Vladimír Francev: Sovětská obrněná vozidla zařazená do výzbroje československé armády 1945 – 1951

Při první mírové organizaci československého poválečného tankového vojska, která se připravovala v létě 1945 a vstoupila v platnost k 15. září 1945 bylo možno počítat s materiálem 1. ČSTB, ČSOB a menším počtem použitelných obrněných vozidel kořistního původu. Byla přijata brigádní organizační struktura sovětského typu se 65 středními tanky, přičemž tři prapory brigády měly mít po 21 tancích. Hlavní údernou sílu armády měl tvořit tankový sbor (TS) se třemi tankovými brigádami (Tb), manévrovou část armády pak představovaly čtyři rychlé a dvě motorizované divize, přičemž brzy se i ty reorganizovaly na rychlé, každá z těchto divizí pak měla přidělenu tankovou brigádou.

Pro naplnění tabulkových počtů postavených devíti Tb však se nedostávalo tanků, zvláště u brigád TS, vybavených sovětskou technikou 1. ČSTB, což bylo 70 tanků T-34/85, pět IS-2, čtyři T-34/76 a jeden T-70M. To dovolilo v září 1945 vytvořit sborové brigády Tb. 1 až Tb. 3 pouze o jednom plném tankovém praporu, zbylé dva zůstávaly rámcové. Fakticky tak dosavadní tankové prapory 1. ČSTB vytvářely Tb takto: I. – Tb. 2, II. – Tb. 1, III. – Tb. 3 a IV. – Pr. TT, zbylé dva T-34/85 a jeden T-70M zůstaly u velitelství TS. Přehled přidělení tanků 1. ČSTB datovaný 20. července 1945 udával jejich rozmístění k jednotlivým útvarům svazku:

Velitelská rotaT-34/85 č.4120718 a 4120721, T-70M č. 309591
I. praporT-34/76 č.37213 a 306136
T-34/85 č.4120703, 211661, 211705, 211709, 211710, 211713, 211717, 211720, 211723, 211725, 211726, 883400, 162775, 211670, 2117718, 211732, 211743, 211749, 211753, 211755, 211757
II. praporT-34/85 č.883345, 883397, 883413, 883356, 883425, 883414, 883415, 881091, 883391, 4120662, 4120626, 217907, 217905, 217906, 217902, 217900, 17904, 217893, 217901, 217899, 217913, 44661
III. praporT-34/85 č.883386, 883394, 883396, 883320, 883359, 883381, 883375, 883384, 883229, 883390, 4120744, 883383, 883383, 883395, 883382, 883233, 883416, 883405, 883384, 883389, 883403, 149179
IV. praporT-34/76 č.43114 a 38166
T-34/85 č.4120657, 4120731, 211737, 211754

Vzhledem k tomu, že na rozdíl od tanků ČSOB nenesly tanky 1. ČSTB viditelná evidenční čísla, byla jim přidělena v létě 1945 nová československá pětimístná evidenční čísla začínající na 73, zřejmě při příležitosti plánované reorganizace 1. ČSTB na TS. Tato čísla si podržely původní tanky 1. ČSTB až do 50. let 20. století, pouze šest vozů bylo přečíslováno koncem roku 1949 na dvojčíslí počínající 85 – 73318 na 85401, 73326 na 85427, 73337 na 85422, 73339 na 85428, 73359 na 85405 a 73367 na 85431. Čísla v rozmezí 73201 až 73204 byla přidělena tankům T-34/76 v pořadí podle výše uvedeného seznamu, stejně tak u tanků T-34/85, které dostaly čísla 73301 až 73368. Dva T-34/85 a jeden T-70M u velitelské roty nové číslování v té době nedostaly a i v roce 1946 jsou evidovány pouze pod svými věžovými čísly. Těžké tanky IS-2 dostaly zřejmě ve stejné době čísla 73700 až 73704. Ještě před zahájením reorganizace 1. ČSTB došlo 17. srpna 1945 k předání tanku T-34/85 č. 73331 (výr. č. 4120662) do stavu VA v Hranicích, kde dostal čs. evid. č. 74712 a jeho číslo 73331 bylo předáno tanku výr. č. 883397, který se nacházel na pozici čs. evid. č. 73323. Toto evid. č. 73323 pak zůstalo neobsazeno až do roku 1949, kdy jej přidělili vyprošťovacímu tanku T-34/76 výr. č. 311155, který se objevuje v evidenci až v roce 1947 u parkové roty TS. Tento tank, ztracený u Dukly 26. listopadu 1944, se opravoval až po stažení z bojiště v poválečném období.

V číselné řadě 73301 až 73368 došlo zřejmě již v roce 1945 také k výměně tanků T-34/85 na pozici 73354 a 73364, takže nově 73354 dostal kořistní vůz č. 149179 a 73364 vůz výr. č. 4120744. Kořistní vůz byl vzhledem ke špatnému technickému stavu předán od Tb. 3 již 3. září 1946 k opravě do AZ-1 v Přelouči bez motoru a převodovky. K jeho opravě však nedošlo a v červnu 1948 byl postaven na pomník osvobození v Hradci Králové, ovšem o jeho předání od armády požádalo město VTV až 10. října 1948 a teprve potom bylo rozhodnuto tank č. 73354, dosud stále vedený v kmenovém stavu Tb. 3 oficiálně zrušit a bezplatně předat MNV Hradce Králové. AZ-1 byla VTV mírně pokárána, že uvolnila materiál ne podle předpisu, byť ve veřejném zájmu a kořistní tank č. 73354 zmizel z evidence Tb. 3 teprve roku 1949 jako vůbec první tank T-34/85, vyřazený po válce z výzbroje československé armády.

Při reorganizaci 1. ČSTB na TS, která se uskutečnila oficiálně ke dni 15. září 1945, byly plně postaveny I. prapory nových sborových tankových brigád, které dostaly každý po 21 tancích T-34/85. U Tb. 1 to byly vozy č. 73322 a 73324 až 73343, u Tb. 2 vozy č. 73301 až 73321 a u Tb. 3 vozy č. 73344 až 73364. U Pr. TT, podřízenému přímo velitelství TS, se umístily tanky T-34/85 č. 73365 až 73368, jeden č. 74712 vešel do stavu VA, zbylé dva zatím bez čs. evid. č., pouze s věžovými čísly 040 a 050 si ponechala velitelská rota TS. Dva tanky T-34/76 od původního I. praporu převzala pod č. 73201 a 73202 Tb. 2, dva zbylé od IV. praporu přešly do stavu Pr. TT – č. 73203 a velitelské roty TS – 73204, zde také zůstal jediný T-70M. Toto rozmístění i počty se nezměnily do března 1946, kdy přišla dodávka 58 nových T-34/85.

Tanky 1. ČSTB a jejich další služba od května-června 1945 do prosince 1950

T-34/76

Věž. č.Čs. evid. č.Výrobní č.PřiděleníZařazeníZměny
652732013721314.-17.9.44I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3/11,zrušen 50
7320230613614.-17.9.44I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3,zrušen (+) 48
421732034311423.2.44IV.pr.15.9.45-Pr.TT,1.4.46-Tb.2,30.8.47-Tb.3,+48
732043816614.-17.9.44IV.pr.15.9.45-TS, 48-TU,zrušen 48 (?)
7332331115514.-20.9.44+26.11.44opraven 47- VT,TS park.r.,
6740831040614.-17.9.4415.9.45-TS park. r.- VT,

T-34/85

Věž. č.Čs. evid. č.Výrobní č.PřiděleníZařazeníZměny
7330141207032.44I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3/11,11.50-TD4
7330221166116.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3/11,11.50-TD4
7330321170516.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3/11,11.50-TD4
7330421170916.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3/11,11.50-TD4
7330521171016.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7330621171316.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7330721171716.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3/11,11.50-TD4
7330821172016.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7330921172316.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7331021172516.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7331121172616.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7331288340016.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7331316277516.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7331421167016.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7331521171816.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7331621173216.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3/11,11.50-TD4
7331721174316.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
73318(85401)21174916.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.3/11,11.50-TD4
7331921175316.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7332021175516.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7332121175716.6.45I.pr.15.9.45-Tb.2,30.8.47-Tb.1/12,11.50-TD3
7332288334516.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7332388339716.6.45II.pr.8.45 přečíslován na 73331
7332488341316.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7332588335616.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
73326(85427)88342516.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7332788341416.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7332888341516.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7332988109116.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7333088339116.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7333141206622.44II.pr.8.45 předán VA a přečíslován na 74712
(ex-73323)7333188339716.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
6037471241206622.44II.pr.17.8.45-VA,49- Tb.3/11,11.50-TD4
8437333241206262.44II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7333321790716.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7333421790516.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7333521790616.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7333621790216.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
73337(85422)21790016.6.45II.pr.15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7333821790416.6.45II.pr15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
73339(85428)21789316.6.45II.pr15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7334021790116.6.45II.pr15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7334121789916.6.45II.pr15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7334221791316.6.45II.pr15.9.45Tb.1/12,11.50-TD3
7334344661nález 5.45II.pr.15.9.45-50Tb.1/12,rozebrán 7.-9.50Z25
7334488338616.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7334588339416.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7334688339616.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7334788332016.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7334888335916.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7334988338116.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7335088337516.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7335188338416.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7335288322916.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7335388339016.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7335414917912.5.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,zrušen 49,6.48 pomník HK
7335588338316.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11(odvelen VA),11.50-TD4
8767335688339516.6.45III.pr./8.r.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7667335788338216.6.45III.pr./8.r.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
3267335888323316.6.45III.pr./8.r.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
10673359(85405)88341616.6.45III.pr./8.r.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
7336088340516.6.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
9867336188378416.6.45III.pr./8.r.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
4367336288338916.6.45III.pr./8.r.15.9.45-Tb.3/11(odvelen VA),11.50-TD4
6567336388340316.6.45III.pr./8.r.15.9.45-Tb.3/11(odvelen VA),11.50-TD4
7336441207442.45III.pr.15.9.45-Tb.3/11,11.50-TD4
4247336541206572.44IV.pr.15.9.45-Pr.TT,4.46-Tb.2,8.47-Tb.3/11,50-TD4
5857336641207312.44IV.pr.15.9.45-Pr.TT,4.46-Tb.2,8.47-Tb.3/11.50-TD4
73367(85431)21173716.6.45IV.pr.15.9.45-Pr.TT,47-TS,47-50Tb.1/12,11.50-TD3
7336821175416.6.45IV.pr.15.9.45-Pr.TT,47-TS,47-50Tb.1/12,11.50-TD3

Tanky velitelské roty

Věž. č.Čs. evid. č.Výrobní č.PřevzetíZměny
T-34/85
040674..41207182.4415.9.45-v.r.TS,1.4.46-Tb.2,8.47-50Tb.3/11,11.50-TD4
050674..41207212.4415.9.45-v.r.TS,1.4.46-Tb.2,8.47-50Tb.3/11,11.50-TD4
T-70M
6745230959120.9.4415.9.45-v.r.TS,zrušen 48

Tanky ze stavu velitelské roty 1. ČSTB při její transformaci na TS nedostaly čs. evid. č. a přešly do stavu velitelské roty TS pod svými věžovými čísly. Dostaly pětimístná čs. evid. č. počínající dvojčíslím 67 až v roce 1947, přičemž tank T-70M č. 67452 a vyprošťovací tank T-34/76 výr. č. 310406, který sloužil u parkové roty TS č. 67408, dva tanky T-34/85 s věž. č. 040 a 050 možná č. 67409 a 67410.

Při reorganizaci v září 1945 se počítalo s tím, že Sovětský svaz dodá v brzké době slíbených 130 tanků T-34/85 pro doplnění tankových brigád TS na plný stav, ale tyto předpoklady se nesplnily. Teprve na počátku března 1946 hlásil z Moskvy čs.vojenský přidělenec gen. Píka, že dostal od sovětských orgánů hlášení, že je do ČSR odesíláno 65 T-34/85, přičemž transport prvních dvaceti odjel již 25. února, další s patnácti o dva dny později a zbylých třicet bude odesláno v nejbližší době. Vlaky s tanky byly směřovány do stanice Mukačevo na bývalé Podkarpatské Rusi, kde je měly převzít zástupci československé vojenské správy. Skutečnost byla poněkud jiná, neboť v březnu dorazilo pouze 58 vozů, které si po 20 rozdělily Tb. 1 a Tb. 2, na Tb. 3 zbylo pouze 18.

Tb. 1 převzala své tanky ve Vysokém Mýtě 31. března, Tb. 2 ve Svitavách 27. března a Tb. 3 v Pardubicích 23. a 26. března 1946. Jednalo se o téměř nové vozy s nájezdem mezi 120 a 250 kilometry. Pro Tb. 3 bylo počítáno ještě se sedmi tanky, ale ty nakonec došly až někdy v dubnu či květnu 1946. Následující výrobní čísla patři tankům z březnové dodávky, u zbylých sedmi se je zatím nepodařilo dohledat.

602DO152/Tb.2602DO152/Tb.2602DO177/Tb.2602DO197/Tb.3602DO215/Tb.3
753716/ Tb.1602DO153/Tb.2602DO179/Tb.2602DO199/Tb.2602DO216/Tb.3
753721/ Tb.2602DO154/Tb.1602DO180/Tb.2602DO201/Tb.3602DO218/Tb.1
601DO102/ Tb.1602DO155/Tb.2602DO181/Tb.1602DO202/Tb.3602DO226/Tb.1
601DO081/Tb.2602DO156/Tb.2602DO182/Tb.3602DO203/Tb.3602DO227/Tb.1
601DO127/Tb.2602DO157/Tb.1602DO183/Tb.1602DO204/Tb.2602DO229/Tb.1
601DO128/Tb.2602DO159/Tb.1602DO184/Tb.3602DO205/Tb.3
601DO132/Tb.2602DO160/Tb.1602DO186/Tb.1602DO206/Tb.3
601DO141/Tb.2602DO166/Tb.2602DO188/Tb.3602DO207/Tb.3
601DO142/Tb.2602DO172/Tb.1602DO192/Tb.3602DO208/Tb.1
601DO144/Tb.2602DO173/Tb.3602DO193/Tb.3602DO210/Tb.3
601DO149/Tb.1602DO174/Tb.3602DO194/Tb.3602DO213/Tb.1
601DO150/Tb.2602DO175/Tb.2602DO196/Tb.1602DO214/Tb.1

Rozkazem z 1. dubna 1946 byl tank T-34/76 č. 73203 a dva tanky T-34/85 č. 73365 a 73366 přemístěny od Pr. TT, stejně jako tanky T-34/85 věž. č. 040 a 050 od velitelství TS k Tb. 2. Jeho administrativní provedení se zdrželo, takže ve výkazu z 1. června 1946 sice již velitelství TS hlásilo pouze po jednom tanku T-34/76 a T-70M, stejně jako Pr. TT pouze dva T-34/85 (plus pět IS-2), ale Tb. 2 stále ještě jen dva T-34/76 a 21 T-34/85 z roku 1945 plus 20 T-34/85 z nové březnové dodávky 1946. Ve stejné době nahlásila Tb. 1 celkem 40 T-34/85 i když jich měla fakticky 41 (21 z roku 1945 a 20 z roku 1946) a Tb. 3 46 T-34/85, z toho 21 z roku 1945 a 25 z dodávek v březnu až květnu 1946.

V září 1946 bylo deset T-34/85 z této nové dodávky přesunuto od Tb. 1 a Tb. 3 do kmenového stavu  TU pod jejich výrobními čísly – 602DO154, 602DO157, 602DO183, 602DO196, 602DO213, 602DO214 od Tb. 1 a 602DO174, 602DO182, 602DO184, 602DO210 od Tb. 3. V roce 1947 byla těmto tankům přidělena čs. evid. č. 67376 až 67385, nelze však uvést v jakém pořadí. Stejně tak u ostatních tanků z této dodávky není autor schopen určit, která konkrétní čs. evid. č. dostaly. Jisté pouze je, že rozmezí 67393 až 67406 bylo přiděleno vozům převzatým Tb. 1, 67409 až 67431 Tb. 2 a 67431 až 67451 Tb. 3. Do číselné řady 67376 – 67385 a 67393 – 67452 byly zařazeny také dva tanky T-34/85 a lehký tank T-70M od bývalé velitelské roty 1. ČSTB, vyprošťovací tank T-34/76 výr. č. 310406 a sedm nových T-34/85 dodaných Tb. 3 v dubnu/květnu 1946.

1. lednu 1947 po dodávkách 65 tanků T-34/85 z SSSR v roce 1946 se stav těchto vozidel v československé armádě zvýšil na 135. Bojové tanky T-34/76 evidovala po válce 1. ČSTB a následně TS čtyři (73201 až 73204), v lednu 1947 v soupisu kalkulace střeliva pro tanky, kde počty ostatních typů sedí, je uváděno pět T-34/76. Jediný důkaz o pátém tanku podává soupis stavu Tb. 1 ze 27. března 1948, kde se objevuje tank T-34/76 s čs. evid. č. 67407 jehož původ je nejasný, ale nelze jej zaměnit s vyprošťovacím tankem, neboť ten dostal č. 67408. Každopádně tanky č. 73202 a 73203 ze stavu Tb. 2 byly v roce 1948 vyřazeny a převedeny do kategorie školních pomůcek bez evidenčního čísla. Tank č. 73201 měla ve stavu Tb. 2 ještě v květnu 1949 a tank č. 73204, předaný od velitelství TS do stavu TU v září 1946, se zde nalézal ještě v dubnu 1948. V roce 1950 již žádné tanky T-34/76 VTV neevidovalo.

Tanky T-34 (+T-70M), které dostaly evidenci číselné řady 67… a sloužily 1946 – 1950

Čs. evid. č.PřiděleníČs. evid. č.PřiděleníČs. evid. č.Přidělení
673763.46-Tb.1,46-50 TU67407(T34/76)48-Tb.1/126743146-50Tb.3/11
673773.46-Tb.1,46-50 TU67408(T34/76)9.45-50Tb.1/126743246-Tb.3,49-50Tb.12
673783.46-Tb.1,46-50 TU674093.46-Tb.2,47-50Tb.1/126743346-50Tb.3/11
673793.46-Tb.1,46-50 TU674103.46-Tb.2,47-50Tb.1/126743446-50Tb.3/11
673803.46-Tb.1,46-50 TU674113.46-Tb.2,47-50Tb.1/126743546-50Tb.3/11
673813.46-Tb.1,46-50 TU674123.46-Tb.2,47-50Tb.1/126743646-50Tb.3/11
673823.46-Tb.3,46-50 TU674133.46-Tb.2,47-50Tb.1/126743746-Tb.3,49-50 TU
673833.46-Tb.3,46-50 TU674143.46-Tb.2,47-50Tb.1/126743846-50Tb.3/11
673843.46-Tb.3,46-50 TU674153.46-Tb.2,47-50Tb.1/126743946-50Tb.3/11
673853.46-Tb.3,46-50 TU674163.46-Tb.2,47-50Tb.1/126744046-Tb.3,49-50Tb.12
673933.46-50Tb.1/12674173.46-Tb.2,47-50Tb.1/126744146-50Tb.3/11
673943.46-50Tb.1/12674183.46-Tb.2,47-50Tb.1/126744246-50Tb.3/11
673953.46-50Tb.1/1267419? 46-50Tb.3/116744346-50Tb.3/11
673963.46-50Tb.1/12674203.46-Tb.2,47-50Tb.3/116744446-50Tb.3/11
673973.46-50Tb.1/12674213.46-Tb.2,47-50Tb.3/116744546-50Tb.3/11
673983.46-50Tb.1/12674223.46-Tb.2,47-Tb.3,49-50Tb.126744646-50Tb.3/11
673993.46-50Tb.1/12674233.46-Tb.2,47-50Tb.3/116744746-50Tb.3/11
674003.46-50Tb.1/12674243.46-Tb.2,47-Tb.3/11,49-50 TU
674013.46-50Tb.1/12674253.46-Tb.2,47-50Tb.3/116744846-50Tb.3/11
674023.46-50Tb.1/12674263.46-Tb.2,47-50Tb.3/116744946-50Tb.3/11
674033.46-50Tb.1/12674273.46-Tb.2,47-50Tb.3/116745046-Tb.3,49-50Tb.12
674043.46-50Tb.1/12674283.46-Tb.2,47-50Tb.3/116745146-Tb.3,49-50Tb.12
674053.46-50Tb.1/12674293.46-Tb.2,47-50Tb.3/1167452(T-70M)45-48 TS
674063.46-50Tb.1/1267430? 46-Tb.2,47-50Tb.3/11

Pozn.: Koncem roku 1949 došlo k přečíslování cca 12 tanků tohoto bloku na řadu začínající dvojčíslím 85. Potvrzeny jsou vozy č. 67421 – 85406, 67444 – 85407, 67426 – 85408, 67445 – 85409 u Tb. 11. Ve stejné době předala Tb. 11 čtyři a Tb. 12 šest T-34/85 TU, ale ponechaly si je v kmenovém stavu. Tyto vozy dostaly čísla 85410 až 85413 a 85423 až 85426,85429, 85430. Mezi nimi byly velmi pravděpodobně vozy s bývalými č. 67406, 67410 až 67412, 67436 a 67441. V listopadu 1950 přešly tanky T-34/85 s číselnou řadou 67…od Tb. 11 a Tb. 12 do stavu nově postavené 4. a 3. tankové divize, podobně jako tanky číselné řady 73…

Na jaře roku 1946, když se stav tanků T-34/85 u TS téměř zdvojnásobil, bylo možno u jeho tankových brigád převést II. prapory z rámcových bez materiálu na plný bojový. Ovšem již v září 1946 přišel rozkaz do konce měsíce předat deset tanků TU. Celková situace u tankového vojska se tak výrazně nelepšila, neboť naplnění alespoň mírových tabulkových počtů vyžadovalo stovky nových tanků. Jako perspektivní řešení jednoznačně velení československé armády preferovalo vývoj a výrobu domácí moderní konstrukce středního tanku. Vzhledem k tomu, že jeho vývoj, který ještě nezačal se dosti optimisticky odhadoval na tři roky a náběh sériové výroby někdy na počátku 50. let 20. století, bylo jasné, že do té doby se musí vystačit se stávajícím materiálem, ale jeho počty je nutno navýšit.

Britské tanky Cromwell, kterých přivezla ČSOB 221, byly v té době sice hodnoceny jako technicky dokonalejší než sovětské T-34/85, ale s jejich dalším nákupem se nikdy nepočítalo a nějakou dobu se vedly pouze rozhovory o jejich výměně za modernější Comety s výkonným kanonem ráže 76 mm (17 liber), které však nevedly k žádoucímu výsledku. Jako přechodný typ do zavedení domácí konstrukce TVP (tank všeobecného použití) do výzbroje byl jednoznačně považován sovětský T-34/85, zvláště když jeho dodávky z SSSR ze slíbených 130 kusů se již z poloviny realizovaly.

Rozbor vypracovaný na MNO 4. dubna 1946 počítal s potřebou dodávky 228 T-34/85 v prvním pořadí pro zabezpečení již postavených jednotek a dalších 349 pro jejich posílení v rámci předvídaných organizačních změn ve druhém pořadí. Pro brigády TS se jednalo o doplněk 65 vozů na plný stav, 130 pro přezbrojení Tb. 21 a Tb. 22 určené pro rychlé divize z nevyhovujícího trofejního materiálů, dva pro velitelství Pr. TT, 21 pro TU a 10 pro VA. Dalších 25 T-34/85 mělo tvořit rezervu pro doplňování. V případě, že by se přešlo u tankových praporů brigád na třírotový systém, znamenalo by to pro pět svazků (Tb. 1 až 3, Tb. 21 a Tb. 22) navýšení o dalších 150 tanků, u TU o 10 vozů a pro plánované průzkumné oddíly tankových brigád (21 tanků) celkem 189 T-34/85. Pro úplnost je možno dodat, že pro Pr. TT o pěti rotách se mělo objednat také 25 tanků IS-2, dalších pět pro těžkou rotu TU a tři jako rezerva.

Tyto plány ovšem zůstaly pouze na papíře, neboť se ukázalo, že s dalšími dodávkami tanků z SSSR nelze v nejbližší době počítat a tak stav 128 T-34/85 z dubna se do půlky roku 1946 navýšil pouze o sedm vozů. K 1. říjnu 1946 se situace u tankových brigád rychlých divizí řešila tak, že od dosavadních čtyř (Tb. 11 až Tb. 14) stavěných ČSOB, byly zbývající Tb. 21 a Tb. 22 posíleny tanky Cromwell po 33 kusech, takže průměrný brigádní stav se snížil o 25%. V červenci 1947, když již bylo zřejmé, že žádné nové tanky T-34/85 nebudou, TS se reorganizoval tak, aby jeho brigády měly plný stav a proto došlo ke zrušení Tb. 2 a její materiál se více méně rovným dílem rozdělil mezi zbývající dvě. K 1. říjnu 1947 došlo také k „zahuštění“ brigád rychlých divizí při snížení jejich počtu ze šesti na čtyři a téměř všechny tankové brigády se přečíslovaly – Tb. 1 na Tb. 12, Tb. 3 na Tb. 11, Tb. 11 na Tb. 23 a Tb. 14 na Tb. 24, Tb. 21 a Tb. 22 si svá čísla ponechaly.

Na počátku roku 1947 evidovalo VTV celkem 134 tanků T-34/85, z toho 34 u Tb. 1, 45 u Tb. 2, 42 u Tb. 3, 10 u TU, jeden u VA a dva u Pr. TT. Celkový seznam k tomuto datu není k dispozici, ale podle přidělených evid. č. by jich mělo být 135, takže jeden nebyl zřejmě ve stavu uvedených jednotek. V lednu 1947 také předala Tb. 3 jako zápůjčku 10 svých T-34/85 TU, aby bylo možno vycvičit více tankistů pro očekávaný nárůst počtu tohoto typu a koncem roku se zapůjčené tanky vrátily k mateřské brigádě.

Do konce srpna 1947 se materiál Tb. 2, která byla zrušena, přemístil ke zbývajícím dvěma v TS, takže tyto konečně dosáhly zhruba plného tabulkového stavu ve třech praporech. Tb. 1 obdržela 24 tanků T-34/85 č. 67409 až 67418, 73305, 73306, 73308 až 73315, 73317, 73319 až 73321, Tb. 3 zbylých 21 T-34/85 č. 67419 až 67430, 73301 až 73304, 73307, 73316, 73318, 73365, 73366 a tři T-34/76 č. 73201 až 73203. Při podzimní reorganizaci k 1. říjnu 1947 se již počty dvou zbylých brigád TS neměnily, došlo pouze k jejich přečíslování na Tb. 11 (ex-3) a Tb. 12 (ex-1). Ani v roce 1948 nedošlo ke změnám v rámci těchto brigád, teprve v květnu 1949 předala Tb. 11 pro vyrovnání počtů Tb. 12 svých pět T-34/85 č. 67422, 67432, 67440, 67450 a 67451. V téže době naopak Tb. 11 posílila o dva tanky č. 73367 a 73368 (do roku 1947 u Pr. TT) od tankového družstva velitelské roty TS, které bylo zrušeno.

Tanky T-34/85 byly v rámci tankového vojska podle rozboru výcvikového roku od října 1946 do konce září 1947 hodnoceny jako nejspolehlivější, nicméně dvě třetiny z nich se blížily k hranici provozní opotřebovanosti vyžadující generální opravu (GO). Nepojízdné stroje, kterých bylo v lednu 1947 celkem 34 přibývaly, neboť se zoufale nedostávalo náhradních dílů. Jejich jediným zdrojem zůstávaly pozůstatky po válečných bojích, ale mezi stovkami německých tanků vyprošťovací čety k srpnu 1947 registrovaly na území Čech a Moravy pouze 15 zničených vraků T-34/85 a 13 těchto tanků vhodných k vytěžení na náhradní díly. Čety je stahovaly do Milovic na šrotiště AZ-1 v blízké Přelouči, kde se rozebíraly.

Rok 1947 nepřinesl žádné očekávané dodávky ze Sovětského svazu, odkud přišla dne 18. července pouze dvojice poválečných těžkých tanků IS-3, jako vzorové vozy pro plánovaný těžký tankový pluk. Do svého stavu je přijalo TU pod evid. č. 67465 (výr. č. K100549) a 67466 (č. korby 604A-66), kde mnoho nenajezdily, neboť se šetřily pro efektní prezentaci v rámci pravidelných vojenských přehlídek 9. května v Praze na Letenské pláni, kde řadu let vedly jejich tankovou část. V československé výzbroji zůstaly osamoceny, neboť neustálé žádosti o dodávky dalších tak, aby bylo možno postavit pluk s 51 vozy v míru, případně 58 na válečných tabulkách, zůstávaly nevyslyšeny. Nezbylo proto než nouzově nahradit tanky IS-3 německými Pz. Kpfw. V Panther, klasifikovanými v čs. armádě v kategorii těžkých jako T-42/75, kterých bylo v letech 1951 až 1953 celkem 33 uvedeno do bojeschopného stavu. Nakonec je armáda nikdy do své tankové výzbroje nezavedla a opravené stroje po sejmutí věží s kanony až do konce 50. let 20. století sloužily jako tanky-tahače.

Těžké tanky IS-3 byly koncem roku 1950 spolu s tanky IS-2 soustředěny u 1. těžkého tankosamohybného pluku ve Strašicích, kde vedle 34 těžkých samochodek SD-152 (dříve TSD152/37S) tvořily jeho hlavní údernou sílu. Tento útvar byl zrušen v roce 1956 a jeho materiál se uskladnil na tankových základnách. Vůz č. 67466 se následně dostal jako školní pomůcka do Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně, odkud ho do svých sbírek získal v roce 1968 Vojenský historický ústav v Praze. Dnes je v jeho rámci vystavován ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech a je díky restaurování v podniku VOP CZ s.p. v Šenově u Nového Jičína v plně pojízdném stavu.

Kromě zmíněných dvou tanků IS-3 dorazilo z SSSR také 12 zakoupených motorů V-2 pro tanky T-34, objednaných již v roce 1946. Další objednané náhradí díly nedošly, bez odezvy zůstala i další jejich objednávka z února 1948. Počet T-34/85 k 1. srpnu 1948 zůstával stále na 135 kusech a neměl se ještě rok měnit, ale zatím co k tomuto datu bylo z nich pojízdných 97, v březnu 1949 již z tehdy 134 T-34/85 (č. 73354, dva a půl roku nepojízdný, byl již vyřazen) bylo pojízdných 88 a nepojízdných 42, přičemž 38 z nich vyžadovalo okamžitou GO motoru. Přitom bylo k dispozici kromě zmíněných 12 motorů V-2 pouze osm dalších, získaných sběrem z bojišť a prošlých opravou ve Škodových závodech v Plzni. Ve skladu AZ-1 v Kerharticích se nalézalo také 14 převodových skříní, asi 3000 článků pásu a 400 pojezdových kol, záložní soupravy náhradních dílů vozové byly pouze tři a dělových šest. Vzhledem k opotřebování tanků se jich 85 odhadovalo v průměru na 60% životnosti, 40 na 30% a pět vozů nemělo hodnotu vyšší než 5%.

Kontrola pojízdnosti u brigád TS koncem září 1949 ukázala, že tato u tanků T-34/85 se radikálně zhoršila – u Tb. 11 z kmenového stavu 58 vozů bylo nepojízdných 26, některé již déle než jeden-dva roky a u Tb. 12 z 64 vozů nebylo schopno provozu plných 54! Ve stejném měsíci sice převzala československá armáda další dlouho očekávanou dodávku T-34/85, ale z těchto 114 zánovních vozů byly pouze čtyři určeny pro Tb. 12, ostatní měly tvořit výzbroj nově postaveného 1. tankového pluku přímé podpory (1.TP) a Tb. 21, která dosud používala britské tanky Cromwell. Větší význam mělo souběžné dodání 44 nových motorů V-2, čímž jejich zásoba stoupla na 64, takže mohly nahrazovat ve větším počtu motory staré, generálkované ve Škodových závodech a dotčené tanky nezůstávaly nepojízdné. Široké spektrum součástí T-34/85 však stále zůstávalo nedostatkové, neboť jejich dodávka z SSSR se neuskutečnila a zdroj z rozebíraných strojů nalezených v Čechách a na Moravě vysychal. Pátrací čety tankového vojska tak pročesávaly šrotiště hutí na Ostravsku a bývalá bojiště na Slovensku, kde se ještě nějaké zničené tanky T-34/85 nacházely.

Již v roce 1948 se konstatovalo, že stávající střední tanky – T-34/85 i Cromwelly je možno v plném počtu udržovat s využitím všech možností maximálně pět – šest let, přičemž jejich bojeschopnost bude stejně klesat. Se zahájením sériové výroby nového středního tanku TVP domácí konstrukce tehdy bylo lze počítat od roku 1954 a náhrada dosavadního vozového parku tak byla možná až v roce 1956, navýšení na válečné stavy v roce 1958. Vypočítaná potřeba tanků pro mírový stav – 411 kusů, které by nahradily dosud používané, se ve vyjádření VTV navrhovala řešit zatím nákupem typu T-34/85. Vzhledem k tomu, že od roku 1949 se v tankovém vojsku stavěly další nové útvary tanků a samohybných děl, určených k přímé podpoře pěchoty, zatím vybavované repasovaným kořistním materiálem po německé armádě, celkové potřebné stavy obrněných bojových vozidel stoupaly.

Vzhledem k nastupující unifikací výzbroje československé armády s armádou sovětskou, byly v roce 1949 objednány jednak tanky T-34/85, ale i lehká samohybná děla SU-76M pro plánované dva dělostřelecké pluky a těžká samohybná děla ISU-152 pro průlomový těžký samohybný dělostřelecký pluk. Vývoj domácího středního tanku TVP nepokračoval podle plánů a tak se využila sovětská nabídka bezplatného poskytnutí podkladů pro licenční produkci T-34/85 v ČSR, ale vlastní vývoj zatím zastaven nebyl. V první řadě se počítalo s možností výroby náhradních dílů pro tanky T-34/85, což byl nejpalčivější problém. Konečně 8. září 1949 se v pohraniční stanici Čop shromáždil vojenský oddíl sestavený TS, který zde měl přejímat sovětský materiál, další vojáci od TS se pak shromáždili v Košicích u VÚ 4686.

Celkem šlo o čtyři důstojníky, 20 řidičů, čtyři techniky a 95 strážných.

Ve dnech 9. až 16. září 1949 bylo převzato 114 tanků T-34/85 se 44 náhradními motory V-2 a bednami licenční dokumentace, 53 lehkých samochodek SU-76M (LSD76/42) s deseti dvojicemi motorů GAZ203 a 20 těžkých samochodek ISU-152 (TSD152/37S) se čtyřmi motory V-11. Byly to vesměs vozy stažené od různých jednotek, kde stály uložené s nájezdem 20 až 50 motohodin, hodnocené většinou jako ve velmi dobrém stavu. Tanky dostaly provizorní evidenční čísla 79751 až 79864 a byly rozděleny takto: č. 79751 – 79754 (4 ks) pro Tb. 12, č. 79755 – 79796 (42 ks) pro 1. TP a č. 79797 – 79864 (68 ks) pro Tb. 21.

Samochodky dostaly čísla 70901 až 70953 LSD76/42 a 70954 až 70973 (brzy přečíslovány na č. 85550 až 85569) TSD152/37S, přičemž je odeslali prozatím k Tb. 11 a Tb. 12 k uskladnění mimo jejich kmenový stav až do postavení jednotek pro ně určených, což se uskutečnilo až koncem roku 1950.

Nově dodané tanky T-34/85 se brzy dočkaly přerozdělení v rámci stávajících jednotek, které se ve větší míře opakovalo na konci roku 1950, kdy celé tankové a mechanizované vojsko přešlo na divizní organizací. Ještě v roce 1949 došlo u části tanků jak této nové číselné řady, tak řady 73… a 67…, k přečíslování na řadu 85…, jelikož však autor zatím nenalezl kompletní převodní tabulku je pořadí nových čísel uvedeno podle logické vzestupné řady.

Tanky T-34/85 dodané v září 1949 a sloužily v letech 1949 a 1950

79751Tb.12,11.50-TD379808Tb.21,11.50-TD?
79752Tb.12,11.50-TD379809Tb.21,11.50-TD?
79753Tb.12,11.50-TD379810Tb.21,11.50-TD?
79754Tb.12,11.50-TD379811/85437Tb.21,11.50-PD12
79755/854511.TP,11.50-1.TTSP79812/85438Tb.21,11.50-PD12
797561.TP,3.50-Tb.23,6.50-Z25,vzorový79813/85439Tb.21,11.50-PD2
797571.TP,11.50-1.TTSP79814/85440Tb.21,11.50-PD12
79758/854521.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79815/85441Tb.21,11.50-PD11
797591.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79816/85442Tb.21,11.50-PD2
79760/854531.TP,11.50-1.TTSP79817Tb.21,11.50-PD11
79761/854541.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79818/85443Tb.21,11.50-PD11
797621.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79819/85444Tb.21,11.50-TD?
79763/854551.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79820/85445Tb.21,11.50-TD?
79764/854561.TP,11.50-1.TTSP79821/85446Tb.21,11.50-PD11
79765/854571.TP,11.50-1.TTSP79822Tb.21,11.50-TD?
79766/854581.TP,11.50-1.TTSP79823Tb.21,11.50-PD2
79767/854591.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79824Tb.21,11.50-PD2
79768/854601.TP,11.50-1.TTSP79825Tb.21,11.50-PD2
79769/854611.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79826Tb.21,11.50-PD2
79770/854621.TP,11.50-1.TTSP79827Tb.21,11.50-PD11
797711.TP,11.50-1.TTSP79828Tb.21,11.50-PD2
79772/854631.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79829Tb.21,11.50-PD2
797731.TP,11.50-1.TTSP79830Tb.21,11.50-PD11
79774/854641.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79831Tb.21,11.50-PD11
79775/854651.TP,11.50-1.TTSP79832Tb.21,11.50-PD2
797761.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79833Tb.21,11.50-TD?
79777/854661.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79834Tb.21,11.50-TD?
787781.TP,11.50-1.TTSP79835Tb.21,11.50-TD?
787791.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79836Tb.21,11.50-TD?
797801.TP,11.50-1.TTSP79837Tb.21,11.50-PD11
797811.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79838Tb.21,11.50-TD?
797821.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79839Tb.21,11.50-PD11
79783/854671.TP,11.50-1.TTSP79840Tb.21,11.50-TD?
79784/854681.TP,11.50-1.TTSP79841Tb.21,11.50-TD?
797851.TP,11.50-1.TTSP79842Tb.21,11.50-PD11
79786/854691.TP,11.50-1.TTSP79843Tb.21,11.50-PD2
79787/854701.TP,11.50-1.TTSP79844Tb.21,11.50-PD1
797881.TP,11.50-1.TTSP79845Tb.21,11.50-PD1
79789/854711.TP,11.50-1.TTSP79846Tb.21,11.50-PD1
79790/854721.TP,11.50-1.TTSP79847Tb.21,11.50-TD?
787911.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79848Tb.21,11.50-TD?
797921.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79849Tb.21,11.50-TD?
797931.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79850Tb.21,11.50-TD?
797941.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79851Tb.21,11.50-PD1
797951.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79852Tb.21,11.50-PD12
79796/854731.TP,3.50-Tb.23,11.50-TD?79853Tb.21,11.50-PD12
79797Tb.21,11.50-PD1279854Tb.21,11.50-TD?
79798Tb.21,11.50-PD179855Tb.21,11.50-PD12
79799Tb.21,11.50-PD1279856Tb.21,11.50-PD12
79800Tb.21,11.50-PD179857Tb.21,11.50-PD1
79801Tb.21,11.50-PD1279858Tb.21,11.50-PD1
79802Tb.21,11.50-PD179859Tb.21,11.50-PD1
79803Tb.21,11.50-PD179860Tb.21,11.50-PD2
79804Tb.21,11.50-TD?79861Tb.21,11.50-TD?
79805Tb.21,11.50-TD?79862Tb.21,11.50-PD12
79806Tb.21,11.50-TD?79863Tb.21,11.50-TD?
79807/85436Tb.21,11.50-TD?79864Tb.21,11.50-TD?

Pozn.: 1. TTSP – 1. těžký tankosamohybný pluk, TD – tanková divize, PD – pěší divize
U vozů s označením TD? nelze zjistit, které konkrétní tankové divizi byl předán, 10 tanků od Tb. 21 dostala TD 3 a 14 TD 4, rozdělení dvaceti od Tb. 23 není známo.

Přejímající vojenské orgány nedostaly žádné dispozice ohledně licenční dokumentace na T-34/85 a tak byly bedny s ní uloženy v kasárnách v Košicích, kde proležely až do ledna 1950 než si na ně někdo vzpomněl a byly přesunuty do Vojenského technického ústavu v Praze, kde opět delší dobu ležely zapečetěny. Na jaře 1950 se zjistilo, že součástí dokumentace byl i vzorový tank výr. č. 406747, který se podařilo dohledat pod evid. č. 79756 u Tb. 23, kam jej předal 1.TP a používal se normálně při výcviku. Teprve 14. června 1950 byl na telegrafický rozkaz přeúčtován na opravárenskou základnu Z-25 v Šenově a neprodleně železnicí přesunut do libeňského závodu ČKD, který se připravoval na licenční výrobu tanků T-34/85 a tento vzorový vůz nutně potřeboval rozebraný jako dlouhodobou zápůjčku. S tímto téměř novým vozem tak nemohlo VTV počítat pár let pro případné bojové využití.

Obdobná byla situace se čtyřmi tanky T-34/85 z dodávek let 1945 – 1946, které byly použity mezi roky 1947 a 1951 pro zkoušky s novými převodovkami, řídícími mechanizmy a hnacími převody, takže s nimi po celé toto období armáda nemohla počítat pro výcvik a bojové nasazení. Důvodem těchto úprav byla snaha vylepšit jízdní vlastnosti, lépe využít výkonu hnacího mechanizmu a odstranit značnou fyzickou námahu řidiče u tanku T-34/85, přičemž tyto práce se měly využít i v rámci vývoje nového tanku TVP. V lednu 1947 dostaly osvědčení tankoví výrobci ČKD a Škodovka na tento úkol zadání a v únoru byly do jejich závodů přistaveny vozy č. 73303 a 73344, k nimž přibyla koncem roku 1947 ještě druhá dvojice – 23. listopadu č. 67376 do ČKD a 10. prosince 73330 do Škodových závodů.

Úpravy spočívaly v montáži nové pětistupňové planetové převodovky s předvolbou rychlostí, planetových náhonů na pásy, které dostaly také lépe tvarované články. Průběžné zkoušky ukázaly, že nové mechanizmy velmi výrazně vylepšují jízdní vlastnosti tanku a jeho řízení, ovšem obě firmy měly neustálé problémy s trvanlivostí a nedostatečnou pevností jednotlivých exponovaných součástek, takže nové díly se upravovaly, což definitivní řešení neúměrně prodlužovalo. V průběhu roku 1950, kdy velení československé armády definitivně opustilo myšlenku domácího tanku TVP a zastavilo jeho vývoj, odpadla tak možnost využití nových mechanizmů pro tento úkol a jejich nespolehlivost nedovolila zavést je v rámci licenční výroby tanku T-34/85. Nakonec 14. listopadu 1950 navrhl Vojenský technický ústav, který úkol zadal, jeho zastavení a uvedení zkušebních tanků do původního stavu.

Práce na nich však ještě půl roku pokračovaly ve snaze dovést vozy do stavu provozní použitelnosti, ale to se zcela nepodařilo. Konečně v květnu 1951 vrátili oba řešitelé zkušební tanky s příslušnou dokumentací vojákům pro TU, nové orgány se vymontovaly a vozy dostaly své původní, které zůstaly uschovány. Rozsáhlá a nákladná přestavba, k jejímuž zdárnému završení chybělo již velmi málo, tak zůstala nevyužita a nové mechanizmy posloužily pouze jako školní pomůcky ve Vojenské technické akademii v Brně. Tanky, které v průběhu zkoušek najezdily průměrně 2500 kilometrů a měly před tím naježděno dalších cca 2000, musely brzy do GO, aby mohly ještě dále sloužit.

Brzy po uskutečnění dodávek sovětských obrněných bojových vozidel, 18. listopadu 1949, rozhodlo MNO o její další objednávce ve výši 287 vozů, která by včetně záloh umožnila postavit nové útvary samohybného dělostřelectva, plánované k 1. říjnu 1950 a doplnit tankové útvary. To znamenalo dodávku ještě 16 TSD152/37S a 17 LSD76/42, čímž se snižoval celkový počet, původně plánovaný na tanky T-34/85 na 254. Tyto dodávky se měly uskutečnit do 15. února 1950 a tehdy by mělo být k dispozici celkem 502 tanků T-34/85 (134 původních + 114 ze září 1949 + 254 z nové dodávky), což by postačovalo pro válečné zdvojení Tb. 21 (136 ks), naplnění TS (138 ks) a postavení devíti praporů přímé podpory (198 ks), zbylých 30 by se použilo pro TU a VA.

Předpokládalo se, že tato objednávka bude splněna v průběhu zimy 1949/1950, ale fakticky teprve v prosinci 1950 došly samochodky a náhradní díly k nim, tanky T-34/85 došly až na počátku roku 1951 a to pouze v počtu 120 kusů, což byly poslední sovětské tanky toho typu, které československá armáda dostala. Transport byl ohlášen 30. listopadu 1950 s tím, že ve dnech 2., 5. a 6. prosince přijede do Čierné nad Tisou 18 krytých a 33 otevřených vagonů, ovšem co na nich bude naloženo se nevědělo. Do 16. prosince sem přijelo celkem 17 SD76/42 (nové označení LSD76/42), které převzalo TU, 16 SD152/37 (TSD152/37S), které převzal 1.TP, šest vagonů náhradních dílů pro ně a 25 dvojic motorů GAZ203 pro SD76, odeslané do hlavního tankového skladu v Kerharticích. Lehké samochodky byly uloženy v Dědicích u Vyškova v nově postavené tankové základně TZ-1, těžké ve Strašicích u 1. těžkého tankosamohybného pluku (1. TTSP), na který se v té době transformoval 1. TP. Evidenční a výrobní čísla SD152/37 byla tato:

85668608B14985672612B19585676612B20085680608B159
85669606B11585673605B9485677612B19885681606B120
85670611B19085674605B9985678608B15185682606B119
85671611B18685675609B17585679609B16185683609B167

Tato samohybná děla byla přímo ze Slovenska odeslána k nově postavenému 1. TTSP ve Strašicích, kam dorazila 10. prosince 1950 a příští den je převzali do jeho kmenového stavu. Již mezi 2. a 5. listopadem 1950 útvar také převzal od Tb. 11 a Tb. 12 celkem 18 TSD152/37 z dodávky v roce 1949 a to č. 85500, 85552 až 85563, 85565, 85567 až 85569, vůz č. 85551 dostal také do svého kmenového stavu, ale tou dobou byl na střelnici v Hlbokém, kde se s  ním prováděly zkoušky se střelivem. Vozy č. 85564 a 85566 převzalo TU v Dědicích a toto rozdělení zůstalo až do roku 1956, kdy byl 1.TTSP zrušen a jeho materiál se přesunul na TZ. Jedna těžká samochodka TSD152/37 se zachovala do dnešních dnů v expozici Vojenského technického muzea v Lešanech, přičemž VHÚ jí převzal do svých sbírek 5. dubna 1968 na TZ-4 ve Stráži pod Ralskem.

Lehké samochodky SD76/42 č. 70901 až 70953 (53 ks) z dodávky roku 1949, zatím uložené u náhradního praporu Tb. 11, byly z větší části – po dvaceti, rozděleny mezi nově postavené mechanizované divize (MD). 21. listopadu 1950 bylo odesláno 19 vozů č. 70901, 70904 – 70909, 7011 – 70913, 70915, 70916, 70918, 70921 – 70925 a 70927 k MD 5 do Žatce, k MD 8 pak 22. listopadu 20 vozů č. 70928, 70929, 70931, 70933 – 70936, 70938, 70939, 70941 – 70944, 70946 – 70952. Samochodka č. 70932, která v té době byla u kurzu v Praze, byla předána MD 5 dodatečně a č. 70910 dostalo 15.listopadu TU v Dědicích. Ze zbylých 12 vozů bylo po šesti v prosinci 1950 předáno TD 3 a TD 4. Po dodání dalších 17 LSD76/42 v témže měsíci se po dvou doplnily tabulkové počty obou TD, zbylých 13 bylo uloženo na TZ-2 v Martině. Evidenční čísla dodávky SD76 z roku 1950 předcházela SD152 v rozmezí zřejmě 85651až 85667, ale doložena jsou dokumentačně pouze č. 85661, 85663 a 85666.

Vzhledem k tomu, že na počátku 50. let 20. století československá armáda opouštěla své dělostřelecké zbraně na sovětské střelivo ráže 76mm, tyto lehké samochodky dlouho u jednotek nepobyly a nadále se s nimi počítalo pouze pro válečné použití. Ještě v roce 1958 skladovala TZ-4 ve Stráži pod Ralskem celkem 65 těchto samochodek.

Jedna z nich, evid. č. 70944, se zachovala dodnes v expozici Vojenského technického muzea v Lešanech. VHÚ jí získal v roce 1968 z Vojenské akademie Antonína Zápotockého v Brně, kde sloužila jako školní pomůcka.

Prosincová dodávka sovětských obrněných vozidel se uskutečnila právě v době, kdy probíhala největší reorganizace tankového a mechanizovaného vojska československé armády od konce války, takže jejich rozdělení na jednotky se pozdrželo, neboť jejich původně plánované počty i sestava se značně změnily. Ještě před přechodem z brigádní na divizní organizaci, v září 1950 počítalo VTV s tabulkovým válečným počtem tanků T-34/85 ve výši 1288 kusů, pro mírové tabulky pak 734 kusů, včetně zálohy 10%. K zabezpečení alespoň mírové potřeby byl plán jejich dodávek z SSSR rozvržen na roky 1951 a 1952 ve výši 180 a 306 kusů, navýšení na válečné počty již měla pokrýt domácí výroba. Fakticky se uskutečnila pouze dodávka 120 T-34/85 očekávaná již v roce1950, ale realizovaná teprve v období ledna a února 1951, další doplňování bylo již pouze na domácí výrobě. Poslední originální sovětské tanky T-34/85 dostaly čs. evidenční čísla v rozmezí 85701 až 85820 (nejsou všechna prověřena).

Souhrnný přehled rozdělení tanků T-34/85 sovětského původu v rámci československé armády je možno uvést naposledy k počátku září 1950, těsně před tím, než byla brigádní organizace tankového vojska změněna na divizní. Rozdělení poslední dodávky z ledna-února 1951 není již zachyceno na jednotlivé vozy, zde se musí pracovat pouze s celky v rámci jednotlivých útvarů a svazků.

Tanky T-34/85 u útvarů československé armády – září 1950

Tb. 11 (VÚ2750) Dědice – 52 ks:
67420, 67423, 67425, 67427, 67428, 67429, 67430, 67431, 67433, 67434, 67435, 67438, 67442, 67446, 67448, 67449, 73301, 73302, 73303, 73304, 73307, 73316, 73344, 73345, 73346, 73347, 73349, 73350, 73351, 73352, 73353, 73355, 73356, 73357, 73358, 73360, 73361, 73362, 73363, 73364, 73365, 73366, 74712, 85401(ex-73318), 85402, 85403, 85404, 85405(ex-73359), 85406(ex-67421), 85407(ex-67444), 85408(ex-67426), 85409(ex-67445)

Tb. 12 (VÚ9388) Šternberk – 64 ks:
67393, 67396, 67397, 67398, 67399, 67400, 67401, 67402, 67403, 67404, 67405, 67409, 67413, 67414, 67415, 67416, 67417, 67418, 67422, 67432, 67440, 67450, 67451, 73305, 73306, 73308, 73309, 73310, 73311, 73312, 73313, 73314, 73315, 73317, 73319, 73320, 73321, 73322, 73324, 73325, 73327, 73328, 73329, 73330, 73331, 73332, 73333, 73334, 73335, 73336, 73338, 73340, 73341, 73342, 73343, 73368, 79751, 79752, 79753, 79754, 85422(ex-73337), 85427(ex-73326), 85428(ex-73339), 85431(73367)

Vůz č. 73343 je sice ještě uváděn ve stavu, ale fakticky již tou dobou byl v Z-25 zrušen a rozebrán.

Tb. 21 (VÚ6363) Žatec – 68 ks:
79797, 79798, 79799, 79800, 79801, 79802, 79803, 79804, 79805, 79806, 79808, 79809, 79810, 79817, 79822, 79823, 79824, 79825, 79826, 79827, 79828, 79829, 79830, 79831, 79832, 79833, 79834, 79835, 79836, 79837, 79838, 79839, 79840, 79841, 79842, 79843, 79844, 79845, 79846, 79847, 79848, 79849, 79850, 79851, 79852, 79853, 79854, 79855, 79856, 79857, 79858, 79859, 79860, 79861, 79862, 79863, 79864, 85436, 85437, 85438, 85439, 85440, 85441, 85442, 85443, 85444, 85445, 85446

Tb. 23 (VÚ8681) Milovice – 20 ks:
79759, 79762, 79776, 79779, 79781, 79782, 79791, 79792, 79793, 79794, 79795, 85452, 85454, 85455, 85459, 85461, 85463, 85464, 85466, 85473

1.TP (VÚ5744) Strašice – 21 ks:
79757, 79771, 79779, 79778, 79780, 79775, 79788, 85451, 85453, 85456, 85457, 85458, 85460, 85462, 85465, 85467, 85468, 88469, 85470, 85471, 85472

TU (VÚ4575) Dědice – 22 ks (z toho 12 v kmenovém stavu Tb. 11 a Tb. 12):
67367, 67377, 67378, 67379, 67380, 67381, 67382, 67383, 67384, 67385 – vlastní
67424, 67437, 85410, 85411, 85412, 85413 – v kmen.stavu Tb. 11, 85423, 85424, 85425, 85426, 85429, 85430 – v kmen.stavu Tb. 12

Vozy z kmen.stavu Tb. 11 a Tb. 12 převedeny do kmen.stavu TU od 7. prosince 1950

Z-25 (VÚ5211) Šenov – 1 ks:
79756 – zapůjčen ČKD jako vzorový pro licenční výrobu T-34/85

Již 6. listopadu 1950 se daly do pohybu masy vojáků a jejich techniky, aby se přesunuly do nových posádek v rámci přebudování československé armády na nový systém, složený z tankových, mechanizovaných a pěších divizí, které všechny měly disponovat tanky a samohybnými děly. To znamenalo rozdělit nepočetné stávající útvary nově založeného tankového a mechanizovaného vojska tak, aby u všech divizí byl dán alespoň základ pro plánované tabulkové počty.

Dvě tankové divize měly mít po dvou tankových plucích, školním tankovém praporu a tankosamohybném praporu, celkem 128 středních tanků T-34/85 a osm lehkých samohybných děl SD76/42. Dvě mechanizované divize, každá po dvou mechanizovaných plucích s tankovými prapory, jednom tankovém pluku, školním tankovém praporu a samohybném praporu, měly mít 106 středních tanků a 22 lehkých samohybných děl. Tankovou techniku zde zastupovaly britské Cromwelly a Challengery, samochodky SD76/42. Každá z deseti pěších divizí pak měla nárok zatím na tankosamohybný prapor o 21 tancích a pěti samochodkách, zde se kombinovala technika sovětská i německá kořistní. Mimo divize se z bývalého 1. tankového pluku přímé podpory stavěl 1. těžký tankosamohybný pluk, který měl mít 48 tanků a 23 těžkých samochodek a dostal do vínku sovětský, britský i německý materiál.

Žádný z nových svazku samozřejmě nemohl být naplněn na mírové tabulkové počty, o válečných ani nemluvě. Ponecháme-li stranou německý a britský materiál, o nichž bylo pojednáno jinde, můžeme konstatovat, že k rozdělení bylo na počátku přesunů 247 tanků T-34/85, 53 SD76/42 a 20 SD152/37, ovšem část z nich musela dotovat i TU a také nemálo tanků se nacházelo v generální opravě ve Škodových závodech, případně sloužily ke zkouškám. Proto v půlce prosince 1950, kdy hlavní přesuny byly dokončeny, divize ve svých nových posádkách disponovaly pouze neúplnými počty techniky. Tanků T34/85 měly: TD 3 – 71 ks, TD 4 – 48, 1. TTSP – 21, pěší divize 1, 2, 11 a 12 po 11, SD152/37 dostal 1. TTSP a po 20 SD76/42 samohybný prapor MD 5 a MD 8.

V prosinci 1950 a lednu-únoru 1951, kdy přišly z SSSR další dodávky tanků a samochodek, bylo možno doplňovat svazky dalšími bojovými vozidly, ale tím to skončilo, neboť další žádané tanky T-34/85 nepřišly a muselo se tak rok čekat než domácí průmysl dodá první licenční vozy. Celá prosincová dodávka SD152/37 posílila 1.TTSP na tabulkový počet 34 ks, stejně tak u MD se doplnily SD76/42 samohybného praporu na osm. Ze 120 dodaných tanků T-34/85 valná většina putovala k TD, pouze dva se uložily na nové TZ a po jednom dostalo velitelství MD. Soupis k 28. únoru 1951 tak uvádí tyto počty T-34/85: u TD 3 – 130, TD 4 – 107, po jednom u MD5, MD8, TZ-1 a TZ-2, 21 T-34/85 u 1.TTSP a po 11 u čtyř PD, celkem tedy 306 vozů, dalších 22 mělo ve stavu TU a zbylé procházely GO. Další přesuny mezi jednotlivými útvary již nelze dokumentačně přesně doložit, ale do konce roku 1951 nemohly být nijak výrazné.

Rok 1950 přinesl pro základní typ středního tanku československé armády T-34/85 nejen největší dislokační změny, ale také nejnižší procento pojízdnosti, které klesalo v souvislostí s intenzivním výcvikem a stálým nedostatkem náhradních dílů. Z 248 vozů k začátku roku 1950 byla více jak třetina – 85 nepojízdných, k 1. říjnu se při stejném počtu zvýšila ještě o jeden na 86. Střední opravu potřebovalo ze všech T-34/85 až 120 vozů a generální opravu 106, tyto pak byly objednány u ČKD a ve Škodovce na roky 1950 a 1951. Prvních deset odeslaly na GO do Plzně po pěti Tb. 11 a Tb. 12 již počátkem března 1950, za nimi následovalo brzy dalších osm, ovšem tyto tanky byly hotové teprve v březnu 1951, takže je přebíraly již nové tankové divize. V roce 1951 byla u Škodovky objednána GO dalších 60 T-34/85, 18 generálkovalo ČKD. Tímto opatřením, spolu prováděním středních oprav v tankovém opravárenském závodě Z-25 Šenov, se podařilo za dva roky radikálně vylepšit pojízdnost tanků T-34/85.

Zásadní pro doplnění tankového vojska a vylepšení jeho technického stavu však byly dodávky T-34/85 v září 1949 a počátkem roku 1951. Těchto 234 tanků sice nebylo zcela nových, neboť produkce tohoto válečného typu v SSSR skončila již v prosinci 1946, ale nebyly to vozy, které by jednotky sovětské armády, od kterých přišly, nějak intenzivně používaly. Šlo o vozy uložené, s nájezdem pouze několika desítek motohodin v rámci pravidelných prohlídek.

U tanků z dodávky roku 1949, které dostaly Tb. 23 a 1. TP, se tak poruchy vyskytovaly velmi zřídka a obvykle menšího rozsahu. 120 tanků z roku 1951 pak výrazně vylepšilo pojízdnost u TD 3 a TD 4, kam byly hlavně směřovány, neboť jejich materiál pocházel z let 1945 – 1946 a vesměs vyžadoval střední či generální opravy.

Rok 1951 byl pro československé tankové a mechanizované vojsko zásadní, neboť na jeho počátku se dokončila velká reorganizace celé armády, v průběhu roku proběhly početné opravy tankového materiálu a v prosinci začalo přejímání prvních 23 tanků T-34/85 (č. 85858 – 85880) domácí výroby. Předpokládalo se tehdy, že tanky T-34/85 sovětské výroby, zvláště ty ze starších dodávek, budou do konce desetiletí vyřazeny z výzbroje, ale tabulkové počty stále narůstaly a nová výroba nemohla tyto plně pokrývat, takže tito „veteráni“ ještě dlouhá léta po všeobecném přezbrojení na nové typy T-54A, T-55 a T-55A zůstávali v záloze pro válečné použití a sloužili i u základního výcviku tankistů.

Zachované dokumenty nedovolují sledovat jejich služební osud v československé armádě v 50. a pozdějších letech 20. století. Naposledy jsou uvedeny tyto tanky odděleně 15. března 1955, kdy armáda registrovala celkem 1731 tanků T-34/85, z nichž 1389 domácí výroby a 342 původních sovětských, tedy jejich úbytek činil pouze 27 kusů, včetně zmíněných dvou z let 1949 a 1950. Ovšem ještě v roce 1989, kdy ČSLA stále ještě měla ve stavu 90 T-34/85, prokazatelně několik z nich bylo ještě sovětských! Nejmladšímu z nich v té době mohlo být 43 let, což je věk na tank v aktivní službě více než úctyhodný.

V současné době je na území České a Slovenské republiky zachováno více jak sto tanků T-34/85, ve valné většině v soukromých sbírkách, ovšem jen několik z nich je pojízdných. Jedná se samozřejmě zvláště o stroje československé poválečné výroby, ale nacházejí se mezi nimi také stroje sovětského původu. Více jak 20 tanků T-34/85 získal v letech 1968 až 1992 do svých sbírek Vojenský historický ústav v Praze, u čtyř z nich se podařilo zjistit jejich původní čs. evidenční číslo – 73307, 73315, 73351 a 67432, což svědčí o jejich sovětském původu z let 1945 a 1946. Dnešní stav této největší české stáje tanků T-34/85, mající sídlo ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech, je poněkud prořídlý vzhledem k několika zápůjčkám a výdejům, ale jeden sovětský tank je zde stále pojízdný a používá se při četných ukázkách. Bohužel již v roce 1989 a 1990 přišla tato sbírka o dva stroje č. 73307 a 73351, které byly tehdy vyvezeny do Rakouska výměnou za vrak tanku Sherman a obrněný transportér M-16 bez výzbroje.

Pokud jde o československé zahraniční jednotky v letech 1943 – 1945, pak u nich jednoznačně početně dominovala obrněná technika britská a americká, ovšem nepočetná 1. ČSTB v SSSR prošla těžkými boji a nesla velké ztráty sovětské techniky. Ve výzbroji československé armády obrněná bojová technika sovětského původu začala početně převyšovat britskou a německou kořistní teprve od roku 1949 a o tři roky později se již vyráběla licenčně v Československu a brzy na to se i vyvážela. Domácí výroba pak až do konce poválečné existence Československa stačila armádu zásobovat obrněnými vozidly sama a jejich dovoz z SSSR se v případě tanků omezoval na vzorové kusy či série.

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek