Čepicový znak poválečné armády

Studie a materiály

poválečné armády


reklama: www.billboard.cz

Obranný plán polské armády (1961) - Výsadek do Dánska

Pawel Piotrowski

          Jaderné údery na severozápadní oblasti SRN, společně se vzdušnými výsadky na dánské a norské pobřeží, předpokládaly tajné plány Polské lidové armády (PLA), připravované pro případ vypuknutí III. světové války. Pracovalo se na nich ve zvláštních místnostech generálního štábu na Rakovecké ulici ve Varšavě.

         Po říjnových událostech v roce 1956, kdy sovětské důstojníky na řídicích funkcích v Generálním štábu PLA nahradili Poláci, se zrodila myšlenka vytvořit v rámci Varšavské smlouvy nový front, který by operoval na severním úseku západního válčiště. Vytvoření národního frontu bylo prezentováno Gomulkovým vedením jako projev suverenity Polské lidové republiky. Moskva však pohlížela na polské aspirace s nedůvěrou. Přestože politické byro Polské sjednocené dělnické strany vyjádřilo shodu s tímto požadavkem již v roce 1958, teprve v roce 1961 dal Kreml souhlas s takovou formou účasti Polska v rámci ozbrojených sil Varšavské smlouvy.

         Polská vojenská delegace, která se vydala do Moskvy, obdržela od sovětského ministra národní obrany maršála Malinovského ručně psanou směrnici, ve které byly stanoveny úkoly Polského frontu. Na tomto základě byl vytvořen plán frontové operace PLA. Hlavní operační směry frontu a ostatní základní parametry byly dány sovětskou stranou.

Čára Rýna

         Podle zámyslu operačního plánu Polského frontu, který byl označen šifrou OP-61, měla v prvním sledu postupovat 1. a 2. armáda, které mobilizačně vytvářely Pomořanský a Slezský vojenský okruh. Předpokládalo se, že po vypuknutí války první úder sil NATO (válku vždy zahajovali imperialisté) zadrží sovětská vojska rozmístěná v NDR. V této době jednotky Polského frontu měly dosáhnout prostorů soustředění v severní části Polska a na území NDR, kde se budovala vojenská infrastruktura, sklady munice, pohonných hmot a výstroje.

         Polský úder se měl uskutečnit ze západního Meklenburska ve směru na Hamburk a Šlesvicko-Holštýnsko. Po dvou až třech dnech měla útočící vojska zničit Jutský armádní sbor NATO a dosáhnout čáry Labe a hranice dánsko-německé.

         Ve druhé fázi ofenzívy Polského frontu měla jeho vojska násilně překročit Labe a postupem přes roviny Dolního Saska a Holandska dosáhnout čáry řeky Rýna nebo Másy. Za tuto linii pracovní plány generálního štábu nedosahovaly, protože nové cíle frontu měly být stanoveny až velením Varšavské smlouvy.

         Jiné úkoly byly předpokládány pro 4. armádu vytvářenou na bázi Varšavského vojenského okruhu. V době míru byly početní stavy jeho vojsk značně redukovány (nepřekračovaly 30 % plánovaných válečných počtů). Rovněž jejich vybavení značně zaostávalo za tím, čím disponovala vojska Pomořanského a Slezského okruhu. Tyto počáteční slabiny měly být kompenzovány jadernými údery a současně s nimi prováděnými diverzně-propagandistickými akcemi. Úkolem 4. armády byla rychlá mobilizace, přeskupení vojsk na vzdálenost více než tisíc kilometrů (ze severního Mazovecka a oblasti Varšavy až k Hamburku), zasazení do boje „z chodu“ a ovládnutí Jutského poloostrova, dánských ostrovů a následná okupace Dánska.

Dánské úžiny

         Podporu vojskům severního křídla frontu postupujícím podél pobřeží mělo poskytovat vojenské námořnictvo. První cvičení v rámci spolupráce námořnictva s pozemním vojskem se uskutečnila v roce 1954. Síly námořnictva převyšovaly tehdy stav předpokládaný v mobilizačních plánech. V následujících létech se situace změnila. Do vojenského námořnictva se investovalo méně než do ostatních druhů ozbrojených sil. Po vzniku Varšavské smlouvy v roce 1955 se rozvíjely formy spolupráce s Baltickým loďstvem Sovětského svazu a vojenským námořnictvem NDR. Od počátku 60. let tvořily všechny tyto síly Spojené loďstvo. Jeho hlavním úkolem bylo ovládnutí Baltského moře, spolupráce při výsadkové operaci na dánské ostrovy a vybojování volného průchodu do Severního moře.

         V plánech vypracovaných v letech 1961-1963 důležité místo zaujímal výsadek na dánské pobřeží. Pro tento úkol byla vyčleněna 7. výsadková divize (modré barety) a 6. vzdušně-výsadková divize (červené barety). Tyto svazky se připravovaly k provedení operačního vzdušně-námořního výsadku na dánské ostrovy ležící mezi úžinami Velký Belt a Oresund (mimo jiné na ostrov Sjaelland). Polské divize měly být podporovány Baltským loďstvem, sovětskými vzdušně-výsadkovými jednotkami a jednotkami námořní pěchoty a rovněž výsadkovým plukem Národní lidové armády NDR.

         V polských loděnicích bylo v letech 1962-1973 postaveno až 23 výsadkových plavidel, která tvořila 2. brigádu výsadkových lodí umístěnou ve Svinoústí. Plánovalo se i doplnění výsadkových sil loděmi zmobilizovanými z civilního námořnictva. Po ovládnutí Sjaellandu mohly být výsadkové síly využity k provedení výsadku v jižním Norsku, v prostoru Osla.

Jaderný meč

         Od počátku 60. let byl ve velení Varšavské smlouvy přikládán značný význam zavedení raket, které byly považovány za nejlepší prostředek dopravy jaderných náloží. V letech 1961-1968 byly v polské armádě vytvořeny čtyři brigády vyzbrojené operačně-taktickými raketami a čtrnáct oddílů vyzbrojených taktickými raketami. Prakticky při každém cvičení se předpokládalo masové použití jaderných zbraní. V průběhu operace na zadržení nepřítele bylo plánováno využití jaderných úderů různé mohutnosti (jen na území SRN jich mělo být celkem okolo sta). Každá útočící armáda měla použít 30-40 operačně-taktických raket (s dosahem do 300 km), 50-60 taktických raket (s dosahem do 65 km) a zároveň uskutečnit 6-15 jaderných úderů letectvem.

         V operačních plánech se také počítalo se značnými vlastními ztrátami v důsledku použití jaderných zbraní protivníkem. V rozborech zpracovaných na počátku 70. let se předpokládalo, že operující vojska mohou v průběhu první frontové operace ztratit 48-53 % vojáků.

         Plány působení Polského frontu byly upřesňovány až do konce existence Varšavské smlouvy. Naštěstí se podařilo uniknout přehlídce polských vojáků v ulicích Kodaně a Hamburku přeměněných v radioaktivní poušť. Podobně by ve stejné době vypadaly ulice Varšavy, Krakova i jiných polských měst.


Pozn.: Podle článku Pavla Piotrowského (WPROST, č. 25/2002, str. 82-84) přeložil a zpracoval Mgr. Josef Šolc. Blíže viz http://www.isn.ethz.ch/php/documents/collection.


Poslední aktualizace: 27.02.2005

NAVRCHOLU.cz