155

2320. Měla bych na Vás dotaz. Připravuji dokument Paměti národa, který se týká srpna 1968 a 1969 v Liberci. Na závěr dokumentu bych uvedla, ve kterých městech v Libereckém kraji byly sovětské posádky. Chci se zeptat, jestli tuto informaci máte, případně i počty. (odpovídá Pavel Minařík) V dnešním Libereckém kraji byly na počátku odsunu v únoru 1990 následující posádky sovětských vojsk:

posádka	vojáků	občanských pracovníků	rodinných příslušníků	celkem občanů SSSR
Hvězdov	2050	50	390	2490
Jabloneček	200	10	130	340
Kuřívody	1980	90	930	3000
Mimoň (JAVOR)	210	–	190	400
Stráž pod Ralskem	1440	40	540	2020
Turnov	970	70	540	1580
Zákupy	2260	40	700	3000
CELKEM	9110	300	3420	12.830

2319. Dobrý den. Bylo by možné zjistit krycí číslo vojenského útvaru, který byl posádkou na zámku Bystřice nad Úhlavou v letech mezi 1948-54 a po dokončení janovických kasáren se přesunul do Janovic. (odpovídá Pavel Minařík)

V uvedené lokalitě se nacházela odloučená část 23. pěšího pluku Pavla Országha Hviezdoslava (VÚ 1103). Útvar nejprve působil jako pěší prapor 23 (VÚ 2248). V květnu 1948 se přestěhoval z posádky Lučenec do Nýrska. V původní posádce setrvala pouze náhradní rota, která se později přesunula do zámku Příchovice u Přeštic. K 1.10.1949 byl útvar reorganizován na pluk při zachování rotní struktury a současně došlo ke změně krycího čísla. Pravděpodobně na jaře nebo v létě 1950 byly některé z rot ubytovány na zámku Bystřice u Nýrska (dnes Bystřice nad Úhlavou, část obce Nýrsko). Na sklonku roku 1950 následovala další reorganizace útvaru, během které se místo dosavadních rot zformovaly pěší prapory. V zámku Bystřice u Nýrska byl dislokován I. prapor. Na přelomu září a října 1954 se 23. pěší pluk přestěhoval z Nýrska do nově postavených kasáren v Janovicích nad Úhlavou. Uvolněné objekty v Nýrsku převzala Pohraniční stráž. V případě odloučeného I. pěšího praporu byla nejprve zvažována rekonstrukce zámku v Bystřici u Nýrska, ale pravděpodobně v roce 1955 došlo ke sloučení celého útvaru v Janovicích nad Úhlavou. Náhradní rota v Příchovicích zanikla již na jaře 1951.

2318. Dobrý den. Jaká byla organizace chemických skladů, základen a opravárenských závodů v rámci ČSLA po druhé světové válce? Jaký druh chemického materiálu a zařízení byl v chemických skladech a základnách uchováván a v opravárenských závodech opravován? Děkuji za informace. (odpovídá Pavel Minařík)

V rámci čs. armády existovaly v letech 1945 až 1992 následující základny, sklady, výrobní podniky a opravárenské závody chemického materiálu:

Olomouc-Bystrovany	– IX/1945: zřízen Vojenský chemický ústav – XII/1945: reorganizace na Hlavní sklad zvláštních bojových prostředků – 1.10.1946: reorganizace na Zbrojnici 20 – XII/1950: reorganizace na 20.chemickou zbrojnici – 1.11.1954: reorganizace na 20.chemickou základnu – 1.9.1967: reorganizace na Chemický výrobní a opravářský závod 071 Ústředního chemického výrobního a opravářského závodu – 1.9.1972: reorganizace na Vojenský opravářský závod 071 – 1.7.1989: reorganizace na Vojenský opravářský podnik 071 – 1.1.1993: převedení do Armády ČR
Žilina	– 1945: zřízena Vojenská továrna 4 – 1946: zrušena
Zemianske Kostoľany	– IX/1945: zřízena Vojenská továrna 5 – 1.10.1946: reorganizace na Zbrojnici 21 – XII/1950: reorganizace na 21.chemickou zbrojnici – 1.11.1954: reorganizace na 21.chemickou základnu – 1.9.1967: reorganizace na Chemický výrobní a opravářský závod 072 Ústředního chemického výrobního a opravářského závodu – 1.9.1972: reorganizace na Vojenský opravářský závod 072 – 1.7.1989: reorganizace na Vojenský opravářský podnik 072 – 1.1.1993: převedení do Armády SR
Olomouc, od 1957 Rumburk, od 1961 Račice nad Trotinou	– 1.11.1955: zřízena 22. chemická základna – 1.9.1964: reorganizace na pobočku 20.chemické základny – 1.9.1965: reorganizace na 4.okruhový chemický sklad – 1.9.1969: reorganizace na 1.okruhový chemický sklad – 31.10.1992: reorganizace na 1. chemický sklad – 1.1.1993: převedení do Armády ČR
Olomouc, od 1952 Račice nad Trotinou, od 1961 Rumburk	– I/1952: zřízen 1.okruhový chemický sklad – 1.10.1958: reorganizace na 1.armádní chemický sklad – 1.9.1965: reorganizace na 1.okruhový chemický sklad – 1.9.1969: reorganizace na 1.pobočku 1.okruhového chemického skladu – 31.10.1992: zrušena
Zásmuky	– 1.10.1958: zřízen 4.armádní chemický sklad – 1.9.1965: reorganizace na pobočku 1.okruhového chemického skladu – 1.9.1969: reorganizace na 2.pobočku 1.okruhového chemického skladu – 1.6.1992: zrušena
Olomouc	– 1.9.1969: ze skladového oddělení Ústředního chemického výrobního a opravářského závodu zřízena 3.pobočka 1.okruhového chemického skladu – 1.3.1992: reorganizace na 2.chemický sklad – 1993: převedení do Armády ČR
Olomouc, od 1953 Bystričany	– I/1952: zřízen 2.okruhový chemický sklad – 1.3.1992: reorganizace na 3.chemický sklad – 31.12.1992: reorganizace na 3.chemickou opravnu a sklad – 1.1.1993: převedení do Armády SR

Druhy skladovaného chemického materiálu a zařízení neznáme. Informace o vývoji VOP 071 v rámci AČR nemáme k dispozici.

2317. Dobrý den, četl jsem příspěvek Pavla Minaříka z 23.5.2003 o Lidových milicích. Velice mě překvapilo, kolik zbraní odevzdaly po rozpuštění v roce 1989. Jedná se o pravdivou informaci? Zdá se mi to neuvěřitelné. Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)

Počty zbraní a munice vycházejí z předávacích protokolů mezi Lidovými milicemi a čs. armádou. Porovnáním evidenčního a skutečného stavu dokonce chybělo 13 pistolí 7,62 mm, 30 tisíc nábojů 7,65 mm, 11 signálních pistolí, 5456 výbušek V5, 276 náloží TNT 75 gramů a 36 rozněcovadel. Naopak přebývalo 33 malorážek, 5 pušek, 2 samopaly vz. 58, 2 pistole 9 mm, kulomet Gorjunov, 5 milionů nábojů 7,62 mm, 64 tisíc nábojů 12,7 mm a značné množství ženijní munice (např. 174 náložek TNT 1 kg nebo 298 kg plastické trhaviny). Většinu přebytků i schodků s největší pravděpodobností zapříčinila nedůsledná evidence zbraní a munice.

2316. Dobrý den, rád bych zjistil podrobnosti o působení jednotek PL dělostřelectva v Přerově, které zde mělo být dislokováno cca od roku 1951 do roku 1958. Podařilo se mi najít pouze základní informace ohledně označení a přejmenování dislokovaných oddílů, ale rád bych se dozvěděl více např. ohledně úkolů, umístění, výzbroje, početních stavů či velitelském sboru. Je něco známo i o přerovském oddílu 152. PL děl. pluku z Olomouce a existují nějaké informace o výzbroji oddílů? Rovněž bych poprosil o nasměrování k případnému archivnímu fondu, zachoval-li se nějaký, kde bych mohl posléze vybádat veškeré další detaily činnosti v Přerově, přičemž speciálně se mi jedná o informace k palebnému postavení oddílu, které mělo fungovat na kótě 298 Švédské šance u Přerova. (odpovídá Pavel Minařík)

152. protiletadlový pluk prodělal (VÚ 2504) na sklonku listopadu 1950 reorganizaci, po které se skládal z velitelství, velitelské baterie, 1., 2., 4., 5. baterie a náhradního oddílu. Jako rámcové, tj. pouze s nejnutnějšími velitelskými kádry, zůstaly 3. a 6. baterie. Všechny součásti pluku se nacházely v kasárnách na Tabulovém vrchu, kam se přestěhovala i 4. a 5. baterie z kasáren Prokopa Holého. Velitelství I. a II. oddílu zaniklo, zatímco III. oddíl (7. a 8. baterie) byl k 30.11.1950 reorganizován na 186. protiletadlový oddíl (VÚ 8017). Uvedený oddíl dočasně zůstal v kasárnách Prokopa Holého, kde se nacházelo Protiletadlové učiliště, ale po krátké době se přesunul do posádky Slavičín. Z dosavadní 10. baterie 152. protiletadlového pluku vznikla samostatná 154. železniční protiletadlová baterie (VÚ 4422) na letišti Stichovice u Prostějova. V posádce Přerov nepůsobila žádná jednotka uvedeného pluku.

193. protiletadlový oddíl (VÚ 9694) vznikl 1.10.1951 na základě 4., 5. a 6. baterie rušeného 152. protiletadlového pluku, které byly do té doby dislokovány v olomouckých kasárnách na Tabulovém vrchu. První tajný rozkaz útvaru byl vydán 4.10.1951 v Olomouci, ale tajný rozkaz č. 2 byl datován 17.10.1951 v Přerově. V době svého vzniku se útvar skládal z velitelství, spojovací čety, 1., 2. a 3. baterie. Oddíl měl z počátku ve své výzbroji kořistní 88mm PLK vz. 37N, které byly pravděpodobně během roku 1954 nahrazeny licenčně vyráběnými sovětskými 85mm PLK vz. 44S. Ve velení útvaru se během jeho existence vystřídali: kpt. Milan Obuch (1951–1952), kpt. Miloslav Medzihorák (1952–1957) a kpt./mjr. Václav Hostinský (1957–1960). Bojová zástava byla oddílu propůjčena prezidentem republiky 16.12.1954 a k jejímu slavnostnímu předání došlo 20.2.1955.

104. protiletadlový oddíl (VÚ 1539) se přesunul z Ostravy-Bělského lesa do Přerova koncem června 1957, přičemž disponoval 57mm PLK u 1. baterie (6 ks) a 85mm PLK vz. 44 u 2. baterie (4 ks). Pro ochranu před nízkoletícími cíli byly krátce po redislokaci kořistní 20mm PLK vz. 151 (4 ks) u družstva kulometů proti letadlům nahrazeny velkorážnými 12,7mm kulomety. Složení oddílu doplňovala velitelská četa. Ve velení útvaru se během jeho existence vystřídali: kpt. Ladislav Kamenec (1953–1957) a kpt. Miloslav Bernard (1957–1958). Bojová zástava byla oddílu propůjčena prezidentem republiky 16.12.1954 a k jejímu slavnostnímu předání došlo 6.2.1955.

Archivní fondy zmíněných útvarů, tj. 152. protiletadlového pluku, 193. protiletadlového oddílu a 104. protiletadlového oddílu, jsou uloženy ve Vojenském ústředním archivu-Vojenském historickém archivu Praha, Pilotů 217/12, Praha 161 00.

2315. Přeji dobrý den a vznáším dotazy:

1) Která norma řeší pojem „Útvar zvláštního určení“?

2) Byl tento pojem konkrétně definován?

3) Byl tento přívlastek řádnou součástí oficiálního otevřeného názvu útvaru?

Děkuji za odpověď a srdečně Vás zdravím. (odpovídá Pavel Minařík)

Definici pojmu „útvar zvláštního určení“ se nám nepodařilo nalézt. Předpis Zprav-1-1 „Průzkum ve vševojskovém boji“ (z roku 1977), případně Zprav-1-1 „Taktický průzkum“ (z roku 1987), obsahuje definici hloubkového průzkumu a názvoslovná norma NN-020101 „Průzkum“ (z roku 1981) definici speciálního průzkumu.

Označení zvláštního určení (ZU) nebo speciálního určení (SU) se stalo součástí oficiálního otevřeného názvu útvarů od 1. 10. 1978. Toto označení bylo používáno jak v tabulkách počtů, tak v reorganizačních rozkazech náčelníka generálního štábu nebo plánech mobilizačního rozvinutí vojsk. V případě útvarů ZU podřízených Zpravodajské správě Generálního štábu bylo používáno rovněž na razítkách v záhlaví dokumentů. U výsadkových útvarů (holešovského 7. výsadkového pluku a prostějovského 22. výsadkového pluku) se v záhlaví dokumentů nepoužívalo.

2314. Dobrý den. Zabývám se historií maďarské menšiny v České republice. Z několika rozhovorů s pamětníky jsem se dozvěděla, že maďarští vojáci v ČSLA byli často posíláni na základny do české části republiky. Takto jsem například v Plzni mluvila hned s několika Maďary. Vzhledem k mému výzkumu, který se týká struktury maďarských příchozích, je to velice zajímavé (nebyli přesídleni po válce, nýbrž posláni a nakonec tu zůstali). Nicméně nemohu nikde najít žádnou literaturu, která by se aspoň částečně zabývala národnostním složením vojáků v ČLA. Existuje k tomu nějaká sekundární literatura? Zpracoval to někdo? A byly vůbec v záznamech vojáků takové informace, jako mateřský jazyk a národnost? Děkuji a zdravím. (odpovídá Pavel Minařík)

Vámi uvedený jev má jednoduché vysvětlení a ve své podstatě dvě základní příčiny.

1) Národnostní složení vojáků čs. armády bylo stejné jako složení obyvatelstva státu, protože existovala všeobecná branná povinnost. Nicméně většina čs. armády byla v 70. a 80. letech dislokována v českých zemích (8 z 10 divizí pozemního vojska, všechny divize vojenského letectva a protivzdušné obrany), tudíž i většina příslušníků armády sloužila na uvedeném území (cca 80 %). Na Slovensku se nacházely pouze dvě divize pozemního vojska, některé výcvikové útvary protivzdušné obrany a většina vojenských škol pro budoucí vojáky z povolání. Protože podíl obyvatel Slovenska tvořil cca třetinu z celkového počtu obyvatel Československa, nemohli všichni vojáci z uvedeného území sloužit na Slovensku.

2) Dalším limitujícím faktorem bylo nařízení ministerstva národní obrany, respektive náčelníka generálního štábu, že branci nesmějí vykonávat vojenskou základní službu v administrativním kraji svého trvalého bydliště nebo v okrese jiného kraje, pokud sousedí s okresem jejich trvalého bydliště. Protože většina bojových jednotek čs. armády byla dislokována od Vltavy a Labe na Západ, část vojáků pocházejících z Moravy, Slezska a Slovenska po skončení služby zůstala v oblasti Karlových Varů, Plzně a Českých Budějovic, zejména pokud si tam našli práci nebo manželku.

2313. Dobrý den. Jsem fanouškem terénního nákladního automobilu Tatra 815. Vím, že se vyráběl i pro ČSLA. Zajímalo by mě, od kdy tehdejší ČSLA začala tento těžký terénní nákladní automobil (verze vojenský valník s navijákem, tedy T 815 VVN 8×8.1) zavádět do své výzbroje a jaké jednotky ho dostaly? Uhodl jsem, že jako první ho nafasovaly útvary Čsl. frontu a automobilní školy? Domnívám se, že toto terénní vozidlo bylo přednostně přidělováno všem útvarům, které tvořily „expediční“ Československý front, československou elitní jednotku pro rychlé nasazení. Automobilními školami míním odborné kursy, kde probíhal výcvik řidičů. Děkuji za odpověď. (odpovídá Pavel Minařík)

Těžké terénní nákladní automobily T-815 VVN 8×8 byly do čs. armády dodávány od roku 1984, kdy obdržela dvě desítky uvedených vozidel. Následně bylo předáváno 230 až 250 vozidel ročně. V roce 1989 bylo dodáno jen několik desítek automobilů. V souhrnu čs. armáda převzala cca 1050 vozidel uvedeného typu, což bylo o dvě stovky více, než kolik předpokládal původní harmonogram jejich zavádění do výzbroje. Vozidla byla přidělena velmi široké škále útvarů pozemního vojska, vojenského letectva, protivzdušné obrany státu nebo železničního vojska, včetně těch, které nebyly předurčeny do sestavy čs. frontu.

Čs. front nelze v žádném případě považovat za „elitní jednotku pro rychlé nasazení“. Takto byste mohl označit některé útvary (22. výsadkovou brigádu nebo 71. úderný výsadkový prapor), ale ne dvě třetiny mobilizované armády.

Výcvik řidičů u útvarů probíhal po ukončení základního výcviku povolanců a složení přísahy formou tzv. krátkodobých řidičských kurzů (KŘK), přičemž byla využívána běžně provozovaná technika. Pro tyto účely nebyla trvale přidělována žádná vozidla.

2312. Dobrý den. Zajímal by mě historický vývoj a organizace bývalého Vojenského opravárenského podniku 042 v Olomouci včetně jeho poboček a skladů. Existuje historická návaznost mezi Ústředním ženijním skladem v Olomouci ze 60.let minulého století a Ústředním ženijním skladem v Olomouci z 90. let minulého století? Z jakých skladů se oba Ústřední ženijní skaldy vytvořily. Děkuji Vám za odpovědi. (odpovídá Pavel Minařík)

Vojenský opravárenský podnik 042 byl bezprostředním nástupcem Ústřední ženijní opravny (VÚ 5962), která se vytvořila v říjnu 1956 v posádce Olomouc. Od září 1961 byly do Ústřední ženijní opravny začleněny jako pobočky dosavadní 1.armádní ženijní opravna Dolní Bousov (1.pobočka), 4.armádní ženijní opravna Unhošť (2.pobočka) a 2.okruhová ženijní opravna Nové Mesto nad Váhom (3.pobočka). Dnem 1.9.1962 došlo k přejmenování Ústřední ženijní opravny na Opravárenský závod 042. Zároveň bylo útvaru přiděleno nové krycí číslo VÚ 1494. Součástí útvaru zůstaly všechny dosavadní pobočky. V září 1969 s ním byl sloučen dosavadní Ústřední ženijní sklad a útvar byl při zachování dosavadního krycího označení reorganizován na Opravářskou základnu 042 Olomouc s pobočkami Dolní Bousov, Unhošť, Nové Mesto nad Váhom, Čermná, Loukov a Lutín. V nezměněné podobě útvar působil až do 1.7.1989, kdy na jeho základě vznikl Vojenský opravárenský podnik 042 Olomouc. V říjnu 1990 se z části VOP 042 vytvořil 61.ústřední ženijní sklad, takže v rámci VÚ 1494 zůstaly pouze pobočky Dolní Bousov a Nové Mesto nad Váhom. Poslední z uvedených poboček byla 31.12.1992 začleněna do 3.ženijního skladu v Novom Mestě nad Váhom, zatímco VOP 042 s pobočkou Dolní Bousov se k 1.1.1993 stal součástí Armády České republiky.

Předchůdcem Ústředního ženijního skladu v Olomouci se v létě 1945 stal Ženijní sklad 1 Olomouc. Útvar podléhal Velitelství ženijního vojska Hlavního štábu. K 1.10.1947 byl přečíslován na Ženijní sklad 3 a podřízen velitelství 3.oblasti. Současně mu bylo přiděleno krycí číslo VÚ 8933, které se od 1.10.1949 změnilo na VÚ 1542. Od září 1950 přešel krátkodobě do složení nově vzniklého 2.vojenského okruhu, ale již na konci roku 1950 byl reorganizován na Hlavní ženijní sklad Olomouc a podřízen Velitelství ženijního vojska MNO. K 1.11.1954 proběhlo jeho přejmenování na Ústřední ženijní sklad, který i nadále používal krycí označení VÚ 1542. Od října 1958 se jeho pobočkami staly dosavadní Ústřední sklad ženijní munice Malá Čermná VÚ 7360 (1.pobočka ÚŽS), sklad Jánská Ústředního skladu ženijní munice VÚ 3320 (2.pobočka ÚŽS), 1.ústřední ženijní stavební sklad Písek VÚ 8002 (3.pobočka ÚŽS – současně redislokována do Svaté Dobrotivé-Zaječova) a 2.ústřední ženijní stavební sklad Znojmo VÚ 8004 (4.pobočka ÚŽS – současně redislokována do Přerova). Během roku 1960 se vzhledem k přejmenování blízké obce název pobočky Malá Čermná změnil na Čermná nad Orlicí. V létě 1961 zanikla 4.pobočka ÚŽS v Přerově a místo ní vznikla nová 4.pobočka ÚŽS v Popradu (VÚ 5975) na základě dosavadního muničního skladu 51.dělostřelecké základny. V září 1963 složení ÚŽS doplnila nově vytvořená 5.pobočka v Loukově (VÚ 1532) a v rámci jeho olomoucké centrální části odloučený sklad v Lutíně. V březnu 1964 zanikla pobočka v Svaté Dobrotivé-Zaječově a v létě téhož roku pobočka Popradu. Od září 1967 používaly všechny součásti ÚŽS jednotné krycí číslo VÚ 1542. V září 1969 Ústřední ženijní sklad Olomouc zanikl a jeho pobočky byly včleněny do Opravářské základny 042 Olomouc.

K obnově útvaru došlo 1.10.1990, když se z Vojenského opravárenského podniku 042 vyčlenil 61.ústřední ženijní sklad Olomouc (VÚ 1978) s pobočkami v Čermné nad Orlicí a Loukově. V říjnu 1992 útvar předal svoji pobočku v Čermné nad Orlicí do složení Ústřední muniční základny. Od 1.1.1993 se 61.ústřední ženijní sklad s pobočkou v Loukově stal součástí nově vzniklé Armády České republiky.

2311. Během 60.let procházeli někteří příslušníci Pohraniční stráže výcvikem u útvarů čs. armády. Jednalo se o vojenské útvary 1730, 6179,7405 a 1603. Můžete o nich uvést nějaké informace? (odpovídá Pavel Minařík)

U zmíněných vojenských útvarů s největší pravděpodobností probíhal výcvik řidičů obrněných vozidel (samohybných děl) a specialistů vojskové protivzdušné obrany (pozorovatelů vzdušné situace, případně střelců z kulometů proti letadlům).

vojenský útvar 1730 Vyškov – 1. tanková základna

– 1. TZ zřizena na sklonku roku 1950 v posádce Vyškov, místní část Dědice – starala se o obrněnou techniku, která nebyla v míru zařazena u bojových útvarů, ale v případě mobilizace měla sloužit pro vytváření válečných útvarů – v dubnu 1952 bylo u útvaru uloženo 7 sovětských tanků T-34/85, 17 kořistních tanků Pz-V Panther, 14 původních čs. tanků LT-38, 44 amerických transportérů M5 Internacional, 143 kořistních transportérů HKL-6 a D-7 – v září 1959 se u útvaru nacházelo 17 tanků T-34/85 a 110 samohybných děl SD-75/39-44 (stíhač tanků ST-I /ex Hetzer/) – o údržbu techniky se obvykle staralo cca 250 vojáků, jejichž počet v době Berlínské krize stoupl na 350, doplněných o 30 občanských pracovníků – v roce 1961 bylo jejím úkolem v případě mobilizace předat obrněnou techniku útvarům 2. vojenského okruhu a vytvořit opravárenské útvary tankové techniky (pojízdnou tankovou opravnu, shromaždiště poškozených vozidel, tankovou vyprošťovací rotu) – zrušena v září 1969 (na její činnost navázala Tanková a automobilní základna Vyškov VÚ 2982, která zanikla v roce 1989)

vojenský útvar 6179 Žilina – 2. tanková základna

– 2. TZ vznikla v prosinci 1950 v posádce Martin – starala se o obrněnou techniku, která nebyla v míru zařazena u bojových útvarů, ale v případě mobilizace měla sloužit pro vytváření válečných útvarů – v říjnu 1951 přestěhována do posádky Žilina – v dubnu 1952 bylo u útvaru uloženo 44 podvozků středních tanků, 30 středních tanků bez děl, 9 sovětských tanků T-34/85, britský tank Cromwell, kořistní tank Pz-IV (T-40/75), sovětské samohybné dělo SU-76 (SD-76), stíhač tanků Hetzer (ST-I) – v září 1959 se u útvaru nacházelo 5 tanků (4 tanky IS-II a tank IS-III) a 101 samohybných děl (19 lehkých SD-75/39-44 /ex Hetzer/, 47 lehkých SD-75/40 /ex StuG-III/, 35 těžkých SD-152) – o údržbu techniky se obvykle staralo cca 150 vojáků, jejichž počet v době Berlínské krize stoupl na 210, doplněných o 50 občanských pracovníků – v roce 1961 bylo jejím úkolem v případě mobilizace předat obrněnou techniku útvarům 2. vojenského okruhu a vytvořit opravárenské útvary tankové techniky (shromaždiště poškozených vozidel, tankovou vyprošťovací rotu) – v srpnu 1966 redislokována do posádky Kroměříž – zanikla v říjnu 1988   (na její činnost navázal 22. pluk oprav tankové techniky /VÚ 1817/ zrušený v roce 1992)

vojenský útvar 7405 Plzeň- – 259. protiletadlová dělostřelecká brigáda

– útvar vznikl 1. 10. 1951 jako 259. protiletadlový pluk (VÚ 7405) a byl dislokován v kasárnách Plzeň-Slovany – v říjnu 1956 se na jeho základě vytvořilo velitelství 259. protiletadlové dělostřelecké brigády (VÚ 7405), 171. protiletadlový dělostřelecký pluk (VÚ 7505) a 173. protiletadlový dělostřelecký pluk (VÚ 8020). Oba útvary se nacházely v Plzni. První byl vyzbrojen středorážovými PL kanony (85mm PLK), zatímco druhý disponoval malorážovým dělostřelectvem (57mm PLK a 30mm PLdvK). – v roce 1960 se 173. protiletadlový pluk přestěhoval do Kralovic a v roce 1962 do Mostu, v Plzni nadále zůstalo 259. protiletadlové dělostřelecké brigády (VÚ 7405) a 171. protiletadlový dělostřelecký pluk (VÚ 7505) – v letech 1957 až 1963 do složení brigády patřila také Poddůstojnická škola (VÚ 8706) dislokovaná rovněž v posádce Plzeň – v roce 1961 u brigády, tj. velitelství, obou pluků a poddůstojnické školy, sloužilo cca 1100 vojáků, z toho v posádce Plzeň cca 700 vojáků; v době Berlínské krize se počet příslušníků brigády zvýšil na cca 1500 vojáků – úkolem 259. protiletadlové dělostřelecké brigády bylo v případě mobilizace vytvořit protiletadlovou dělostřeleckou divizi o čtyřech protiletadlových plucích – v roce 1975 zaniklo velitelství brigády a o dva roky později 173. protiletadlový pluk v Mostu, zatímco 171. protiletadlový pluk byl přezbrojen na protiletadlové raketové komplety KUB a přestěhován do Rožmitálu pod Třemšínem, kde pod různými názvy působil až do roku 2003

vojenský útvar 1603 Kežmarok – Vojenský výcvikový prostor Kežmarok

– VVP Kežmarok byl zřízen v roce 1952 a zabíral plochu 31 tisíc hektarů (rozměry 20 x 21 km) – postupně na teritoriu VVP vznikla řada výcvikových zařízení (protiletadlová střelnice, protitanková střelnice pro protiletadlové zbraně, pěchotní střelnice) – na střelnicích probíhala ostrá střelba z protiletadlových kanonů ráže 30 mm a 57 mm na vzdušné a pozemní cíle; střelnice využívaly rovněž protiletadlové jednotky Lidových milicí vyzbrojené 12,7mm kulomety – o provoz a údržbu výcvikových zařízení se staralo cca 180 vojáků a 60 občanských zaměstnanců – v roce 1961 bylo úkolem velitelství VVP v případě mobilizace vytvořit záložní výcvikový protiletadlový dělostřelecký pluk PVOS – v letech 1969 až 1990 sloužil rovněž k výcviku protiletadlových útvarů Střední skupiny sovětských vojsk