Představujeme útvary AČR

4. brigáda rychlého nasazení

Mjr. Dr. Pavel Minařík, CSc.

Bojová zástava svazku

Znak svazku

Otištěno: Armádní technický magazín, roč. 1999, čís. 9, str. 38 až 39 (upravená a doplněná verze)

         Dalším svazkem, který na základě rozkazu prezidenta republiky dne 8. května 1999 obdržel historický název, je 4. brigáda rychlého nasazení, pojmenovaná jako "Obrany národa". Brigáda tak navázala na hrdinný odkaz, vytvořený v letech 2. světové války příslušníky stejnojmenné odbojové organizace.

Arm. gen. v. v. Josef Bílý (nar. 1872) - zakladatel „Obrany národa“ a od března 1939 do listopadu 1940 její hlavní velitel. Popraven nacisty v září 1941

         "Obrana národa" byla ilegální vojenská organizace národního odboje, působící nejenom na území protektorátu, ale rovněž s kontakty na Slovensku. Jejími zakladateli se stala část generality a vyšších důstojníků prvorepublikové čs. armády. Ilegální síť, budovaná postupně od března 1939, byla tvořena zemskými, krajskými a okresními velitelstvími, společně s místními jednotkami. Významně rozvinula zpravodajskou činnost, ilegální přechody do zahraničí, sabotáže a protiněmeckou propagandu. Bohužel nebyla příliš dobře zakonspirována a tak utrpěla velké ztráty již na podzim 1939 a od konce roku 1940 ustupovala v domácím odbojovém hnutí do pozadí. Zbytky ilegální sítě se na přelomu let 1942 a 1943 napojily na Přípravný revoluční národní výbor nebo Radu tří. V květnu 1945 se její příslušníci aktivně zapojili do protiněmeckého povstání.

         Samotná 4. brigáda rychlého nasazení vznikla jako nový svazek dnem 1. července 1994. Nejprve se nacházela v přímé podřízenosti náčelníka GŠ AČR, ale od roku 1997 přešla pod velení Velitelství pozemního vojska v Olomouci. V souladu s rozvojem AČR a přípravou vstupu do NATO došlo k jejímu začlenění do sil okamžité reakce.

Znak 41. mechanizovaného praporu - stará verze

Znak 41. mechanizovaného praporu - nová verze

         Ze vševojskových praporů 4. brigády rychlého nasazení má nejdelší přímou historickou kontinuitu 41. mechanizovaný prapor v Benešově. Na přelomu let 1869 a 1870 vznikl ve Vysokém Mýtě zeměbranecký prapor č. 30, v roce 1898 rozšířený na pluk. Ve zmíněné posádce útvar setrval do vypuknutí 1. světové války. Po vytvoření samostatného československého státu se v listopadu 1918 organizovaně vrátil z italské fronty do Vysokého Mýta a po krátké době se zapojil do potlačení povstání části německého obyvatelstva v českém pohraničí. Následně odjel na Slovensko, kde aktivně zasáhl do probíhajících bojů s vojsky maďarské armády, zejména při střetnutích v prostoru Košic a Lučence. V rámci unifikace čs. armády došlo koncem roku 1919 k jeho sloučení s bývalým pěším plukem 98 (vznikl v Josefově roku 1883) v nový pěší pluk 30, který od 13. března 1930 nesl pojmenování "Aloise Jiráska". V posádce Vysoké Mýto setrval až do 31.7.1939, kdy při likvidace čs. branné moci zanikl.

Spisovatel Alois Jirásek, za doprovodu náčelníka hlavního štábu čs. branné moci arm. gen. Jana Syrového, na návštěvě u pěšího pluku 30

         Ke znovuzřízení pěšího pluku 30 došlo v původním posádkovém městě již v prvních okamžicích po skončení 2. světové války. Na podzim téhož roku proběhla jeho reorganizace na pěší prapor 37 (motorizovaný) a přemístění do Jičína. Ve zmíněné podobě nesetrval příliš dlouho a již k 1. říjnu 1947 byl opětně reorganizován, tentokrát na pěší prapor 30 (motorizovaný), přičemž se vrátil do své tradiční posádky ve Vysokém Mýtě. Na základě rozhodnutí prezidenta republiky bylo útvaru dnem 3. března 1948 vráceno původní pojmenování "Aloise Jiráska". Koncem roku 1950 se útvar reorganizoval na 30. mechanizovaný pluk, přičemž se současně přemístil z Vysokého Mýta do Benešova. V květnu 1955 byl přečíslován na 79. mechanizovaný pluk a na podzim 1958 transformován na motostřelecký pluk. Úplný rozchod s původními tradicemi znamenalo jeho přejmenování na pluk "Květnového povstání českého lidu" v roce 1975. V průběhu posledního desetiletí své existence útvar nejprve prošel v roce 1991 transformací na mechanizovaný pluk a následně z jeho podstaty v létě 1994 vznikl 41. mechanizovaný prapor.

Znak 42.mechanizovaného praporu (starší verze)

Bojová zástava 42.mechanizovaného praporu

Znak 42.mechanizovaného praporu (nová verze)

         Další z vševojskových praporů brigády, 42. mechanizovaný prapor v Táboře, navazuje na 3. tankový prapor 1. čs. samostatné tankové brigády ze SSSR, ze kterého 15. září 1945 vznikla 3. tanková brigáda v Pardubicích. Na jaře příštího roku se brigáda přesunula do Moravské Třebové, na podzim roku 1947 do Šternberka a v dubnu 1949 do Dědic. K 1. říjnu 1947 byla současně přečíslována na 11. tankovou brigádu. Při celkové reorganizaci čs. armády koncem roku 1950 brigáda kromě jiného posloužila jako základ pro zformování 18. tankového pluku v Táboře, nesoucího od 9. května 1955 pojmenování "Dukelský". Útvar v uvedené posádce setrval až do současnosti, přičemž v létě 1994 z něj vznikl 42. mechanizovaný prapor. Rozkazem prezidenta republiky byl praporu dne 28.10.2000 propůjčen historický název "Svatováclavský". Tímto byla připomenuta existence Dragounského pluku 8 "Knížete Václava Svatého". Uvedený pluk vznikl v Pardubicích v říjnu 1920 jako Jezdecký pluk sloučením tehdejšího Dragounského pluku 8 (vytvořen 1619) a Dragounského pluku 13 (vytvořen 1682). Název útvar obdržel v roce 1929 a v roce 1936 byl přejmenován na dragounský pluk. Zanikl v roce 1939. Svým umístěním v letech 1945 až 1946 v posádce Pardubice sice 3. tanková brigáda po krátkou dobu sdílela stejnou posádku jako zmíněný prvorepublikový dragounský pluk, ale nebyla považována za jeho historického nástupce (viz ATM č.1, roč. 1999, s.19).

Znak 43. výsadkového mechanizovaného praporu – stará verze

Znak 43. výsadkového mechanizovaného praporu – nová verze

         Elitní složkou brigády je 43. výsadkový mechanizovaný prapor, zřízený na podzim 1987 v posádce Chrudim, jako 71. úderný výsadkový prapor. Na základě rozkazu prezidenta republiky mu byl dnem 28. října 1991 propůjčen čestný název "Československých parašutistů". Zmíněný prapor tímto navázal na historicky první výsadkový útvar čs. armády - Pěší prapor 71 (výsadkový), který vznikl k 1. říjnu 1947 v posádce Zákupy u České Lípy. Již 3. března 1948 bylo praporu prezidentem Benešem uděleno pojmenování "Československých parašutistů". Koncem roku 1950 se otevřený název útvaru změnil na 71. výsadkový prapor. Na podzim 1952 prapor přešel do složení nově zřízené výsadkové brigády a současně se přemístil do Prešova. Závislost výstavby armády na tehdejším politickém režimu se projevila několika změnami čestného pojmenování. Dne 12. září 1952 došlo ke zrušení dosavadního pojmenování a nově byl zaveden čestný název "Hrdiny Sovětského svazu pplk. Antonína Sochora". Ani ten útvaru dlouho nevydržel a od 9. května 1955 se změnil na "Národního hrdiny Jana Švermy". Výsadková brigáda a její jednotlivé útvary se tímto přihlásily k tradicím 2. čs. samostatné pradesantní brigády v Sovětském svazu. V létě 1960 došlo k přemístění útvaru z východního Slovenska na střední Moravu a novým posádkovým městem 71. výsadkového praporu se stal Prostějov. Zde útvar setrval až do roku 1969, kdy v rámci reorganizace výsadkové brigády na pluk koncem srpna zanikl.

         Současný 43. výsadkový mechanizovaný prapor vznikl 1. října 1987 v posádce Chrudim jako 71. úderný výsadkový prapor, přičemž o dva roky později se uskutečnila jeho reorganizace na 71. výsadkový úderný prapor a pojmenování na útvar "Národního hrdiny Jana Švermy". Na základě rozkazu prezidenta republiky mu byl dnem 28. října 1991 propůjčen čestný název "Československých parašutistů". Při celkové reorganizaci čs. armády, provedené na sklonku téhož roku, byl transformován na 71. prapor rychlého nasazení. Do složení 4. brigády rychlého nasazení se včlenil v létě 1994.

Znak 44. výsadkového průzkumného praporu

Znak 4. průzkumného praporu - stará verze

Znak 4. průzkumného praporu - nová verze

         4. průzkumný prapor vznikl v létě 1994 v posádce Pardubice a přešli k němu příslušníci tří různých útvarů. Základem pro vznik průzkumného útvaru 4. brigády rychlého nasazení se především stala rota hloubkového průzkumu od 20. průzkumného praporu z Chebu. Tento útvar se zformoval v listopadu 1950 jako 5. průzkumný prapor ve Slaném, na základě rušeného pěšího pluku 5 z Kladna. Zmíněný pěší pluk patřil mezi legionářské pluky, vznikl 17.5.1917 v Rusku, v období první republiky sídlil v Praze a nesl pojmenování "T. G. Masaryka". Dnem 9.5.1955 byly prapor i divize přečíslovány z 5. na 1.. V roce 1958 došlo k předání praporu od 1. mechanizované divize k 20. motostřelecké divizi a jeho přečíslování na 12. průzkumný prapor. V roce 1961 byl prapor reorganizován na 12. průzkumnou rotu a přemístěn z Podbořan do Chebu. Zpětné rozšíření roty na 20. průzkumný prapor se uskutečnilo v roce 1966. Při reorganizaci 20. motostřelecké divize na 3. mechanizovanou brigádu v roce 1994 byl útvar přečíslován na 3. průzkumný prapor. V návaznosti za přeměnu 3. mechanizované brigády na 3. výcvikovou a mobilizační brigádu prapor zanikl v roce 1997.

         Další část příslušníků nově formovaného průzkumného praporu 4. brigády rychlého nasazení přišla od 9. průzkumného praporu z Týna nad Vltavou. Historické kořeny tohoto útvaru sahaly do roku 1948, kdy byly k 1. prosinci 1948 u jednotlivých pěších praporů motorizované brigády tankového sboru vytvořeny motorizované průzkumné čety. Z uvedených čet koncem roku 1950 kromě jiného vznikla u 4. tankové divize i 4. průzkumná rota v Lešanech. Rota se během 1. poloviny 50. let přemístila do posádky Jince a reorganizovala na 4. průzkumný prapor. Na základě rozkazu prezidenta republiky došlo 9.5.1955 k jeho přečíslování na 9. průzkumný prapor (současně se 4. tanková divize přečíslovala na 9.) a zároveň byl prapor prohlášen za nástupce průzkumné roty 1. čs. tankové brigády ze SSSR, takže obdržel čestný název "Oderský". Na podzim příštího roku byl prapor vyjmut ze složení 9. tankové divize, předán do podřízenosti velitelství 8. mechanizované divize v Kolíně a přemístěn ze své dosavadní posádky v Jincích do nového působiště ve Vysokém Mýtě. V říjnu 1957 se znovu změnila jeho posádka a přestěhoval se do Benešova. V srpnu 1958 se vzhledem ke zrušení 8.mechanizované divize vrátil zpět do sestavy 9.tankové divize. V roce 1961 byl prapor redukován na rotu, jejíž novou posádkou se stal Týn nad Vltavou. O rok později byla rota redislokována do Písku a její zpětná přeměna na prapor se uskutečnila v roce 1966. Na podzim 1969 proběhlo přemístění 9. průzkumného praporu "Oderského" z Písku do Vimperku. Zde ale prapor nesetrval natrvalo, nýbrž se po určité době přemístil do Kašperských Hor a v roce 1991 se znovu ocitl v Týně nad Vltavou. V roce 1994 byl v návaznosti na reorganizaci 9. tankové divize na 5. mechanizovanou brigádu přečíslován na 5. průzkumný prapor, ale při organizačních změnách prováděných v AČR v roce 1997 zanikl.

         Poslední součástí, která byla využita při vytváření 4. průzkumného praporu, se stalo tzv. 5. místo řízení zpravodajské správy, dislokované v posádce Pardubice. Uvedený útvar se vytvořil v roce 1969 jako 7. spojovací uzel. V roce 1978 prodělal reorganizaci na 5. místo řízení náčelníka zpravodajské správy Západního vojenského okruhu. V roce 1991 byl reorganizován a přečíslován na 1. místo řízení, podřízené Vojenskému velitelství Západ. O dva roky později se přesunul do posádky Zbiroh, kde ovšem v létě 1994 zanikl.

         Koncem roku 1998 se 4. průzkumný prapor přemístil do Bechyně, kdy do něj byl včleněn rušený 44. průzkumný výsadkový prapor.  Zmíněný útvar byl vytvořen v roce 1996 a jeho příslušníci se stali jádrem kontingentu (6. mechanizovaného praporu) vyslaného v rámci mise SFOR v období od března do listopadu 1997 na území bývalé Jugoslávie.

Znak 46. dělostřeleckého oddílu

         Kořeny 46. dělostřeleckého oddílu v Pardubicích sahají do roku 1945. V létě tohoto roku v Příbrami vznikl Dělostřelecký pluk 203, v září 1949 přemístěný do Rokycan a koncem roku 1950 reorganizovaný na 203. protitankový dělostřelecký pluk. V září 1956 se zmíněný dělostřelecký pluk rozšířil na protitankovou brigádu, tvořenou kromě jiného i 216. protitankovým dělostřeleckým plukem. Po zániku brigády v roce 1963 se uvedený pluk osamostatnil a působil v Dobřanech (1963 až 1983) a Mostu (1983 až 1991), když z jeho podstaty vznikly 11. a 21. protitankový oddíl v Jincích a Žamberku. Po zrušení Vojenského velitelství STŘED, jemuž 21. protitankový oddíl podléhal, došlo v roce 1994 k jeho transformaci na dělostřelecký oddíl 4. brigády rychlého nasazení. V roce 1997 se útvar přesunul do posádky Pardubice. Rozkazem prezidenta republiky byl oddílu dnem 8.5.2001 propůjčen historický název "Generála Netíka". Tímto byla připomenuta osobnost divizního generála Jana Netíka, příslušníka čs. legií v Rusku, velitele řady dělostřeleckých útvarů a svazků a dlouholetého přednosty dělostřeleckého odboru MNO. Po okupaci ČSR byl generál Netík pověřen řízením likvidace čs. armády. Současně se ovšem zapojil do protinacistického odboje v rámci "Obrany národa" a v roce 1942 byl zatčen. V koncentračním táboře strávil zbytek války, ale osvobození se nedožil, neboť v únoru 1945 v Buchenwaldu zahynul.

Znak 4. ženijní praporu

Znak 4. spojovacího praporu - stará verze

Znak 4. spojovacího praporu – nová verze

Znak 4. roty chemické ochrany

Znak 4. praporu logistiky - stará verze

Znak 4. praporu logistiky – nová verze

Znak 4. zdravotnického oddílu


Poslední aktualizace: 28.07.2005

NAVRCHOLU.cz