nich se jako nový prvek objevily rychlé divize vytvořené z původních jezdeckých brigád a dále byly ve větším množství nasazeny tanky. První takové závěrečné cvičení proběhlo na západním Slovensku od 17. do 19. srpna jako vzájemné střetnutí dvou rychlých divizí posílených letectvem. Jedna měla za úkol vyrazit z Karpat do údolí Váhu a překročit řeku, druhá měla zpomalovat protivníkův postup a udržet linii Váhu. Druhého závěrečného cvičení v jihozápadních Čechách od 31. srpna do 2. září se zúčastnily dvě pěší divize a dvě zesílené jezdecké brigády s dělostřelectvem a letectvem, celkem asi 35 000 mužů. Jedna strana postupovala od hranic na Plzeň, druhá měla soustředit své síly a provést protiútok.[13] Cvičení řídili velitelé sborů, a to u prvního generál Alois Eliáš, u druhého generál Emil Linhart.
Třetí závěrečné cvičení od 24. do 26. srpna na střední Moravě bylo už bez rychlých jednotek a mělo prověřit organizaci a fungování týlového zabezpečení za války. Každá cvičící strana disponovala jednou pěší divizí, menšími posilovými prostředky a divizními, sborovými i armádními týlovými jednotkami. Obě divize tvořily podle námětu druhý sled a do první linie byly nasazeny postupně. Ředitelem cvičení byl velitel IV. sboru generál Vojtěch Luža a přihlížel mu také prezident Beneš.[14]
Na rok 1938 se plánovalo jediné závěrečné cvičení opět s účastí rychlých divizí vybavených tanky. Mělo se konat v srpnu na střední Moravě se dvěma rychlými a třemi pěšími divizemi. Po anšlusu Rakouska v březnu 1938 se však Hlavní štáb rozhodl všechna velká cvičení včetně závěrečných zrušit.[15] Do německé okupace v březnu 1939 se tak už žádná neuskutečnila.
Jak již bylo uvedeno, závěrečných cvičení se mimo československých vojáků účastnili také zástupci zahraničních armád, a to jednak vojenští atašé a dále vojenské delegace ze spojeneckých zemí, tj. Francie, Rumunska a Jugoslávie. Poprvé delegace z těchto zemí přijely na závěrečné cvičení u Poličky v září 1923. Reprezentativní delegace dorazily na cvičení v srpnu 1929 na Moravě, kdy v čele francouzské byl maršál Pétain, v čele rumunské a jugoslávské pak náčelníci generálních štábů. Z Francie přijel v následujícím roce maršál Franchet d´Esprey a v roce 1934 generál Gamelin.
V létě 1935 se na závěrečných cvičeních poprvé objevili sovětští vojáci v čele s pozdějším maršálem Šapošnikovem. V následujícím roce se delegace spojeneckých armád zúčastnily československých závěrečných cvičení naposledy.[16] Ani ta v roce 1937 však bez zahraniční účasti nezůstala, protože cvičení v jižních Čechách sledovali vojenští atašé a náčelník generálního štábu švýcarské armády.
Závěrečná cvičení československé branné moci prošla v meziválečném období podobně jako celá armáda postupným vývojem. Původní početná závěrečná cvičení jednotlivých divizí či brigád s předem připraveným průběhem a značkaři vystřídala ve druhé polovině 20. let vzájemná střetnutí dvou plnohodnotných svazků a volnost při jejich provádění. Na přelomu 20. a 30. let se objevila cvičení většího rozsahu a také specializovaná, ale hospodářská krize tento vývoj zastavila. Po svém obnovení závěrečná cvičení již probíhala v menším počtu, ale za účasti většího množství svazků a svým rozsahem překonávala cvičení z 20. let. Závěrečné cvičení v létě 1936 bylo vůbec největší v celé historii československé předválečné, a dokonce i poválečné armády.[17]
Pro československou brannou moc měla závěrečná cvičení zásadní význam. V prvé řadě umožňovala vyzkoušet si nasazení armády v podmínkách blížících se válečným a prověřit schopnosti velitelů všech stupňů. Dále se při nich prověřovala stávající a hledala nová organizace vojenských útvarů a svazků. Tak například v roce 1934 se zkoušela divize o třech pěších plucích, v roce 1937 zase rychlá divize, specializovaný ženijní prapor a také nové složení divizního dělostřelectva. Konečně se při závěrečných cvičeních testovala nová výzbroj a výstroj, například v roce 1930 tančíky, v roce 1934 a 1937 nové lehké tanky. Je proto škoda, že těmto cvičením není v naší vojenské historiografii věnována větší pozornost.
Příloha
Přehled závěrečných cvičení v letech 1922 až 1937
1922:
| 27. 8. – 30. 8., u Spišského Podhradí, 11. divize |
| 28. 8. – 30. 8., u Svaljavy, 12. divize |
| 29. 8. – 31. 8., Trnava – Hlohovec, 9. divize |
| 29. 8. – 31. 8., u Staré Lubovně, 2. horská brigáda |
| 30. 8. – 2. 9., u Nového Jičína, 8. divize |
| 30. 8. – 4. 9., Dobřany – Chlumčany, 2. divize |
| 31. 8. – 1. 9., Orava, 1. horská brigáda |
| 31. 8. – 2. 9., u Velkého Meziříčí, 6. divize |
| 1. 9. – 3. 9., u Prostějova, 7. divize |
| 1. 9. – 4. 9., Sedlčansko (ředitelství Sedlčany), 1. a 5. divize, 1. jezdecká brigáda |
Poznámka: Chybí údaje pro 3., 4. a 10. divizi.
1923:
| 28. 8. – 31. 8., Praha – Libochovice, 1. divize |
| 28. 8. – 1. 9., Lubotín – Lipany, 2. horská brigáda |
| 30. 8. – 1. 9., u Krupiny, 10. divize |
| 30. 8. – 1. 9., u Rimavské Soboty, 11. divize, 3. jezdecká brigáda |
| 31. 8. – 2. 9., Sečovce – Trebišov, 12. divize |
| 1. 9. – 3. 9., Jablonica – Trnava, 9. divize |
| 4. 9. – 5. 9., u Bechyně, 5. divize |
| 4. 9. – 8. 9., u Moravského Berouna, 8. divize |
| 5. 9. – 7. 9., Svitavsko (ředitelství Polička), 4., 6. a 7. divize, 1. a 2. jezdecká brigáda |
Poznámka: Chybí údaje pro 2. a 3. divizi, 1. horskou brigádu.
1924:
| 19. 8. – 21. 8., u Košic Červení: 11. a 12. divize Modří: 2. horská brigáda, 5. jezdecký pluk |
| 24. 8. – 27. 8., u Nitry (ředitelství Zlaté Moravce) Červení: 19. pěší brigáda 10. divize Modří: 9. divize, 1. horská brigáda, 3. jezdecký pluk |
| 26. 8. – 28. 8., Kroměříž – Napajedla (ředitelství Kvasice) Červení: 15. pěší brigáda 8. divize Modří: 14. pěší brigáda 7. divize a 16. pěší brigáda 8. divize |
| 28. 8. – 30. 8., Mšeno – Česká Lípa (ředitelství Doksy), 25 000 mužů Červení: 3. divize, 2. pěší brigáda 1. divize Modří: 1. pěší brigáda 1. divize, 8. jezdecký pluk |
| 31. 8. – 3. 9., Jihlava – Golčův Jeníkov (ředitelství Německý Brod) Červení: 8. pěší brigáda 4. divize, jezdecký pluk Modří: 7. pěší brigáda 4. divize a 12. pěší brigáda 6. divize |
| 2. 9. – 5. 9., u Klatov, 2. a 5. divize |
1925:
| 16. 8. – 18. 8., Praha – Nymburk, 1. jezdecká brigáda |
| 17. 8. – 22. 8., Zvolen – Lučenec, 10. divize |
| 19. 8. – 21. 8., u Trenčína, 9. divize |
| 19. 8. – 22. 8., u Košic, 3. jezdecká brigáda |
| 22. 8. – 24. 8., Lipt. Sv. Mikuláš – Ružomberok, 1. horská brigáda (ředitelství Kvačany) |
| 23. 8. – 24. 8., u Loun, 1. divize (ředitelství Louny) |
| 23. 8. – 25. 8., u Spišského Podhradí, 2. horská brigáda |
| 24. 8. – 26. 8., u Košic, 11. divize |
| 24. 8. – 27. 8., u Sobranců, 12. divize |
| 25. 8. – 29. 8., u Vyškova, pak Kyjov – Bzenec, 2. jezdecká brigáda |
| 28. 8. – 29. 8., Česká Třebová – Jablonné n. Orlicí, 4. divize (ředitelství Jablonné nad Orlicí) |
| 30. 8. – 1. 9., u Děčína, 3. divize |
| 30. 8. – 3. 9., u Přerova, 7. divize |
| 1. 9. – 3. 9., Stříbro – Nýřany, 2. divize |
| 1. 9. – 3. 9., Planá n. Lužnicí – Soběslav, 5. divize (ředitelství Planá nad Lužnicí) |
| 1. 9. – 3. 9., Moravský Krumlov – Jaroměřice – Třebíč, 6. divize |
| 2. 9. – 4. 9., u Vítkova, 8. divize (ředitelství Vítkov) |
1926:
| 16. 8. – 19. 8., u Rožňavy, 2. horská brigáda (ředitelství Rožňava) |
| 21. 8. – 24. 8., Gelnica – Moldava n. Bodvou, 11. divize (ředitelství Jasov) |
| 21. 8. – 24. 8., u Kremnice, 1. horská brigáda (ředitelství Hronský Sv. Kríž) |
| 26. 8. – 28. 8., Jilemnice – Lázně Bělohrad, 4. divize (ředitelství Lázně Bělohrad) |
| 26. 8. – 28. 8., u Banské Štiavnice, 10. divize (ředitelství Bohunice) |
| 26. 8. – 28. 8., u Trebišova, 12. divize (ředitelství Čelovce) |
| 29. 8. – 31. 8., u Domažlic, 2. divize |
| 31. 8. – 1. 9., u Německého Jablonného, 3. divize (ředitelství Stráž pod Ralskem) |
| 1. 9. – 3. 9., u Rakovníka, 1. divize (ředitelství Rakovník) |
| 1. 9. – 3. 9., Kyjov – Čejkovice, 6. divize (ředitelství Kyjov) |
| 1. 9. – 4. 9., u Kroměříže, 7. divize (ředitelství Kroměříž) |
| 2. 9. – 4. 9., u Opavy, 8. divize (ředitelství Horní Benešov) |
Poznámka: Chybí údaje pro 5. a 9. divizi.
1927:
| 21. 8. – 23. 8., Malá Fatra (ředitelství Žilina) Červení: 1. horská brigáda Modří: 2. horská brigáda |
| 24. 8. – 26. 8., Slánské vrchy (ředitelství Košice) Červení: 12. divize Modří: 11. divize |
| 26. 8. – 28. 8., Mladoboleslavsko (ředitelství Mladá Boleslav), 16 000 mužů Červení: 3. divize Modří: 4. divize |
| 26. 8. – 28. 8., jihozápadní Slovensko (ředitelství Nitra) 9. a 10. divize |
| 28. 8. – 31. 8., jihozápadní Morava (ředitelství Telč) Červení: 5. divize Modří: 6. divize |
| 31. 8. – 3. 9., Příbramsko (ředitelství Příbram) Červení: 2. divize Modří: 1. divize |
| 1. 9. – 3. 9., Nízký Jeseník (ředitelství Dvorce u Budišova) Červení: 8. divize Modří: 7. divize |
1928:
| 20. 8. – 22. 8., jihozápadní Čechy (ředitelství Horažďovice) Červení: 5. divize Modří: 2. divize |
| 21. 8. – 24. 8., jihozápadní Slovensko (ředitelství Šala nad Váhom) Červení: 10. divize Modří: 9. divize |
| 26. 8. – 30. 8., střední Čechy (ředitelství Slaný) Červení: 3. divize, 1. jezdecká brigáda Modří: 1. divize |
| 27. 8. – 30. 8., Novojičínsko (ředitelství Nový Jičín) Červení: 8. divize Modří: 7. divize |
| 28. 8. – 30. 8., východní Slovensko (ředitelství Prešov) Červení: 12. divize Modří: 11. divize |
| 3. 9. – 5. 9., Tatry (ředitelství Štrbské Pleso) Červení: 2. horská brigáda Modří: 1. horská brigáda |
| 4. 9. – 7. 9., Ústeckoorlicko (ředitelství Česká Třebová) Červení: 4. divize Modří: 6. divize, 2. jezdecká brigáda |
1929:
| 19. 8. – 22. 8., Posázaví (ředitelství Vlašim), 18 000 mužů Červení: 4. divize, 1. jezdecká brigáda Modří: 1. divize |
| 23. 8. – 26. 8., Malé Karpaty (ředitelství Myjava) Červení: 9. divize Modří: 10. divize |
| 26. 8. – 29. 8., střední Morava (ředitelství Kroměříž), 32 000 mužů Červení: 6. divize, 2. jezdecká brigáda Modří: 7., 8. divize, těžká dělostřelecká brigáda |
| 31. 8. – 3. 9., východní Slovensko (ředitelství Čemerné u Vranova) Červení: 12. divize Modří: 11. divize, 3. jezdecká brigáda |
| 1. 9. – 4. 9., Malá Fatra (ředitelství Ilava) Červení: 1. horská brigáda Modří: 2. horská brigáda |
| 5. 9. – 8. 9., jižní Čechy (ředitelství Petrovice) Červení: 5. divize Modří: 2. divize |
1930:
| 19. 8. – 21. 8., Nízký Jeseník (ředitelství Rýmařov) Červení: 8. divize Modří: 7. divize |
| 22. 8. – 25. 8., jižní Slovensko (ředitelství Levice) Červení: 10. divize, 3. jezdecká brigáda Modří: 9. divize, 1. horská brigáda |
| 26. 8. – 28. 8., východní Čechy (ředitelství Nový Bydžov), 20 000 mužů Červení: 4. divize Modří: 3. divize |
| 30. 8. – 1. 9., Českomoravská vrchovina (ředitelství Velké Meziříčí), 25 000 mužů Červení: 5. divize Modří: 6. divize, 2. jezdecká brigáda |
| 3. 9. – 5. 9., Spiš (ředitelství Levoča) Červení: 11. divize, 10. jezdecký pluk Modří: 12. divize, 2. horská brigáda |
| 6. 9. – 8. 9., střední Čechy (ředitelství Rakovník) Červení: 1. divize Modří: 2. divize |
1931:
| 18. 8. – 20. 8., Zvolen – Banská Bystrica – Lučenec (ředitelství Zvolenská Slatina) Červení: 19. pěší brigáda 10. divize Modří: 20. pěší brigáda 10. divize, 1. horská brigáda |
| 22. 8. – 24. 8., Dobříš – Votice – Sedlčany – Kamýk (ředitelství Sedlčany) Červení: 5. divize Modří: 2. divize |
| 31. 8. – 3. 9., Kutná Hora – Německý Brod – Jihlava (ředitelství Pelhřimov), 5 000 mužů Červení: 2. jezdecká brigáda Modří: 1. jezdecká brigáda |
| 5. 9. – 7. 9., Moravská Třebová – Prostějov – Boskovice (ředitelství Konice) Červení: 6. divize Modří: 8. divize |
1934:
| 20. 9. – 23. 9., Německý Brod – Jihlava – Votice (ředitelství Dolní Kralovice), 60 000 mužů Červení: 6., 7. divize, 2. jezdecká brigáda Modří: 1., 4., 5. divize, 1. jezdecká brigáda |
1935:
| 19. 8. – 22. 8., Senica – Myjava – Strážnice – Piešťany (ředitelství Myjava), 60 000 mužů Červení: 9., 10. divize, 1. horská brigáda, 3. jezdecká brigáda Modří: 6., 7., 8. divize, 2. jezdecká brigáda |
| 26. 8. – 28. 8., Bardejov – Prešov – Trebišov (ředitelství Čemerné u Vranova), 22 000 mužů Červení: 11. divize Modří: 12. divize |
| 3. 9. – 6. 9., Karlovy Vary – Kadaň – Žatec – Rakovník (ředitelství Rakovník), 40 000 mužů Červení: 2., 3. divize Modří: 1. divize, 1. jezdecká brigáda |
1936:
| 21. 8. – 24. 8., východní Čechy (ředitelství Chrudim), 100 000 mužů Červení: 5., 6., 7., 8. divize, 2. jezdecká brigáda Modří: 1., 2., 3., 4. divize, 1. jezdecká brigáda |
| 2. 9. – 5. 9., Nitra – Zlaté Moravce – Levice (ředitelství Zlaté Moravce), 45 000 mužů Červení: 1., 2. horská brigáda, 4. jezdecká brigáda Modří: 9., 10. divize |
1937:
| 17. 8. – 19. 8., Nádaš – Trnava – Sereď – Hlohovec (ředitelství Trnava) Červení: 3. rychlá divize Modří: 2. rychlá divize |
| 24. 8. – 26. 8., Jevíčko – Moravská Třebová – Litovel (ředitelství Moravská Třebová) Červení: 8. divize Modří: 7. divize |
| 31. 8. – 2. 9., Písek – Strakonice – Blatná – Mirovice (ředitelství Blatná), 35 000 mužů Červení: 5. divize, 4. jezdecká brigáda Modří: 2. divize, 1. jezdecká brigáda |
[1] Zdenko MARŠÁLEK, Pan prezident jede na manévry. T. G. Masaryk na závěrečných cvičeních branné moci v roce 1922. Dějiny a současnost 2006, č. 12, s. 33–36; Zdenko MARŠÁLEK, Rychlé svazky na závěrečném cvičení čs. armády v roce 1937. Historie a vojenství 2002, č. 2, s. 303–337; Karel NOVOTNÝ, Několik poznatků ze cvičení a manévrů v československé armádě z let 1930–1938. Historie a vojenství 1968, č. 6/7, s. 1046–1077; Pavel ŠRÁMEK, Ve stínu Mnichova. Z historie československé armády 1932–1939. Mladá fronta, Praha 2008, s. 60–68; Karel STRAKA, Prezident republiky Edvard Beneš a československá branná moc v jubilejním roce 1937. Historie a vojenství 2017, č. 2, s. 4–21; Karel STRAKA, Zrození monumentu: počátky moderního opevňování v meziválečném Československu. Historie a vojenství 2015, č. 1, s. 14–19; Radomír ZAVADIL, Manévry na Hané. Závěrečná cvičení československé branné moci v roce 1929 na Kroměřížsku. Jakab Publishing, Bučovice 2020.
[2] Příspěvek vznikl na základě studia celostátního tisku (především Lidové noviny) a vybraného regionálního tisku z let 1922 až 1937 doplněného dokumenty uloženými ve VÚA–VHA ve fondech Hlavní štáb a Vojenská kancelář prezidenta republiky.
[3] Používaná terminologie nebyla především zpočátku jednotná. V dokumentech se tak vedle „závěrečná cvičení“ objevovalo „velká cvičení“, „konečná cvičení“ nebo jen „manévry“.
[4] Ve 20. letech se používalo oficiální označení „pěší divize“, ve 30. letech jen „divize“. Pro větší přehlednost je v textu s číselným označením použito vždy „divize“, v souhrnných údajích o počtu svazků pak „pěší divize“.
[5] Z. MARŠÁLEK, Pan prezident jede na manévry, s. 34–36.
[6] Oldřich ŠPANIEL, Letošní závěrečná cvičení. Důstojnické listy, 1926, č. 39, s. 1; Silvestr BLÁHA – Rudolf MEDEK (edd.), Dvacet let československé armády v osvobozeném státě. Svaz čs. důstojnictva, Praha 1938, s. 150. Podle dokumentů VÚA–VHA probíhala volná cvičení až od roku 1927.
[7] Radan LÁŠEK, Československá generalita. Codyprint, Praha 2013, s. 380–382.
[8] R. ZAVADIL, Manévry na Hané; K. STRAKA, Zrození monumentu, s. 16.
[9] Petr BOČEK, Letecký útok na Chrudim v roce 1930. Chrudimské vlastivědné listy 1999, č. 5, s. 1–2.
[10] Konec výcvikového roku. Důstojnické listy, 1932, č. 37, s. 5; K. STRAKA, Zrození monumentu, s. 19.
[11] K. NOVOTNÝ, Několik poznatků ze cvičení a manévrů, s. 1050–1055.
[12] Již od 14. do 18. července proběhlo ve východních Čechách a na západní Moravě velké cvičení protiletecké obrany.
[13] Z. MARŠÁLEK, Rychlé svazky na závěrečném cvičení, s. 308–325. Cvičení na Slovensku se účastnilo přes 100 tanků, cvičení v Čechách asi 80 tanků.
[14] K. Straka, Prezident republiky Edvard Beneš, s. 16–19.
[15] Josef FETKA, Československá válečná armáda 1918–1939. Mladá fronta, Praha 2015, s. 76.
[16] P. ŠRÁMEK, Ve stínu Mnichova, s. 63.
[17] Největší cvičení poválečné armády bylo cvičení Vltava v září 1966, kterého se účastnilo 80 tisíc československých a 12 tisíc spojeneckých vojáků.