Recenze

Alex Maskalík:
Elita armády. Československá vojenská generalita 1918-1992
HWSK, Banská Bystrica 2012, 1030 s., ISBN 978-80-970941-0-2.

Pavel Šrámek – Pavel Minařík

Obal knihy

Alex Maskalík:
Elita armády. Československá vojenská generalita 1918-1992

Otištěno v časopise Historie a vojenství, roč. 2013, čís. 2, str. 148-149.

         Jednou z věcí, kterou postrádali zájemci o historii československé armády, byla encyklopedická příručka československé generality. V posledních dvaceti letech se sice objevily snahy tento stav změnit, ale naplnit se je podařilo jen zčásti. Záměr systematicky zachytit generalitu předválečné armády skončil u armádních generálů1 a biografické přehledy vydávané od roku 2000 si zvolily jiná kritéria. 2 Nejvíce se tomuto přiblížila „Encyklopedie branné moci Republiky československé“, která nabídla stručné životopisy téměř všech generálů československé předválečné armády.3 V případě generálů poválečné armády byly k dispozici údaje pouze pro osoby slovenské národnosti, a to zásluhou slovníku slovenských generálů.4 Dílčí informace bylo možné získat také na některých webových stránkách.5

         Nyní se všem zájemcům konečně dostala do rukou encyklopedická příručka generálů československé armády z let 1918 až 1992. Vyšla, stejně jako zmíněný slovník slovenských generálů, na Slovensku, a to v košickém nakladatelství HWSK ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem Bratislava. Jejím autorem je pracovník tohoto ústavu Alex Maskalík, který se specializuje na problematiku personální výstavby československé armády a autorsky se podílel již na předchozích biografických přehledech. Jeho nejnovější počin přitom již na první pohled naznačuje, že jde o mimořádnou práci.6

         Objemná kniha obsahující více než tisíc stran se skládá ze tří částí: pojednání o československé generalitě v letech 1918 až 1992, encyklopedického slovníku a příloh. Jejím jádrem je encyklopedický slovník československých generálů zachycující 1059 osob, které byly během činné služby jmenovány do generálské hodnosti, nebo jim tato hodnost byla propůjčena. Důstojníky, kteří generálskou hodnost získali mimo činnou službu (zejména v rámci rehabilitací po roce 1989) nebo do ní byli povýšeni in memoriam (což se stalo především v případě důstojníků, kteří zahynuli v průběhu 2. světové války) se kniha nezabývá, čímž si autor ušetřil poměrně obtížnou práci na heslech k několika stovkám dalších osob. Životopisný medailonek každé osoby obsahuje jméno a příjmení (včetně akademických titulů), datum a místo narození, datum a místo úmrtí (je-li známo), národnost, civilní a vojenské vzdělání, postup v hodnostech vyšších důstojníků a generálů, základní informace o průběhu vojenské služby s  podrobným zaměřením na službu ve vyšších hodnostech, případně i další informace, například o věznění, povýšení in memoriam nebo degradování.

         Tato zvolená forma, odlišná od předchozích biografických přehledů s životopisy v podobě souvislého textu, není nijak na škodu, spíše naopak. Stručný faktografický přehled umožňuje v knize rychlou orientaci a vyhledání potřebných údajů a také jejich případné vzájemné srovnávání, což je třeba ocenit. Navíc hesla jsou přes svůj úsporný charakter za pomoci zkratek a grafických symbolů doslova nabita informacemi. Až na výjimky je součástí každého z nich také portrétní fotografie. Alex Maskalík při jejich shromažďování vyvinul značné úsilí, pátral totiž nejen ve vojenských a civilních archivech, ale oslovil i další instituce, příbuzné generálů a soukromé sběratele, takže bez fotografie zůstalo nakonec necelých osm desítek osob, což si zaslouží uznání. Řada tváří generálů se tak objevuje vůbec poprvé, i když třeba v civilu nebo ještě v plukovnické hodnosti.

         Vedle fotografií uživatelé knihy nepochybně ocení podrobná data a místa narození, případně úmrtí, která jim umožní spojení generálů s určitým místem. Práci jim však mohou zkomplikovat nepřesnosti, které se právě do těchto údajů v některých případech vloudily. Od klasických překlepů, např. Dobriš místo Dobříš (s. 100), Kukliny místo Kukleny (s. 103), Kablonec místo Jablonec (s. 161), přes zkomoleniny, např. Kbely místo Kbel (s. 119), Mnichovské Hradiště místo Mnichovo Hradiště (s. 265), Týnisko místo Týnišťko (s. 659), až po omyly, např. Moravský Krumlov u Kroměříže místo u Znojma (s. 204), Skreje u Tišnova místo Skryje u Čáslavi (s. 283), Rousínov u Vyškova místo u Rakovníka (s. 317). Nejasné je používání dobových místních jmen, jak dokládá případ Zlína, který je většinou uváděn jako Gottwaldov, přestože tento název se používal pouze v letech 1948 až 1989. V některých případech ale publikace obsahuje překlepy či vyloženě nesprávné údaje i v záznamech o průběhu služby jednotlivých generálů. Tak např. Pavel Honzek nebyl od ledna 1993 náčelníkem Hlavního štábu AČR, nýbrž náčelníkem Operačního štábu Velitelství ASR v Trenčíně, či Rudolf Ducháček nezastával od září 1989 do července 1990 funkci náčelníka Hlavní správy pozemního vojska – zástupce ministra obrany, nýbrž až do prosince 1989 byl zástupcem náčelníka generálního štábu a poté se stal zástupcem ministra obrany. Lze jen doufat, že při důslednější práci s jednotlivými biografickými hesly se podobných chyb neobjeví více. Ne každý čtenář si s těmito nepřesnostmi poradí, a proto by u publikace podobného druhu (a zejména ceny) měla být psaní faktografických údajů věnována větší pozornost.

         Poněkud zavádějící může být uvádění časových údajů o povýšení některých generálů bez přihlédnutí k tomu, že administrativní výnosy o jejich postupu do vyšší hodnosti vycházely v některých případech s časovým zpožděním a data, k nimž byla vztažena jejich účinnost, se ve schematismech či kvalifikačních listinách vyskytují v odlišné podobě, než jak je uvedeno v recenzované knize. Tak např. u armádních generálů Jana Syrového a Jana Drobného budeme marně hledat 21. 12. 1927 jako datum povýšení do hodnosti armádního generála, protože účinnost povýšení byla vztažena již k 7. 7. 1926. Taktéž Ludvík Svoboda a Antonín Hasal byli povýšeni na armádní generály dekretem prezidenta republiky z 26. 10. 1945 ovšem se zpětnou účinností k 1. 8. 1945. Stejně tak se prvními sborovými generály čs. armády stali Šimon Drgáč, Jan Kratochvíl, Jan Satorie, Michal Širica a Alois Vicherek podle prezidentského dekretu z 18. 10. 1948 ovšem s účinností od 1. 9. 1947. Zcela je též odhlédnuto od renominací, tj. dodatečných změn v datech povýšení do hodností, které se velmi často realizovaly v prvních poválečných letech, aby bylo možno důstojníky a generály povýšit o několik hodnostních stupňů při dodržení patřičných časových lhůt (byť zcela formálních) výsluhy v jednotlivých hodnostech. Kupříkladu Heliodor Píka byl sice povýšen na divizního generála dekretem z 2. 10. 1945 s účinností od 1. 8. 1945, ovšem prezidentským rozhodnutím z 25. 10.  1946 došlo k posunutí účinnosti tohoto povýšení na 1. 5. 1944. Na faktickém datu, kdy jednotlivé osoby dosáhly vyšší hodnosti, se sice nic nezmění, ovšem ve výše uvedených dobových pramenech najde čtenář zcela jiné údaje.

         Stejně tak se musí připravit na to, že publikované údaje o školní docházce neodpovídají vždy skutečnosti. Pochází totiž z vojenských osobních spisů, kam byly zapisovány zřejmě jen podle sdělení dotyčných bez dalšího ověřování. Jen tak si lze vysvětlit, že u Jana Syrového uvádí recenzovaná práce (a nejen ona) studium průmyslové školy v Brně v letech 1902 až 1906, přičemž ve skutečnosti to bylo v letech 1903 až 1907. Podobně Bohuslav Fiala nestudoval na reálce v Holešově od roku 1900, ale až od roku 1902 a Ludvík Krejčí nestudoval na soukromém gymnáziu ve Vyškově od roku 1901, ale až 1905, přičemž roky 1901 až 1905 strávil na státním gymnáziu v Brně.

         Encyklopedický slovník doplňují poměrně obsáhlé přílohy. Jedná se o více než stovku tabulek, seznamů, grafů a reprodukcí archivních dokumentů. Tabulky a seznamy tvoří převážně jmenné přehledy generálů utříděné podle různých kritérií, například podle generálských hodností, podle data jmenování do generálské hodnosti a povýšení v ní, podle data odchodu do výslužby, podle národnosti, podle vzdělání apod. Nechybí ani personální obsazení vybraných funkcí v přelomových rocích (1921, 1938, 1948, 1968, 1989), a pak v celém průběhu let 1918 až 1992 od nejvyšších funkcí až po velitele svazků. Navíc lze nalézt také přehledy generálů rakousko-uherské armády ve výslužbě, generálů zahynulých za 2. světové války, generálů vězněných po roce 1948 a další. Kniha tak nabízí více, než bychom od ní očekávali, a zastává fakticky roli personální příručky pro československou armádu.

         Reprodukce dobových dokumentů jsou poněkud nevyvážené. Z předválečného období jsou pokryty pouze roky 1919 až 1933, přičemž téměř polovinu reprodukcí tvoří problematická hodnocení, často z novin, některých tehdejších generálů, která vypovídají spíše o samotných pisatelích, než o dotyčných generálech. Je škoda, že místo anonymních dopisů nebyly využity třeba dokumenty z obsáhlé ankety „Armáda v roce 1938“. Poválečné období je pokryto časově celé, i když s mezerami. Až na výjimky jde o reprodukce zajímavých dokumentů vojenské provenience. Dojem z této části knihy ovšem trochu kazí snížená kvalita některých reprodukcí, které původně vznikly jako studijní kopie archivních materiálů a byly do knihy zařazeny podle všeho bez jakýchkoliv úprav.

         Nejmenší rozsah má úvodní pojednání o československé generalitě předválečného a poválečného období. Při jeho čtení je zřejmé, že Alex Maskalík zde plně zužitkoval statistické informace, které získal při vytváření encyklopedického slovníku a příloh. V každém ze čtyř časových období srovnává různé skupiny generálů, popisuje vývoj generálských hodností nebo si všímá národnostní otázky, přičemž dochází k mnoha zajímavým závěrům. Například, že až do počátku 30. let převažovali ve velitelských funkcích generálové původem z rakousko-uherské armády nebo že v 70. a 80. letech panovala zakonzervovanost v nejvyšších armádních funkcích a generálové na těchto postech běžně přesluhovali, ačkoliv v nich setrvávali již druhé desetiletí a splňovali nárok na starobní důchod.

         Při charakterizování jednotlivých časových etap se však ukazuje, že autor se mnohem lépe orientuje v poválečném období, kterému se také věnoval ve své dosavadní publikační činnosti. S příslušným textem opřeným hlavně o systematický archivní výzkum nelze než souhlasit. Jiné je to u předválečného období, kde se vychází z literatury různé kvality a omezeného archivního výzkumu. I nezasvěceného čtenáře musí zarazit některé výrazy patřící spíše do žurnalistiky a celkové pojetí zdůrazňující jen to negativní. Řada předkládaných tvrzení je přitom přinejmenším sporná a opírá se o vybrané konkrétní případy, které jsou neodůvodněně generalizovány. Není jistě pochyb, že předválečná generalita se potýkala s mnoha problémy, měla však i svá pozitiva, o kterých se ovšem vůbec nic nedozvíme.

         Zmíněný nevydařený text je nicméně jedinou výraznější vadou na kráse recenzované práce. Narazit lze ještě na drobné omyly a překlepy, ale ty nejsou příliš časté a u publikací takového rozsahu se jim asi nelze zcela vyhnout, např. hraniční pásmo VIII místo VIII. sbor (s. 246), ministr železnic místo ministr veřejných prací (s. 251). V knize taktéž přetrvává označování tzv. oblastí z let 1945 až 1950 v podobě zkratek VO 1 až VO 4, ačkoliv se ve skutečnosti jednalo o 1. až 4. oblast (což lze jednoduchým způsobem ověřit nahlédnutím do Osobního věstníku MNO z roku 1945, kde je na s. 519 uvedeno ustanovení velitelů oblastí) a zkratka VO se ve skutečnosti používala pro velitelství oblasti. Při korekturách také uniklo, že u generálů Klubala, Petříka a Svátka došlo k přehození křestních jmen, u generála Jana Čermáka, který se významným způsobem podílel na výstavbě pohraničního opevnění, a Ludvíka Fishera zase vypadly jejich akademické tituly.

         Jak již bylo řečeno v úvodu, jde o dílo mimořádné, které jistě uvítají jak odborníci, tak laici. Svědčí o tom ohlas, které jeho vydání vyvolalo a hojná účast na oficiálním představení. Bratislavské prezentace se zúčastnilo 26 generálů a netradičního křtu v podobě posypání nábojnicemi se ujal první velitel ASR gen. Humaj, společně se třemi náčelníky Generálního štábu ASR (gen. Mikluš, gen. Cerovský a gen. Bulík). V Praze byla představena za přítomnosti čtyř desítek členů Klubu generálů ČR a jako další ji pokřtili gen. Nečas, gen. Šádek a gen. Šíba. Doufejme, že přispěje k většímu zájmu o československou generalitu ve veřejnosti a tím třeba i k doplnění dosud chybějících údajů (např. data a místa úmrtí některých předválečných generálů). Vedle všeobecně známých generálů bylo totiž mnoho dalších neméně zajímavých, kteří upadli neprávem v zapomenutí a Maskalíkova „Elita armády“ nám je nyní zase připomněla.

Poznámky:

1. Československá generalita. Biografie. Armádní generálové 1918-1938. Historický ústav AČR, Praha 1995. Práce obsahuje šest desítek životopisů armádních generálů, z nichž ovšem pouze patnáct dosáhlo uvedené hodnosti během činné služby v čs. armádě.
2. Eduard STEHLÍK – Ivan LACH, Vlast a čest byly jim dražší nežli život. FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 2000. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Ministerstvo obrany ČR, Praha 2005. Eduard STEHLÍK, Muži s lipovou ratolestí. Ministerstvo obrany ČR, Praha 2009.
3. Jiří FIDLER – Václav SLUKA, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938. Libri, Praha 2006. Nenajdeme v ní některé generály sloužící v prvních letech samostatného státu (Viktor Gardavský, Adolf Honig, Karel Ilming, Otakar Kendík, Jan Smrček nebo Josef Štika).
4. Jan ŠTAIGL a kol., Generáli. Slovenská vojenská generalita 1918-2009. Bratislava, Magnet Press Slovakia 2009. V roce 2012 vyšlo druhé, aktualizované vydání. Zatímco první vydání obsahovalo 258 biografických portrétů, ve druhém se jejich počet zvýšil na 270.
5. Např. na www.valka.cz lze nalézt heslovité záznamy o více než 400 generálech převážně předválečné čs. armády, na www.vojenstvi.cz byly zase postupně zveřejněny životopisy okolo 140 generálů čs. předválečné i poválečné armády.
6. Souběžně s vydáním knihy byly spuštěny i stejnojmenné internetové stránky obsahující základní informace o celé práci a ukázky z ní.

Prezentace knihy Elita armády. Československá vojenská generalita 1918-1992 - 27. listopadu 2012 v Bratislavě
Prezentace knihy 27. listopadu 2012 v Bratislavě. Vpředu první zprava gen. Ľubomír Bulík (náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil SR v letech 2004 až 2011) a čtvrtý zprava gen. Milan Cerovský (náčelník Generálního štábu ASR v letech 1998 až 2002 a náčelník Generálního štábu Ozbrojených sil SR v letech 2002 až 2004).

Knihu Elita armády. Československá vojenská generalita 1918-1992 křtí gen. Július Humaj
Knihu křtí gen. Július Humaj – první velitel ASR v letech 1993 až 1994.

Prezentace knihy Elita armády. Československá vojenská generalita 1918-1992 v Domu armády Praha 18. prosince 2012
Prezentace knihy v Domu armády Praha 18. prosince 2012. Sklenku osvěžujícího nápoje pozvedá gen. Miroslav Kostelka – ministr obrany ČR v letech 2003 až 2004.

Knihu Elita armády. Československá vojenská generalita 1918-1992 křtí gen. Jiří Nečas
Knihu křtí gen. Jiří Nečas – náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky v letech 1984 až 1990.


Poslední aktualizace: 30.10.2013

NAVRCHOLU.cz