 |  |  |
Otištěno: Armádní technický magazín, roč. 1999, čís. 12, str. 8 až 9 (upravená a doplněná verze)
3. výcviková a mobilizační základna s velitelstvím v posádce Velká Hleďsebe patří mezi svazky, jejichž historické počátky sahají do období konstituování samostatného československého státu. Dne 20. března 1919 vydalo Ministerstvo národní obrany pokyn ke zformování 3. divize. Divize se v následujících měsících podílela na vojenském obsazování Slovenska a Podkarpatské Rusi. Po uzavření příměří s Maďarskem a ukončení bojového nasazení následoval v květnu 1920 přesun divize do mírových posádek v severních a severozápadních Čechách, velitelstvím v Litoměřicích. Po odstoupení čs. pohraničí na podzim 1938 se velitelství divize přesunulo do Poděbrad. Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939, v návaznosti na likvidaci čs. branné moci, svazek ukončil svoje působení dnem 31. července 1939.
K obnově činnosti divize došlo již v prvních okamžicích po ukončení 2. světové války, když koncem května 1945 vzniklo v Litoměřicích velitelství 12. divize. Během své následné existence divize prodělala celou řadu změn. Na sklonku roku 1950 byla reorganizována na 12. pěší divizi a přemístěna do prostoru západních Čech, s velitelstvím v Karlových Varech. K 1. říjnu 1954 proběhlo přejmenování divize na střeleckou a dnem 9. května 1955 se uskutečnilo přečíslování svazku na 20. střeleckou divizi. V létě 1958 došlo k její reorganizaci na motostřeleckou divizi. V této podobě svazek setrval až do roku 1991, kdy 20. motostřelecká divize prošla další reorganizací, tentokrát na mechanizovaný svazek. Následně v prosinci 1994 prodělala transformaci na 3. mechanizovanou brigádu, podléhající velitelství nově vytvořeného 1. armádního sboru. Ani tato reorganizace nebyla poslední a v návaznosti na snižování počtů AČR, realizovaném v roce 1997, se přeměnila v 3. výcvikovou a mobilizační základnu, podřízenou Velitelství pozemního vojska. Rozkazem prezidenta republiky k 81. výročí vzniku samostatného Československa získala dnem 28. října 1999 název „Karla IV.“.
Na základě rozkazu prezidenta republiky k 80. výročí vzniku samostatného Československa obdržela dnem 28. října 1998 své historické názvy i výcviková střediska podřízená velitelství 3. výcvikové a mobilizační základny.
 |  |
 |
31. výcvikovému středisku byl udělen historický název „Jiřího z Poděbrad“. Zmíněný útvar je přímým nástupcem tzv. českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 10, vytvořeného v roce 1889 v Mladé Boleslavi. Útvar byl zformován z tzv. českých zeměbraneckých pěších praporů č. 37 Mladá Boleslav a č. 38 Turnov (oba postaveny v roce 1869, prapor č. 38 do roku 1885 sídlil v České Lípě), společně s českými zeměbraneckými pěšími prapory č. 48 Mladá Boleslav a č. 49 Český Brod (oba zřízeny v roce 1872, prapor č. 48 do roku 1885 umístěn v Kutné Hoře). V roce 1898 byl 4. polní prapor Český Brod (tj. bývalý prapor č. 49) předán zeměbraneckému pluku č. 12 v Čáslavi. Po vypuknutí 1. světové války pluk odešel na frontu a v mírové posádce zůstal pouze náhradní prapor. V roce 1917 došlo k přejmenování útvaru na střelecký pluk. Vzhledem ke všeobecnému rozkladu rakousko-uherské armády se koncem světového válečného konfliktu pluk na frontě rozpadl a zůstal z něj zachován pouze náhradní prapor.
Prapor po celou dobu války sídlil v Mladé Boleslavi, v březnu 1919 se přemístil do Josefova a v říjnu téhož roku do Litoměřic. Zde došlo k jeho sloučení s 2. čs. střeleckým plukem „Jiřího z Poděbrad“. Zmíněný pluk vznikl 6. května 1916 v rámci ruských legií, kromě jiného se vyznamenal v bojích u Zborova v červenci 1917 a do ČSR přijel v dubnu 1920. Nově vytvořený pěší pluk č. 2 „Jiřího z Poděbrad“ byl v srpnu 1920 vyslán na Slovensko, kde působil v oblasti Prešova. Do původní posádky se vrátil na přelomu let 1920 až 1921. V Litoměřicích následně sídlil až do roku 1938, kdy se v důsledku odstoupení čs. pohraničí nejprve v říjnu přesunul do Kněžmostu a v prosinci do Lysé nad Labem. Zde setrval až do své likvidace v létě 1939.
K obnově pěšího pluku 2 došlo okamžitě po skončení 2. světové války. V letních měsících roku 1945 se začal vytvářet v Litoměřicích a na podzim téhož roku byl přemístěn do Děčína. Zde setrval jen krátce a v září 1947 přišel zpět vrátil do původní posádky. Dekretem prezidenta Beneše byl pluku 3. března 1948 navrácen historický název „Jiřího z Poděbrad“. Na sklonku roku 1949 se útvar přesunul do Podbořan a o rok později do Mariánských Lázní, přičemž až do 2. poloviny 60. let byla část jednotek dislokována v Teplé. Současně došlo na podzim 1950 k úpravě názvu útvaru na 2. pěší pluk a od 1. října 1954 na 2. střelecký pluk. Na základě rozkazu prezidenta republiky byl útvar s platností od 9. května 1955 přečíslován na 49. střelecký pluk a na podzim 1958 reorganizován na 49. motostřelecký pluk. V této podobě působil až do roku 1991, kdy proběhla jeho reorganizace na mechanizovaný pluk. Při transformaci divize na brigádu z podstaty uvedeného útvaru v prosinci 1994 vznikl 31. mechanizovaný prapor, reorganizovaný v roce 1997 na výcvikové středisko.
 |  |
 |
Historický název byl rovněž udělen 33. výcvikovému středisku, které nese pojmenování „Františka Palackého“. Středisko je nejstarší vševojskový útvar AČR s nepřetržitou historickou kontinuitou. Útvar je bezprostředním pokračovatelem tzv. českého pěšího pluku č. 11, vytvořeného na základě patentu Albrechta Eusebia Waldsteina z roku 1629. V průběhu následujících staletí se pluk zúčastnil celé řady válečných tažení a vystřídal několik desítek mírových posádek. Na teritoriu českých zemí sídlil mimo jiné v Praze, Kolíně, Josefově, Plzni, Českých Budějovicích, Prachaticích a Písku. Z Písku pluk v roce 1914 odešel na bojiště 1. světové války – bojoval na srbské, ruské a italské frontě. Jako jeden z mála pluků se po skončení války vrátil v listopadu 1918 do své původní posádky kompletní. Následně se zúčastnil vojenského obsazovaní jižních Čech, od ledna 1919 Těšínska a od března 1919 Slovenska. Do Písku se pluk vrátil v září 1920 a v rámci unifikace čs. armády proběhlo v lednu 1921 jeho spojení s 11. čs. střeleckým plukem „Františka Palackého“. Uvedený pluk vznikl v rámci čs. legií v Rusku v červenci 1918 a do ČSR přijel v srpnu 1920. Po celou dobu tzv. první republiky pěší pluk č. 11 „Františka Palackého“ sídlil v posádce Písek, kde také v létě 1939 zanikl.
Ke znovuvytvoření pěšího pluku 11 v Písku došlo již v letních měsících roku 1945. Dne 3. března 1948 mu byl navrácen původní historický název „Františka Palackého“. V Písku útvar setrval až do podzimu 1949, kdy se přestěhoval do Plzně. V listopadu 1950 se v rámci reorganizace čs. armády přesunul jako 11. pěší pluk „Františka Palackého“ do Stříbra. V následujících letech prošel celou řadou reorganizací. Nejprve byl v říjnu 1954 přeměněn na 11. střelecký pluk, následně v květnu 1955 přečíslován na 57. střelecký pluk a nakonec v roce 1958 reorganizován na 57. motostřelecký pluk. Až do poloviny 70. let nesl historický název „Františka Palackého“, když v květnu 1975 bylo toto pojmenování nahrazeno čestným názvem „Čs. – kubánského přátelství“. V roce 1991 byl útvar reorganizován na 57. mechanizovaný pluk (bez názvu) a následně, při přechodu z divizního na brigádní systém, z něj na v prosinci 1994 vzniklo 33. výcvikové středisko.
 |  |