Josef Šolc: Pobřežní vojsko válečného námořnictva Sovětského svazu

Koncem osmdesátých let XX. století (1989) byl ve válečném námořnictvu bývalého Sovětského svazu vytvořen nový druh vojska, a sice pobřežní vojsko, které se ,stalo samostatným druhem vojsk válečného námořnictva SSSR.

Jeho součásti tvořilo pobřežní raketové vojsko a dělostřelectvo, námořní pěchota a divize pobřežní obrany. Aparát velení pobřežního vojska byl početně srovnatelný s velitelstvím armádního sboru. Jednotlivým součástem této složky válečného námořnictva budu věnovat následující řádky.

Pobřežní raketové vojsko a dělostřelectvo

Tento druh vojska, co do velikostí nejmenší, patřil však k nejstarším, s nejdelší historickou kontinuitou. Jeho vznik se datuje na konec XIV. století, kdy se v Rusku objevilo dělostřelectvo. To se uplatnilo i v pobřežních pevnostech s výstřelem na moře. Ke konci XVII. století existovalo již v Rusku 17 opevnění rozmístěných na pobřeží Baltu, Černého a Kaspického moře i dálném Severu. Základní zbraní těchto obranných staveb se stalo pobřežní dělostřelectvo.

Největšího rozvoje zaznamenalo pobřežní dělostřelectvo i pevnostní objekty v XVIII. stol. a v první polovině XIX. V druhé polovině XIX. a na počátku XX. stol. došlo v pobřežním dělostřelectvu k výrazným kvalitativním změnám, když bylo vyzbrojováno rychlopalnými děly a kamenné fortifikační objekty byly nahrazovány železobetonovými. Děla největší ráže (305 mm) byla umisťována v pancéřových věžích. Tyto objekty prokázaly vysokou efektivnost v první světové i občanské válce. Na základě těchto zkušeností pokračovali v SSSR ve výstavbě pobřežních opevnění i mezi válkami. Hlavní používanou ráží byly kanóny 305 mm a 180 mm. V předvečer druhé světové války obdrželo pobřežní dělostřelectvo mobilní dělostřelecké systémy, a sice na železničních podvozcích. Do výzbroje byly přijaty systémy TM-1-14 s dělem ráže 356 mm, TM-2-12 a TM-3-12 s děly ráže 305 mm, TM-1-180 s děly ráže 180 mm a TM-1-152 se 152 mm děly. To zlepšilo manévrovatelnost pobřežního dělostřelectva.

V průběhu 2. SV se pobřežní dělostřelectvo aktivně podílelo na následující činnosti: obrana námořních základen a přilehlých úseků pobřeží, obrana proti námořním výsadkům, ochrana vlastních a narušování nepřátelských příbřežních komunikací, dělostřelecká podpora pozemních vojsk a námořních výsadků a protibaterijní činnost. Celkem se na bojové činnosti podílelo 545 dělostřeleckých systému pobřežního dělostřelectva, z toho 114 ráže 180-406 mm.

V prvních poválečných letech nastoupil proces zdokonalování dělostřelecké techniky a obnovy válkou zničených pobřežních opevnění. Při vytváření nových systémů pobřežního dělostřelectva byl hlavní důraz kladen na jeho mobilnost. Bohužel rozvoj samohybného dělostřelectva byl v 50. – 70. letech min. století nedoceněn a vývoj v SSSR směřoval cestou taženého dělostřelectva. Tak byly v letech 1945 – 55 do výzbroje pobřežního dělostřelectva přijaty pouze 100 mm kanón KSM-65 a 130 mm kanón SM-4, které oba konstrukčně vycházely z 85 mm protiletadlového kanónu vz. 1939. Do stacionárních pevnostních systémů bylo zařazeno nově jen 180 mm dělo MU-1. Tato děla však svou kvalitou nedosahovala úrovně 100 mm a 130 mm protiletadlových kanónů, které byly v tom samém období zařazeny do výzbroje vojsk PVOS a byly by výhodnější i pro pobřežní dělostřelectvo. Rovněž tak jeho vyzbrojování taženým dělostřelectvem se už nejevilo jako perspektivní. Požadavkem bylo vytvoření samohybného obrněného dělostřeleckého systému. Uplatnění této koncepce se dočkalo až v osmdesátých letech právě vytvořením systému „BEREG“. Tento systém měl být přijat do výzbroje pobřežního dělostřelectva koncem 80. let. Podle ruských pramenů však v době rozpadu SSSR byl ve stádiu ukončení zkoušek a vyrobeny byly pouze dva bojové prostředky a po jednom kontrolním systému a podpůrném a zabezpečovacím prostředku. Do výzbroje bývalého SSSR však již zařazen nebyl. (Tabulka 1)

V polovině 50. let začaly k pobřežnímu dělostřelectvu přicházet raketojaderné zbraně. To vyvolalo vlnu likvidace klasického dělostřelectva. Část nejcennějších pevností baterií byla zakonzervována a ostatní byly vyřazeny. Podobně bylo naloženo s železničními dělostřeleckými systémy a na počátku 70. let byly z výzbroje staženy i 180 mm kanóny. Ve výzbroji zůstala pouze 130 mm děla SM-4.

Vyzbrojení pobřežního dělostřelectva raketovými systémy přineslo novou kvalitu. Zvýšila se dálka i přesnost střelby a jadernými hlavicemi i její mohutnost. Pobřežní dělostřelectvo bylo přebudováno v nový druh vojsk válečného námořnictva – pobřežní raketové vojsko a dělostřelectvo.

V roce 1959 byl do výzbroje těchto vojsk přijat první raketový komplet protilodních křídlatých střel „SOPKA“ s raketou S-2, vytvořenou na základě letecké křídlaté střely typu KS. Odpálení se uskutečňovalo z přívěsného odpalovacího zařízení. Všechna předstartovní, startovací i naváděcí zařízení, včetně zdrojů energie byla instalována na speciálních automobilních přívěsech a byla pro bojové použití kabely propojena s odpalovacím zařízením a radiolokátorem v jeden celek. Dostřel tohoto komplexu činil 100 km. V polovině 60. let byla tímto komplexem vyzbrojena i řada pobřežních opevnění a úspěšně zasahoval i v egyptsko-izraelském konfliktu v roce 1973. V polovině 70. let byl z výzbroje vyřazen.

V roce 1968 byl do výzbroje pobřežního raketového vojska a dělostřelectva přijat samohybný raketový komplet „REDUT“. Všechny základní součásti tohoto kompletu, včetně odpalovacího zařízení, již byly montovány na automobilových podvozcích. Řízené protilodní rakety tohoto kompletu P-35 byly později montovány i na stacionární pobřežní baterie. Komplet pak nesl označení „UTES“.Dolet těchto střel byl 350 km.

Vývojové práce pokračovaly na vytvoření vysoce pohyblivého kompletu, jakéhosi „obrněného člunu na kolech“. Tak byl v roce 1978 zařazen do výzbroje samohybný raketový komplet „RUBEŽ“ vytvořený na základě řízené protilodní rakety P-15M „Termit“. Zdvojené odpalovací zařízení tohoto kompletu KT-161 bylo společně s radiolokátorem navedení na cíl namontováno na těžkém terénním automobilu MAZ-543M 8×8, čímž tvoří autonomní jednotku. Tak byla idea „obrněného člunu na kolech“ naplněna. Dostřel tohoto prostředku je okolo 80 km. (Tabulka 2)

Tyto samohybné raketové komplety mohly uskutečňovat manévr podél pobřeží, trvale sledovat v oblasti svého dostřelu lodě možného nepřítele provádějícího manévr v uzavřených mořích SSSR. To umožňovalo jediným kompletem pokrývat poměrně značnou část pobřeží. Za podmínek vzdušné nadvlády nepřítele by však jejich efektivnost byla problematická.

V období rozpadu SSSR pobřežní raketová vojska a dělostřelectvo zahrnovala jednu divizi pobřežního dělostřelectva a řadu samostatných útvarů, v jejichž výzbroji bylo 40-50 OZ kompletu „REDUT“ a „RUBEŽ“ a několik desítek tažených 130 mm kanónů SM-4A. Celkový početní stav činil v tomto období okolo 8 000 osob. Jako zajímavost lze uvést, že součásti těchto vojsk byl mimo jiné i 181. samostatný kulometno-dělostřelecký prapor, který obsazoval pobřežní opevnění Krasnaja Gorka na jižním pobřeží Finského zálivu. Ve své výzbroji měl i dvanáct 100 mm kanónů BS-3 /vz. 1944/.

Námořní pěchota

Námořní pěchota (NP) byla v bývalém Sovětském svazu speciálně připravovaným druhem sil válečného námořnictva, předurčeným pro vedení bojových operací na přímořských směrech, jak v zájmu loďstva, tak v zájmu pobřežních uskupení pozemních vojsk. Formace námořní pěchoty, které byly v sestavě válečného námořnictva bývalého SSSR na počátku 90. let, nebyly přímými následovníky útvarů a svazků námořní pěchoty z doby druhé světové války. Na základě rozhodnutí politického vedení SSSR v polovině 50. let, byla námořní pěchota zcela zlikvidována. Většina velitelského sboru s bojovými zkušenostmi byla propuštěna do zálohy, výsadkové lodě, pozůstatky americké pomoci z doby druhé světové války, byly sešrotovány.

K novému vybudování námořní pěchoty došlo až v průběhu 60. a 70. let. První útvar námořní pěchoty byl vytvořen u Baltského loďstva v červnu 1963 o síle pluku (na základě 336. gardového motostřeleckého pluku ze sestavy 120. gardové motostřelecké divize přemístěného z Běloruského vojenského okruhu do Baltijsku). Ten pak měl následovníky i u ostatních loďstev. Uvedený pluk NP měl ve své sestavě 3 pěší prapory, tankový prapor a dělostřeleckou a protiletadlovou baterii. Červen 1963 se tak stal měsícem vzniku sovětské námořní pěchoty.

V tomto období byly i vytýčeny hlavní úkoly, které měla námořní pěchota plnit:

• vysazení námořních výsadku v taktickém měřítku pro plnění samostatných úkolu i ve prospěch pozemních vojsk,
• působit jako první sled v rámci výsadkových operací,
• obrana námořních základen a důležitých objektů proti vzdušným a námořním výsadkům protivníka v součinnosti s jednotkami pozemních vojsk a protivýsadková obrana.

K zabezpečení těchto úkolů byla námořní pěchota vyzbrojena všemi druhy zbraní, které byly ve výzbroji pozemních vojsk: tanky T-54, plovoucí tanky PT-76, obrněné transportéry BTR-60P, raketomety BM-14, samohybné čtyřhlavňové protiletadlové kanóny ZSU-23-4, PTŘS „Maljutka“, minomety a různé ruční zbraně. Následovně, od listopadu 1976, byly u Baltského, Severního a Černomořského loďstva vytvořeny z pluků NP brigády námořní pěchoty, které se skládaly ze tří pěších praporů, tankového praporu, dělostřeleckého, protitankového a protiletadlového oddílu s celkovým počtem okolo 2 000 osob. 1. prosince 1968 byla u Tichooceánského loďstva vytvořena 55. divize námořní pěchoty, které měla v sestavě 3 pluky NP, tankový pluk a dělostřelecký pluk s celkovými počty okolo 7 000 osob. Do součásti námořní pěchoty byly začleněny i útvary speciálního určení /SPECNAZ/ o síle brigády u každého loďstva, které byly na konci 80. let reorganizovány na výsadkové úderné prapory.

V sedmdesátých letech došlo k přezbrojení námořní pěchoty tanky T-55, OT BTR-70, namísto houfnic 122mm a 152mm z dob 2. sv. války byly zavedeny plovoucí ShH 122mm 2S1 „Gvozdik“, nové 122 mm raketomety BM-21, samohybné protiletadlové komplety „Strela-l“, PTŘS „Konkurs“, přenosné protitankové a protiletadlové střely, granátomety a pod. V 80. letech začaly do výzbroje NP přicházet tanky T-72, OT BTR-80, bojová vozidla pěchoty BVP-1, BVP-2 a BVP-3, samohybné protiletadlové komplety „Strela 10“ a další druhy nových zbraní.

Z uvedeného přehledu vyplývá, že NP bývalého SSSR, co se týče výzbroje, vždy zaostávala za pozemními vojsky, neboli i zde byl uplatňován princip, že sovětské válečné námořnictvo bylo ze všech druhů ozbrojených sil až na posledním místě.

Další zvláštností námořní pěchoty bývalého SSSR bylo, že nebyla vyzbrojena plovoucí technikou konstruovanou speciálně pro potřeby NP. Ve výzbroji se nacházela pouze plovoucí technika pozemních vojsk, což ztěžovalo a mnohdy vylučovalo její vysazení při větším vlnobití zejména na otevřených úsecích pobřeží.

Základní taktickou jednotku námořní pěchoty SSSR zpravidla představoval zesílený prapor. Do operačních eskader zahraničních misí sovětského námořnictva byl většinou začleňován smíšený prapor NP. Odpovídalo to kapacitě sovětských výsadkových lodí, která byla do jednoho praporu NP. (Tab.3, 4)

V organizaci NP byly 2 typy praporu – tankový a pěší. V 60. – 70. letech se tankový prapor skládal z jedné roty středních tanků a tří rot lehkých tanků (10 T-54, 31 PT-76 a 240 osob). Koncem 80. let se tankový prapor skládal ze tří rot středních tanků (31 T-54, T-55AM nebo T-72 a 180 osob). Pěší prapor konce 80. let (380 osob, 30 OT nebo BVP) se skládal ze tří rot NP na OT nebo BVP (90 námořních pěšáků, 1 přenosná PLŘS, 1 granátomet, 2 těžké kulomety), minometno-dělostřelecké baterie (3 ks 120 mm minometů, 2 bezzákluzové kanóny a 1 PTŘS). Ve srovnání s motostřeleckým praporem pozemních vojsk byla nasycenost posilovými prostředky nižší. Například v praporu NP a v námořní pěchotě vůbec scházel 82 mm minomet. Hlavními prostředky palebné podpory byly dělostřelecký oddíl (18 ks 122 mm ShH 2S1 “Gvozdik“), raketometný oddíl (18 ks BM-14 nebo BM-21), baterie PTŘS (6 bojových vozidel s PTŘS „Maljutka“ nebo „Konkurs“) a protiletadlová baterie (4 boj. vozidla ZSU-23-4 „Šilka“ a 4 boj. vozidla s PLŘS „Strela-1“ nebo „Strela 10“).

Největším nedostatkem sovětské námořní pěchoty byla skutečnost, že neměla ve své vlastní organizaci žádné prostředky letecké podpory, včetně vlastních vrtulníků.

Podle informací londýnského Institutu strategických studií zahrnovala námořní pěchota válečného námořnictva SSSR k období jeho rozpadu 1 divizi NP, 4 brigády NP a 4 výsadkové úderné prapory (bývalé brigády SPECNAZ). U Tichooceánského loďstva to byla 55. divize NP s velitelstvím ve Vladivostoku, jejíž sestavu tvořili 85., 106., 165. pluk NP, 26. tankový pluk, 417. protiletadlový raketový pluk, 84. děl. pluk a dále průzkumný, ženijní výsadkový a opravárenský prapor. Divize byla na snížených počtech a zahrnovala okolo 3 100 osob. U Severního loďstva se jednalo o 61. brigádu NP rozmístěnou na Kolském poloostrově s velitelstvím v osadě Sputnik a 175. brigádu NP rozmístěnou rovněž na Kolském poloostrově s velitelstvím v osadě Tumannyj.

U Baltského loďstva byla 336. gardová brigáda NP s velitelstvím ve městě Baltijsk. Jednalo se o jediný gardový svazek v rámci celé NP. U Černomořského loďstva byla vytvořena 810. brigáda NP s velitelstvím v Sevastopolu. V roce 1990 se tato brigáda NP lišila od ostatních tím, že neměla ve svém složení tankový prapor ani plovoucí tanky, ale měla největší množství nejnovějších OT BTR-80. Všechny brigády sovětské NP měly ke konci existence SSSR stejné složení. Kromě jednotek palebné podpory uvedených výše, je tvořily 3 prapory NP, 1 tankový prapor (v tomto období měl zpravidla 4 roty), průzkumný prapor a výsadkový úderný prapor a jednotky týlu.

Ve své výzbroji měla brigáda 40 středních tanků, 26 plovoucích tanků, více než 200 OT a BVP různých typů (u brigád Severního loďstva polovinu tvořily MT-LB), 18 ShH 122 mm, 18 raketometů a další zbraně a techniku. Početní stav brigády NP na počátku 90. let činil asi 1 560 osob.

Podle svých bojových možností sovětská námořní pěchota byla schopna plnit útočné požadavky pouze v taktickém rozsahu a v operačních prostorách loďstev. Díky vybavení velkým množstvím obrněné techniky mohla tyto úkoly plnit s vysokou efektivností, zejména při vedení protivýsadkové činnosti. Jejím hlavním předurčením však zůstalo provádění námořních výsadků. Výsadek o síle brigády NP byl plánován ve prospěch pozemních vojsk, výsadek ve složení pluku NP nebo zesíleného praporu NP ve prospěch loďstva. Absence vlastního letectva však její bojové možnosti snižovala čím dál tím více. V roce 1985 byl sice do výzbroje námořnictva zařazen vrtulník Ka-29, k námořní pěchotě se však dostaly jen ojedinělé exempláře (např. po 4 ks ve výzbroji výsadkové lodi pr. 1174).

V průběhu posledních třiceti let minulého století počty NP nepřesáhly 20 000 osob. V období rozpadu SSSR měla ve své výzbroji 230 tanků (T-54, T-55, T-55A a T-72), 140 plovoucích tanků PT-76, 30 průzkumných OT BRDM-2, 1 045 OT a BVP (BTR-60P, BTR-60PA, BTR-70, BTR-80, MT-LB, BVP-1, 2 a 3), 225 122 mm ShH 2S1, 250 raketometů 140 mm BM-14 a 122 mm BM-21, 42 120 mm minometů, 60 bojových vozidel s PTŘS „Maljutka“ nebo „Konkurs“, 60 pl prostředků ZSU-23-4, 60 bojových vozidel s PLŘS „Strela-1“ nebo „Strela-10“ a 50 přenosných PLŘS „Strela-2“.

Divize pobřežní obrany

1. prosince 1989 byly z pozemního vojska vyčleněny 4 motostřelecké divize a předány válečnému námořnictvu – po jedné ke každému loďstvu. Tyto divize byly transformovány na divize pobřežní obrany (dpo) s úkolem:

• bránit námořní základny a důležité objekty loďstev proti pozemnímu nepříteli a to jak vlastními silami tak i prostředky námořnictva,
• působit společně s pozemním vojskem v protivýsadkové obraně mořského pobřeží,
• bránit objekty loďstev proti námořním a vzdušným výsadkům.

Divize pobřežní obrany byly začleněny do sestavy pobřežního vojska válečného námořnictva. Jejich příslušníci byli vystrojeni uniformami námořní pěchoty, které se tak staly jednotnou uniformou pro všechny příslušníky vojska pobřežní obrany.

Vytvoření těchto divizí bylo zdůvodňováno potřebou zesílit obranu námořních válečných základen loďstev v důsledku likvidace Varšavské smlouvy. Hlavním kritériem pro vyčlenění těchto divizí bylo místo jejich dislokace z hlediska jeho vzdálenosti od základen loďstev. Z toho důvodu se nejednalo o plnohodnotné divize první kategorie, například ty, které byly stahovány ze skupin sovětských vojsk rozmístěných v zahraničí, ale o divize třetí kategorie na snížených počtech, které však byly nejblíže základnám loďstva. Jejich početní stavy se proto pohybovaly od 2 200 do 3 400 osob. Při transformaci na divize pobřežní obrany však byly doplněny bojovou technikou na plný stav. Tyto divize tak můžeme považovat jako zálohu námořní pěchoty. Jednotlivé divize pobřežní obrany byly dislokovány následovně:

U Baltského loďstva měla 3. gardová divize pobřežní obrany s velitelstvím v Klajpedě ve svém složení 9. motostřelecký pluk (msp) v Klajpedě, 273. msp a 287. msp ve městě Telšaj, 277. tankový pluk (tp), 22. dělostřelecký pluk (dp), 1064. protiletadlový raketový pluk (plrp), 126. samostatný tankový prapor (samtpr), 1271. protitankový dělostřelecký oddíl (ptdo), 86. průzkumný prapor (pzpr) a 494. spojovací prapor (spojpr), všechny v Klajpedě.

Divize byla vyzbrojena tanky T-72, jeden msp na OT BTR-70, jeden na BVP-1 a jeden na BVP-2.

U Severního loďstva byla začleněna 77. gardová divize pobřežní obrany s velitelstvím v Archangelsku, které měla v sestavě 215. gardový msp v Archangelsku, 218. gardový msp v Obozersku, 481. msp ve městě Kem, 149. tp a 51. dp v Archangelsku, 125. samtpr v osadě Sputnik u Murmansku, 199 sam. raketometný oddíl (srmo), 794. pzpr, 457. spojpr a 167. ženijní prapor (žpr) – všechny v Archangelsku. Ve výzbroji měla divize tanky T-80 a úlohu obrněných transportérů i tahačů plnily pásové transportéry MT-LB, které podle názorů sovětských odborníků nejlépe vyhovovaly podmínkám sovětského severu a nespadaly do kategorie bojových obrněných vozidel.

K Černomořskému loďstvu byla začleněna 126. divize pobřežní obrany s velitelstvím v Simferopolu, kde byla i většina útvarů – 98. msp, 110. msp, 816. dp, 1301. ptdo, 103. pzpr a 233. spojpr, 361. msp byl umístěn v Jevpatorii, 257. tp v Perevalnom spolu s 127. samtpr a 1096. plrp byl dislokován v Měžgorji. Ve výzbroji měla divize tanky T-64B, dva msp byly na BVP-2 a jeden na OT BTR-70.

K Tichooceánskému loďstvu byla předána 40. divize pobřežní obrany s velitelstvím ve Vladivostoku. Celkový početní stav všech divizí činil okolo 12 000 osob.

Kromě těchto divizí pobřežní obrany byla válečnému námořnictvu předána ještě tři samostatná dělostřelecká uskupení, každé se 120 děly různého typu, a to Baltskému loďstvu 8. gardový dp dislokovaný ve Vyborgu a 710. dp v Kaliningradě a k Černomořskému loďstvu 308. dělostřelecká brigáda rozmístěna v Simferopolu. Výzbroj těchto útvarů zahrnovala mimo jiné 144 ks 152 mm kanónů a samohybných kanónů 2A36 „Giacint-B“ a 2S5 „Giacint-S“, pro které byla vyvinuta atomová munice a 72 houfnic 152 mm 2A65 „Msta-B“, které měly k dispozici laserem naváděné střely.

Závěr:

Vytvoření pobřežního vojska vyvolalo na mezinárodním poli napětí mezi účastníky Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě uzavřené 19. 11. 1990. Pobřežní vojsko představovalo v letech 1988 – 1991 sílu okolo 40 000 osob, více než 1 000 tanků, přes 2 000 bojových obrněných vozidel, a do 1 300 děl různých typů ráže větší než 100 mm. Sovětský svaz byl obviněn, že neplní Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě a na místo skutečného snížení počtu pozemních vojsk je převedl k válečnému námořnictvu, které uvedené smlouvě nepodléhalo. Tím se sice snížily počty u pozemního vojska, ale celkový stav zůstal nezměněn. Na základě mezinárodních tlaků sovětské vedení vystoupilo 14. 6. 1991 ve  Vídni s politickým prohlášením, jímž zahrnulo výzbroj pobřežního vojska válečného námořnictva do maximálních počtů výzbroje stanovených „Smlouvou“ pro pozemní vojsko. Znamenalo to dodatečné snížení 933 tanků, 1 725 bojových obrněných vozidel a 1 080 dělostřeleckých systémů ráže 100 mm a výše. Ve svém důsledku to představovalo praktické zrušení pobřežního vojska. Tak byl ještě před rozpadem Sovětského svazu předurčen konec jeho krátké historie. Léta po rozpadu Sovětského svazu v prosinci 1991 pak přinesla jeho skutečnou likvidaci. Zda došlo k jejich obnově v rámci válečného námořnictva Ruské federace nejsou hodnověrné informace. Je však pravdou, že podle některých oficiálně uváděných koncepcí možného rozvoje válečného námořnictva Ruské federace se o jejich znovuvytvoření uvažovalo. Podle těchto úvah by měla pobřežní vojska válečného námořnictva Ruské federace zahrnovat okolo 30 000 osob, 750 tanků a 3 divize NP. K dispozici by měla 4-5 univerzálních a 12-16 velkých výsadkových lodí.

Prameny:

Kuzin, V. P., Nikolskij V. I.: Vojenno-Morskoj flot SSSR 1945-1991, Sankt-Petěrburg, 1996;
Lenskij, A. G., Cybin, M. M.: Sovjetskije suchoputnyje vojska v poslednij god Sojuza SSR, Sankt-Petěrburg, 2001;
Moore,J.E.: The Soviet Navy Today, Londýn, 1975;
Drogovoz, I.G.:Bolšoj flot Strany Sovětov, Minsk, 2003.

Přílohy:

Tabulky:

1. TTD dělostřeleckých systémů pobřežního dělostřelectva
2. TTD raketových kompletů pobřežních raketových vojsk a dělostřelectva
3. Potřeba výsadkových lodí pro přepravu NP
4. TTD uvedených výsadkových lodí

Obrázky:

1. 130 mm kanón SM-4-1
2. 100 mm kanón KSM-65
3. Odpalovací zařízení S-2 kompletu „SOPKA“
4. Odpalovací zařízení kompletu „REDUT“
5. Odpalovací zařízení kompletu „RUBEŽ“

Foto:

1. Pohled na komplet „RUBEŽ“ v palebném postavení
2. Celkový pohled na OZ s raketou kompletu „SOPKA“

 TTD dělostřeleckých systémů pobřežního dělostřelectva Tabulka 1

	KSM-65	SM-4	BEREG
Rok přijetí do výzbroje	1953	1955	(1991)
Ráže v mm	100	130	130
Délka hlavně v počtu ráží	56	58	50
Dostřel km	22	27,7	21,5
Hmotnost střely v kg	15,8	33	33,4
Počáteční rychlost střely m/s	895	950	800
Rychlost střelby ran/min	15-20	12	10-15
Hmotnost systému (t)	9,1	18,45	43,7
Rychlost přesunu km/h	tažená	tažená	60

TTD raketových kompletů pobřežních raketových vojsk a dělostřelectva Tabulka 2

	SOPKA	STRELA	REDUT		UTES	RUBEŽ
Rok přijetí do výzbroje	1958-59	1962	1968		1970	1978
Dostřel km	100		350			80
Typ protilodní křídlaté střely	S-2 Na základě letecké KS		P-35			P-15M
Hmotn. střely kg bojové hlavice kg	3000   500		4500   –			2500   513
Rychlost letu v m/s	300		M = 1,3			–
Rozměr střely (m) Délka Průměr Rozpětí křídla	8,29 0,9 3,7		10,0 0,9 2,6			6,5 0,78 2,5
Systém navedení	TELE + Poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice		TELE + Aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice			INERCIÁLNÍ + IČ samonaváděcí hlavice
Počet OZ v kompletu	1		1			2
Hmotnost kompletu (t)	–	–	18	–		40
Typ podvozku	Speciální přívěs	Stacionární	ZIL-135	Stacionární		MAZ-543
Rychlost přesunu km/h	Tažený	–	70	–		60

Potřeba výsadkových lodí pro přepravu NP Tabulka 3

Jednotka námořní pěchoty	Počet výsadkových plavidel projektu
	1174	1171	775	770	771	773
Divize NP	18	50	132	270	259	270
Brigáda NP	4	11	26	50	48	50
Pluk NP	3	9	22	44	42	44
Prapor NP	1	2	4	10	9	10
Tankový prapor	1	2	3	7	6	7
Rota NP	–	–	1	3	2	3

TTD uvedených výsadkových lodí Tabulka 4

Číslo projektu	1174	1171	775	770 (770MA)	771 (771A)	773
Třída V kódu NATO	Velká výsadková loď			Střední výsadková loď
	„IVAN ROGOV“	„ALIGATOR“	„ROPUCHA“	„POLNOCNY“
Rok zahájení výroby	1978	1966	1974	1963 (1965)	1967 (1968)	1971
Počet lodí	3	14	28	10(21)	10(15)	8
Výtlak (t) standardní / plný	11580/14060	2905/4360	2900/3900	550(600) / 751(820)	640(650) / 874(884)	920/1192
Rozměry (m) D Š Ponor	157,5	113,0	112,5	73,0	75,0	81,0
	23,8	15,6	15,0	8,0	9,0	9,3
	6,7	4,1	3,7	1,85(1,98)	2,06(2,07)	2,3
Pohon	2x plyn. turbina	2x Diesel	2x Diesel	2x Diesel	2x Diesel	2x Diesel
Výkon (k)	36000	9000	19200	4400	4400	4400
Rychlost (uzlů)	20	16,5	18	19	18	16
Autonomnost plavby (dnů)	15 s výsadkem	10 s výsadkem	30 s výsadkem	3 s výsadkem	3 s výsadkem	3 s výsadkem
Dojezd (n.mil)	7500	8000	3500	1800	2000	3000
Posádka	239	55	87	42	37	41
Rozměry nákl. prostoru (m)	54×12,2×3 Doku : 75×12,2×8,2	13 x 13 x 3,3 + (15x14x3,3) x2 + 26 x4x3,3 + 18x9x3,3	55×6,5×4,5 + 40×4,5×4,5	42×5,3×3,6	44×5,3×3,6	38×5,3×3,8
Kapacita : NP tanků	5OO	313	150	osádky tanků	180	16O
	25 (53 bez člunů)	20	13	5	6	5
Výzbroj: letecká       Raketometná Protiletadlová     Dělostřelecká     Elektronická RL REB	2 vrt.plošiny	——-	——	——-	——	——-
	4 x KA-29
	2×20 122mm	2×20 122 mm	2×20 122mm		2×18 140 mm
	2 OZ „OSA“	——	2×4 OZ „STRELA 3M“	——	2×4 OZ “STRELA 3M“	2x4OZ “STRELA 3M“
	4x4OZ „STRELA 3“
	1×2 76 mm AK-726		1X2 57 mm ZIF-31B	—	1×2 30 mm (2×2 30 mm) AK-230	2×2 30 mm AK-230
	4×6 30 mm AK-630		1×2 25 mm 2M-3M
	„ANGARA“	„DON“	„RUBKA“nebo „POZITIV“	„DONEC“	„DONEC, “ „RYS“	„DONEC- 2“, “RYS“
	„START“	——-	——-	——-	——-	——–