Představujeme útvary AČR


reklama: www.billboard.cz

2. mechanizovaná brigáda

Mjr. Dr. Pavel Minařík, CSc.

Znak svazku – stará verze Bojová zástava svazku Znak svazku – nová verze

Otištěno: Armádní technický magazín, roč. 1999, čís. 8, str. 40 až 41 (upravená a doplněná verze)

Předání velení čs. jednotek v průběhu vojenského obsazování Slovenska mezi odcházejícím gen. it. arm. Piccionem a přebírajícím gen. fr. arm. Mittelhauserem, za přítomnosti ministra čs. vlády pro správu Slovenska Dr. Škrobára

         Na základě rozkazu prezidenta České republiky jsou svazkům a útvarům Armády ČR propůjčovány historické názvy. Navazuje se tak na úpravy historických názvů realizované počátkem 90. let a zároveň je zúročena snaha z roku 1995, kdy mělo dojít k jejich hromadné obnově. V současné době jsou historické názvy v AČR udělovány výběrově. V říjnu 1998 došlo k pojmenování prvních pěti útvarů a od té doby jsou každoročně k 8. květnu nebo 28. říjnu pojmenovávány další svazky a útvary.

         Jedním ze svazků AČR, který obdržel historický název, je i 2. mechanizovaná brigáda v Písku, pojmenovaná 8. května 1999 jako "Dunkerská". Tradice velitelství zmíněné brigády sahají do července 1919, kdy při vojenském obsazování Slovenska vzniklo v Nových Zámcích velitelství 11. divize. Po ukončení bojů došlo k jeho přemístění do mírové posádky v Banské Bystrici a dnem 15. ledna 1920 k přečíslování na velitelství 10. divize. V uvedené posádce setrvalo až do likvidace čs. branné moci v létě 1939. Po skončení 2. světové války bylo v Banské Bystrici zřízeno, na základě stávající 2. čs. pěší brigády 1. čs. armádního sboru ze SSSR, nové divizní velitelství. Původní předválečné organizaci 10. divize odpovídalo číslování jednotlivých pluků, které vznikly z podstaty stávajících jednotek zmíněné brigády. Při snižování počtů čs. armády v roce 1947 prošla 2. divize transformací na pěší brigádu a na základě dekretu prezidenta Beneše dnem 3. března 1948 obdržela historický název "Slovenského národního povstání". Vzhledem k politickému vývoji po únoru 1948 došlo k postupnému soustřeďování vojsk na západních hranicích. V rámci tohoto procesu se v květnu 1948 brigáda přemístila do prostoru jihozápadních Čech, přičemž novým sídlem brigádního velitelství se stalo město Písek a od prosince téhož roku Sušice. Na podzim následujícího roku byla brigáda reorganizována na divizi s praporní organizací. Koncem roku 1950 se obnovila plukovní organizace vševojskových útvarů. Během následujících let prošla divize dalším organizačním vývojem, v rámci kterého se uskutečnily reorganizace v roce 1954 na 2. střeleckou divizi, v roce 1958 na 2. motostřeleckou divizi a v roce 1991 na 2. mechanizovanou divizi. V průběhu transformace AČR z divizní na brigádní strukturu byla dnem 1.1.1994 divize přetvořena na 2. mechanizovanou brigádu 1. armádního sboru. Při dalších organizačních změnách v AČR došlo dnem 1.10.1997 k jejímu převedení do podřízenosti Velitelství pozemního vojska a zařazení do sil rychlé reakce. Následně se brigádní velitelství k 1.12.1997 přesunulo ze Sušice do Písku, kde zaujalo místo po zrušené 5. mechanizované brigádě. Tato brigáda byla zřízena v roce 1994 z původní 4. (9.) tankové divize z Tábora. Zmíněná tanková divize vznikla v roce 1950 z části Tankového sboru Olomouc, navazujícího na 1. čs. samostatnou tankovou brigádu ze SSSR a Čs. samostatnou obrněnou brigádu z Velké Británie. V lednu 2001 došlo k předání 2. mechanizované brigády do složení nově vytvořené 1. mechanizované divize, ovšem v květnu 2003 se vzhledem k rušení nadřízeného velitelství vrátila do podřízenosti reorganizovaného Velitelství pozemních sil. V listopadu téhož roku proběhlo předání brigády do složení Společných sil. Dne 30.6.2004 2. mechanizovaná brigáda „Dunkerská“ svoji činnost ukončila.

Znak 23.mechanizovaného praporu - nová verze

Znak 23.mechanizovaného praporu

Znak 24. výcvikového střediska

Znak 24./22. mechanizovaného praporu

 

Důstojnický sbor Pěšího pluku 38 ve 30. letech

         Dalším z útvarů, který dnem 8. května 1999 získal historický název je i 23. mechanizovaný prapor ve Strašicích, tvořící součást 2. mechanizované brigády, pojmenovaný jako "Sokolovský". Uvedený prapor má přímou historickou návaznost na rakouský Pěší pluk č. 88, vytvořený v roce 1883 vyčleněním jednotlivých praporů Pěších pluků č. 28 "König von Italien", č. 35 "Philipovič", č. 73 "Württemberg" a Praporu polních myslivců č. 38. Pluk vznikl v Praze, ale během své existence v monarchii vystřídal celou řadu posádek. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 byl nejprve v původní podobě přejat do nově vytvářené čs. branné moci, ale v rámci unifikace došlo v říjnu 1920 k jeho reorganizaci na Pěší pluk 38 dislokovaný v Berouně. V uvedené posádce setrval až do května 1938. Následně sídlil v Jihlavě, ale již v listopadu téhož roku se vrátil do Berouna. Pluk zanikl po okupaci ČSR v roce 1939. Po osvobození byl znovu obnoven jako Pěší pluk 38 v Berouně. V souvislosti se začleněním do 1. divize (motorizované) byl v říjnu 1945 reorganizován na Pěší pluk 21 (motorizovaný) a následně, při přeměně uvedené divize na rychlou divizi, v březnu 1946 na Pěší prapor 21 (motorizovaný). Na podzim 1947 došlo k jeho opětnému přečíslování na Pěší prapor 38 (motorizovaný) a dnem 3. března 1948 získal dekretem prezidenta Beneše historický název "Sokolovský". Při celkové reorganizaci čs. armády, provedené na sklonku roku 1950, byl prapor reorganizován na 38. mechanizovaný pluk "Sokolovský", zařazený do 1. mechanizované divize. V květnu 1955 se uskutečnilo jeho přečíslování a přejmenování na 1. mechanizovaný pluk "Sokolovský, Bělocerkevský". Při reorganizaci 1. divize z mechanizované na tankovou v roce 1958 prošel stejnou přeměnou i zmíněný pluk a současně se přesunul do nového působiště ve Strašicích. V roce 1975 byl název 1. tankového pluku znovu upraven, tentokrát na "Sokolovský, Bělocerkevský, hrdiny SSSR kpt. Otakara Jaroše". Ve složení 1. tankové divize pluk setrval až do roku 1989, kdy byl předán do podřízenosti 19. motostřelecké divize a po jejím zrušení koncem roku 1991 do rámce 2. mechanizované divize. V návaznosti na transformaci divize na brigádu z podstaty rušeného 1. tankového pluku k 1.1.1994 vznikl 23. mechanizovaný prapor a 24. výcvikové středisko. V roce 1997 bylo výcvikové středisko reorganizováno na 24. mechanizovaný prapor a o dva roky později došlo k jeho přečíslování na 22. mechanizovaný prapor. Vzhledem k připravovanému zrušení nadřízeného velitelství byl 22. mechanizovaný prapor zrušen dnem 30.11.2003 a 23. mechanizovaný prapor dnem 31.3.2004.

Znak 21. mechanizovaného praporu – stará verze Znak 21. mechanizovaného praporu – nová verze Znak 22. výcvikového střediska

         Z dalších útvarů 2. mechanizované brigády má přímou historickou návaznost 21. mechanizovaný prapor v Janovicích nad Úhlavou na rakouský Pěší pluk 25, vzniklý v roce 1672 a postupně doplňovaný z území Bavorska, Čech (od r. 1771 Strakonicko a od r. 1808 Písecko), Haliče, Uher a od roku 1860 ze Slovenska. Téměř po celou dobu existence prvorepublikového Československa byl umístěn v Lučenci a teprve po obsazení jižního Slovenska Maďarskem se přesunul do Výcvikového tábora u Leště, kde v létě 1939 zanikl. Po skončení 2. světové války byl na základě 10. pěšího praporu 2. čs. pěší brigády 1. čs. armádního sboru ze SSSR obnoven ve Zvolenu. V říjnu 1947 byl Pěší pluk 25 zrušen a na jeho základě u reorganizované 2. brigády vznikly Pěší prapor 23 Lučenec (z I./25 praporu), Pěší prapor 25 Zvolen (z II./25 praporu), Pěší prapor 79 Banská Bystrica (z III./25 praporu). V březnu 1948 obdržel Pěší prapor 23 pojmenování "Amerických Slovákov". Původní Pěší pluk 23, který navazoval na Střelecký pluk 23 francouzských legií, byl v říjnu 1947 rozformován. V květnu 1948 se reorganizovaný Pěší prapor 23 přesunul do Nýrska. Již v březnu následujícího roku byl jeho název změněn na prapor "Pavla Orságha Hviezdoslava". Ve 2. polovině roku 1950 se uskutečnila opětná reorganizace praporu na pluk, spojená s jeho přesunem do Janovic nad Úhlavou. V následujících letech prošel celou řadou reorganizací: v roce 1954 na 23. střelecký pluk, v roce 1955 na 10. střelecký pluk, v roce 1958 na 10. motostřelecký pluk a v roce 1991 na 10. mechanizovaný pluk. V roce 1970 byl stávající název zrušen a nahrazen pojmenováním "Karpatský", vycházejícím z tradic 10. pěšího praporu. K 1.1.1994 na základě 10. mechanizovaného pluky vznikl 21. mechanizovaný prapor a 22. výcvikové středisko. Rozkazem prezidenta republiky byl 21. mechanizovanému praporu dnem 8.5.2001 propůjčen historický název "Pětatřicátníků", čímž byla připomenuta existence Pěšího pluku 35 „Foligno“. Pluk vznikl v říjnu 1920 sloučením 35. čs. střeleckého pluku čs. legií v Itálii (vznikl 1918) a tzv. domácího 35. pěšího pluku (vznikl 1682). Svůj název získal v roce 1922 a od svého vzniku až do roku 1938 byl dislokován v posádce Plzeň. Následně se přemístil do Klatov, kde zanikl po okupaci ČSR v roce 1939. K obnově pluku došlo v roce 1945 v Klatovech a v roce 1948 mu bylo vráceno i pojmenování "Foligno". V roce 1948 se útvar přestěhoval do Domažlic a zde setrval až do svého zrušení v roce 1992. V průběhu poválečné existence se několikrát změnil jeho otevřený i historický název. Již v roce 1950 bylo pojmenování "Foligno" nahrazeno novým - "Československých bojovníků ve Španělsku". V roce 1954 proběhla reorganizace útvaru na střelecký pluk a o rok později i přečíslování na 68. pluk. Další změna nastala v roce 1958, kdy současně s reorganizací a přečíslováním na 12. motostřelecký pluk obdržel pojmenování "Juraje Jánošíka". Poslední změna v jeho názvu nastala v roce 1970, kdy byl v rámci návratu k tradicím 12. pěšího praporu 2. čs. brigády v SSSR přejmenován na "Hronský". K ukončení činnosti 21. mechanizovaného praporu došlo 31.3.2004, zatímco 22. výcvikové středisko bylo 1.1.1998 reorganizováno na 22. mechanizovaný prapor, který zanikl již 30.11.1999.

Znak 26.dělostřeleckého oddílu

         26. dělostřelecký oddíl v Janovicích nad Úhlavou je přímým pokračovatelem prvorepublikového Dělostřeleckého pluku 10 z Lučence. Zmíněný pluk vznikl v roce 1894 jako Divizní dělostřelecký pluk 33 (v roce 1908 přejmenovaný na Polní dělostřelecký pluk 33). V době svého zřízení se útvar nacházel ve Stanislavi. V březnu 1919 se jeho náhradní jednotka usídlila v Bratislavě. V roce 1920 proběhla reorganizace na již zmíněný Dělostřelecký pluk 10, dislokovaný v Lučenci. Zde setrval až do svého zrušení v roce 1939. Po válce byla v prostoru středního Slovenska rozmístěna 2. divize.

         Součást divize tvořil Dělostřelecký pluk 2, nacházející se nejprve v Topolčanoch a od podzimu 1945 v Brezně nad Hronom. Pluk vznikl reorganizací 8. dělostřeleckého pluku 2. čs. pěší brigády 1. čs. armádního sboru ze SSSR. V říjnu 1947 došlo k přečíslování útvaru na Dělostřelecký pluk 10, čímž se přihlásil ke tradicím prvorepublikového dělostřeleckého pluku. V březnu 1948 obdržel historický název "Generála Goliána", v květnu téhož roku se přemístil do Prachatic a později do Klatov. V květnu 1950 byl název útvaru změněn na pluk "Partyzána Karola Pagáča". Nové pojmenování rovněž nemělo dlouhého trvání, protože v květnu 1955 bylo změněno na 8. dělostřelecký pluk bez názvu.

         V posádce Klatovy útvar setrval až do počátku 90. let, kdy se nejprve v roce 1991 uskutečnilo jeho přečíslování na 2. dělostřelecký pluk a později, k 1.1.1994, i reorganizace na 26. dělostřelecký oddíl, spojená s přemístěním do nové posádky. Zde svoji činnost ukončil k 30.11.2003.

Znak 2.průzkumného praporu

         Kořeny 2. průzkumného praporu ve Strašicích sahají do konce roku 1948, kdy u pěších pluků 1, 29 a 48 vznikly samostatné průzkumné čety, sloučené v roce 1950 do 1. průzkumné roty 1. (15.) pěší divize v Českých Budějovicích. V roce 1958 došlo k rozšíření roty na 1. průzkumný prapor, který ale již v roce 1961 prodělal transformaci na 15. průzkumnou rotu. V roce 1963 se útvar přemístil do Vimperku a v roce 1966 došlo k jeho opětovnému rozšíření na prapor. V roce 1991 útvar přešel od 15.motostřelecké divize do složení 2. mechanizované divize a současně byl přečíslován na 2. průzkumný prapor. Při zrušení posádky Vimperk v roce 2001 byl útvar přemístěn do nové posádky, kde setrval až do svého zrušení 30.11.2003.

Znak 2.ženijního praporu

         Součástí svazku je i 2. ženijní prapor dislokovaný v Janovicích nad Úhlavou. Útvar vznikl pod stejným názvem v listopadu 1950 na základě dosavadní 11. roty ženijního pluku 2 z Písku. Nový ženijní prapor sídlil ve Střelských Hošticích a nacházel se v podřízenosti 2. pěší (pozdější motostřelecké) divize. Dne 9.5.1955 byl přečíslován na 4. ženijní prapor a pojmenován jako "Karpatský", čímž mu byla přiřčena tradice 4. ženijního praporu 2. čs. pěší brigády v SSSR. V nezměněné podobě útvar setrval až do listopadu 1991, kdy v návaznosti na reorganizaci divize došlo k jeho přečíslování na 2. ženijní prapor (bez názvu) a přemístění do Klatov. Od října 1997 se součástí prapor stala i rota chemické ochrany. Při reorganizaci divize na brigádu se útvar přesunul do Janovic, kde zanikl 30.11.2003.

         Písecký ženijní pluk 2 na sklonku roku 1950 posloužil pro vytvoření 51. ženijní brigády v Litoměřicích, která do současné doby přetrvává jako 1. výcviková základna ženijního vojska (blíže viz "Další svazky pozemních sil"). Pro potřeby 2. pěší divize byla v roce 1950 u pluku předurčena jedna z praporních ženijních rot, která se k 1. říjnu téhož roku reorganizovala na 11. ženijní rotu, bezprostředně podřízenou plukovnímu velitelství.

         2. prapor logistiky ve své činnosti navazuje na 2. zbrojní dílnu Drahenice (reorganizovanou v listopadu 1954 na 2. dělostřeleckou dílnu) a 2. automobilní dílnu Sušice (přemístěnou později do Rejštejna a v říjnu 1957 reorganizovanou na 2. automobilní opravnu). Oba předchůdci se vytvořily v podřízenosti velitelství 2. pěší divize v Sušicích při celkové reorganizaci čs. armády, provedené v listopadu a prosinci 1950. Jejich sloučením v říjnu 1958 vznikl 2. prapor technického zabezpečení dislokovaný v Klatovech. V září 1961 útvar prodělal reorganizaci na 2. technické opravny a v nezměněné podobě přetrval až do poloviny 70. let. Pouze v letech 1961 až 1967 se z jeho složení dočasně vyčlenila 2. dělostřelecká dílna. Další reorganizace útvaru byla spojena s přechodem na tzv. typovou organizaci, která u 2. motostřelecké divize proběhla v září 1976. V jejím průběhu se z dosavadních 2. technických opraven stal 2. prapor oprav techniky. Další změna byla spojena s přechodem z divizního uspořádání na brigádní strukturu, kdy se 2. prapor oprav techniky k 1.1.1994 transformoval na 2. prapor zabezpečení. Následně byl v lednu 2000 reorganizován na 2. prapor logistiky. Po zániku 2. mechanizované brigády útvar 1.7.2004 přešel do složení 14. brigády logistické podpory jako 142. prapor oprav techniky.

Znak 2. spojovacího praporu

Znak 2. praporu logistiky

Znak 2.protiletadlového oddílu

Znak 2. protitankového praporu

Znak 2. zdravotnického oddílu


Poslední aktualizace: 24.07.2005

NAVRCHOLU.cz