150. Zajel jsem se podívat do slánského muzea, kde jsou poměrně podrobně popsány jednotlivé etapy výstavby pražské brigády. Zajel jsem také do Lešan. Místní personál bohužel drží bobříka mlčení a proto vás prosím o odpověď na dotaz, jaká je historie těchto kasáren a jakou výzbroj zde sídlící útvary používaly. Mně se podařilo zjistit jen to, že tam v 60. letech byly protitankové kanony. (26. 8. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Lešany bylo od podzimu 1950 dislokováno velitelství 33. protitankové brigády, vytvořené na základě původního velitelství 1. dělostřelecké brigády z Rokycan. Velitelství 33. protitankové brigády byly podřízeny 207. protitankový pluk (redislokovaný do Lešan ze Slaného), 208. protitankový pluk „Dukelský“ (redislokovaný do Lešan z Hradce Králové) a 209. protitankový pluk (redislokovaný do Lešan z Bučovic). Brigáda podléhala Velitelství dělostřelectva MNO. V květnu 1955 33. protitanková brigáda obdržela historický název „Bělocerkevská, Jaselská, Prešovská, Popradská“ a zároveň se uskutečnilo přečíslování a přejmenování jednotlivých pluků (207. na 4. „Jaselský“, 208. „Dukelského“ na 2. „Bělocerkevský“, 209. na 7. „Fatranský“). Na podzim 1956 byla brigáda předána do složení vojsk 1. vojenského okruhu a v létě roku 1958 do kompletu nově vytvořené 4. armády. Při reorganizaci v září 1961 došlo ke zrušení 7. „Fatranského“ protitankového pluku. Od roku 1963 byl počet pluků v brigádě opět zvýšen na tři, převedením 217. protitankového pluku od rušené 203. protitankové brigády a přemístěného do Lešan z Rokycan. Na podzim 1967 proběhla vnitřní reorganizace brigády, v jejímž rámci zanikly 2. „Bělocerkevský“ a 4. „Jaselský“ protitankový pluk. Brigádu nadále tvořily 217. protitankový pluk a čtyři protitankové oddíly (2. „Bělocerkevský“, 4. „Jaselský“, 6. a 7. „Fatranský“). Protitanková brigáda zanikla v srpnu 1969. Z jejích součástí přetrval jen 217. protitankový pluk, nadále dislokovaný v Lešanech, který přešel do bezprostřední podřízenosti velitelství 4. armády. Dnem 9. 5. 1970 byl 217. protitankovému pluku propůjčen historický název „Bělocerkevský, Jaselský, Prešovský, Popradský“. Pluk zanikl v listopadu 1991. Ve výzbroji 33. protitankové brigády a jejích protitankových útvarů (pluků či oddílů) se postupně vystřídaly protitankové kanony ráže 76mm, 85 mm a 100mm. Součást 33. protitankové brigády v letech 1967 až 1969 dále tvořil 33. ženijní zatarasovací prapor.
Do posádky Lešany byl v září 1969 z Písku redislokován 362. dělostřelecký pluk, podléhající velitelství 9. tankové divize. Útvar v Lešanech setrval až do svého zrušení v létě 1994. Výzbroj pluku tvořily převážně tažené houfnice 122mm, doplněné menším počtem houfnic 152mm, později nahrazených samohybnými kanonovými houfnicemi Dana. V letech 1988 až 1992 se zde rovněž nacházel 103. prapor chemické ochrany, který původně sídlil v Liberci. Na sklonku roku 1992 byl redislokován do Rimavské Soboty a rozšířen na 3. brigádu chemické ochrany.
Opuštěný areál převzal Historický ústav AČR, který zde umístil tzv. Hlavní depozitář, na jehož základě později vzniklo Vojenské technické muzeum.
149. Co byl za útvar VÚ 8008 Plzeň, jakou měl výzbroj a jaká byla jeho historie. Děkuji za odpověď. (26. 8. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Jednalo se o 47. dělostřelecký pluk. Útvar vznikl na sklonku roku 1950 jako 12. dělostřelecký pluk na základě části jednotek dosavadního 2. dělostřeleckého pluku (vytvořil se již v roce 1945). Oba útvary byly podřízeny velitelství 11. pěší divize v Plzni. V roce 1954 došlo k přemístění 12. dělostřeleckého pluku do Holýšova. Dnem 9.5.1955 byl 12. dělostřelecký pluk přečíslován na 47. dělostřelecký pluk. V květnu 1961 se útvar vrátil do posádky Plzeň. Zde setrval až do svého zrušení na podzim 1991. Výzbroj pluku tvořily převážně tažené houfnice 122mm (nejprve vz. 38, od 2. poloviny 70. let vz. 38/74 a v letech 1982-83 proběhlo přezbrojení na D-30A). Do roku 1958 je doplňovaly i kanony (z počátku kořistní 76mm, později 85mm vz. 52) a od roku 1969 houfnice 152mm (nejprve tažené vz. 18/47, od roku 1981 samohybné kanonové houfnice vz. 77). Po krátkou dobu (1957-58) výzbroj pluku dotvářely 120mm minomety. Od roku 1963 do struktury pluky patřila protitanková baterie se 100mm kanony vz. 53, rozšířená v roce 1967 na oddíl. V roce 1981 byla jedna z jeho baterií přezbrojena ze 100mm kanonů vz. 53 na PTŘS Maljutka-P vezené na BRDM-2. V letech 1961 až 1976 byl součástí pluku taktéž raketometný oddíl, vybavený 130mm raketomety vz. 51 a v roce 1972 přezbrojený na 122mm raketomety vz. 70.
148. Chtěl bych Vás poprosit, zda je možné získat nějaké informace ohledně bývalého vojenského letiště Mošnov, konkrétně v letech 1984 až 1986 a o útvarech radiotechnického zabezpečení letectva. (23. 8. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Na letišti v Mošnově se od podzimu 1959 nacházel 8. stíhací letecký pluk, který sem byl přemístěn ze Kbel. Pluk na letišti působil až do konce roku 1985, kdy se přesunul na letiště Brno-Tuřany. Od léta 1960 byl v Mošnově umístěn i 1. dopravní výsadkový letecký pluk z Prostějova. V roce 1986 proběhla jeho reorganizace na 1. smíšený dopravní letecký pluk. Ke zrušení dopravního pluku došlo v létě 1993.
Činnost 8. stíhacího leteckého pluku zajišťoval 17. prapor pozemního zabezpečení navigace. V roce 1962 se pro potřeby 1. dopravního výsadkového leteckého pluku vytvořil 52. prapor pozemního zabezpečení navigace. V září 1963 došlo k reorganizaci obou praporů na prapory radiotechnického zabezpečení. 17. prapor radiotechnického zabezpečení se společně s 8. stíhacím leteckým plukem v roce 1985 přesunul do Brna-Tuřan. 52. prapor radiotechnického zabezpečení zanikl společně s 1. smíšeným dopravním leteckým plukem v létě 1993.
147. Měl bych dotaz k 55. rtpr na Kříženci ze sestavy 3. divize PVOS. Jaké měl složení koncem a začátkem devadesátých let, kde byly jeho jednotky a jaká byla radiotechnická výzbroj. (3. 9. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Podle publikace „VÚ 3690 Brno 1950 – 2000“, vydané v Brně v září 2000 u příležitosti 50. výročí založení radiotechnického vojska, bylo složení Vámi zmiňovaného útvaru v letech 1977 – 1991 následující:
| VÚ 3633 Kříženec | – 55. radiotechnický prapor |
| VÚ 3633/A Kříženec | – rota velení |
| VÚ 3633/B Kříženec | – 550. místní radiotechnická rota |
| VÚ 3633/C Aš | – 551. radiotechnická rota |
| VÚ 3633/D Dřenice | – 552. radiotechnická rota |
Údaje o používané radiolokační technice uvedená publikace neobsahuje.
146. Delší dobu se snažím zjistit pravidla pro udělování odznaku „STŘELEC ČS. ARMÁDY“ (resp. STŘELEC VOJSK MINISTERSTVA VNITRA) III., II., I. třídy a mistr v 50. až 80. letech. Můžete mi prosím pomoci? (6. 8. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Dlouhodobé znepřístupnění sbírky „Čs. vojenské předpisy po roce 1945“, způsobené jejím zatopením v průběhu letošních povodní, nám bohužel neumožňuje poskytnout Vám jakékoliv informace k pravidlům udělování uvedených odznaků. Můžeme Vám pouze doporučit zkusit se obrátit na specializované archivní pracoviště Ministerstva vnitra ČR v Kanicích u Brna, které obhospodařuje archiválie vojsk ministerstva vnitra (adresa: Policie ČR, Správa Jihomoravského kraje, MV ČR/AK, Kounicova 24, Brno 611 32).
145. Chtěl bych Vás požádat o informace (případně kde by se tyto informace daly sehnat) ohledně mobilní sovětské radiostanice R 138, která byla umístěna na nákladním automobilu ZIL 130 a používána v ČSLA kolem roku 1984. (29. 8. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
Vzhledem k dlouhodobému znepřístupnění archivní sbírky „Čs. vojenské předpisy po roce 1945“, způsobeném jejím zatopením v průběhu letošních povodní, Vám doporučuji kontaktovat Historický ústav AČR (U Památníku 2, 130 05 Praha 3), kde by v rámci muzejní sbírky spojovací techniky mohli mít i dokumentaci k Vámi uváděné radiostanici.
144. Rád bych se vrátil k akci „Javor“. Podle Vašich informací (dotaz č. 31) a informací z jiného zdroje vyplývá, že tyto sklady na našem území byly vybudovány péčí našeho státu. Po dokončení byly předány sovětské armádě do užívání, s čímž se počítalo od samého počátku. Vlastní předání vypadá logicky, pokud bereme v úvahu události 21. 8. 1968. Ovšem v době uzavření dohod o vybudování skladů jaderné munice v roce 1965 nikdo nemohl vědět, že přijdou srpnové události a bude svým způsobem legalizován pobyt sovětských vojsk na našem území. Zajímá mě, jak si smluvní strany představovaly naplnění dohody, kdyby nepřišel srpen 1968. Ví se alespoň něco? (12. 8. 2002 – odpovídá Pavel Minařík)
V případě útvarů Sovětské armády, které měly převzít objekty budované v rámci akce „Javor“, se předpokládalo, že budou označovány jako útvary spojovacího vojska.
143. Nevíte, zda existuje nějaká studie zabývající se předválečnými čs. horskými jednotkami? Kromě „klasické“ historie mě zajímají především podrobnosti ohledně jejich výcviku, vybavení, výstroji apod. Jsou např. v knihovně vojenského muzea nějaké speciální cvičební řády či rukověti věnované tomuto druhu vojska. (3. 9. 2002)
V československé meziválečné armádě horské jednotky samostatný druh vojska nikdy nepředstavovaly a byly součástí pěchoty a dělostřelectva. V rámci pěchoty existovalo do roku 1933 12 samostatných horských praporů podléhajícím 4 velitelstvím horských pěších pluků. V roce 1933 převzaly horské pěší pluky organizaci běžných pěších pluků a dosud samostatné horské prapory se staly jejich polními prapory. Od tohoto data se již horská pěchota ani organizací, ani výzbrojí nijak neodlišovala. V rámci dělostřelectva působily 3 horské dělostřelecké pluky a 12 samostatných horských dělostřeleckých oddílů, které měly oproti běžnému dělostřelectvu poněkud odlišnou organizaci a hlavně jinou výzbroj (horské kanony a horské houfnice). Již v roce 1924 byl však 1 horský pluk zrušen, v roce 1932 a 1933 pak 6 horských oddílů. Zbývajících 6 horských oddílů bylo zrušeno v roce 1938, kdy se zbývající 2 horské dělostřelecké pluky změnily na lehké dělostřelecké pluky, byť si nadále ponechaly určitou odlišnost ve výzbroji i organizaci.
Nevíme o nikom, kdo by se tímto tématem speciálně zabýval, ale v roce 1938 vznikl dokumentární film „Vojáci v horách“, který by mohl být v Národním filmovém archivu v Praze. Na existenci případných speciálních předpisů pro horské jednotky se musíte dotázat ve Vojenském ústředním archivu v Praze, kde je uložena sbírka předpisů československé předválečné armády.
142. Mělo německé velení zpracovaný seriózní odhad trvání obrany ČSR proti Německu v případném střetnutí na podzim 1938? Jsou nějaké německé dokumenty, ze kterých lze vyčíst, jak němečtí plánovači předpokládali průběh bojů. (4. 9. 2002)
Informace k tomuto tématu jsou bohužel nedostatečné. Čeští, ale hlavně němečtí historici tomu nevěnují příliš pozornost. Z německé literatury je pouze známo, že v létě 1938 proběhlo velitelsko-štábní cvičení nazvané „Generalstabsreise 1938“, jehož námětem byl útok Německa na Československo. Výsledkem mělo být zjištění, že již od 7. dne války mohou být první větší německé jednotky odeslány z československého bojiště na západní frontu a 11. dne války se definitivně rozhodne o německém vítězství. Náčelník generálního štábu pozemních vojsk generál Beck došel ale k závěru, že k německému vítězství bude třeba asi 3 týdnů, a to ještě v případě nečekaného útoku a okamžitého zapojení maďarské armády. Navíc se počítalo, že Československo proti Německu nasadí jen 23 divizí, z toho 20 pěších a 3 motorizované. Pokud jde o německé dokumenty pojednávající o průběhu války s Československem, k dispozici jsou materiály předložené po druhé světové válce u mezinárodního soudu v Norimberku (český výběr viz práce „Československo a Norimberský proces“ z roku 1946).
141. U obce Ruprechtov (okres Blansko) se nachází několik lehkých objektů (řopíků). Zajímala by mne jejich stručná historie a také to, proč nebyly alespoň naznačeny v mapě opevnění postavených proti Německu. (14. 8. 2002)
Uvedené objekty nepostavila československá armáda před válkou, ale německá armáda během okupace a nejedná se tedy o řopíky. Sloužily jako pozorovatelny a strojovny pro vlečení terčů, neboť v daném prostoru byla německá vojenská střelnice. Plánky těchto objektů naleznete na www.sweb.cz/khvbrno/zajem.htm.
140. Existoval nějaký předpis o nasazení nejmenších jednotek pěchoty (rota, četa, družstvo, roj) v úsecích LO nebo záleželo na iniciativě jednotlivých velitelů. Mám na mysli nesoulad mezi počtem a organizací např. pěšího družstva (13 osob, 1 LK) a dispozicí objektů LO (A, B 7 osob a 2 LK, D, E, F 5 osob a 1 LK). To měly jednotky v LO jinou organizaci než běžná pěchota? (22. 7. 2002)
Pokud je nám známo, žádný takový předpis neexistoval. Opevnění bylo příliš novou věcí, takže se příslušné předpisy nejspíš již nepodařilo sestavit a vydat. Vzpomínám si ale, že v předpisu G-XI-1 (Zajištění hranic) uloženém ve Vojenském historickém archivu v Praze byla vložena část věnovaná právě boji lehkého opevnění. Její obsah si však bohužel nepamatuji. Jednotky obsazující lehké opevnění byly až na výjimky běžné pěší pluky s běžnou organizací. K vyzbrojení lehkých objektů se měly použít jak organické kulomety (tj. kulomety pěších jednotek), tak kulomety nadpočetné. K 31. 8. 1938 to bylo 4600 lehkých a 1300 těžkých nadpočetných kulometů.
139. Bylo někde v dostupné literatuře publikováno rozmístění potřeb a nářadí v LO tak, aby bylo úplné čitelné? (22. 7. 2002)
Rozmístění potřeb a nářadí v objektu LO v míru i za války detailně popisuje dokument 4. oddělení Hlavního štábu z 21. dubna 1938, který obsahuje i přehledné nákresy. Pokud je nám ale známo, dokument dosud publikován nebyl a lze se s ním seznámit jen ve Vojenském ústředním archivu v Praze.
138. Jak byli za mobilizace vyzbrojeni granátníci pěšího družstva? Oficiálně karabinou vz. 95 (Mannlicher) s granátometem vz. 21 nebo 23 a 6 ks granátů vz. 21 (Janeček), ale setkal jsem se také s údajem, že dostali pistoli a 12 ks granátů vz. 34 (Škoda), které měli házet ručně. (22. 7. 2002)
Přesné informace k tomuto tématu nemáme, ale v roce 1938 československá armáda ve své výzbroji žádný typ granátometu neměla. Staré vzory 21 a 23 byly již z výzbroje vyřazeny a nové druhy (5 cm granátomet ZB) se teprve zkoušely. Jako velmi pravděpodobná se tedy jeví druhá varianta, tj. že vojáci dostali ruční granáty, které měli házet ručně.
137. Chtěl bych se zeptat, jestli je možné zjistit umístění německé armády během Protektorátu. Konkrétně v okolí Hněvic, kde měla být posádka policie. (22. 7. 2002)
Hodnověrný přehled rozmístění německé armády a oddílů SS na území Protektorátu Čechy a Morava obsahuje německá práce Georga Tessina „Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht und Waffen SS im Zweiten Weltkrieg 1939-1945“, konkrétně její 16. svazek, 1. díl z roku 1996. Hněvice v něm nejsou vůbec zachyceny, ale jak již bylo řečeno, práce sleduje pouze dislokaci jednotek armády a SS.
136. Četl jsem o čs. stíhačkách Avia B-135. Myslíte si, že kdyby se začaly vyrábět tak o rok později, mohlo by se naše letectvo ubránit Luftwaffe? A jak dlouho by naše vzdušné síly dokázaly odolávat útokům Luftwaffe? (25. 7. 2002)
Stíhací letadla Avia B-135 by bezesporu byla pro naše vojenské letectvo přínosem a zvýšila by šance na dlouhodobější odpor v případě německého útoku. Situaci však zachránit nemohla. Jednak i Německo vyvíjelo a zavádělo nové typy letadel, a to díky svému průmyslu ve větších počtech, ale hlavně by se nijak nezměnila otázka leteckého zabezpečení československé armády. Vojenská letiště byla díky geografické poloze Československa snadno dostupná a tím dosti zranitelná, oprava poškozených letadel byla za války problematická a výroba nových strojů prakticky nemožná.