2250. Dobré dopoledne pane Minaříku, s oblibou čtu Vaše články, a jelikož jste odborník na slovo vzatý, s dovolením mám na Vás prosbu. V letech 1993–1994 jsem sloužil u VÚ 9409 Boletice, konkrétně u 4. samostatného tankového praporu. Má otázka zní, kde by se daly dopátrat historické souvislosti zmíněného praporu? Kdy vznikl, koho byl součástí, jestli měl bojovou zástavu, kdy byl zrušen apod. Mohl byste mi prosím poradit? Předem děkuji za jakoukoliv radu. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi zmiňovaný útvar vznikl na sklonku října 1983 jako 313.samostatný výcvikový tankový prapor (VÚ 9012). Nacházel se ve VVP Boletice v lokalitě Polná na Šumavě a podléhal velitelství 4.armády v Písku. Útvar byl tvořen dvěma výcvikovými tankovými rotami, rotou ošetřování a oprav techniky a četou týlového zabezpečení. Sloužila u něj stovka vojáků a výcvikovou techniku představovalo 30 tanků T-54AM/T-55A. Ke každému tanku byl přidělen pouze řidič. Úkolem praporu bylo poskytovat je pro výcvik útvarů přijíždějících do VVP, které své tanky ponechávaly ve stálých posádkách, aby nedocházelo k jejich nadměrnému opotřebování. Během 2.poloviny 80.let došlo k částečné obměně tankové techniky, když prapor na podzim 1987 získal 10 modernizovaných tanků T-55AM1 se systémem řízení palby KLADIVO a velitelský tank T-55AK. Na počátku prosince 1990 došlo k nahrazení jedné z tankových rot výcvikovou motostřeleckou rotu, která měla k dispozici 15 vozidel BVP-1, přičemž ekvivalentně se snížil počet výcvikových tanků. Zároveň byl prapor podřízen veliteli VVP Boletice. Na konci listopadu 1991 proběhla reorganizace útvaru, který se změnil na 4.samostatný tankový prapor. Nově se skládal ze dvou tankových rot s tanky T-72 (20 ks, u velitelství 1 ks T-72K), jedné mechanizované roty s vozidly BVP-1 (10 ks), roty oprav techniky a čety týlového zabezpečení. Současně se počet příslušníků útvaru zvýšil na cca 140 osob. Na sklonku roku 1993 přestal prapor působit jako samostatný útvar, protože došlo k jeho začlenění do složení Vojenského výcvikového prostoru Boletice (VÚ 9409). O rok později definitivně zanikl.
2249. Zdravím. Chtěl bych se zeptat na V.Ú. 1733 Chrudim. Byl jsem tam na vojně v roce 1988-1990. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený VÚ-1733 se vytvořil 1.září 1961 ve Znojmě jako 21.silniční mostní základna. Jednalo se o nepříliš početný útvar, sloužilo u něj pouze 130 vojáků, který bezprostředně podléhal Náčelníkovi týlu – náměstkovi ministra národní obrany. U základny probíhal odborný výcvik specialistů pro stavební a mostní prapory silničních brigád, přičemž její hlavní součásti představovaly brigádní poddůstojnická škola, školní technická rota a četa přepravních prostředků. V srpnu 1963 se útvar přesunul do posádky Chrudim, kde na počátku září prodělal zásadní reorganizaci na 21.silniční mostní a technickou základnu. Nově do složení útvaru náležely: správa (tj. velitelství), úsek technicko-výrobní (opravna a výrobna; oddělení výroby dřevných konstrukcí), úsek ekonomicko-obchodní (plánovací a nákupní skupina; dopravní skupina; finanční hospodářství útvaru) a úsek skladovací (přejímací a provozní skupina; účetní a poukazovaní skupina; sklady), společně se zkušebním a dokumentačním střediskem. Přípravu specialistů silničního vojska v této době předal nově vytvořených školním praporům silničních brigád. Odloučená část útvaru se nacházela v Pardubicích. Početní stavy se v této souvislosti změnily přibližně na 20 vojáků a 70 občanských pracovníků. Na podzim 1965 proběhly dílčí změny v organizaci základny. V úseku technicko-výrobním místo dosavadního oddělení výroby dřevných konstrukcí vzniklo oddělení výcviku a přípravy materiálu. V úseku ekonomicko-obchodním se plánovací a nákupní skupina změnila na oddělení materiálního zásobování vojsk a finanční hospodářství útvaru na administrativně hospodářské oddělení. Současně se zvýšily počty na cca 60 vojáků a 90 občanských pracovníků. V roce 1967 došlo k dalším úpravám vnitřního složení útvaru, který nadále tvořily: správa, úsek technicko-výrobní (ústřední opravna, výcvikové oddělení), úsek ekonomický a skladovací (oddělení zásobovací, ústřední sklad, administrativně hospodářské oddělení, skupina dopravy a mechanizace) a úsek vývojový a zkušební (vývojové oddělení, zkušební oddělení). Dosavadní početní stavy zůstaly zachovány.
Počátkem září 1969 přešel útvar od MNO do podřízenosti nově vytvořeného velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Zároveň se z jeho složení vyčlenil úsek vývojový a zkušební, ze kterého se stalo Výzkumné a zkušební středisko 170 v Pardubicích. Během následujících 20 let se početní stavy základny postupně snížily z cca 45 vojáků na 35, které doplňovalo okolo 100 občanských pracovníků. V roce 1979 se u úseku technicko-výrobního dosavadní výcvikové oddělení přejmenovalo na oddělení přípravy kádrů. Počátkem roku 1981 nastaly složení ve složení základny dílčí úpravy, když se z úseku ekonomického a skladovacího vyčlenily skupina dopravy a administrativně hospodářské oddělení, které nadále působily samostatně. Zároveň se název uvedeného úseku změnil na zásobovací a skladovací. Od podzimu 1983 se do složení útvaru začlenilo výpočetní středisko a skupina revizí zvedacích mechanismů. Na sklonku roku 1989 vznikla pobočka (s dílnou a skladem) v posádce Martin, ale již k 30.11.1991 byla zrušena.
Další reorganizace útvaru nastala 31.10.1992, když se změnil na 1.silniční mostní a technickou základnu v podřízenosti Vojenského velitelství Západ v Táboře a současně došlo k redislokaci ústředního skladu a výpočetního střediska z Pardubic do posádky Přelouč. Útvar nadále tvořily: správa, oddělení technických revizí, oddělení periodických revizí, úsek technicko-výrobní (ústřední opravna), úsek zásobovací a skladovací (zásobovací oddělení, ústřední sklad), skupina dopravy, administrativně hospodářské oddělení a výpočetní středisko. V rámci útvaru sloužilo cca 20 vojáků a 100 občanských zaměstnanců. Dnem 1.4.1994 došlo k opětnému přejmenování útvaru, tentokrát na 5.silniční materiální a technickou základnu, která byla od Vojenského velitelství Západ převedena do podřízenosti Velitelství logistiky ve Staré Boleslavi. Na sklonku roku 1994 proběhla další reorganizace, během které se útvar rozdělil na Ústřední sklad silničního a železničního materiálu a techniky v Přelouči (VÚ-4978) a Ústřední opravárenskou základnu týlové techniky v Chrudimi (VÚ-1733), přičemž oba útvary nadále působily v podřízenosti Velitelství logistiky. Chrudimský VÚ-1733 svoji činnost ukončil 30.6.1997.
Máte-li zájem o bližší informace, můžete se obrátit na Vojenský ústřední archiv – Správní archiv AČR, náměstí Republiky 4, Olomouc 771 11, kde je uložen archivní fond útvaru.
2248. Marně pátrám po organizaci a vybavení baterie velení a dělostřeleckého průzkumu (byla u každé motostřelecké i tankové divize). Speciálně mě zajímá tato baterie u 19. msd v Plzni. Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl 1.9.1975 jako 19. velitelská baterie náčelníka raketového vojska a dělostřelectva (VÚ 4242) v průběhu přechodu svazku na tzv. typovou organizaci. Baterie se skládala z velitelství, vyhodnocovací ústředny, průzkumné čety, povětrnostní čety, radiové čety, spojovací čety a hospodářského družstva. Materiální vybavení představovaly zejména fotolaboratoř na středním terénním automobilu, dálkový fotografický přístroj DFP-50, dvě dělostřelecké pohyblivé pozorovatelny na obrněných transportérech OT-65DPP, pojízdná radiosondážní stanice RS65D na těžkém terénním automobilu, pojízdná radiostanice R3AT se zařízením T-219, dvě pojízdné radiostanice RM31M, transportér OT-64R-3, přenosné radiostanice R-114, RDM-61M, R809M a R108D. Celkově mělo být u baterie zařazeno okolo 50 vojáků. V roce 1978 byla vyřazena přenosná radiostanice R-114 a jednu z pojízdných radiostanic RM-31M nahradila nová stanice R3D. Od ledna 1981 se název útvaru změnil na 19. baterii velení a dělostřeleckého průzkumu (VÚ 4242). Dosavadní počty osob a techniky zůstaly zachovány, pouze vyhodnocovací ústředna byla přejmenována na průzkumovou ústřednu. Na podzim 1983 se změnila modifikace OT-64 na R-3MT se zařízením T-219. Na podzim 1986 dosavadní dálkoměry OEM-2 a DS-2 doplnil laserový dálkoměr DAK-2. V říjnu 1987 se povětrnostní četa změnila na meteorologickou a došlo k nahrazení zastaralé radiostanice RM-31M za modernější pojízdnou stanici R-3S. Na sklonku roku 1989 baterie obdržela nový počítací stroj. Útvar zanikl 31.10.1991 v souvislosti se zrušením celé 19.motostřelecké divize.
2247. Neměla nebo měla ČSLA u msd zařazen samostatný tankový prapor? Co jsem viděl tak ne. Je to pravda? (odpovídá Pavel Minařík)
U vševojskových divizí čs. armády byly zařazeny samostatné tankové prapory ve dvou obdobích. Nejprve se v letech 1950 až 1969 jednalo o tzv. školní tankové prapory a následně v letech 1969 až 1976 tzv. samostatné tankové prapory.
Školní tankové prapory se vytvořily při celkové reorganizaci čs. armády na sklonku roku 1950 u tankových a mechanizovaných divizí (3.štpr Mladá, 4.štpr Tábor, 5.štpr Žatec, 8.štpr Kolín). Po reorganizaci dalších dvou divizí na mechanizované v květnu 1951 vznikly 13.štpr Kroměříž a 14.štpr Olomouc. Úkolem školních tankových praporů byl výcvik velitelů, střelců a řidičů tanků i samohybných děl. Tomu odpovídalo jejich složení, do kterého patřily čtyři školní roty a rota technického zabezpečení (s četami dílenskou, dopravní a výcvikovou, u které byla soustředěna školní technika v podobě předpokládaných 10 až 15 tanků a tří samohybných děl nebo cvičných pásových vozidel CPV). Od počátku roku 1953 se plánovalo zařazení cca 800 osob u školního tankového praporu tankové divize a okolo 700 vojáků u mechanizované divize. Ve všech případech se jednalo pouze o mírové útvary, které měly při přechodu na válečný stav zaniknout a posloužit pro výstavbu různých mobilizovaných útvarů. Od listopadu 1954 se počet školních rot snížil ze čtyř na tři, přičemž u školního praporu tankové divize se mělo nacházet přibližně 500 vojáků a u školního praporu mechanizované divize 400 vojáků. Od roku 1955 se počet výcvikových tanků zvýšil na 18 až 21 strojů. Během 2.poloviny 50.let postupně zanikly školní tankové prapory u mechanizovaných divizí. Nejprve se tak stalo v říjnu 1957 u 13.štpr v Kroměříži, neboť 3.mechanizovaná divize, jejíž byl součástí, se zařadila mezi svazky na snížených počtech. O rok později zanikl 8.štpr v Kolíně, protože byla zrušena celá 8.mechanizovaná divize. Zbývající mechanizované divize prodělaly ve stejné době transformaci na divizi tankovou (1.md na 1.td) či motostřeleckou (14.md na 14.msd a 14.štpr byl zrušen).
Po celkové reorganizaci armády, provedené na podzim 1958, zůstaly školní tankové prapory zachovány pouze u tankových divizí (3.štpr Mladá, 4.štpr Tábor, 5.štpr Žatec). Ve své podstatě se nyní jednalo o vyčleněný třetí prapor druhosledového tankového pluku, který by se v případě mobilizace vrátil do složení „mateřského“ útvaru. Jádro každého praporu představovaly čtyři školní roty, které doplňovala rota technického zabezpečení. Výcvikové tanky se i s řidiči nacházely u dvou tankových čet roty technického zabezpečení, kterou kromě toho tvořila četa automobilní a četa dílenská. Prapory čítaly cca 200 příslušníků stálého kádru, které doplňovalo cca 150 žáků připravovaných na funkce řidičů a velitelů tanků i samohybných děl. Z bojové techniky měly k dispozici 21 tanků. Po reorganizaci havlíčkobrodské divize na tankovou v roce 1960 vznikl 6.štpr v Jihlavě. V uvedeném roce se počet školních rot u všech praporů (3., 4., 5., 6.štpr) zvýšil na šest a jedna z nich působila jako škola na důstojníky v záloze. U praporu sloužilo okolo 220 příslušníků stálého stavu, 450 žáků a 60 frekventantů ŠDZ. Výcviková technika se rozrostla na 31 tanků. V souvislosti s nárůstem počtů tankové techniky vznikly v roce 1961 školní tankové prapory rovněž u prvosledových motostřeleckých divizí (20.štpr Podbořany, 19.štpr Plzeň, 2.štpr Holýšov, 15.štpr České Budějovice). U zmíněných divizí vzrostl počet tanků v letech 1958 až 1961 ze 127 na 193 a v případě tankových divizí ze 183 na 263, při současném vyřazení 40 samohybných děl u obou druhů svazků. Složení školních tankových praporů u motostřeleckých divizí bylo obdobné jako u divizí tankových, ale měly jen tři školní roty a nižší počty personálů (180 vojáků stálého stavu, 330 žáků a pouze v případě 19.štpr také 80 frekventantů ŠDZ). V následujících letech se počty příslušníků školních útvarů u obou druhů svazků dílčím způsobem měnily podle požadavků na přípravu specialistů. Školní tankové prapory nebyly začleněny do složení motostřeleckých a tankových divizí na snížených a rámcových počtech. V roce 1965 byl 5.štpr v Žatci propůjčen čestný název „Kapitána Jasioka“. V důsledku redislokace milovické tankové divize na Slovensko a převedení na snížené počty zanikl její 3.štpr na sklonku roku 1968. Všechny zbývající prapory svoji samostatnou existenci ukončily k 1.9.1969, kdy byly začleněny do složení „mateřských“ tankových pluků a jejich úlohu převzaly výcvikové divize Východního vojenského okruhu.
Samostatné tankové prapory vznikly 1.9.1969 u motostřeleckých divizí na plných počtech, tj. 2.samtpr Janovicích u 2.msd, 19.samtpr ve Vysočanech u 19.msd a 20.samtpr v Dolním Žandově u 20.msd. V tomto případě již nebyly dislokovány v posádkách tankových pluků, ale u prvosledových pluků motostřeleckých (2. a 19.msd) či v jejich bezprostřední blízkosti (20.msd). Útvary měly zůstat součástí divizí i po přechodu na válečný stav. Samostatný tankový prapor se skládal se ze tří tankových rot, velitelské roty (velitelské družstvo, spojovací četa, ženijní četa, průzkumná četa), technické opravny a čety týlového zabezpečení. Plánované počty útvaru činily 280 vojáků a v jeho výzbroji se nacházelo 31 tanků T-54AM, mostní tank MT-55A (u ženijní čety), vyprošťovací tank VT-55A (u technické opravny), čtyři transportérů OT-64 (dva u spojovací čety ve verzích R2/R3, jeden u ženijní čety, jeden u technické opravny), pět transportérů OT-65 (u průzkumné čety) a jeden transportér OT-810R (u technické opravny). Zmíněné útvary existovaly pouze krátce. Jako první zanikl dnem 1.9.1971 20.samtpr a jeho technika byla využita ke zkušebnímu navýšení počtu tanků u tankových praporů motostřeleckých pluků 20.msd ze 31 na 40. Následně bylo uvedené opatření uplatněno u všech motostřeleckých pluků vševojskových divizí v průběhu jejich přechodu na tzv. typovou organizaci, tj. v letech 1974 až 1980. Samostatný tankový prapor 19.msd byl zrušen k 1.9.1975 a v případě 2.msd se tak stalo 1.9.1976.
2246. Ze zrušené 19.msd zůstal 57.msp „Františka Palackého“, který se přejmenoval na mechanizovaný, a došlo při tom k organizačním změnám. Údajně se v něm vytvořil protiletadlový a protitankový oddíl a další jednotky doznaly změn. Prosím Vás, zdali byste mi mohli sdělit organizaci tohoto pluku po roce 1991(92) a počty osob a techniky. Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Na počátku roku 1990 byla struktura 57. motostřeleckého pluku následující:
zabezpečovací jednotky
– velitelská četa, průzkumná rota, spojovací rota, ženijní rota, rota chemické ochrany;
bojové jednotky
– tři motostřelecké prapory (v každém: spojovací četa, 3 motostřelecké roty, baterie 6 minometů 120 mm tažených za vozidlem Praga V3S, četa protiletadlových střelců S-2M na BVP, družstvo technického zabezpečení, četa týlového zabezpečení, obvaziště),
– tankový prapor (3 tankové roty, družstvo technického zabezpečení, četa týlového zabezpečení, obvaziště),
– dělostřelecký oddíl samohybných houfnic (četa velení, průzkumná četa, 3 baterie po 6 samohybných houfnicích 122 mm Gvozdika, družstvo technického zabezpečení, hospodářské družstvo, obvaziště),
– baterie PTŘS (9 vozidel BRDM-2 s PTRK 9P133 Maljutka-P),
– protiletadlová baterie (8 ks PLdvK vz. 53/59);
týlové jednotky
– rota oprav techniky, rota týlového zabezpečení, obvaziště.
Počátkem dubna 1990 došlo u tankového praporu ke snížení počtu tanků z dosavadních 40 na 31, přičemž počet tanků v četě se změnil ze 4 na 3. Na sklonku téhož roku proběhlo přezbrojení z tanků T-54AM1 se systémem řízení palby Kladivo na modernější verzi T-54AM2.
S nástupem povolanců na počátku října 1991 se 3. motostřelecký prapor změnil na výcvikový s úkolem připravovat velitele a střelce operátory BVP-1 a velitele OT-90 pro Západní vojenský okruh (od 1.1.1992 Vojenské velitelství Západ).
Koncem listopadu 1991 se útvar transformoval na 57. mechanizovaný pluk a byl převeden od rušeného velitelství 19. motostřelecké divize v Plzni do podřízenosti velitelství 20. mechanizované divize v Karlových Varech. Zároveň u útvaru proběhly následující změny:
– všechny motostřelecké jednotky byly přejmenovány na mechanizované,
– u všech mechanizovaných praporů vznikly protitankové baterie o 8 ks PTRK 9K111 Fagot vezených na BVP,
– 1.mechanizovaný prapor zůstal na plných počtech,
– 2.mechanizovaný prapor a tankový prapor měly jednu rotu rámcovou (ostatní jednotky zůstaly zachovány),
– 3.mechanizovaný prapor měl personálně naplněny dvě výcvikové mechanizované roty a jednotky týlového zabezpečení, ostatní součásti byly pouze rámcové),
– dělostřelecký oddíl se reorganizoval na 2 baterie po 8 samohybných houfnicích Gvozdika,
– plukovní protitanková baterie se reorganizovala na protitankový oddíl s 16 vozidly BRDM-2 s PTRK 9P133 Maljutka-P,
– čety protiletadlových střelců S-2M mechanizovaných praporů a družstvo protiletadlových střelců S-2M od velitelské čety pluku byly sloučeny do protiletadlového raketového oddílu o dvou bateriích, vytvořeného na základě dosavadní protiletadlové baterie pluku (výzbroj oddílu tvořily 4 ks PLRK Strela-10M, 4 ks PLdvK vz. 53/59 a 27 ks PLRK Strela-2M),
– rota chemické ochrany byla redukována na četu radiačního a chemického průzkumu,
– složení ženijní roty doplnila ženijní zatarasovací četa s univerzálními minovými ukladači UMU na vozidlech Praga V3S.
Z výše uvedeného je zřejmé, že se u všech druhů dělostřelectva přešlo ze šestidělových baterií na osmidělové.
Od dubna 1992 začal u pluku probíhat taktéž výcvik velitelů i řidičů samohybných houfnic 122 mm a řidičů bojových vozidel Strela-10M pro útvary Vojenské velitelství Západ a Vojenské velitelství Střed. V říjnu 1992 se uskutečnila redukce minometných baterií mechanizovaných praporů na minometné čety se 4 minomety 120 mm.
Na sklonku roku 1992 tvořily 57. mechanizovaný pluk následující součásti:
zabezpečovací jednotky
– velitelská četa, průzkumná rota, spojovací rota, ženijní rota, četa radiačního a chemického průzkumu;
bojové jednotky
– tři mechanizované prapory (v každém: spojovací četa, 3 mechanizované roty, četa 4 minometů 120 mm, protitanková baterie o 8 ks PTRK 9K111 Fagot, družstvo technického zabezpečení, četa týlového zabezpečení, obvaziště – část jednotek byla rámcová či výcviková),
– tankový prapor (2 tankové roty plné, 1 tanková rota rámcová, družstvo technického zabezpečení, četa týlového zabezpečení, obvaziště),
– dělostřelecký oddíl samohybných houfnic (baterie velení, 2 baterie samohybných houfnicích Gvozdika – z toho jedna výcviková, četa technického a týlového zabezpečení, obvaziště),
– protitankový oddíl (baterie velení, dvě baterie PTRK Maljutka-P 9P133 na BRDM-2),
– protiletadlový oddíl (protiletadlová raketová baterie s PLRK S-10M a PLdvK vz. 53/59, protiletadlová raketová baterie S-2M na OT-90);
týlové jednotky
– rota oprav techniky, rota týlového zabezpečení, obvaziště.
Počty osob a techniky se měnily následovně:
| Datum | Vojáků | ST | BVP-1 | OT-90 | ShH | m120 | PTRK | PLdvK | S2M | S10M |
| 1.10.1990 | 1650 *) | 31 | 107 | – | 18 | 18 | 9 | 8 | 30 | – |
| 30.11.1991 | 1690 | 31 | 107 | 6 | 16 | 18 | 40 | 4 | 27 | 4 |
| 31.10.1992 | 1780 | 31 | 107 | 6 | 16 | 12 | 40 | 4 | 27 | 4 |
*) Skutečné počty osob byly nižší, v důsledku odchodu vojáků po podání žádostí o civilní službu.
2245. Dobrý den. Zajímala by mě organizace a počty osob a techniky velitelské roty divize před rokem 1989. Komu byla tato jednotka přímo podřízena? (odpovídá Pavel Minařík)
Velitelská rota nahradila dřívější provozní rotu velitelství divize během přechodu na tzv. typovou organizaci v letech 1974-1980. Do jejího složení náležely motocyklová četa (3 družstva směrníků), velitelská četa (3 strážní družstva) a četa obsluhy (2 automobilní družstva, družstvo technického zabezpečení a osvětlovacích prostředků, hospodářské družstvo). Velitel roty zároveň vykonával povinnosti tzv. správce štábu. Kromě běžné výzbroje patřil do vybavení roty tank velitele divize T-55AK (pouze u tankových divizí), malá koupací souprava, osvětlovací souprava OS 3, šifrová provozovna ŠP-100 na PV3S, pojízdná automobilní dílna PAD-1, automobilní cisterna se stříkačkou CAS 32, 2 automobilní kuchyně POKA 3, polní kuchyňka 50 a různorodá automobilní technika (automobily osobní silniční i terénní, dodávkový, štábní, terénní střední, motocykly a mikrobus). Část techniky patřila mezi tzv. uloženou a nebyla určena pro běžný provoz. Personálně byla u motocyklové a velitelské četa naplněna pouze některá družstva v návaznosti na zařazení divize do tzv. stálé pohotovosti (dvě družstva) nebo svazky na snížených či rámcových počtech (jedno družstvo). U divizí stálé bojové pohotovosti velitelskou rotu tvořilo cca 70 osob.
Počátkem roku 1981 došlo k přejmenování motocyklové čety a jejich družstev na četu a družstva pořádková. Na sklonku následujícího roku složení roty doplnilo družstvo protiletadlových střelců s komplety 9K32M Strela-2M. Ve 2.polovině 80.let bylo materiální vybavení roty rozšířeno o automobilní cisternu na vodu na T-815. V uvedeném složení velitelská rota setrvala až do zániku čs. armády.
Velitel roty coby správce štábu s největší pravděpodobností podléhal náčelníkovi štábu.
2244. Přeji Vám dobrý den. Máte nějaké informace o plk. Viktoru Augustínovi, který zahynul při letecké katastrofě 6.1.1970 jako náčelník stíhacího letectva 7.armády PVOS? Předem moc děkuji za jakékoliv informace. (odpovídá Pavel Minařík)
Viktor Augustin nastoupil vojenskou službu v armádě tzv. Slovenského štátu v říjnu 1943 jako žák školy leteckého dorostu v Banské Bystrici. Zde ho na sklonku srpna 1944 zastihlo vypuknutí SNP. Během bojů s německou armádou byl zraněn a zajat. Za hrdinství projevené v boji byl v roce 1946 vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a Řádem SNP II. třídy.
Po osvobození pokračoval ve výkonu vojenské základní služby. V letech 1946 až 1949 studoval coby délesloužící poddůstojník na Leteckém učilišti v Prostějově a Letecké vojenské akademii v Hradci Králové. Následně byl přijat za vojáka z povolání a sloužil u leteckých pluků v Plzni a Mladé. Od roku 1952 po povýšení na kapitána zastával funkci šturmana u velitelství leteckých divizí v Českých Budějovicích a Mladé. V letech 1953 až 1957 velel v hodnosti majora 2. leteckému stíhacímu pluku v Mladé. Poté studoval na letecké fakultě VA AZ v Brně. V letech 1960 až 1962 velel jako podplukovník 5. stíhacímu leteckému pluku v Líních. Jeho dalším působištěm se stalo velitelství 7. armády PVOS v Praze, kde zastával funkce vedoucího oddělení a skupiny. V říjnu 1968 byl jmenován zasloužilým vojenským letcem ČSSR.
2243. Dobrý den, prosím o informace k vzniku a historii Muniční základny (myslím, že měla označení 52.) se sídlem v Bílku u Chotěboře, okr. Havlíčkův Brod a jí podřízených skladů. V jednom z nich v Hajništi u Nového Města pod Smrkem jsem v roce 1971 sloužil. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar v Bílku vznikl na podzim 1945, přičemž byl označován jako Muniční sklad 1 Sopoty u Chotěboře (VÚ 8905 od r. 1947) a tvořil součást Ústřední zbrojnice Praha. V říjnu 1948 byl Muniční sklad 1 podřízen Zbrojnici 1 Praha a o rok později Zbrojnici 2 Josefov pod novým názvem Muniční sklad I/2 Sopoty (VÚ 6395). Na sklonku roku 1950 se na jeho základě konstituovala 52.zbrojnice (VÚ 6395) označovaná jako Chotěboř–Bílek, která byla podřízena Velitelství dělostřelectva MNO. Velitelství útvaru podléhaly kromě muničního sklad v Chotěboři–Bílku ještě odloučené muniční sklady Květná (I/52) a Chrást (II/52). K 1.10.1951 proběhla reorganizace útvarů zbrojní služby a dosavadní 52.zbrojnice se změnila na 52.dělostřeleckou základnu. Již v únoru 1952 byl muniční sklad v Chrástu vyjmut ze složení útvaru, podřízen Velitelství letectva MNO a reorganizován na 1.muniční sklad leteckého týlu. Od listopadu 1954 náležel do složení 52.dělostřelecké základny taktéž muniční sklad Dobronín. Během reorganizace prováděné k 1.10.1958 došlo k dočasnému zrušení 52.dělostřelecké základny a její muniční sklady Chotěboř-Bílek, Květná a Dobronín byly podřízeny velitelství 53.dělostřelecké základně v Mikulovicích (VÚ 8189).
K obnově 52.dělostřelecké základny (VÚ 3755) v Chotěboři–Bílku došlo v září 1961. Kromě svých původních muničních skladů Chotěboř-Bílek (č. 1), Květná (č. 2) a Dobronín (č. 3) převzala od 55.dělostřelecké základny muniční sklady Babice (č. 4) a Psáry (č. 8), od 4.dělostřelecké základny muniční sklad Dobříš (č. 6) a od 2.dělostřelecké základny muniční sklady Drhovice (č. 5) a Tvoršovice (č. 7). V září 1963 došlo k předání muničního skladu Psáry do podřízenosti 7.armády PVOS a následně z něj vznikl 7. armádní dělostřelecký sklad. V září 1965 předala 52.dělostřelecká základna muniční sklad v Drhovicích do složení 2.dělostřelecké základny Jaroměř a muniční sklad Dobříš do složení 4.dělostřelecké základny Terezín. K 1.10.1968 následovalo odevzdání muničního skladu Babice do podřízenosti Ústředního výzbrojního, zásobovacího a prototypového střediska Praha. Neplánovaně 52.dělostřelecká základna v polovině října 1968 přišla o muniční sklad Květná, který převzala Střední skupina sovětských vojsk.
V září 1969 proběhla opětovná reorganizace 52.dělostřelecké základny (VÚ 3755), tentokrát na 52.muniční základnu (VÚ 3755), přičemž do ní byla včleněna 51.dělostřelecká základna Bohuslavice s pobočkami Bohdalice a Hodslavice, odloučený sklad munice Nové Město pod Smrkem 55.kompletační základny, odloučené sklady munice Vráž u Písku a Drhovice 2.dělostřelecké základny a odloučené sklady munice Travčice, Dobříš a Psáry 4.dělostřelecké základny. Reorganizovaná 52.muniční základna zároveň přešla do podřízenosti nově vytvořeného velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Velitelství základny podléhaly následující muniční sklady: Chotěboř-Bílek (č. 1), Dobronín (č. 2), Tvoršovice (č. 3), Drhovice (č. 4), Vráž u Písku (č. 5), Travčice (č. 6), Dobříš (č. 7), Psáry (č. 8), Bohuslavice nad Vláří (č. 9), Hodslavice (č. 10), Bohdalice (č. 11) a Nové Město pod Smrkem (č. 12).
Následující dvě desetiletí zůstalo složení 52.muniční základny v Chotěboři–Bílku téměř beze změny. Teprve na počátku 90.let došlo k úpravě jejího složení. Nejprve se k 30.11.1991 vrátil do podřízenosti základny muniční sklad v Květné využívaný od roku 1968 sovětskou armádou. Následně došlo k zásadní změně spojené s vytvořením tří operačních velitelství na území Československa, které nahradily dosavadní Východní vojenský okruh pro Slovensko a Západní vojenský okruh pro české země (jemu od 1.9.1969 do 31.12.1991 základna podléhala). Stávající 52.muniční základna k 31.10.1992 předala sklady Bohdalice, Hodslavice a Květná do složení 2.výzbrojní základny Olomouc (podřízené Vojenskému velitelství Střed) a následně se transformovala na 1.výzbrojní základnu (VÚ 3755, podřízenou Vojenskému velitelství Západ) s pobočkami Terezín a Jaroměř (dosavadní 2.výzbrojní základna a její pobočka) a se sklady munice Chotěboř-Bílek, Drhovice, Nové Město pod Smrkem, Dobříš, Travčice, Dobronín, Vráž u Písku, Psáry, Bohuslavice nad Vláří, Babice (převzat od Ústřední muniční základny) a Hněvkovice (převzat od 1.okruhového ženijního skladu). Muniční sklad Tvoršovice jako jediné z podřízených skladových zařízení zanikl. Následně byla 1.výzbrojní základna dnem 1.1.1993 převedena do složení Armády ČR, přičemž sklad munice v Bohuslavicích nad Vláří byl podřízen Ústřední muniční základně.
Muniční sklad v Novém Městě pod Smrkem měl tvořit základ 56.dělostřelecké základny Raspenava, s jejímž zřízením se počítalo na podzim 1957. Vzhledem k nesplnění plánované investiční výstavby začal působit až o rok později jako součást nově zřízené 55.dělostřelecké základny s velitelstvím v Týništi nad Orlicí (VÚ 5747). V září 1963 proběhla reorganizace nadřízeného útvaru na Vojenský opravárenský závod Týniště nad Orlicí (bez krycího čísla) a v září 1967 na 55.kompletační základnu (VÚ 1337). Jak již bylo výše uvedeno v září 1969 se stal součástí 52.dělostřelecké základny (VÚ 3755), respektive od 31.10.1992 na ni navazující 1.výzbrojní základny, převedené k 1.1.1993 do složení Armády ČR.
2242. Dobrý den. Omlouvám se, pokud se tu již odpověď na tento dotaz nachází, ale rád bych se dozvěděl něco o útvarech REB v ČSLA. Jejich vznik, určení, organizaci, podřízenost, technické vybavení, výzbroj a další souvisící informace. Není mi ani známo, že by tento druh vojska byl blíže popsán v dostupné literatuře. (odpovídá Pavel Minařík)
V ČSLA existovaly následující útvary REBu:
| Útvar | Datum | Změna |
| 1.radiový prapor REB (VÚ 7051) | 1.9.1974 30.11.1981 | – zřízen v Kolíně a podřízen ZVO – zrušen |
| 1.radiotechnický prapor REB (VÚ 9009) | 1.9.1978 30.11.1981 | – zřízen v Kolíně a podřízen ZVO – zrušen |
| 1.smíšený pluk REB (VÚ 7082) | 30.11.1981 1.1.1992 1.1.1993 | – zřízen v Kolíně a podřízen ZVO – podřízen Vojenskému velitelství Západ – převeden do složení AČR |
| 3.radiový prapor REB (VÚ 6030) | 1.9.1974 1.9.1978 30.11.1981 | – zřízen v Kolíně a podřízen 1.armádě – redislokován do Mariánských Lázní – zrušen |
| 3.radiotechnický prapor REB (VÚ 4430) | 31.10.1980 30.11.1981 | – zřízen v M. Lázních a podřízen 1.armádě – zrušen |
| 3.smíšený pluk REB (VÚ 8770) | 30.11.1981 1.1.1992 1.5.1992 1.1.1993 | – zřízen v M. Lázních a podřízen 1.armádě – podřízen Vojenskému velitelství Západ – přečíslován na 2.smp REB, redislokován do Lipníku nad Bečvou a podřízen Vojenskému velitelství Střed – převeden do složení AČR |
| 4.radiový prapor REB (VÚ 4961) | 1.9.1978 31.12.1989 | – zřízen v Č. Krumlově a podřízen 4.armádě – reorganizována na 4.smp REB |
| 4.smíšený pluk REB (VÚ 4961) | 31.12.1989 31.10.1991 1.2.1992 1.5.1992 1.1.1993 | – zřízen v Č. Krumlově a podřízen 4.armádě – podřízen VVO (od 1.1.92 Voj. vel. Východ) – redislokován do Štúrova – přečíslován na 3.smp REB – převeden do složení ASR |
| 7.radiotechnický prapor REB (VÚ 3234) | 1.9.1974 1.1.1976 30.11.1991 | – zřízen v Č. Budějovicích a podřízen 7.A PVOS – podřízen Velitelství PVOS – reorganizován na 4.rtp REB |
| 4.radiotechnický pluk REB (VÚ 3234) | 30.11.1991 1.1.1993 | – zřízen v Č. Budějovicích a podřízen Velitelství letectva a PVO – převeden do složení AČR |
Středisko radiotechnické kontroly REB (VÚ 2119) | 1.9.1974 31.10.1992 1.1.1993 | – zřízeno v Kolíně a podřízeno MNO – reorganizováno na 61.středisko radiotechnické kontroly REB – převedeno do složení AČR |
| 6.středisko přípravy specialistů REB (VÚ 1544) | 31.10.1992 1.1.1993 | – zřízeno v Kolíně a podřízeno FMO – převedeno do složení AČR |
| 1.radiotechnický prapor REB (VÚ 3694) | 31.10.1992 1.1.1993 | – zřízen v Hlohovci a podřízen 1.divizi PVO – převeden do složení ASR |
Složení a vybavení 3.smíšeného pluku REB je uvedeno v odpovědi na dotaz čís. 2015. Obdobnou organizaci a výzbroj měly i ostatní pluky.
2241. Dobrý deň, mám otázku na p. Minaříka. Vo Vašej publikácii „ŠTAIGL, Jan – MINAŘÍK, Pavel: Dislokácia a krycie čísla jednotiek, útvarov a zariadení čs. armády a vojsk ministerstva vnútra na Slovensku 1945–1992“. sa medzi mnohými útvarmi a jednotkami nachádzajú so samostatným krycím číslom aj roty VGPL. Zaujíma ma aká bola ich úloha v rámci nadriadenej divízie, ich organizačná štruktúra a výzbroj. Vyvstáva mi aj otázka prečo vôbec mali tieto roty vlastné krycie čísla?
Obdobnú otázku mám pre Rotu/y protileteckej obrany (napr č. 7 Prešov). Zaujíma ma aká bola ich úloha či poslanie v rámci nadriadeného stupňa, ich organizačná štruktúra a výzbroj. Ďakujem za Vašu odpoveď. (odpovídá Pavel Minařík)
Roty VKPL (tj. velkých kulometů proti letadlům) byly v letech 1945-1950 přiděleny vševojskovým divizím a brigádám, tankovému sboru a Učilišti obrany proti letadlům. Na podzim 1945 vzniklo 18 rot, jejichž počet se v říjnu 1947 snížil na 16 (zanikly dvě divize). Úkoly obrany proti vzdušnému napadení by zřejmě plnily po četách u jednotlivých útvarů. Z počátku měly jednotypovou organizaci a tvořily je tři čety (po 2 VKPL) a pomocné družstvo. U roty mělo sloužit cca 60 osob. K 10.1949 proběhlo přejmenování rot VKPL na roty KPL. Zároveň se začala jejich organizace a počty diferencovat podle příslušnosti ke konkrétnímu svazku. U divizí na tzv. plných počtech dislokovaných u hranic se SRN se skládaly ze tří čet o dvou družstvech (celkem 12 VKPL a 100 osob), v případě divizí na tzv. normálních počtech, tankového sboru a učiliště zůstala zachována dosavadní organizace a počty, zatímco u tzv. rámcových divizí (v SV Čechách a na S Moravě) byl k rotě přidělen pouze její velitel. Roty VKPL disponovaly různorodou výzbrojí, kterou představovaly jak sovětské 12,7mm PL kulomety vz. 38S, tak kořistní 20mm čtyřkanony vz. 38N či 20mm trojkanony vz. 151N. Z logistických důvodů byly roty přičleněny k některému pěšímu útvaru (pluku či praporu) nebo tankovému svazku (brigádě), který je materiálně i finančně zabezpečoval. Samostatná krycí čísla jim byla přidělena až v říjnu 1949, pravděpodobně z důvodů materiálové evidence. Při reorganizaci, uskutečněné na sklonku roku 1950, roty VKPL zanikly a ve složení vševojskových svazků je nahradily protiletadlové oddíly či baterie.
Roty protiletecké obrany (PO), které vznikly 1.10.1949, tvořily součást ženijního vojska a ve své podstatě se jednalo o předchůdce pozdějších útvarů civilní obrany. Jejich úkolem bylo odstraňování následků leteckého bombardování a tomu odpovídala i organizační struktura. Do složení roty PO náležela požární četa, ženijní četa, asanační četa (tj. odmořovací) a spojovací družstvo. U roty mělo sloužit cca 160 vojáků. Celkově vzniklo 7 rot PO (poslední až 15.12.1949), které byly podřízeny velitelství vojenských oblastí. Z logistických důvodů byly opětně přiděleny do materiální a finanční péče nejbližšího ženijního útvaru (pluku či praporu). V únoru 1950 došlo k jejich převedení od ženijního vojska k pěchotě. Při reorganizaci, provedené k 1.10.1950, byly roty PO zrušeny. Na jejich existenci počátkem roku 1952 navázaly prapory Civilní obrany (Praha /od 1.11.1952 pluk/, Brno, Bratislava, Plzeň, Ostrava) zřízené v rámci PLOSÚ a následně předané k Ministerstvu vnitra.
2240. Dobrý den, víte, jak byla v 80-tých letech složena stavební vojska? Jaké útvary, čísla a posádky byly? Nastoupil jsem 3.1.1989 do přijímače do Zastávky u Brna – nebyla to ale posádka stavebního vojska – byla tam myslím raketová základna – snad obrana Brna, někdo tehdy i říkal, že tam jsou SS 20. Nevím a tehdy mě to jako nyní nezajímalo… Po přijímači jsem byl převelen do Horních Počápel – to vím, že jsme byli odloučené pracoviště, tam byli hlavně bigoši a ženisti, byl tam cvičák na stavění pontonových mostů přes Labe a jiné toky. Druhý rok jsem byl převelen na stavbu Vojenské nemocnice – nového pavilonu a další odloučenou posádku jsme měli v Motole. Nynější Zámek Motol. Velel nám kpt. Bango. Základnu jsme měli v Chrudimi. Nedokáži ale nikde najít čísla útvarů. Nemám ani vojenskou knížku, protože jsem ji odevzdal, odešel jsem 3 měsíce před koncem řádné vojenské služby do civilu a šel jsem pak na 4,5 měsíce na civilku. Snad jsem měl jako hlavní útvar 5136 v Chrudimi. Předem moc děkuji za rady nebo tipy, kde ty informace zjistit. Snad pak budu moci pátrat po bývalých spolu stavebnících. (odpovídá Pavel Minařík)
Stavební útvary ČSLA, existující v 80.letech, byly podřízeny Hlavní stavební a ubytovací správě MNO, a to buď přímo, nebo prostřednictvím velitelství 1. a 2.silniční stavební brigády (podléhaly jim 1., 101. až 107.silniční stavební prapor /silstavpr/, společně s 1. a 2.silniční strojní rotou). Jedinou výjimku představoval stavební útvar, který realizoval výstavbu jaderné elektrárny Dukovany (111.silstavpr) a byl podřízen velitelství ZVO. Stavební útvary se v rámci tzv. odborné stavební přípravy podílely na investiční výstavbě jak pro potřeby rezortu obrany (např. budovaly areály vojenských škol a výzkumných ústavů, objekty PVOS, kasárna), tak civilního sektoru (např. bytová výstavba či budování jaderných elektráren Dukovany, Jaslovské Bohunice, Mochovce, Temelín). Na části akcí participoval rovněž oborový podnik Vojenské stavby, pro jehož potřeby byly vyčleněny kapacity 1.silstavpr přidružené stavební výroby.
Přehled silničních stavebních útvarů HSUS/MNO:
| Útvar | Organizační změny | Dislokační změny |
| 1. silstavb (VÚ 8103) | 1.1.1976 – zřízena 31.12.1991 – 6.stavební základna 1.1.1993 – převedena do AČR 31.12.1994 – zrušena | 1.1.1976 – Pardubice |
| 2. silstavb (VÚ 3433) | 1.10.1975 – zřízena 31.12.1991 – 60.stavební základna 1.1.1993 – převedena do ASR | 1.10.1975 – Bratislava |
| 1. silstavpr přidružené stavební výroby (VÚ 3513) | 1.1.1964 – zřízen 31.12.1991 – zrušen | 1.1.1964 – Horní Počernice |
| 101. silstavpr (VÚ 7812) | 1.1.1974 – zřízen 31.12.1991 – 601.základna USS 31.12.1992 – 67.základna USS a převedena do AČR 31.12.1994 – zrušena | 1.1.1974 – Opava 1.10.1975 – Vyškov |
| 102. silstavpr (VÚ 5251) | 1.5.1974 – zřízen 31.12.1991 – 603.základna USS 1.1.1993 – převedena do ASR | 1.5.1974 – Liptovský Mikuláš |
| 103. silstavpr (VÚ 3329) | 1.9.1974 – zřízen 31.12.1991 – 62.základna USS 1.1.1993 – převedena do AČR 30.6.1994 – zrušena | 1.9.1974 – Klecany |
| 104. silstavpr (VÚ 4280) | 1.9.1974 – zřízen 31.12.1991 – 64.základna USS 1.1.1993 – převedena do AČR 31.12.1994 – zrušena | 1.9.1974 – Jince 1.10.1986 – Nepomuk 1.12.1990 – Plzeň-Škvrňany |
| 105. silstavpr (VÚ 8070) | 1.10.1975 – zřízen 31.12.1991 – 604.základna USS 1.1.1993 – převedena do ASR | 1.10.1975 – Bratislava |
| 106. silstavpr (VÚ 5569) | 1.1.1976 – zřízen 31.12.1991 – 605.základna USS 1.1.1993 – převedena do ASR | 1.1.1976 – Liptovský Mikuláš 1977 – Michalovce 1978 – Liptovský Mikuláš 1981 – Jaslovské Bohunice 1986 – Levice 1990 – Bratislava |
| 107. silstavpr (VÚ 5136) | 1.1.1976 – zřízen 31.12.1991 – 65.základna technického zabezpečení 1.1.1993 – převedena do AČR 30.6.1994 – zrušena | 1.1.1976 – Chrudim 1.10.1990 – Opatovice n. L. 15.10.1991 – Dašice |
| 108. silstavpr (VÚ 5919) | 1.2.1977 – zřízen 31.12.1991 – 61.základna USS 1.1.1993 – převedena do AČR 31.12.1994 – zrušena | 1.2.1977 – Kostelec n.L. 1981 – Praha-Ruzyně |
| 109. silstavpr (VÚ 6818) | 1.9.1976 – zřízen 31.12.1991 – zrušen | 1.9.1976 – Stará Boleslav |
| 110. silstavpr (VÚ 4584) | 15.11.1976 – zřízen 31.12.1991– 602. základna USS 1.1.1993 – převedena do ASR | 15.11.1976 – Brno 1.4.1981 – Vyškov 1.4.1991 – Zbraslav u Brna 31.12.1992 – Lešť |
| 111. silstavpr (VÚ 5198) | 1.1.1980 – zřízen 31.12.1990 – zrušen | 1.1.1980 – Kramolín |
| 112. silstavpr (VÚ 2797) | 30.11.1981 – zřízen 31.12.1991 – 63.základna USS 1.1.1993 – převedena do AČR 31.12.1994 – zrušena | 30.11.1981 – Horažďovice 31.10.1988 – České Budějovice |
| 113. silstavpr (VÚ 3622) | 31.10.1985 – zřízen 31.12.1990 – zrušen | 31.10.1985 – Týn nad Vltavou |
| 114. silstavpr (VÚ 7253) | 4.1986 – zřízen 31.12.1990 – zrušen | 4.1986 – Levice |
| 115. silstavpr (VÚ 3704) | 31.10.1986 – zřízen 31.12.1990 – zrušen | 31.10.1986 – Týn nad Vltavou |
| 116. silstavpr (VÚ 2980) | 31.10.1988 – zřízen 1.6.1993 – zrušen | 31.10.1988 – Horažďovice 1.4.1991 – Kynšperk |
| 1.silniční strojní rota (VÚ 4384) | 1.1.1976 – zřízena 30.11.1981 – zrušena | 1.1.1976 – Pardubice |
| 2.silniční strojní rota (VÚ 4828) | 1.10.1975 – zřízena 30.11.1981 – zrušena | 1.10.1975 – Bratislava |
| 1. výcvikové a posilové středisko stavebních specialistů (VÚ 3514) | 30.11.1981 – zřízeno 31.12.1991 – 66.základna výcviková a zásobovací 31.12.1994 – zrušena | 30.11.1981 – Chrudim 1.4.1994 – Dašice |
Rakety SS-20 se mimo teritorium SSSR nenacházely, protože ani z území Velké Británie by nedostřelily do USA, zatímco ze svých posádek v příhraničních vojenských okruzích SSSR (Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina) mohly bez problémů zasáhnout cíle až po Velkou Británii.
Vámi zmiňovaný útvar v Zastávce u Brna mohla být buď Protiletadlová raketová skupina S-200 VEGA v Rapoticích (což je pravděpodobnější) nebo 8.protiletadlový raketový oddíl v Omicích disponující PLRK S-125M NĚVA. Obě jednotky podléhaly velitelství brněnské 76.protiletadlové raketové brigády. V zámku Motol se taktéž nacházela část jednotek 108.silstavpr z Prahy-Ruzyně.
Útvary dislokované v Horních Počaplech jsou uvedeny v odpovědi na dotaz čís. 2135.
Archivní fond Vašeho mateřského útvaru, tj. 107.silničního stavebního praporu (VÚ 5136), je uložen ve Vojenském ústředním archivu – Správním archivu AČR (náměstí Republiky 4, Olomouc 771 11). Zde by se mohly nacházet i Vaše vojenské personální doklady se záznamy o průběhu služby.
2239. Děkuji za informace, které získávám z Vojenství. Zvláště se zajímám o posádku Terezín, zjišťuji, že mám mezery. O politickém oddělení uvedeném v tabulce terezínských útvarů čtu poprvé, o náplni jeho práce nemám tušení. (odpovídá Pavel Minařík)
Samostatná vojenská politická oddělení (VPO) existovala v letech 1951 až 1989. Důvodem jejich vzniku byla snaha oprostit politická oddělení svazků od řízení stranicko politické práce útvarů, ústavů a zařízení přímo podřízených vojenským okruhům a MNO. Činnost VPO z počátku řídily politické správy vojenských okruhů, v letech 1958 až 1969 přímo HPS ČSLA, respektive Politická správa pro přímo podřízené součásti MNO, a následně opět politické správy vojenských okruhů.
VPO Terezín vzniklo v červenci 1952 a svoji činnost ukončilo říjnu 1956. Do jeho působnosti náležely: 63.ženijní pluk Terezín, 105.plamenometný prapor Liberec, 1.silniční rota Kadaň, 2.vozatajská rota Terezín, 304.strážní prapor Terezín, Stálá intendanční dílna Terezín, Výzkumná stanice padáků Boreček, 4.tanková základna Stráž pod Ralskem, Hlavní sklad ženijní munice Jánská, 4.sklad proviantu Terezín, Správa náčelníka přepravy vojsk II.řádu Ústí nad Labem, Správa vojenského správce železničního úseku a stanice Ústí nad Labem, Vojenská stavební správa Liberec, Vojenská stavební správa Litoměřice, Vojenská stavební správa Ústí nad Labem, Posádková nemocnice Terezín, Vojenský léčebný ústav Teplice, Vojenská zotavovna Maxičky, Vojenská zotavovna Souš, Nižní vojenský soud Litoměřice, Nižní prokurátor soud Litoměřice, Středisko pro výcvik psovodů a psů Grabštejn, 1.kárná rota Mimoň, Podnikové ředitelství vojenských lesů Mimoň, Ředitelství vojenských lesů a statků Stráž pod Ralskem, Správa vojenského výcvikového prostoru Mimoň, Újezdní úřad Ralsko a Posádková správa Litoměřice.
2238. Zdravím. Tankový pluk 4 Dvory–České Budějovice. Proč byl zrušen dr. Husákem? Můj velitel roty podpor. Průšek, velitel čety por. Václavík. Jeho otec byl velitel Západního vojenského okruhu. Kde je tedy standarta pluku? Dík za info. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený 4.tankový pluk se nacházel v posádce Přáslavice a zanikl již k 31.5.1966, kdy byl prezidentem ČSSR Antonín Novotný.
Jestliže se ptáte na útvar dislokovaný v Českých Budějovicích, tak se jedná o 20.tankový pluk „Čs.-bulharského přátelství“. Útvar byl zrušen dnem 28.2.1990 nařízením náčelníka GŠ ČSLA – 1.ZMNO ČSSR genplk. Ing. Miroslava Vacka k realizaci organizačních, mobilizačních a dislokačních změn v roce 1989 a jejich zámyslu na rok 1990, vyplývajícím z usnesení Rady obrany státu přijatého dne 27.1.1989 o snížení počtu osob, výzbroje a organizačních změnách do roku 1990. Kromě jiného se z výzbroje čs. armády vyřazovalo 850 tanků.
Společně s 20.tp byly zrušeny mírově existující tankové pluky v Čáslavi a Plzni. Kromě toho zanikly rovněž tři válečně vytvářené tankové pluky a záložní motostřelecká divize o třech plucích motostřeleckých a jednom pluku tankovém.
Bojová zástava útvaru byla po jeho zrušení uložena ve Vojenském historickém ústavu Praha, kde se nachází i dnes.
2237. Zajímalo by mě složení oblastní správy výchovy a osvěty u velitelství oblastí v období 1945-1950. Máte k tomu nějaké informace? (odpovídá Pavel Minařík)
Organizační struktura správy výchovy a osvěty u oblastí (1. až 4.), tj. operačních velitelství, se v letech 1945 až 1950 vyvíjela následovně:
| 1.10.1945 | květen 1946 | 1.10.1946 | duben 1948 | 1.10.1949 |
| oddělení | oddělení | skupina | skupina | skupina |
| – osobní a organizační | – osobní a organizační | – organizační a osobní | – organizační | – organizační a osobní |
| – výchovy a osvěty | – morálně politické výchovy | – morálně politické výchovy | – mravní a politické výchovy | – mravní a politické výchovy |
| – informační | – osvětové | – osvěty | – osvětové činnosti | – všeobecně politická |
| – tiskové | – tiskové | – tisku | – tisková | – školení důstojnického sboru |
| – branné a tělesné výchovy | – branné *) a tělesné výchovy | – tělovýchovy (do 15.5.1947) | — | – osvětová |
| – intendance | – zásobovací | – pomocná kancelář | – pomocná kancelář | – pomocná kancelář |
*) Dnem 15.7.1946 byla působnost v oblasti branné výchovy převedena na nově zřízený Hlavní inspektorát branné výchovy.
2236. Dobrý den, chtěl jsem se zeptat, jaké útvary byly dislokovány v kasárnách Braňany-Kaňkov, okr. Most a zda ve zdejších kasárnách byly uskladněny operačně taktické rakety Točka a Luna. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Obec Braňany-Kaňkov není uváděna mezi posádkami poválečné čs. armády. Nachází se sice v blízkosti města Bílina, ale v jeho případě naše armáda sídlila na zámku a v místní části Chudeřice.
V posádce Bílina se v letech 1945 až 1992 vystřídaly následující součásti čs. armády:
| – pěší pluk 5 (velitelství Bílina, I. prapor Chudeřice) | VI/1945 – IX/1945 |
| – dělostřelecký oddíl 182 (182. protiletadlový oddíl) Chudeřice | 1946 (1950) – 1951 |
| – 4.rota 57. pomocného technického praporu | 1951 – 1952 |
| – 66. (pomocný) technický prapor | (1952) 1953 – 1954 |
| – 59. (pomocný) technický prapor | 1953 (1953) – 1957 |
| – 181. protiletadlový dělostřelecký pluk | 1957 – 1958 |
| – 1. armádní automobilní (a traktorový) sklad | (1958) 1964 – 1965 |
| – Okresní vojenská správa | 1956 – 1960 |
| – 54. silniční prapor | 1965 – 1976 |
| – 251. silniční prapor | 1976 – 1991 |
| – 1. prapor materiálního zabezpečení | 1991 – 1993 |
| – velitelství 2. automobilní brigády | 1961 – 1984 |
| – velitelství 11. brigády materiálního zabezpečení | 1984 – 1992 |
Zámek byl pro potřeby ubytování vojsk využíván do června 1954. Následně v něm působily: pobočka knihovny Univerzity Karlovy, státní okresní archiv, regionální muzeum a okresní vojenská správa (zrušena 1960). Vojenské útvary poté využívaly Kasárna 25.února v Bílině-Chudeřicích (název pocházel z období po 9.5.1955).
V posádce Bílina nebyly uskladněny taktické ani operačně-taktické rakety. Ty se nacházely u útvarů raketového vojska pozemního vojska, případně ve skladových zařízeních výzbrojní služby. Kromě toho bylo v nedalekém Červeném Újezdu ve 2.polovině 60.let vybudováno úložiště jaderné munice, které v letech 1969 až 1990 využívala pohyblivá raketová technická základna sovětské armády.
Doplnění předcházející odpovědi:
Po zveřejnění odpovědi na dotaz se nám ozval jeden z návštěvníků stránek a díky dodatečným informacím o vojenském objektu v Kaňkově-Braňanech se podařilo identifikovat jednotku i nadřízený útvar, kterému podléhala.
V objektu Kaňkov-Braňany se nacházela automobilní výcviková rota 3. provozního praporu (VÚ 2763) 3. divize PVOS (VÚ 8271). Velitelství útvaru, velitelská četa, rota týlového zabezpečení a automobilní dílna byly dislokovány v Žatci, rota bojového velení a sklad PHM ve Větrušicích, ženijní rota v obci Poláky a výcviková rota kuchařů ve Staňkovicích.