Otištěno: Armádní technický magazín, roč. 2000, čís. 1, str. 31 (upravená a doplněná verze)
6. výcviková a mobilizační základna je nástupcem 6. čs. divize italských legií, vytvořené v květnu 1918. Na italském bojišti byla v srpnu a září posledního válečného roku nasazena u Doss Alta. Do Československa přijela v prosinci 1918 a až do podzimu následujícího roku se podílela na vojenském obsazování Slovenska. Od listopadu 1919 začala jako 6. divize působit v Brně, kde setrvala až do likvidace čs. armády v létě 1939. Při příchodu do Brna s divizí splynul vojenský inspektorát, vytvořený tamtéž v lednu 1919. Po svém návratu do ČSR v létě 1920 se s 6. divizí dále sloučilo i velitelství 2. čs. střelecké divize ruských legií, vytvořené v září 1917 v Rusku.
Po skončení 2. světové války byla 6. divize opět obnovena v Brně. Dnem 3. března 1948 získala historický název „Prvního odboje“. V poválečném období prošla poměrně složitým vývojem. Nejprve se v roce 1950 reorganizovala na pěší divizi a v roce 1954 na střeleckou divizi. Vzhledem ke snaze potlačit tzv. legionářskou tradici proběhlo v roce 1955 její přečíslování na 16. střeleckou divizi bez názvu. V roce 1958 byla opětně reorganizována, tentokrát na 4. motostřeleckou divizi „Ružomberskou, Fatranskou“, což bylo spojeno s jejím přemístěním do Havlíčkova Brodu. V roce 1960 se transformovala na 4. tankovou divizi V roce 1975 byl název divize upraven na „Ružomberská, Fatranská, trojnásobného hrdiny ČSSR a hrdiny SSSR armádního generála Ludvíka Svobody“. Počátkem 90. let se divize několikrát reorganizovala. Nejprve na sklonku roku 1990 prošla transformací na 4. skladovou základnu, která se o rok později přeměnila ve 4. motorizovanou divizi. Na sklonku roku 1994 prodělala divize reorganizaci na 6. mechanizovanou brigádu, podléhající velitelství nově vytvořeného 2. armádního sboru. Ani tato reorganizace nebyla poslední a v návaznosti na snižování počtů AČR, realizované v roce 1997, se přeměnila v 6. výcvikovou a mobilizační základnu, podřízenou Velitelství pozemního vojska.
Rozkazem prezidenta republiky při příležitosti 54. výročí ukončení 2. světové války v Evropě byl dnem 8.5.1999 62. výcvikovému středisku, podřízenému velitelství 6. výcvikové a mobilizační základny, udělen historický název „Bardějovské“.
Výše zmíněný útvar je přímým historickým nástupcem hornorakouského zemského pluku zřízeného roku 1642 v Linci a od roku 1769 nesoucího označení pěší pluk č. 8. V průběhu své existence se pluk zúčastnil celé řady válečných tažení a vystřídal několik desítek mírových posádek. Na teritoriu českých zemí sídlil mimo jiné v Praze, Písku, Jihlavě a Brně, odkud v roce 1914 odešel na bojiště 1. světové války.
Vzhledem ke všeobecnému rozkladu rakousko-uherské armády se pluk koncem války na frontě rozpadl a zůstal z něj zachován pouze náhradní prapor, sídlící během války v Brně. V rámci unifikace čs. armády z původního útvaru vznikl v roce 1920 pěší pluk 43, který v Brně přetrval až do svého zrušení v roce 1939.
 |
Po skončení 2. světové války byl pěší pluk 43 v Brně obnoven již v průběhu měsíce května. Při následných reorganizacích se nejprve k 1. říjnu 1945 uskutečnilo jeho přečíslování na pěší pluk 6 a k 1. říjnu 1947 na pěší pluk 10. (Stávající motorizovaný pěší prapor 10 v Hodoníně byl přečíslován na č. 43). Na základě rozkazu prezidenta Beneše útvar dne 3. března 1948 obdržel historický název „Jana Sladkého Koziny“. Tímto byla připomenuta existence 10. čs. střeleckého pluku „Jana Sladkého Koziny“, zřízeného v červenci 1918 v rámci ruských legií, tj. dřívějšího 2. čs. záložního pluku, vytvořeného v listopadu 1917.
V rámci zásadních změn, realizovaných v čs. armádě na sklonku roku 1950, došlo v listopadu tohoto roku k přemístění pluku z Brna do Mikulova. Vzhledem k přejímání sovětského modelu výstavby ozbrojených sil se v říjnu 1954 uskutečnilo přejmenování útvaru z pěšího pluku na střelecký. Ve snaze potlačit tzv. legionářskou tradici následovalo v květnu 1955 přečíslování útvaru na 50. střelecký pluk, spojené se zrušením dosavadního historického názvu. Na podzim 1958 byl útvar znovu reorganizován, tentokrát na 5. motostřelecký pluk „Bardějovský“. Převzal tak číslo a pojmenování po zrušeném 5. mechanizovaném pluku „Bardějovském“ z Valašského Meziříčí. Zmíněný útvar vznikl 1. října 1953 jako 77. mechanizovaný pluk a 9. května 1955 byl přečíslován a pojmenován na 5. mechanizovaný pluk „Bardějovský“. Uvedeným opatřením byla 5. motostřeleckému pluku přidělena tradice původního 5. pěšího praporu 3. pěší brigády 1. čs. armádního sboru ze SSSR.
V nezměněné podobě 5. motostřelecký pluk „Bardějovský“ přetrval až do roku 1991, kdy došlo k jeho přeměně na mechanizovaný pluk. Rozkazem prezidenta republiky byl 28. října 1991 pluku propůjčen čestný název „Mistra Jana Husi“, po zrušeném 51. motostřeleckém pluku z Českého Krumlova. Tímto došlo k připomenutí existence nejstaršího legionářského útvaru – 1. čs. střeleckého pluku „Mistra Jana Husi“, zřízeného v Rusku v lednu 1916 z podstaty původní „České družiny“, vytvořené v srpnu 1914. Při transformaci armády z divizního systému na brigádní na základě 5. mechanizovaného pluku „Mistra Jana Husi“ na sklonku roku 1994 vznikly61. mechanizovaný prapor a 62. výcvikové středisko. V roce 1997 se 61. mechanizovaný prapor přesunul do posádky Hranice na Moravě, kde byl předán do podřízenosti 7. mechanizované brigády a přečíslován na 72. mechanizovaný prapor. Jeho místo v sestavě svazku nahradilo dosavadní 72. výcvikové středisko v Hodoníně, přečíslované na 61. výcvikové středisko.
