Publikováno v časopisu: Historie a vojenství, roč. 2001, čís. 4, str. 832 až 860
Čs. armáda po skončení 2. světové války, i přes velké problémy, se kterými se musela potýkat v oblasti organizační výstavby, vyzbrojování, výcviku vojsk, financování, ubytovacích kapacit a personálního obsazení, věnovala značnou pozornost i možnému využití prvorepublikového stálého opevnění a jeho případné dostavbě.
O významu, který velení čs. armády stálému opevnění i nadále přisuzovalo, svědčí skutečnost, že již v roce 1945 náčelník hlavního štábu schválil pokyny pro přípravné práce k opětovné výstavbě stálého opevnění a v roce 1947 byla vydána „Směrnice pro přípravu výstavby nového československého opevnění“1 (viz příloha č. 1). V rámci hlavního štábu byl vytvořen specializovaný orgán – opevňovací oddělení velitelství ženijního vojska, krátkodobě redukované na opevňovací skupinu (vzhledem k celkovému snižování počtu osob sloužících na MNO a hlavním štábu) a později reorganizované na samostatně působící Ředitelství opevňovacích prací (viz příloha č. 2).
V listopadu 1945 byl na opevňovacím oddělení velitelství ženijního vojska, v jehož čele stanul prvorepublikový specialista na výstavbu stálého opevnění plk. žen. Ing. Antonín Sameš,2 zpracován v souvislosti s přípravou tzv. výzbrojního programu čs. armády rozsáhlý projekt na rekonstrukci a dostavbu opevnění z let 1935-1938. Projekt, rozvržený na dvě etapy, předpokládal vynaložení 11 miliard korun, což ve své době byla poměrně značná částka, představující přibližně 10% finačních prostředků určených na základě uvedeného výzbrojního programu na investice. V 1. etapě měly být v letech 1946-1950 obnoveny lehké a těžké objekty vybudované do roku 1938 a dostavěno těžké opevnění na jižní Moravě. Ve 2. etapě se pro období let 1951-1955 počítalo s pokračováním výstavby těžkého opevnění od Šumavy, přes Krušné hory až po Krkonoše.3 Svými ambicemi program nijak nezaostával za obdobnými projekty zpracovanými velením čs. armády ve 2. polovině 30. let 20. století a v případě jeho realizace by byla celá československo-německá a československo-rakouská hranice obklopena mohutným železobetonovým krunýřem (viz příloha č. 3).
Skutečně realizované práce na obnově prvorepublikového opevnění byly však mnohem skromnější než předpokládal prvotní velkolepý projekt a nová výstavba se neuskutečnila vůbec. Vyplývalo to ale spíše z neutěšené hospodářské a finanční situace státu, než z pochopení faktu, že období budování mohutných pohraničních fortifikací nenávratně skončilo. Svoji roli zcela určitě sehrál i odhad, že Německo by nás mohlo znovu vojensky ohrozit nejdříve za 15 až 20 let, čemuž byly následně přizpůsobeny všechny v té době zpracovávané armádní plány.
Činnost zmiňovaného opevňovacího oddělení velitelství ženijního vojska (viz příloha č. 4) se v roce 1946 soustředila především na provedení průzkumu zachovaného lehkého a těžkého opevnění, zjištění jeho aktuálního stavu a vytvoření přesné evidence objektů. Vlastní rekognoskace objektů byla zahájena koncem března a v jejím průběhu každý objekt obdržel svůj „záznamní arch“, do něhož byl zapsán typ a stav objektu, popsány jednotlivé stavební části, umístění v terénu, zaměření střílen a možnosti dalšího využití. Celkem se podařilo zaregistrovat 629 lehkých objektů vz. 36, dále 5 776 lehkých objektů vz. 37 a 262 těžkých objektů. Na bratislavském předmostí bylo dále zaevidováno devět objektů, jejichž výstavbu v roce 1934 inicioval generál Šnejdárek, čtyři velitelská stanoviště a dva podzemní úkryty pro protitankový kanon4 (viz příloha č. 5).
Přípravné práce k opětnému aktivování objektů se v tomto roce soustředily pouze na jejich čištění a uzavření.5 Tímto způsobem bylo v roce 1946 zajištěno 348 lehkých objektů na severní Moravě, 378 objektů na jižní Moravě a všechny objekty bratislavského předmostí. Pracovníci opevňovacího oddělení provedli rovněž prohlídku železničního skladu v Pardubicích, kde se nacházel tzv. kořistní pevnostní materiál Rudé armády, zahrnující i původní výzbroj a vnitřní vybavení čs. opevnění.6
Studijní činnost opevňovacího oddělení se mimo získávání poznatků o uplatnění evropského stálého opevnění v boji, spojeného se studijní cestou do Francie a Německa, soustředila na průzkum objektů našeho opevnění, které se zapojily do bojů na konci 2. světové války a vypracování návrhů nových objektů (dvoustřílnového objektu lehkého opevnění, objektu pro protitankovou zbraň)7 a protitankových překážek. Současně se uskutečnilo třídění archivu bývalého ŘOPu, v jehož průběhu bylo uspořádáno 102 000 spisů z let 1935- 1939 a 16 000 spisů z let 1940-1944, včetně více než čtyř set balíků bývalé účtárny ŘOPu. Z činnosti jednotlivých ženijních skupinových velitelství a ženijních skupin se zachovalo 30 000 spisů.8 V následujícím roce novodobý ŘOP po předchozím projednání s 5. oddělením hlavního štábu (obranného zpravodajství) zrušil utajení všech spisů, týkajících se objektů a zařízení čs. stálého opevnění, jež byly zničeny a neměly být v budoucnu obnoveny či využity. Plány zachovalých objektů byly naopak z archivu vyjmuty a nadále považovány za utajované.9
Pro řízení rekonstrukčních prací bylo v rámci hlavního štábu čs. branné moci dnem 1. března 1947 vytvořeno Ředitelství opevňovacích prací (viz příloha č. 6) v čele s brig. gen. Ing. Janem Čermákem, který měl bohaté zkušenosti z výstavby stálého opevnění z let 1935-1938.10
ŘOP určovalo pořadí obnovovacích prací a odpovídalo za koordinaci činnosti všech spolupodílejících se složek v rámci vojenské správy (viz příloha č. 7). Technickým dozorem byla pověřována velitelství stavebních úseků, která vznikala jako dočasné organizační celky po dobu provádění prací. Vedením jednotlivých stavebních úseků byli zpravidla určováni příslušníci ŘOPu, se zkušenostmi z výstavby stálého opevnění z období první republiky. Stavební práce na objektech těžkého opevnění byly nejprve zadávány civilním stavebním firmám, vybraným v neveřejných výběrových řízeních. Většinou se jednalo o firmy, které se na výstavbě opevnění podílely již před válkou (firmy Frič a Kruliš). Od roku 1948, pravděpodobně ve snaze dosáhnout maximálního snížení finančních nákladů, se stavební úpravy realizovaly převážně silami vojenské správy. Za tímto účelem byly vytvářeny stavební (pracovní) jednotky v síle čety až roty, bezprostředně podřízené velitelství příslušného vojenského stavebního úseku. Opravy a údržbu objektů lehkého opevnění zajišťovaly až na výjimky samostatné pracovní skupiny (oddíly) místně příslušných vojenských útvarů, nad nimiž stavební úsek vykonával pouze vrchní stavební dozor.
První poválečné stavební úpravy na předválečném opevnění se začaly realizovat až v roce 1947. Pro provádění rekonstrukčních prací na teritoriu oblasti 3 a 411 byla vytvořena velitelství dvou stavebních úseků. Dnem 15. července vzniklo v Bratislavě „Velitelství stavebního úseku IV“ (VÚ-5437). Jeho velitel, škpt. stav. Antonín Linhart, byl pověřen stavebním dozorem při úpravě osmi těžkých objektů bratislavského předmostí, prováděné firmou Ing. Rudolf Frič. Současně zodpovídal za vrchní stavební dozor nad pracovní jednotkou upravující lehké opevnění v prostoru Bratislava – moravskoslovenská hranice. Ke stejnému datu v Šatově u Znojma vzniklo „Velitelství stavebního úseku III“ (VÚ-8907), jehož velitelem byl ustanoven škpt. žen. Václav Milavec, pověřený stavebním dozorem nad úpravami šesti těžkých objektů na jižní Moravě a vrchním stavebním dozorem nad pracovní jednotkou upravující lehké objekty v tomtéž úseku.12
Dokončovací práce na jihomoravských těžkých objektech byly na základě neveřejné soutěže zadány 17. července 1947 znojemské stavební firmě architekta a stavitele Josefa Růžičky za zadávací částku 7 827 000 Kčs. Lhůta ke splnění prací byla stanovena na 120 pracovních dnů, tj. od 21. července do 20. prosince 1947 a od 30. března do 30. dubna 1948.13 V jejím rámci se počítalo s osazením střílen hlavních zbraní, které byly vytrženy během okupace. Vlastní zabetonování měla později provést vojenská správa. Nakonec bylo rozhodnuto otvory po vytržených střílnách provizorně zazdít lomovým kamenem. Dále byly dostavěny vnitřní cihlové příčky a obnoveny poškozené nebo nedokončené vnitřní i vnější omítky, provedena izolace střešní desky, vybudován kamenný zához u čelních stěn objektů, vnější odvodnění objektů a dokončeny terénní úpravy. Dodatečně bylo rozhodnuto nahradit cihlové věžičky, postavené v době okupace nad zvonovými šachtami, železobetonovými deskami. Neplánovaně došlo k zarovnání jednoho řopíku kamennou rovnaninou v záhozu objektu MJ-S 4. Malý počet stavebních dělníků a jejich nízká pracovní výkonnost vedla k prodloužení lhůty k dokončení prací na 150 pracovních dnů, tj. do 17. června 1948. Kolaudace objektů se nakonec uskutečnila až 11. listopadu 1948 a veškeré závady byly odstraněny 7. prosince 1948. Realizované stavební práce si vyžádaly částku 6 372 000 Kčs. Nejlevněji vyšla rekonstrukce objektu MJ-S 29, která byla provedena za částku 914 000 Kčs, zatímco nejdražší byla dostavba objektu MJ-S 3 (1 166 000 Kč). Po ukončení stavebních prací byl VSÚ-III zrušen.14
Rekonstrukční práce na bratislavských objektech probíhaly odlišně, protože zdejší pěchotní sruby byly v roce 1938 kompletně dokončeny a v průběhu války jen minimálně poškozeny. Obhlídka, provedená v roce 1946, konstatovala, že všechny zvony a kopule, společně se střílnami, jsou zabetonovány v objektech v neporušeném stavu. Pouze u pěchotního srubu B-S 8 byla pravá střílna pro protitankový kanon mírně poškozena ostřelováním a u srubu B-S 4 došlo u levého křídla k částečnému rozebrání kamenné předlohy. Ve všech objektech se dokonce zachovaly lafety ke 4 cm KPÚV vz. 36.15 Podrobnější údaje o průběhu oprav se zatím nepodařilo najít. Renovační práce byly zadány 11. června 1947 s předpokládaným nákladem 800 000 Kčs. Obnova pěchotních srubů skončila 26. října 1947 a stavební firma si za ní účtovala 1 131 000 Kčs.16
V témže roce proběhly drobné opravy na dělostřelecké tvrzi Smolkov. Práce byly zahájeny 2. dubna 1947 a pod velením ppor. pres. sl. Koblihy je prováděla dvacetičlenná skupina vojáků od VI. ženijního praporu 3. ženijního pluku, dislokovaného v Koblově. Především šlo o vyčištění všech podzemních prostorů a kanalizace. Sanitární předměty (klozetové mísy, toaletní papír a lahve), které Němci uložili v podzemí tvrze, byly odvezeny odbočkou „Štábu pro soustředění válečného materiálu u velitelství oblasti 3“ do Bystřice pod Hostýnem. U jednotlivých tvrzových srubů byly zabetonovány probourané otvory, zarovnán povrch objektů, vyčištěny revizní šachty kanalizace, odklizena suť a odčerpána voda z vnitřních místností, u objektu pro dělostřeleckou věž bylo postaveno provizorní dřevěné zábradlí okolo šachty a obnoveno dřevěné oplocení okolo vchodového objektu. Veškerá činnost na tvrzi byla ukončena 18. června téhož roku. Z předpokládané finanční částky 71 000 Kčs si práce vyžádaly náklady v celkové výši 44 000 Kčs. Následně byl vstupní objekt uzamčen a střežení opuštěné tvrze převzal počátkem září 1947 dělostřelecký útvar z blízké Opavy.17
V roce 1947 bylo původně plánováno zahájení rekonstrukčních prací i na dělostřeleckých tvrzích Hanička, Adam a Bouda. V šestiměsíční lhůtě mělo dojít k odstranění porušených železobetonových částí povrchových objektů (pokud hrozily zřícením), k vybetonování železobetonových desek nad otevřenými zvonovými šachtami, vyčištění všech podzemních prostor, spojeném s revizí jejich odvodnění, k rekonstrukci poškozených částí podzemních chodeb a zavedení provizorního osvětlení. Pro naprostý nedostatek finačních prostředků bylo ale již koncem května 1947 od veškerých stavebních prací upuštěno.18
Rekonstrukční práce na zmíněných dělostřeleckých tvrzích se omezily pouze na osazení mřížových vrat ve dnech 24. listopadu až 3. prosince 1947. Na tvrzi Hůrka byla stávající mřížová vrata pouze opravena. Současně došlo k provizornímu uzavření všech vchodů do tvrzových objektů, včetně otvorů po vytržených střílnách.19 Na přelomu let 1947 až 1948 se rovněž uvažovalo o vybudování objektu pro instalování výsuvné a otočné dělostřelecké věže vyzbrojené dvěmi houfnicemi 10 cm vz. 38, společně s objektem pro otočnou kulometnou věž s dvojčetem těžkých kulometů 7,92 mm vz. 37. Věže se v té době nacházely v Železničním skladu 1 v Pardubicích.20 Oba pevnostní prvky měly být umístěny v prostoru tehdejšího Vojenského výcvikového tábora Císařský les u Kynžvartu. Vybudování zmíněných objektů se nakonec neuskutečnilo.
Rekonstrukční práce pokračovaly také v roce 1948. Dnem 10. března vznikly dvě pracovní jednotky, pověřené prováděním dalších úprav – „Stavební rota ŘOP velitelství oblasti 1“ a „Stavební četa ŘOP velitelství oblasti 2“ (viz příloha č. 8). Technické vedení stavby a stavební dozor zajišťovaly dva vojenské stavební úseky (VSÚ-I a VSÚ-II), které byly rovněž vytvořeny k 10. březnu 1948. Jen o pět dnů později zanikl dosavadní ŘOP a opět jej nahradilo opevňovací oddělení velitelství ženijního vojska hlavního štábu (viz příloha č. 9), v jeho čele stanul plk. žen. Ing. František Novák,21 který jeho činnost řídil již před vznikem ŘOPu. O rok později jej nahradil pplk. žen. Ing. František Kubelka.22
O činnosti „Stavební roty ŘOP velitelství oblasti 1“ máme k dispozici poměrně značné množství údajů, protože se dochovalo několik zpráv z jejího nasazení. Úkol jednotky spočíval nejprve v době od 15. března do 30. dubna 1948 v provedení vyklizovacích prací a čištění čtyř tvrzí v prostoru Orlických hor (Hůrka, Bouda, Adam a Hanička). Od 1. května do 30. listopadu 1948 měla dále opravit 12 až 15 těžkých objektů v prostoru Trutnovska (původně se uvažovalo až o 25 objektech)23. Pro technické vedení stavby vznikl „Vojenský stavební úsek-I“ (VÚ-8834), za jehož velitele byl vybrán mjr. Ing. Čestmír Tyšer. Předáním staveniště byl pověřen zástupce přednosty ŘOPu pplk. žen. Ing. František Novák.24 Stavební rota čítající okolo stovky osob se pod velením škpt. žen. Vlastimila Kubíčka nejprve nacházela v Těchoníně. K dispozici měla poměrně rozsáhlý vozový park, čítající 10 nákladních vozidel.25
Na všech výše uvedených dělostřeleckých tvrzích se uskutečnilo vyčištění podzemních prostorů od nahromaděné suti, zahrnující i likvidaci dodatečně postavených cihlových příček. Dále byla opravena kanalizace a odvodněny zatopené prostory, kanalizace opatřena poklopy, uzavřeny všechny vstupy do podzemí, včetně zhotovení nových uzavíracích konstrukcí u objektů pro dělostřelecké věže. Povrchové objekty nebyly v průběhu stavebních prací nijak čištěny. Dále se počítalo s provizorním obnovením svážnice pro jednosměrný provoz ve vchodových objektech tvrzí Hůrka a Bouda, instalováním zábradlí na vstupním schodišti tvrze Hanička a u snižovacího schodiště na tvrzi Bouda.26
Za zmínku stojí poměrně velké množství suti a německé munice, které muselo být z podzemí vyvezeno na povrch. V případě tvrze Hůrka (vyklízena od 15. března do 3. dubna) šlo o 600 m3 suti a 329 kusů nevybuchlé munice, včetně granátů ráže 21 a 15 cm. Jen v šachtě nouzového východu, která byla zaplněna do výšky 16 metrů, se nalézalo 127 kusů munice, včetně dvou granátů 15 cm, 24 granátů 10 cm, 27 granátů 8 cm a množství protiletadlových i protitankových nábojů menších ráží a několik pancéřových pěstí.27 Vzhledem k tomu, že nebyl k dispozici pyrotechnik, musel odstraňování munice provádět velitel roty. Při vyklízení tvrze Bouda (probíhalo od 8. dubna do 10. května) bylo vyvezeno cca 1 000 m3 suti, přičemž sály filtrovny, strojovny a sál pro uložení pěchotní munice byly zaplněny až do stropu. Rovněž bylo nalezeno 22 kusů nevybuchlé munice, včetně dvou granátů 10 cm, 12 granátů 8 cm a jedné pancéřové pěsti. Současně s čištěním Boudy probíhalo vyklízení tvrze Adam (v době od 26. dubna do 4. května), z jejíhož podzemí bylo vyvezeno 250 m3 suti a 5 dělostřeleckých granátů, z toho dva ráže 15 cm. Poškozená a zčásti sesutá klenba hlavní chodby byla zajištěna kulatinou.28 Pro vyčišťovací práce na tvrzi Hanička se rota přesunula do Horní Rokytnice. Z útrob Haničky bylo od 15. května do 31. května celkem vyvezeno 350 m3 suti, dva granáty ráže 10 cm, jedna pancéřová pěst a dva ruční granáty.29
Dodatečně bylo do těchto prací zahrnuto i odstřelení posuvných železobetonových uzávěrů vybudovaných v průběhu německé okupace v podzemí dělostřelecké tvrze Bouda a hlavní podzemní galerie této tvrze byla v délce 25 m zpevněna výdřevou. Současně probíhalo osazování mřížových dveří do izolovaných (samostatných) objektů stálého opevnění. Práce realizovala odloučená skupina v síle družstva, vybavená nákladním automobilem. Skupina postupovala opačným směrem, tj. od Rokytnice v Orlických horách ke Králíkům a v době od 29. dubna do 7. srpna instalovala vstupní mříže do 20 těžkých a 70 lehkých objektů.30
První červnový den se stavební rota přemístila do obce Babí na Trutnovsku, kde měla provádět práce na pěti těžkých objektech (jednalo se o pěchotní sruby T-S 82, 81a, 81b, 73 a 70). V předstihu byl 10. května pronajat lom v Babí, odstraněna skrývka a zahájen odstřel i lámání kamene pro rovnaninu objektů (celkově se vytěžilo 1 300 m3). Převzetí stavenišť jednotlivých objektů proběhlo od 3. června do 3. srpna. Rekonstrukční práce zahrnovaly vyčištění objektů a ochranných příkopů od nečistot, vnější odvodnění objektů, provizorní zazdění otvorů po vytržených střílnách cihlami, instalaci ochranných železných plechů v místnostech horního patra, postavení vnitřních cihlových příček, provedení betonového potěru na vnitřních podlahách, osazení mřížových dveří, opravu asfaltové izolace střešních desek, zřízení záhozu z lomového kamene a revizní šachty kanalizace. V objektech T-S 81a, 81b a 82 byly navíc zvonové šachty překryty železobetonovými deskami a v objektu T-S 73 došlo v obou patrech k zajištění schodišťové šachty zábradlím. Dodatečně byla do stavebních prací zahrnuta i rekonstrukce pěchotního srubu T-S 66b31, jehož staveniště bylo převzato 8. září. Betonáž poškozené čelní a boční stěny objektu zahájená až 13. Prosince musela být již 21. prosince pro velké mrazy přerušena. Dokončení se odložilo na rok 1949 a „Vojenský stavební úsek-I“ byl zrušen.32
Stavební rota administrativně zanikla 15. 12. 1948.33 Její likvidaci provedl škpt. pěch. Stanislav Nováček, dřívější zástupce velitele roty, který převzal velení jednotky dnem 29. září 1948.34 Veškeré písemnosti roty byly uloženy u Pěšího pluku 4 „Prokopa Velikého“ v Těchoníně, aby byly připraveny pro obnovení prací v roce 1949.35 Celkové finanční náklady na realizované stavební práce dosáhly 773 000 Kčs.36
Zatím neúplně je zdokumentována činnost „Stavební čety ŘOP velitelství oblasti 2“, protože z jejího působení dosud nebyl nalezen žádný záznam. Prozatím můžeme vycházet pouze z pokynů, vydaných při jejím vytváření. Stavební četa, čítající okolo 40 osob, měla v době od 15. března do 30. dubna 1948 opravit pěchotní srub Jordán ve Vojenském výcvikovém táboře Jince.37 Předání staveniště provedl 10. března 1948 mjr. stav. Ing. Alois Břínek, přednosta prováděcí skupiny ŘOPu,38 stavební dozor zajišťoval „Vojenský stavební úsek-II“ (VÚ-8981), jehož vedením byl pověřen škpt. Josef Fanta.39 Prvorepublikový zkušební objekt v této době vykazoval značné poškození. Boční stěna, silná 2,25 m, byla zdevastována řadou zásahů a na dvou místech zcela proražena. Dovnitř byl částečně provalen i strop v rozsahu 2,4 × 2,4 m.40 Celá boční stěna a poškozená část stropní desky musely být vybourány a znovu vybetonovány. Poté se jednotka přesunula do jižní části obvodu Oblasti 2, kde prováděla úpravy objektů lehkého opevnění.
Činnost stavebních jednotek pokračovala i v roce 1949. Obnovená „Stavební rota stálého opevnění velitelství oblasti 1“, zabývající se v předcházejícím roce pracemi v Orlických horách a na Trutnovsku (velení se opět ujal škpt. pěch. Stanislav Nováček, opravila v době od 1. do 30. dubna 1949 objekt T-S 66b u Zlaté Olešnice. Dokončení betonáže čelní a boční zdi objektu proběhlo od 12. do 15. dubna 1949, následně byla betonovou deskou zakryta zvonová šachta, cihlami zazděn otvor po vytržené střílně, vyčištěn vnitřek objektu, instalovány mřížové dveře do objektu a opravena příjezdová komunikace, zřízená v minulém roce.41 Celkově si stavební práce vyžádaly náklad 119 000 Kčs.42 Za řádný stavební dozor a technické vedení prací zodpovídal mjr. Ing. Čestmír Tyšer, velitel „Stavebního úseku-I“ (VÚ-8834) sídlícího v Babí u Trutnova.43 Po ukončení prací byl „Stavební úsek-I“, společně se stavební rotou, zrušen 1. května 1949. Jedna její pracovní četa (40 mužů) byla dána k dispozici stavební firmě provádějící úpravy v podzemí dělostřelecké tvrze Bouda. Zbytek roty se 1. května přesunul ke „Stavebnímu úseku-II“ do Stříbra, kde se podílel na rekonstrukci lehkého opevnění.44
Rekonstrukci a dostavbu dělostřelecké tvrze Bouda prováděla stavební firma Baraba, Praha (dřívější stavební firma Ing. Zdenko Kruliš), která ve dnech 2. a 3. května převzala staveniště.45 Stavebním dozorem a technickým vedením prací byl pověřen nově vytvořený „Stavební úsek-I“ (VÚ-7714) v Těchoníně, jehož velení převzal škpt. pěch. Stanislav Nováček. Vrchní stavební dozor nad adaptačními pracemi vykonával mjr. žen. Ing. Alois Břínek, přednosta prováděcí skupiny opevňovacího oddělení velitelství ženijního vojska hlavního štábu.46 Vlastní stavební práce probíhaly od 7. května 1949 do 21. dubna 1950 a celkově si vyžádaly finanční náklady ve výši 24 574 000 Kčs (asi 60 % částky připadlo na zařízení staveniště). Jednalo se o obnovu vstupního objektu K-S 22a „KROK“, zničeného zásahy leteckých pum a vnitřními destrukcemi (např. ve stropu nad vjezdem byl vnitřním výbuchem proražen otvor o průměru 3 metrů). Porušené části vstupního objektu byly odstraněny, společně s železobetonovými pilíři v prostoru překladiště, a znovu vybetonovány. Srub byl nově odvodněn, přičemž vyústění odvodňovacích trubek bylo vyvedeno před objekt. Dále se uskutečnila rekonstrukce svážnice, včetně položení kolejí a instalování provizorního svážnicového zařízení. Oprava hlavní chodby, která byla zároveň jiným způsobem odvodněna, spočívala v podchycení klenby, odbourání poškozených částí a zřízení nové klenby. Veškeré podzemní prostory byly v této době nově vybíleny. Zároveň došlo k vybourání všech cihlových příček v podzemí, vyvezení sutě a všechny povrchové objekty byly uzavřeny.
Následně započaly výlomové práce na vybudování nových skladovacích prostorů. Podle původního zámyslu měla být tvrz rozšířena o 11 nových sálů s celkovou plochou 5 000 m2 (u stávajících podzemních prostorů byla využitelná ložná plocha 1 500 m2), přičemž se podařilo zahájit výlom prvních dvou sálů. Pro nedostatek finačních prostředků byly stavební práce v dubnu 1950 přerušeny a z plánu investic MNO na rok 1951 vyškrtnuty. V dalších letech zůstala tvrz nedotčena, i když se ve 2. polovině 50. let uvažovalo o jejím předání Velitelství dělostřelectva MNO.47
Dnem 1. dubna 1949 svoji činnost pod velením škpt. Josefa Fanty také obnovil „Stavební úsek-II“ (VÚ-8981) sídlící ve Stříbře.48 Úkolem velitelství úseku bylo zajistit stavební dozor a technické vedení prací u lehkého opevnění v prostoru Manětín – Želnava od 1. dubna do 31. srpna 1949. Vlastní rekonstrukční práce prováděla „Stavební četa stálého opevnění velitelství oblasti 1“ pod velením por. Antonína Sládka.49 Při vzniku četu tvořilo 50 osob a v květnu u stavebního úseku vznikla další četa, vytvořená ze zbytku příslušníků rušené stavební roty z Trutnova.50 Po dokončení prací v oblasti západních Čech se velitelství stavebního úseku přemístilo do jižní části rekonstruovaného úseku. Zde se nejprve nacházelo v Lenoře a později v Horní Vltavici. Do prosince 1949, kdy byla stavební činnost ukončena, se proinvestoval 1 milion 598 000 Kčs.51
Pro instalaci ocelolitinových zvonů na šesti jihomoravských těžkých objektech vznikl v srpnu 1949 v Šatově u Znojma pod velením por. žel. Františka Nováčka „Stavební úsek III“ (VÚ-2069).52 Po odborném proškolení mjr. Ing. Kočandrlem z velitelství ženijního vojska hlavního štábu, bývalým příslušníkem prvorepublikového dopravního a osazovacího oddílu,53 bylo od 10. srpna 1949 do 13. března 1950 osazeno 12 zvonů, z toho tří převezených z Komárna54 a devíti nově vyrobených ve Vítkovických železárnách v Ostravě (viz příloha č. 10), jež vojenská správa objednala již v červnu 1947. Pro přepravu zvonů z železničních stanic k jednotlivým srubům byly použity transportéry Scamell. Celkově si přeprava 12 zvonů vyžádala finanční náklad ve výši 428 000 Kčs.55
V průběhu 1. poloviny roku 1950 vzniklo v podřízenosti velitelství oblasti 4 „Velitelství stavebního úseku IV“ (VÚ-6992) sídlící v Malackách. Jeho hlavním úkolem bylo řízení prací a technický dozor na opravách objektů lehkého opevnění v oblasti dolního toku řeky Moravy na slovensko-rakouské hranici.56
Na počátku 50. let se i při rekonstrukčních pracích na stálém opevnění projevily důsledky politických změn, které nastaly v Československu po 25. únoru 1948, které vedly k ukončení stavebních aktivit v oblasti severovýchodních Čech i severní Moravy. Pozornost čs. armády se nadále soustředila na zabezpečení prostoru jihozápadních Čech a jižní Moravy, čemuž byly podřízeny i všechny plány na využívání a dodatečné stavební úpravy prvorepublikového opevnění.
Příloha č. 1 – Směrnice pro přípravu výstavby nového československého opevnění
MINISTERSTVO NÁRODNÍ OBRANY
Hlavní štáb
————————————————-
Vložka k čj. 60384 Taj. hl.št.žen.1946
Věc: Směrnice pro přípravu výstavby nového československého opevnění – vydání.
K věci –
Výnosem náčelníka hlavního štábu č.j. 2620 Taj. hl. št. žen. 1945 byly schváleny přípravné práce k výstavbě stálého opevnění. Přípravné práce se provádějí. Při plnění jednoho z uložených úkolů, t. j. vypracování návrhu nového stálého opevnění, je třeba postupovat plánovitě, a to z operativních a taktických požadavků.
Z toho důvodu vydává náčelník hlavního štábu směrnice pro přípravu výstavby nového československého opevnění.
—————————————————————————————————————–
Exp. 1/ .. Hl. štáb – 1. oddělení –
Příloha – 1.
1/
V příloze vydávám „Směrnice pro přípravu výstavby nového československého opevnění“ a ukládám 1. oddělení a velitelství ženijního vojska provádění úkolů ve směrnici vytčených.
Dostane – Hl. št. – 1. odd.
Hl. št. – vel. žen. vojska
Příloha A k čj. 60384 Taj. hl. št. / žen. 1946
SMĚRNICE
pro přípravu výstavby nového československého
opevnění
I. Plán výstavby stálého opevnění.
Pro přípravu obrany československého státu pomocí stálého opevnění je třeba stanoviti tyto podmínky:
1/ Operativní, tj. určiti :
– opevněné prostory,
– pásma opevnění,
– úkoly opevnění na operačních směrech,
– pořadí výstavby.
2/ Taktické :
– určiti trasy pásem opevnění,
– rozděliti pásma na úseky a určiti jejich úkoly,
– určiti rozvrhy paleb jednotlivých úseků s rozvrhem palebných a jiných bojových prostředků,
– určiti stupeň odolnosti krytů betonových a pancéřových,
– určiti obsazení pásem opevnění v míru a ve válce.
3/ Technické (technická forma výstavby opevnění):
– typy objektů betonových a pancéřových (palebných stanovišť, pozorovatelen, SV kasáren atd.) s konstruktivními podrobnostmi,
– typy překážek proti tankům a proti pěchotě,
– výzbroj objektů (pancéřování, zbraně, zásoby munice, zálohy zbraní a součástek),
– výstroj objektů t.j. vnitřní vybavení (motory, ventilátory, spojovací prostředky, osvětlení, topení, zásobování proviantem a vodou),
– vnější vybavení (spojení mezi objekty a úpravy terénu),
– druhy materiálu a jejich zpracování,
– úpravy předpolí,
– výkup pozemků nebo jejich nájem.
Operativní a taktické podmínky vypracuje 1. oddělení hlavního štábu a podle nich vypracuje velitelství ženijního vojska podmínky technické. Po jejich schválení náčelníkem hlavního štábu vypracuje velitelství ženijního vojska v úzké součinnosti s 1.oddělením hlavního štábu „Plán výstavby stalého opevnění“, který bude obsahovat:
| I. | Práce průzkumné: |
| a/ taktické | |
| b/ technické | |
| II. | Práce projekční |
| a/ taktické | |
| b/ technické | |
| III. | Práce stavební |
| IV. | Vyzbrojení |
| V. | Finanční plán |
II. Všeobecné zásady.
Úkolem stálého opevnění bude usnadniti obranu státního území co nejblíže hranic tak, aby s minimem sil a obraných prostředků bylo znemožněno nepříteli operativní proniknutí do vnitrozemí.
Účelem výstavby opevnění má býti především úspora živé síly, aby za obranu bylo co nejvíce sil v operativních zálohách.
Musí býti proto navrženo podle zásady hospodárnosti, t.j., že náklady na ně vynaložené musí se projevit úsporou vojsk v obraně hranic proti obraně bez stálého opevnění. Problematika vojenských kalkulací nepřipouští předem úspory materiální, avšak splní-li opevnění svůj úkol, bude zabráněno velkým škodám, které by vznikly při nevyhnutelných ztrátách území.
Stálé opevnění na hranicích bude sestávati jen z jednoho opevněného pásma, avšak hlubokého a dostatečně hustého a pevného, aby jim nepřítel neprorazil, aniž by neukázal svůj operativní úmysl. Opevnění sestávající s několika linií se samostatnými úkoly a tvořící jednotlivé palebné přehrady nehodí se pro moderní válku, vyznačující se mohutnými útočnými akcemi s velkým soustředěním prostředků. Taková opevnění s nehlubokými a řídkými palebnými přehradami může býti prolomeno postupným a poměrně snadným prolomením jednotlivých linií a na několika místech současně.
Nové československé opevnění nejen, že nesmí míti chyb dosavadních opevnění, ale musí býti navrženo s velkou mírou předvídavosti, aby dlouho nestárlo. Obrana na něm nemůže býti jen statická, nýbrž kromě statických prvků musí míti i prvky pohyblivé, aby mohl býti prováděn také manévr pohybem a obrana zesilována podle vývoje boje. Možnosti manévru palbou a pohybem musí býti takové, aby bylo lze provésti velké soustředění palebných prostředků na útočícího nepřítele, aby byla ničena především jeho živá síla.
III. Opevněné pásmo
Opevněné pásmo se skládá:
1/ z pásma stráží, t.j. pásma území od státních hranic po přední okraj pásma odporu, v němž jsou umístěny polní stráže v polním opevnění a výjimečně v silně opevněných opěrných bodech stálého opevnění;
2/ z pásma odporu, t.j. pásma vlastního stálého opevnění od čáry čelných palebných stanovišť až po čáru zadních objektů. Vojska jsou v něm v krytech betonových a pancéřových a jen výjimečně ve volném terénu. Bojují na místě a manévrují palbou, jen vojska ve volném terénu také pohybem;
3/ z pásma záloh, v němž jsou umístěny taktické zálohy jednotek opevněného pásma, sloužící:
– k zesílení obrany pásma odporu,
– k nahrazení ztrát v pásmu odporu,
– k protiútokům proti nepříteli, který vnikl do pásma odporu,
– k zastavení nepřítele proniknuvšího taktickým vlomem pásmem odporu,
– k vysílání hlídek, k průzkumu a k provádění výpadů.
Operativní zálohy nepatří do opevněného pásma.
Opevněné pásmo nutno opříti o masiv vnitrozemských pohoří nebo hřbetů, vzdálených pokud možno 15 – 20 km od státních hranic a probíhajících s nimi souběžně.
Opevněné pásmo má vyhovovat těmto podmínkám:
1/ Pásmo stráží:
– má umožňovat pozorování nepřítele, boj polních stráží a jejich ústup,
– má býti ovladatelné z pásma odporu vlastním pozorováním a palbami všeho druhu,
– má míti četné přírodní překážky, zvláště proti tankům,
– nemá poskytovat nepříteli skrytá palebná postavení a východiska k útokům na pásmo odporu,
– má býti nesjízdné pro nepřítele.
2/ Pásmo odporu:
– má býti hluboké, aby bylo možno umístiti v něm dostatečné množství bojových prostředků a vytvořit hlubokou a hustou hlavní palebnou přehradu a vnitřní palebné přehrady a příčky,
– má dávat možnost skrytého blízkého i dalekého pozorování hluboko do předpolí a do vlastního postavení, aby bylo usnadněno manévrování palbou i pohybem a velení,
– má býti položeno tak, aby mělo přírodní překážky proti tankům. Překážky mohou býti před pásmem, uvnitř pásma nebo i na jeho zadním okraji,
– má znesnadňovat pozorování nepříteli,
– má umožňovat skrytý pohyb uvnitř pásma.
3/ Pásmo záloh:
– má býti zcela skryté před nepřátelským pozemním pozorováním z předpolí,
– má býti z něho skrytý přístup a přísun do pásma odporu,
– má umožňovat zasazení záloh do protiútoků a k vyprošťovacím manévrům,
– má umožňovat přehražení nepřátelských místních průlomů pásma odporu a jejich likvidaci.
Příloha č. 2 – Přehled součástí MNO, zodpovídajících za objekty stálého opevnění, a jejich vedoucích funkcionářů v letech 1945 až 1950.
| 6.oddělení (opevňovací) velitelství ženijního vojska | |
| – plk. žen. Ing. Antonín SAMEŠ | 16.11.1945 – 15.8.1946 |
| 6.skupina (opevňovací) velitelství ženijního vojska | |
| – pplk. žen. Ing. František NOVÁK | 1.8.1946 – leden 1947 |
| 3.oddělení (opevňovací) velitelství ženijního vojska | |
| – pplk. žen. Ing. František NOVÁK | leden 1947 – 27.2.1947 |
| Ředitelství opevňovacích prací | |
| – brig. gen. Ing. Jan ČERMÁK | 28.2.1947 – 3.3.1948 |
| 3.oddělení (opevňovací) velitelství ženijního vojska | |
| – plk. žen. Ing. František NOVÁK | 15.3.1948 – 30.3.1949 |
| – pplk. žen. Ing. František KUBELKA | 1.4.1949 – 31.1.1950 |
| 4.skupina (opevňovací) velitelství ženijního vojska | |
| – pplk. žen. Ing. František KUBELKA | 1.2.1950 – 29.6.1950 |
| – pplk. žen. Ing. Alois BŘÍNEK | 30.6.1950 – prosinec 1950 |
Příloha č. 3 – Návrh rozpočtu opevňovacích prací pro léta 1946 až 1955
| MINISTERSTVO NÁRODNÍ OBRANY | |
| Hlavní štáb – velitelství ženijního vojska | |
| Čj. 2537 Taj.hl.št./žen.1945 | Praha, 23. listopad 1945 |
| Věc: Návrh přibližného rozpočtu opevňovacích | |
| prací v pětiletí 1946/1950 a 1951/1955. | Ministerstvo národní obrany |
| Příloh: 2. | hlavní štáb – 1. oddělení |
Na vyzvání předkládám přibližné rozpočty na opevňovací práce pro 1. a 2. pětileté období.
Za podklad k rozpočtu pro obnovení dosavadního opevnění byla vzata hlášení velitelství oblastí, resp. sborů a divisí, vypracovaná na základě zběžných obhlídek opevnění. Stavba nového opevnění je kalkulována podle těžkého opevnění z roku 1938. Ceny materiálu a prací jsou proti roku 1938 zvýšeny asi o 30 – 50 %.
Náklad na 1 km nového těžkého opevnění jest kalkulován za předpokladu 3 objektů na tuto délku takto:
| a) práce stavební a vnitřní zařízení objektů, pancéřování, osvětlení, větrání, instalace a nábytek | |
| 6,000.000.- Kčs | |
| b) za zbraně, munici | 4,900.000.- Kčs |
| c) na zařízení spojení, telefon, telegraf, radio mezi objekty | 200.000.- Kčs |
| d) na stavbu příjezdných cest | 100.000.- Kčs |
| e) na stavbu překážek protitankových na 60 % délky trasy | 600.000.- Kčs |
| f) na stavbu překážek drátěných | 60.000.- Kčs |
Sestavení dat rozpočtových pro obé pětiletí jest provedeno v přílohách 1 a 2.
Do prvého pětiletí zahrnuty jsou práce adaptační na lehkých objektech a těžkých opevněních vybudovaných do roku 1938 a stavba nového těžkého opevnění na jižní Moravě.
V druhém pětiletí jest předpokládáno provésti ve dvou etapách nové těžké opevnění od Staňkovského rybníka u Nové Bystřice přes Šumavu, Český les, Krušné hory až ke Krkonošům.
| Zatímní velitel ženijního vojska | |
| brig. gen. Ing. Jan Čermák |
Rozpočet na stavbu opevnění v 1. pětiletí 1946 – 1950.
| Etapa | Navržené práce v úseku od – do | Délka úseku v km | Rozpočtený náklad v milionech Kčs: | |||||||
| * | na zbraně a munici | na zařízení spojení | na stavbu příjezdných cest | ** | na stavbu drátěných překážek | Celkový | ||||
| 1. | Jižní Morava(Lanžhot-Slavonice) a Bratislava | 220 | 40,0 | 182,0 | 5,0 | 5,0 | 79,0 | 20,0 | 331,0 | |
| 2. | a) Klášterec-Chomutov-Most-Ústí
n.L.-Hřensko-Liberec b) Lubenec-Žatec-Louny |
260 | 14,0 | 132,0 | – | – | 93,0 | 15,6 | 254,6 | |
| 3. | Nová Bystřice, Žumberk-Volary-Kašperské Hory-Hartmanice, Holýšov-Stříbro-Skelná Huť | 200 | 20,9 | 116,0 | – | – | 72,0 | 9,8 | 217,7 | |
| 4. | Jablonec-Trutnov-Náchod-Rokytnice-Králíky-Staré Město-Opava-Moravská Ostrava | 250 | 42,1 | 671,0 | 50,0 | 10,0 | 90,0 | 18,0 | 881,6 | |
| 5. | Nové TO v prostoru Morava-jih-Bratislava | 220 | 1.320,0 | 1.078,0 | 44,0 | 22,0 | 79,2 | 13,0 | 2.556,2 | |
| Celkem | 4.241,1 | |||||||||
| Různé, osobní a nepředvídané cca 5 % | 259,9 |
|||||||||
| Úhrnem | 4.500,000.000 |
|||||||||
| * prací stavebních, pancířování, vnitřní zařízení, optiky a pozemku |
| ** na stavbu protitankových překážek |
V Praze dne 23. listopadu 1945.
plk. ing. Sameš
Přibližný rozpočet na stavbu opevnění v 2. pětiletí 1951 – 1955.
| Etapa | Navržené práce v úseku od – do | Délka úseku v km | Rozpočtený náklad v milionech Kčs: | |||||||
| * | na zbraně a munici | na zařízení spojení | na stavbu příjezdných cest | ** | na stavbu drátěných překážek | Celkový | ||||
| 1. | Stavba nového TO v severozáp. a severních ČecháchCheb-Polubný v Krkonoších | 220 | 1.320,0 | 1.078,0 | 44,0 | 22,0 | 79,0 | 13,0 | 2.556,0 | |
| 2. | Stavba nového TO v jižních a jihozáp. ČecháchNová Bystřice – Cheb | 320 | 1.920,0 | 1.568,0 | 64,0 | 32,0 | 117,0 | 19,0 | 3.720,0 | |
| Celkem | 6.276,0 | |||||||||
| Různé, osobní a nepředvídané cca 5 % | 314,0 | |||||||||
| Úhrnem | 6.590,0 | |||||||||
| * prací stavebních, pancířování, vnitřní zařízení, optiky a pozemku |
| ** na stavbu protitankových překážek |
| * prací stavebních, pancířování, vnitřní zařízení, optiky a pozemku |
| ** na stavbu protitankových překážek |
V Praze dne 23. listopadu 1945.
plk. ing. Sameš
Příloha č. 4 – Organizace a personální obsazení opevňovacího oddělení velitelství ženijního vojska hlavního štábu 1. 3. 1946.
| přednosta oddělení – plk. žen. Ing. Antonín SAMEŠ | |||
| pobočník přednosty – npor. stav. Antonín ŠEMBERA | |||
| důstojník obranného zpravodajství – škpt. pěch. Jaroslav FORŠT | |||
| 1. skupina (studijní) – škpt. žen. Ing. Karel CHMEL | – přednosta | ||
přiděleni – |
škpt. stav. Ing. Alois BŘÍNEK | – cizí literatura, racionalizace | |
| škpt. stav. Ing. Vladimír STRÁNSKÝ | – studium nového opevnění | ||
| npor. stav. Josef ŠTOREK | – výzbroj, lafetace | ||
| 2. skupina (projekční) – mjr. žen. Ing. František NOVÁK | – přednosta | ||
| podskupina pro stálá zařízení – funkce přednosty nebyla systemizována | |||
přiděleni – |
škpt. žen. Hynek ŽALIO | – ženijní zajištění hranice | |
| npor. žen. Václav TOMAN | – stálá zařízení k ničení | ||
| por. žen. MIHALISKO | – materiál a nářadí ke stálému zařízení | ||
| npor. stav. Josef VOJTĚCH | – úprava předpolí | ||
| podskupina projekčních úprav a adaptace – funkce přednosty nebyla systemizována | |||
přiděleni – |
npor. stav. Josef FANTA | – stálé opevnění v úseku 9. divize | |
| npor. stav. Gabriel KUTÁLEK | – stálé opevnění v úseku 6. divize | ||
| kpt. stav. Zdeněk FITZNER | – stálé opevnění v úseku 6. divize | ||
| npor. stav. Ing. Čestmír TYŠER | – stálé opevnění v úseku 15. divize | ||
| kpt. stav. Antonín LINHART | – stálé opevnění v úseku 11. divize | ||
| npor. stav. Josef KUBÍK | – stálé opevnění v úseku 16. divize | ||
| npor. stav. Eduard ADAMEC | – stálé opevnění v úseku 12. divize | ||
| škpt. stav. Ing. František KUBELKA | – stálé opevnění v úseku 14. divize | ||
| kpt. stav. Václav MILAVEC | – stálé opevnění v úseku 14. divize | ||
| npor. stav. Václav KALBÁČ | – stálé opevnění v úseku 7. divize | ||
| kpt. stav. Květoslav KRÁM | – stálé opevnění v úseku 8. divize | ||
| šrtm. stav. Metoděj HAŠA | – kreslič | ||
| 3. skupina (stavební) – pplk. stav. Stanislav CHRAMOSTA – přednosta | |||
přiděleni – |
mjr. stav. František KAŠÍK | – materiál, uzávěry, oferování | |
| škpt. stav. Karel JEŘÁBEK | – rozpočet, finance | ||
| npor. stav. Ing. Leopold DOSTÁLEK | – pozemky | ||
| npor. žen. Ing. Karel HRUBEC | – úprava majetkových poměrů | ||
| npor. žen. Ing. Josef MORÁVEK | – úprava majetkových poměrů | ||
| šrtm. stav. Josef VICEK | – evidence a správa technického materiálu | ||
| pomocná kancelář – por. kanc. Bohumil MIHULKA | – spisovna | ||
| por. kanc. Antonín SAJNER | – archiv bývalého ŘOPu | ||
| Eva JAROŠOVÁ | – písařka | ||
Příloha č. 5 – Výsledky průzkumu stálého opevnění, provedeného pracovníky opevňovacího oddělení (skupiny) v roce 1946
| Úsek | Počet objektů | ||||||||||
| LO | TO | SV | podz. úkryt pro dělo |
chaty | Typ gen. Šnejdárek |
||||||
| vzor "1936" | Vzor "1937" | dob. | znič | ||||||||
| dob. | znič. | dob. | znič | dob. | znič. | ||||||
| Břeclav-Bratislava | 10 | — | 194 | 7 | 8 | 3 | 4 | 2 | 7 | 2 | |
| Znojmo-Břeclav | 110 | 4 | 370 | 40 | 3 | — | |||||
| česko-mor.hr.,Znojmo | 56 | — | 369 | 13 | 3 | — | |||||
| příč.:Ploučnice-Vápník | — | — | 105 | 1 | — | — | |||||
| českomor.hr.-Kašperk | 18 | 20 | 341 | 366 | — | — | |||||
| Pec-Hronov | 55 | 7 | 299 | 18 | — | — | 14 | ||||
| Králíky-Kolštejn | — | — | 169 | — | — | — | 1 | ||||
| Štipoklasy-Kašperk | 54 | 29 | 251 | 240 | — | — | |||||
| Chomutov-Klášterec | 79 | — | 32 | — | — | — | |||||
| Roudnice-Štipoklasy | — | — | 432 | 88 | — | — | |||||
| Jedlová-Chomutov | 101 | — | 205 | — | — | — | 4 | ||||
| Pec-Jedlová | 2 | — | 613 | 1 | — | — | 25 | ||||
| českomor.hr.-Pec | 46 | 38 | 424 | 247 | 138 | 29 | 17 | ||||
| Opava-českomor.hr. | — | — | 563 | 8 | 33 | 3 | |||||
| Moravskosloven.hr. Opava | — | — | 97 | 118 | 41 | 1 | |||||
| příč.:Mělník-Ploučnice | — | — | 88 | 77 | — | — | |||||
| CELKEM | 531 | 98 | 4552 | 1224 | 226 | 36 | 4 | 2 | 61 | 7 | 2 |
Při obdobné akci, uskutečněné čs. armádou v roce 1990, bylo nalezeno pouze 3.630 objektů stálého opevnění (viz OIN, číslo 33, s. 2, Praha 15.5.1991).
Příloha č. 6 – Organizace a personální obsazení Ředitelství opevňovacích prací od 1.3.1947 do 15.3.1948.
| přednosta – brig. gen. Ing. Jan ČERMÁK | |
| zástupce přednosty – pplk. žen. Ing. František NOVÁK | |
| přednosta 1. skupiny (studijní) – pplk. žen. Ing. Karel CHMEL | |
| přednosta 2. skupiny (projekční) – mjr. stav. Ing. František KUBELKA | |
| přednosta 3. skupiny (prováděcí) – mjr. stav. Ing. Alois BŘÍNEK | |
| dále přiděleni | – kpt. stav. Josef FANTA |
| – mjr. žen. Jaroslav FORŠT | |
| – mj. žen. Ing. Jaroslav HORÁK | |
| – pplk. stav. Karel JEŘÁBEK | |
| – škpt. stav. Antonín LINHART | |
| – škpt. stav. Václav MILAVEC | |
| – mjr. stav. Ing. Vladimír STRÁNSKÝ | |
| – kpt. stav. Josef ŠTOREK | |
| – mjr. stav. Ing. Čestmír TYŠER | |
| – kpt. stav. Josef VOJTĚCH | |
Při obdobné akci, uskutečněné čs. armádou v roce 1990, bylo nalezeno pouze 3.630 objektů stálého opevnění (viz OIN, číslo 33, s. 2, Praha 15.5.1991).
Příloha č. 6 – Organizace a personální obsazení Ředitelství opevňovacích prací od 1.3.1947 do 15.3.1948.
| přednosta – brig. gen. Ing. Jan ČERMÁK | |
| zástupce přednosty – pplk. žen. Ing. František NOVÁK | |
| přednosta 1. skupiny (studijní) – pplk. žen. Ing. Karel CHMEL | |
| přednosta 2. skupiny (projekční) – mjr. stav. Ing. František KUBELKA | |
| přednosta 3. skupiny (prováděcí) – mjr. stav. Ing. Alois BŘÍNEK | |
| dále přiděleni | – kpt. stav. Josef FANTA |
| – mjr. žen. Jaroslav FORŠT | |
| – mj. žen. Ing. Jaroslav HORÁK | |
| – pplk. stav. Karel JEŘÁBEK | |
| – škpt. stav. Antonín LINHART | |
| – škpt. stav. Václav MILAVEC | |
| – mjr. stav. Ing. Vladimír STRÁNSKÝ | |
| – kpt. stav. Josef ŠTOREK | |
| – mjr. stav. Ing. Čestmír TYŠER | |
| – kpt. stav. Josef VOJTĚCH |
Příloha č. 7 – Působnost Ředitelství opevňovacích prací v letech 1947 až 1948.
Organizační předpis pro MNO – návrh, Praha 1947
Hlava VIII
Ředitelství opevňovacích prací (Zkratka: Hl. št. /ŘOP)
čl. 180
Ředitelství opevňovacích prací je organizována takto:
přednosta,
skupina – studijní,
– projekční,
– prováděcí.
čl. 181
Ředitelství opevňovacích prací provádí plánování, výstavbu, obnovování a udržování objektů stálého opevnění, vede jejich evidenci, navrhuje vybavení objektů vhodným výzbrojním a výstrojním materiálem, speciálním strojním zařízením, spolupracuje na mobilizačních přípravách souvisících s pohotovostí objektů, zodpovídá za hospodaření s úvěrem povoleným pro stavbu a vybavení objektů a provádí územní kontrolu pevnostního pásma s hlediska příslušných zákonných ustanovení, zpracovává služební knihy, týkající se technických otázek objektů stálého opevnění, řídí studium a výzkumnictví v oboru stálého opevnění.
čl. 182
Přednostu ŘOP ustavuje na návrh náčelníka hl. št. ministr národní obrany.
Je přímo podřízen náčelníkovi hl. št. (zástupci náčelníka hl. št.) a je jeho odborným poradcem ve věcech stálého opevnění.
Je odpověden náčelníkovi hl. št. za materiální vybavení a pohotovost objektů stálého opevnění.
Úzce spolupracuje s podnáčelníky hl. št.
čl. 183
Důstojníci a rotmistři ŘOP jsou příslušníky ženijního vojska. Jejich osobní věci vede hl. št. /velitelství ženijního vojska, pokud tyto věci nepřísluší do působnosti jiných složek MNO.
čl. 184
Skupina studijní:
a) Shromažďuje a zhodnocuje zkušenosti a poznatky o využití technického pokroku ve věcech stálého opevnění.
b) Vyhledává, zkouší a volí hmoty pro budování nového opevnění.
c) Navrhuje stavbu a vyzkušování prototypů nového opevnění a to jak objektů tak i zbraní a překážek a účastní se zkoušek s nimi, ve spolupráci se zájmovými složkami MNO, zejména s hl. št. /1. odděl. a Vojenským technickým ústavem.
d) Studuje otázky útočného i obranného boje v opevněných pásmech.
e) Zpracovává návrhy služebních předpisů a pomůcek, týkajících se stálého opevnění a předkládá je Vyšší komisi pro zpracování služebních knih.
čl. 185
Skupina projekční:
a) Provádí podle pokynů hl. št. /1. odděl. technické a taktické obhlídky opevnění a zpracovává veškeré stavební a armaturní plány a návrhy na rozpočet pro obnovovací práce poškozených staveb stálého opevnění.
b) Provádí podle pokynů hl. št. /1. odděl. zaměřování terénu pro vybudování nových objektů stálého opevnění, jakož i překážek a zpracovává veškeré plány a zadávací elaboráty.
c) Vyřizuje podle směrnic hl. št. /1. odděl. žádosti o udělení souhlasu vojenské správy k stavbám, přeměnám půdy a těžení v lesním hospodářství v opevněném pásmu.
d) Přezkušuje podle pokynů hl. št. /1. odděl a posuzuje s hlediska obrany upravovací plány obcí v opevněném pásmu, i možnosti využití přírodních i umělých překážek pro obranu.
e) Spolupracuje s hl. št. /5. odděl. při censuře všech leteckých snímků, pořízených nad opevněným územím.
čl. 186
Skupina prováděcí:
a) Provádí a uskutečňuje stavebně-technické záležitosti všech pevnostních staveb, včetně jejich vybavení technickým strojním zařízením.
b) Připravuje rozepisování soutěží na dodávky materiálu potřebného pro stavbu opevnění, přezkušuje došlé nabídky, zpracovává návrhy na zadávání stavebních prací a dodávek v součinnosti s III. odborem MNO a ve spolupráci se zájmovými složkami MNO provádí zajištění stavebních hmot pro stálá opevnění.
c) Provádí kontrolu postupu prací na úpravách a výstavbě stálého opevnění a pověřuje podle potřeby i kontrolou příslušná vyšší velitelství.
d) Provádí kolaudaci staveb stálého opevnění.
e) Vede správu a evidenci pevnostních staveb, jejich zařízení a vybavení.
f) Vyřizuje ve spolupráci se IV. odborem MNO otázky veřejnoprávní po stránce technické pokud souvisí se stavbami objektů stálého opevnění, a zajišťuje u min. zemědělství pozemky pro stavby a úpravy stálého opevnění.
g) Provádí ve spolupráci se IV. odborem MNO řízení, spojené s vyvlastňováním pozemků stálého opevnění a jejich zaknihování.
h) Dává podklady a požadavky materiálním složkám MNO podle pokynů hl. št. /1. a 4. odděl., pro zpracování dílčího rozpočtu pro stálé opevnění, hospodaří s povoleným úvěrem.
Příloha č. 8 – Tabulkové složení pracovních jednotek ŘOPu v roce 1948.
I. Stavební rota ŘOP velitelství oblasti 1:
a) organizační struktura
– velitel (škpt. žen.)
– přidělený důstojník (kpt. žen.)
– velitelské družstvo (1 délesloužící poddůstojník, 4 poddůstojníci a 2 vojíni presenční služby)
– dopravní družstvo (1 rotmistr, 2 poddůstojníci a 11 vojínů presenční služby)
– 2 čety (1 podporučík, 3 poddůstojníci a 36 vojínů presenční služby, z toho 17 specialistů a 22 příslušníků pomocného personálu)
b) výzbroj a dopravní prostředky
– 6 pistolí, 76 pušek, 15 samopalů
– 1 osobní automobil, 10 nákladních automobilů (dva 1,5 tunové, osm 3 tunových), 2 motocykly, 5 kol
II. Stavební četa ŘOP velitelství oblasti 2:
a) organizační struktura
– velitel (kpt. žen.)
– přidělený důstojník (ppor.)
– dopravní družstvo (1 poddůstojník a 5 vojínů presenční služby)
– pracovní družstvo (4 poddůstojníci a 30 vojínů presenční služby, z toho 15 specialistů a 19 příslušníků pomocného personálu)
b) výzbroj a dopravní prostředky
– 2 pistole, 34 pušek, 6 samopalů
– 4 nákladní automobily (jeden 1,5 tunový, tři 3 tunové), 1 motocykl, 3 kola
Příloha č. 9 – Organizace a personální obsazení opevňovacího oddělení velitelství ženijního vojska hlavního štábu 1. 5. 1949.
přednosta oddělení – pplk. žen. Ing. František KUBELKA
1. skupina (studijní a projekční) – mjr. žen. Ing. Čestmír TYŠER
podskupina studijní – funkce přednosty nebyla systemizována
podskupina projekční – funkce přednosty nebyla systemizována
2. skupina (prováděcí) – mjr. žen. Ing. Alois BŘÍNEK
3. skupina (opevňování osad) – mjr. žen. Ing. Vladimír STRÁNSKÝ
Příloha č. 10 – Přehled pěchotních zvonů osazovaných v letech 1949 až 1950 na jižní Moravě.
| pěchotní srub | krycí jméno | počet střílen | deprese střílen | umístění zvonu | navržené osazení | realizované osazení |
| MJ-2 | Nad úvozem | 4 | 1:3 | levý | Vítkovice č. 01 | Vítkovice č. 03 |
| 4 | 1:3 | pravý | Vítkovice č. 02 | dtto | ||
| MJ-3 | Zámek | 4 | 1:3 | levý | Vítkovice č. 03 | Vítkovice č. 01 |
| 4 | 1:3 | pravý | Vítkovice č. 05 | Vítkovice č. 08 | ||
| MJ-4 | U sklepů | 4 | 1:3 | levý | Vítkovice č. 04 | dtto |
| 4 | 1:3 | pravý | Vítkovice č. 07 | dtto | ||
| MJ-15 | Na hrázi | 4 | 1:3 | levý | Vítkovice č. 06 | dtto |
| 4 | 1:3 | pravý | Vítkovice č. 08 | Vítkovice č. 05 | ||
| MJ-16 | U výběžku | 4 | 1:3 | levý | Vítkovice č. 09 | dtto |
| 5 | 1:3 | pravý | Ko S – 1 střední | dtto | ||
| MJ-29 | U dráhy | 4 | 1:3 | levý | Ko S – 4 pravý | dtto1) |
| 3 | 1:3 | pravý | Ko S – 3 levý | dtto2) |
| Poznámka: | 1) Zvon byl pětistřílnový, jedna střílna zabetonována. |
| 2) Zvon byl čtyřstřílnový, jedna střílna zabetonována. |
Poznámky:
1. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1946, č.j. 60384 Taj.
2. Plk. žen. Ing. Antonín Sameš, nar. 14. 10. 1895. Příslušník čs. legií v Rusku v letech 1916-1920. Důstojníkem se stal v roce 1918. Po návratu do vlasti působil jako velitel roty u pěchoty- do roku 1928. Následně zařazen u I. odboru MNO (všeobecně-vojenského). V letech 1931-1935 velitel roty a zástupce velitele praporu u ženijního vojska. V roce 1934 přidělen IV. odboru MNO (stavebnímu). V letech 1935-1937 velitel Ženijního skupinového velitelství II v Hlučíně a v letech 1937-1938 velitel Ženijního skupinového velitelství VI v Trutnově. Od května do listopadu 1945 hlavní velitel Sboru národní bezpečnosti. Následně v letech 1945-1946 přednosta opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska hlavního štábu. Od 16. 8. 1946 velitel ženijního vojska hlavního štábu. Následně povýšen do hodnosti brigádního generála a v roce 1948 se stal divizním generálem. Do výslužby odešel dnem 4. 2. 1952.
3. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1945, č.j. 2160 Taj.
4. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1946, č.j. 60385 Taj.
5. Mřížové dveře dodávala firma Škodovy závody – Královehradecká mostárna v Hradci Králové.
6. V Železničním skladu 1 v Pardubicích se nacházelo velké množství materiálu z prvorepublikového opevnění. Při jeho evidování, uskutečněném v letech 1946 a 1947, zde bylo kromě jiného uloženo 13 ks 4 cm KPÚV vz. 36 a 50 ks střílen, 15 ks 10 cm pevnostních houfnic vz. 38 a 15 střílen, 2 pevnostní minomety 9 cm a 13 střílen, 1 pětistřílnový pěchotní zvon, 1 otočná kulometná věž, 1 výsuvná a otočná dělostřelecká věž, 664 lafet pro lehké kulomety do těžkých objektů, 1.720 kulometných lafet do lehkých objektů, 438 ručních ventilátorů, 1.853 závěsných periskopů, 2.852 zrcátkových periskopů, 121 mřížových dveří do LO a 106 ocelových dveří do LO. Kromě toho v jednotlivých pěchotních srubech bylo instalováno 22 KPÚV vz. 36 a u komárenských objektů leželo 7 vytržených zvonů a kopulí. U různých vojenských útvarů bylo k dispozici cca 10 tisíc ocelových rozsocháčů a pro opravy se dalo využít 8 souprav benzino-elektrických vlaků.
7. Blíže viz „Novodobé fortifikace“, roč. 2001, čís. 7, str. 52-58.
8. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1946, č.j. 60385 Taj.
9. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 50644 Taj.
10. Brig. gen. Ing. Jan Čermák, nar. 8. 9. 1893. Důstojník čs. legií v Rusku v letech 1917-1920. Po návratu do vlasti krátkodobě ustanoven zástupcem velitele ženijního pluku a od roku 1921 velitelem ženijního praporu. V letech 1929-1934 velitel ženijního pluku 5 v Praze. V roce 1934 přidělen IV. odboru MNO (stavebnímu). Přednosta II.a oddělení (studijního a konstruktivního) předválečného ŘOPu. Do hodnosti brigádního generála povýšen v lednu 1937. V květnu 1945 se stal prvním poválečným velitelem ženijního vojska hlavního štábu. Funkci zastával do 31. 7. 1946, kdy odešel na zdravotní dovolenou. Dnem 28. 2. 1947 byl ustanoven zatímním přednostou ŘOPu. Svoje působení u ŘOPu ukončil 3. 3. 1948. Do výslužby odešel dnem 1. 6. 1948.
11. Území Československa bylo od roku 1945 rozděleno do čtyř oblastí. Velitelství oblasti 1 sídlilo v Praze a do jeho obvodu patřily západní, severní a východní Čechy včetně tehdejších politických okresů Mariánské Lázně, Teplá, Žlutice, Rakovník, Beroun, Praha venkov – jih, Jílové, Říčany, Český Brod, Kutná Hora, Čáslav a Chotěboř. Velitelství oblasti 2 se nacházelo v Táboře a řídilo činnost vojenských jednotek ve zbývající části Čech. Pro Moravu a Slezsko bylo vytvořeno Velitelství oblasti 3 v Brně a v Bratislavě se nacházelo Velitelství oblasti 4 s působností pro celé Slovensko. Dne 15. 12. 1948 byla Oblast 2 zrušena a její teritorium rozděleno mezi Oblast 1 a 3. Velitelství oblasti 1 připadly jihozápadní Čechy, zatímco jižní Čechy přešly pod Velitelství oblasti 3.
12. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 50626 Taj. Škpt. stav. Antonín Linhart, nar. 21. 4. 1908. V roce 1935 přijat do další dobrovolné činné služby a zařazen u Ředitelství opevňovacích prací jako příslušník II.b oddělení (stavebně-administrativního). V létě 1945 přidělen k Vojenské stavební odbočce 1 v Praze ve funkci technického referenta. Od února 1946 zařazen jako referent u podskupiny projekčních úprav a adaptace skupiny projekční opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska hlavního štábu. V březnu 1947 přidělen ve stejné funkci studijní skupině Ředitelství opevňovacích prací. Dnem 15. 7. 1947 pověřen velením „Velitelství stavebního úseku-IV“ (VÚ-5437) v Bratislavě, kde setrval do října 1947. Na ŘOP, respektive u opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska působil do 31. 7. 1948. Následujícím dnem byl přeložen do zálohy. Škpt. žen. Václav Milavec, nar. 29. 8. 1910. Vojákem z povolání se stal v roce 1932 a z počátku působil u Vojenské stavební odbočky 10 v Banské Bystrici. Od roku 1936 pracoval u Ženijního skupinového velitelství III v Králíkách jako stavbyvedoucí a velitel podúseku. V květnu 1945 přidělen III. odboru Ministerstva dopravy. Od června téhož roku zařazen u stavebního oddělení intendančního odboru MNO. V únoru 1946 přemístěn k podskupině projekčních úprav a adaptace skupiny projekční opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska hlavního štábu. Od března 1947 působil u Ředitelství opevňovacích prací. Dnem 15. 7. 1947 pověřen velením „Velitelství stavebního úseku-III“ (VÚ-8907) ve Znojmě, kde působil až do prosince 1948. Ve své další činnosti řídil rekonstrukci lehkého opevnění na jihozápadním Slovensku v úseku Dašice – Bratislava. U opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska sloužil až do konce dubna 1950. Do zálohy přeložen 1. 5. 1950. Následně vězněn od září 1950 do července 1951 ve věznici Mírov. V roce 1952 jej degradovali na vojína.
13. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 50614 Taj.
14. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 50378, Taj. a Stavební protokol VSÚ-III, usnesení čís. 4, 26, 77, 86, 115 a 122.
15. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1946, č.j. 60290 Taj.
16. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 51797 Taj.
17. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 50237 Taj., č.j. 50612 Taj., č.j. 51441 Taj.
18. Pro dělostřeleckou tvrz Hanička předložila firma Ing. Hlava nabídku na stavební práce ve výši 4,5 mil. Kčs, pro tvrz Adam firma Ing. Kapsa a Müller nabídku ve výši 3,5 mil. Kčs a pro tvrz Bouda firma Ing. Kruliš nabídku ve výši 4,25 mil. Kčs.VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 50227 Taj.
19. Vrata byla objednána 2. května 1947 u firmy Škodovy závody – Královehradecké mostárny v Hradci Králové. Klíče od uzavřených tvrzí převzaly stanice SNB v Králíkách, Mladkově a Rokytnici v Orlických horách.VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 51348 Taj.
20. VÚA/VHA, fond Velitelství oblasti 1 (dále VO 1), Č.j. 51959 Taj. 1.odděl. 1947.
21. Plk. žen. Ing. František Novák, nar. 3. 9. 1904. Vojákem z povolání se stal v roce 1931 a z počátku působil jako velitel čety u železničního pluku v Pardubicích. V letech 1935-1938 přidělen ŘOPu, zařazen u II.b oddělení (stavebně-administrativního). V létě 1945 nastoupil na Velitelství ženijního vojska hlavního štábu, kde působil nejprve jako přednosta mostní skupiny a později jako přednosta projekční podskupiny opevňovací skupiny. Od srpna 1946 přednosta opevňovací skupiny (později oddělení) Velitelství ženijního vojska. Po vytvoření ŘOPu vykonával funkci zástupce jeho přednosty gen. Čermáka. Od března 1948 opětovně přednosta opevňovacího oddělení. V březnu 1949 se stal velitelem Ženijního učiliště v Litoměřicích. Od července 1951 působil jako náčelník katedry na ženijní fakultě Vojenské technické akademie v Brně. Do zálohy odešel na sklonku října 1958.
22. Pplk. žen. Ing. František Kubelka, nar. 26. 3. 1910. V roce 1936 se stal vojákem z povolání a byl zařazen u II.b oddělení (stavebně-administrativního) ŘOPu. V květnu 1945 nastoupil na stavební oddělení intendančního odboru MNO. O měsíc později přeřazen ke stavebnímu ředitelství oblasti 1. V únoru 1946 se vrátil na MNO jako technický referent Velitelství ženijního vojska. Od března 1947 přednosta projekční skupiny ŘOPu (později opevňovacího oddělení). V dubnu 1949 převzal řízení opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska. Od června 1950 se stal velitelem ženijního praporu 13 v Olomouci a na počátku září 1950 velitelem ženijního pluku 3 v Kroměříži. Po jeho zrušení převzal v listopadu 1950 velení 64. ženijního pluku v Seredi. Od července 1951 působil v různých funkcích u Konstrukčního stavebního podniku MNO Praha, tj. pozdější Hlavní správy vojenských staveb. Do hodnosti plukovníka byl povýšen v červnu 1953. V březnu 1956 přešel k Hlavní ubytovací a stavební správě MNO. Od srpna 1958 se stal náčelníkem Krajské ubytovací a stavební správy Karlovy Vary a od května 1960 náčelníkem Vojenské ubytovací a stavební správy Plzeň. Od února 1961 řídil činnost Městské vojenské ubytovací a stavební správy Praha. Od července 1964 pracoval jako vedoucí oddělení Ubytovací a stavební správy Stavebního a výrobního úseku MNO. Zemřel v činné službě 14. 6. 1966.
23. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-4.odděl., 1947, č.j. 11158 Dův.
24. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1948, č.j. 40539 Taj. Mjr. stav. Ing. Čestmír Tyšer, nar. 9. 3. 1910. V roce 1937 jako důstojník ženijního vojska nastoupil u Ženijního skupinového velitelství III v Králíkách. V lednu 1939 přemístěn k železničnímu pluku. Po skončení 2. světové války krátkodobě působil u bezpečnostních jednotek při obsazování čs. pohraničí v severních Čechách. V říjnu 1945 zařazen u stavebního ředitelství velitelství oblasti 2. Od února 1946 přidělen jako referent projekční skupiny opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska. Po obnovení ŘOPu pracoval u prováděcí skupiny a v březnu 1948 jmenován velitelem „Vojenského stavebního úseku I“. Od května 1949 zastával funkci přednosty studijní a projekční skupiny opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska. Podplukovníkem se stal v říjnu 1949. V únoru 1950 přeřazen k V. (letecko-technickému) odboru MNO jako referent technické skupiny, ale již v květnu 1950 došlo k jeho přemístění k Velitelství leteckého týlu MNO, kde zastával funkci náčelníka letištního oddělení. Koncem srpna 1950 se stal náčelníkem plánovacího oddělení Ubytovací a stavební správy MNO a na počátku srpna 1952 byl jmenován do funkce zástupce náčelníka uvedené správy. Do hodnosti plukovníka byl povýšen v dubnu 1953. Od ledna 1956 nejprve krátkodobě působil u Úřadu předsednictva vlády a následně pracoval na Odboru zvláštních staveb Státního výboru pro výstavbu. V únoru 1961 přešel jako referent na Krajskou vojenskou ubytovací a stavební správu Praha a v červenci 1965 na funkci náčelníka skupiny u Oblastní vojenské investiční správy Praha. Do zálohy odešel 31. 3. 1967.
25. Šlo o tři Studebakery o nosnosti 3,5 t, tři Gazy o nosnosti 2,5 t, jeden Gaz AA o nosnosti 1,5 t, jeden Gaz Ford o nosnosti 1,5 t a dva Fordy o nosnosti 3 t, jeden osobní automobil (Opel Olymp) a jeden motocykl (Jawa). VÚA/VHA, fond Stavební rota ŘOP, spisy důvěrné 1948, č.j. 38.
26. VÚA/VHA, fond Stavební rota ŘOP, spisy tajné 1948, č.j. 10.
27. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1948, č.j. 40539 Taj. Uvedená ráže nalezené německé munice zcela neodpovídá zavedeným vzorům, je ale převzato doslovné znění z originálního dokumentu.
28. Poškození počáteční části hlavní chodby dělostřelecké tvrze Adam pocházelo z let okupace. Německá armáda zde v rámci zkoušek odolnosti uzávěrů vstupů do podzemí odpálila mohutnou nálož, která chodbu značně zdemolovala.
29. VÚA/VHA, fond Stavební rota ŘOP, spisy důvěrné 1948, č.j. 38.
30. Tamtéž.
31. Pěchotní srub T-S 66b poškodily dělostřelecké zkoušky německé armády v době okupace. Obvodové zdivo bylo na některých místech narušeno až do hloubky 150 cm a ve dvou případech došlo k úplnému průstřelu stěn. V říjnu 1945, při prohlídce těžkých objektů na Trutnovsku provedené plk. pěch. Jaroslavem Malcem a mjr. stav. Ing. Františkem Novákem, byla případná adaptace označena za nemožnou. Ve spodním patře objektu se při obhlídce nalézal nevybuchlý granát ráže 21 cm.
32. Stavební protokol VSÚ-I z roku 1948, usnesení čís. 33, 37, 40, 41, 54, 64, 75, 131, 141/1.
33. VÚA/VHA, fond Stavební rota ŘOP, spisy důvěrné 1948, č.j. 7532.
34. Stavební protokol VSÚ-I z roku 1948, usnesení čís. 92.
35. VÚA/VHA, fond VO 1/VŽV, 1948, č.j. 68001 Dův.
36. Stavební protokol VSÚ-I z roku 1948, usnesení čís. 164.
37. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-4.odděl., 1947, č.j. 11158 Dův.
38. Plk. Ing. Alois Břínek, nar. 19. 6. 1909. V roce 1935 přijat do další dobrovolné činné služby u stavebního ředitelství Zemského vojenského velitelství Brno. O rok později přeřazen k ŘOPu jako pracovník II.b oddělení (stavebně-administrativního). V letech 1937-1938 u Ženijního skupinového velitelství X v Rokytnici v Orlických horách. V červnu 1945 nastoupil jako technický referent na stavební ředitelství velitelství oblasti 1. Od února 1946 zařazen ve studijní skupině opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska. Od března 1947 přednosta prováděcí skupiny Ředitelství opevňovacích prací (později opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska). V červnu 1950 převzal funkci náčelníka opevňovací skupiny. Od prosince 1951 náčelník oddělení (v letech 1952-1953 správy) terénních úprav Velitelství ženijního vojska. V uvedené funkci působil až do listopadu 1964, kdy odešel do zálohy.
39. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1948, č.j. 40539 Taj.
40. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-ŘOP, 1947, č.j. 51799 Taj.
41. Stavební protokol VSÚ-I z roku 1949, usnesení čís. 1-3, 5-10.
42. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1949, č.j. 20458 Taj.
43. Tamtéž, č.j. 20162 Taj.
44. Tamtéž, č.j. 21374 Taj.
45. Tamtéž, č.j. 22563 Taj.
46. Tamtéž.
47. VÚA/VHA, fond MNO/VD, 1958, č.j. 03836.
48. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1949, č.j. 20162 Taj. Původně bylo navrženo vytvořit Stavební úsek IV a stavební četu stálého opevnění u Oblasti 4, dislokovat je v Malackách a pověřit dokončením úprav těžkých objektů na bratislavském předmostí a úpravou lehkých objektů, včetně instalace vnitřního zařízení, v úseku Bratislava – moravsko-slovenská hranice.
49. VÚA/VHA, fond VO 1/VŽV, 1949, č.j. 7830 Taj.
50. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1949, č.j. 23252 Taj.
51. Stavební protokol VSÚ-II z roku 1949, celkové vyúčtování rekonstrukčních prací.
52. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1949, č.j. 24765 Taj.
53. Mjr. žen. Ing. Karel Kočandrle, nar. 14. 1. 1909. Již v rámci vojenské presenční služby nastoupil v roce 1935 u Ženijního skupinového velitelství II v Hlučíně. Důstojníkem se stal v následujícím roce a nadále působil u dopravního a osazovacího oddílu ŘOPu. Po osvobození ČSR zastával řadu nižších velitelských funkcí. Nejprve byl od května 1945 zařazen jako velitel ženijní čety u pěšího pluku 18 v Plzni, následně od června téhož roku jako zástupce velitele ženijního praporu 11 v Písku a nakonec byl v uvedené posádce od října 1945 zařazen ve funkci velitele roty u 2. ženijní brigády. V dubnu 1946 se stal velitelem ženijního vojska 16. divize v Karlových Varech a od července téhož roku působil jako důstojník ženijního vojska u 1. oddělení štábu 11. divize v Plzni. V září 1948 byl zařazen k Velitelství ženijního vojska.
54. Během války byly všechny zvony a kopule z komárenských objektů vytrženy. Kromě tří již zmíněných zvonů měly být další tři vytržené kopule odvezeny do Železničního skladu 1 v Pardubicích.
55. VÚA/VHA, fond MNO/HŠ-VŽV, 1950, č.j. 14521 Taj.
56. Tamtéž, č.j. 10337 Taj.