Galerie NGéŠů
ministrů národní obrany

Ministři národní obrany
v letech 1918 až 1992

         Nejvýznamnějším funkcionářem, který řídil dění v armádě, byl ministr národní obrany. Funkce „ministra národní obrany“ vznikla v listopadu 1918 a ve své podstatě v určitých obměnách a s dílčím přerušením přetrvala po celou dobu existence samostatného československého státu, tj. do až do konce roku 1992. Na svém počátku se funkce ministra národní obrany překrývala, respektive byla časově předstižena, funkcí „ministra války“. Na sklonku existence čs. armády došlo k vynechání slůvka „národní“ a vrcholný funkcionář v oblasti vojenství se stal jen „ministrem obrany“.

         Ministr války byl členem tzv. prozatímní čs. vlády v Paříži. Stal se jím vzhledem k nótě obsahující oznámení představitele ČSNR v Paříži Dr. Beneše z 14.10.1918 o ustavení čs. vlády dnem 26.9.1918. Prvním (a zároveň posledním) ministrem války byl gen. Štefánik. O svém ustanovení do funkce se Štefánik dozvěděl v Japonsku, během cesty k čs. jednotkám v Rusku. Po přistání ve Vladivostoku v polovině listopadu 1918 a příjezdu k legiím na základě dosavadního Vojenského odboru odbočky Čs. národní rady v Rusku 14.12.1918 vytvořil Prozatímní odbor ministra národní obrany v Rusku. Dnem 8. ledna 1919 se z „odboru“ vytvořilo Ministerstvo vojenství – oddělení v Rusku (z počátku se uvádělo i jako ministerstvo národní obrany a až do března 1919 taktéž ministerstvo války). Po svém odjezdu v polovině ledna 1919 gen. Štefánik předal velení vojskům francouzskému generálu Janinovi a při řízení činnosti „oddělení“ nepřítomného ministra války (vojenství) zastupoval náčelník Vrchní kontroly MV. Během svého dalšího působení ve Francii a Itálii gen. Štefánik další orgány nevytvořil a posléze 4.5.1919 zahynul při příletu do Československa. Po jeho smrti již nebyla funkce ministra války (vojenství) znovu obsazena. Působení Ministerstva vojenství – oddělení v Rusku byla ukončena organizačním opatřením z 18.11.1919, kdy jej při řízení evakuace čs. vojenských jednotek do vlasti nahradila tzv. Vojenská správa na Sibiři.

         Jestliže ministr války ve své podstatě řídil činnost vojsk nacházejících se na zahraničních bojištích, tak k řízení vojenských složek na teritoriu Československa vznikla, v duchu ženevské dohody představitelů zahraničního a domácího odboje z konce října 1918, funkce ministra národní obrany, obsazená politikem z řad účastníků domácího odboje. Ministerstvo národní obrany se jako nejvyšší orgán vojenské správy vytvořilo 15.11.1918 současně s ostatními ministerstvy a převzalo úkoly dočasného ústředního vojenského orgánu – Výboru národní obrany vytvořeného 30.10.1918. Ministr národní obrany představoval ústavního činitele, do jehož rukou bylo svěřeno veškeré řízení záležitostí resortu národní obrany. V jeho osobě se spojovala funkce člena vlády a vedoucího ústředního úřadu státní správy v oblasti vojenství. Ministerstvo bylo úřadem, v němž se soustřeďovaly všechny záležitosti budování armády, jejího udržování a zabezpečování všech jejích potřeb. Převážně vykonávalo vojensko-správní působnost. Ministrovi národní obrany podléhali náčelník hlavního štábu a přednostové jednotlivých organizačních složek ministerstva (odborů, samostatných oddělení apod.). V čele ministerstva národní obrany ve 20. letech stáli politici, kteří se v letech I. světové války zúčastnili domácího, případně i zahraničního odboje (Klofáč, Markovič, Udržal, Stříbrný). Ve 30. letech se převážně jednalo o profesionální politiky zabývající se problematikou vojenství (Vyškovský, Bradáč, Machník). V dobách politických krizí funkci ministra národní obrany krátkodobě zastávali profesionální vojáci (gen. Husák, gen. Syrový). V roce 1920 zůstala funkce ministra po určitou dobu neobsazena a ministerstvo řídil jeho správce (Tusar). Po okupaci Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava byl ministr národní obrany (gen. Syrový) na nátlak německých orgánů odvolán a řízením „MNO v likvidaci“ byl pověřen jeden z přednostů odborů (gen. Netík a později gen. Hrabčík). Ministerstvo národní obrany svoji činnost ukončilo podle nařízení okupačních orgánů dnem 31.12.1939.

         Německá okupace a zánik samostatného čs. státu vedl k dočasné absenci Ministerstva národní obrany a tím i funkce ministra. Po ustanovení exilové čs. vlády v Londýně 22.7.1940 opětně vzniklo Ministerstvo národní obrany. Konstituovalo se na základě dosavadní Vojenské správy Národního výboru československého, vytvořené ještě v Paříži 17.11.1939. V čele ministerstva stál ministr národní obrany, jenž byl členem exilové vlády a zároveň z pověření vykonával funkci hlavního velitele. V září 1944 byla funkce hlavního velitele oddělena od funkce ministra národní obrany. Po převážnou dobu zastával funkci ministra profesionální voják (gen. Ingr). Po jeho jmenováním hlavním velitelem byl řízením Ministerstva národní obrany pověřen jiný člen exilové vlády (Dr. Masaryk), který si ale ponechal vedení svého dosavadního ministerstva (zahraničí). Se jmenováním nové vlády v Košicích postupně „zahraniční“ londýnské MNO svoji činnost ukončilo.

         Košické MNO, které se konstituovalo po vyhlášení vládního programu 4.4.1945, postupně převzalo všechny úkoly londýnského MNO. Po dobu branné pohotovosti státu, tj. do 31.12.1945, byla funkce ministra národní obrany spojena s funkcí hlavního velitele. Obnovené „domácí“ Ministerstvo národní obrany bylo i nadále považováno za ústřední úřad vojenské správy, který řídí armádu a zabývá se všemi armádními i celostátními otázkami, souvisejícími s budováním armády a v případě potřeby i dosažením co nejvyššího stavu branné pohotovosti státu. Ministr národní obrany byl nadále členem vlády, takže byl považován za nejvyššího politického a vojenského představitele ministerstva. Od skončení II. světové války až do počátku 90. let v čele ministerstva stál voják. Až do poloviny 80. let se zpravidla jednalo o účastníka zahraničního odboje – příslušníka čs. vojenských jednotek v SSSR (gen. Svoboda, gen. Lomský, gen. Dzúr). Jedinou výjimku představoval v 1. polovině 50. let zeť prezidenta republiky (Čepička), který byl spíše právníkem a politikem s propůjčenou vojenskou hodností. Ve 2. polovině 80. let šlo o osoby, které nastoupily dráhu vojáků z povolání až po skončení II. světové války (gen. Václavík, gen. Vacek). Podstatné změny přinesl počátek 90. let. V čele ministerstva stanul nevoják, účastník protikomunistického odboje (Dobrovský), jehož úkolem bylo zabezpečit plynulou demokratizaci armády. Formálně došlo i k přejmenování funkce ministra národní obrany na ministra obrany. Obdobná změna pojmenování proběhla i u samotného ministerstva. Posledním čs. ministrem obrany byl bývalý profesionální voják, který se vydal na politickou dráhu (gen. Andrejčák).

Autorská poznámka:

Pro tvorbu této části internetové stránky bylo použito podkladových materiálů, které jeden z autorů stránek jako pracovník Vojenského ústředního archivu poskytl Odboru vztahů s veřejností MO ČR pro vytvoření oficiální „Galerie ministrů obrany“

 

 

Období 1918 až 1939

 

brigádní generál Milan Rastislav ŠTEFÁNIK

ministr vojenství

1918 – 1919

Václav KLOFÁČ
ministr národní obrany

1918 – 1920

Vlastimil TUSAR
správce Ministerstva národní obrany

1920

Dr. Ivan MARKOVIČ
ministr národní obrany

1920

generál V. třídy Otakar HUSÁK
ministr národní obrany

1920 – 1921

František UDRŽAL
ministr národní obrany

1921 – 1925

Jiří STŘÍBRNÝ
ministr národní obrany

1925 – 1926

generál IV. třídy Jan SYROVÝ
ministr národní obrany

1926

František UDRŽAL
ministr národní obrany

1926 – 1929

Dr. Karel VIŠKOVSKÝ
ministr národní obrany

1929 – 1932

Bohumír BRADÁČ
ministr národní obrany

1932 – 1935

František MACHNÍK
ministr národní obrany

1935 – 1938

armádní generál Jan SYROVÝ
ministr národní obrany

1938 – 1939

 

 

Období 1939 až 1945

 

armádní generál Sergej INGR

ministr národní obrany

1940 – 1944

Dr. Jan MASARYK
pověřen řízením Ministerstva národní obrany

1944 – 1945

 

 

Období 1945 až 1992

 

armádní generál Ludvík SVOBODA

ministr národní obrany 1945 – 1950
armádní generál JUDr. Alexej ČEPIČKA
ministr národní obrany 1950 – 1956
armádní generál Bohumír LOMSKÝ
ministr národní obrany 1956 – 1968
armádní generál Ing. Martin DZÚR
ministr národní obrany 1968 – 1985
armádní generál Ing. Milán VÁCLAVÍK
ministr národní obrany 1985 – 1989
armádní generál Ing. Miroslav VACEK
ministr obrany 1989 – 1990
PhDr. Luboš DOBROVSKÝ
ministr obrany 1990 – 1992
Ing. Imrich ANDREJČÁK
ministr obrany 1992

 

         V letech 1918 až 1992 ministr (nebo funkcionář jemu na roveň postavený) sídlil v následujících objektech:
a) ministr války
-    říjen 1918 až květen 1919: nesídlil trvale v jednom objektu, ale cestoval po Japonsku, Rusku, Francii a Itálii
b) ministr národní obrany
-    listopad 1918 až listopad 1920: levý přední trakt západního křídla Pražského hradu
-    listopad 1920 až květen 1926: III. patro hlavní budovy tzv. kadetky v Praze-Dejvicích
-    květen 1926 až duben 1939: I. patro nové budovy MNO v Praze-Bubenči na dnešním nám. Svobody
-    červenec 1940 až duben 1945: budova exilového MNO v Londýně na rohu ulic Picadilly a Old Park Lane ve čtvrti Mayfair § Picadilly
-    duben až květen 1945: budova bývalého Zemského vojenského velitelství v Košicích
-    květen 1945 až prosinec 1992: opětně v budově MNO v Praze-Bubenči a po roce 1969 v I. patře hlavní budovy kadetky v Praze-Dejvicích

 


brigádní generál Milan Rastislav ŠTEFÁNIK
ministr vojenství 14.10.1918 – 4.5.1919
(* 21.7.1880 Košarisko - † 4.5.1919 Vajnory)

brigádní generál Milan Rastislav ŠTEFÁNIK

         Astronom, politik a voják. Po vystudování astronomie a filosofie odešel v roce 1904 do Francie. Zasloužil se o rozšíření astronomické a meteorologické sítě v Asii, Africe a Jižní Americe. Po vypuknutí 1. světové války dobrovolně vstoupil do francouzské armády. Jako letec v roce 1915 bojoval ve Francii a Srbsku. Od roku 1916 se podílel na vytváření čs. vojenských jednotek ve Francii, Rusku a Itálii. Dnem 14.10.1918 byl jmenován ministrem vojenství v prozatímní čs. vládě v Paříži. Zahynul při svém návratu do vlasti během leteckého neštěstí u Bratislavy.

 


Václav KLOFÁČ
ministr národní obrany 14.11.1918 – 24.5.1920
(* 21.9.1868 Havlíčkův Brod - † 10.7.1942 Praha)

Václav KLOFÁČ

         Politik a novinář. Zakladatel České strany národně sociální a šéfredaktor Českého slova. V letech 1901 až 1918 poslanec říšské rady ve Vídni. Po vypuknutí 1. světové války zatčen a vězněn až do léta 1917. Poté se opětně aktivně zapojil do politického dění. Od července 1918 místopředseda Čs. národního výboru. V říjnu se zúčastnil jednání zástupců čs. zahraničního i domácího odboje v Ženevě. Od 14.11.1918 ministr národní obrany v první domácí vládě. Předseda Čs. strany národně socialistické v letech 1918 až 1938. Od roku 1920 senátor a místopředseda senátu. Dlouhodobý předseda branného výboru senátu.

 


Vlastimil TUSAR
správce Ministerstva národní obrany 25.5.1920 – 15.7.1920
(* 18.10.1880 Praha - † 22.3.1924 Berlín)

Vlastimil TUSAR

         Novinář a politik čs. sociální demokracie. Od roku 1908 šéfredaktor Rovnosti. V roce 1911 se stal poslancem říšské rady ve Vídni. Za války místopředseda parlamentu. Od roku 1917 spolupracoval s čs. zahraničním odbojem a člen Čs. národního výboru. V letech 1918 až 1919 zastupoval Československo ve Vídni. Od října 1918 poslanec Národního shromáždění. V červenci 1919 se stal předsedou čs. vlády. V době od května do července 1920 současně vykonával funkci správce MNO. Z funkce předsedy vlády vzhledem k vnitrostranické krizi odstoupil v září 1920. Následně až do své smrti působil jako čs. velvyslanec v Berlíně.

 


Dr. Ivan MARKOVIČ
ministr národní obrany 16.7.1920 – 14.9.1920
(* 3.6.1888 Myjava - † 16.2.1944 Buchenwald)

Dr. Ivan MARKOVIČ

         Právník, novinář a politik. Od roku 1909 šéfredaktor časopisu Prúdy. Za 1. světové války organizátor čs. legií v Rusku a od roku 1917 tajemník odbočky Čs. národní rady v Rusku. Na jaře 1918 odjel do Paříže, kde pokračoval v práci v ČSNR. Od roku 1918 poslanec Národního shromáždění a až do roku 1938 vůdčí představitel Čs. sociálně demokratické strany na Slovensku. V Tusarově vládě v době od července do září 1920 ministr národní obrany. V letech 1921 až 1939 místopředseda Čs. obce legionářské. Po okupaci ČSR zatčen a následně vězněn v koncentračním táboře v Dachau a Buchenwaldu.

 


generál V. třídy Otakar HUSÁK
ministr národní obrany 15.9.1920 – 25.9.1921
(* 23.4.1885 Nymburk - † 12.6.1964 Praha)

generál V. třídy Otakar HUSÁK

         Průmyslník, legionář a politik. Před 1. světovou válkou ředitel chemické továrny ve Varšavě. Po vypuknutí války vstoupil do České družiny, účastník bitvy u Zborova. Od podzimu 1917 u čs. legií ve Francii, účastník bojů u Vouziers a Terronu. Přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky 1919 až 1920. Od září 1920 do září 1921 ministr národní obrany. Poté odešel do zálohy a stal se generálním ředitelem továrny na výbušniny. Za 2. světové války vězněn v Buchenwaldu. Po válce ředitel chemičky v Semtíně. V letech 1950 až 1956 vězněn na Pankráci a Mírově. Následně noční hlídač. Rehabilitován v roce 1968.

 


František UDRŽAL
ministr národní obrany 26.9.1921 – 8.12.1925 a 12.10.1926 – 15.9.1929
(* 3.1.1866 Dolní Roveň - † 24.4.1938 Praha)

František UDRŽAL

         Politik a statkář. Záložní důstojník rakousko-uherské armády. Od roku 1897 poslanec říšské rady ve Vídni a od roku 1906 vedoucí představitel čs. agrární strany. Během 1. světové války se převážně zdržoval ve Vídni a předával informace domácímu odboji. Člen Čs. národního výboru v Praze. Od roku 1918 poslanec a později senátor Národního shromáždění. V letech 1921 až 1925 a 1926 až 1929 ministr národní obrany. Následně předseda vlády do roku 1932. V roce 1937 se ze zdravotních důvodů vzdal senátorského mandátu a odešel z politického života.

 


Jiří STŘÍBRNÝ
ministr národní obrany 9.12.1925 – 17.3.1926
(* 14.1.1880 Rokycany - † 21.1.1955 Valdice)

Jiří STŘÍBRNÝ

         Politik a novinář. Od roku 1911 redaktor Českého slova a poslanec říšské rady ve Vídni. Od roku 1917 se zapojil do domácího odboje a po vytvoření Československa člen Čs. národního výboru. Od roku 1918 poslanec Národního shromáždění a do roku 1920 ministr pošt a železnic. V letech 1925 až 1926 ministr národní obrany. V září 1926 pro vnitrostranické rozpory vyloučen z Národně socialistické strany. V roce 1927 založil fašizující stranu. V době okupace se ale stáhl z veřejného života a odmítl se angažovat proti E. Benešovi. Přesto byl po osvobození v roce 1945 zatčen a vězněn až do své smrti.

 


Dr. Karel VIŠKOVSKÝ
ministr národní obrany 16.9.1929 – 28.10.1932
(* 8.7.1868 Sušice - † 20.11.1932 Praha)

Dr. Karel VIŠKOVSKÝ

         Politik a právník. V letech 1902 až 1913 poslanec českého zemského sněmu a od roku 1911 poslanec říšské rady ve Vídni. Po vytvoření Československa v roce 1918 poslanec revolučního Národního shromáždění a od roku 1925 poslanec Národního shromáždění. V letech 1919 až 1926 první prezident Státního pozemkového úřadu, o jehož vybudování se zasloužil. V době od prosince 1925 do března 1926 ministr spravedlnosti. Ministr národní obrany v letech 1929 až 1932. Propagátor čs. armády a odpůrce zkrácení vojenské základní služby. Autor řady odborných právních spisů, zejména z oblasti zemědělského práva.

 


Bohumír BRADÁČ
ministr národní obrany 29.10.1932 – 3.6.1935
(* 31.3.1881 Židovice - † 20.10.1935 Židovice)

Bohumír BRADÁČ

         Politik a statkář. Člen agrární strany a komunální politik. Od roku 1911 poslanec říšské rady ve Vídni. Od vytvoření Československa až do své smrti poslanec Národního shromáždění. V letech 1929 až 1932 ministr zemědělství. V říjnu 1932 jmenován ministrem národní obrany. Funkci vykonával do června 1935. Následně předseda Poslanecké sněmovny. Snažil se sladit zájmy zemědělců se státní politikou. Podporoval zemědělce v době hospodářské krize. Předseda Čs. jockey-clubu a Svazu selských jízd.

 


František MACHNÍK
ministr národní obrany 4.6.1935 – 21.9.1938
(* 30.4.1886 Nebřehovice - † 21.11.1967 Ždánice)

František MACHNÍK

         Politik a učitel. Aktivní člen Sokola. Výrazně se angažoval v agrární politice a zabýval se národohospodářskou problematikou v západním pohraničí. V letech 1925 až 1935 ředitel vyšší hospodářské školy v Klatovech. Od roku 1925 poslanec Národního shromáždění a od roku 1929 místopředseda branného výboru. Ministr národní obrany od června 1935 do září 1938. Propagátor brannosti a jezdeckého sportu. Následně až do roku 1942 opět ředitel školy v Klatovech. Zapojil se do domácího odboje. V roce 1943 zatčen, odsouzen k trestu smrti a vězněn až do roku 1945. Opětovně vězněn v letech 1952 až 1953.

 


armádní generál Jan SYROVÝ
ministr národní obrany 18.3.1926 – 11.10.1926 a 22.9.1938 – 27.4.1939
(* 24.1.1888 Třebíč - † 17.10.1970 Praha)

armádní generál Jan SYROVÝ

         Voják z povolání. Příslušník československých legií v Rusku od roku 1914. Důstojníkem se stal v roce 1915. Od roku 1918 velitel Čs. armádního sboru. Po návratu do ČSR velel Zemskému vojenskému velitelství Praha. Od roku 1924 podnáčelník a v letech 1925 až 1933 náčelník hlavního štábu. Od března do října 1926 byl ministrem národní obrany v úřednické vládě. Od roku 1933 generální inspektor čs. branné moci. Od září 1938 do dubna 1939 předseda vlády a ministr národní obrany. Po skončení války souzen za údajnou spolupráci s nacisty, degradován a vězněn až do roku 1960. Následně pracoval jako noční hlídač.

 


armádní generál Sergej INGR
ministr národní obrany 21.7.1940 – 19.9.1944
(* 2.9.1894 Vlkoš - † 17.6.1956 Paříž)

armádní generál Sergej INGR

         V roce 1916 vstoupil do čs. legií a zároveň se stal důstojníkem. Jako legionář sloužil v Srbsku, Rusku, Francii a Itálii. V čs. armádě vykonával řadu funkcí, včetně velitele brigády a divize, přednosty oddělení hlavního štábu a zástupce velitele sboru. Po okupaci se zapojil do činnosti Obrany národa, ale ještě v roce 1939 emigroval do Francie. V čs. exilové vládě ve Velké Británii působil v letech 1940 až 1944 jako ministr národní obrany. V září 1944 byl jmenován hlavním velitelem. Po návratu do ČSR nejprve na dovolené a od roku 1947 čs. velvyslanec v Nizozemí. V zahraničí setrval i po únoru 1948, za což byl zbaven hodnosti.

 


Dr. Jan MASARYK
pověřen řízením MNO září 1944 – 3.4.1945
(* 14.9.1886 Praha - † 10.3.1948 Praha)

Dr. Jan MASARYK

         Diplomat, politik a státník. Po vypuknutí 1. světové války narukoval do rakousko-uherské armády, kde sloužil u vozatajstva. Od roku 1919 působil v čs. diplomatických službách, v letech 1919 až 1920 v USA a v letech 1925-1938 ve Velké Británii. Po Mnichovu rezignoval na svůj úřad a odjel do USA. Od roku 1940 ministr zahraničních věcí v čs. exilové vládě v Londýně. V září 1944 současně pověřen řízením ministerstva národní obrany. Od dubna 1945 ministr zahraničních věcí ČSR. Stoupenec mírové spolupráce mezi Západem a Východem. Zahynul za dosud zcela neobjasněných okolností v budově svého úřadu.

 


armádní generál Ludvík SVOBODA
ministr národní obrany 4.4.1945 – 24.4.1950
(* 25.11.1895 Hroznatín - † 20.9.1979 Praha)

armádní generál Ludvík SVOBODA

         Voják a státník. Příslušník čs. legií v Rusku v letech 1915 až 1920. Důstojník čs. armády od roku 1922. V čs. armádě kromě jiného působil jako učitel na Vojenské akademii v Hranicích a velitel praporu. Po okupaci ČSR se nejprve podílel na budování odbojové organizace Obrana národa, ale po krátké době emigroval do Polska. Zde organizoval čs. vojenskou jednotku. Z Polska ustoupil do SSSR, kde postupně velel praporu, brigádě a sboru. Od dubna 1945 do dubna 1950 ministr národní obrany. Poslanec Národního shromáždění od roku 1948, náměstek předsedy vlády 1950-1951. V letech 1968 až 1975 prezident republiky.

 


armádní generál JUDr. Alexej ČEPIČKA
ministr národní obrany 25.4.1950 – 24.4.1956
(* 18.8.1910 Kroměříž - † 30.9.1990 Dobříš)

armádní generál JUDr. Alexej ČEPIČKA

         Právník a politik. Vystudoval právnickou fakultu University Karlovy v Praze v roce 1935. Člen KSČ od roku 1929. V době okupace se zapojil do protinacistického odboje a v letech 1942 až 1945 vězněn v Osvětimi a Buchenwaldu. Po osvobození vykonával řadu státních i politických funkcí. Mimo jiné ministr spravedlnosti 1948 až 1950. V dubnu 1950 se stal ministrem národní obrany. Nesl značnou odpovědnost na nezákonné praktiky uplatňované koncem 40. a počátkem 50. let v armádě, justici i církvi, a proto byl v dubnu 1956 odvolán z funkce ministra obrany a náměstka předsedy vlády. V roce 1963 vyloučen z KSČ.

 


armádní generál Bohumír LOMSKÝ
ministr národní obrany 25.4.1956 – 23.4.1968
(* 22.4.1914 České Budějovice - † 18.6.1982 Praha)

armádní generál Bohumír LOMSKÝ

         Voják z povolání. Absolvent Vojenské akademie v Hranicích v roce 1936. Během 2. světové války příslušník čs. vojenských jednotek v SSSR. Zastával různé funkce až po náčelníka štábu 1. čs. armádního sboru. Po válce pracoval na hlavním štábu a v letech 1946 až 1947 studoval v SSSR. Od roku 1949 velitel 2. pěší divize, od roku 1950 náčelník štábu 1. vojenského okruhu, od roku 1950 rektor Vojenské technické akademie v Brně a od září 1953 první náměstek ministra národní obrany. V letech 1956 až 1968 ministr národní obrany. Poslanec Národního (Federálního) shromáždění v letech 1960 (1969) až 1971.

 


armádní generál Ing. Martin DZÚR
ministr národní obrany 24.4.1968 – 10.1.1985
(* 12.7.1919 Ploštín - † 15.1.1985 Praha)

armádní generál Ing. Martin DZÚR

         Voják z povolání. V roce 1941 nastoupil vojenskou základní služby ve Slovenské armádě a lednu 1943 na frontě přeběhl k Rudé armádě. Příslušník čs. vojenské jednotky v SSSR od července 1943. Zúčastnil se bojů o Kyjev, Dukelský průsmyk a Liptovský Mikuláš. V roce 1946 se stal vojákem z povolání. Vykonával řadu funkcí, především u týlu 2. vojenského okruhu. V letech 1958 až 1968 byl náčelníkem týlu – zástupcem ministra. V dubnu 1968 byl jmenován ministrem národní obrany. Poslanec Federálního shromáždění v letech 1971 až 1985.

 


armádní generál Ing. Milán VÁCLAVÍK
ministr národní obrany 11.1.1985 – 3.12.1989
(* 31.3.1928 Predmier - † 2. ledna 2007 Tábor)

armádní generál Ing. Milán VÁCLAVÍK

         Voják z povolání. Vojenskou základní službu nastoupil v roce 1949. Důstojník od roku 1951. Absolvoval Vojenskou akademii Frunzeho v Moskvě. V čs. armádě vykonával řadu funkcí, např. velitel 2. motostřelecké divize (1969 až 1971), náčelník štábu 1. armády (1971 až 1972), zástupce velitele (1972 až 1973) a náčelník štábu (1973 až 1983) Západního vojenského okruhu. V roce 1983 se stal 1. zástupcem náčelníka GŠ ČSLA. V lednu 1985 jmenován ministrem národní obrany. Poslanec ČNR v letech 1981 až 1985 a poslanec Federálního shromáždění v letech 1985 až 1990. Z funkce ministra odvolán v prosinci 1989.

 


armádní generál Ing. Miroslav VACEK
ministr obrany 4.12.1989 – 17.10.1990
(* 29.8.1935 Kolín)

armádní generál Ing. Miroslav VACEK

         Voják z povolání. Vojenskou dráhu zahájil v roce 1950 a důstojníkem se stal v roce 1956. Studium na Vojenské akademii v Brně ukončil roce 1967 a v letech 1974 až 1976 studoval na Vojenské akademii generálního štábu v Moskvě. V čs. armádě působil v celé řadě funkcí. Byl velitelem 20. motostřelecké divize (1976-1979), náčelníkem štábu (1979 až 1981) a velitelem (1981-1983) 1. armády, náčelníkem štábu (1983-1985) a velitelem (1985-1987) Západního vojenského okruhu. V listopadu 1987 se stal náčelníkem Generálního štábu ČSLA – 1. zástupcem ministra národní obrany. V letech 1986 až 1990 poslanec Federálního shromáždění. V prosinci 1989 převzal funkci ministra národní obrany ČSSR (od července 1990 ministra obrany ČSFR). Z uvedené funkce odvolán v říjnu 1990. Následně poradce ministra obrany pro úsek strategického řízení. V letech 1996 až 1998 poslanec parlamentu ČR za KSČM.

 


PhDr. Luboš DOBROVSKÝ
ministr obrany 18.10.1990 – 1.7.1992
(* 3.2.1932 Kolín)

PhDr. Luboš DOBROVSKÝ

         Novinář a politik. V roce 1949 nastoupil na vojenskou školu v Moravské Třebové. Z politických důvodů vyloučen ze studia a maturitu složil na civilním gymnáziu. Následně učil v pohraničí, pracoval jako novinář a od roku 1959 komentátor Čs. rozhlasu. V roce 1960 absolvoval Filosofickou fakultu University Karlovy v Praze. V roce 1970 vyloučen z KSČ a až do roku 1989 pracoval v dělnických profesích. Signatář Charty 77. Mluvčí Občanského fóra v roce 1989 a od roku 1990 náměstek ministra zahraničních věcí. V letech 1990 až 1992 ministr obrany. Poté vedoucí Kanceláře prezidenta republiky a velvyslanec v Rusku.


Ing. Imrich ANDREJČÁK
ministr obrany 2.7.1992 – 31.12.1992
(* 12.7.1941 Haniska)

Ing. Imrich ANDREJČÁK

         Voják z povolání. V roce 1955 se stal žákem vojenské školy Jana Žižky. Důstojník od roku 1961. Vystudoval vojenské akademie v Brně i Moskvě. V čs. armádě zastával řadu významných funkcí, např. velitel 14. tankové divize (1978 až 1982), náčelník štábu (1982 až 1983) a velitel (1983 až 1987) 1. armády, náčelník štábu (1987 až 1989) a velitel (1989 až 1990) Východního vojenského okruhu. V listopadu 1990 se stal náměstkem ministra národní obrany. Od července do konce prosince 1992 poslední ministr obrany ČSFR. V březnu 1993 se stal prvním ministrem obrany Slovenské republiky. Funkci vykonával do března 1994.


Poslední aktualizace: 17.01.2005

NAVRCHOLU.cz