Doplňovací služba byla v létě 1945 obnovena ve stejné podobě, v jaké fungovala před válkou. Základem byla doplňovací okresní velitelství (DOV) v počtu 46. Rozdělením DOV Velká Praha a DOV Bratislava na dvě se jejich počet dočasně zvýšil na 48, ale v říjnu 1947 se zmíněná velitelství opětně sloučila do jednoho. V lednu 1948 došlo v případě DOV Velká Praha k vytvoření poboček I a II, mezi něž byla příslušná agenda rozdělena abecedně podle počátečních písmen příjmení mužů podléhajících branné povinnosti.
Na přelomu 40. a 50. let prošla doplňovací služba zásadní reorganizací. Nejprve byla všechna doplňovací okresní velitelství zrušena a od 1. 10. 1949 jejich úkoly přešly na krajská vojenská velitelství, nově vytvořená v souladu s reformou územněsprávního uspořádání státu. Zmíněných 19 KVV současně převzalo agendu od doposud existujících velitelství evidence motorových vozidel a velitelství evidence koňstva, která zanikla. Následně se jako součást orgánů doplňovací služby dnem 15. 3. 1951 vytvořila okresní vojenská velitelství. Od krajských vojenských velitelství převzala odvodní agendu a od vojenských útvarů, u nichž zanikla tzv. náhradní tělesa, vedení evidence vojáků v záloze a jejich povolávání na cvičení nebo v případě branné pohotovosti státu. Dále do jejich kompetence náležela agenda povolávání věcných prostředků pro obranu státu, a proto mimo jiné vedly i evidenci motorových vozidel pro potřeby mobilizace. K výše uvedenému datu se nově vytvořilo 165 okresních vojenských velitelství, 3 městská vojenská velitelství a 13 obvodních vojenských velitelství (u Městského vojenského velitelství Praha).Ještě během roku 1951 Počet městských vojenských velitelství se na sklonku roku 1951 průběžně měnil, zejména v důsledku zřizování nových okresních vojenských velitelství (dosavadní zahrnovala dva až tři správní okresy) nebo nahrazování některých městských vojenských velitelství (Brno, Bratislava) samostatnými obvodními vojenskými velitelstvími. Naprostá většina zmíněných velitelství (cca 90 %) byla dislokována v pronajatých civilních objektech.
Na základě rozkazu ministra národní obrany č. 52 z 27. 11. 1953 byla dnem 1. 1. 1954 všechna dosavadní vojenská velitelství (krajská, městská, okresní a obvodní) přejmenována na vojenské správy (KVS, MěVS, OVS, ObVS) a nadále představovaly orgány doplňovací služby pro doplňování ozbrojených sil, zabezpečení mobilizačních příprav a provedení mobilizace. Počet krajských vojenských správ zůstal zachován, vzrostl ale počet městských vojenských správ na 14 (vznikly ve většině krajských měst s výjimkou Jihlavy, Brna, Ostravy, Bratislavy a Banské Bystrice), okresních vojenských správ na 185 a obvodních vojenských správ na 31 (u MěVS Praha 16 a v rámci Brna, Ostravy, Bratislavy 15 samostatně působících). Okresní vojenské správy se průběžně vytvářely ještě v polovině 50. let, protože dosavadní často zahrnovaly dva až tři správní okresy. Naproti tomu většina městských vojenských správ v roce 1958 zanikla. Na začátku roku 1960 existovalo 19 krajských, 4 městské (Praha, Plzeň, Karlovy Vary, Košice), 260 okresních a 31 obvodních vojenských správ. Přes vysoký počet okresních vojenských správ nadále některé z okresů svou vlastní neměly a musely být administrativně přičleněny k orgánu doplňovací služby sousedního okresu.
Správní reforma územního členění státu vyplývající ze zákona č. 36/1960 Sb., která znamenala snížení počtu krajů a okresů přibližně na polovinu, se výrazně projevila i ve struktuře místních vojenských správ. Přechod na nové složení proběhl na základě nařízení náčelníka GŠ ČSLA během dubna až května 1960 a od počátku června uvedeného roku působilo 10 krajských vojenských správ, 104 okresních vojenských správ, 5 městských vojenských správ (Praha, Plzeň, Brno, Ostrava, Bratislava) a 10 obvodních vojenských správ (v rámci MěVS Praha).
Uvedený systém teritoriálních orgánů doplňovací služby zůstal zachován až do konce 90. let. Docházelo pouze k drobným změnám v důsledku vytváření nových městských (Košice v r. 1968), obvodních (Bratislava 1 až 4 v r. 1976 a Bratislava 5 v r. 1986) či okresních vojenských správ (Stará Lubovňa, Svidník, Vranov nad Toplou a Velký Krtíš v r. 1972). V lednu 1992 proběhlo přejmenování dosavadních krajských vojenských správy na vyšší doplňovací velitelství. Po zániku federálního státu přešly místní vojenské správy na území Slovenské republiky (3 VDV, 2 MěVS, 36 OVS, 5 ObVS) od 1. 1. 1993 do složení ASR.
V návaznosti na přijetí nového branného zákona č. 218/1999 Sb. byly dosavadní městské, okresní a obvodní vojenské správy společně s vyššími doplňovacími velitelstvími dnem 1. prosince 1999 zrušeny a nahrazeny územními vojenskými správami (celkem 86) s postavením vojenských správních úřadů 1. stupně a velitelstvími územní obrany (celkem 8) jako vojenskými správními úřady 2. stupně. Teritoriální působnost územní vojenské správy byla vymezena podle okresů nebo městských částí Prahy (ÚVS Pha-1 až Pha-10).
Vzhledem k předpokládanému ukončení výkonu vojenské prezenční služby a s tím spojených odvodních řízení došlo na základě novely branného zákona č. 286/2002 Sb. dnem 1. 1. 2003 k redukci územních vojenských správ, jejichž počet se snížil na 35 a teritoriální působnost již byla vymezena podle správních obvodů obcí s rozšířenou působností nebo katastrálních území v případě územních vojenských správ pro Prahu (ÚVS-střed, ÚVS-jih, ÚVS-západ, ÚVS-sever, ÚVS-východ). Jako vojenský správní úřad druhého stupně místo dosavadních velitelství územní obrany začal působit Hlavní doplňovací úřad v Táboře.
Přijetím nového branného zákona č. 585/2004 Sb. byl dosavadní systém vojenských správních úřadů cela zrušen a místo nich dnem 1. 1. 2005 vzniklo 14 krajských vojenských velitelství jako nových vojenských správních úřadů.
