2280. Dobrý den. Prosím informace o velitelství železničního vojska v Praze a jeho provozní rotě a o provozní rotě Vysoké školy dopravní v Žilině. Nejlépe o celém železničním vojsku a jednotlivých útvarech. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
K vytvoření řídícího orgánu železničního vojska došlo 1.10.1956, když v rámci MNO vznikla Hlavní správa železničního vojska. Do té doby železniční vojsko náleželo do působnosti Správy vojenské dopravy GŠ ČSLA. Činnost „hlavní správy“ řídil náčelník železničního vojska a podléhaly mu: štáb (oddělení operační a bojové přípravy, skupina organizační a mobilizační, skupina redakční a vydavatelská, provozní kancelář); politické oddělení (v čele se zástupcem náčelníka vojska pro věci politické); kádrová skupina; hlavní inženýr s oddělením stavebně technickým a plánovací skupinou; materiální oddělení; finanční oddělení a týl. Nově zřízená hlavní správa čítala pět desítek vojáků a tři desítky občanských pracovníků.
Počátkem ledna 1957 došlo k převedení vojska a tím i jeho „hlavní správy“ od MNO do působnosti Ministerstva dopravy. V září téhož roku se politické oddělení transformovalo na odbor. Od 1.10.1958 se „hlavní správa“ změnila na Velitelství železničního vojska, v jehož čele zůstal náčelník. Ve stejné době vznikl úsek týlového a technického zabezpečení řízený zástupcem náčelníka vojska, který nahradil dosavadního hlavního inženýra. Do podřízenosti zástupce pro týlové a technické zabezpečení byly převedeny oddělení stavebně technické, plánovací skupina, materiální oddělení a týl, které se transformovaly na skupiny s jinými názvy. Součástí velitelství vojska se stalo Výzkumné vojenské železniční dopravní středisko a od října 1959 rovněž velitelská četa. Počet vojáků u velitelství na podzim 1959 stoupl na 75 mužů, z nichž 15 sloužilo u velitelské čety.
V létě 1961 zaniklo u štábu vojska oddělení operační a bojové přípravy, které nahradilo několik specializovaných skupin. Ve stejné době bylo Velitelství železničního vojska přiděleno krycí označení VÚ 1276.
Od reorganizace, uskutečněné v září 1962, stanul v čele vojska velitel místo dosavadního náčelníka. Zároveň zanikl politický odbor, který byl nahrazen celoútvarovým výborem KSČ. Stávající úsek týlového a technického zabezpečení se rozdělil na úsek pro technické věci (zahrnoval několik samostatných skupin) a týl, jejichž činnost řídili zástupci velitele pro technické věci a pro týl. V rámci velitelství vojska bylo zařazeno devět desítek vojáků, z toho tři desítky u velitelské čety.
V uvedené podobě velitelství vojska působilo do září 1966, kdy se dosavadní operační skupina i stavební technická skupina u štábu rozrostly na oddělení a ve složce pro technické věci vzniklo provozně technické oddělení. O rok později se na oddělení rozšířila i skupina materiálního zásobování téhož úseku.
Od září 1969 již součástí Velitelství železničního vojska nebylo Výzkumné vojenské železniční dopravní středisko a velitelská četa, které nadále působily samostatně v pozměněné podobě. V rámci velitelství dále zanikly kádrová skupina a celoútvarový výbor KSČ. Naopak došlo k obnovení politického oddělení, jehož činnost řídil zástupce velitele vojska pro politické věci. Náčelník štábu se zároveň stal 1. zástupcem velitele vojska a vznikla i další funkce zástupce velitele vojska. V neposlední řadě se finanční oddělení transformovalo na službu a oddělení provozu techniky bylo přejmenováno na oddělení provozu a oprav. Počet vojáků zařazených u velitelství klesl na šest desítek osob.
Další reorganizace velitelství proběhla v září 1978. Ze složení štábu byla vyčleněna skupina bojové přípravy, která se rozrostla na oddělení podléhající zástupci velitele (pro bojovou přípravu). Štáb rovněž opustilo stavebně technické oddělení, jehož činnost nadále řídil tzv. hlavní inženýr. Kromě toho začala opětně působit samostatná kádrová skupina.
V srpnu 1985 se dosavadní zástupce velitele pro technické věci stal zástupcem „pro výzbroj“ do jehož působnosti náležela oddělení materiálního zásobování a oddělení provozu a oprav. Od září 1987 se v rámci štábu dosavadní organizační a mobilizační skupina rozrostla na oddělení. Zároveň do podřízenosti zástupce velitele pro bojovou přípravu přešlo i stavebně technické oddělení a nově vznikla samostatná stavebně ubytovací skupina. Reorganizované velitelství vojska nadále čítalo cca 70 vojáků a 10 občanských pracovníků.
Na sklonku 80. let bylo Velitelství železničního vojska Federálního ministerstva dopravy organizováno následovně: velitel; náčelník štábu – 1. zástupce velitele (štáb – operační oddělení, organizačně mobilizační oddělení, náčelníci druhů vojsk a služeb, tajná spisovna); zástupce velitele pro věci politické (politické oddělení); kádrová skupina; zástupce velitele pro bojovou přípravu (stavebně technické oddělení, oddělení bojové přípravy); zástupce velitele pro výzbroj (oddělení materiálního zásobování, oddělení provozu a oprav); zástupce velitele pro týl (týl); stavebně ubytovací skupina; náčelník finanční služby.
Počátkem roku 1990 byla vzhledem ke společenským změnám zrušena funkce zástupce velitele vojska pro věci politické i politické oddělení, které nahradilo oddělení výchovy a kultury v přímé podřízenosti velitele vojska. Současně se dosavadní stavebně ubytovací skupina rozšířila na oddělení a vznikla funkce „čistého“ zástupce velitele (nepodléhala mu žádná součást velitelství a plnil úkoly stanovené velitelem). V říjnu téhož roku se finanční služba změnila na finanční oddělení a kádrovou skupinu nahradilo personální oddělení. Reorganizované velitelství nadále čítalo cca 75 vojáků a cca 10 občanských pracovníků.
Další změny ve složení Velitelství železničního vojska nastaly v listopadu 1991. Nedávno vytvořené oddělení výchovy a kultury se změnilo na oddělení sociálního řízení a přešlo do kompetence zástupce velitele pro bojovou přípravu. O rok později uvedené oddělení převzal do své působnosti „čistý“ zástupce velitele, společně s personálním oddělením a nově vzniklou skupinou škol a tělovýchovy.
Prvním dnem roku 1993 přešlo Velitelství železničního vojska v Praze od zaniklého Federálního ministerstva dopravy k Ministerstvu dopravy České republiky. Svoji činnost ukončilo při zrušení vojska koncem března 1994.
1. rota zabezpečení Velitelství železničního vojska Praha (VÚ 6951) vznikla v září 1969 na základě původní velitelské čety Velitelství železničního vojska. V době jejího konstituování u roty sloužilo cca 30 mužů a byla tvořena spojovací četou, dvěmi automobilními družstvy a automobilní dílnou. V září 1978 došlo ke sloučení automobilních družstev do provozní čety. Současně plánovaný počet vojáků vzrostl na 40. Počátkem roku 1981 byla dosavadní automobilní dílna přejmenována na družstvo oprav. V září 1987 vznikla 2. provozní četa s hospodářským družstvem a automobilním družstvem. Ve stejné době začalo působit hospodářské družstvo rovněž u 1. provozní čety. Počet příslušníků jednotky v důsledku organizačních změn stoupl na cca 60. V lednu 1990 se její součástí stalo družstvo VSB (s řemeslníky vojenské správy budov) a celkový počet vojáků se zvýšil na 75. Na sklonku října 1992 proběhla další reorganizace, v jejím průběhu zanikla 2. provozní četa. Hospodářské družstvo uvedené čety bylo včleněno do nově vzniklé zásobovací čety, jejíž složení dotvářelo dopravní družstvo. Novým prvkem jednotky se stalo samostatné strážní družstvo. Reorganizovaná a přečíslovaná 8. rota zabezpečení Velitelství železničního vojska nadále čítala cca 75 vojáků. Po převedení do složení Armády ČR svoji činnost ukončila na sklonku března 1994.
U Vojenské fakulty Vysoké školy dopravní v Žilině se na základě tzv. pomocných složek nejprve v září 1973 konstituovala četa týlového zabezpečení, která se v září 1976 transformovala na výcvikovou a zabezpečovací četu. Počet příslušníků jednotky se z původních 12 vojáků postupně zvýšil až na 35 počátkem 90. let. Od ledna 1993 se škola stala součástí nově vzniklé Armády SR.
Souhrnné informace o vývoji železničního vojska čs. armády najdete v odpovědi na dotaz čís. 191.
2279. Dobrý deň, pri skúmaní podkladov pre historicko-sociologickú štúdiu o slovenskej vojenskej elite som narazil na pojem, na ktorý si ako aktívny dôstojník (1972 – 1992) nepamätám a to zaradený do skupiny dôstojníkov generálneho štábu. Chápem pojem u slovenských ozbrojených síl po roku 1993, ale neviem, že by sa používal v ČSĽA. Pokiaľ mi pamäť siaha, k používaniu hodnosti plk. gšt. (pplk. gšt.) oprávňovalo absolvovanie VA GŠ OS ZSSR v Moskve (možno bol aj nejaký absolvent VA GŠ v Poľsku, ale zatiaľ som nikde nič také nenašiel). V biografiách v publikácii Slovenská vojenská generalita 1918 – 2012 sa tento pojem používa aj u niektorých generálov, ktorí slúžili ešte v ČSĽA . Je možné nájsť nejaký zdroj, kde sa toto objasňuje, popr. poprosil by som o stručné objasnenie používania termínu, ktorý je pre mňa vzhľadom na znalosť reálií v uvedených rokoch služby neznámy. Ďakujem a ostávam s pozdravom a prianím úspechov vo vašej prospešnej i zaujímavej činnosti. (odpovídá Pavel Minařík)
V rámci čs. armády se stavovská (služební) kategorie „důstojník generálního štábu“ vyskytovala kontinuálně po celou dobu její existence. Nejednalo se o služební zařazení, ale o označení důstojníků, kteří absolvovali specializované vzdělání. Označení „generálního štábu“ ve spojení s příslušnou hodností přináleželo těm osobám, které absolvovaly Válečnou školu (v letech 1934 až 1950 Vysokou školu válečnou) v Praze, případně studovaly na obdobné škole v zahraničí (v meziválečném období v Paříži či Bukurešti, během poválečného období v Moskvě a v 80. letech rovněž ve Varšavě). Zatímco v meziválečném období důstojníci „generálního štábu“ sloužili především na vyšších štábech (divizí, sborů, zemských velitelství i Hlavním štábu), po zániku Vysoké válečné školy v Praze absolvování akademie generálního štábu v zahraničí bylo jedním z předpokladů pro povýšení do generálské hodnosti.
2278. Dobrý deň. Obraciam sa na vás so žiadosťou o pomoc. Pre chystanú publikáciu o banskobystrickej mestskej časti „fončorda“ hľadám všetky dostupné informácie o honvédskych kasárňach (nazývane aj dolné alebo radvaňske) v Banskej Bystrici. O samotnej stavbe ako aj umiestnených jednotkách od vzniku až do demolácie v roku 1975. Skúsil som VHÚ v Bratislave ako aj Budapesť, bohužiaľ k týmto kasárňam takmer vôbec nič nikde nemajú. Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
K historii Vámi uvedených kasáren bohužel nemáme žádné informace. Ve 20. a 30. letech minulého století čs. armáda využívala v Banské Bystrici následující objekty: velitelské budovy na horním náměstí (č. p. 14), městská pěší kasárna a barákový tábor za městem. V Radvani se nacházela tzv. banskobystrická pěší kasárna. Po roce 1945 bylo pojmenování vojenských objektů upraveno na: Městská kasárna, Pohronská kasárna a Radvaňská kasárna.
O čs. armádě v Banské Bystrici během let 1918 až 1939 pojednává článek Petera Chorváta, publikovaný v časopisu Vojenská história č. 2/2013: http://www.vhu.sk/data/att/3601.pdf .
V posádce Banská Bystrica se nacházely následující útvary čs. armády:
| a) Období 1918-1939 | |
| – velitelství VII. sboru | 1938 – 1939 |
| – velitelství 10. divize | 1920 – 1939 |
| – velitelství 19. pěší brigády | 1921 – 1924 |
| – velitelství 10. polní dělostřelecké brigády | 1920 – 1937 |
| – Posádkové velitelství | 1918 – 1939 |
| – náhradní prapor střeleckého (pěšího) pluku 16 | 1918 (1920) – 1920 |
| – náhradní prapor pěšího pluku 25 | 1918 – 1919 a 1920 – 1938 |
| – I. prapor pěšího pluku 25 | 1920 – 1921 |
| – velitelství pěšího pluku 26 | 1926 – 1938 |
| – I. prapor pěšího pluku 26 | 1921 – 1936 a 1938 -1939 |
| – 1. rota I. praporu pěšího pluku 26 | 1936 – 1938 |
| – 10. a 11. rota III. praporu pěšího pluku 26 | 1921 – 1926 |
| – III. prapor pěšího pluku 26 | 1933 – 1935 |
| – náhradní prapor pěšího pluku 26 | 1938 – 1939 |
| – pěší pluk 12 (bez náhradního a I. praporu) | 1938 – 1939 |
| – náhradní rota praporu polních myslivců 29 | 1918 – 1919 |
| – náhradní rota hraničářského praporu 9 | 1922 – 1927 |
| – dělostřelecký pluk 125 (bez 1.-3. baterie do roku 1923) | 1920 – 1924 |
| – automobilní rota 10 | 1921 – 1939 |
| – cyklistická eskadrona 2 | 1920 – 1921 |
| – odbočka Zbrojnice 3 | 1919 – 1920 |
| – Vojenské skladiště výbušných látek | 1920 – 1921 |
| – odbočka Armádní zbrojnice III | 1921 – 1921 |
| – odbočka Divizní zbrojnice 10 | 1921 – 1927 |
| – odbočka Zemské zbrojnice III | 1928 – 1936 |
| – odbočka Sborové zbrojnice 7 | 1937 – 1939 |
| – Vojenská stavební odbočka 10 | 1921 – 1937 |
| – Vojenská stavební správa | 1937 – 1939 |
| – Stavební ředitelství VII. sboru | 1938 – 1939 |
| – Posádková nemocnice | 1920 – 1933 |
| – Velitelství evidence koňstva 10 | 1922 – 1939 |
| – Velitelství evidence motorových vozidel | 1921 – 1936 |
| – Velitelství evidence motorových vozidel 7 | 1938 – 1939 |
| – Vojenský správce tovární skupiny | 1919 – 1920 |
| – Vojenská správa průmyslové skupiny (oblasti) | 1920 (1921) – 1923 |
| – Doplňovací okresní velitelství | 1927 – 1939 |
| – Zeměbranecké doplňovací okresní velitelství | 1918 – 1919 |
| – Domobranecké doplňovací okresní velitelství | 1918 – 1921 |
| – Divizní soud | 1919 – 1939 |
| – Brigádní soud | 1919 – 1939 |
| – Funkcionář vojenského prokurátora | 1919 – 1939 |
| – Vojenská věznice | 1919 – 1939 |
Během všeobecné mobilizace (vyhlášené 23. 9. 1938) v uvedené posádce působily především:
| – velitelství Hraničního pásma XV | 24. 9. 1938 – 1. 12. 1938 |
| – velitelství Hraniční oblasti 40 | 25. 9. 1938 – 15. 12. 1938 |
| – velitelství VII. sborové oblasti | 25. 9. 1938 – 11. 10. 1938 |
| – telegrafní prapor 40 | 27. 9. 1938 – 15. 12. 1938 |
| – telegrafní prapor 65 | 27. 9. 1938 – 15. 12. 1938 |
| b) Období 1945-1992 | |
| – velitelství VIII. (VI.) sboru | 1945 (1947) – 1948 |
| – velitelství 1. armádního (střeleckého) sboru | 1950 (1954) – 1956 |
| – velitelství 2. divize (2. brigády) | 1945 (1947) – 1948 |
| – výcvikový pěší prapor 2 | 1945 |
| – průzkumná rota 2 | 1945 |
| – pěší prapor (horský) 79 | 1947 – 1949 |
| – dělostřelecký oddíl 252 (260) | 1945 (1947) – 1948 |
| – rota VKPL 2 | 1945 – 1947 |
| – 41. protiletadlový dělostřelecký oddíl | 1955 – 1956 |
| – velitelství 262. protiletadlové dělostřelecké brigády | 1956 – 1958 |
| – 141. protiletadlový dělostřelecký pluk | 1956 – 1958 |
| – 142. protiletadlový dělostřelecký pluk | 1956 |
| – poddůstojnická škola 262. protiletadlové dělostřelecké brigády | 1957 – 1958 |
| – spojovací prapor 2 | 1945 |
| – spojovací prapor 58 | 1945 |
| – 21. spojovací prapor | 1950 – 1956 |
| – 10. (14.) ženijní prapor | 1962 (1991) – ASR |
| – rota chemické ochrany 2 | 1945 |
| – automobilní rota 2 | 1945 |
| – automobilní rota 11 | 1945 – 1949 |
| – automobilní prapor 8 (velitelství, velitelská rota, náhradní rota, automobilní rota 15) | 1949 – 1950 |
| – 7. automobilní prapor | 1950 – 1955 |
| – 3. radioreleové středisko | 1992 – ASR |
| – Letecké spojovací dílny | 1951 – 1952 a 1954 – 1957 |
| – Letecké vývojové středisko | 1957 – 1960 |
| – Vývojové a opravářské středisko 061 | 1960 – 1965 |
| – Letecké opravny | 1966 – ASR |
| – pobočka Oblastní zbrojnice 4 | 1945 |
| – zbrojní dílny Sborové zbrojnice 8 | 1945 – 1946 |
| – Zbrojnice 16 | 1946 – 1949 |
| – Zbrojnice 15 | 1948 – 1949 |
| – pobočka Leteckého skladu 4 | 1950 |
| – pobočka 22 Štábu pro soustřeďování válečného materiálu | 1945 – 1947 |
| – zdravotnický prapor 2 | 1945 |
| – Vojenská nemocnice 24 | 1947 -1948 |
| – Divizní veterinární nemocnice 2 | 1945 -1946 |
| ‑ Polní soud 2. divize | 1945 |
| – Vojenský soud I. stolice | 1946 – 1947 |
| – Krajský vojenský soud | 1948 – 1949 |
| – Nižší vojenský soud | 1952 – 1956 |
| – Vojenský obvodový soud | 1957 – 1958 a 1970 – ASR |
| ‑ Polní prokurátor 2. divize | 1945 |
| – Vojenský prokurátor | 1946 – 1949 |
| – Nižší vojenská prokuratura | 1952 – 1956 |
| – Vojenská obvodová prokuratura | 1957 – 1958 a 1970 – ASR |
| – Věznice 2. divize | 1945 |
| – Vojenská věznice | 1946 – 1949 |
| – Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova (Slovenského národního povstání) | 1969 (1969) – ASR |
| – Střední odborné učiliště stavební | 1991 – ASR |
| – část Vojenského zeměpisného ústavu Praha | 1948 – 1951 |
| – 3. vojenský zeměpisný ústav | 1951 – 1952 |
| – 2. vojenský kartografický ústav | 1952 – 1958 |
| – Vojenský kartografický ústav | 1958 – 1969 |
| – Posádkový dům armády | 1953 – 1957 |
| – Vojenské politické oddělení | 1951 – 1960 |
| – Krajské osvětové středisko | 1957 – 1960 |
| – Armádní středisko (AS vrcholového sportu) DUKLA | 1967 (1974) – ASR |
| – Posádková hudba | 1956 – 1958 |
| – Posádkové velitelství | 1945 – 1949 |
| – Posádková správa | 1954 – 1958 a 1969 – ASR |
| – Krajské vojenské velitelství | 1949 – 1953 |
| – Krajská vojenská správa | 1954 – 1991 |
| – Vyšší doplňovací velitelství | 1991 – ASR |
| – Okresní vojenské velitelství | 1949 – 1953 |
| – Okresní vojenská správa | 1954 – ASR |
| – Velitelství evidence motorových vozidel | 1945 – 1949 |
| – Velitelství evidence koní | 1945 – 1949 |
| – Vojenská správa dopravního úseku | 1960 – 1962 |
| – Krajská správa vojenské dopravy | 1962 – 1969 a 1975 – 1991 |
| – Správa vojenské dopravy | 1991 – ASR |
| – Inspektorát branné výchovy | 1946 – 1949 |
| – Vojenská stavební odbočka | 1945 – 1946 |
| – Vojenská stavební správa | 1946 – 1949 a 1951 – 1956 |
| – Krajská vojenská ubytovací a stavební správa | 1957 – 1991 |
| – Vojenská ubytovací a stavební správa | 1991 – ASR |
| – Vojenská spojovací správa | 1964 – ASR |
| – Štáb civilní obrany Středoslovenského kraje | 1976 – 1991 |
| – Oddělení operačně-ekonomického zabezpečení Štábu civilní obrany Slovenské republiky | 1991 – ASR |
| – Štáb civilní obrany okresu | 1976 – ASR |
Pozn.:
ASR – Dnem 1.1.1993 útvar převeden do složení ASR.
2277. Dobrý den. Dovoluji se Vás zeptat na způsob přípravy poddůstojníků v ČSLA před rokem 1989. Kde a jak se připravovali motostřelci, tankisté a dělostřelci, kde ostatní specialisté (spojaři, ženisti apod.). Kritéria výběru. Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
V 70. a 80.letech probíhala příprava poddůstojníků a specialistů pozemního vojska centralizovaně u vybraných útvarů a svazků. Výcvikové úkoly plnily především 13. a 14.tanková divize v rámci Východního vojenského okruhu, které zabezpečovaly nejenom školení pro divize stálé bojové pohotovosti Západního vojenského okruhu, ale i pro své vlastní útvary. Na výcviku se podílely i některé útvary od divizí na snížených počtech ze Západního vojenského okruhu.
Příprava velitelů motostřeleckých družstev na kolových i pásových obrněných transportérech se uskutečňovala u 63.msp v Michalovcích. Po zavedení BVP v polovině 70.let u útvaru probíhal rovněž výcvik velitelů a střelců operátorů zmíněných vozidel. Řidiči BVP se ve stejné době začali školit u 55.msp v Trebišově. Řidiči transportérů OT-62 a dalších pásových vozidel se cvičili u 8.msp v Bratislavě. Vzhledem k přezbrojení útvaru na BVP byl k němu od r. 1979 převeden výcvik řidičů BVP z Trebišova, zatímco k 55.msp se přesunula příprava řidičů speciálních verzí pásových transportérů. Řidiči transportérů OT-64 absolvovali výcvik u 51.msp v Českém Krumlově (15.msd ZVO), zatímco řidiči OT-65 a OT-810 se školili u 8.tp v Jihlavě (4.td ZVO).
Řidiče tanků, včetně různých aplikací (mostní, vyprošťovací, jeřábové), připravovaly 10. a 15.tp v Martině. Velitele tanků, opět včetně speciálních verzí, školil 60.tp v Kežmarku. Počínaje r. 1975 byli u 103.tp v Humenném soustředěni budoucí velitelé i řidiči speciálních tanků od pluků v Martině a Kežmarku. Výcvik osádek tanků T-72 probíhal od r. 1978 nejprve u 33.tp v Přáslavicích, ale v r. 1982 byl převeden k 60. tp do Kežmarku. Od r. 1986 převzal přípravu řidičů těchto tanků 10.tp v Martině a na školení velitelů tanků T-54/55 začal nově participovat 103.tp v Humenném.
V případě plukovního a praporního dělostřelectva se velitelé houfnic, raketometů, bezzákluzových kanonů a velitelé družstev-starší operátoři PTŘS školili nejprve u 8.msp v Bratislavě a po jeho přezbrojení na BVP od r. 1979 u 49.dp v Breznu. Na výcviku uvedených specialistů se v menším měřítku podílel také 5.msp Mikulov (3.msd ZVO), 51.msp Český Krumlov, 62.msp Prachatice, 68.msp Vimperk a 36. dp Č. Budějovice (vše 15.msd ZVO). Velitelé děl či raketometů divizního dělostřelectva se společně s dalšími specialisty připravovali u 3.dp v Senici a 361.dp v Uherském Hradišti (3.msd ZVO). Armádní kanonové brigády (322.kdb Strašice /od r. 1983 Dobřany / a 332.kdb Jičín) si své příslušníky cvičily sami, stejně tak i armádní protitankové pluky (216.ptp Dobřany /od r. 1981 Most/ a 217.ptp Lešany).
Pro klasické protiletadlové dělostřelectvo vojskové PVO zabezpečovaly výcvik 3.plo (3.plp od r. 1979) v Nitře a do r. 1977 rovněž 173.plp v Mostě a 254.plp v Jaroměři. Vzhledem k redukci klasického PLD byl výcvik jeho příslušníků od 3.plp v r. 1987 převeden k 10.plp do Popradu, kde probíhal již od r. 1978. Obsluhy raketových prostředků se od r. 1975 cvičily u Výcvikového střediska PVO v Jaroměři.
Pro potřeby ženijního vojska probíhal výcvik u 6.žp (6.žb r. 1977) v Seredi a 72.pontonového praporu (od r. 1977 pluku) v Kamýku nad Vltavou. Část výcvikových povinností od 6.žb převzaly v r. 1984 divizní ženijní prapory v Seredi (1.) a Banské Bystrici (10.). Příslušníci chemického vojska se cvičili u 3.rcho (3.prcho od r. 1979) v Topolčanech a u pluků (od r. 1977 praporů) v Liberci a Jaroměři. Počínaje r. 1983 na něm participoval i 10.prcho v Prešově. Příprava spojovacích specialistů se uskutečňovala podle jejich předurčení k různým druhům vojsk především u 8.msp v Bratislavě, 8.tp v Jihlavě, 3.dp v Senici, 3.plo (3.plp) v Nitře, 14.pzpr v Prešově, 13.spojpr v Topolčanech, 10.spojpr v Prešově, 5.spojpr v Havlíčkově Brodě, 1.spojpr v Č. Budějovicích, Výcvikového střediska spojovacích specialistů v Popradu a u celé řady dalších armádních, okruhových a ministerských útvarů. Školení poddůstojníků a specialistů ostatních druhů vojsk a služeb se uskutečňovalo u široké škály dalších útvarů a zařízení.
Svůj vlastní systém přípravy mělo vojenské letectvo a vojska PVOS, který zpravidla probíhal ve specializovaných výcvikových střediscích.
Podle příslušné „metodiky“ měli být do poddůstojnických škol a kurzů vybíráni odvedenci potřebných třídních a morálních kvalit; s dokončeným základním vzděláním, vyučení v některém učebním oboru, znalí služebního jazyka a mající dobré vyjadřovací schopnosti; s velmi dobrým zdravotním stavem a soudně netrestaní.
2276. Dobrý den. Můžete mi zjistit a zaslat nějaké informace o historii VÚ 4575 Olomouc. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl 1.9.1973 jako Spojovací uzel 025 Olomouc. V nezměněné podobě působil více než čtvrt století. Teprve na sklonku roku 1999 proběhlo jeho přejmenování na Výzkumné spojovací pracoviště 025. Svoji činnost ukončil v červnu 2001. Více informací můžete zjistit studiem archivního fondu VÚ 4575, který je uložen ve Vojenském ústředním archivu – Správním archivu AČR, náměstí Republiky 4, Olomouc 771 11.
2275. Dobrý den. Rád bych se zeptal na počty typů vojenské techniky Československé armády, nahlášených v rámci Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, která byla podepsána 19. listopadu 1990 v Paříži. Běžně se na stránkách MO ČR nebo VHÚ Praha uvádí, že ke dni podpisu smlouvy měla Československá armáda 3315 tanků, 4593 bojových vozidel pěchoty a obrněných transportérů, 3485 kusů děl, 446 bojových letadel a 56 bojových vrtulníků. Je známo detailnější rozdělení počtů podle konkrétních typů techniky? Například u dělostřelectva pro typy 100 mm vz. 53, 120 mm vz. 82, 122 mm A-19 (vz. 31/37), 122 mm M-30 (vz. 38), 122 mm D-30, 122 mm 2S1, 122 mm RM-70, 130 mm M-46, 152 mm vz. 18/47, 152 mm ML-20 (vz. 37), 152 mm DANA vz. 77, 203 mm 2S7, 240 mm 2S4, atd.? (odpovídá Pavel Minařík)
„Dopočítat“ se typového rozdělení i celkových čísel jednotlivých druhů techniky limitovaných pařížskou Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (SKOS) je kupodivu poměrně složité. Byť se na webech a v literatuře objevují v podstatě pouze Vámi uváděná čísla, částečně se liší od oficiálně předaných údajů v rámci notifikace výchozích počtů techniky mezi jednotlivými smluvními stranami. Vysvětlení zmíněné diferenciace je možno hledat ve způsobu uvádění jednotlivých druhů techniky podle předurčení, tj. ve výzbroji vojsk, export nebo likvidace a výzkumné účely, přičemž v oficiálních dokumentech předávaných mezi smluvními strany „smlouvy“ nebyly zmíněné kategorie sčítány. Tak se mohlo stát, že při dodatečném součtu došlo k početní chybě. Této domněnce nasvědčuje i zmínka v knize „Armáda České republiky. Symbol demokracie a státní suverenity 1993–2012“ ve vysvětlující poznámce č. 28 na str. 27, ve které se uvádí, že rozdíl 90 bojových obrněných vozidel v celkovém počtu 4593 byl způsoben započítáním vozidel nepodléhajících limitům smlouvy (nebyla schopna přepravit družstvo pěchoty), případně nacházejících se mimo zónu aplikace, tj. území signatářských států (viz: https://www.mocr.army.cz/assets/multimedia-a-knihovna/publikace/20-let-acr/acr_cs.pdf).
V rámci notifikace (ověření) výchozích údajů byly ČSFR oznámeny následující počty techniky se stavem k 19. 11. 1990:
| Technika podléhající omezení | – zařazena u vojsk | – učena pro export *) | – učena pro výzkum **) | – učena pro likvidaci | Celkem | Limit podle SKOS |
| Bojové tanky | 1797 | 1578 | – | 110 | 3485 | 1435 |
| Bojová obrněná vozidla | 2535 | 1965 | – | – | 4500 | 2050 |
| Dělostřelectvo 100 mm a výše | 1566 | 1898 | 21 | – | 3485 | 1150 |
| Bojové letouny | 348 | 98 | – | – | 446 | 345 |
| Bojové vrtulníky | 56 | – | – | – | 56 | 75 |
*) Při nerealizaci exportu určena k likvidaci.
**) Technika určená pro výzkumné účely se do příslušných limitů nezapočítávala, stejně tak jako technika muzejní či ve výrobě a zkouškách.
Druhy techniky byly přitom pro účely smlouvy KOS definovány odlišně, než jak se běžně chápaly v tehdejší čs. armádě. Např. mezi bojová obrněná vozidla byla zařazena pouze taková, která umožňovala přepravu družstva pěchoty, nebo mezi bojové vrtulníky byly zahrnuty nejenom specializované bitevní vrtulníky, ale i ozbrojené verze dopravních vrtulníků.
Konkrétní typy byly uvedeny jen v případě techniky zařazené u vojsk:
| Bojové tanky (BT) | 1797, z toho: 373 T-54, 527 T-55, 897 T-72 *) |
| Bojová obrněná vozidla (BOV) | 2535, z toho: obrněné transportéry – 40 OT-62, 372 OT-64, 30 OT-65, 620 OT-90, 78 OT-810 bojová vozidla pěchoty – 934 BVP-1, 257 BVP-2, 192 BPzV, 15 BRM-1K |
| Dělostřelecké systémy 100 mm a výše (DS) | 1566, z toho: kanony a houfnice – 98 ks 100 mm vz. 53, 17 ks 122 mm vz. 31/37, 111 ks 122 mm vz. 38/74, 249 ks 122 mm D-30, 148 ks 122 mm 2S1, 11 ks 130 mm M-46, 2 ks 152 mm vz. 37, 358 ks 152 mm vz. 77, 12 ks 203 mm 2S7 minomety – 237 ks 120 mm vz. 82, 8 ks 240 mm 2S4 raketomety – 230 ks 122 mm vz. 70, 85 ks 130 mm vz. 51 |
| Bojové letouny (BoL) | 348, z toho: 168 MiG-21, 65 MiG-23, 20 MiG-29, 57 Su-22, 38 Su-25 |
| Bojové vrtulníky (BoVr) | 56, z toho: 30 Mi-24V, 24 Mi-24, 2 Mi-24DU |
*) Bez rozlišení modifikací
Počty deklarované ke dni podpisu smlouvy 19. 11. 1990 podle zařazení do kategorií nejsou totožné s rozdělením techniky k 17. 7. 1992, tj. k datu kdy smlouva KOS vstoupila po ratifikaci všemi signatáři v platnost. Údaje z 19. 11. 1990 staticky zachycují techniku, kde se k danému datu nacházela. Např. některé tankové pluky měly oddíl 130mm raketometů vz. 51. U vojsk byly v té době ještě zařazeny neperspektivní druhy techniky, jako např. obrněné transportéry OT-62, OT-64, OT-65 a OT-810, nemodernizované tanky T-54A/55A, tažené kanony ráže 100 mm, 122 mm či 130 mm, houfnice vz. 38/74, kanonové houfnice vz. 37, samohybné kanony 203 mm nebo samohybné minomety 240 mm. Do 17. 7. 1992 nastaly v ČSA vzhledem několika reorganizacím akceptujícím počty stanovené SKOS velké přesuny techniky mezi kategoriemi a dílčí změny se odehrály ještě při dělení federální armády na sklonku téhož roku.
Při výměně údajů k 17. 7. 1992, tj. ke dni, kdy smlouva KOS vstoupila po ratifikaci všemi signatáři v platnost, byly za čs. armádu uvedeny následující údaje:
| Technika | BT | BOV | DS | BoL | BoVr |
| Celkové počty techniky | 3204 | 4483 | 3382 | 342 | 56 |
K uvedenému datu se u aktivních útvarů čs. armády nacházela následující technika zahrnutá do limitu SKOS:
| Bojové tanky (BT) | 1435, z toho: *) 403 T-54, 217 T-55, 815 T-72 |
| Bojová obrněná vozidla (BOV) | 2050, z toho: obrněné transportéry – 620 OT-90 bojová vozidla pěchoty – 934 BVP-1, 280 BVP-2, 201 BPzV, 15 BRM-1K |
| Dělostřelecké systémy 100 mm a výše (DS) | 1262, z toho: **) kanony a houfnice – 249 ks 122 mm D-30, 148 ks 122 mm 2S1, 385 ks 152 mm vz. 77, 12 ks 203 mm 2S7 minomety – 238 ks 120 mm vz. 82 raketomety – 230 ks 122 mm vz. 70 |
| Bojové letouny (BoL) | 342, z toho: 163 MiG-21, 64 MiG-23, 20 MiG-29, 57 Su-22, 38 Su-25 |
| Bojové vrtulníky (BoVr) | 56, z toho: 30 Mi-24V, 24 Mi-24, 2 Mi-24DU |
*) Bez rozlišení modifikací
**) Do 31.12.1992 vyřazeno dalších 21 houfnic D-30, 1 samohybná houfnice 2S1, 2 kanonové houfnice vz. 77, 12 samohybných kanonů 2S7, 99 minometů vz. 82 a 5 raketometů vz. 70. Ze zvláštního fondu – techniky vyrobené pro export, ale doposud neprodané – bylo nově převzato 22 kanonových houfnic vz. 77.
Vývoj početních stavů omezované techniky od roku 1988, kdy státy Varšavské smlouvy poprvé zveřejnily údaje o svých armádách, do zániku Československa na sklonku roku 1992, byl následující:
| Technika | 1.7.1988 | 19.11.1990 | 17.7.1992 | 31.12.1992 | Limit |
| BT | 4585 | 3485 | 3204 | 3058 | 1435 |
| BOV | 4900 | 4500 | 4483 | 4407 | 2050 |
| DS | 3445 | 3485 | 3382 | 3224 | 1150 |
| BoL | 407 | 446 | 342 | 315 *) | 345 |
| BoVr | 101 | 56 | 56 | 55 | 75 |
*) Nezahrnuty letouny MiG-21 u školních leteckých pluků v Košicích a Přerově.
2274. Dobrý den. Dovoluji poprosit o možné sdělení vnitřního organizačního členění (rozdělení) Hlavní vojenské prokuratury, která byla minimálně do roku 1989 součástí někdejší Generální prokuratury ČSSR. Nejedná se mi o konkrétní údobí, proto příkladně uvedu například rok 1984. Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Hlavní vojenská prokuratura coby součást Generální prokuratury ČSSR byla v 80. letech tvořena následujícími organizačními prvky:
– správa: hlavní vojenský prokurátor – náměstek generálního prokurátora, zástupce hlavního vojenského prokurátora,
– oddělení kádrové (od 1.1.1989 oddělení kádrové a personální),
– oddělení prokurátorského dozoru,
– oddělení vyšetřování (od 1.1.1989 oddělení řízení vyšetřování a inspekcí),
– oddělení analytické a organizační (od 1.1.1989 oddělení informatiky a vnitřní správy).
Celkem se na HVP předpokládalo zařazení 29 vojáků z povolání (kromě „náčelnických“ funkcí se jednalo o vedoucí prokurátory, starší prokurátory a starší důstojníky /např. SD analytik nebo pro organizační věci/) a 13 občanských pracovníků (v naprosté většině administrativní zaměstnanci). Faktické počty byly o něco nižší (např. k 1.11.1984 bylo na HVP zařazeno 25 vojáků z povolání a 12 občanských pracovníků).
2273. Pekný deň Vám prajem. S obdivom študujem tieto Vaše historické udalosti. Nemate nejaké historické súvislosti aj s jednotkami Strednej skupiny vojsk dislokovanými vo VVP Kežmarok–Záľubica. Ďakujem (odpovídá Pavel Minařík)
Vojenský výcvikový prostor Kežmarok byl zřízen v roce 1952 a postupně na jeho teritoriu vznikla řada výcvikových zařízení. V roce 1987 se zde nacházela tanková střelnice a tankové střelecké cvičiště, pěchotní střelnice druhů vojsk, protiletadlové střelnice Ruskinovce a Dvorce, protitanková střelnice protiletadlového dělostřelectva Zálubica a výcvikový taktický směr protiletadlového dělostřelectva Veterník. Na protiletadlových střelnicích mohla probíhat střelba z protiletadlových kanonů 23 mm, 30 mm a 57 mm na vzdušné a pozemní cíle. Střelnice využívaly i protiletadlové jednotky Lidových milicí vyzbrojené 12,7mm kulomety. Dále bylo možno provádět střelby z protiletadlových raketových kompletů S-1M, S-2M a S-10M. Protiletadlová střelnice Dvorce sloužila k průpravným cvičením, školním a bojovým střelbám na vzdušné cíle, zatímco protiletadlová střelnice Ruskinovce pro školní a bojové střelby na vrtulníky. Protiletadlové střelnice se v rámci výcvikového roku používaly od prosince do října. Střelby PLD se měly provádět dva týdny v měsíci v době mezi 8 až 24 hod, po zbývající dny od 14 hod do 24 hod. V souhrnu obsluhu výcvikových zařízení VVP Kežmarok zabezpečovalo okolo 180 příslušníků čs. armády. Stručnou historii VVP můžete najít v odpovědi na dotaz čís. 797.
Pro výcvik jednotek Střední skupiny vojsk byly podle „protokolu ke smlouvě o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk“ na Slovensku vyčleněny VVP Lešť a Malacky, ovšem místo druhého z uvedených VVP sovětské jednotky začaly využívat VVP Kežmarok. Pro Střední skupinu vojsk bylo vyhrazeno 15 výcvikových dnů od ledna do dubna a od června do září. Výcvik jednotek Střední skupiny vojsk ve zmíněném VVP zabezpečoval tzv. 3.sektor střelby protiletadlového dělostřelectva (VÚ 41314-JU). Počátkem roku 1990 u tohoto útvaru či spíše jednotky sloužilo 33 vojáků (z toho 3 důstojníci a 4 praporčíci), společně s jedním občanským pracovníkem. K dispozici měli 16 automobilů a jeden pásový transportér. Pro potřeby Střední skupiny vojsk financovala čs. armáda výstavbu řady objektů: v lokalitě Ruskinovce – středisko Družba: ubytovací a stravovací zařízení (nákladem 5 mil. Kčs v roce 1974), ubikace A až E (6,8 mil. Kčs v r. 1977), vodovod k ubytovacím objektům (1,1 mil. Kčs v r. 1978), čistírna odpadních vod (3,9 mil. Kčs v r. 1990) a 14 bytových jednotek (4,9 mil. Kčs v r. 1990); v lokalitě Dvorce – ubytovací objekt a kuchyňsko-stravovací objekt (1,9 mil. Kčs v r. 1978). Sovětská armáda na střelnici Ruskinovce vybudovala v roce 1975 dvě malé cihlové stavby (vrátnici a přístavbu k budově štábu). Kromě toho bylo k dispozici 18 bytů vybudovaných čs. stranou. Počátkem roku 1990 v nich žilo kromě příslušníků VÚ 41314-JU celkem 16 civilních osob v rámci 8 rodin.
Objekty v lokalitě Ruskinovce sovětská strana odevzdala 5.6.1990 a v lokalitě Dvorce 18.6.1990. Ze železniční stanice v Kežmaroku byl transport o 11 vagonech s 25 příslušníky střelnice a 12 automobily vypraven 19.6.1990 ve 3 hodiny ráno. Československo opustil přes železniční stanici Čierna nad Tisou 20.6.1990 ve 12.45. Ostatní osoby a technika zřejmě byly přepraveny jiným transportem pod hlavičkou Střední skupiny vojsk.
2272. Obracím se na Vás s prosbou. Na podzim roku 1950 byla 13.pěší divize převelena pod Ministerstvo národní bezpečnosti jako personální posílení nově vznikající Pohraniční stráže. Jeden z pluků 13.divize – 33.pěší pluk ,,Doss Alto“ s dosavadním velitelstvím v Chebu byl redislokován do Sušice, jako základ pro nově vznikající 4. (později přečíslovanou 7.) brigádu PS. Podle materiálů v Archivu bezpečnostních složek byl posledním velitelem 33.pěšího pluku major pěchoty Otakar Bischof. Po zániku 33.pěšího pluku 13.10.1950 ještě nějaký čas mjr. Bischof působil jako velitel výcvikového střediska v Sušici (PSú 8400). Bylo by možné zjistit více o kariéře tohoto důstojníka, jak před říjnem 1950, tak i po tomto datu? Předem děkuji za případnou odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)
Otakar Bischof se narodil 1.12.1910 v Brně. Po složení maturity na obchodní akademii v roce 1929 nejprve pracoval jako bankovní úředník u firmy Rotschein v Brně. Vojenskou prezenční službu nastoupil 1.10.1930 u pěšího pluku 19 v Mukačevu. Po absolvování základního výcviku byl odeslán do Školy na důstojníky v záloze v Košicích. Na sklonku května 1931 následovalo přeložení k pěšímu pluku 45 „Rumunskému“ do Chustu. Během vojenské služby postupně dosáhl hodnosti četaře. V září 1931 vykonal zkoušku na důstojníka pěchoty v záloze. Dnem 1.2.1932 byl jmenován podporučíkem prezenční služby a ustanoven velitelem čety. Po ukončení 14měsíční povinné vojenské služby následovalo v březnu 1932 přeložení do zálohy. Vzhledem k faktu, že po návratu do civilního života nenašel odpovídající zaměstnání, rozhodl se pro dráhu vojáka z povolání.
Od října 1932 do června 1934 studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Následně byl přidělen v hodnosti poručíka k hraničářskému praporu 11 do Parkánu. Jako velitel čety sloužil u 2.pěší roty, 4.kulometné roty a technické roty (zahrnovala čety: doprovodných zbraní, zákopnickou, spojovací). Od října 1936 do září 1937 působil jako 2.pobočník velitele praporu. Následně coby nadporučík převzal velení 2.pěší roty. To se již prapor nacházel v posádce Nána. Po nacistické okupaci byl Otakar Bischof v březnu 1939 přeložen do zálohy.
Během války pracoval v Brně jako revizní daňový úředník v oboru protektorátního ministerstva financí. Koncem ledna 1942 následovalo přeložení do výslužby. Poté se až do osvobození živil jako pekař u svého tchána v obci Křtiny.
Vojenskou službu opětovně nastoupil v polovině května 1945 a nejprve absolvoval měsíční kurz osvětových důstojníků pořádaný velitelstvím 3.oblasti v Brně. Následně byl přidělen jako přednosta oddělení výchovy a osvěty velitelství 6.divize v Brně. V říjnu 1945 dosáhl hodnosti kapitána a v dubnu 1946 štábního kapitána. Na sklonku července 1948 následovalo přeložení k pěšímu praporu 63, který v Brně vykonával posádkovou strážní službu. V říjnu téhož roku převzal velení 2.strážní roty. Od dubna do července 1949 absolvoval Kurz velitelů oddílů při Vysoké škole vojenské v Praze. Na sklonku srpna 1949 následovalo převelení k pěšímu pluku 50 do Hamrníků u Mariánských Lázní, u kterého zastával funkci zástupce velitele. K 1.10.1949 byl povýšen na majora. V únoru 1950 odešel do Kurzu velitelů vojskových těles při Vysokém vojenském učilišti v Praze (tj. přejmenované VŠV) a po jeho absolvování se na sklonku července uvedeného roku se stal velitelem pěšího pluku 33 „Doss Alto“ v Chebu.
Od 15.10.1950 následovalo převedení do působnosti Ministerstva národní bezpečnosti k nově formované Pohraniční stráži, protože pěší pluk 33 byl zrušen a jeho příslušníci byli využiti k posílení nově zřizovaných jednotek Pohraniční stráže. Otakar Bischof sloužil nejprve jako velitel útvaru v Sušici a následně přešel na velitelství Pohraniční stráže v Praze. Již k 31.1.1951 se vrátil do rezortu MNO a stal se velitelem samostatně působící Školy na důstojníky pěchoty v záloze v Kremnici. V září 1951 byl přeložen k nově vytvořené Vojenské technické akademii do Brna. Zpočátku zastával funkci instruktora na katedře střelecké přípravy a od srpna 1952 převzal řízením uvedené katedry. Do zálohy byl ze zdravotních důvodů přeložen v polovině června 1954.
2271. Velice rád čtu dokumenty, které posíláte. Byl jsem nedávno v Jemčině, což je zámek v lesích na Jindřichohradecku (u Lomnice nad Lužnicí). Od místního obyvatele jsem se dověděl, že v zámku kdysi sídlila ČSLA a měla v lese nějakou raketovou základnu. Na webu „vojensko.cz“ jsem ale nic nenašel. Poradíte mi, kde pátrat? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
V daném případě šlo o VÚ 3022, který nejprve působil pod legendovým (krycím) názvem 4.samostatný dělostřelecký oddíl. Fakticky se jednalo o tzv. oddíl vojskových raket. Formování útvaru proběhlo v gesci Velitelství dělostřelectva MNO ve výcvikovém prostoru Lešť od května do září 1964. Následně byl předán do podřízenosti velitelství 4.tankové divize a dislokován v posádce Jemčina. Ve výzbroji útvaru se nacházely dva komplety taktických raket R-30 neboli 2K6 LUNA (FROG-3 na pásovém podvozku plovoucího tanku PT-76, dolet rakety 10 až 32 km), jejichž obsluhu zabezpečovalo 140 vojáků. Vzhledem k přísně utajovanému charakteru útvaru se jako klamná technika používala samohybná děla SD-100, se nimiž se cvičilo v okolí kasáren. V září 1967 došlo k reorganizaci útvaru na 4.samostatný raketometný oddíl, což bylo spojeno s přezbrojením na moderní taktické raketové komplety R-60 neboli 9K52 LUNA-M (FROG 7 na kolovém podvozku ZIL-135, dolet rakety 15 až 60 km). Jako klamná technika nadále sloužily 130mm raketomety vz. 51. Počet příslušníků útvaru se zvýšil na 170 osob, ale po jeho převedení na snížené počty klesl v roce 1974 na 120 vojáků. Další reorganizace proběhla v roce 1982 a počet raketových kompletů LUNA-M se zvýšil ze dvou na čtyři, jejichž obsluhu zajišťovalo 140 mužů. Na sklonku října 1989 proběhala další reorganizace, během níž se útvar přestěhoval do Hranic, kde nadále působil jako 31.samostatný raketometný oddíl a podléhal velitelství 331.těžké dělostřelecké brigády. Útvar v této době čítal pouze 90 osob a disponoval šesti raketovými komplety 9K52 LUNA-M. Vzhledem k vyřazení zmíněné techniky byl již k 1.1.1991 vyjmut z bojové pohotovosti a svoji činnost ukončil dnem 31.10.1991.
Bojovou zástavu útvar obdržel v lednu 1965. V následujících letech byla dekorována několika vyznamenáními: Pamětní medailí k 20.výročí SNP (1964), Řádem rudé hvězdy (1982) a medailí „Za upevňování přátelství ve zbrani“ II.stupně (1988). Během své existence se oddíl zúčastnil řady spojeneckých cvičení armád Varšavské smlouvy, mimo jiné Vesna (r. 1964), Odra-Nisa (r. 1969), Štít (r. 1972) nebo Družba (r. 1977). V témže roce absolvoval ostré bojové střelby v SSSR s výtečným hodnocením. Cvičné střelby se odehrávaly na území ČSSR, přičemž dopadové plochy se nacházely ve výcvikových prostorech. Vojáci i s technikou rovněž defilovali na květnových přehlídkách v Praze (1965 a 1975) či Bratislavě (1970).
Na sklonku října 1989 se do Jemčiny přestěhovala 31.dělostřelecká základna (VÚ 6310), která doposud působila v posádce Jince. Úkolem tohoto útvaru čítajícího 170 vojáků byla v případě potřeby přeprava taktických raket (na přívěsech A6DR) i jejich bojových hlavic (v izotermických přepravnících na automobilech T-813) z míst mírového uložení do prostorů bojového rozmístění oddílů vojskových raket 331.těžké dělostřelecké brigády. Také tento útvar v důsledku vyřazení raketových kompletů 9K52 LUNA-M zanikl dnem 31.10.1991.
2270. Dobrý den. Ve vojenské knížce mého dědy jsem se dočetl, že sloužil jako dělostřelecký průzkumník a poté velitel topodružstva u 24. raketometné brigády. Mohl bych se prosím Vaším prostřednictvím dozvědět co možná nejvíce o tomto útvaru, technice kterou používal atd.? Dále bych se rád zeptal, co si představit pod funkcí „Velitel topodružstva“. Děkuji mnohokrát! (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedená 24.raketometná brigáda (VÚ 5935) vznikla v posádce Liberec na sklonku roku 1950 jako součást Dělostřelecké divize Mladá Boleslav (pozdější 5.dělostřelecké divize). Nejdříve byla vyzbrojena 120mm minomety (19 ks k 1.12.1951), které postupně nahradily 130mm raketomety vz. 51. Předpokládalo se ale, že perspektivně bude mít k dispozici 210mm raketomety, což se nakonec nestalo. Mírově se brigáda skládala ze tří oddílů, z toho jeden byl rámcový. Zbývající dva oddíly se nacházely na plných počtech osob a techniky, přičemž u každého sloužilo cca 150 osob disponujících 12 raketomety. Výcvik specialistů probíhal u brigádní poddůstojnické školy. Organizaci brigády doplňovaly velitelská baterie (s četami: průzkumnou, spojovací, topografickou), dopravní četa a četa technického zabezpečení. Celkem u brigády sloužilo okolo 500 vojáků. V říjnu 1958 proběhla reorganizace brigády a ze stávající brigádní školy se stal v pořadí čtvrtý oddíl (výcvikový). Zároveň se počet raketometů u všech baterií zvýšil ze 4 na 6. Brigáda zanikla v září 1960, vzhledem k přepokládanému brzkému zavedení taktických raket do výzbroje pozemního dělostřelectva. Techniky a osob od rušené brigády bylo využito pro vytvoření raketometných baterií motostřeleckých pluků 4. armády (dislokovány v posádkách Janovice, Klatovy, Domažlice, Prachatice, Vimperk, Český Krumlov, Benešov a Znojmo).
Mezi základní úkoly dělostřelecké topografické služby patřilo:
– vytvoření (případně „zhuštění“) dělostřelecké sítě pevných bodů v jednotném souřadnicovém systému (používalo se mapování z roku 1952);
– určení souřadnic palebných postavení, pozorovatelen dělostřelectva a stanovišť dělostřeleckého průzkumu;
– orientace děl a pozorovacích přístrojů do hlavního palebného směru;
– protnutí orientačních bodů v rozmístění nepřítele, aby jich bylo možno použít jako pevných bodů.
2269. Dobrý den, jako vždy Vám velice děkuji za Vaši odpověď. Narazil jsem na vojenský útvar 9390, který byl v šedesátých letech dislokován v kasárnách v Plzni na Borech. Údajně to měla být samostatná průzkumná dělostřelecké baterie, která byla později včleněna do 47. dělostřeleckého pluku v Plzni-Slovany. Domnívám se, že se mohlo jednat o předchůdce 19. baterie velení a dělostřeleckého průzkumu, krycí číslo 4242, která si i nadále zachovala svoji samostatnost. (odpovídá Pavel Minařík)
Průzkumné dělostřelecké baterie začaly působit jako samostatné útvary dnem 1.9.1961. Navázaly na předcházející velitelské baterie organizačně začleněné v rámci velitelství vševojskových divizí. U 19.motostřelecké divize se k uvedenému datu konstituovala 19.průzkumná dělostřelecká baterie (VÚ 9390). Do jejího složení náležely: průzkumná četa (vyhodnocovací ústředna, dvě dělostřelecké pohyblivé pozorovatelny, průzkumné družstvo), rádiová četa (tři družstva), spojovací četa (družstvo směrových pojítek, spojovací družstvo) a četa radiolokačního průzkumu (dvě stanoviště pro průzkum pozemních pohyblivých cílů, stanoviště pro průzkum minometů). U baterie mělo být zařazeno cca 90 vojáků, skutečná naplněnost byla o něco nižší. V září 1963 zaniklo průzkumné družstvo u průzkumné čety a zároveň se z jejího složení vyčlenila vyhodnocovací ústředna, která nadále působila v rámci baterie samostatně jako průzkumová ústředna. Plánovaný počet osob u baterie vzrostl na 100 vojáků. Ze specializovaného vybavení se u baterie měly nacházet především dva radiolokátory SNAR-2, jeden radiolokátor ARSOM-1, dva obrněné transportéry OT-65 (dočasně nahrazovány polopásovým transportérem OT-810), pojízdná fotolaboratoř, pojízdné radiostanice RM-31M a různé přenosné radiostanice. U tankových divizí absentoval prostředek pro radiolokační průzkum pozemních minometů. Svoji samostatnou existenci VÚ9390 ukončil k 1.9.1967 a byl začleněn do divizního 47. dělostřeleckého pluku. Dosavadní 19. průzkumná dělostřelecká baterie se de facto změnila na baterie zabezpečení palby 47.dp při zachování všech stávajících organizačních prvků (vyhodnocovací ústředna, průzkumná četa, radiolokační četa, rádiová četa a spojovací četa).
2268. Poprosím o zistenie historie VU 6590 (označenie v roku 1975-77) od vzniku po súčasnosť zameranie a zaradenie do štruktury ČSLA. Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 6590 bylo Radioreleové středisko, jehož velitelství se nacházelo v Novém Město nad Metují. Útvar vznikl v září 1969 redislokací dosavadního Provozního střediska radioreleové sítě, které do té doby náleželo do složení Spojovacího provozního střediska Praha (VÚ-3255). Nově vzniklý útvar zabezpečoval stálé radioreleové spojení pro potřeby čs. armády. Do složení útvaru nejprve náležela rota stacionárních radioreleových stanic a rota mobilních radioreleových stanic. Stálé radioreleové stanice byly dislokovány odloučeně a nacházely se na stanovištích: Bechyně, Drahlín, Hády, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chaby, Karlovy Vary, Klínovec, Krkavec, Křemešník, Mladá, Nové Mesto nad Váhom, Ostrava, Ounuz (Javorová skála), Písek, Plzeň, Slaný, Suchý Vrch, Sušice (Svatobor) a Žatec.
Již v roce 1970 se složení Radioreleového střediska změnilo na stacionární středisko Čechy, stacionární středisko Morava-Slovensko a výcvikové středisko. U útvaru sloužilo okolo 350 vojáků. Vybavení stacionárních středisek tvořily nejprve velké radioreleové stanice RDV-68 a střední radioreleové stanice RDS-66, které byly v polovině 70. let postupně nahrazeny moderními radioreleovými stanicemi RDM-12. Výcvikové středisko v Novém Město nad Metují disponovalo mobilními radioreleovými stanicemi R-404M, R-400M a RDV-68, přičemž poslední z uvedených typů v polovině 70. let nahradila mobilní verze radiostanic RDM-12.
Od počátku roku 1981 útvar přešel na rotní organizaci a nadále ho tvořily: radioreleová rota pro území ČSR, radioreleová rota pro území SSR, dvě mobilní radioreleové roty a výcviková rota. Počet příslušníků útvaru se zvýšil na pět stovek, včetně žáků školených pro potřeby jiných útvarů. Vybavení stacionárních rot tvořily výhradně radiostanice RDM-12, které se v mobilní verzi používaly rovněž u radioreleových rot, kde je doplňovaly pojízdné radiostanice R-404M2. Na podzim 1986 proběhla transformace útvaru na praporní organizaci. Do 1. radioreleového praporu byly začleněny radioreleová rota pro území ČSR, radioreleová rota pro území SSR, a výcviková rota. Dosavadní stacionární radiostanice RDM-12 doplnily u roty pro území ČSR v malém počtu radiostanice RDM-6. Sloučením dvou radioreleových rot s mobilními stanicemi se vytvořil 2. radioreleový prapor. Vybavení mobilních rot tvořily radiostanice R-404M2 a R-414. Kromě toho se u praporu vytvořila četa zvláštního armádního spojení disponující technikou pro šifrový provoz (provozovny P-240/P-241 a zařízení T-206/T-217). Novou součástí střediska se staly doposud samostatně působící troposférické spojovací uzly vytvořené v roce 1984 v Benátkách nad Jizerou, Libavé a Hlohovci. Pro dálkové spojení se u nich využívaly stacionární troposférické radioreleové stanice R-417st BAGET a R-412st TORF (nebyla u uzlu v Hlohovci), doplněné o utajovací zařízení T-217M a stacionární radioreleové stanice R-140MRst, RDM-12st a RDM-6st. Počet příslušníků útvaru se zvýšil na sedm stovek. Radiostanice R-412st byly na podzim 1991 z vybavení útvaru vyřazeny.
V březnu 1992 proběhla poslední reorganizace, během níž se přeuspořádáním dosavadních organizačních prvků vytvořily tři spojovací prapory (pro Čechy, Moravu a Slovensko), prapor dálkových spojů a výcviková rota. Každý ze spojovacích praporů byl tvořen troposférickým spojovacím uzlem (stacionární R-417st BAGET, R-140MRst a zařízení T-217M, nově doplněné o mobilní R-412Ap) a radioreleovou rotu (stacionární RDM-12st, RDM-6st). Prapor dálkových spojů měl radioreleovou rotu (mobilní R-414p) a rotu troposférického spojení (mobilní R-412Ap, RDM-6p). V souvislosti se zánikem federální armády přešel 3. spojovací prapor počátkem roku 1993 do složení nově vzniklé Armády Slovenské republiky a stal se základem pro vytvoření 3. radioreleového střediska Banská Bystrica-Hlohovec. Radioreleové středisko v Novém Město nad Metují se naopak začlenilo do AČR a jako samostatný útvar zaniklo na sklonku března 1994. Stálou radioreleovou síť opětně převzalo Spojovací provozní středisko Praha (VÚ-3255).
2267. Predom Vám vyjadrujem úctu a poďakovanie za Vašu prácu na tomto projekte. Prosím o odpoveď na tieto otázky.
– Vznik a zameranie základne na Devínskej Kobyle pri Bratislave.
– Historia a zaradenie muničného skladu pri Novom Meste nad Váhom.
Neviem či je správne označenie. Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
1) V posádce Děvínská Kobyla se nacházel 6.protiletadlový raketový oddíl 186.protiletadlové raketové brigády. Útvar vznikl v roce 1977 a byl vyzbrojen protiletadlovými raketovými komplety S-125M NĚVA. Po zániku federálního státu přešel do složení ASR.
2) V případě muničního skladu u Nového Města nad Váhem s největší pravděpodobností míníte 2.sklad ženijní munice, který se vytvořil vyčleněním ze Ženijního skladu 4 na sklonku roku 1950. Nově vzniklý útvar podléhal velitelství 2.vojenského okruhu a používal krycí označení VÚ 8034. V listopadu 1954 došlo k jeho přejmenování na 2.okruhový sklad ženijní munice. Od října 1958 působil jako 1.pobočka 2.okruhového ženijního skladu (VÚ 7477), tj. útvaru, ze kterého se původně vyčlenil. Definitivně se do zmíněného skladu začlenil v září 1977. K opětovnému osamostatnění došlo na sklonku října 1992, když se z něj stal Sklad munice Nové Město nad Váhem 3.výzbrojní základny Martin (VÚ 5728). Po zániku federální armády se útvar stal součástí nově vytvořené Armády Slovenské republiky.
2266. Dobrý deň. Môj otec na jeseň v roku 1948 nastúpil na ZVS k VÚ 5222. Základný výcvik jednotlivca vykonal v 32. pešom pluku, po ktorom bol zaradený do zlúčenej poddôstojníckej školy pechoty 46. pešieho práporu „Roty Nazdar“. Zo školy bol však vylúčený, nikdy nechcel povedať prečo, a pridelený na prácu v bani v kombinovanom oddiele pre technické a banské práce v Ostrave-Radvanice. Vojenskú službu však nakoniec ukončil naspäť u VÚ 5222, 46. prápore, 1. rota, v roku 1950. Prosím Vás, čo to boli za útvary, zaujíma ma hlavne „Rota Nazdar“, kde boli umiestnené. Ďakujem. (odpovídá Pavel Minařík)
Pěší pluk 32 „Gardský“ (VÚ 3984, do 30.9.1949 VÚ4646) měl do září 1949 v Košicích velitelství, I. a III.prapor, následně od října 1949 velitelství, 3.pěší rotu a 5.rotu těžkých zbraní; v Prešově se do září 1949 nacházel náhradní prapor a v Trebišově do září 1949 sídlil II.prapor, který od října 1949 nahradily 1. a 2.pěší rota se 4.kulometnou rotou, doplněné v téže době o náhradní prapor přemístěný z Trebišova. K 15.7.1948 byl II.prapor zrámcován (tj. převeden na minimální počty) a jeho personál posílil pěší prapor 46 v Sokolově, konkrétně dosavadní rámcovou 3.pěší rotu.
Váš otec pravděpodobně sloužil u zmíněného II.praporu pěšího pluku 32 či k němu byl jako branec předurčen a proto se ocitl u pěšího praporu 46 „Roty nazdar“ (VÚ 5222, do 30.9.1949 VÚ4532). Tento útvar se nacházel v Sokolově (náhradní rotu měl v Bochově) a k 1.10.1949 se z něj stal pluk (složený z rot, nikoliv praporů). Na počátku roku 1950 byl pěší pluk 46 redislokován do posádky Aš. V prosinci 1950 byl zrušen a jeho personál se použil k výstavbě jednotek Pohraniční stráže.