Vladimír Francev: Sovětská obrněná vozidla zařazená do výzbroje československé armády 1943 – 1945

Na rozdíl od československých vojenských jednotek vytvářených ve Velké Británii, kdy tyto dosáhly velikosti brigády již v roce 1940, v Sovětském svazu se podařilo postavit jednotku tohoto stupně – 1. československou pěší brigádu až jaře 1943. V její sestavě se počítalo se zařazením obrněných vozidel, lehkých tanků a obrněných automobilů, v rámci smíšeného předzvědného oddílu (zde se v dokumentech používalo názvu předzvědný a ne přezvědný jako před válkou) již od samého počátku, takže v květnu 1943 započal výcvik osádek obrněných vozidel u 2. samostatné tankové brigády Rudé armády v Tambově. Mezi tím se název československé jednotky v Sovětském svazu od 3. července 1943 změnil na 1. československou samostatnou brigádu a 26. července 1943 se zřídil jejím rozkazem namísto smíšeného předzvědného oddílu tankový prapor.

Měl pět rot – středních tanků T-34/76, lehkých tanků T-70M, obrněných automobilů BA-64B, samopalníků a rotu technického zabezpečení. Ve stejný den dostal tankový prapor první obrněná vozidla – po pěti poněkud opotřebovaných tancích T-34/76 a T-70M a deset obrněných aut BA-64B. Jsou známa čísla dvou T-34/76 (201476, 211327), všech T-70M (305513, 305542, 305568, 305576, 305581) a BA-64B (72791, 73189, 73209, 73231, 73241, 73322, 73323, 73327, 73333 a 73334). Na plný stav svých bojových rot – po deseti vozech – byl prapor doplněn 30. srpna 1943 v případě tanků T-34/76, tentokrát nových s č. 3080059, 3080425, 3080475, 308476 a 3081340 ze závodu č. 112 v Gorkém, lehkých T-70M přišlo šest až 6. října 1943 (známá č. 309495 a 309197), jeden tank T-70M z první pětice byl pro špatný technický stav vrácen. Jednotlivé tanky T-34/76 dostaly „bojové“ názvy: ŽIŽKA (3080475), JÁNOŠÍK (3081340), PODKARPATSKÝ PARTYZÁN (211327), ZBOROV, BACHMAČ, SOKOLOVO, LIDICE, LEŽÁKY, PRAHA a JAROŠ.

Na počátku listopadu 1943 tankový prapor 1. československé samostatné brigády zasáhl do bojů o hlavní ukrajinské město Kijev, přičemž v průběhu týdenních bojů ztratil pět tanků – 9. listopadu u Čerňachova čtyři tanky T-70M (3058542, 305581, 309197, 309495) a o dva dny později u vsi Petrivka tank T-34/76 č. 211327. Jednotka pak pokračovala v bojích až do konce roku 1943 a ztratila ještě dva tanky, 30. prosince u Rudy T-70M č. 305576 a 31. prosince T-34/76 č. 3081340 u Běloj Cerkvi. Do generální opravy byl odeslán obrněný automobil BA-64B č. 73334. Naproti tomu rotu středních tanků doplnily 19. prosince 1943 dva vozy T-34/76 s č. 310356 a 311367.

V lednu a únoru 1944 tankový prapor v méně intenzivních obranných bojích na řece Horní Tikiš neměl žádné bojové ztráty, ale 24. ledna se jeho tank BACHMAČ probořil pod led řeky a byl po demontáži optiky a radiostanice zanechán na místě. Po dalších přesunech nakonec tankový prapor odevzdal 16. března 1944 v Tetijevě většinu své bojové techniky – šest tanků T-34/76 a čtyři T-70M a o dva dny později se přesunul železnicí pouze s tanky T-34/76 č. 311367 (LIDICE) a 3080475 (ŽIŽKA) a pěti BA-64B do města Rovno.

V souvislosti s připravovaným povýšením 1. československé samostatné brigády na 1. československý armádní sbor byl dosavadní tankový prapor počínaje 1. dubnem 1944 přeorganizován na 1. československý tankový pluk o dvou tankových praporech, motorizovaném samopalném praporu, oddílu samohybných děl a motorizovaném předzvědném oddílu. Jeho postavení předpokládalo tabulkově 45 středních tanků T-34/76 nebo T-34/85 a osm středních samohybných děl Su-85, ovšem v té době měl pluk fakticky pouze výše zmíněné dva výcvikové tanky T-34/76, k nimž přibyly 5. dubna další dva T-34/76 (č. 34470 a 064109) ze Saratovského tankového učiliště. Materiální situaci jednotky nevylepšilo ani přidělení jedné samochodky SU-85 (č. 309238) od sovětské 150. tankové brigády 13. dubna a tří lehkých tanků T-70M (2126, 307816, 309409) o den později od stejné jednotky. Samochodka dostala jméno Kapitán Otakar Jaroš, jinak v té době již se jmenné označování obrněných vozidel brigády nepoužívalo. Teprve 15. června 1944 se u pluku objevil další tank, tentokrát novějšího typu T-34/85, č. 4030719 ze stavu sovětské 1. tankové armády.

Zatím co se početně narůstající personál tankového pluku věnoval výcviku, nastala změna organizace v rámci 1. československého armádního sboru a jeho tanková složka se počínaje dnem 1. srpna 1944 přeměnila na 1. československou samostatnou tankovou brigádu (1. ČSTB) a zůstala v tomto organizačním schématu až do konce války. Tato měla podle tabulek Rudé armády mít při personálním stavu 1346 osob 65 tanků T-34 ve třech praporech, čemuž její okamžitá situace samozřejmě ani zdaleka neodpovídala. Naopak přišla při svém přesunu počátkem měsíce o jeden tank T-70M(2126), který musela pro bídný technický stav zanechat na shromaždišti poškozené techniky na nádraží ve městě Stanislaw. Převzetí dvou tanků T-34/85 (č. 43581 a 4050112) z Polní tankové opravny č. 5 v Przemyślu dne 22. srpna 1944 materiální situaci brigády příliš nevylepšilo.

Do bojů v rámci karpatsko-dukelské operace tak šla 1. ČSTB 8. září 1944 s pouhými čtyřmi tanky T-34/76, třemi T-34/85, dvěma T-70M a jednou samochodkou SU-85, vesměs stroji, které měly v průběhu intenzivního výcviku již hodně odjezděno. Brigáda byla nasazena intenzivně od prvního dne na přístupech k Dukelskému průsmyku na polské straně a její vozidla tak trpěla častými bojovými poškozeními i výpadky z provozu z důvodu technických poruch, způsobovaných těžkým horským terénem. Její první bojovou ztrátou se stal nejstarší tank T-34/76 č. 311367 LIDICE, který dostal ještě tankový prapor 26. července 1943, po zásahu německou pancéřovkou (Panzerfaustem) na kótě 534 u polské vesnice Frankow dne 15. září 1944.

V téže době však začaly k brigádě přicházet také první materiální doplňky – 14. září dva tanky T-34/76 (jeden s č. 305203) z tankové opravny č. 5 v Przemyślu, 15. září již šest tanků T-34/76 a jedna samochodka z opravárny č. 171 v Bachuři, 16. září odtud další samochodka SU-85 a jeden T-34/76 z Przemyślu a ještě jeden T-34/76 ze stejného zdroje 17. září. Nakonec 20. září 1944 doplnily stav velitelské roty 1. ČSTB tři lehké tanky T-70M č. 211807, 309526 a 309591. Tím ovšem veškeré doplňování brigády tankovou technikou až do konce ledna 1945 skončilo a tak se postupně v neustálých bojích stav bojeschopných vozidel tenčil. Řadu tanků také vyřadily poruchy provozního charakteru, vzniklé v těžkém terénu.

V první etapě karpatsko-dukelské operace mezi 8. září a 1. říjnem 1944 na přístupech k Dukelskému průsmyku měla brigády bojové ztráty tři tanky T-34/76, dva T-34/85 a jednu samochodku SU-85. Kromě tanku LIDICE, zničeného již 15. září, se všechny staly obětí německé dělostřelby při dvoudenní bitvě (30. září – 1. října) u polské osady Zyndranowa.

Při druhé fázi operace, již na československém území, mezi 6. říjnem a 30. listopadem 1944 přišla brigáda ještě o jeden tank T-34/76 a jeden T-34/85. Některé tanky odeslané do týlových opraven se již k brigádě nevrátily a za ztracené stroje nepřišla žádná náhrada. Na konci ledna 1945, po dalších těžkých bojích a přesunech, tak měla 1. ČSTB bojeschopných pouze šest tanků T-34/76, dvě samohybná děla SU-85 a jeden lehký tank T-70M. Jeden tank T-34/76 (č. 306136) stál v generální opravě v městě Krosno, ostatní zůstaly buď na bojišti, nebo je odsunuli 25. 1. 1945 pro nemožnost opravy prostředky jednotky – dva T-34/76 (34470, 308167) a jeden T-70M č. 309526, druhý T-70M opustil brigádu již 7. ledna, když opravna v Krosně nebyla schopna stroj vyhořelý po havárii opravit.

Osudy tankové techniky 1. ČSTB v období od jejího založení v srpnu 1944 do konce ledna 1945, kdy skončila své bojové nasazení na polsko-slovenském pomezí, přibližuje následující tabulka:

TypVýrobní č.PřevzatVyřazenDůvod vyřazeníPoznámka
T-70M212614.4.44cca 10.8.44opotřebeníshromaždiště techniky Stanislaw
T-70M30440914.4.4422.9.44opotřebenípředán SPAM č.136 do GO
T-70M30781614.4.4422.9.44opotřebenípředán SPAM č.136 do GO
T-70M21180720.9.442.1.45požár7.1.45 předán do trofejního skladu
T-70M30952620.9.4425.1.45opotřebenípředán do SPAM č.118
T-70M30959120.9.44zůstal ve stavu do konce války
T-34/763113679.12.4315.9.44zničen v bojiLIDICE, v r. 1950 převezen do ČSR
T-34/76308047530.8.431.10.44zničen v bojiŽIŽKA
T-34/76344705.4.4415.1.45pošk. v boji25.1.45 předán do PTRZ č.132
T-34/760641095.4.4422.9.44pošk. v boji6.10.44 předán do PTRZ č.5
T-34/7630520314.9.4424.1.45 bojeschopný, zničen 26.3.45
T-34/763721314-20.9.4424.1.45 bojeschopný, přežil válku
T-34/763816614-20.9.4424.1.45 bojeschopný, přežil válku
T-34/763865314-20.9.4430.9.44zničen v boji
T-34/7630613614-20.9.4414.11.44opotřebení24.1.45 v Krosně v GO, přežil válku
T-34/7630812214-20.9.4424.1.45 bojeschopný, zničen 31.3.45
T-34/7630816714-20.9.4415.1.45pošk. v boji25.1.45 předán do PTRZ č.132
T-34/7631040614-20.9.441.10.44pošk. v bojiopraven jako VT, přežil válku
T-34/7631115514-20.9.4426.11.44pošk. v bojizanechán na bojišti, po válce VT
T-34/7631122014-20.9.4422.9.44pošk. v boji4.10.44 předán do PTRZ č.5
T-34/7635428114-20.9.4424.1.45 bojeschopný, zničen 31.3.45
T-34/854358122.8.441.10.44zničen v boji
T-34/85405011215.6.4430.10.44zničen v boji
T-34/85403071922.8.4430.9.44zničen v boji
SU-8530923813.4.44Kpt. O. Jaroš, 24.1.45 bojeschopný
SU-8540101715-16.9.4424.1.45 bojeschopný
SU-8540647915-16.9.441.10.44 zničen v boji

Pozn.:
SPAM = Sbornyj punkt avarijnych mašin – Shromaždiště havarovaných vozů
PTRZ = Polevoj tankovoj remontnyj závod – Polní opravna tanků
GO – generální oprava
VT – vyprošťovací tank (bez věže)

1. ČSTB v průběhu karpatsko-dukelské operace disponovala nejvýše třetinovým tabulkovým stavem obrněných vozidel, což odpovídalo pouze síle praporu, ovšem v jednotlivých fázích vzhledem k bojovým ztrátám či poškozením, často i technického rázu, nasazovala tanky nejvýše v počtu odpovídajícímu rotě. Přesto na tomto bojišti představovala největší tankovou sílu, neboť nepočetné sovětské tankové jednotky se zde vyskytovaly pouze v omezené míře. Její nenávratné ztráty činily pouze osm strojů – čtyři T-34/76, tři T-34/85 a jeden SU-85, další čtyři T-34/76 poškozené v boji se po odsunu do sovětských opraven již k brigádě nevrátily, stejně jako pět z šesti tanků T-70M, odsunutých z technických příčin.

Zajímavý byl osud tanku T-34/76 č. 310406, který byl protokolárně vedený jako zničený dne 1. října 1944 za těžkých bojů u Zyndranowé, ale technikům brigády se jej podařilo evakuovat z bojiště, opravit po odstranění nepoužitelné věže a brzy u 1. ČSTB v rámci roty technického zabezpečení sloužil jako vyprošťovací tank až do konce války a ještě dlouho po ní. Ve stavu bojových vozidel brigády však nebyl veden a svého čs. evidenčního čísla 67408 se dočkal až v poválečném období.

Rovněž tank T-34/76 č. 311155, odepsaný dne 26. listopadu 1944 jako zničený na minách u slovenské vsi Bodružal, se dočkal svého druhého života. Byl sice zanechán na bojišti, ale v rámci jeho poválečného úklidu jej uznali za schopný opravy a evakuovali jej. Ve výkazech československé armády se pak vyskytoval v roce 1947 jako vyprošťovací tank bez věže pod svým původním výrobním číslem 311155, čs. evidenční vojenské číslo 73323 dostal až v roce 1949. Tento tank dostal někdy v poválečném období namísto věže německý otočný jeřáb Billstein o nosnosti šest tun, což umožnilo provádět s ním v poli těžké montážní práce. Ve stavu ČSLA se nacházel ještě koncem 50. let 20. století.

Nejzajímavější osud však měl tank T-34/76 č. 311367 LIDICE, který zůstal jako první ztráta brigády na dukelském bojišti 15. září 1944 v polské osady Frankow. Někdy v roce 1949 zjistily československé vojenské orgány, že tank se stále nachází na svém místě a tak vznikla myšlenka postavit jej na pomník v nacisty zničené obci Lidice. 13. ledna 1950 byl polský vojenský přidělenec v Praze plk. Matuszczak požádán o pomoc při přípravě přepravy tohoto „zasloužilého“ tanku z bojiště u legendární kóty 534 do ČSR. Polská strana zřejmě tuto akci podpořila a tak 13. března 1950 provedl na místě jeho prohlídku npor. Kobulej, bývalý technický důstojník brigády. Zjistil, že tank má dvakrát prostřelenou věž, chybí mu na ní poklopy, odstraněno je jeho veškeré vnitřní vybavení včetně motoru a převodovky, postrádá také pásy a na levé straně i dvě pojezdová kola. Vlastní vyproštění proběhlo 21. srpna 1950 a po čtyřhodinovém úsilí se podařilo vrak tanku naložit na podvalník, tažený americkým tahačem Ward La France evid. č. 69651. Transport pod velením škpt. Janočka (bývalého příslušníka ČSOB), za dozoru npor. Kobuleje, odjel do Vyškova, kde byl tank LIDICE složen u dílen tamního Tankového učiliště, které pak měly provést jeho opravu.

Původní myšlenka umístit tank na pomník v Lidicích nebyla realizována, ale po doplnění chybějících částí a „kosmetické“ úpravě vnějšího vzhledu byl umístěn před budovou Vojenského historického ústavu (VHÚ) v Praze na úbočí vrchu Vítkova. Zde vydržel jako statický exponát až do 70. let 20. století, kdy jej na jeho místě nahradil tank T-34/85 evid. č. 86136 poválečné československé výroby, získaný do sbírek v dubnu 1968 od 21. tankového pluku v Žatci. Tank LIDICE byl přemístěn do expozice těžké vojenské techniky v Muzeu letectví a kosmonautiky v Praze-Kbelích a dnes je exponátem Vojenského technického muzea v Lešanech. V letech 2013 – 2014 provedl jeho důkladnou rekonstrukci závod VOP CZ s.p. v Novém Jičíně-Šenově, bývalý Vojenský opravárenský závod Z-25.

Na počátku roku 1945 sice 1. ČSTB značně personálně posilovala, takže disponovala již 1195 vojáky, ale její materiální stav byl horší než na počátku jejího vytvoření. Zařazení šesti nových obrněných automobilů BA-64B (evid. č. ČS-2001 – 2005 a 2007) dne 25. ledna 1945 samozřejmě nemohlo znamenat posílení, neboť se hodily pouze ke styčné službě, takže prapory dostaly po jednom a zbylé dva sloužily u velitelství brigády. Den před tím byla všechna zbývající bojová vozidla – pět bojeschopných tanků T-34/76 a dvě samohybná děla SU-85 – soustředěna u I. praporu, vyjma jediného tanku T-70M, který III. prapor předal velitelské rotě.

Konečně 4. února 1945 bylo na nádraží v polském Jedlicze převzato 20 nových tanků T-34/85 přímo z výrobního závodu č. 112 a předáno II. tankovému praporu, do té doby zcela bez bojových vozidel. Již 8. února dostala brigáda dalších 28 T-34/85 ze stejného zdroje a 21 z nich plně pokrylo potřebu III. tankového praporu, dalších pět dostal II. prapor a zbylé dva, určené pro velitele brigády a náčelníka jejího štábu, převzal do své péče také. 12. února se celá 1. ČSTB soustředila v Kežmaroku a začala se připravovat na další bojové nasazení, které mělo směřovat z polského území na Ostravu. I. tankový prapor, který dorazil do Kežmaroku o několik dní dříve, zde odevzdal 15. února své dvě samochodky SU-85 a tank T-34/76 č. 308122 do sestavy II. praporu a tank č. 305203 do stavu III. praporu.

Následující den započala brigáda svůj přesun do Polska, do oblasti Nowego Targu, kde se rozložila u vesnic Lasek a Kilkuczowa. Personální stav 1. ČSTB tehdy dosáhl 1470 mužů, takže tabulkový stav byl překročen o 105 vojáků, což umožnilo zcela naplnit tři tankové a motorizovaný samopalný prapor, dosavadní průzkumnou četu pak povýšit na rotu. Brigádní průzkumníci dostali do používání tři britské obrněné transportéry Universal Carrier č. T50802, T50956 a T51734, dodané do SSSR v rámci smlouvy lend-lease. Každý z nich byl vyzbrojen lehkým kulometem Bren a protitankovou puškou Boys.

Poslední dodávky tanků pro 1. ČSTB přišly 23. února 1945 – dva nové tanky T-34/85 ze závodu č. 112 dostal II. tankový prapor, další dva tanky T-34/85 a sedm T-34/76 po generální opravě přišly z Brjanského opravárenského závodu č. 115 a doplnily stav I. praporu, který se tak změnil z výcvikového na bojový. 28. února vrátil II. prapor I. praporu jeho dvě samochodky a tank T-34/76, navíc mu předal také svých šest nových T-34/85, čímž byla zrušena jeho 7.rota. Původní tři bojové a jeden vyprošťovací tank T-34/76, které zbyly u I. praporu po karpatsko-dukelské operaci (37213, 38166, 306136 a 310406) vytvořily od 1. března 1945 základ výcvikového praporu, dotovaného 116 tankisty od I. praporu, kteří se ještě potřebovali docvičit.

Útok 4. ukrajinského frontu, v jehož sestavě bojovala také 1. ČSTB směrem na Ostravu, sice započal již 10. března 1945, ale průlom německé obrany se nedařilo po osm dní rozšířit, takže sovětská vojska se následně přeskupila a znovu zaútočila až 24. března, tentokrát obchvatem přes Bohumín.Této úvodní fáze se brigáda nezúčastnila a věnovala se stmelování ve své konečně plné síle, v předvečer útoku se pak v rámci 38. armády rozmístila do výchozího postavení. Veškerou její bojovou techniku nyní tvořily tanky T-34, neboť svá dvě samohybná děla SU-85 předala 10. března sovětské 5. gardové tankové brigádě, která tak posílila na 21 strojů a spolu s 1. ČSTB (62 + 3 T-34) tvořila veškeré tankové síly v tomto úseku fronty. Lehký tank T-70M zůstával u velitelské roty brigády jako ochrana jejího štábu a bojů se neúčastnil, stejně jako tři veteráni T-34/76 od Dukly u výcvikového praporu.

V rámci brigády došlo na vyrovnání počtu tanků mezi jejími prapory, takže nyní měl I. prapor spolu s velitelskými stroji brigády 20 tanků (10 T-34/85 a 10 T-34/76), II. a III. pak po 21 tancích T-34/85. Na boky věží dostaly řadové tanky třímístná bílá taktická čísla, označující jejich zařazení do roty (poslední), pořadí v rotě (prostřední) a krycí 4 až 9 (první), velitelské stroje měly zvláštní označení. Na základě dochovaných dokumentů lze sestavit podle věžových (v závorce) a výrobních čísel následující sestavu 1. ČSTB, v níž šla do boje 24. března 1945:

Velitelství brigády: tank velitele (040) 4120718, tank náčelníka štábu (051) 4120735
I. tankový prapor: tank velitele (111) 4120724, tank zástupce velitele (122) 4120685
1. tanková rota: tank velitele (601) 43285
1.četa: (511) 401157 – velitel T-34/76, (421) 43114 T-34/76, (931) 310211 T-34/76
2.četa: (571) 40446 – velitel T-34/76, (681) 311610 T-34/76, (791) 41198 T-34/76
3.četa: (741) 47343 – velitel, (851) 30639 T-34/76, zde zařazen tank zást. vel. praporu
2. tanková rota: tank velitele (402) 4120564
1.četa: (712) 4120722 – velitel, (522) 4120714, (832) 354281 T-34/76
2.četa: (942) 4120707 – velitel, (652) 308122 T-34/76, (562) 305203 T-34/76
II. tankový prapor. Tank velitele (222) 4120710, tank zástupce velitele (254) 4120632
3. tanková rota: tank velitele (603) 4120662
1.četa: (513) 4120621 – velitel, (723) 4120604, zde zařazen tank zást. vel. praporu
2.četa: (843) 4120626 – velitel, (453) 4120661, (463) 4120663
3.četa: (673) 4120571 – velitel, (883) 4120659, (693) 4120664
4. tanková rota: tank velitele (804) 4120618
1.četa: (514) 4120655 – velitel, (424) 4120657, (534) 4120653
2.četa: (644) 4120660 – velitel, (954) 4120622, (864) 4120623
3.četa: (774) 4120628 – velitel, (684) 4120615, (494) 4120624
III. tankový prapor: tank velitele (333) 4120708, tank zástupce velitele (311) 4120700
5. tanková rota: tank velitele (605) 4120713
1.četa: (915) 4120727 – velitel, (725) 4120703, (635) 4120701
2.četa: (445) 4120709 – velitel, (555) 4120704, zde zařazen tank zást. vel. praporu
3.četa: (875) 4120744 – velitel, (585) 4120731, (495) 4120699
6. tanková rota: tank velitele (906) 4120720
1.četa: (716) 4120723 – velitel, (526) 4120716, (836) 4120717
2.četa: (946) 4120729 – velitel, (756) 4120705, (666) 4120702
3.četa: (476) 4120721 – velitel, (586) 4120725, (896) 4120726

Ostravská operace s nasazením 1. ČSTB trvala prakticky nepřetržitě od 27. března do 4. května 1945 a znamenala pro ní těžké ztráty personální a téměř absolutní materiální, neboť k jejímu poslednímu dni disponovala pouze čtyřmi bojeschopnými tanky. Boje probíhaly v otevřeném plochém terénu nebo v osadách, takže dobře připravená německá obrana mohla plně využít svých početných protitankových baterií, střelců z Panzerfausty i obrněných vozidel se zkušenými osádkami. Jen do konce března, ještě na polském území, přišla brigáda nenávratně o 27 tanků a o další čtyři pouze za dva dny – 4. a 5. dubna. Tuhé boje u Bolatic a Štítiny ve dnech 15. až 19. dubna pak znamenaly totální vyřazení dalších 13 tanků a posledních devět bylo ztraceno na přístupech k Ostravě, nebo přímo v ní mezi 26. dubnem a 1. květnem 1945. Konce války se dožilo z původní sestavy 1. ČSTB před zahájením operace pouze osm tanků T-34/85 od bojových praporů, čtyři T-34/76 (jeden od I. praporu a tři od výcvikového praporu), tank T-34/76 bez věže (vyprošťovací) a štábní T-70M.

Následující tabulka uvádí věžová a výrobní čísla tanků T-34/76 a T-34/85, které 1. ČSTB nasadila v ostravské operaci, datum jejich příchodu k jednotce a datum jejich odepsání podle příslušného protokolu:

T-34/76:
(562)30520314.9.44+ 26.3.45(851)3063923.2.45+ 26.3.45
(652)30812214.-20.9.44+ 31.3.45(571)4044623.2.45+ 15.4.45
(832)35428114.-20.9.44+ 31.3.45(791)4119823.2.45+ 26.3.45
3721314.-20.9.44přežil u IV. praporu(421)4311423.2.45přežil
3816614.-20.9.44přežil u IV. praporu(931)31021123.2.45+ 25.3.45
30613614.-20.9.44přežil u IV. praporu(691)31161023.2.45+ 26.3.45
31040614.-20.9.44VT u roty tech.zabezp.(511)40115723.2.45+ 26.4.45
T-34/85:
(601)4328523.2.45+ 31.3.45(635)41207018.2.45+ 28.4.45
(741)4734323.2.45+ 25.3.45(666)41207028.2.45+ 28.4.45
(402)41205642.45+ 4.4.45(725)41207032.45přežil
(673)41205712.45+ 27.3.45(555)41207042.45+ 28.3.45
(723)41206042.45+ 26.4.45(756)41207058.2.45+ 16.4.45
(684)41206152.45+ 17.4.45(942)41207072.45+ 26.3.45
(804)41206182.45+ 30.3.45(333)41207082.45+ 1.5.45
(513)41206212.45+ 17.4.45(445)41207098.2.45+ 26.4.45
(954)41206222.45+ 16.4.45(222)41207102.45+ 17.4.45
(716)41206238.2.45+ 16.4.45(605)41207138.2.45+ 28.3.45
(494)41206242.45+ 25.3.45(522)41207142.45+ 26.3.45
(843)41206262.45přežil(526)41207168.2.45+ 28.4.45
(774)41206282.45+ 5.4.45(836)41207178.2.45+ 27.3.45
(254)41206322.45+ 27.3.45(040)41207188.2.45přežil
(534)41206532.45+ 16.4.45(906)41207208.2.45+ 27.3.45
(514)41206552.45+ 15.4.45(496)41207218.2.45přežil
(424)41206572.45přežil(712)41207222.45+ 31.3.45
(883)41206592.45+ 27.3.45(716)41207238.2.45+ 27.3.45
(644)41206602.45+ 26.3.45(111)41207242.45+ 4.4.45
(453)41206612.45+ 25.3.45(586)41207258.2.45+ 18.4.45
(603)41206622.45přežil(896)41207268.2.45+ 18.4.45
(463)41206632.45+ 19.4.45(915)41207278.2.45+ 26.3.45
(693)41206642.45+ 31.3.45(946)41207298.2.45+ 17.4.45
(122)41206852.45+ 4.4.45(585)41207318.2.45přežil
(495)41206998.2.45+ 26.4.45(051)41207358.2.45+ 30.4.45
(311)41207002.45+ 27.3.45(875)41207448.2.45přežil

Pozn.: U tanků z prosincové výroby roku 1944 ze závodu č. 112 (č. 4120…), které užíval I. a II. prapor nelze z dokumentů, kterými disponuje autor přesně určit datum jejich převzetí, neboť došlo mezi nimi k dodatečným přesunům. Valná většina tanků II. praporu (20 ks) byla převzata 2. února 1945, dalších pět 8. února a poslední dva 23. února, ovšem z celkového počtu předal šest nových tanků T-34/85 dne 28. února I. praporu. Jejich čísla jsou sice známa, ale není možné zjistit, kdy byly tyto tanky prvotně převzaty II. praporem.

Po ukončení ostravské operace se 1. ČSTB soustředila se zbylými tanky na stadiónu ve Vítkovicích a 7. května skupina pěti pojízdných vozů T-34/85 v rámci vytvořené rychlé skupiny vyrazila ku Praze a o dva dny později zaujala nové postavení v Dolních Měcholupech. Zde se v následujících dnech soustředil i zbytek brigády, takže nakonec tato disponovala 15 bojovými a jedním vyprošťovacím tankem. Velitelská rota měla lehký tank T-70M č. 309591 a tank T-34/85 velitele brigády (040) 4120718, I. prapor tank T-34/76 (421) 43114 a tank T-34/85 č. 149779. Posledně jmenovaný byl nalezen 12. května 1945 u Čáslavi jako kořistní, používaný německou armádou. Za asistence pojízdné dílny byl následující den dopraven k brigádě do Dolních Měcholup. Jako vůz velitele praporu dostal věžové číslo 111 namísto původního velitelského tanku č. 4120724, ztraceného 4. dubna 1945. II. praporu zbyly tři tanky T-34/85 č. 4120626, 4120657 a 4120662, III. praporu pak čtyři T-34/85 č. 4120703, 4120721, 4120731 a 4120744, výcvikový IV. prapor se zachoval v plném počtu – tři bojové a jeden vyprošťovací T-34/76 č. 37213, 38166, 306136 a 310406. Navíc měla brigáda jeden ex-sovětský tank T-34/85 č. 44661, který nalezli její technici 30. dubna 1945 poškozený střelbou v Ostravě-Zábřehu a opravili ho.

Vzhledem k těžkým ztrátám rozhodlo nadřízené sovětské velení doplnit 1. ČSTB na tabulkový počet a vydělilo pro tento účel 60 jen mírně oježděných tanků T-34/85, které byly k dispozici ve frontovém skladu u Drážďan. Skupina československých tankistů pro ně odjela ještě z Vítkovic 14. května 1945 a prvních 42 přivezla již do nového místa dislokace u Prahy 17. května, zbylé tanky dorazily o něco později. Celá tato skupina tanků však byla oficiálně zařazena do stavu 1. ČSTB až 16. června 1945. Jednalo se o vozy těchto výrobních čísel:

211661211725217893881091883383883400
211670211726217899883233883384883403
211705211732217900883229883386883405
211709211737217901883320883389883413
211710211743217902883345883390883414
211713211749217904883356883391883415
211717211753217905883359883394883416
211718211754217906883379883395883425
211720211755217907883381883396883784
211723211757217913883382883397162775

Ve stejné době, kdy se 1. ČSTB rozrostla o nové tanky T-34/85, do jejího stavu bylo zařazeno také osm těžkých tanků IS-2. Původně náležely ke 42. gardové těžké tankové brigádě sovětské armády, která spolu s 1. ČSTB bojovala v dubnu 1945 na přístupech k Ostravě a 7. května byla vyslána spolu s ní v rámci rychlé skupiny na pomoc Praze. 42. gardová brigáda těžkých tanků pak zůstala dislokována na okraji metropole a když se na 17. května 1945 chystala v Praze slavnostní přehlídka 1. ČSTB, která v té době na ní mohla vyslat pouze šest pojízdných tanků T-34/85, sovětské velení jí předalo osm těžkých tanků IS-2, aby její síla mohla být důstojně prezentována. Sovětské tanky dostaly na boky věží československé kruhové tříbarevné označení a nesly věžová bílá čísla od 112 do 120 (ne všechna potvrzena), ale na přehlídce je řídili sovětští řidiči, českoslovenští tankisté, kteří na nich nebyli vycvičení, tvořili tehdy jakýsi viditelný kompars.

Vzhledem k tomu, že v rámci československo-sovětských rozhovorů o poválečné vojenské pomoci bylo přislíbeno, že Sovětský svaz dodá ČSR 130 tanků T-34/85 pro postavení dvou tankových brigád a 20 těžkých tanků IS-2 pro těžký tankový prapor, tyto ne zcela oficiálně předané tanky IS-2 měly vytvořit jeho základ. Ještě v půli července 1945, když 1. ČSTB na Ostravsku zajišťovala neklidnou česko-polskou hranici, osm tanků IS-2 se v jejím stavu nacházelo. Inspekce tvořícího se Velitelství tankového vojska (VTV) zde ve dnech 19. až 22. července konstatovala početní stav 65 tanků T-34, osm tanků T-40 (označení špatné, ale nemůže jít o jiný typ než IS-2) a tři obrněná auta BA-64. Brzy na to se však stav IS-2 u 1. ČSTB zredukoval na pět, zřejmě z důvodu nemožnosti opravit asi tři nepojízdné vozy prostředky jednotky. Jestli byly vráceny zpět 42. brigádě nebo nějaké sovětské tankové opravně není autorovi z prostudovaných dokumentů známo.

Když byla dnem 15. září 1945 reorganizována 1. ČSTB na Tankový sbor (TS), v jeho rámci se vytvořil prapor těžkých tanků (Pr. TT) s dislokací v Moravské Ostravě, později ve Vysokém Mýtě, který měl však pouze pět IS-2, doplněných čtyřmi stroji T-34/85. Již 25. srpna 1945 byly tanky IS-2 vyčleněny ze stavu 1. ČSTB a v té době také dostaly československá vojenská evidenční čísla 73700 až 73704, k nim byly přidány čtyři tanky T-34/85 (73365 až 733668) a tank T-34/76 č. 73203, tyto od IV. praporu. Pr. TT měl velitelství, 1. rotu se dvěma četami a 2. rotu s jednou četou. Fakticky šlo celkově pouze o rotu, ale pro očekávané dodávky dalších IS-2 to jako základ určený k výcviku nových osádek zatím stačilo. Dva tanky IS-2 patřily ke starším, vyzbrojeným 122mm kanonem D-25 se šroubovým závěrem, zbylé tři měly jeho modernější verzi s klínovým závěrem a jejich pancéřová korba dostala dokonalejší formu, vyráběnou od března 1944.

Jelikož ani počet středních tanků u tankových brigád TS nebyl dostatečný, byly dva tanky T-34/85 a jeden T-34/76 od Pr. TT přiděleny 1. dubna 1946 k 2. tankové brigádě. U praporu tak zbyl pouze jeden IS-2 u velitelství a po dvou vždy spolu s jedním T-34/85 u 1. a 2.roty. Jelikož v tomto roce nedošlo z SSSR očekávaných 20 IS-2 a nebyla v dohledné době naděje na jejich dodání, rozhodlo VTV o zrušení Pr. TT a převedení jeho tanků do stavu vznikajícího Tankového učiliště (TU). Tanky byly oficiálně přemístěny k TU dnem 25. ledna 1947, ale fakticky se tento přesun uskutečnil až 21. února, ovšem mimo tanku č. 73700, který dostala přidělený jako vzorový Vojenská akademie (VA) v Hranicích na Moravě. Dva tanky T-34/85 převzalo velitelství TS pro své družstvo středních tanků velitelské roty.

Technický stav tanků IS-2 v průběhu jejich služby nikdy nebyl dobrý vzhledem k tomu, že náhradní díly k tomuto typu se získávaly pouze vytěžením několika málo vraků, které se nalezly na území ČSR. Tank č. 73704 tak stál již od roku 1945 v autozbrojovce č. 1 (AZ-1) v Přelouči a jeho oprava nebyla léta v dohledu, takže byl nakonec roku 1949 zrušen a využit na pomníku osvobození v tomto městě, kde vydržel až do počátku 90. let 20. století. Odtud se dostal do sbírek VHÚ, do expozice Vojenského technického muzea v Lešanech. Tank č. 73700 byl také delší dobu nepojízdný u VA, takže jej převedli mezi stabilní výcvikové pomůcky a 25. července 1950 předali TU, kde již nebyl zařazen do stavu vozidel. Také tank č. 73703 stál od listopadu 1949 bez motoru, který byl odeslán do Škodových závodu v Plzni do opravy, ale tank se podařilo uvést do provozuschopného stavu teprve na počátku 50. let

Obecně tanky IS-2 byly v československé armádě využívány málo pro špatný technický stav jejich motorů, někdy stály více jak rok a najezdily nejvýše desítky kilometrů, výjimkou byl pouze tank č. 73702, který od května 1945 do prosince 1948 najel 790 km, potom se však dva roky ani nepohnul. Po velké reorganizaci československého tankového vojska na konci roku 1950 byly čtyři v té době registrované tanky IS-2 (73700 – 73703) předány od TU do stavu nově ve Strašicích postaveného 1. těžkého tankosamohybného pluku (1.TTSP), spolu s dvojicí těžkých tanků IS-3 a těžkými samohybnými děly ISU-152. V tomto útvaru byly registrovány tři IS-2 ještě v roce 1955 a vydržely zde zřejmě až do jeho zrušení k 1. říjnu 1956.

Brzy na to došlo k jejich vyřazení, ale dva IS-2 se ocitly později na pomnících v Trutnově a Kroměříži. Tank na trutnovský pomník byl instalován v roce 1960 po jeho přivezení z TZ (tankové základny) č. 2 v Žilině, ale po invazi vojsk VS v roce 1969 byl demonstranty stržen s pomníku a hlaveň jeho kanonu byla uříznuta autogenem. Dalších 23 let stál v areálu místních kasáren s atrapou hlavně a v roce 1992 se stal sbírkovým předmětem VHÚ, dnes umístěným v depozitáři Vojenského technického muzea v Lešanech. Tank IS-2 instalovaný v Kroměříži na pomníku osvobození namísto ideologicky nepřijatelné německé houfnice z výzbroje osvobozenecké rumunské armády byl po zrušení pomníku po listopadu 1989 na poslední chvíli zachráněn z Kovošrotu Tlumačov a je od roku 1992 rovněž ve sbírkách VHÚ.

Čs.evid.č.Výrobní č.Č.motoruPrůběh služby
73700?22069845-47 Pr.TT, 47-50 VA, 50 TU
73701240-412-1384103245-47 Pr.TT, 47-50 TU, 51-56 1.TTSP, TZ-2 ?
737024023116345245-47 Pr.TT, 47-50 TU, 51-56 1.TTSP, TZ-2 ?
73703240-410-12922069545-47 Pr.TT, 47-50 TU, 51-56 1.TTSP, TZ-2 ?
73704?31288245-47 Pr.TT, 47-49 TU (nepojízdný), 49? vyřazen

Nejpočetněji zastoupeným sovětským obrněným vozidlem v rámci československých jednotek v SSSR byl za války obrněný automobil BA-64B, který však vzhledem ke své slabé výzbroji a pancéřování nemohl být považován za účinné bojové vozidlo a jako takové ani nikdy nebyl použit. Sloužil pouze jako styčné vozidlo v bojovém pásmu u různých jednotek 1. československého armádního sboru v SSSR. Prvních deset BA-64B se objevilo ve stavu československého tankového praporu již v červenci 1943, ale po jeho přeformování na pluk a nakonec 1. ČSTB se již v sestavě těchto útvarů neevidovaly až do 25. ledna 1945, kdy brigáda dostala přiděleno šest vozů, se kterými dojela v květnu 1945 až ku Praze.

Samotný 1. československý armádní sbor však evidoval podle soupisu vozidel ze 22. června 1944 celkem 15 obrněných aut BA-64B, bez bližšího určení, který jeho útvar je užíval, z nichž šest se již nacházelo ve špatném technickém stavu. O půl roku později, 16. prosince 1944, již těchto aut bylo u sboru 61, z přehledu však není zřejmé, kdy byl tento počet navýšen. Výkaz autoparku sboru z konce války uváděl celkem 62 kusů BA-64B s tím, že z toho počtu byly v průběhu války tři ztraceny. Rozdělení mezi jednotlivými útvary sboru je zde uvedeno následující: jeden u 1. brigády, dva u 2. brigády, šest u 1. samostatné tankové brigády, dva u sborové štábní roty, jeden u oddělení osvěty, jeden u letecké divize a 49 u sborové autoroty. Z obrněných vozů autoroty byl sestaven prapor obrněných automobilů, který na konci dubna 1945 zařadili do Zvláštního oddílu, určeného k zajištění Pražského hradu do příjezdu prezidenta Beneše.

Sledování obrněných automobilů BA-64 u československé armády po válce je složité již vzhledem k výše zmíněnému faktu, že byly přiděleny různým jednotkám a ne všechny se dostaly do evidence vznikajícího tankového vojska. Jejich špatný technický stav již ke konci války vedl k redukci celkového počtu, takže výchozích 59 kusů žádné přehledy neudávají. Navíc je nutno započítat 12 BA-64, které bez kulometů předala sovětská armáda v srpnu 1945 v Dolném Kubíně přímo vznikající tankové brigádě (Tb).14 (tehdy ještě nazývané Tb. 4), dislokované v Tučianském Svätém Martině. Technický stav těchto vozidel byl asi špatný a je otázkou zda Tb. 14 všechny převzala do svého stavu.

První dílčí výkaz BA-64 je možno dohledat v srpnu 1945, kdy tři vozy měla 1. ČSTB v Ostravě, tři (č. ČS-90-014, ČS-90-034, ČS-90-009) 1. tankový prapor 1. oblasti v Praze – poslední z nich v opravě v AZ-1 v Přelouči, čtyři vozy pak autorota č. 12 v Litoměřicích (ČS-90-016, ČS-90-024, ČS-90-025 pojízdné a ČS-90-032 po havárii). Kromě toho 17. srpna 1945 předala 1. ČSTB jeden BA-64 spolu s jedním tankem T-34/85 do VA v Hranicích. Velitelství tankového vojska pak ke 4. dubnu 1946 evidovalo pouze 30 BA-64, z toho tři u TS (v tom jeden u VA), 21 u Tb. 14 (v tom část ex-sovětských) a šest u Tb. 21. V létě 1946 byly dvě čety obrněných automobilů od Tb. 14 vyslány na východní Slovensko, aby tam pomáhaly armádním jednotkám při bojích se skupinami ukrajinských nacionalistů, pronikajícími z Polska, což se odrazilo na zvýšené poruchovosti těchto vozů.

Koncem roku 1946 VTV hodnotilo stav své bojové techniky a usoudilo, že obrněné automobily BA-64 jako slabě vyzbrojené a pancéřované, ale hlavně konstrukčně křehké, se nevyplatí udržovat výhledově ve výzbroji. Náhradní díly pro ně se neměly v SSSR objednávat

a jejich provoz zůstával na péči jednotek, které je vlastnily s tím, že v případě potřeby větší opravy se měly vyřadit. V té době bylo již 45% evidovaných vozů nepojízdných a v následujícím roce se jejich nepojízdnost zvýšila na plných 80%.

K počátku roku 1947 evidovalo VTV celkem 42 BA-64 a to dva u Tb. 11, osm u Tb. 21, pět u Tb. 13, jeden u Tb. 2, dva u velitelství TS, jeden u VA, 18 u Tb. 14, jeden v opravě u AZ-2 Trenčín a čtyři dosud v poli u Velitelství Teplice na východním Slovensku. Když 28. února 1947 hlásila Tb. 14 na VTV stav svých 21 obrněných aut BA-64, pouze pět z nich – č. 76010, 76022, 76024, 76025 a 76029 byly pojízdné, jediný 76009 opravitelný, tři – 76026, 76027 a 76028 vyžadovaly velkou opravu. Ostatní byly v natolik dezolátním stavu, že útvar navrhoval jejich zrušení – 76023 a 76885 (vyhořelé), 76017, 76018, 76019, 76020, 76021, 76031, 71886, 71887, 71888 a 71889. Dne 12. srpna 1947 dostala Tb. 13 rozkaz svá BA-64 s čs. evid. č. 72051, 72052, 72053, 72054 a 75977 pro neopravitelnost zrušit a odeslat do skladu AZ-1 v Milovicích. V 29. září 1947 při rušení Tb. 2 se její jediný BA-64 č. 73141 přesunul k Tb. 3, která se zároveň přečíslovala na Tb. 11.

Na jaře 1948, kdy opět VTV kontrolovalo evidenci obrněných vozidel, zůstávaly stavy BA-64 u útvarů obdobné jako o rok před tím a celkový stav v armádě činil 46 vozů. U Tb. 24, bývalé Tb. 14, bylo evidováno stále 21 kusů v naprosto stejném, převážně bídném technickém stavu, Tb. 21 měla svých osm aut (48073, 67356, 90-014, 90-023, 90-029, 90-033, 90-034 a 90-034), z nich pouze tři pojízdné. Je zajímavé, že pouze dva BA-64 zde dostaly československá vojenská evidenční čísla, zbylé si ponechaly původní válečná čísla 1. čs. armádního sboru v SSSR. Po jednom BA-64 bylo ve stavu VA – č. 74718, Tb. 11 – č. 73141, Tb. 12 – č. 49143 (nepojízdný), dva vozy mělo velitelství TS – č. 67463 a 73146 (nepojízdný), další dva pak Tb. 23 (64891, 64892) a 10 zbylých zřejmě bylo již od útvarů vyřazeno.

V průběhu roku 1948 vedlo MNO rozhovory s Ministerstvem vnitra o převzetí použitelných BA-64 pro potřeby Sboru národní bezpečnosti (SNB), které nakonec vedly v prosinci k předání celkem 39 vozů soustředěných v Milovicích a Přelouči plus jednoho přímo od velitelství TS v Olomouci. 26 BA-64 převzalo velitelství SNB v Praze, šest v Českách Budějovicích a osm ve Znojmě. Tím skončila služba těchto nepříliš oblíbených obrněnců v armádě a pokračovala ještě pár let u policejních pohotovostních jednotek. Když v roce 1950 provádělo deset BA-64 od pražského SNB výcvik u vojáků v Milovicích, jejich bídný technický stav byl zjevný, ostatní na tom byly nejspíše ještě hůře.

Pro úplnost je třeba se zmínit ještě o obrněných transportérech Universal Carrier, které sice byly amerického původu, ale pocházely z dodávek do SSSR z Anglie v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. V červnu 1944 i v prosinci téhož roku jich 1. československý armádní sbor v SSSR evidoval 15 a celkově jich dostal od sovětských orgánů 18, z nichž tři do konce války ztratil. Z nich pět sloužilo u 1. brigády, osm u 3. brigády, tři (č. T50802, T50956, T51734) u 1. ČSTB, jeden u sborové štábní roty a jeden u sborové opravárenské základny. Po válce byly rozděleny spolu s Universal Carriery od ČSOB mezi jednotlivé tankové brigády, přičemž transportéry od 1. čs. armádního sboru v SSSR zřejmě převážně k brigádám TS. Na základě studia dokumentů lze odvodit 14 československých evidenčních vojenských čísel těchto vozů:

49913 – 45-50 u Tb.2 a Tb.1/1271890 – 46-50 u Tb.14 a TP172055 – 47-50 u Tb.3/11
49914 – 45-50 u Tb.1 a Tb.1/1271891 – 46-50 u Tb.14 a TP172056 – 47-50 u Tb.3/11
67460 – 45-50 u Tb.3/1171892 – 46-50 u Tb.14 a TP175998 – u Tb.13,22 a TU
67461 – 45-50 u Tb.3/1171963 – 49-50 u Tb.2175999 – u Tb.13,22 a TU
67462 – 45-50 u Tb.3/1176000 – u Tb.13,22 a TU

Pozn.: č. 67460 – 67462 nesly zřejmě bývalé transportéry od 1. ČSTB

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek