2265. Slavila československá armáda před válkou nějaký svátek, například jako byl u lidové armády po válce slaven 6. říjen? (odpovídá Pavel Šrámek)
Zpočátku československá branná moc slavila jen 28. říjen, den vyhlášení samostatnosti Československa. V tento den měly všechny posádky slavnostní přehlídku, při které pronesl nejstarší z přítomných velitelů proslov o významu tohoto dne. Následně se konaly tělocvičné nebo jiné vhodné slavnosti, kasárny a jiné vojenské budovy byly vyzdobeny prapory ve státních barvách. Dne 30. června 1928 vyšlo nařízení ministra národní obrany F. Udržala o prohlášení 2. července, výročí bitvy u Zborova, za svátek všech útvarů, ústavů a úřadů československé branné moci. Všem složkám československé branné moci bylo nařízeno, aby každý rok 2. července výročí bitvy u Zborova důstojně oslavily podobně jako 28. říjen. Koncem 30. let přibyla ještě vzpomínka na prezidenta T. G. Masaryka dne 7. března. Místo obvyklého zaměstnání dopoledne měly všechny útvary nastoupit k slavnostnímu aktu, kde zazněl předepsaný projev oslavující T. G. Masaryka.
2264. Nemáte prosím více informací o skupině bojového letectva leteckých jednotek podřízených IV. armádě a o jejich případných cílech jako je tomu u skupiny Černohlávek? Uvádí se, že se měly provádět nálety v prostoru Mistelbach – Hollabrunn na území bývalého Rakouska. A popř. ještě údaj o počtech letounů Ab-101 ve stavu těžkých bombardovacích letek v době branné pohotovosti státu? (odpovídá Pavel Šrámek)
Ke skupině bojového letectva IV. armády se bohužel žádné dokumenty z podzimu 1938 nedochovaly. Pokud jde o případné cíle jejího útoku, jediná konkrétní informace je obsažena v instrukci velitele IV. armády z 29. 9. 1938. V ní se skutečně uvádí, jak zmiňujete, že bojové letectvo mělo připravit bojovou činnost hlavně v prostoru Mistelbach – Hollabrunn.
Pokud jde o počty letounů Ab-101 ve stavu těžkých bombardovacích letek, dochoval se přehled z 12. 9. 1938, podle kterého letky 81 až 84 žádné letouny Ab-101 ve stavu neměly, letky 85 a 86 měly každá po dvou letounech Ab-101. Jaký byl stav za branné pohotovosti státu, nevíme. Dochoval se sice výkaz z 25. 9. 1938, ten však uvádí pouze celkové počty letounů u jednotlivých letek, bez uvedení jejich typů. Podle tohoto výkazu měly letky 82, 84, 85, 86 po 8 letounech, letka 81 7 letounů a letka 83 9 letounů. Příloha rozkazu leteckého pluku 6 z listopadu 1938 však hovoří o přemístění III/6. perutě dne 30. října, a to letounů MB-200 a Ab-101. Takže nějaké letouny Ab-101 u letek 85 a 86 za branné pohotovosti podle všeho byly.
Pro zajímavost lze uvést, že z výše zmíněného přehledu z 12. 9. 1938 vyplývá, že se plánovalo ještě na podzim 1938 po dodání nových letounů A-304 a MB-200 v rámci přezbrojení letectva přidělit vždy čtyři kusy Ab-101 ke všem bombardovacím letkám (lehkým i těžkým).
2263. V minulosti jste v odpovědi č. 49 uvedli základní informace o pracovních praporech po Mnichovu 1938. Nemáte k dispozici o těchto jednotkách nějaké další informace? Třeba, zda byly po okupaci v březnu 1939 zrušeny, nebo přešly do protektorátních struktur. Není k tomuto nějaká literatura? (odpovídá Pavel Šrámek)
K pracovním praporům vzniklým po Mnichovu 1938 bylo publikováno jen málo informací. Zmiňuje je kniha „Plzeňská čára“ autorů J. Frančíka, V. Bednára, O. Gregara a M. Jenčíka z roku 2019, která na stranách 363 a 364 uvádí základní informace a tabulkovou organizaci i početní stavy. Osudy pracovních praporů po německé okupaci v březnu 1939 ale neuvádí. O pracovním praporu 304, který vznikl v lednu 1939 a podílel se na stavbě dálnice v Chřibech, píše kniha P. Zrny a B. Žižlavského „Chřiby stopami dálnice“ z roku 2020 na stranách 59–60. Ani zde se ale o osudech po německé okupaci nepíše.
Podařilo se nám zjistit podrobnější údaje k pracovním praporům 401 a 402. Pracovní prapor 401 vznikl 20. 10. 1938 s velitelstvím ve Zlíně. Měl čtyři roty, z toho 1. a 2. rotu v Uble, 3. rotu v Pozděchově a 4. rotu v Otrokovicích. 3. rota fungovala jen formálně, nepodařilo se ji vytvořit a do konce roku 1938 zanikla. Někdy v únoru 1939 zanikla i 4. rota a prapor měl nadále jen dvě roty. Ke zrušení pracovního praporu 401 došlo v červnu 1939. Pracovní prapor 402 vznikl 15. 11. 1938 s velitelstvím v Místku. Měl tři roty, a to 1. rotu v Místku, 2. rotu ve Frýdlantu nad Ostravicí a 3. rotu ve Velkých Karlovicích. Likvidace praporu začala v srpnu a skončila v září 1939.
2262. Dobrý den. Ve Vašem článku „Odhodlání versus loajalita“ rovněž zmiňujete úvahu gen. Luži, ve které mimo jiné napsal: „Propagovali jsme důkladně humanitní filozofie, pacifismus, panevropanství, internacionalismus a podařilo se nám úspěšně vštípiti zdravému a inteligentnímu národu překultivovanou dekadentní filozofii, neshodující se se skutečnými požadavky doby.“ (s. 83). Dále píšete, že tato úvaha byla reakcí na anketu Armáda 1938, kterou nařídil Hlavní štáb v říjnu a listopadu 1938. Některé z výsledků anketu jste publikoval s dr. Minaříkem v časopise Historie a vojenství (6-97, 2/98). Úvaha gen. Luži však součástí publikovaných dokumentů není. Zajímá mne, zda byla úvaha/memrandum gen. Luži publikováno někde jinde, či zda by jej bylo možno případně publikovat na stránkách vojenstvi.cz.
V článku „Odhodlání versus loajalita“ také naznačujete, že spolu s gen. Lužou se nad společensko-politickou situací mohli zamýšlet i jiní vojáci. (Výsledkem ankety, která byla charakteristická často až hyperkritičností k sobě i druhým, byl podrobný popis průběhu mobilizace, zaznamenání zkušeností ze spolupráce s civilními orgány a ojediněle i hlubší úvaha. – s. 83). Je k tomu možno uvést další podrobnosti? Kteří další vojáci komentovali v anketě politickou situaci po Mnichovu? Jaké byly jejich názory a návrhy řešení? S díky a vřelými pozdravy. (odpovídá Pavel Šrámek)
Text generála Luži vzniklý v rámci odpovědi na anketu Armáda 1938 je obsáhlý, zahrnuje celkem 13 bodů. Vámi dotazovaná část je uvedena v bodu XII (Propaganda a školní výchova). Pokud je mi známo, nebyla dosud publikována. S kolegou Minaříkem jsme ve Vámi zmiňovaném čísle Historie a vojenství 1998/2 publikovali vybrané části bodů I, III, V a IX.
Lužův text je v rámci ankety Armáda 1938 ojedinělý, ostatní se ve svých odpovědích věnovali především vojenské problematice. Názory vojáků na soudobou politickou situaci se však objevily v jiných dokumentech vojenské správy. Například náčelník Hlavního štábu generál Ludvík Krejčí se 16. října 1938 vyjádřil v obsáhlém memorandu. V prvé řadě uvedl, že je nutné, aby byla ústavně zaručena nedotknutelnost branné moci a obrany státu ze strany místních vlád a politických stran. To měla podle jeho představ zajistit hlava státu jako vrchní velitel branné moci, které by se přímo podřídil Generální inspektorát a Hlavní štáb, jež by tak mohly důrazněji prosazovat zájmy obrany státu. K pozici armády v budoucnosti jednoznačně napsal: „Pokud jde o věci vojenské, je zřejmé, že armáda musí být společná, musí míti jednoho velitele a musí býti spravována společným ústředím. Armáda musí míti také společný velitelský sbor, jednotnou velící řeč a jednotné předpisy a hlavně jednotné technické názvosloví.“ Kromě záležitostí vojenských měly zůstat společné záležitosti zahraničněpolitické, finanční, dopravní, národohospodářské a také parlament. Vzhledem ke špatným zkušenostem při spolupráci s civilními bezpečnostními orgány Ludvík Krejčí dále navrhl podřídit veškeré ozbrojené sbory, tj. četnictvo, finanční stráž a policii, ministerstvu národní obrany, které by mělo mezi ostatními ministerstvy zvláštní postavení. Podobně se měly k armádě přičlenit branné a tělovýchovné organizace. Nakonec se náčelník Hlavního štábu zmínil i o otázkách politických: „K uspořádání vnitřně politických poměrů a mravní očistě by jistě přispělo zrušení dosavadních politických stran a odevzdání jejich jmění státní pokladně. Systém vázaných kandidátních listin je účelné zrušit a dát voličům možnost vybrat si za své zástupce nejschopnější osoby svého volebního kraje, zvoleným osobám pak dát možnost jednat podle vlastního názoru a svědomí, a ne podle diktátu politických stran či jejich sekretářů. V zájmu kázně armády je třeba, aby dosavadní stav, že vojáci nemají volebního práva, byl zachován. Armáda nesmí být ovlivňována politikou.“
Velitelství 1. divize zase zpracovalo 17. prosince 1938 návrh, který se zabýval umístěním vojáků z povolání ve státní správě, samosprávě a v dalších úřadech. Jeho autoři doporučovali, aby v čele okresních úřadů stál plukovník nebo podplukovník, v čele nově zřízených krajských úřadů generál nebo plukovník a v čele městských úřadů nižší důstojníci. Vojáci se měli objevit také na zastupitelských úřadech, v důležitých podnicích, v redakcích novin apod. Návrh se zdůvodňoval tím, že „jest také nutné využíti přání obyvatelstva, které ve valné většině volá proti politickým stranám a po autoritativním spravování státu“.
2261. Dobrý den, ve Vašem článku „Přehled unifikace pěších útvarů v roce 1920“ uvádíte, že nové pěší pluky byly vytvářeny jednak „pluky domácími pěšími“ a „pluky domácími střeleckými“. Jaký byl rozdíl mezi domácími pěšími a střeleckými pluky? V odpovědi na dotaz 2254 je uvedeno, že Hraniční prapor 1 vytvářel i velitelství etapního okrsku. Co bylo úkolem etapních okrsků a komu všeobecně podléhaly? Velitelství zápolní oblasti? Zároveň je v tomto dotazu uvedeno, že ženijní pluk 5 stavěl mostové soupravy 1, 2, atd. Komu mostové soupravy jako jednotky podléhaly? Ženijní rotě příslušné divize, nebo velitelství divize? O jak velkou jednotku se vlastně jednalo? Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Domácím pěším plukem se rozumí bývalý pěší pluk společné rakousko-uherské armády, například československý pěší pluk 91 vznikl z bývalého rakousko-uherského pěšího pluku 91.
Domácím střeleckým plukem se rozumí bývalý pěší pluk rakouské nebo uherské zeměbrany, přičemž tyto pěší pluky byly během světové války v roce 1917 přejmenovány na střelecké. Například československý střelecký pluk 29 vznikl z bývalého rakouského zeměbraneckého pěšího pluku 29.
Velitelství etapních okrsků byla samostatná velitelství etapní služby v rámci polní armády, která působila v etapě, což bylo území za frontou sloužící k zásobování bojujících vojsk. Etapních okrsků vzniklo celkem 60 a podléhaly velitelství etapní služby příslušné armády. Několik málo etapních okrsků podléhalo přímo Hlavnímu velitelství, kde ale velitelství etapní služby nebylo.
Mostové soupravy byly samostatné útvary ženijního vojska v rámci polní armády. Za mobilizace bylo postaveno 50 mostových souprav B (Birago) č. 1-50 a dále 30 mostových souprav vz. 32 č. 51-80, z nichž ale většina byla postavena pouze personálně, bez techniky. Mostové soupravy č. 1-16 byly součástí sborů (1 a 2 u I. sboru, 3 a 4 u II. sboru atd.), souprava č. 17 byla součástí hraničního pásma XVI, ostatní soupravy byly dispoziční útvary Hlavního velitelství přidělené jednotlivým armádám či přímo Hlavnímu velitelství. Podléhaly velitelství ženijního vojska příslušného sboru/hraničního pásma/armády/Hlavního velitelství. Například I. armáda disponovala mostovými soupravami 23, 24, 25, 39, 40, 49, 50, 53, 54 a 55, případně III. armáda mostovými soupravami 32, 33, 43, 44, 61, 62. Početní stav mostové soupravy bohužel neznáme.
2260. Četl jsem, že známý herec Vlasta Burian byl v roce 1938 povýšen na poručíka jezdectva. Můžete k tomu napsat něco bližšího? A nevíte, kde sloužil za mobilizace 1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Vlastimil Burian, nar. 9. dubna 1891 v Liberci, byl dnem 1. prosince 1928 jako desátník v záloze vedený u jezdeckého pluku 1 v Terezíně jmenován podporučíkem jezdectva v záloze. K 1. lednu 1938 byl povýšen na poručíka jezdectva v záloze a 15. ledna 1938 převeden k dragounskému pluku 5 v Praze. Dnem 28. února 1938 byl přemístěn k dragounskému pluku 4 v Klatovech. O jeho případné službě za mobilizace na podzim 1938 nemáme informace. Podle údajů na webové stránce https://rodinnivalecnici.webnode.cz/kolegove-pratele-podrizeni-predstavitele-nasich-valecniku/strucne-zivotopisy/ nebyl vzhledem k věku a profesi již povolán.
2259. Na dopisnici z října 1938 je mimo jiné text „autokolona A 6 501“. Nevíte, o jaký útvar by se mohlo jednat? (odpovídá Pavel Šrámek)
Mělo by jít o nákladní automobilní kolonu čs. armády, což byl útvar služby silniční dopravy. Čs. armáda postavila za branné pohotovosti státu na podzim 1938 celkem 30 nákladních automobilních kolon s nosností 1,5 tuny (č. 151–178, 191, 192), 33 nákladních automobilních kolon s nosností 2 tuny (č. 201–233), 49 nákladních automobilních kolon s nosností 3 tuny (č. 301–349) a 18 nákladních automobilních kolon s nosností 5 tun (č. 501–518).
Číslo 501 je číslo nákladní automobilní kolony, označení A 6 by mohlo znamenat, že jde o šestý útvar postavený mírovou automobilní rotou ve skupině A (seznamy mobilizovaných útvarů z roku 1938 se bohužel nedochovaly, takže to nelze ověřit). Autokolona 501 totiž spolu s kolonami 502, 513, 515 a 517 byla postavena v mobilizační skupině A, tedy ještě před vyhlášením mobilizace 23. září 1938.
O nasazení nákladní automobilní kolony č. 501 nemáme bohužel informace. Víme jen, že podléhala Hlavnímu velitelství v oblasti I. armády, tedy v prostoru Čech. Je možné, že se počátkem října 1938 podílela na evakuaci pohraničních oblastí předávaných Německu, jako je to doložené například u autokolon 510 a 511 podílejících se na evakuaci severní Moravy.
2258. Dobrý deň. V Nemšovej je na jednom hrobe napísané: „Jar. Hrejzek – Jur. Vokoun – Padlí hrdinovia za slobodu Slovenska r. 1918 – príslušníci 1. ČS delostr. pluku Pražského“. Nikde som taký pluk nenašiel, existoval? Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedení vojáci byli příslušníky 1. čs. dělostřeleckého pluku z Prahy, který se na dobrovolnickém základě konstituoval postupně od konce října do sklonku roku 1918 z řad dřívějších vojáků dělostřeleckých útvarů rakousko-uherské armády. Z počátku rovněž používal název 1. čs. pražský dělostřelecký pluk nebo 1. čs. polní dělostřelecký pluk. Nejprve existovala pouze náhradní baterie (evidující dobrovolníky) a 1. baterie, která po převzetí čtyř 8cm kanonů vz. 17 z plzeňských Škodových závodů odjela 17. 11. 1918 na slovenské bojiště, kam dorazila o čtyři dny později. Další dvě baterie se zformovaly v polovině prosince 1918. Velitelství pluku se štábem 1. oddílu vzniklo až koncem prosince 1918 a na Slovensko odjely počátkem ledna 1919. Úmrtí uvedených vojáků je zmiňováno v knize „Dějiny dělostřeleckého pluku 1 Jana Žižky z Trocnova v ruské revoluci a ve vlasti“ z roku 1937. V knize jsou popisovány nejenom osudy legionářského pluku, ale i „domácích“ dělostřeleckých jednotek a útvarů během převratu v Praze i následných bojů na Slovensku. Dobrovolnický 1. čs. dělostřelecký pluk se po skončení bojů na Slovensku do Prahy již nevrátil. Nejprve dočasně pobýval na několika místech na Slovensku, až se v květnu 1920 stálou posádkou jeho baterií stal Josefov, kde se začlenily do Dělostřeleckého pluku 52.
Citovaná kniha je dostupná na webu:
Příslušník 1. čety 1. baterie desátník Josef (nikoliv Juraj) Vokoun (*1898) zemřel 27.11.1918 na následky zranění utrpěného téhož dne během přestřelky u Motěšic (viz s. 708; v medailonku na s. XIX je chybně uveden r. 1919 a lokalita Mošovce). Pohřben byl o dva dny později v Nemšové. Příslušník téže jednotky svobodník Jaroslav Hrejzek (*1897) zemřel 2.12.1918 na zápal plic v Nemšové (viz s. 710).
Zmíněná 1. četa 1. baterie 1. čs. dělostřeleckého pluku byla přičleněna k tzv. trenčínské skupině, jejíž jádro tvořil I. prapor dobrovolnického 1. čs. pěšího pluku, vyslaný 7.11.1918 z Prahy s úkolem zabezpečit Vlárský průsmyk. Již 8.11.1918 jednotka v síle cca 600 mužů obsadila Trenčianske Biskupice, 10.11.1918 Trenčín, o den později Nové Mesto nad Váhom a 13.11.1918 Ilavu i Půchov. V dalších dnech příslušníci tzv. trenčínské skupiny obsadili Piešťany (29.11.1918) a Leopoldov (30.11.1918). Počátkem prosince 1918 zahájily jednotky trenčínské skupiny postup směrem na Nitru, přičemž za sporadických ozbrojených střetů postupně obsadily Bánovce (9.12.1918) a Topolčany (10.12.1918). Nitru obsadily jednotky tzv. trnavské skupiny (9.12.1918) a na severu příslušníci tzv. žilinské skupiny Martin (11.12.1918), přičemž obě skupiny zahájily obsazování Slovenska již počátkem listopadu 1918. Další postup čs. jednotek zastavily zprávy o příměří uzavřeném v Budapešti zmocněncem čs. vlády a maďarským ministrem války již 6.12.1918. Podrobný popis bojového nasazení 1. čety 1. baterie 1. čs. dělostřeleckého pluku najdete ve zmiňované knize na straně 707 a dalších.
2257. Pekný deň Vám prajem. Mal by som záujem o informácie z pôsobenia 22.pešieho pluku v dobe po vzniku ČSR a obrany Slovenska pred maďarským a poľským vpádom. Ďakujem. (odpovídá Pavel Šrámek)
Vámi zmíněný 22. pěší pluk se po svém příjezdu z Francie bojů na Slovensku nezúčastnil. Jeho jednotky vykonávaly asistenční a strážní službu v Praze, Kladně, Hostinném, na Podkarpatské Rusi a střežily Těšínsko. Bojů se ale zúčastnil domácí pěší pluk 74, který byl v říjnu 1920 sloučen s legionářským 22. pěším plukem do unifikovaného pěšího pluku 22 „Argonského“. I. prapor pěšího pluku 74 se počátkem roku 1919 podílel na akcích na Těšínsku, v červnu 1919 zasáhl do bojů u Banské Bystrice a Zvolena. II. prapor byl nasazen při obraně Podkarpatské Rusi v prostoru Užhorod a Čop.
Další informace můžete nalézt v knize „Pěší pluk 22 Argonský“ z roku 1936, která je dostupná na webu: http://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:f6cde60d-27ea-467d-80c7-ac2c001b7aec?page=uuid:fbb792f5-ef9b-11e6-a611-005056b73ae5.
O obsazování Těšínska a bojích na Slovensku pojednávají rovněž dvě dobové publikace z pera plk. gšt. Zdeňka Ježka:
– Boj o Slovensko v letech 1918-1919 (Praha 1928),
– Účast dobrovolníků v bojích o Slovensko a Těšínsko v letech 1918-1919 (Praha 1937).
Ani v nich není zmiňována účast legionářského 22.pěšího pluku v bojích na Těšínsku a Slovensku.
2256. Dobrý den, jaké jednotky stavěl za mobilizace v září 1938 Dělostřelecký pluk 1, 51, 151 a 331. Existuje literatura, kde lze toto dohledat? Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Uvedené útvary vytvořily za mobilizace na podzim 1938:
Dělostřelecký pluk 1
| Útvary skupiny A | – velitelství dělostřeleckého pluku 1 – velitelství dělostřeleckého oddílu I/1, 1. až 3. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu II/1, 4. až 6. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu III/1, 7. až 9. baterie |
| Útvary skupiny B | – velitelství dělostřeleckého pluku 18 – velitelství dělostřeleckého oddílu I/18, 1. až 3. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu II/18, 4. až 6. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu III/18, 7. až 9. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu 501, 1. až 3. baterie – velitelství zbrojního parku 1, pěší muniční kolona 1, lehká dělostřelecká muniční kolona 1, dělostřelecká pracovní rota 1 – velitelství zbrojního parku 18, pěší muniční kolona 18, lehká dělostřelecká muniční kolona 18, dělostřelecká pracovní rota 18 – velitelství zbrojního parku 201, smíšená muniční kolona 201, dělostřelecká pracovní rota 201 |
| Útvary skupiny C | – náhradní oddíl |
Dělostřelecký pluk 51
| Útvary skupiny A | – velitelství dělostřeleckého pluku 51 – velitelství dělostřeleckého oddílu I/51, 1. až 3. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu II/51, 4. až 6. baterie |
| Útvary skupiny B | – velitelství dělostřeleckého pluku 55 – velitelství dělostřeleckého oddílu I/55, 1. až 3. baterie – velitelství dělostřeleckého oddílu II/55, 4. až 6. baterie – pracovní rota 69, 70, 71, 93, 94, 95 |
| Útvary skupiny C | – náhradní oddíl |
Dělostřelecký pluk 151
| Útvary skupiny A | – velitelství obvodu OPL „A“ – velitelství skupiny OPL I/151, baterie 1/151, 2/151, 10/151 – velitelství skupiny OPL II/151, baterie 4/151, 5/151, 11/151 – velitelství skupiny OPL III/151, baterie 7/151, 13/151 – velitelství skupiny OPL IV/151, baterie 3/151, 6/151 – velitelství skupiny OPL V/151, baterie 8/151, 9/151, 12/151 – velitelství světlometné skupiny OPL VI/151, světlometná četa 16/151, 17/151, 22/151 – velitelství světlometné skupiny OPL VII/151, světlometná četa 18/151, 23/151, 24/151, 28/151 – velitelství světlometné skupiny OPL IX/151, světlometná četa 21/151, 26/151, 27/151 – velitelství světlometné skupiny OPL VIII/151, světlometná četa 19/151, 20/151, 25/151, 29/151 |
| Útvary skupiny B | – nejsou |
| Útvary skupiny C | – náhradní oddíl |
Mimo to postavil dělostřelecký pluk 151 ještě baterie 31, 32, 33, 34, 35/151.
Dělostřelecký pluk 331
| Útvary skupiny A | – nejsou |
| Útvary skupiny B | – velitelství dělostřeleckého zpravodajského oddílu 1, pozorovací rota 1, zvukoměrná rota 1, balonová rota 1 – velitelství dělostřeleckého zpravodajského oddílu 2, pozorovací rota 2, zvukoměrná rota 2, balonová rota 2 – velitelství dělostřeleckého zpravodajského oddílu 3, pozorovací rota 3, zvukoměrná rota 3 – velitelství dělostřeleckého zpravodajského oddílu 4, pozorovací rota 4, zvukoměrná rota 4 |
| Útvary skupiny C | – náhradní oddíl |
| Útvary skupiny D | – balonová rota 3, 4 |
Vzhledem k tomu, že se seznamy mobilizovaných útvarů pro rok 1938 nedochovaly, vznikly výše uvedené přehledy rekonstrukcí z jiných zdrojů a je tak možné, že nejsou úplné.
2255. Prosím o informaci o dislokaci vojenských útvarů v Benešově u Prahy v období 1.republiky. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Benešov byly v letech 1918 až 1939 dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| Posádkové velitelství | 1918 až 1939 |
| Doplňovací okresní velitelství | 1918 až 1939 |
| Zeměbranecké doplňovací okresní velitelství | 1918 až 1919 |
| Zeměbranecká nemocnice | 1919 až 1920 |
| Náhradní prapor pěšího pluku 102 | 1919 |
| Pěší pluk 48 | 1920 až 1936 |
| Telegrafní prapor 5 | 1936 až 1939 |
| 2. rota náhradního praporu 101 | 1938 |
2254. Dobrý den, jaké jednotky stavěl za mobilizace v září 1938 Hraničářský prapor 1 a Ženijní pluk 5. Existuje literatura, kde lze toto dohledat? Děkuji. (odpovídá Pavel Šrámek)
Uvedené útvary vytvořily za mobilizace na podzim 1938:
Hraničářský prapor 1
| Útvary skupiny A | – hraničářský prapor 1, 21 |
| Útvary skupiny B | – hraničářská pochodová rota 1/1, 2/1 – velitelství etapního okrsku 38, 39 |
| Útvary skupiny C | – náhradní rota – hraničářská asistenční rota 1 |
Ženijní pluk 5
| Útvary skupiny A | – velitelství ženijního praporu 21, 1. a 2 rota, 3. kanonová rota – velitelství ženijního praporu 22, 1. a 2 rota, 3. kanonová rota – ženijní rota 1, 23, 24, 51, 81 – družstvo strážních motorových člunů 5 |
| Útvary skupiny B | – ženijní rota 2, 5, 18, 35, 36, 57, 58, 68, 69, 70, 71, 72, 151, 152 – mostová souprava 1, 2, 24, 25, 49, 50, 53, 54, 55 – ženijní park 51, 52, 61 |
| Útvary skupiny C | – náhradní prapor |
| Útvary skupiny D | – ženijní rota 82 – mostová souprava 56 |
Vzhledem k tomu, že se seznamy mobilizovaných útvarů pro rok 1938 nedochovaly, vznikly výše uvedené přehledy rekonstrukcí z jiných zdrojů a je tak možné, že nejsou úplné.
2253. Dobrý deň. Rád by som sa niečo viac dozvedel o výcvikovom priestore Vaľaškovce v medzivojnovom období, ako aj o humenských kasárňach od ich vzniku do rozpadu Československa v roku 1939. Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
V Humenném začala působit vojenská posádka od září 1920, když zde vznikly dílny Divizní (od r. 1937 Sborové) zbrojnice 12, které v lednu 1926 doplnil II. prapor pěšího pluku 20 ubytovaný v barákovém táboře. Po demobilizaci se zmíněný prapor přestěhoval do Sečovců. Po odstoupení části Podkarpatské Rusy ve prospěch Maďarska se do Humenného v listopadu 1938 přestěhoval dělostřelecký pluk 112 z Mukačeva (bez II. oddílu), Proviantní sklad 12 z Užhorodu, Brigádní soud Užhorod a Vojenská věznice Užhorod. Všechny vojenské útvary čs. armády zanikly dnem vyhlášení tzv. Slovenského štátu.
Vojenský výcvikový prostor Kamenica nad Cirochou se vytvořil až po 2. světové válce. Od roku 1950 vznikl na jeho území Vojenský újezd Valaškovce, přičemž sídlo Újezdního úřadu se nacházelo v Kamenici nad Cirochou. Valaškovce tedy nebyla vojenská posádka, ale pouze pojmenování pro vojenský újezd.
2252. Obracím se na Vás se dvěma dotazy:
1) Jaroslav Jelínek, člen odbojové organizace „Politické ústředí“, ve své publikaci o této organizaci píše, že 2. nebo 3. října 1938 se do parlamentu dostavil gen. Krejčí a zde „přednesl ostrou kritiku dosavadního režimu republiky, žádal své okamžité jmenování předsedou vlády a předložil seznam ministrů tohoto převážně vojenského kabinetu.“ (str. 13). Je možné tuto řeč někde dohledat? Na stránkách PSP ČR se nenachází.
2) Pan Šrámek ve studii „Odhodlání versus loajalita“, uveřejněné v roce 2004 v časopisu „Soudobé dějiny“, mj. analyzuje názory generality na příčiny Mnichova a na další vývoj ve státě. Lze uvést, kde lze k této problematice (tj. názory generality na další vývoj v druhé republice) najít další informace?
S díky a pozdravy. (odpovídá Pavel Šrámek)
1) Jednání 3. října 1938 nebylo klasické zasedání parlamentu, ale jen setkání vybraných politiků, takže žádný zápis z něj, pokud je mi známo, neexistuje. Stručné zmínky ohledně vystoupení generála Krejčího lze najít v knize jeho vzpomínkových textů „Já se generálem nenarodil“, která vyšla v roce 2018. O něco podrobnější jsou záznamy jednoho z účastníků, a to tehdejšího předsedy lidové strany Msgre. Jana Šrámka, uložené v Národním archivu v Praze. Částečně byly publikovány v práci „Česká politická pravice v letech 1938-1945“, která vyšla roku 2016.
2) Nevím o tom, že by na toto téma vyšla nějaká publikace nebo odborný článek. Ale zkuste se podívat do textů Stanislava Kokošky věnovaných odbojové organizaci Obrana národa, kde by něco k tomu mohlo být, např. v časopise Dějiny a současnost, 1999, č. 4.
2251. Dobrý den, mohl bych získat informaci o tom, jak vláda ČSR, nebo snad přímo prezident Beneš prodal Německu těžkou dělostřeleckou techniku, včetně střeleckých tabulek Německu, v předvečer Mnichova a to i přesto, že Německo nesmělo mít těžké dělostřelectvo ve výzbroji? Jak k tomu došlo? Kdo za to byl zodpovědný? Děkuji za odpověď! (odpovídá Pavel Šrámek)
K prodeji dělostřeleckého materiálu Německu nedošlo před Mnichovem v roce 1938, ale až po Mnichovu v roce 1939, kdy byl prezidentem Emil Hácha. Československo se v té době snažilo zbavit nadbytečné výzbroje a Německo projevilo vážný zájem. Prodej schválila vláda Rudolfa Berana v lednu 1939 a 11. února 1939 byla podepsána příslušná smlouva. Za československou stranu ji podepsal generál Netík, za německou pak generál Fromm.
Prodány byly tyto konkrétní typy děl včetně munice:
– 17 kusů 30,5 cm těžkého moždíře vz. 16
– 18 kusů 21 cm těžkého moždíře vz. 18
– 6 kusů 24 cm těžkého kanonu vz. 16
– 43 kusů 15 cm těžkých houfnic vz. 15
– 70 kusů 15 cm hrubých houfnic vz. 14/16 (podle jiných údajů 22 kusů)
– 30 kusů 7,65 cm lehkého kanonu vz. 30 (podle jiných údajů 122 kusů)
Německo ještě před okupací v březnu 1939 děla převzalo, ale částku 546 mil. Kčs za ně již nezaplatilo.