Galerie NGéŠů
Galerie náčelníků Generálního štábu

Náčelníci Hlavního štábu čs. branné moci
(Generálního štábu čs. armády)
v letech 1919 až 1992

         Jedním z nejvýznamnějších funkcionářů, který se podílel na řízení činnosti čs. branné moci, byl náčelník Hlavního štábu. Hlavní štáb čs. branné moci se konstituoval v roce 1919 na základě Francouzské vojenské mise a až do roku 1925 v jeho čele stál francouzský generál, který byl zároveň náčelníkem uvedené mise. V roce 1926 převzali řízení Hlavního štábu čs. generálové, kteří měli bohaté zkušenosti z bojového nasazení čs. legií na frontách 1. světové války. V létě 1938 se v rámci mobilizace povinnosti náčelníka Hlavního štábu rozdělily, přičemž řízení zmobilizované polní armády převzal Hlavní velitel (na tuto funkci byl jmenován dosavadní náčelník Hlavního štábu) a usměrňování činnosti zápolní armády připadlo válečnému Hlavnímu štábu (do jeho čela byl určen dosavadní II. zástupce náčelníka Hlavního štábu). Po ukončení demobilizace a návratu k mírové organizaci se do čela Hlavního štábu vrátil jeho dřívější náčelník, i když s určitým časovým zpožděním. Na přání Německa tuto funkci ale opustil ještě před okupováním zbytku Československa (1. března 1939), přičemž činnost Hlavního štábu do okupace koordinoval podnáčelník Hlavního štábu a jeho likvidaci po okupaci řídil od 20. března 1939 II. zástupce náčelníka Hlavního štábu, který se v jeho čele ocitl již v období mnichovské krize. Oficiálně svoji činnost Hlavní štáb čs. branné moci ukončil 31. prosince 1939.

         V letech 2. světové války se u čs. armády v zahraničí vytvořily instituce, které plnily obdobné povinnosti jako Hlavní štáb čs. branné moci. V roce 1940 se jednalo o štáb Čs. vojenské správy ve Francii a v letech 1940 až 1945 o štáb Ministerstva národní obrany ve Velké Británii. Do čela uvedených složek byli jako náčelníci jmenováni generálové, kteří měli buď zkušenosti z práce na prvorepublikovém Hlavním štábu nebo alespoň z velení na stupni pluk. V roce 1944 byla kromě toho obnovena funkce tzv. Hlavního velitele, jejímž výkonem byl pověřen dosavadní ministr národní obrany a vlastní ministerstvo obrany až do konce války z pověření řídil Jan Masaryk.

         Na sklonku 2. světové války, v dubnu 1945, byl obnoven Hlavní štáb čs. branné moci. Zároveň po dobu branné pohotovosti státu, tj. do 31.12.1945, zůstala zachována i funkce Hlavního velitele, kterou zastával nově jmenovaný ministr národní obrany. V čele Hlavního štábu se ocitli generálové, kteří se podíleli na bojové činnosti čs. armády v zahraničí a zároveň měli zkušenosti z velení útvarům v meziválečném období. Od počátku 50. let se ale do jeho čela dostali generálové, kteří v prvorepublikové armádě absolvovali jen počátek své služby vojáka z povolání a většinu svých vojenských zkušeností získali u čs. jednotek v SSSR na tzv. východní frontě. Tito funkcionáři již byli plně pod vlivem KSČ a důsledně budovali naši armádu podle sovětského vzoru, včetně všech jeho negativních rysů. V roce 1950 bylo zároveň změněno dosavadní pojmenování Hlavního štábu čs. branné moci na Generální štáb čs. armády, která o čtyři roky později získala oficiální přívlastek "lidová".

         Na sklonku 50. let se náčelník Generálního štábu Československé lidové armády stal zároveň 1. zástupcem ministra národní obrany. I přes toto formální povýšení byl fakticky na úrovni velitele frontu v rámci spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, do níž Československo vstoupilo v květnu 1955. V 70. a 80. letech činnost Generálního štábu řídili náčelníci, kteří již neměli válečné zkušenosti, protože svoji dráhu vojáka z povolání nastoupili až po skončení 2. světové války. Postavení 1. zástupce ministra národní obrany náčelníkovi Generálního štábu příslušelo až do roku 1991, kdy se stal jen jedním z několika náměstků ministra obrany. To již v armádě proběhly demokratizační změny a nové postavení náčelníka Generálního štábu bylo jejich přímým důsledkem. V čele Generálního štábu se ocitly nové osobnosti, které dávaly záruky, že čs. armáda i v budoucnu zůstane armádou demokratickou. Svoji činnost Generální štáb Čs. armády ukončil 31.12.1992 a na jeho základě se dnem 1.1.1993 vytvořil Generální štáb Armády České republiky.

 

Autorská poznámka:

Pro tvorbu této části internetové stránky bylo použito podkladových materiálů, které autoři stránky jako pracovníci Vojenského ústředního archivu poskytli Kanceláři náčelníka Generálního štábu AČR pro vytvoření oficiální "Galerie náčelníků generálního štábu", umístěné v prostorách 1.patra Generálního štábu AČR. S konečnou verzí použitých materiálů je možné seznámit se na stránkách časopisu "Armádní zápisník".

 

Období 1919 až 1939

 

divizní generál Maurice C. J. PELLÉ

náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1919 až 1921
divizní generál Eugene D. A. MITTELHAUSSER
náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1921 až 1925
armádní generál Jan SYROVÝ
náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1926 až 1933 *)
armádní generál Ludvík KREJČÍ
náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1933 až 1938
hlavní velitel čs. branné moci 1938
náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1938 až 1939
brigádní generál Vladimír KAJDOŠ
náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1938
 

*) Vzhledem ke jmenování gen. Syrového ministrem národní obrany v době od 20.3.1926 do 14.10.1926 byli vedením funkce náčelníka Hlavního štábu čs. branné moci pověřeni:

- generál IV. hodnostní třídy Rudolf GAJDA od 20.3.1926 do 14.8.1926
- generál V. hodnostní třídy Jan HORÁK od 14.8.1926 do 1.9.1926
- generál III. hodnostní třídy Alois PODHAJSKÝ od 1.9.1926 do 14.10.1926
 

 

Období 1939 až 1945

 

brigádní generál Bedřich NEUMANN

náčelník štábu Čs. vojenské správy ve Francii 1940
brigádní generál Jaroslav ČIHÁK
náčelník štábu MNO ve Velké Británii 1940 až 1941
brigádní generál Bruno SKLENOVSKÝ
náčelník štábu MNO ve Velké Británii 1941 až 1945
armádní generál Sergěj INGR
hlavní velitel čs. branné moci 1944 až 1945
armádní generál Ludvík SVOBODA
hlavní velitel čs. branné moci 1945
 

 

Období 1945 až 1992

 

armádní generál Bohumil BOČEK

náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1945 až 1948
armádní generál Šimon DRGÁČ
náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1948 až 1950
armádní generál JUDr. Jaroslav PROCHÁZKA
náčelník hlavního štábu čs. branné moci 1950
náčelník Generálního štábu ČSA (ČSLA) 1950 až 1952
generálplukovník Václav KRATOCHVÍL
náčelník Generálního štábu ČSLA 1952 až 1958
armádní generál Otakar RYTÍŘ
náčelník Generálního štábu ČSLA 1958 až 1968
generálplukovník Ing. Karel RUSOV
náčelník Generálního štábu ČSLA / 1. zástupce MNO 1968 až 1979
generálplukovník Ing. Miloslav BLAHNÍK
náčelník Generálního štábu ČSLA / 1. zástupce MNO 1979 až 1987
armádní generál Ing. Miroslav VACEK
náčelník Generálního štábu ČSLA / 1. zástupce MNO 1987 až 1989
generálporučík Ing. Anton SLIMÁK
náčelník Generálního štábu ČSLA / 1. zástupce MNO 1989 až 1990
náčelník Generálního štábu ČSA / 1. zástupce MO 1990 až 1991
generálplukovník Ing. Karel PÉZL
náčelník Generálního štábu ČSA / náměstek MO 1991 až 1992

 

         V letech 1919 až 1992 sídlil Hlavní štáb čs. branné moci (Generální štáb čs. armády)
a instituce jemu na roveň postavené v následujících objektech:
- 1919 až 1921: západní křídlo Pražského hradu
- 1921 až 1924: Šternberský palác (Ernestinum) na Hradčanském náměstí
- 1924 až 1937: nová budova MNO v Praze - Bubenči na dnešním nám. Svobody
- 1937 až 1939: nová budova HŠ v Praze - Dejvicích na dnešním Vítězném náměstí
- září 1938: v době mnichovské krize se hlavní velitel nacházel ve škole v Klánovicích a na zámku v Račicích u Vyškova
- 1940: Čs. vojenská správa ve Francii sídlila v Paříži na Avenue de la Bourdonnais
- 1940 až 1945: exilové Ministerstvo národní obrany ve Velké Británii sídlilo v Londýně na rohu ulic Picadilly a Old Park Lane ve čtvrti Mayfair § Picadilly
- 1945 až 1992: opětným sídlem Hlavního (později Generálního) štábu se stala budova na Vítězném náměstí

 


Náčelník Hlavního štábu československé branné moci
(17.12.1919 - 31.12.1920)
divizní generál francouzské armády
Maurice César Joseph PELLÉ
(* 18. duben 1863 Douai - † 16. březen 1924 Toulon)

Maurice César Joseph PELLÉ

         Důstojník francouzské armády od roku 1884. Za 1. světové války působil v hlavním stanu francouzské armády, následně velel divizi a sboru. Od února 1919 náčelník Francouzské vojenské mise v ČSR. Dne 17.12.1919 se stal prvním náčelníkem hlavního štábu čs. branné moci. Tuto funkci vykonával až do 31.12.1920, s krátkou přestávkou od 4.6.1920 do 26.10.1920, kdy jej prezident republiky v souvislosti s probíhajícími boji Maďarskou republikou rad jmenoval vrchním velitelem. Roku 1921 byl pověřen diplomatickým posláním v Turecku. Zasloužil se o vytvoření čs. armády.

 


Náčelník Hlavního štábu československé branné moci
(1.1.1921 - 31.12.1925)
divizní generál francouzské armády a generál IV. hodnostní třídy čs. armády
Eugene Desiré Antoine MITTELHAUSSER
(*7. srpen 1873 Tourcoing - † 19. prosinec 1949 Paris)

Eugene Desiré Antoine MITTELHAUSSER

         Důstojník francouzské armády od roku 1894. Za 1. světové války bojoval na západní frontě. Od února 1919 zastával funkci náčelníka štábu Francouzské vojenské mise v ČSR. Zúčastnil se bojů při obsazování Slovenska v roce 1920. Od ledna 1921 do prosince 1925 náčelník mise a zároveň náčelník hlavního štábu čs. branné moci. Po odchodu z ČSR velitel divize a sboru francouzské armády. Na počátku 2. světové války velitel francouzských vojsk v Sýrii a Libanonu. Významným způsobem se podílel na formování čs. armády v 1. polovině 20. let, zejména na slučování jejich zahraničních a domácích útvarů a na rozvoji vojenského školství.

 


Náčelník Hlavního štábu československé branné moci
(1.1.1926 - 18.3.1926 a 14.10.1926 - 29.11.1933)
armádní generál
Jan SYROVÝ
(* 24. leden 1888 Třebíč - † 17. říjen 1970 Praha)

Jan SYROVÝ

         Příslušník ruských legií od roku 1914. Důstojníkem od roku 1915. V roce 1918 se stal velitelem Čs. armádního sboru v Rusku. Po návratu do ČSR velel Zemského vojenského velitelství v Praze. Náčelník hlavního štábu od 1925 do 1933, přičemž krátkodobě byl v roce 1926 ministrem obrany. Následně generální inspektor čs. branné moci. V době mnichovské krize předseda vlády a ministr obrany. Po skončení války nebyl povolán do armády. V dubnu roku 1947 byl odsouzen a zbaven hodnosti za to, že ve funkci ministra národní obrany umožnil prodej válečného materiálu Německu a nedal 15. března 1939 pokyn ke zničení vojenského materiálu. Vězněn až do roku 1960.

 


Náčelník Hlavního štábu československé branné moci
(30.11.1933 - 23.9.1938 a 20.12.1938 - 1.3.1939)
Hlavní velitel československé branné moci
(23.9.1938 - 20.12.1938)
armádní generál
Ludvík KREJČÍ
(* 17. srpen 1890 Tuřany, okr. Brno - † 9. únor 1972 Ústí nad Orlicí)

Ludvík KREJČÍ

         Důstojník rakousko-uherské armády od roku 1915. Do ruských legií vstoupil v roce 1917 a prošel velitelskými funkcemi na stupni rota až divize. Po příjezdu do ČSR velitel divize a v roce 1933 krátce velitel Zemského vojenského velitelství v Košicích. Náčelník hlavního štábu v letech 1933 až 1939. Hlavní velitel branné moci od září do prosince 1938. Ve funkci náčelníka Hlavního štábu československé branné moci provedl reorganizaci a modernizaci armády. Významně přispěl k přípravě obrany ČSR před Německem. Za války krátkodobě vězněn nacisty. Po osvobození nebyl povolán do čs. armády a kromě toho byl v roce 1950 degradován na vojína. Rehabilitován v roce 1990.

 


Náčelník Hlavního štábu československé branné moci
(24.9.1938 - 4.10.1938)
brigádní generál
Vladimír KAJDOŠ
(* 21. únor 1893 Němčice, okr. Kroměříž - † 8. červenec 1970 Frenštát pod Radhoštěm)

Vladimír KAJDOŠ

         Důstojník rakousko-uherské armády od roku 1915. V roce 1916 vstoupil do srbských legií v Rumunsku a později do čs. legií v Rusku, kde velel rotě a praporu. V čs. armádě zastával štábní a velitelské funkce na různých stupních. Od roku 1935 II. zástupce náčelníka hlavního štábu. V době mnichovské krize náčelník hlavního štábu čs. branné moci. Jako II. zástupce náčelníka řídil likvidaci hlavního štábu od března do prosince 1939. Po válce přednosta Odvolacího a kárného výboru MNO. Do výslužby odešel v roce 1947.

 


Náčelník štábu Československé vojenské správy ve Francii
(1.2.1940 - 12.6.1940)
brigádní generál
Bedřich NEUMANN, krycí jméno MIROSLAV
(* 3. duben 1891 Třebichovice, okr. Slaný - † 16. červenec 1964 London)

Bedřich NEUMANN

         Příslušník ruských legií od roku 1916, velel rotě a praporu. Důstojníkem od roku 1917. V meziválečném období velitel pluku a divize. Rovněž působil na hlavním štábu jako přednosta skupiny, oddělení a II. zástupce náčelníka. Po německé okupaci Československé republiky, která jej zastihla na funkci velitele divize, odešel do exilu. V zahraniční armádě zastával řadu významných funkcí, včetně náčelníka štábu Čs. vojenské správy ve Francii (1940), náčelníka Štábu pro vybudování branné moci (1943 až 1944) a náčelníka štábu Hlavního velitele (1944 až 1945). V těchto funkcích připravoval dokumenty pro obnovu československé armády v poválečném období. Po válce zástupce velitele 1. oblasti v Praze a úsporný komisař MNO. Po únoru 1948 penzionován. Emigroval do V. Británie.

 


Náčelník štábu Ministerstva národní obrany ve Velké Británii
(23.7.1940 - 13.1.1941)
brigádní generál
Jaroslav ČIHÁK, krycí jméno ZNAMENÁČEK
(* 24. červenec 1891 Kratonohy, okr. Hradec Králové - † 30. duben 1944 London)

Jaroslav ČIHÁK

         Důstojník rakousko-uherské armády od roku 1914. Příslušník ruských legií od roku 1916, velel rotě a praporu. V meziválečném období velitel horského praporu, zástupce velitele pluku a velitel pluku. Od roku 1936 velitel Pěchotního učiliště v Milovicích. Po německé okupaci opustil Československo. V roce 1940 velel československým jednotkám nasazeným do bojů na německo-francouzské frontě, tzv. divizní pěchotě. Ve Velké Británii vykonával funkci náčelník štábu MNO od července 1940 do ledna 1941. Podílel se na budování československé armády v zahraničí. Zemřel za války v Londýně.

 


 

Náčelník štábu Ministerstva národní obrany ve Velké Británii
(13.1.1941 - 12.4.1945)
brigádní generál
Bruno SKLENOVSKÝ, krycí jméno BOSÝ
(* 17. říjen 1893 Větřkovice, okr. Nový Jičín - † 1. 8. 1957 Toronto)

Bruno SKLENOVSKÝ

         Od roku 1917 příslušník ruských legií, důstojníkem od roku 1919. V meziválečné armádě vykonával řadu různých funkcí, včetně funkce velitele dělostřeleckého pluku. Ve 2. polovině 30. let se podílel se na výstavbě pohraničního opevnění. V létě 1938 náčelník štábu Zemského vojenského velitelství v Brně. Za války náčelník štábu MNO ve Velké Británii od ledna 1941 do dubna 1945. Podílel se na výstavbě a přípravě československých zahraničních jednotek, zejména Čs. obrněné brigády a výsadků vysazovaných na území okupovaného Československa. Po válce přednosta Čs. vojenské mise ve Velké Británii (1945), přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky (1946) a velitel III. sboru v Plzni (1946 až 1947). Přeložen do výslužby v lednu 1948.

 


Hlavní velitel československé branné moci
(19.9.1944 - 5.6.1945)
armádní generál
Sergěj INGR
(* 2. září 1894 Vlkoš, okr. Kyjov - † 17. června 1956 Paris)

Sergěj INGR

         V roce 1916 vstoupil do srbských legií v Rumunsku a zároveň se stal důstojníkem. Poté sloužil v československých legiích v Rusku, ve Francii a v Itálii. V meziválečné armádě vykonával řadu funkcí, včetně funkce velitele divize, přednosty oddělení hl. štábu a zástupce velitele sboru. V čs. exilové vládě ve Velké Británii působil jako ministr národní obrany (1940 až 1944). Dnem 19.9.1944 byl jmenován hlavním velitelem československé branné moci. Významně se podílel na československém vojenském odboji v zahraničí. Po návratu do ČSR byl nejprve na dovolené a od roku 1947 vykonával funkci čs. velvyslance v Nizozemí. V zahraničí setrval i po 25.2.1948, za což byl degradován.

 


Hlavní velitel československé branné moci
(12.4.1945 - 31.12.1945)
armádní generál
Ludvík SVOBODA
(* 25. listopadu 1895 Hroznatín, okr. Třebíč- † 20. září 1979 Praha)

Ludvík SVOBODA

         Příslušník ruských legií v letech 1915 až 1920. Důstojníkem od roku 1919. V meziválečné armádě kromě jiného působil jako učitel na Vojenské akademii v Hranicích a velitel náhradního praporu. Po okupaci Československa emigroval do Polska, kde byl velitelem čs. vojenské jednotky, kterou po porážce Polska přivedl do SSSR. V Sovětském Svazu velel praporu, brigádě a sboru. Od dubna 1945 do dubna 1950 ministr národní obrany. Současně se jmenováním ministrem vykonával až do konce roku 1945 funkci hlavního velitele. Prosazoval výstavbu nové armády podle sovětského vzoru. V letech 1968 až 1975 byl prezidentem republiky.

 


Náčelník Hlavního štábu československé branné moci
(12.4.1945 - 1.8.1948)
armádní generál
Bohumil BOČEK
(* 4. listopad 1894 Pivice, okr. Vyškov - † 16. říjen 1952 Valdice, okr. Jičín)

Bohumil BOČEK

         Příslušník čs. legií v Rusku v letech 1916 až 1920. Důstojnické hodnosti dosáhl v roce 1918 jako velitel roty. Velitelem hraničářského praporu od roku 1935. Po německé okupaci Československé republiky odešel do exilu. V letech 2. světové války přednosta odboru na MNO v Londýně, zástupce velitele Čs. obrněné brigády ve Velké Británii a velitel 1. čs. pěší brigády v SSSR. Dnem 12.4.1945 ustanoven náčelníkem Hlavního štábu. Významně se podílel na obnově československé armády. Odvolán z funkce počátkem srpna 1948 a následně velel Vojenskému ústavu vědeckému. V roce 1950 poslán do výslužby, zatčen a odsouzen pro vlastizradu. Zemřel ve věznici Valdice.

 


Náčelník Hlavního štábu československé branné moci
(1.8.1948 - 26.4.1950)
armádní generál
Šimon DRGÁČ
(* 8. listopad 1892 Mutěnice, okr. Hodonín - † 28. červen 1980 Praha)

Šimon DRGÁČ

         Důstojník čs. legií v Itálii od roku 1918. V čs. armádě vykonával řadu funkcí, včetně vojenského atašé ve Francii, přednosty zpravodajského oddělení hl. štábu, velitele pěšího pluku a náčelníka štábu generálního inspektora čs. branné moci. Po německé okupaci Československé republiky se zapojil do domácího odboje, ale již v roce 1939 byl zatčen a vězněn až do konce války. V roce 1945 jmenován velitelem Vojenské akademie v Hranicích. Od roku 1946 působil na Hlavním štábu, nejprve jako 1. podnáčelník, poté ve funkci zástupce náčelníka a nakonec jako jeho náčelník (od srpna 1948). Ve funkci náčelníka Hlavního štábu se podílel na prohlubování sovětského vlivu v armádě. Z funkce odvolán koncem dubna 1950 a v roce 1951 přeložen do zálohy. O rok později byl zatčen a následně odsouzen v politickém procesu. Z vězení propuštěn v roce 1958. V roce 1990 rehabilitován.

 


Náčelník Generálního štábu Československé armády
(26.4.1950 - 31.1.1952)
armádní generál
JUDr. Jaroslav PROCHÁZKA
(* 26. červen 1897 Plzeň - † 7. srpen 1980 Praha)

JUDr. Jaroslav PROCHÁZKA

         Během 1. světové války příslušník čs. legií v Rusku a ve Francii. V roce 1919, po návratu do vlasti, se stal záložním důstojníkem československé armády. V roce 1931 odešel do Sovětského svazu. V roce 1942 vstoupil do čs. armády v SSSR, u níž působil jako osvětový důstojník praporu, brigády a sboru. Po skončení války náčelník Hlavní správy výchovy a osvěty MNO. Od roku 1948 zástupce MNO pro věci politicko právní. Náčelníkem generálního štábu jmenován koncem dubna 1950. Výrazným způsobem se podílel na uplatňování sovětského vlivu v čs. armádě. Funkci zastával do ledna 1952, kdy byl přeložen do zálohy. V letech 1957 až 1966 působil jako rektor University Karlovy.

 


Náčelník Generálního štábu Československé lidové armády
(31.1.1952 - 28.7.1958)
generálplukovník
Václav KRATOCHVÍL
(* 24. září 1903 Nové Veselí, okr. Nové Město na Moravě - † 4. března 1988 Praha)

Václav KRATOCHVÍL

         Po ukončení Vojenské akademie v Hranicích jmenován v roce 1925 důstojníkem dělostřelectva. Od roku 1936 ve štábních funkcích u divize a sboru. Po německé okupaci Československé republiky v roce 1939 převeden do řad vládního vojska. Aktivně se účastnil domácího odboje, za což byl v roce 1940 zatčen a vězněn. Po válce opět ve štábní službě. Na generálním štábu sloužil od roku 1949, nejprve jako přednosta oddělení a poté ve funkci 1.zástupce náčelníka. Dnem 31.1.1952 se stal náčelníkem Generálního štábu Čs. armády, přejmenovaného v roce 1954 na Generální štáb Čs. lidové armády. Při výkonu funkce pokračoval ve výstavbě armády podle sovětského vzoru, ale současně prosazoval její modernizaci. Z funkce náčelníka GŠ ČSLA byl odvolán v červenci 1958 a až do roku 1960 velel Vojenské akademii v Brně. Do zálohy odešel v roce 1961.

 


Náčelník Generálního štábu Československé lidové armády -
1. náměstek ministra národní obrany
(28.7.1958 - 19.4.1968)
armádní generál
Otakar RYTÍŘ, rozený RICHTER
(* 23. červen 1913 Vysoké Mýto - † 6. květen 1979 Praha)

Otakar RYTÍŘ

         V roce 1937 se stal důstojníkem československé armády. Po německé okupaci Československé republiky odešel do exilu. Za 2. světové války sloužil v československých jednotkách v Sovětském svazu, převážně u dělostřelectva. Po skončení války se stal náčelníkem štábu dělostřelectva MNO, velitelem divize, sboru a okruhu. V roce 1956 byl jmenován náměstkem MNO. Funkci náčelníka generálního štábu - 1.náměstka MNO zastával od července 1958 do dubna 1968. Prosadil větší autonomii československého vojenského velení při výstavbě armády. Následně pracoval na Vojenském historickém ústavu a jako zmocněnec čs. vlády pro otázky pobytu sovětských vojsk. Od roku 1970 byl předsedou SVAZARMU. Do výslužby odešel v roce 1977.

 


Náčelník Generálního štábu Československé lidové armády -
1. zástupce ministra národní obrany
(19.4.1968 - 26.11.1979)
generálplukovník
Ing. Karel RUSOV, rozený RUSSVURM
(* 21. listopad 1924 Horní Újezd-Třebíč - † 30. dubna 2013 Praha)

Ing. Karel RUSOV

         V roce 1949 se stal důstojníkem československé armády. V průběhu 1. poloviny 50. letech pracoval na operační správě Generálního štábu. Ve 2. polovině 50. let náčelník štábu a velitel 2. motostřelecké divize v Sušici, v 60. letech náčelník štábu a velitel 4. armády v Táboře. V roce 1967 jmenován generálním inspektorem Československé lidové armády. Náčelník generálního štábu - 1.zástupce ministra národní obrany byl od dubna 1968 do listopadu 1979. Výrazně se podílel na procesu normalizace v armádě. V letech 1979 až 1989 vykonával funkci 1. zástupce ministra národní obrany. Do výslužby odešel v roce 1990.

 


Náčelník Generálního štábu Československé lidové armády -
1. zástupce ministra národní obrany
(26.11.1979 - 13.10.1987)
generálplukovník
Ing. Miloslav BLAHNÍK
(* 22. prosinec 1927 Plzeň)

Ing. Miloslav BLAHNÍK

         V roce 1950 se stal důstojníkem československé armády. Od 2. poloviny 50. let pracoval na operační správě Generálního štábu. V letech 1962 až 1968 působil u 4. tankové divize v Havlíčkově Brodě, nejprve jako náčelník operačního oddělení a později jako náčelník štábu divize. Po absolvování Akademie generálního štábu v Moskvě převzal v roce 1970 funkci náčelníka štábu 1. armády. Od roku 1971 se stal velitelem 1. armády. V roce 1975 převzal funkci zástupce náčelníka Generálního štábu. Náčelníkem Generálního štábu ČSLA - 1.zástupcem ministra národní obrany byl od listopadu 1979 do října 1987. Následně působil v Moskvě jako zástupce náčelníka štábu spojených ozbrojených sil členských států Varšavské smlouvy. V roce 1990 odešel do zálohy.

 


Náčelník Generálního štábu Československé lidové armády -
1. zástupce ministra národní obrany
(13.10.1987 - 27.12.1989)
generálplukovník
Ing. Miroslav VACEK
(* 29. srpen 1935 Kolín)

Ing. Miroslav VACEK

         V roce 1956 se stal důstojníkem Československé lidové armády. Po výkonu základních velitelských funkcí byl vyslán ke studiu na Akademii generálního štábu v Moskvě. Po svém návratu ze Sovětského svazu postupně zastával funkci velitele 20. motostřelecké divize v letech 1976 až 1979, náčelníka štábu - 1. zástupce velitele 1. armády v letech 1979 až 1981, velitele 1. armády v letech 1981 až 1983, náčelníka štábu - 1. zástupce velitele Západního vojenského okruhu v letech 1983 až 1985 a v letech 1985 až 1987 velitele Západního vojenského okruhu. Ve funkci náčelníka Generálního štábu Československé lidové armády - 1. zástupce ministra národní obrany působil od října 1987 do prosince 1989. Podílel na přípravě a realizaci mezinárodních dohod o snížení počtu konvenčních ozbrojených sil v Evropě. Generální štáb v této době připravoval novou vojenskou doktrínu. V roce 1989 byl jmenován ministrem národní obrany. V roce 1991 odešel do zálohy.

 


 

Náčelník Generálního štábu Československé lidové armády -
1. zástupce ministra národní obrany
(27.12.1989 - 1.5.1991)
generálporučík
Ing. Anton SLIMÁK
(* 29. prosinec 1941 Svätý Jur, okr. Bratislava)

Ing. Anton SLIMÁK

         V roce 1962 se stal důstojníkem Československé lidové armády. Nejprve vykonával velitelské a štábní funkce. V roce 1978 odešel z funkce náčelníka štábu 15. motostřelecké divize k vojenské zpravodajské službě. V letech 1986 až 1988 zastával funkci zástupce náčelníka zpravodajské správy GŠ ČSLA a v letech 1988 až 1989 náčelníka zpravodajské správy GŠ ČSLA. Náčelníkem Generálního štábu Československé lidové armády - 1. zástupce ministra národní obrany byl v době od prosince 1989 do května 1991. V uvedené funkci se podílel na vzniku nové koncepce výstavby Československé armády. Během jeho působení na GŠ bylo zahájeno rovnoměrné rozmisťování vojsk čs. armády po celém území ČSFR a československá protichemická jednotka se zapojila do operace "Pouštní bouře". Od ledna 1992 působil jako zástupce velitele na Vojenském velitelství Západ. Od roku 1993 sloužil v Armádě Slovenské republiky.

 


Náčelník Generálního štábu Československé armády -
náměstek ministra obrany
(1.5.1991 - 31.12.1992)
generálporučík
Ing. Karel PEZL
(* 14. září 1927 Domažlice)

Ing. Karel PEZL

         V roce 1948 se stal vojákem z povolání československé armády po absolvování Vojenské akademie v Hranicích. Nejprve působil jako velitel školních jednotek a učitel. Později absolvoval Vojenskou akademii v Praze a následně zastával velitelské a štábní funkce na různých stupních. V roce 1971 byl za své politické postoje z armády propuštěn z funkce náčelníka oddělení operační správy Generálního štábu. Na konci roku 1989 se zapojil do přípravy návrhů vojenské doktríny. Od března 1991 byl poradcem ministra obrany. Náčelníkem Generálního štábu Československé armády - náměstkem ministra obrany se stal v květnu 1991 a uvedenou funkci zastával až do zániku Československé armády na sklonku roku 1992. Následně se stal prvním náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky. V uvedených funkcích se podílel na zpracování dlouhodobé koncepce výstavby naší armády a zahájil její transformaci z divizního na brigádní systém. Od července 1993 působí jako poradce prezidenta republiky.


Poslední aktualizace: 17.01.2005

NAVRCHOLU.cz