7. mechanizovaná brigáda

Bojová zástava svazkuZnak svazku

Otištěno: Armádní technický magazín, roč. 1999, čís. 11, str. 30 až 31 a roč. 2000, čís. 7, str. 11 (upravená a doplněná verze)

Vojáci 1. čs. armádního sboru v SSSR vztyčují pohraniční sloup na Dukle v říjnu 1944

Na základě rozkazu prezidenta republiky dne 8. května 1999 obdržela historický název rovněž 7. mechanizovaná brigáda v Kroměříži, pojmenovaná jako „Dukelská“. Uvedená brigáda je přímým pokračovatelem 3. čs. samostatné pěší brigády v SSSR, která vznikla v červnu 1944 a zúčastnila se karpatsko-dukelské operace, bojů u Liptovského Mikuláše, na Malé a Velké Fatře, přičemž svoji cestu zakončila při osvobozování Moravy. Již v lednu 1945 jí vrchní velení Rudé armády udělilo pojmenování „Prešovská, Popradská“. Po ukončení osvobozování Československa byla 18. května 1945 reorganizována na 3. pěší divizi.

V poválečném období se divize nejprve podílela na střežení hranic od Klatov po Slavonice a následně zaujala prostor mírového rozmístění v oblasti Holešova, Uherského Hradiště, Hodonína a Břeclavi. Velitelství divize se usídlilo v Kroměříži. Divize se v této době hlásila k tradicím prvorepublikové 14. divize, vzniklé v Kroměříži při reorganizaci čs. armády na přelomu let 1937 a 1938.

Během své poválečné existence prodělala celou řadu změn. Již na podzim 1945 prošla reorganizací na 3. divizi (motorizovanou) a na jaře 1946 na 3. divizi (rychlou). Dne 3. března 1948 na základě dekretu prezidenta republiky získala historický název „Prešovská“. V rámci celkové reorganizace naší armády, provedené na sklonku roku 1950, byla na krátkou dobu reorganizována na 13. pěší divizi bez historického názvu. Již na jaře roku 1951 ovšem prošla transformací na 13. mechanizovanou divizi a 12. září 1952 jí byl znovu propůjčen historický název „Prešovská“. Dnem 9. května 1955 bylo divizi navráceno původní číslo (3.) a její název se rozšířil na „Dukelsko-Prešovská, Popradská, Žilinská, Antonína Zápotockého“.

V létě 1958 se uskutečnila další reorganizace svazku, tentokrát na 3. motostřeleckou divizi. V této podobě divize setrvala až do počátku 90. let, kdy nejprve prošla přeměnou na mechanizovaný svazek (1991) a po vzniku AČR se stala základem pro 7. mechanizovanou brigádu (1994), podléhající velitelství 2. armádního sboru. Vzhledem k tradicím svazku z let 2. světové války bylo již v roce 1995 navrženo brigádě propůjčit historický název „Dukelská“. Při následujících organizačních změnách v AČR byla brigáda k 1. říjnu 1997 převedena do podřízenosti velitele pozemního vojska a zařazena do sil rychlé reakce.

Znak 71. mechanizovaného praporu
Příslušníci 7. čs. střeleckého pluku „Tatranského“ na nádvoří nitranských kasáren po svém návratu z Ruska v červenci 1920

Ze vševojskových praporů 7. mechanizované brigády má nejdelší přímou historickou kontinuitu 71. mechanizovaný prapor v Hranicích. V roce 1886 byla v Levicích z honvédských praporů č. 60, 61 a 62 (všechny konstituovány v roce 1869) nově vytvořena 14. polobrigáda, přejmenovaná v roce 1890 na honvédský pluk č. 14 s velitelstvím v Nitře. Po skončení I. světové války a vzniku samostatného Československa došlo k opětnému přejmenování útvaru, tentokrát na čs. střelecký pluk č. 4, po krátké období od června do září 1919 umístěný v Hodoníně a Čáslavi. Dnem 1. října 1920 se realizovalo jeho sloučení s 7. čs. střeleckým plukem „Tatranským“, který se konstituoval v rámci ruských legií 12. června 1917 a do Československa se vrátil v červenci 1920. Nově vzniklý pěší pluk č. 7 „Tatranský“ po celou dobu své prvorepublikové existence sídlil v Nitře, kde zanikl v létě 1939. K obnově pěšího pluku č. 7 došlo krátce po skončení 2. světové války. Pluk sídlil v Nitře a již 3. března 1948 mu prezident Beneš opětovně udělil pojmenování „Tatranský“. Koncem 40. let se útvar nejdříve přestěhoval do Senice nad Myjavou a na jaře 1951 do Hodonína, což bylo spojeno s jeho přeměnou na 7. mechanizovaný pluk. V roce 1955 byl prohlášen za pokračovatele 4. polního praporu 3. čs. brigády v SSSR, přečíslován na 4. mechanizovaný pluk a přejmenován na „Prešovský“. V roce 1958 došlo k přeměně útvaru na motostřelecký pluk a v roce 1991 opětně na mechanizovaný pluk. Při transformaci Armády ČR z podstaty stávající útvaru na podzim 1994 vznikl 71. mechanizovaný prapor a 72. výcvikové středisko. V roce 1997 se 71. mechanizovaný prapor přemístil do posádky Hranice na Moravě. Výcvikové středisko setrvalo v dosavadní posádce, bylo ale vyjmuto ze složení 7. mechanizované brigády a podřízeno velitelství 6. výcvikové a mobilizační základny, což bylo spojeno s jeho přečíslováním na 61. výcvikové středisko. Složení 7. mechanizované brigády doplnil 61. mechanizovaný prapor, přesunutý z Mikulova do Hranic na Moravě a přečíslovaný na 72. mechanizovaný prapor, který koncem roku 1999 zanikl.

Znak 74./72. mechanizovaného praporu – stará verzeZnak 72. mechanizovaného praporu – nová verzeZnak 73. mechanizovaného praporu

Dalším útvarem brigády je 73. mechanizovaný prapor v Přáslavicích. Tento útvar je přímým historickým nástupcem 7. protitankového dělostřeleckého pluku 4. čs. pěší brigády v SSSR, vytvořeného v únoru 1945. Po skončení 2. světové války byl v polovině června 1945 na jeho základě v Praze zformován protitankový oddíl 4, podléhající velitelství 4. divize. Koncem června 1945 se útvar, společně s celou divizí, přesunul na západní Slovensko do posádky Slovenský Meder. Zde v polovině září 1945 došlo k jeho reorganizaci na dělostřelecký oddíl 54 (protitankový). K 1.10.1945 byl útvar přečíslován na dělostřelecký oddíl 254 (protitankový) a ještě počátkem října 1945 se přesunul do Žiliny. V říjnu 1946 proběhla jeho další redislokace, tentokrát do Martina. V říjnu 1947 došlo ke změněn názvu útvaru na dělostřelecký oddíl 262 (protitankový). Při zrušení divize, realizovaném v polovině dubna 1949, na jeho základě vznikl v Martině tankosamohybný dělostřelecký oddíl 352. V listopadu 1949 se oddíl přemístil do Plzně a rozšířil na tankosamohybný pluk. Koncem roku 1950 byl v průběhu reorganizace čs. armády útvar zrušen. Z jednotlivých baterií vznikly tankosamohybné prapory a roty pro pěší divize 2. vojenského okruhu. Ze 4. baterie zmíněného pluku v listopadu 1950 vznikl 13. tankosamohybný prapor, umístěný v Kroměříži a podléhající velitelství 3. divize. K 1.5.1951 došlo k rozšíření útvaru na 33. tankosamohybný pluk a 1.11.1952 k jeho transformaci na tankový pluk. V listopadu 1960 byl útvar rozkazem prezidenta republiky přejmenován na 33. tankový pluk československo-polského přátelství. V květnu 1966 se přemístil do Přáslavic. V této podobě existoval až do poloviny 90. let. Na základě rozkazu prezidenta republiky byl dnem 28.10.1991 pluku propůjčen čestný název „Hanácký“. Tímto došlo k připomenutí existence bývalého legionářského 6. čs. střeleckém pluku, vytvořeného v roce 1917 v Rusku a zrušeného koncem roku 1950 v Olomouci. V rámci transformace Armády ČR na základě 33. tankového pluku počátkem října 1994 vznikly 73. mechanizovaný prapor a 74. výcvikové středisko, které se v lednu 1998 transformovalo na 74. mechanizovaný prapor. V lednu 2000 došlo k přečíslování 74. mechanizovaného praporu na 72. mechanizovaný prapor.

Znak 7. průzkumného praporu

Nejmladším vševojskovým útvarem brigády je 7. průzkumný prapor v Kroměříži. Kořeny, ze kterých vzešel, nalezneme v roce 1948, kdy nařízením náčelníka hlavního štábu k 1. prosinci vznikly u 3. divize motorizované průzkumné čety pro motorizované pěší prapory 3 v Kroměříži, 27 v Uherském Hradišti a 43 v Hodoníně. Z výcvikových důvodů byly soustředěny u motorizovaného pěšího praporu 3, kde kromě toho působilo rámcové velitelství průzkumné roty. Na sklonku roku 1950 z uvedených jednotek vznikla v Uherském Hradišti průzkumná rota 3. divize. V květnu následujícího roku došlo k rozšíření roty na prapor. V roce 1955 byl prapor prohlášen za nástupce průzkumné roty 3. čs. pěší brigády v SSSR, pojmenován na „Povážský“ a přesunut do Hodonína. Počátkem 60. let se útvar vrátil do Uherského Hradiště a následně v roce 1966 přesídlil do Kroměříže. V roce 1994 byl reorganizován na průzkumný prapor 7. mechanizované brigády. Na základě rozkazu prezidenta republiky byl dnem 28. října 1998 praporu propůjčen název „Jana Žižky z Trocnova“. Tímto došlo k připomenutí existence bývalého legionářského 3. čs. střeleckém pluku, vytvořeného v roce 1917 v Rusku a zrušeného v roce 1958 jako 7. střelecký pluk v Malackách.

Znak 76. dělostřeleckého oddílu

76. dělostřelecký oddíl v Hranicích na Moravě vznikl z původního 361. dělostřeleckého pluku dislokovaného v téže posádce. Zmíněný pluk byl vytvořen na sklonku roku 1950 sloučením dělostřeleckého pluku 52 z Bruntálu a dělostřeleckého oddílu 254 z Hradce Králové. 361. dělostřelecký pluk nejprve sídlil v Mladé, od roku 1958 v Turnově, následně od roku 1968 v Uherském Hradišti a nakonec se v roce 1988 přemístil do Hranic na Moravě. V letech 1950 až 1955 nesl pojmenování „Fastovský“. Dělostřelecký pluk 52 byl přímým pokračovatelem Dělostřeleckého pluku Čs. obrněné brigády z Velké Británie, tj. původního 1. dělostřeleckého pluk Čs. divize ve Francii, vytvořeného v roce 1940. Ve 2. polovině 40. let vystřídal posádková města Vysoké Mýto, Dědice a Bruntál. V letech 1948 až 1950 měl název „Dunkerský“. Dělostřelecký oddíl 254 vznikl v létě 1945 jako dělostřelecký oddíl 13 (od srpna 1945 č. 63 a od října 1945 č. 263) pro potřeby 13. divize. Postupně sídlil v Brandýse nad Labem, Kolíně a Loučeni. V roce 1947, při zrušení 13. divize, byl předán do složení 14. divize, přečíslován na Dělostřelecký oddíl 254 a přesunut do Mladé. Zde setrval do roku 1949, kdy proběhla jeho redislokace do Hradce Králové.

Znak 7. spojovacího praporu

Při příležitosti 55. výročí ukončení 2. světové války propůjčil prezident republiky svým rozkazem historický název dalšímu útvaru 7. mechanizované brugády.

Bojová zástava 7.ženijního praporuZnak 7. ženijního praporu – stará verzeZnak 7.ženijního praporu – nová verze
Připínání stuh na zástavu 2. ženijního pluku „Uralského“ při oslavách 20. výročí založení útvaru

Počínaje dnem 8. května 2000 má svůj historický název i 7. ženijní prapor v Lipníku nad Bečvou, pojmenovaný jako „Uralský“. Uvedený útvar je nástupcem 2. ženijní praporu 3. čs. pěší brigády v SSSR, zformované v průběhu měsíce června 1944. Od 8. září 1944 se brigáda zapojila do bojové činnosti v rámci karpatsko-dukelské operace a následně se podílela na osvobozování Slovenska. Svoji cestu ukončila počátkem května 1945 u Prostějova.

Na základě dosavadního 2. ženijního praporu byla v červnu 1945 vytvořena 3. ženijní brigáda, podřízená velitelství 3. oblasti a dislokovaná v Kroměříži. Při reorganizaci armády, provedené k 1.10.1947 se 3. ženijní brigáda přeměnila v Ženijní pluk 3. Dne 3.3.1948 útvar obdržel pojmenování „Karpatský“. Na sklonku roku 1950 byl Ženijní pluk 3 „Karpatský“ zrušen a z jeho části kromě jiného vznikl i 6. ženijní prapor. Útvar se nacházel v Brně a byl podřízen velitelství 6. pěší divize. Na podzim následujícího roku došlo k přemístění praporu do posádky Břeclav. Dne 9.5.1955 byl útvar přečíslován na 2. ženijní prapor a pojmenován jako „Ružomberský“, čímž se přihlásil k tradicím 2. ženijního praporu 3. čs. pěší brigády v SSSR. Při další reorganizaci čs. armády, uskutečněné v říjnu 1958, došlo k předání útvaru do podřízenosti 3. motostřelecké divize. V jejím rámci setrval až do roku 1994, ovšem od roku 1991 jako 3. ženijní prapor, který již nepoužíval původní pojmenování „Ružomberský“. V návaznosti na transformaci 3. mechanizované divize na 7. mechanizovanou brigádu byl útvar koncem roku 1994 byl útvar na podzim 1994 vyjmut ze složení svazku, předán 6. mechanizované brigádě a reorganizován na 6. ženijní prapor. Jeho místo v sestavě 7. mechanizované brigády nahradil 7. ženijní prapor v Hodoníně, vytvořený na základě dosavadního 78. ženijního silničního mostního praporu. Vzhledem k reorganizaci 6. mechanizované brigády na výcvikovou a mobilizační základnu se v roce 1997 břeclavský ženijní prapor včlenil do sestavy 7. mechanizované brigády, což bylo spojeno s jeho přečíslováním na 7. ženijní prapor a přemístěním do posádky Lipník nad Bečvou. Původní 7. ženijní prapor v Hodoníně byl zrušen.

Propůjčením názvu „Uralský“ byla připomenuta existence Ženijního pluku 2, který v letech 1920 až 1939 působil v Kroměříži. Pluk vznikl 16.11.1920 sloučením dosavadní 2. samostatné technické roty 2. střelecké divize čs. legií v Rusku (vytvořené 21.7.1917) a Ženijního praporu 3 domácího vojska (zřízeného v listopadu 1918). Pluk tvořily 6., 7. a 8. ženijní prapor, 1.10.1937 přečíslované na I., II., III. prapor. Pojmenování „Uralský“ bylo pluku uděleno 4. května 1937.

Znak 7. praporu logistiky
Znak 7.protiletadlového oddílu

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek