Otištěno: Vojenská história, 2000, č. 2, s. 89-106

         Po edicích dokumentů věnovaných představám o obraně Slovenska za mnichovské krize a obrazu Slovenska v anketě "Armáda v roce 1938" předkládáme čtenářům Vojenské histórie průvodce po mobilizované čs. branné moci v době mnichovské krize na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Uzavíráme tak sérii příspěvků zaměřených na vojenskou problematiku Slovenska na podzim 1938.

         Průvodce se pro větší přehlednost skládá ze dvou částí. Nejprve je zachyceno včlenění vojskových těles zbraní k vyšším velitelstvím mobilizované armády a následně je zařazeno vlastní personální obsazení vyšších velitelství a vojskových těles zbraní. Veškeré údaje jsou uváděny ve stavu, kterého bylo dosaženo 30. září 1938. Tento termín byl zvolen z několika důvodů. Především se jedná o okamžik oficiálního přijetí tzv. mnichovské dohody vládou Republiky československé. Dále k tomuto datu vyvrcholilo rozvinování čs. branné moci podle nástupového plánu předpokládajícího ozbrojenou konfrontaci s Německem a jeho případnými spojenci. Před tímto dnem teprve probíhalo vytváření nových svazků a útvarů (dobově vyšších jednotek a vojskových těles), jejich přesun do určených prostorů a převzetí do podřízenosti příslušných velitelství. Po uvedeném datu je již výrazně ovlivnilo přijetí mnichovské dohody, spojené se změnou státní hranice a propuštěním především osob německé, ale i maďarské národnosti z čs. branné moci. Na případné změny po 30. září byl brán zřetel pouze u hlavních funkcionářů, a to jen na počátku měsíce října. Podrobné zachycení všech následujících změn by bylo velmi komplikované pro jejich četnost a nespolehlivost archivních pramenů.

         S ohledem na výše uvedená východiska jsme se rozhodli zařadit do našeho příspěvku všechna vyšší velitelství a útvary zbraní, které byly zmobilizovány na území Slovenska nebo Podkarpatské Rusi, byť se v daný okamžik nacházely v podřízenosti různých operačních velitelství. Je zde tedy zachyceno nejenom složení III. armády, ale i vyšších velitelství a útvarů rozmístěných na teritoriu českých zemí a podléhajících buď Hlavnímu velitelství nebo I. a IV. armádě. Na Slovensko se zpravidla vrátily během října a listopadu 1938, i když v této době jejich personální obsazení již mohlo být částečně odlišné.

         V době konání mnichovské konference, tj. na konci září 1938, se na území Slovenska a Podkarpatské Rusi nalézala tři velitelství sborů (Hraniční pásmo XV, XVI a VII. sbor) a 11 divizí (Hraniční oblasti 39, 40, 41 a 42, dále 9., 10., 11., 15., 16., 22. divize a 3. rychlá divize). Zmíněné vyšší jednotky, s výjimkou 4 divizí příslušejících do zálohy Hlavního velitelství (9., 15., 16., 22.), podléhaly velitelství III. armády. Dále na Slovensku působila tři velitelství sborových oblastí. Mimo slovenské teritorium byla rozmístěny tři velitelství sborů (V., VI., VIII.) a čtyři divize (12., 17., 20., 21.).

         Protože po přijetí mnichovského diktátu pokleslo nebezpečí války s Německem a naopak vzrůstala hrozba konfliktu s Maďarskem, začaly se na Slovensko stahovat slovenské divize z českých zemí, které byly na jejich teritorium původně přesunuty v souladu s platným nástupovým plánem. Již v prvních říjnových dnech se vrátily 20. a 21. divize a velitelství VIII. sboru z jihovýchodní Moravy. Následovala je 17. divize, která byla soustředěna až v severních Čechách. Vzhledem k zahájení demobilizace československé armády a pokračujícímu obsazování pohraničí českých zemí bylo 9. října 1938 rozhodnuto o převozu dalších svazků, které mobilizovaly na Slovensku, s výjimkou 12. divize rozložené na severovýchodní Moravě. V rámci tohoto nařízení se na Slovensko vrátilo velitelství V. sboru z jihovýchodní Moravy a velitelství VI. sboru z jihovýchodních Čech, přičemž útvary V. sboru byly od 11. října podřízeny VIII. sboru. Dne 11. října došlo ke zrušení V., VI. a VII. sborové oblasti. Jejich agendu převzal V. sbor, společně s Hraničními pásmy XVI a XV.

         Po neúspěchu československo-maďarských jednání v Komárně začátkem října 1938 řešila maďarské územní požadavky vůči Slovensku a Podkarpatské Rusi arbitrážní komise ve Vídni. Na základě rozhodnutí komise bylo do 10. listopadu obsazeno jižní Slovensko a jih Podkarpatské Rusi. Ještě před touto tzv. vídenskou arbitráží posílila III. armádu 12. divize a speciální útvary z českých zemí (motorizovaná pěchota, obrněná technika, stíhací a bombardovací letectvo), takže její bojová síla dosáhla 6 sborů zahrnujících 15 divizí.

         Po předcházející realizaci I. a II. etapy demobilizace, vyhlášených v průběhu měsíce října, proběhla na Slovensku v listopadu III. etapa a na začátku prosince IV. etapa demobilizace. Dne 15. prosince 1938 bylo zrušeno velitelství III. armády a začala poslední, V. etapa demobilizace. Koncem roku se do domovských posádek vrátila většina posilových jednotek z českých zemí. Velitelství IV. armády postupně demobilizovalo již během měsíce října a přemístilo se do Tatranských Zrubů (tehdy Vojenských Srubů). Zde dnem 30. listopadu 1938 bez náhrady zaniklo, tj. Zemské vojenské velitelství v Košicích již nebylo obnoveno.

         Jako prameny při tvorbě článku posloužily především mírové přehledy velitelů vojskových těles čs. branné moci a soupis důstojníků z povolání ve Schematismu čs. branné moci, na jejichž základě byli určeni nebo alespoň vytipováni možní váleční velitelé. Jejich zařazení jsme vždy ověřili v kvalifikační listině, resp. ve válečné kvalifikační listině dotyčné osoby. Využity byly dále písemnosti jednotlivých vojskových těles z období mobilizace (spisy, rozkazy, deníky), jejich nadřízených vyšších velitelství a přehledy plánovaného (zprávy o pohotovosti) nebo skutečného (hlášení z mobilizace) personálního obsazení.

         Sledovaný okruh funkcí je na jednotlivých organizačních stupních rozdílný. U vyšších velitelství jsou zpravidla zachyceni velitel, vedoucí funkcionáři štábů, jednotlivých druhů zbraní a služeb. Vzhledem k dochovanosti písemností III. armády z doby branné pohotovosti státu bylo možné uvést četné podrobnosti, např. přednosty skupin na odděleních štábu armády, přednosty oddělení na štábech sborů a divizí apod. Výjimku představuje složení velitelství IV. armády, neboť většina jeho příslušníků se rekrutovala z teritoria Moravy. Proto je v jeho případě seznam funkcionářů omezen na osoby, které v době míru vykonávaly svoji službu na území Slovenska. U vojskových těles zbraní je uveden pouze velitel na stupni pluk a samostatný prapor (oddíl či peruť). Jen v několika málo případech se nepodařilo zjistit jména sledovaných funkcionářů (13 osob z 540). Pro přílišnou rozsáhlost nejsou v přehledu zachyceni velitelé vojskových těles všech druhů služeb.

         Každá osoba je uvedena plným jménem podle Schematismu čs. branné moci z roku 1938, hodností a případnými akademickými tituly. Oficiální podoba jména a příjmení příslušného funkcionáře je zachována i v případě, že v pozdějším období došlo k její úpravě (např. jména Štěpán na Štefan). Tyto údaje jsou doplněny rokem narození a národností, přičemž českou národnost neuvádíme a výslovně odkazujeme jen na národnosti jiné. Pomocí prvního údaje si lze učinit představu o věkovém složení velitelského sboru zmobilizované armády, popř. vyhledat osobní spisy v archivu, pomocí druhého zjistit zastoupení jednotlivých národnostních menšin v mobilizované armádě.

         Bližším rozborem údajů o více než pěti stovkách funkcionářů lze zjistit řadu zajímavých skutečností, platných pro celou tehdejší čs. armádu. Jako přednostové oddělení na štábech divizí působili čerství absolventi Vysoké školy válečné, bez praktických zkušeností. V jiném případě (telegrafní vojsko sborů a divizí) došlo ke spojení funkce velitele druhu zbraně, velitele útvaru a přednosty služby, což v praxi vyvolávalo velké problémy. Pouze ojediněle byly na vyšší velitelské funkce polní armády zařazováni záložní důstojníci či důstojníci ve výslužbě. Naopak na velitelstvích zápolní armády, tj. např. u sborových oblastí, měli většinové zastoupení. Charakteristické bylo rovněž nízké zastoupení důstojníků jiné národnosti než české. Velitelský sbor vyšších velitelství a vojskových těles zbraní měl převážně český charakter. V menší míře jej doplňovali důstojníci ruské a německé národnosti. Zanedbatelné bylo zastoupení slovenských důstojníků, které ve sledovaném vzorku na velitelských funkcích reprezentoval jen divizní generál Viest a tři velitelé telegrafních praporů. Na ostatních funkcích bylo zjištěno dalších 15 osob slovenské národnosti. Celkové počty Slováků v předkládaném přehledu ale odpovídají jejich tehdejšímu procentuálnímu zastoupení ve velitelském sboru prvorepublikové čs. armády.

         Předkládaný personální průvodce je výsledkem zhruba dvouleté práce. Přesto jde stále o pracovní materiál, u něhož nelze vyloučit drobné změny a opravy. Za pomoc při jeho vzniku děkujeme pánům Ing. Ivanu Lachovi a prom. hist. Václavu Slukovi.

ZAŘAZENÍ VOJSKOVÝCH TĚLES ZBRANÍ ZMOBILIZOVANÝCH NA ÚZEMÍ SLOVENSKA A PODKARPATSKÉ RUSI K VYŠŠÍM VELITELSTVÍM POLNÍ ARMÁDY k 30. září 1938

HLAVNÍ VELITELSTVÍ

- přímo podřízeny:
skupina OPL VII/152 Vyškov
skupina OPL VI/153