1305. Kterému útvaru patřilo v šedesátých letech krycí číslo VÚ 8036 Čáslav a jaká byla jeho historie? (odpovídá Pavel Minařík)
V daném případě šlo o 34. velitelskou letku, která byla v rámci 34. stíhací bombardovací letecké divize zřízena 1.9.1969 a zanikla k 1.9.1974, respektive došlo k její reorganizaci na velitelský roj a začlenění do velitelství divize. Velitelem letky po celou dobu existence byl pplk. Ing. Zdeněk Hammer. Ve velení roje velkých vrtulníků se vystřídali mjr. Jiří Daněk (1969 až 1970) a kpt. Ladislav Berger (1970 až 1974), u roje malých vrtulníků mjr. Jaroslav Kubica (1969 až 1970) a mjr. Jan Martinec (1971 až 1974). Letový park představovalo šest vrtulníků Mi-4, které později doplnily dva až tři vrtulníky Mi-1, z toho jeden ve cvičné verzi. Kromě vrtulníků u letky sloužily také různé druhy bojových, cvičných a kurýrních letounů. Od léta 1971 se u ní nacházel letoun L-200, doplněný v letech 1973 až 1974 o další dva stroje. Cvičné letouny zastupoval MiG-15 UTI, zařazený u letky od léta 1972 a doplněný v letech 1973 až 1974 o další dva letouny. Mezi bojové stroje ve druhém pololetí roku 1971 patřily dva MiG-15 bis, které počátkem následujícího roku vystřídal jiný letoun stejného typu sloužící u letky až do jejího zrušení. Ve 2. polovině roku 1972 se u letky krátkodobě objevil další letoun MiG-15 bis.
1304. Můžete prosím uvést přehled generálů povýšených v roce 1990? (odpovídá Pavel Minařík)
Dnem 1.5.1990 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:
| do hodnosti armádního generála | |
| * generálplukovník Ing. Miroslav Vacek | ministr národní obrany |
| do hodnosti generálporučíka | |
| * generálmajor Ing. Anton Slimák | náčelník generálního štábu |
| * generálmajor Ing. Rudolf Ducháček | zástupce ministra národní obrany |
| * generálmajor Ing. Imrich Andrejčák | velitel Východního vojenského okruhu |
| * generálmajor Ing. Josef Ferenc | velitel železničního vojska MD |
| * generálmajor Ing. Ladislav Tomeček | náčelník VKPR |
| a jmenováni do hodnosti generálmajora | |
| * plk. gšt. doc. Ing. Pavol Gavlas, CSc. | náčelník sekretariátu ministra |
| * plk. gšt. Ing. Ivan Halva | náčelník štábu – 1. zástupce velitele 1. armády |
| * plk. gšt. Ing. Jiří Šrámek | velitel 2. motostřelecké divize |
| * plk. gšt. Ing. Pavel Honzek | náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele Východního vojenského okruhu |
| * plk. gšt. Ing. Miroslav Matějka | velitel 20. motostřelecké divize |
| * plk. gšt. Ing. Břetislav Nytra | náčelník správy pro přípravu systému CO resortů a obyvatelstva CO ČSFR |
| * plk. Ing. Jan Ploc | náčelník oddělení bojové přípravy – zástupce velitele 10. letecké armády |
Dnem 1.10.1990 byli rozkazem prezidenta republiky povýšeni:
| do hodnosti generálporučíka | |
| * generálmajor Ing. Karel Holub | náčelník štábu – 1. zástupce velitele ZVO |
| a jmenováni do hodnosti generálmajora | |
| * plk. gšt. Ing. Marián Horský | zástupce velitele VVO pro CO |
| * plk. gšt. Ing. Lubomír Jura | zástupce velitele pro výzbroj – náčelník vyzbrojování a technického zabezpečení ZVO |
| * plk. gšt. Ing. Pavel Krajčovič | náčelník Hlavní stavební a ubytovací správy FMO |
| * plk. Ing. Josef Němec | náčelník rehabilitačního a odvolacího oddělení FMNO |
1303. Chcel by som sa opýtať na daľší osud 7. dd Pardubice, konkrétne VU-5666, nakoľko som bol prítomný od počiatkov a zakladaní tejto brigády, spočiatku ako správca skladu NZ (technika, výzbroj) neskôr náčelník skladu NZ, až do roku 1990. Už som sa dočítal, že v roku 1991 divízia zanikla, ale by ma zaujímalo, kam sa podela technika a v neposlednej rade aj príslušníci brigády. (odpovídá Pavel Minařík)
Na základě zrušené 75. těžké houfnicové dělostřelecké brigády byla v posádce Pardubice 1.11.1992 vytvořena 2. dělostřelecká brigáda, podřízena nejprve velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře (reorganizovaného 1.1.1992 na Vojenské velitelství Západ) a od 1.5.1992 nově vytvořenému Vojenskému velitelství Střed, které sídlilo v Olomouci. K 1.7.1997 byla brigáda reorganizována na 3. mobilizační základnu a předána do podřízenosti Velitelství vojska územní obrany v Táboře. K 1.10.2000 následovala další reorganizace, v jejímž průběhu se útvar transformoval na 3. dělostřelecký sklad. Svoji činnost ukončil 30.9.2001, když byl zrušen. Ve velení brigády se postupně vystřídali: pplk. Ing. Viliam Kozár (1992 až 1995), plk. Ing. Jaroslav Hlavatý (1995 až 1999) a nezjištěno (1999 až 2001).
1302. Můžete zjistit něco o VÚ 6761 Liptovský Mikuláš? Sloužil jsem tam v letech 88-90 u železničního vojska. Byl bych moc rád i za nějaké fotografie. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený 14. železniční mostní prapor vznikl 1.9.1966 a podléhal velitelství 11. železniční brigády v Žilině (od 1975 ve Valašském Meziříčí). K 31.10.1992 byl reorganizován na 815. železniční mostní prapor a nadále zůstal v podřízenosti železniční brigády ve Valašském Meziříčí, která se ke stejnému datu přečíslovala z 11. na 81. a od 31.12.1992 její velitelství sídlilo v Liptovském Mikuláši. K 1.1.1993 se prapor stal součástí ASR. Ve velení praporu se vystřídali: pplk. Alexander Bohovic (1966 až 1977), pplk. Ing. Milan Laučík (1977 až 1982), pplk. Ing. Jozef Zeman (1982 až 1987), pplk. Ing. Jozef Kačala (1987-1992) a pplk. Ing. Emerich Mareček (1992). Archivní fond útvaru je uložen ve Vojenském archivu, Univerzitní nám. 2, Trnava 917 01.
1301. Kteří funkcionáři se vystřídali v čele Nejvyššího vojenského soudu a Generální vojenské prokuratury od roku 1946? (odpovídá Pavel Minařík)
Funkci prezidenta (náčelníka) Nejvyššího vojenského soudu (od 1.1.1953 předsedy vojenského kolegia – náměstka předsedy Nejvyššího soudu) zastávali:
| gen. šéf just. JUDr. Ladislav Rutar | 1946 – 1949 |
| div. gen. JUDr. Viktor Kemlink | 1949 – 1952 |
| brig. gen. (od 12.6.1953 genmjr.) JUDr. Jiří Štella | 1952 – 1960 |
| plk. just. JUDr. Štěpán Flajzlar | 1960 – 1963 |
| plk. just. JUDr. Jindřich Musil | 1964 – 1969 |
| plk. JUDr. František Helešic | 1970 – 1977 |
| genmjr. JUDr. Emanuel Kubín | 1977 – 1989 |
| plk. JUDr. Štěpán Bednář | 1989 – 1991 |
| plk. JUDr. Stanislav Rizman | 1991 – 1993 |
Ve funkci generálního vojenského prokurátora (od 1.1.1953 hlavního vojenského prokurátora – náměstka generálního prokurátora) se vystřídali:
| plk. JUDr. Josef Burýšek | 1946 – 1947 |
| gen. šéf just. JUDr. František Šlapák | 1947 – 1950 |
| plk. JUDr. František Voves | 1950 – 1952 |
| plk. JUDr. Václav Linda | 1952 – 1953 |
| brig. gen. (od 12.6.1953 genmjr. ) JUDr. Vladimír Kebort | 1953 – 1957 |
| plk. just. Dr. Jan Samek | 1957 – 1968 |
| plk. JUDr. Milan Richter | 1968 – 1969 |
| plk. JUDr. Zbyněk Kieseweter, CSc. | 1969 – 1978 |
| genmjr. JUDr. Ján Kollár, CSc. | 1978 – 1990 |
| plk. JUDr. Rudolf Tomašovic | 1990 – 1991 |
| plk. JUDr. Miroslav Kříženecký | 1991 – 1993 |
1300. Při popisu útvarů vyzbrojených protiletadlovými raketovými komplety S-200 VEGA se hovoří o obrovských vynaložených prostředcích. Je možné zjistit, kolik tehdy vybudování a vyzbrojení takového útvaru stálo? (odpovídá Pavel Minařík)
Náklady na zakoupení techniky pro jednu skupinu oddílů (tři palebné oddíly a jeden technický oddíl) se předpokládaly ve výši 850 mil Kčs. Náhradní díly, radiolokátory a rakety pro ostré střelby měly přijít na dalších 400 mil. Kčs. Stavební práce se odhadovaly na dalších 450 mil. Kčs. Suma sumárum to na jednu skupinu oddílů činí 1,7 mld. Kčs v době, kdy rohlík stál pár desítek haléřů.
1299. Chtěl bych se zeptat, jestli došlo ke sloučení posádek Jaroměř a Josefov. Vím, že se o tom uvažovalo. Návrh byl několikrát přepracován a nakonec jsem se dočetl, že v roce 1936 bylo nařízení zrušeno. Nevím ale, jestli byl zrušen návrh nebo sloučení posádek? Velmi mě zajímá dění okolo josefovské posádky v meziválečném období. Můžete mi pomoci? (odpovídá Pavel Minařík)
Ke sloučení obou posádek došlo 1.2.1947. „Posádkové velitelství Josefov-Jaroměř“ sídlilo v Josefově. Po sloučení měst Jaroměře a Josefova stanovilo MNO v srpnu 1949 pro velitelství posádky, které se nacházelo v Jaroměři II – Josefově, nový název “Posádkové velitelství Jaroměř”.
1298. Můžete mi poskytnout alespoň základní informace o útvarech zabezpečení velení vojskového letectva 1. armády a 4. armády: a) 1. a 4. středisko bojového velení, b) 1. a 4. rota spojení a RTZ? (odpovídá Pavel Minařík)
Obě střediska bojového velení letectva vznikla 1.9.1974. Podléhala velitelství 10. letecké armády a nacházela se v posádce Hradec Králové. 1. středisko používalo krycí číslo VÚ 3392 a 4. středisko VÚ 3400. Oba útvary zanikly 31.10.1987 a nahradila je velitelství letectva 1. a 4. armády. Ve stejné době, tj. na konci října 1987, se vytvořily obě roty spojení a radiotechnického zabezpečení. Velitelství 1. armády podléhala 1. rota (VÚ 8987) sídlící v Příbrami a velitelství 4. armády zase 4. rota (VÚ 8716) ve Strakonicích (původně se měla nacházet v Písku). Do složení obou rot náležely radiová četa, spojovací četa a četa radiotechnického zabezpečení. K jejich zrušení došlo 1.3.1992, v souvislosti se zánikem nadřízených velitelství armád.
1297. Zajímala by mne historie muničního skladu VÚ 1337 Bohuslavice nad Vláří. (odpovídá Pavel Minařík)
Historie VÚ 1337 v Bohuslavicích nad Vláří sahá do června 1945, kdy zde vznikla Vojenská továrna 2. Do září 1949 taktéž používala krycí označení VÚ 8929, které se následně změnilo na VÚ 4561. V listopadu 1954 se transformovala na 2. muniční dílnu a v říjnu 1957 na 55. dělostřeleckou základnu Vlachovice. Od října 1958 útvar působil jako pobočka 51. dělostřelecké základny Nováky. V lednu 1961 se z ní stal Vojenský opravárenský závod Bohuslavice nad Vláří VÚ 4561, s pobočkami v Bohdalicích a Hodslavicích. V září 1963 následovala reorganizace na 51. dělostřeleckou základnu a kromě stávajících poboček jí byly podřízeny muniční sklady Sklené, a Hronsek. Kolotoč reorganizačních změn pokračoval v září 1969, když 51. dělostřelecká základna zanikla a muniční sklad v Bohuslavicích nad Vláří se stal 9. muničním skladem 52. muniční základny Bílek, který používal krycí číslo VÚ 3755/9. Na sklonku října 1992 se 52. muniční základna transformovala na 1.výzbrojní základnu. V lednu 1993 útvar v Bohuslavicích nad Vláří přešel do podřízenosti Ústřední muniční základny v Týništi nad Orlicí (viz odpověď na dotaz čís. 2307) jako 4. muniční sklad (VÚ 1337/4).
1296. Zajímala by mne historie VÚ 9124 a jeho dislokace. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar byl zřízen 1.10.1947 jako Ženijní sklad 2 a z počátku mu bylo přiděleno krycí číslo VÚ 4663. Nacházel se v Písku-Purkraticích a podléhal velitelství 2. oblasti. Po jejím zrušení v prosinci 1948 přešel do podřízenosti velitelství 1. oblasti. Během prosince 1950 prodělal reorganizaci na 1. ženijní sklad a nadále figuroval jako VÚ 9124. Již v srpnu 1950 bylo nadřízené velitelství reorganizováno na 1. vojenský okruh, což se projevilo v říjnu 1954 přejmenováním útvaru na 1. okruhový ženijní sklad, který již od března 1954 působil v Dolním Bousově. V návaznosti na další proměnu nadřízeného velitelství, tentokrát na 1. armádu, byl VÚ 9124 reorganizován na 1. armádní ženijní sklad. Současně se jeho pobočkou stal dosavadní 1. okruhový sklad ženijní munice v Dobříši VÚ 3865. Další změna názvu na 1. okruhový ženijní sklad následovala v září 1965 a opětně byla provázána reorganizací nadřízeného velitelství, v daném případě z 1. armády na Západní vojenský okruh. Kromě zmíněné pobočky v Dobříši byly součástí VÚ 9124 i přesunuté sklady ženijní munice v Podbořanech, Chotiměři-Kletečné, Tuchoměřicích, Žatci, Strašicích, Šťáhlavech a Horažďovicích. Zásadní změna následovala v září 1969, když VÚ 9124 přešel z podřízenosti velitelství Západního vojenského okruhu v Písku k nově vytvořenému velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Protože se jednalo o velitelství frontového typu, součástí útvaru se stal i doposud samostatně působící 4. okruhový ženijní sklad v Jaroměři VÚ 5055 i s pobočkou v Hněvkovicích VÚ 5055/1. Ve stejné době k VÚ 9124 přešla i pobočka Ústředního ženijního skladu v Jánské VÚ 1542/1. Po ukončení organizačních změn 1. okruhový ženijní sklad v Dolním Bousově měl 1. pobočku v Jánské (VÚ 9124/1), 2. pobočku v Jaroměři (VÚ 9124/2), 3. pobočku v Dobříši (VÚ 9124/3) a 4. pobočku v Hněvkovicích (VÚ 9124/4). V nezměněné podobě přetrval následujících více než 20 let. Další reorganizace byla spojena s přeměnou Západního vojenské okruhu na Vojenské velitelství ZÁPAD, k níž došlo na počátku roku 1992. Následně proběhlo rozformování frontového kompletu svazků a útvarů druhů vojsk i služeb, což se dotklo také VÚ 9124. K 31.10.1992 byl reorganizován na 1. ženijní sklad, přičemž jeho dosavadní pobočky v Jaroměři a Dobříši zanikly, zatímco pobočka v Hněvkovicích přešla do podřízenosti 1. výzbrojní základny v Chotěboř-Bílek jako odloučený muniční sklad. VÚ 9124 zůstala pouze pobočka v Jánské, která ale svoji činnost ukončila v říjnu 1993. Samotný 1. ženijní sklad v Dolním Bousově jako samostatný útvar zanikl na sklonku roku 1994 a od počátku následujícího roku působil jako 3. sklad Ústřední ženijní základny VÚ 1978/3. K definitivnímu ukončení činnosti skladu v Dolním Bousově došlo 30.6.1997.
VÚ 3865 vznikl v prosinci 1950 jako 1. sklad ženijní munice a byl dislokován v Písku-Purkraticích. Ke změně názvu na 1. okruhový sklad ženijní munice došlo v říjnu 1954 a do Dobříše se přestěhoval v říjnu 1955.
VÚ 5055 působil v Jaroměři a Hněvkovicích od října 1958, když byl zřízen jako 4. armádní ženijní sklad s 1. pobočkou, která až do roku 1965 používala své vlastní krycí číslo VÚ 7760. V září 1965 došlo k přejmenování útvaru na 4. okruhový ženijní sklad a jeho součástí byly i předsunuté sklady ženijní munice ve Veselicích, Moravském Krumlově, Znojmě, Jemnici, Břeclavi, Medlánkách a Bohdalicích-Manerově.
Historie VÚ 1542/1 v Jánské je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 964.
1295. Prosím o historii VÚ 3520 Jaroměř-Josefov. Sloužil jsem u útvaru v letech 1983-85. Jaká výzbroj zde byla? (odpovídá Pavel Minařík)
10. protiletadlová raketová technická základna byla v Jaroměři II – Josefově zřízena 1.9.1975 a podléhala velitelství Západního vojenského okruhu. Jejím úkolem bylo skladovat a kontrolovat protiletadlové rakety zavedené do výzbroje protiletadlových raketových útvarů vojskové PVO a v případě potřeby je k nim z místa uložení také přepravit. Do organizační struktury útvaru kromě velitelských a zabezpečovacích jednotek příslušely technická baterie KRUG, technická baterie KUB a dopravní baterie. Po vytvoření integrovaného druhu ozbrojených sil a sloučení PVOS s vojskovou PVO, přešla základna k 31.10.1991 do podřízenosti Velitelství letectva a PVO, respektive 2. divize PVO. Útvar zanikl 31.5.1993.
1294. Zajímala by mě historie VÚ 6758 Hradec Králové, který patřil do podřízenosti 10. letecké armády. (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 6758 vznikl v posádce Hradec Králové dnem 1.9.1963 jako tzv. strojně-početní stanice velitelství 10. letecké armády. K 1.9.1967 proběhla jeho reorganizace na 10. výpočetní středisko. Po sloučení frontového letectva a PVOS byl v lednu 1992 přečíslován na 6. výpočetní středisko a po vytvoření 3. sboru taktického letectva o dva roky později na 3. výpočetní středisko. V lednu 1995 následovala reorganizace na 3. projektové a technologické středisko informatizace. Po zrušení 3. sboru taktického letectva a vytvoření Velitelství vzdušných sil v říjnu 1997 se útvar stal pobočkou 4. střediska podpory velení ve Staré Boleslavi, tj. bývalého 7. výpočetního střediska. V návaznosti na zrušení Velitelství vzdušných sil a velitelství nadřízeného útvaru zanikla k 30.6.2003 i pobočka v Hradci Králové.
1293. Jakou výzbroj měly postupně: 23. dělostřelecká brigáda, 23. těžká dělostřelecká brigáda a 32. těžká houfnicová brigáda v Kostelci nad Orlicí? (odpovídá Pavel Minařík)
32. těžká dělostřelecká brigáda vznikla v Kostelci nad Orlicí 1.10.1951 a nejprve podléhala přímo Velitelství dělostřelectva MNO. Na podzim 1956 přešla do složení 5. dělostřelecké divize, přičemž prodělala reorganizaci na 32. těžkou houfnicovou dělostřeleckou brigádu. Další reorganizace přišla v září 1960, kdy proběhlo její přečíslování a přejmenování na 23. těžkou dělostřeleckou brigádu „Jaselskou“ (název převzala po stejnojmenné brigádě rušené v Mladé Boleslavi). Svoji činnost ukončila 1.5.1963, kdy byla v souvislosti s očekávaným zavedením operačně-taktických raket zrušena.
U brigády byla tabulkami počtů předepsána následující výzbroj:
| 1951 až 1956 | |
| – 2 oddíly kanonů (po 3 bateriích) | baterie po 4 kanonech 122 mm |
| – oddíl kanonových houfnic (po 3 bateriích) | baterie po 4 kanonových houfnicích 152 mm |
| 1956 až 1960 | |
| – 4 oddíly houfnic (po 3 bateriích) | baterie po 6 houfnicích 152 mm |
| 1960 až 1963 | |
| – 4 oddíly kanonů (po 3 bateriích) | baterie po 6 kanonech 122 mm |
Zejména v počátečním období své existence zřejmě nebyla vyzbrojena předepsanou výzbrojí, protože 122mm kanony vz. 31/37 jsme začali licenčně vyrábět ve větších počtech až v roce 1955.
1292. Mohl byste mi prosím poskytnout informace o gen. Evženu Chladovi, prý byl členem 1. československé samostatné brigády v Sovětském svazu? (odpovídá Pavel Minařík)
Evžen Chlad se narodil 30. března 1907 v obci Kupjansk u Charkova. V Rudé armádě sloužil od listopadu 1929 do října 1932 a vojenskou prezenční službu vykonával u radiotelegrafního praporu v Charkově. Poté byl přijat za délesloužícího poddůstojníka u vojsk NKVD a až do května 1938 zastával funkci správce proviantního skladu u motorizovaného pluku v Charkově. Opětně do Rudé armády nastoupil v rámci všeobecné mobilizace počátkem července 1941 v Kyjevě a jako zástupce velitele střeleckého pluku pro týl se zúčastňoval ústupových bojů až do prosince 1941, kdy odešel do důstojnického kurzu. Po jeho absolvování byl od dubna 1942 do listopadu 1943 zařazen jako zástupce velitele pro věci politické u záložního důstojnického praporu Jižního frontu. Službu v Rudé armádě ukončil v listopadu 1943. Do čs. armády v SSSR se přihlásil 12. června 1944 v ukrajinském Rovnu a 23. června 1944 byl prezentován u náhradního pluku v Kamenci Podolském. Od 28. června 1944 sloužil u 3. čs. brigády jako přednosta 4. oddělení velitelství týlu a zúčastnil se bojů od Wrocanky až do osvobození Prahy. V červnu 1945 převzal funkci přednosty 5. oddělení na správě výchovy a osvěty velitelství 1. oblasti v Praze. V lednu 1946 byl přijat za vojáka z povolání a čs. státní občanství získal v červnu 1947. V březnu 1948 byl vyslán ke studiu na Vojenské akademii týlu a zásobování do Kaliningradu, odkud se vrátil v dubnu 1951. Následně se stal náčelníkem štábu Hlavního týlu a 31. ledna 1952 převzal funkci náčelníka Hlavního týlu čs. armády. V březnu 1952 byl povýšen na brigádního generála a v dubnu 1954 do hodnosti generálporučíka. Uvedenou funkci zastával do července 1958, kdy byl převeden do kádrové dispozice. V únoru odjel do Varšavy, kde nadále působil jako vojenský a letecký přidělenec. Do Československa se vrátil v červnu 1962 a stal se velitelem pražské posádky. Do zálohy byl přeložen na koncem prosince 1968. Generálporučík Chlad zemřel 18. dubna 1981.
1291. Zajímá mě historie vojenské posádky na děčínském zámku. Zatím se mi nepodařilo získat téměř žádné informace o období 1945-1951. Dalo by se zjistit, které jednotky byly tehdy na zámku umístěny? Druhý dotaz se týká 60. PTP, který na zámku působil. Později byl přejmenován na 60. TP a v roce 1956 reorganizován na 79. mostní stavební prapor. Zatím se mi ovšem nepodařilo zjistit, zda-li zůstal nadále dislokován na zámku, případně do kdy. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Děčín se po roce 1945 nacházely následující útvary bývalé čs. armády:
| – pěší pluk 2 (bez I. praporu a náhradního praporu) | říjen 1945 – září 1947 |
| – II. prapor pěšího pluku 2 | říjen 1947 – září 1949 |
| – Vojenský zajatecký tábor | 1946 |
| – 60. pomocný technický prapor | 15.4.1951 – červenec 1951 |
| – 1. technický prapor | 15.5.1951 – říjen 1951 |
| – 62. pomocný technický prapor | 1.10.1951 – duben 1952 |
| – 60. pomocný technický prapor | listopad 1952 – 31.10.1953 |
| – 60. technický prapor | 1.11.1953 – 30.9.1956 |
| – 79. mostní stavební prapor | 1.10.1956 – 1.10.1957 |
| – Okresní vojenské(á) velitelství (správa) | 15.3.1951 (1.1.1954) – AČR |
| – velitelství 19. brigády pohraniční stráže | 1.9.1952 – 31.3.1966 |
| – velitelství 3. praporu 19. brigády pohraniční stráže | 1.9.1952 – 15.1.1964 |
| – 81. silniční stavební prapor | 1.6.1966 – říjen 1968 |
Není v našich možnostech identifikovat budovy, ve kterých jednotlivé útvary sídlily.