2220. Srdečne pozdravujem z Bratislavy. Chcel by som sa opýtať, podľa čoho sa určovali číslavojenských útvarov a takisto aj podľa čoho boli stanovené otvorené názvy vojenských útvarov.Samozrejme jedná sa mi o dobu ČSLA.
Ja osobne som slúžil u VÚ 9379 – 60.spojovací prapor /tam som bol na PŠ/ Unhošť a potom návrat na VÚ 3686 – 82.protiletadlová raketová brigáda Jihlava /“kasárna 25″/ ZVS jar 1987 – jar 1989. Vopred ďakujem za informáciu prajem vela zdravia. s pozdravom Robert Masaryk /čvo 605/ des. v.z. (odpovídá Pavel Minařík)
V přidělování krycích čísel vojenským útvarům ve své podstatě neexistoval žádný systém, respektive v něm žádný být nesměl. Šlo především o to, aby z krycího čísla nemohl být odvozen charakter či otevřený název útvaru. Jediné pravidlo, které se dodržovalo, bylo ponechání určitých skupin čísel pro útvary Civilní obrany, Pohraniční stráže a Vnitřní stráže, respektive Vojsk ministerstva vnitra.
Poprvé byla krycí čísla přidělena většině vojenských útvarů 1.1.1946 a následně proběhla jejich hromadná změna 1.10.1949. Část útvarů, které byly v častém kontaktu s civilním sektorem, nejprve krycí čísla neobdržela (MNO, operační velitelství, školy, místní vojenské správy, nemocnice, lázeňské ústavy, rekreační zařízení, justiční úřady, výzkumné ústavy apod.) a získala je teprve v letech 1961 až 1967. V září 1961 zároveň došlo ke stanovení nových krycích čísel pro úvary 2.motostřelecké divize (pravděpodobně z důvodu jejich prozrazení). Vzhledem k častým organizačním změnám se v průběhu desetiletí stávalo, že jeden útvar vystřídal vícero krycích čísel, respektive jedno krycí číslo s odstupem používalo vícero útvarů. Zároveň některé útvary v různé době používaly stejné otevřené názvy. Proto je při identifikaci útvarů podle krycích čísel či otevřených názvů zapotřebí uvádět i dataci, případně posádku.
Ohledně přidělování číselného značení v tzv. otevřeném názvu sice neexistoval celoarmádní systém, ale pouze dílčí systémy či pokusy o ně v rámci druhů vojsk nebo útvarů u divizí či operačních velitelství. Vše rovněž ovlivňovala snaha o maximální utajení skutečné organizace čs. armády.
Při obnově čs. armády po skončení 2.světové války se u pěších pluků projevila snaha ponechat prvorepublikové číslování. U divizí a sborů to již nebylo vždy možné vzhledem k odlišnému počtu a dislokaci. Po únorovém převratu převážil trend postupně čísla změnit, což se plně realizovalo v květnu 1955 při hromadném přejmenování a přečíslování svazků a útvarů čs. armády. U vševojskových pluků se původní souvisle obsazená číselná řada 1 až 48 postupně rozmělnila na 1 až 104, přičemž čísla od 1 do 12 byla vyhrazena pro pluky, které byly označeny (někdy jen administrativně bez skutečné návaznosti) za nositele tradic praporů brigád ze SSSR. Při redukci početních stavu čs. armády v roce 1958 byly některé tzv. historické pluky zrušeny a jejich tradice, včetně číslování, přešla na jiné útvary. Následně zůstalo číslování vševojskových útvarů a divizí až do počátku 90.let beze změny. Jako příklad změn číslování (a historických názvů) je možné uvést 35.pěší (od 1954 střelecký) pluk Foligno, který se 9.5.1955 změnil na 68.střelecký pluk Čs. bojovníků ve Španělsku a 1.10.1958 na 12.motostřelecký pluk Juraje Jánošíka, přičemž od roku 1970 nesl pojmenování Hronský.
U divizních útvarů druhů vojsk a služeb, vytvořených na sklonku roku 1950, bylo číslování odvozeno od čísla příslušné divize. To platilo i pro tankosamohybné prapory, tj. pozdější tankové pluky, takže se překrývaly s motostřeleckými pluky navazujícími na tradice ze SSSR. Vzhledem k přečíslování divizí v roce 1955 následně vytvářené či reorganizované útvary dostávaly nová čísla, takže se oba systémy začaly prolínat, do čehož zasáhlo i změněna číslování jedné divize v roce 1958 a další v roce 1966.
Poměrně složité číslování se vykrystalizovalo u svazků, útvarů a zařízení druhů vojsk pozemního vojska a týlových či technických služeb podřízených operačním velitelstvím nebo MNO. Zejména u hlavních a speciálních druhů vojsk se dílčí systémy v některých číselných řadách občas prolínaly. Své vlastní systémy číslování mělo i vojenské letectvo a protivzdušná obrana státu.
Vámi uvedená 82.protiletadlová (raketová) brigáda v Jihlavě patřila k vojskové protivzdušné obraně. Původně se jednalo o protiletadlovou dělostřeleckou divizi (pldd) s velitelstvím v Jaroměři, kterou do roku 1958 doplňovala 83.pldd v Brně. 60.spojovací prapor byl útvarem týlu Západního vojenského okruhu (válečně pluk u týlu Čs. frontu).
Celoarmádní systém byl v čs. armádě zaveden až v letech 1991-1992.
2219. Dobrý večer, v r. 1987/88 jsem rok sloužil jako absolvent u VÚ 3294 v Košicích. Rád bych se něco dozvěděl o zániku tohoto útvaru. Dále prosím o info o mém dědečkovi, František Truhlář, 8.3.1913, který za II. světové války vykonával partyzánskou činnost na Vysočině. Po válce se přestěhoval do Sudet – Staré Město u Moravské Třebové. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený 20.letištní prapor zanikl společně se 4.praporem RTZ dnem 1.9.1992. Oba útvary do té doby zabezpečovaly 2.letecký školní pluk. Na jejich základě se vytvořil 4.prapor letištního a RTZ, který byl k 31.10.1992 reorganizován na 5.leteckou základnu a 1.1.1993 převeden do složení nově vzniklé Armády SR.
Zmíněný VÚ 3294 vznikl v Líních u Plzně v srpnu 1952 s předurčením pro letištní zabezpečení 16.stíhacího leteckého pluku, který se na témže letišti konstituoval o měsíc později. Do Košic byl 20.lpr redislokován v srpnu 1954 a jeho úkolem bylo zabezpečovat 7.stíhací letecký pluk, který přilétl z letiště Mladá v rámci posílení protivzdušné obrany Slovenska. Po přemístění zmíněného pluku na základnu Kuchyňa převzal 20.lpr v srpnu 1959 do své péče 2.letecký školní pluk, který doposud působil v Hradci Králové. V souvislosti s předpokládaným zánikem federálního státu a vytvořením národních armád byl 2.lšp dnem 31.10.1992 reorganizován na 5.letecký školní pluk a taktéž od 1.1.1993 začleněn do Armády SR.
V případě partyzánské činnosti Vašeho dědečka se musíte obrátit na Vojenský ústřední archiv, Pilotů 217/12, 161 00 Praha 6 – Ruzyně, kde je uložena dokumentace partyzánských skupin z doby 2.světové války a žádosti o vydání osvědčení o účasti v národním boji za osvobození podle zákona č. 255/1946 Sb.
2218. Nikde jsem nenašel organizaci zdravotnického praporu motostřelecké divize (konkrétně 19. zdrpr). Můžete ji uvést? (odpovídá Pavel Minařík)
Zdravotnický prapor 19.motostřelecké divize byl rámcovým útvarem, který by se na plné počty doplnil až v případě mobilizace. Z odborných zdravotnických jednotek jeho stabilní součást v letech 1958 až 1991 představovaly zdravotnická rota a hygienicko-epidemiologická četa, které od roku 1961 doplnila četa sběračů raněných (přejmenovaná při přechodu na typovou organizaci na četu sběru a výnosu raněných) a od roku 1975 oddělení farmacie a zdravotnické techniky. Všechny uvedené jednotky se nacházely na rámcových stavech. Zdravotnická rota během své existence čítala nejprve 10-12 vojáků, jejichž počet se po přechodu na typovou organizaci v roce 1975 snížil na sedm. Přibližně stejný počet příslušníků měla i hygienicko epidemiologická četa a přibližně dvojnásobek četa sběru a výnosu raněných.
Z jednotek týlového a technického zabezpečení složení zdravotnického praporu od roku 1958 doplňovalo především dopravní družstvo. V roce 1961 se změnilo na automobilní četu, kterou kromě dosavadního dopravního družstva tvořila dvě družstva odsunová. Od roku 1963 se součástí čety stalo rovněž družstvo technického zabezpečení, které se ale v roce 1967 vyčlenilo jako samostatný prvek. V témže roce proběhla reorganizace automobilní čety na četu týlového zabezpečení, do níž bylo zařazeno i hospodářské družstvo působící od roku 1958 v rámci velitelství praporu. Při přechodu na typovou organizaci v roce 1975 se vytvořila četa týlového a technického zabezpečení s družstvem dopravním, družstvem technického zabezpečení a družstvem hospodářským. Zmíněná četa ovšem neměla dlouhého trvání a při reorganizaci uskutečněné počátkem roku 1981 ji nahradily družstvo technického zabezpečení a četa týlového zabezpečení.
Početní stavy praporu byly velmi nízké. Od roku 1958 se jednalo o tři desítky vojáků, v letech 1961 až 1963 cca 70 vojáků a následně až do zániku útvaru v roce 1991 o 50 až 60 vojáků, které doplňovalo 5 až 10 občanských pracovníků.
Ze speciálního zdravotnického vybavení byly u útvaru k dispozici: malá koupací souprava MKS, pojízdný desinfekční přístroj PDP-1 (později PDP-2) a pojízdná hygienicko-epidemiologická laboratoř PHEL.
2217. Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou. Stavím modely ČSLA a všiml sem si na dobových obrázkách ČSSR, že některé tanky a BVP-1 mají za bílými čísly písmeno P, např. 120 p a BVP-1 má na zadních dveřích pro roj přerušovaný bílý obdélník. Můžete mi prosím napsat, co tyto značky znamenaly? Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Písmeno „P“ namalované na obrněných vozidlech (tj. tancích, BVP, OT a jejich podvozcích využívaných pro speciální nástavby) označovalo zařazení do kategorie „provozních“ vozidel, která byla běžně používána ve výcviku. Kromě toho se uvedená vozidla dále dělila na tzv. uložená „U“ (tj. dlouhodobě zakonzervovaná) a uložená se zvýšeným proběhem „Up“. Poslední z uvedených vozidel se používala téměř výhradně při cvičeních (počínaje praporními). Do kategorie provozních se obvykle zařazovaly vozidla, kterým zbýval nejnižší počet kilometrů do plánované střední či generální opravy nařízené provozními předpisy čs. armády. V případě uložených vozidel tomu bylo přesně naopak. Většinou se jednalo o vozidla z výroby nebo po generální opravě. Uložená vozidla se zvýšeným proběhem byla obvykle po střední opravě provedené v opravárenském závodu MNO. U vozidel zařazených do kategorií „U“ a „Up“ nesměla minimální zásoba kilometrů před střední či generální opravou klesnout pod přesně stanovenou hranici. V rámci jednotlivých praporů u pluku byl počet provozních vozidel a uložených vozidel se zvýšeným proběhem obvykle stanoven tak, aby dostačoval k výcviku roty na 2/3 počtech techniky.
Pro rozlišení obrněných vozidel v rámci svazku (divize) se pro jednotlivé vševojskové útvary (motostřelecké a tankové pluky) používaly grafické symboly (např. čtverec, trojúhelník, kolečko) společně s trojčíslím namalovaným na boku vozidla. O stanovení symbolu útvarům a čísel v rámci svazku rozhodoval velitel svazku.
2216. Nakoupil od nás SSSR samohybné kanonové houfnice DANU nebo se o tom jen jednalo? Jestli ano kolik? (odpovídá Pavel Minařík)
Sovětský svaz od Československa zakoupil menší množství uvedených dělostřeleckých prostředků, ale používal je poměrně krátkou dobu. Nejprve v roce 1979 proběhly ve výcvikovém prostoru poblíž města Ržev vojskové zkoušky dvou houfnic DANA. Následně došlo v roce 1983 k zakoupení menšího množství zmíněných samohybných kanonových houfnic vz. 77 (pravděpodobně 6 kusů). Po jednom roce zkušebního provozu byly vráceny zpět do Československa. Příznivé hodnocení houfnic DANA vedlo na sklonku roku 1986 k rozhodnutí zakoupit v letech 1987-1989 uvedené houfnice a vyzbrojit jimi 211.gardovou dělostřeleckou brigádu Střední skupiny vojsk dislokovanou v posádce Jeseník. Zmíněná brigáda doposud využívala 152mm tažené kanonové houfnice D-20 (2 oddíly) a 152mm samohybné kanony 2S5 Giacint na pásovém podvozku (2 oddíly). První dodávky vozidel DANA brigáda obdržela v roce 1988 a uvádí se, že celkem převzala 120 kanonových houfnic, které byly rozděleny do pěti oddílů. Při odsunu z území Československa v srpnu 1990 nicméně ve svých stavech vykazovala pouze 104 samohybných děl. Po příjezdu do posádky Mulino u Gorkého v Moskevském vojenském okruhu proběhlo přezbrojení brigády na samohybné kanony 2S5 Giacint, zatímco samohybné kanonové houfnice DANA byly odeslány do skladu nadpočetné techniky na teritoriu Kazachstánu, do jehož vlastnictví následně přešly po rozpadu SSSR.
2215. V letech 1963 až 1965 jsem sloužil u takticko-technických kurzů Přerov, výcvik zahraničních pilotů a techniků na L-29. Později se útvar přestěhoval na Slovensko, letište Sliač. Prosím zda máte nějaké informace o tomto útvaru, spolupracoval s Omnipolem Praha. Pokud byste měli, tak i jmenný seznam, velitel pplk. Kujevský. Pracoval jsem jako technik dílen a pomáhal pri výuce zahraničních techniků, konkretně Sýrie, Indonézie, Egypt a Uganda. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi zmiňované kurzy začaly působit na sklonku srpna 1959 na letišti Stichovice u Prostějova jako tzv. Instruktorské zahraniční kurzy (VÚ 7438) a byly podřízeny Leteckému učilišti, jehož velitelství ve stejné době přesídlilo z Prostějova do Košic. Začátkem podzimu 1960 se přestěhovaly do Trenčína jako tzv. Technické kurzy. Počátkem září 1961 došlo k přejmenování útvaru na Takticko-technické kurzy a o měsíc později se opětně stěhoval, tentokrát do Přerova. Na počátku srpna 1963 se dosavadní Letecké učiliště transformovalo na Vyšší letecké učiliště a kurzy i nadále zůstaly jeho součástí, přičemž začaly používat krycí označení učiliště VÚ 1442. V říjnu 1965 následovalo stěhování kurzů do posádky Zvolen, respektive na blízké letiště Sliač. Zde působily až do října 1968, kdy musely společně s jinými útvary čs. vojenského letectva uvolnit letiště pro letecké útvary Střední skupiny sovětských vojsk. Novým působištěm kurzů se staly Piešťany. Zde i nadále podléhaly Vyššímu leteckému učilišti v Košicích, které se v září 1973 transformovalo na Vysokou vojenskou leteckou školu. Od uvedeného data se změnily na tzv. Výcvikové kurzy zahraničních příslušníků. Svoji činnost ukončily na sklonku srpna 1979. Jejich úkoly převzala odloučená část 1. leteckého školního pluku v Piešťanech, jehož velitelství se nacházelo v Přerově.
Archivní dokumentace zmíněných Takticko-technických kurzů byla po zániku federálního státu delimitována na Slovensko, přičemž v současné době jsou jejich písemnosti vzniklé do roku 1970 uloženy ve Vojenském historickém archivu v Bratislavě (fond 1406), zatímco mladší materiály se nacházejí ve Vojenském archivu-Centrální registratuře Trnavě.
2214. Chtěl bych Vás požádat přehled, reorganizace a změny v podřízenosti jednotlivých tankových základen ČSLA včetně jejich poboček od druhé světové války po současnost. Ústřední tanková a automobilní základna byla nadřazenou složkou jednotlivých tankových základen nebo působila samostatně přímo pod MNO? A které základny do její podřízenosti patřily? (odpovídá Pavel Minařík)
V letech 1945 až 1992 existovaly v rámci čs. armády následující tankové základny:
| 1. tanková základna |
| – prosinec 1950 zřízena v posádce Dědice (v r. 1949 Dědice sloučeny s městem Vyškov) – 30.8.1969 zrušena (na jejím základě vzniklo Středisko pro ukládání a ošetřování tankové techniky Vyškov začleněné do nově zřízené Ústřední tankové a automobilní základny Nitra) |
| 2. tanková základna |
| – prosinec 1950 zřízena v posádce Martin – říjen 1951 redislokována do posádky Žilina – srpen 1966 redislokována do posádky Kroměříž – 31.10.1988 zrušena (na jejím základě vznikl 22. pluk oprav tankové techniky) |
| 3. tanková základna |
| – leden 1953 zřízena v posádce Mladá – květen 1955 redislokována do posádky Luštěnice – září 1958 zrušena |
| 3. tanková základna |
| – 1.9.1966 zřízena v posádce Luštěnice – říjen 1968 redislokována do posádky Most-Vtelno – 31.10.1987 zrušena (na jejím základě vznikl 11. pluk oprav automobilní techniky) |
| 4. tanková základna |
| – 1.10.1952 zřízena v posádce Stráž pod Ralskem – říjen 1968 redislokována do posádky Hrdly – 31.10.1987 zrušena (na jejím základě vznikl 11. pluk oprav tankové techniky) |
| 5. tanková základna |
| – leden 1953 zřízena v posádce Stráž pod Ralskem – květen 1953 redislokována do posádky Mladeč (Nové Zámky u Litovle) – říjen 1953 zrušena |
| 5. tanková základna |
| – 1.9.1962 zřízena v posádce Mladeč (Nové Zámky u Litovle) – červen 1964 redislokována do Opavy – 1.9.1966 vytvořeny pobočky Krnov, Frenštát, Hlučín – 15.10.1968 zrušena i s pobočkami |
| Ústřední tanková a automobilní základna |
| 1.9.1967 až 31.8.1969 – správa, jednotky technického a týlového zabezpečení Nitra – 1. pobočka Hlohovec, od října 1968 Nitra – 2. pobočka Mladeč 1.9.1969 až 31.8.1973 – správa, jednotky technického a týlového zabezpečení Nitra – Středisko pro ukládání a ošetřování tankové techniky Vyškov – 1. středisko pro ukládání a ošetřování techniky Nitra – 2. středisko pro ukládání a ošetřování techniky Mladeč 1.9.1973 až 31.12.1992 – správa, jednotky technického a týlového zabezpečení Nitra (od 31.10.1992 Mladeč) – Tanková a automobilní základna Vyškov (zrušena 31.12.1989) – Tanková a automobilní základna Nitra (zrušena 1.10.1979) – Tanková a automobilní základna Mladeč |
Ústřední tanková a automobilní základna podléhala bezprostředně MNO, zatímco v případě samostatných tankových základem tomu tak bylo pouze do roku 1958, kdy přešly do podřízenosti vševojskových svazů, na jejichž teritoriu se nacházely (armády či okruhu).
2213. Děkuji Vám za zodpovězení dotazu číslo 2185 a musím Vás obdivovat za Vaši ochotu i snahu, ale to se určitě týká i jiných tazatelů. Současně si Vás dovolím požádat, v návaznosti na onen dotaz č. 2185, částečně i odpověď v čísle 486, zda lze odpovědět na otázku struktury oddělení zástupčí činnosti – či podmínky vzdělání právnického směru apod. (odpovídá Pavel Minařík)
Oddělení pro zástupčí činnost nebyla po svém vytvoření u velitelství vojenských okruhů v roce 1953 vnitřně strukturována a měla se skládat z náčelníka, dvou důstojníků justiční služby, důstojníka administrativní služby, dvou referentů, vedoucí pomocné kanceláře a písařky (celkem 8 osob). Počínaje rokem 1955 došlo s výjimkou náčelníka oddělení k záměně tabulkových funkcí vojáků z povolání za občanské pracovníky. V následujících letech se souhrnné počty příslušníků oddělení pohybovaly mezi 7 až 11 příslušníky. Od roku 1957 mezi ně patřil důstojník-zástupce náčelníka a počínaje rokem 1966 rovněž důstojník-starší právník.
Vnitřně strukturované bylo až oddělení pro zástupčí činnost u Západního vojenského okruhu nově vytvořeného v roce 1969 v Táboře. Kromě vedení oddělení ho tvořila skupina občansko-právní a skupina pracovních úrazů. Náčelníkovi oddělení byli přímo podřízeni: důstojník-starší právník, administrativní pracovník a kancelářský pracovník, kterého počátkem 70. let nahradil odborný referent, doplněný koncem 70. let dalším odborným referentem. Ve vedení oddělení byly zařazeny nejprve čtyři osoby, později pět.
Náčelník skupiny občansko-právní, který byl zároveň zástupcem náčelníka oddělení, řídil činnost tří až čtyř odborných referentů (od roku 1981 měl být jeden z nich důstojníkem) a dvou či jednoho administrativního pracovníka. Po celá 70. a 80. léta se u skupiny mělo nacházet šest osob. Skupinu pracovních úrazů kromě náčelníka tvořili střídavě čtyři nebo tři odborní referenti a dva či jeden administrativní pracovník. Předpokládaný početní stav činil nejprve sedm osob, od roku 1974 pět.
V souhrnu se během 70. a 80. letech u oddělení předpokládalo zařazení 15 až 17 osob, z toho 4 až 5 důstojníků (náčelník oddělení, starší právník, oba náčelníci skupin a od roku 1981 starší právník u skupiny občansko-právní).
Oddělení pro zástupčí činnost u Východního vojenského okruhu nebylo v 70. a 80. letech vnitřně členěno a kromě náčelníka ho měli tvořit zástupce náčelníka (důstojník), starší právník (důstojník, od roku 1986 dva důstojníci), čtyři odborní referenti (od roku 1986 pět), přičemž počet administrativních a kancelářských pracovníků postupně klesl z původních tří na jednoho od roku 1986. Předpokládané početní stavy oddělení oscilovaly mezi 9 až 10 osobami.
U všech důstojníků oddělení pro zástupčí činnost bylo předepsáno vysokoškolské vzdělání. Požadavky na vzdělání občanských pracovníků se nám nepodařilo zjistit.
Od 1. prosince 1990 byla obě oddělení pro zástupčí činnost (v Praze a Bratislavě) převedena od vojenských okruhů do podřízenosti náčelníka právní služby a včleněna FMO. Svoji činnost ukončila dnem 1. října 1992, kdy je nahradily vojenské úřady pro právní zastupování.
2212. Chtěl bych Vás požádat o organizační přehled, následné reorganizace a změny podřízenosti jednotlivých skladů letecké munice ČSLA od druhé světové války po současnost. (odpovídá Pavel Minařík)
V čs. armádě během let 1945 až 1992 existovaly následující sklady letecké munice:
| Armádní sklady letecké munice (zřízeny 1.4.1951, zrušeny 31.10.1953) |
| skladištní objekt – Bílek, Brno, Hradec Králové, Chrást, Jílové, Květná, Olomouc, Plzeň, Rakovník, Rudolfov, Trenčín |
| Muniční sklady leteckého týlu (zřízeny 1.11.1953, zrušeny 31.10.1955) |
| 1. MSLT – Chrást, 2. MSLT – Plzeň, 3. MSLT – Vráž, 4. MSLT – Dětřichov |
| Muniční sklad letecké technické divize |
| MS 3. ltd – Dětřichov (zřízen 1.11.1955, zrušen 30.9.1958) |
| Ústřední muniční letecké sklady – ÚMLS – Chrást (zřízen 1.11.1955, přejmenován 1.8.1957 na 1. ÚMLS, zrušen 30.9.1958) – Pobočka ÚMLS – Rašov (zřízena 1.11.1955, přejmenována 1.8.1957 na 2. ÚLMS, zrušen 30.9.1958) – 3. ÚLMS – Dětřichov (zřízen 1.8.1957, zrušen 30.9.1958) |
| (Ústřední) Sklady letecké munice |
| – 5. SLM – Chrást (zřízen 1.10.1958, přejmenován na 5. ÚSLM 1.9.1961, zrušen 31.8.1965) – 6. SLM – Rašov (zřízen 1.10.1958, přejmenován na 6. ÚSLM 1.9.1961, zrušen 31.8.1965) – 7. SLM – Dětřichov (zřízen 1.10.1958, přejmenován na 7. ÚSLM 1.9.1961, zrušen 31.8.1963) – 8.ÚSLM – Konice (zřízen 1.9.1961, zrušen 31.8.1963) |
| Sklady letecké munice leteckých technických divizí |
| – 10. SLM 3. ltd – Rakovník (zřízen 1.9.1961, zrušen 31.8.1969) – 5. SLM 5. ltd – Konice (zřízen 1.9.1963, zrušen 31.8.1969) |
| Pobočky Ústředního leteckého skladu |
| – 4. pobočka ÚLS – Chrást (zřízena 1.9.1965, zrušena 31.8.1969) – 5. pobočka ÚLS – Rašov (zřízena 1.9.1965, zrušena 31.10.1992) – 6. pobočka ÚLS – Konice (zřízena 1.9.1969, převedena do AČR 1.1.1993) |
| (Armádní) Sklad letecké munice |
| – 10. ASLM – Chrást (zřízen 1.9.1969, přejmenován na 10. SLM 1.10.1990, přejmenován na pobočku ÚLS 31.10.1992, převedena do AČR 1.1.1993) – pobočka 10. ASLM – Rakovník (zřízena 1.9.1969, přejmenována na pobočku 10. SLM 1.10.1990, zrušena 31.10.1992) |
| Ústřední letecký sklad Velitelství letectva a PVO v Slovenské republice |
| ÚLS VLPVO SR – Rašov (zřízen 31.101992, převeden do ASR 1.1.1993) |
Pozn.:
V přehledu jsou uvedeny jen sklady, které mají druh skladovaného materiálu – leteckou munici – uvedeny v názvu. V letech 1945 až 1951 se letecká munice zřejmě skladovala v rámci z některé ze zbrojnic (viz odpověď na dotaz čís. 419).
2211. V rámci organizační struktury VKR existoval 70. provozní prapor Praha. Jaký byl účel tohoto útvaru? (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi zmíněný útvar vznikl 1. března 1951 jako 70. pěší prapor. Dnem 1. října 1954 byl přejmenován na 70. střelecký prapor a 1. září 1962 na 70. provozní prapor. Svoji činnost ukončil k 31. březnu 1990. Po celou dobu své existence používal krycí označení VÚ 3290.
Podle prozatímního statutu Hlavní správy VKR z roku 1969 měl 70. provozní prapor:
– samostatně provádět výcvik vojáků se zaměřením na plnění úkolů HS VKR,
– zabezpečovat mobilnost HS VKR,
– zabezpečovat ochranu HS VKR a jejích objektů při cvičeních, složitých situacích a branné pohotovosti státu,
– plnit úkoly materiálně technického zabezpečení HS VKR,
– plnit speciální úkoly vyplývající z činnosti HS VKR.
Vzhledem k výše uvedeným úkolům se s největší pravděpodobností zmíněný útvar mohl skládat ze strážní roty (roty ochrany), automobilní roty, čety oprav techniky (technické opravny) a čety týlového zabezpečení. Po nástupu branců k výkonu prezenční služby u něj byl zřejmě dočasně zřizován tzv. přijímač pro základní výcvik vojáků. Útvar pravděpodobně čítal okolo dvou stovek příslušníků (188 osob v dubnu 1968).
Z výše uvedeného je zřejmé, že 70. provozní prapor zabezpečoval pouze Hlavní správu VKR v Praze, nikoliv správu VKR či samostatné odbory VKR mimo její organizační rámec. Zároveň měl odlišný charakter oproti provozním útvarům (247. a 248. provoznímu praporu) Zpravodajské správy GŠ ČSLA a Zpravodajské správy ZVO, které sloužily jako legendové útvary a u nichž byli zařazeni vojenští zpravodajci v aktivní službě.
Bližší informace k 70. provoznímu praporu je možno získat ve Vojenském ústředním archivu – Správním archivu AČR, náměstí Republiky 4, Olomouc 771 11, kde je uložen archivní fond uvedeného útvaru.
2210. Chtěl bych Vás požádat přehled vojenských útvarů dislokovaných po druhé světové válce v okolí města Dobříš. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Dobříš byly v letech 1945-1992 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – protiletadlová raketová skupina VEGA 71. plrb Drnov | 1985 – AČR |
| – 1. okruhový sklad ženijní munice | 1955 – 1958 |
| – pobočka 1. armádního (okruhového) ženijního skladu Dolní Bousov | 1958 (1965) – 1992 |
| – pobočka 54. dělostřelecké základny Drhovice | 1954 – 1958 |
| – pobočka 4. dělostřelecké základny Terezín | 1958 – 1961 |
| – pobočka 52. dělostřelecké základny Chotěboř-Bílek | 1961 – 1965 |
| – pobočka 4. dělostřelecké základny Terezín | 1965 – 1969 |
| – pobočka 52. muniční základny Chotěboř-Bílek | 1969 – 1992 |
| – pobočka 1. výzbrojní základny Chotěboř-Bílek | 1992 – AČR |
| – 333. strážní rota | 1960 – 1961 |
| – 20. (11.) automobilní prapor | 1961 (1984) – 1992 |
| – 38. autobusový zdravotnický prapor | 1992 – AČR |
| – pobočka Ústřední vojenské nemocnice Praha | 1978 – 1992 |
| – pobočka 1. zdravotnické brigády Příbram | 1992 – AČR |
| – Okresní vojenská správa | 1956 – 1960 |
V bezprostřední blízkosti se rovněž nacházel 4. protiletadlový raketový oddíl Stará Huť, podřízený pražské 71. protiletadlové raketové brigádě. Útvar se vytvořil v roce 1959 a svoji činnost ukončil 1990.
2209. Vážený pane, mám na Vás dotaz, zda byste mi neporadil ohledně upřesnění vojenského útvaru 2264 v Hradci Králové (roky 1945 až 1947). Nikde jsem k tomu nic bližšího nenašel. Jednalo se prosím o dělostřelce? Velmi Vám děkuji za odpověď a přeji hezký den. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 2264 byl dělostřelecký pluk 309, který se v Hradci Králové vytvořil k 1. říjnu 1945. Společně s dalšími pěti dělostřeleckými pluky, uskupenými do tří brigád, tvořil součást nově vzniklé dělostřelecké divize. DP 309 byl společně s DP 310 v Praze (později v Jincích) zařazen do 23. brigády, která sdružovala pluky těžkého dělostřelectva. DP 309 se skládal ze dvou dělostřeleckých oddílů o dvou bateriích. Výzbroj měly tvořit sovětské 152mm houfnice vz. 37S (celkem 16 ks). Z počátku se u pluku místo nich nacházelo pouze 6 houfnic 122 mm vz. 38S, které byly do jara 1946 nahrazeny 16 kořistními 150mm houfnicemi vz. 18N, doplněnými 4 kořistními kanony ráže 105 mm vz. 18N. V rámci celkové reorganizace čs. armády, která proběhla k 1. říjnu 1947, byl DP 309 pluk zrušen, přičemž na jeho základě se vytvořily dělostřelecký oddíl 309 v Kostelci nad Orlicí (VÚ 2264) a dělostřelecký oddíl 319 v Josefově. K 1. říjnu 1949 byly oba zmíněné oddíly sloučeny do dělostřeleckého pluku 329 v Kostelci nad Orlicí (VÚ 2744), který s definitivní platností zanikl při další celkové reorganizaci čs. armády uskutečněné na sklonku roku 1950.
Dokumentace DP 309 z let 1945-1947 se ve Vojenském historickém archivu Praha bohužel nedochovala.
2208. Chtěl bych Vás požádat o přehled vojenských útvarů dislokovaných po druhé světové válce v pevnostním městě Terezín. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Terezín se v letech 1945-1992 nacházely následující útvary bývalé čs. armády:
a) Útvary 5. divize, 5./1. mechanizované divize, 1. tankové divize
| – pěší pluk 28 (motorizovaný) | 1949 – 1950 |
| – 1. dělostřelecký pluk (oddíl) | 1958 (1961) – 1967 |
| – 1. dělostřelecký pluk | 1967 – AČR |
| – 1. divizní dělostřelecká dílna | 1961 – 1967 |
| – 1. samostatný dělostřelecký (raketometný) oddíl | 1963 (1967) – 1989 |
| – 16. samostatný dělostřelecký oddíl | 1965 – 1982 |
| – 1. raketometný oddíl | 1977 – 1991 |
| – 5. (3., 1.) ženijní prapor | 1950 (1955, 1991) – 1992 |
| – 5. automobilní prapor (rota) | 1950 (1955) – 1961 |
| – 5. automobilní prapor | 1961 – 1963 |
| – 1. automobilní škola | 1953 – 1961 |
| – 5. divizní automobilní dílna | 1951 – 1954 |
| – Automobilní dílna (opravna) 5. (1.) mechanizované divize | 1954 (1957, 1955) – 1958 |
| – 5. divizní zbrojní dílna | 1951 – 1954 |
| – Dělostřelecká dílna 5. (1.) mechanizované divize | 1954 (1955) – 1958 |
| – 5. (1.) zdravotnický prapor | 1958 (1991) – 1992 |
| – 1. sklad zdravotnického materiálu | 1992 – AČR |
b) Útvary mimo rámec 5./1. divize
| – 1. ženijní brigáda (bez V. a VI. praporu a pontonového praporu) | 1946 – 1947 |
| – ženijní pluk 1 | 1947 – 1950 |
| – 63. (1.) ženijní pluk | 1950 (1955) – 1956 |
| – 1. ženijní brigáda | 1956 – 1958 |
| – 91. pontonový prapor | 1958 – 1969 |
| – Vozatajská eskadrona 3 | 1946 – 1950 |
| – Automobilní rota 2 | 1946 – 1950 |
| – velitelství 15. automobilního pluku Terezín | 1978 – 1984 |
| – velitelství 1. brigády materiálního zabezpečení | 1984 – AČR |
| – 11. automobilní prapor | 1961 – 1978 |
| – 1/15. automobilní prapor | 1978 – 1984 |
| – 2. (101.) automobilní prapor | 1984 (1992) – AČR |
| – 22. (3., 102.) automobilní prapor | 1961 (1984, 1992) – AČR |
| – 24. cisternový (4. automobilní) prapor | 1968 (1984) – 1992 |
| – 5. automobilní prapor | 1984 – 1992 |
| – 98. (1.) autobusový zdravotnický prapor | 1967 (1992) – AČR |
| – Zbrojnice 12 | 1946 – 1950 |
| – pobočka 1. zbrojnice Praha | 1950 – 1951 |
| – 4. dělostřelecká základna | 1951 – 1969 |
| – pobočka 2. výzbrojní základny Jaroměř | 1969 – 1992 |
| – pobočka 1. výzbrojní základny Chotěboř-Bílek | 1992 – AČR |
| – 304. strážní rota (prapor) | 1951 (1957) –1960 |
| – 301. strážní rota | 1960 – 1961 |
| – Intendanční sklad 11 | 1946 – 1950 |
| – 4. proviantní sklad (4. sklad proviantu) | 1950 (1953) – 1954 |
| – 4. okruhový (1. armádní) sklad proviantu | 1954 (1958) – 1960 |
| – 1. armádní (okruhový) sklad proviantního materiálu | 1960 (1965) – 1969 |
| – 1. pobočka 1. okruhového skladu proviantního materiálu Rychnovek | 1969 – 1992 |
| – 11. proviantní sklad | 1992 – AČR |
| – Stálá intendanční správkárna (dílna) | 1950 (1953) – 1960 |
| – Výstrojní opravna | 1960 – 1991 |
| – Vojenská nemocnice 11 | 1945 – 1950 |
| – pobočka Ústřední vojenské nemocnice Praha | 1950 – 1951 |
| – Posádková (Vojenská) nemocnice Terezín | 1951 (1960) – 1961 |
| – Pobočka Ústřední vojenské nemocnice Praha | 1961 – AČR |
| – Pobočka 1. zdravotnické brigády Příbram | 1992 – AČR |
| – 3. zdravotnický oddíl | 1961 – 1963 |
| – Výcvikové středisko pro výcvik psovodů a psů | 1951 – 1953 |
| – Výcvikové středisko intendanční služby 1. vojenského okruhu | 1954 |
| – 1. okruhové výcvikové intendanční středisko | 1954 – 1958 |
| – Ženijní zkušební středisko (Zkušební středisko 041) | 1957 (1960) – 1965 |
| – Zkušební polygon Výzkumného a zkušebního střediska 040 | 1965 – 1977 |
| – Středisko 04 Výzkumného ústavu pozemních vojsk | 1977 – AČR |
| – Vojenské politické oddělení Terezín | 1952 – 1956 |
Pozn.:
AČR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení AČR.
2207. Chtěl bych Vás požádat o stručnou historii VVP Libavá. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Vojenský výcvikový prostor (VVP) Libavá vznikl na základě usnesení vlády ČSR z května a září 1946, přičemž v době svého zřízení nesl název Vojenský výcvikový tábor (VVT) u Berouna. Zřizování VVT/VVP začalo v říjnu 1946 a určitou dobu trvalo, než všechny vytipované pozemky o rozloze 324 km2 přešly do vlastnictví vojenské správy. Hranice VVT byly postupně vytyčeny až v následujícím roce a poté docházelo pouze k drobným změnám. Celkově bylo zabráno 24 obcí a osad, které se nacházely na území tehdejších okresů Hranice, Moravský Beroun, Olomouc a Šternberk. I když zmíněné území bylo osídleno zejména odsunovaným německým obyvatelstvem, úplné vysídlení obcí bylo dokončeno v souvislosti s dílčím rozšířením jeho plochy na 336 km2 až v roce 1952, která se v roce 1957 opětně zmenšila na 327 km2.
První větší cvičení se ve VVT uskutečnilo v létě 1948. Nově zřízený tábor podléhal velitelství 3. oblasti v Brně a po jejím zrušení přešel v září 1950 do podřízenosti velitelství 2. vojenského okruhu v Trenčíně. V březnu 1948 došlo k jeho přejmenování na VVT Město Libavá. V uvedené obci se nacházelo velitelství tábora a od října 1948 zde rovněž působil IV. prapor ženijního pluku 3, ke kterému byly povolávány tzv. politicky nespolehlivé osoby. V září 1951 proběhlo přejmenování útvaru na 53. pomocný technický prapor. Přibližně 600 „pétépáků“ vykonávalo práce na střelnicích a komunikacích přímo ve VVT či v přilehlých posádkách. Útvar se v březnu 1952 přestěhoval do Rajhradu a k 1.11.1953 proběhlo jeho přejmenování na 53. technický prapor.
Koncem roku 1950 se ve VVT Libavá konstituovala také 2. kárná rota, u níž byli zařazeni vojáci odsouzení k trestu odnětí svobody za vojenské trestné činy (např. zběhnutí). Počátkem listopadu 1954 byla zrušena a její úkoly převzaly kárné roty v Bochově (VVP Hradiště) a Lešti (VVP Lešť). V lednu 1953 byla do Města Libavá redislokována rovněž 2. silniční rota z Martina, která ale již v říjnu 1955 zanikla.
V listopadu 1952 došlo k přejmenování VVT na Vojenský výcvikový prostor Libavá. Tehdejší VVP čs. armády neměly sloužit pouze pro krátkodobý polní výcvik vojsk, ale počítalo se s několikaměsíčním (až půlročním) vyvedením mimo mírové posádky (v případě VVP Libavá pro 13. mechanizovanou divizi Kroměříž, 14. mechanizovanou divizi Olomouc a 17. střeleckou divizi Opava). Dlouhodobé vyvádění vojsk do výcvikových prostorů se neosvědčilo, protože jednotlivá divizní tábořiště omezovala možnosti provádění střeleb a taktických cvičení. Výcvik se musel částečně odehrávat mimo hranice VVP, kde se často nacházela i palebná postavení dělostřelectva, a proto se od něj od roku 1958 upustilo. Na území VVP Libavá se vzhledem k jeho rozloze (jednalo se o druhý největší výcvikový prostor v Československu) odehrávala nejenom cvičení čs. armády, ale probíhala zde téměř všechna velká spojenecká cvičení armád Varšavské smlouvy (např. Vltava v r. 1966, Šumava v r. 1968, Štít v r. 1972 i 1984). Vzhledem k organizačním změnám v čs. armádě přešel VVP v létě 1958 do podřízenosti velitelství 4. armády, v září 1965 pod velitelství Východního vojenského okruhu, v lednu 1969 k velitelství Středního vojenského okruhu a září 1969 pod velitelství Západního vojenského okruhu.
Po srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy se do VVP Libavá od podzimu 1968 nastěhovaly útvary nově zřízené Střední skupiny sovětských vojsk. Jednalo o součásti 31. tankové divize: 237. tankový pluk, 145. ženijní prapor, 152. prapor oprav techniky a velitelství výcvikového prostoru. U zmíněných útvarů sloužilo okolo 1800 vojáků. Pro jejich potřebu byla předána tzv. Kasárna technického praporu (z r. 1900), Nová kasárna (z r. 1952), sklady a taktéž jim sloužila většina výcvikových zařízení VVP. Pro potřeby ČSLA byla výcviková zřízení ve VVP následně vyhrazena nejprve během 12 dnů v měsíci, později po dobu 6-8 dnů. Využívaly je zejména útvary kroměřížské 3. motostřelecké divize, ovšem pouze na čtvrtinu vyčleněné kapacity. Odsun útvarů 31. tankové divize proběhl v době od 26. února do 6. května 1990 v 21 železničních transportech ze železničních stanic Domašov a Velké Bystřice.
V rámci tzv. odvetných opatření po rozmístění střel s plochou dráhou letu a raket Pershig 2 na území některých evropských států NATO se do Hranic na Moravě v prosinci 1983 přesunula sovětská 122. raketová brigáda s operačně-taktickými raketami OTR-22 (SS-12 Scaleboard). Brigáda měla k dispozici 24 odpalovacích zařízení a 39 bojových raket, přičemž nebyla součástí Střední skupiny sovětských vojsk, nýbrž přímo podléhala staršímu představiteli hlavního velitele Varšavské smlouvy při MNO ČSSR. Palebná postavení pro jednotlivé raketové oddíly vznikla ve VVP Libavá v lokalitách Stará Voda (stanoviště Sever), Zelený Kříž (stanoviště Jih) a Přáslavice (stanoviště Západ). Na území VVP se do lokality Kozlov z Hranic na Moravě v roce 1984 přestěhovala 1857. pohyblivá raketová technická základna, jejímž úkolem bylo skladování, údržba, kontrola a v případě potřeby i přeprava jaderných hlavic a jejich raketových nosičů. Po uzavření sov.-americké dohody o likvidaci raket středního a krátkého doletu se brigáda koncem února 1988 vrátila do SSSR. Palebná stanoviště Sever a Jih převzala čs. armáda a využívala je pro uskladnění munice, zatímco do objektu Západ se přesunul prapor oprav techniky 31. tankové divize a uvolnil ho až při svém odsunu v dubnu 1990. Po odjezdu 122. rb ve VVP setrvala 1857. PRTZ, která nadále zabezpečovala ostatní raketové útvary Střední skupiny vojsk. Do SSSR se vrátila až počátkem dubna 1990.
Ve VVP Libavá během 60. let působil rovněž sklad raketových kapalných pohonných hmot čs. armády. Vznikl v září 1962 jako 14. sklad PHM (VÚ 5130), o dva roky později se změnil na 1. pobočku 15. ústředního skladu PHM (VÚ 5341/A) a v září 1965 na 1. pobočku Ústřední základny PHM (VÚ 1550/1). V květnu 1969 došlo k jeho přestěhování do Lipníku nad Bečvou, kde setrval až do jako 1. pobočka 2. okruhové základny PHM (VÚ 2888/1).
Ve VVT/VVP postupně vznikala výcviková zařízení. Jako první byla již v roce 1947 zřízena pěchotní střelnice Smilov a o rok později tanková střelnice Oderský vrch. Následně je doplnily pěchotní střelnice Strážisko a Velká Střelná, dělostřelecké střelnice Rudoltovice a Nové Oldřůvky, protitanková střelnice Libavský vrch či minometná střelnice Varhošť. V pozdějších letech některé z nich zanikly a nahradily je podle aktuálních potřeb výcviku vojsk jiné. Ve VVP se koncem 60. let nacházely: součinnostní střelnice Velká Střelná, tanková střelnice Přáslavice, tanková průpravná střelnice Smilov, pěchotní střelnice Dalskabát, cvičiště řízení bojových vozidel Smilov, dělostřelecká střelnice Čermná, protitanková střelnice Rudoltovice, letecká střelnice Nová Ves a vodní cvičiště Barnov pro plavby obrněných transportérů či brodění tanků. VVP Libavá se stal jedním ze tří výcvikových prostorů ČSLA, který svoji rozlohou (23×15 km) umožňoval provádění plukovních taktických cvičení s vojsky spojených s bojovou ostrou střelbou (kromě něj i VVP Hradiště a Boletice). Mimo to zde bylo možné realizovat střelby tanků i dělostřelectva tzv. plnou ráží, případně provádět letecké bombardování nebo střelby taktických raket z palebných postavení mimo VVP. Pro cvičící vojska byla v polovině 80. let k dispozici ubytovací zařízení s kapacitou cca 1000 osob. Jednalo se o srubový tábor Smilov (vybudován koncem 70. let), společně s ubytovnami Město Libavá, Přáslavice, Bores a Barnov. O údržbu výcvikových zařízení se v 70.-80. letech staralo od 110 do 190 vojáků a 20 až 30 občanských zaměstnanců (podle existence a náročnosti obsluhy jednotlivých zařízení).
Celková plocha VVP činila v polovině 80. let 32.722 ha a žilo zde v 5 osadách (Město Libavá, Heroltovice, Kozlov, Slavkov a Luboměř) 950 obyvatel, tvořených převážně občanskými zaměstnanci vojenské správy. K dispozici měli 3 mateřské a 2 základní školy, 5 prodejen, 2 restaurace a 10 společenských zařízení, což bylo nejvíce ze všech VVP v ČSSR.
O výkon jednotné státní správy se staral újezdní úřad Vojenského újezdu, který vznikl 1.7.1950 na základně zákona č. 169/1949 Sb. a sídlil v Městě Libavá. Úřad vykonával povinnosti, které by jinak příslušely místním národním výborům (obecním úřadům) a území vojenského újezdu tvořilo jeden správní celek, i když původně náleželo mezi vícero okresů. Správce újezdního úřadu byl jmenován místně příslušným krajským národním výborem po dohodě s orgány vojenské správy (ubytovací a stavební služba MNO).
O hospodářské využití území VVP se staly Vojenské lesy statky, závod Lipník n. Bečvou. Z celkové rozlohy vojenského újezdu bylo v polovině 80. let pro výcvik vyčleněno 11.233 ha, zatímco na lesní plochy připadalo 18.181 ha a zemědělské pozemky představovaly 2089 ha.
Po zániku ČSFR a vytvoření České republiky musela její armáda nahradit specializované výcvikové kapacity, které se nacházely na území Slovenska. Ve VVP Libavá tak byla mimo jiné vybudována pokusná dělostřelecká střelnice Smilov. Počátkem prosince 2003 došlo k přejmenování VVP Libavá na Středisko obsluh výcvikových zařízení Libavá. Jako hlavní subjekt začal místo transformovaného VVP vystupovat Vojenský újezd Libavá. V souvislosti s optimalizací výcvikových kapacit Armády ČR se jeho plocha na základě zákona č. 15/2015 Sb. k 1.1.2016 zmenšila cca o 1/3 na 22.710 ha. Mimo jeho hranice byly vyčleněny všechny sídelní útvary, které nadále působí samostatně: obec Město Libavá s místní částí Heroltovice; obec Kozlov s místní částí Slavkov; obec Luboměř pod Strážnou.
Další informace o Vojenském újezdu Libavá v rámci AČR najdete na: http://www.vojujezd-libava.cz/ .
2206. Chtěl bych Vás požádat o přehled organizačního členění a dislokaci jednotlivých týlových útvarů ČSLA ke konci 80. let minulého století:
* Ústřední muniční základny a jejich pobočky
* Ústřední letecké sklady a jejich pobočky
* Ústřední automobilové sklady a jejich pobočky
* Ústřední výstrojní základny a jejich pobočky
* Ústřední zdravotnické sklady a jejich pobočky
* Okruhové základny PHM a jejich pobočky
* Okruhové ženijní sklady a jejich pobočky
Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V 80. letech 20. století existovaly následující ústřední výzbrojní, muniční, letecké a zdravotnické sklady či základny:
| Ústřední výzbrojní a muniční základny | Ústřední výzbrojní středisko – Praha * pobočka – Babice 1. výzbrojní základna – Mikulovice ve Slezsku * odloučený muniční sklad – Háj ve Slezsku * odloučený muniční sklad – Mladkov * odloučený muniční sklad – Králíky 55. kompletační základna – Týniště nad Orlicí |
| Ústřední letecký sklad | Ústřední letecký sklad – Štěpánov * 1. pobočka – Štěpánov – odloučený sklad – Čeladná – odloučený sklad – Košice – odloučený sklad – Šumperk * 2. pobočka – Bruntál * 3. pobočka – Zvolen * 4. pobočka – Konice * 5. pobočka – Maršová-Rašov |
| Ústřední zdravotnické sklady | 1. zdravotnická základna – Bystřici pod Hostýnem |
Ústřední automobilní a výstrojní základny či sklady nebyly na úrovni MNO organizovány. Přehled okruhových základen PHM a okruhových ženijních skladů je uveden v odpovědi na dotaz čís. 2187.