Čepicový znak poválečné armády

Studie a materiály

poválečné armády


reklama: www.billboard.cz

Baltická flotila -
Zvláštnosti Baltského moře jako válčiště

         Baltské moře od nejstarších dob hrálo důležitou úlohu v životě evropských zemí, zejména těch, jejichž hranice omývá - Německa, Polska, Dánska, Švédska, Norska, Finska a Ruska.

         V minulosti byla Evropa hlavní arénou válek. Málo se změnilo i po skončení druhé světové války.

         Evropské válčiště zahrnovalo teritorium evropských zemí – účastníků paktu NATO (s výjimkou Velké Británie a Portugalska) a Turecka. Podle klasifikace NATO bylo rozděleno na tři válčiště : Severoevropské, Středoevropské a Jihoevropské. Baltské a Severní moře patřily k důležitým strategickým oblastem na křídlech Středoevropského a Severoevropského válčiště.

         Oblast Baltského moře, která se rozkládá na styku dvou evropských válčišť, by nepochybně hrála důležitou úlohu v průběhu dosažení strategických cílů války. To musíme mít na paměti při posuzování Baltského válčiště a možnosti loďstev při plnění úkolů na moři i při spolupráci s pozemním vojskem frontů na Středoevropském válčišti.

         Vojska Varšavské smlouvy, která byla rozvinuta na Středoevropském válčišti vyžadovala zajištění od úderů vedených z prostorů Severního a Norského moře a také z oblasti baltských průlivů.

         Baltské námořní válčiště vzhledem ke geografickým zvláštnostem se dělí na čtyři části: severní (Botnický záliv), východní (Finský záliv), střední a západní (na západ od ostrova Bornholm a baltské průlivy). Baltské moře je charakteristické malými rozměry, poměrně malou hloubkou, skalnatým charakterem severního pobřeží a svou uzavřeností (včetně zvláštnosti pásma průlivů spojujících Balt se Severním mořem).

         Malá hloubka, množství ostrůvků, skalisek a šerů při pobřeží vytváří výhodné podmínky k zaminování a organizaci protilodní obrany. Omezené rozměry moře umožňují letectvu působit z kteréhokoliv směru proti námořním komunikacím protivníka, včetně pobřežních. Odloučenost jednotlivých úseků válčiště ulehčuje nepříteli izolaci každého z nich.

         Zóna baltských průlivů, která se vyznačuje malou hloubkou, je výhodná k nasazení lehkých sil loďstva.

         Ve všech oblastech Baltského moře byly výborné možnosti provádět zaminování.

         V zimním období jsou zálivy a pobřežní oblasti pokryty ledem. Všechny přístavy Finského a Rižského zálivu zpravidla zamrzají. Nízká oblačnost, která převažuje v podzimním a zimním období, značně zhoršuje činnost letectva na celém Baltu.

         Pobřežní útesy a ostrovy vytvářejí podmínky ke skrytému rozvinutí hladinových plavidel i ponorek.

         Spojené baltské loďstvo mělo své základny ve východní, střední a západní části Baltského moře a mělo rozvinutý systém navigačního a hydrografického zabezpečení. To umožňovalo pozorovat válečné lodě proplouvající průlivy do Baltu a provádět jejich další sledování. Síť letišť odpovídala rozmístění vzdušných sil jak v oblasti Spojeného baltského loďstva, tak i v Západní skupině sovětských vojsk.

         Nakonec je možno učinit závěr, že vzhledem k malým rozměrům Baltského válčiště a blízkost dislokace uskupení lodí a letounů zemí NATO, síly loďstev Varšavské smlouvy by byly v průběhu války velmi zranitelnými.

Boj za ovládnutí Baltského moře

         Základním způsobem plnění úkolů loďstev byly námořní boje a pro Spojené baltské loďstvo – námořní operace ke zničení lodních uskupení v západní části Baltského moře.

         Hlavní hrozbu pro Spojené baltské loďstvo představovaly bojové lodě a letectvo námořních sil SRN a Dánska, které vytvářely 500. operační svaz ve složení 52 raketových lodí a člunů SRN, 420. operační svaz o síle 15 raketových lodí a člunů Dánska a 457. operační svaz, který tvořilo 30 ponorek SRN a Dánska. Úderné letectvo tvořilo 72 letounů F-104 C SRN a 80 letounů F-100 D, F-104 G a „Draken“ Dánska. Úderné uskupení tedy zahrnovalo 67 raketových lodí a člunů a 152 úderných letounů, které mohly v prvním úderu použit 312 raket typů „Harpoon“ a „Exocet“ a do 300 raket typu „Kormoran“.

         Základ raketového uskupení Spojeného baltského loďstva tvořily raketové čluny v počtu 70 jednotek, ale s převahou modernější raketové výzbroje, neboť předpokládaný protivník měl v rámci 500. a 420. operačního svazu jen 15 lodí vyzbrojených raketami „Harpoon“. Avšak námořní letecké uskupení SRN a Dánska značně převyšovalo 3 pluky námořního letectva, které bohužel neměly ani odpovídající ochranu stíhacím letectvem.

         Za těchto podmínek, vzhledem k charakteru válčiště a možnostem nepřítele, plánovalo Spojené baltské loďstvo uskutečnění úderů do oblasti před baltské průlivy.

         457. operační svaz NATO měl ve svém složení 30 ponorek (SRN – 24, Dánsko – 6). Jednalo se o menší ponorky o výtlaku 500-550 tun, které se vyznačovaly vysokou manévrovatelností v mělkých vodách, tichým chodem, měly ve své výzbroji řiditelná torpéda. Plánovalo se jejich využití samostatně, pozičně-manévrovým způsobem, ve variantě s minami na výstupech z válečných námořních základen a z přístavů, v úžinách, na hlavních námořních komunikačních uzlech a při protivýsadkové obraně dánských ostrovů.

         SRN měla 24 ponorek, z nichž 18 bylo projektu 206, které nesly 24 min a 16 torpéd. Námořní síly SRN a Dánska mohly na jedno vyplutí položit více než 3 000 min. Jejich hladinové lodě, ponorky a letectvo mohly v krátké čase vytvořit minovou hrozbu v západní části Baltu, což velice ztěžovalo uskutečnění námořní výsadkové operace na ostrov Sjaelland a vyžadovalo značné úsilí k vytvoření průchodů v minových zátarasech.

         V průběhu velitelských shromáždění byla detailně studována a rozebírána hrozba vzdušného napadení ze strany letectva NATO. Velitelství NATO plánovalo použít proti Spojenému baltskému loďstvu do 200 stíhacích bombardovacích letounů SRN a Dánska. V sestavě vojenského námořnictva SRN byla vytvořena divize námořního letectva, která měla následující úkoly:

  • provedení úderů na pobřežní a námořní cíle;

  • izolace úseků bojové činnosti;

  • vybojování vzdušné nadvlády.

         Úsilí letectva představovalo do 5 bojových vzletů za den a do 3-4 vzletů na jednoho pilota. Zvláštností leteckého působení měly být nálety z malých výšek proti lodím, které uskutečňovaly skupiny 4-12 letounů při využití různého rušení. Údery na pobřežní cíle měly provést skupiny 30-50 letounů se současným umlčením systémů PVO a použitím rušení.

         Rozbory i výzkumy možností a situace vlastní i pravděpodobného nepřítele prokázaly plnou závislost činnosti Spojeného baltského loďstva na situaci na křídle „přímořského frontu“. Zpracované plány způsobu činnosti sil Spojeného Baltského loďstva musely zabezpečit ochranu křídla „přímořského frontu“ cestou uskutečnění námořní operace ke zničení námořních uskupení v oblasti před baltskými průlivy a současně námořní výsadkové operace.

         Zavedením jaderných zbraní do výzbroje ke konci 70. let se loďstva stala operačně strategickými svazy, schopnými provádět samostatně námořní operace i operace loďstva.

Operace loďstva

         Operace Spojeného Baltského loďstva se měla uskutečnit s cílem zničení uskupení lodí SRN a Dánska a rovněž spolupráce s „přímořským frontem“ v útočné operaci k ovládnutí dánských úžin. Důležitou otázkou bylo vybojování vzdušné nadvlády, neboť Spojené baltské loďstvo mělo pouze lodní prostředky PVO, stíhací letectvo a protiletadlová raketová vojska scházela vůbec. K ochraně sil loďstva je mohl vyčlenit jedině hlavní velitel na válčišti, proto bylo velmi důležité v průběhu operace na válčišti přidělit možné síly a prostředky PVO, které by zabezpečovaly protivzdušnou obranu loďstva.

         Teorie operace loďstva se vytvářela v průběhu velitelsko-štábních cvičení Baltského loďstva, prováděných společně s vojenskými okruhy a při strategických velitelsko-štábních cvičeních za řízení vedoucích představitelů ministerstva obrany. Od cvičení ke cvičení se neustále upřesňovaly základní prvky a obsah operace loďstva na přímořském směru, cíle, uskupení sil, formy a způsoby působení na protivníka a bojové zabezpečení. Na velitelském stanovišti bylo vytvořeno středisko bojového řízení s předpokládaným zámyslem operace.

         Stejně tomu bylo ve všech uskupeních loďstva. Novým prvkem byla skutečnost, že úkoly operace loďstva se dělily na bližší a následující, stejně jako u „přímořského frontu“, neboť loďstvo bylo na frontu závislé a jeho úkolem bylo plnit úkoly na moři, které zabezpečovaly splnění bližšího a následujícího úkolu vojsky frontu. Operace loďstva zahrnovala: operaci ke zničení lodních uskupení a vysazení námořního výsadku.

         Druhým novým prvkem operačního umění pro uskutečnění operace loďstva byl požadavek komplexního palebného zabezpečení úderu ke zničení předpokládaných nepřátelských uskupení, určení palebných objektů a pořadí jejich ničení, doba trvání palebného zabezpečení, potřeba munice, organizace navedení na cíle a řízení palby.

         To vyžadovalo vytvoření jediného komplexního systému soustředěného na každém bojovém plavidle. Bohužel v důsledku technického zaostávání Sovětského svazu, zejména v elektronice, nic takového v té době neexistovalo, což bylo slabým místem ve vytváření oceánského raketo-jaderného loďstva. Válečné loďstvo disponovalo v té době pro oblast oceánů kosmickým systémem průzkumu a zjišťování cílů „Legenda“ a pro bližší oblast moří námořním leteckým systémem „Uspech“ umístěném na letounech Tu-95 RC a vrtulnících Ka-27 KC. Tyto systémy však dostatečně úspěch operace loďstva nezabezpečovaly.

         Vzdušně-námořní výsadková operace je formou řešení operačně-strategických úkolů k ovládnutí oblasti průlivů. Hlavním faktorem v ní je čas, potřeba v co nejkratším čase vysadit současně nebo postupně vzdušný a námořní výsadek k ovládnutí z hlediska operačního měřítka důležitých ostrovů, přístavů, letišť, míst velení, energetických a informačních center s následným zasazením uskupení pozemních vojsk. Výsadek předpokládá komplexní palebné zabezpečení uskutečněné speciálně vytvořenými silami. Frontem vyčleněné letecké zabezpečení a prostředky PVO musí uskutečnit vzdušnou operaci s cílem vybojování vzdušné nadvlády.

         Vzdušně-námořní výsadková operace k obsazení pásma průlivů, kde je vytvořena pevná obrana, za existence mohutných leteckých, pozemních a námořních uskupení, vyžaduje současné provedení palebných úderů na celou oblast průlivů a operační ochranu proti úderům palubního letectva z prostoru Severního a Norského moře, kterou měly zabezpečit síly Severního loďstva.

         V oblasti Baltských průlivů se nacházelo poměrně silné skutečné uskupení ozbrojených sil NATO:

  1. Pozemní vojska: v jižním Norsku 4 pěší brigády, v NSR armádní sbor (3 divize) v případě konfliktu posílený 2 divizemi námořní pěchoty z USA a 1 divizi NP z Anglie, v Dánsku 10 brigád (5 na Sjaellandu a 5 na Jutském poloostrově). Celkem: 6 divizí a 14 brigád.

  2. Letectvo: jižní Norsko – 3 letky, USA – 4 letky, Dánsko – 2 letky, SRN – 2 letky, V. Británie – 1 letka. Celkem: 12 letek (307 letadel) a posílení 6 letek (104 letadel). Celkem tedy: 18 letek (411 letadel, z nich 248 úderných) a průzkumné letectvo – 87 letadel.

  3. PVO: 3 oddíly PLŘS „Hawk“(45 OZ), 3 oddíly PLŘS „Nike Hercules“ (25 OZ) a 3 letky – 48 stíhacích letounů.

  4. Spojené námořní síly: 11 operačních uskupení, 130 lodí (17 ponorek, 113 hladinových plavidel, z toho 47 raketových), 105 bojových letounů (40 nosičů JZ), 2 brigády námořní pěchoty, 2 letecká křídla námořní pěchoty (168 letadel).

  5. Pozemní radiový a radiotechnický průzkum: 3 samostatné roty, které v prostoru Baltského moře rozvinovaly 102 míst odposlechu a zaměření, z toho ve prospěch námořních sil USA – 70 míst radiového průzkumu, 10 míst radiotechnického průzkumu a 10 míst radiového zaměření; ve prospěch oblasti průlivů 12 míst radiového zaměření (jižní Norsko – 3, Dánsko – 5, SRN – 4).

  6. Minová výzbroj: 10 skladů v SRN a Dánsku s 25 000 minami (10 000 na území SRN). Dánsko – 6 minonosek (2 000 min), SRN – 59 plavidel pro pokládku min (hladinové lodi 1 048 min, ponorky 530 min).

         Za těchto podmínek, s přihlédnutím ke značnému uskupení ozbrojených sil NATO v oblasti baltských průlivů, rozmístěných především na Jutském poloostrově a ostrově Sjaelland, bylo potřeba soustředit se v průběhu frontové útočné operace na tyto dva směry. Na Sjaellandském směru bylo nutné uskutečnit vzdušně-námořní výsadkovou operaci.

         Baltské loďstvo disponovalo ke konci roku 1982 následujícím raketovým uskupením:

  1. K boji s velkými námořními cíly:

  2. raketovým křižníkem projektu 58 (v kódu NATO „Kynda“), dieselelektrickými ponorkami nosiči křídlatých raket projektu 651 („Juliett“), pobřežním raketovým plukem s raketami P-35 a plukem námořního letectva s letouny Tu-16 K. Námořní letecká raketonosná divize s letouny Tu-22 M2 byla předurčena k boji s velkými plavidly na Baltu a v Norském a Severním moři.

  3. K boji s malými a středními námořními cíly:

malé raketové lodě projektu 1234,1234.1, 1234.7 („Owod“) a čluny projektu 1241 RE, 1241.1, 1241.9 („Tarantul), projektu 206 MR („Matka“) a projektu 205 („Osa“), pobřežní raketový pluk se systémem „Rubež“ a námořní letecký bitevní pluk.

         Slabou stránkou druhého uskupení byl nedostatek úderného letectva a absence systémů zjišťování situace a předávání cílů. Síly Baltského loďstva představovaly v té době celkem 60 tisíc příslušníků, 350 plavidel a do 300 letounů.

         Pozn.:

1) Podle knihy I. M. Kapitance: „Bitva za mirovoj okean“, Moskva 2002, přeložil a zpracoval Mgr. Josef Šolc.

2) Admirál loďstva Ivan M. Kapitanec v letech 1978 – 1981 zastával funkci prvního zástupce velitele Baltského loďstva a v letech 1981 – 1985 velel Baltskému loďstvu.

3) Že operační plány nebyly jen v „hlavách vojenských stratégů“, ale jejich uskutečnění bylo prakticky připravováno a procvičováno, svědčí například skutečnost, že v průběhu velkého cvičení Pobaltského a Běloruského vojenského okruhu „Západ-81“ byl uskutečněn kombinovaný vzdušný a námořní operační výsadek na pobřeží „protivníka“.

         K provedení tohoto úkolu byla vytvořena 30. eskadra námořních výsadkových sil, do níž byly začleněny lodě všech čtyř loďstev. Na Baltské moře byla přemístěna letadlová loď „Kijev“ (projekt 1143) a vrtulníkový křižník „Leningrad“ (projekt 1123), jejichž vrtulníky se účastnily vysazení výsadku.

         V prvním sledu byla vysazena 336. gardová brigáda námořní pěchoty Baltského loďstva a za ní následovalo vysazení elitní 1. gardové motostřelecké divize Pobaltského vojenského okruhu. Ze vzduchu byla vysazena vzdušně-výsadková divize. Výsadek několika tisíc vojáků, více než tisíc kusů bojové techniky zabezpečovaly hladinové lodě a vrtulníky. Nasazené letectvo uskutečnilo 26 plukovních vzletů k provedení úderů na systémy obrany „protivníka“.


Poslední aktualizace: 27.02.2005

NAVRCHOLU.cz