720. Zaujal mě dotaz č. 630, máte podobné podrobné informace o organizaci, počtech pracovníků a vedení Zpravodajské správy GŠ? Rovněž i organizaci a počtu pracovníků vojenské rozvědky na nižších stupních (armáda, divize atd.)? (odpovídá Pavel Minařík)
Opětovná výstavba 2. (zpravodajského) oddělení hlavního štábu čs. branné moci byla zahájena ještě před skončením II. světové války. Již v polovině dubna 1945 byli v Košicích uvedeni do funkcí jeho první příslušníci. Struktura zmíněného oddělení byla obdobná jako před válkou a částečně i jeho personální obsazení. Prvotní organizační uspořádání bylo stanoveno směrnicí náčelníka hlavního štábu z června 1945 a následně upřesněno v srpnu téhož roku. Přednosta 2. oddělení HŠ bezprostředně podléhal náčelníkovi HŠ.
V průběhu roku 1945 se vytvořila následující organizace a personální obsazení:
přednosta oddělení 2. oddělení hlavního štábu
– pplk. just. JUDr. Anton Rašla (od 14.4.1945)
– pplk. gšt. Karel Hanus (od 15.10.1945)
zástupce přednosty oddělení (řídil činnost skupin „B“ a „C“)
– pplk. pěch. Karel Paleček (od 15.5.1945)
– pplk. gšt. Josef Černík (od 15.10.1945)
přednosta skupiny „A“ (studijní)
– pplk. gšt. Josef Zuska (od 12.6.1945)
– pplk. gšt. František Janda (od 15.10.1945)
– referát „Střední Evropa“ s německou, rakouskou a maďarskou sekcí
– referát „Východ“ se sekcemi SSSR a Polsko
– referát „Západ“ se sekcí Anglie a USA, sekcí Holandsko a Skandinávie, sekcí Francie, Španělsko, Belgie a Švýcarsko
– referát „Blízký Východ a východoasijské státy“ orientovaný na Turecko, Japonsko a Čínu
přednosta skupiny „B“ (pátrací)
– mjr. pěch. Otakar Vacek (od 30.5.1945)
– pplk. gšt. Josef Zuska (od 15.10.1945)
– sekce „Německo“
– sekce „Rakousko“
– sekce „Maďarsko“
– radiová a odposlechová služba
přednosta skupiny „C“ (zahraniční, od srpna 1945 výcviková)
– pplk. pěch. Josef Svoboda (od 11.6.1945 do 20.10.1945)
přednosta skupiny „D“ (organizační, od srpna 1945 technická)
– kpt. pěch. JUDr. Kurt Markus (od 14.6.1945)
přednosta skupiny „E“ (výcviková, od srpna 1945 organizační a osobní)
– nezjištěno
přednosta skupiny „F“ (pomocné)
– npor. kanc. Josef Jaška (od 11.6.1945)
Do 31.10.1945 rovněž existovala i zvláštní skupina pro vyhodnocování činnosti paravýsadků a vyřizování osobních záležitostí jejich příslušníků. Později vznikla ještě skupina „G“ osobní.
Zpravodajské orgány se vytvořily i v rámci vyšších velitelství a vojskových těles. U oblastí, sborů a divizí existovala zpravodajská oddělení jejich štábů a v rámci pluků zpravodajští důstojníci. Zpravodajská oddělení štábů oblastí se měla skládat z operační skupiny (s pátracím referátem a studijním referátem), výcvikové skupiny, technické skupiny a pomocné skupiny.
Personální obsazení vedoucích funkcionářů oblastních zpravodajských oddělení bylo následující:
přednosta 2. oddělení štábu 1. oblasti Praha
– pplk. gšt. Václav Kopačka (od 1.6.1945)
přednosta 2. oddělení štábu 2. oblasti Tábor
– mjr. gšt. Karel Kopecký (od 1.6.1945)
– pplk. gšt. Karel Hanus (od 1.8.1945)
přednosta 2. oddělení štábu 3. oblasti Brno
– pplk. gšt. Josef Werner (od 1.6.1945)
– škpt. gšt. Antonín Hrůza (od ????)
přednosta 2. oddělení štábu 4. oblasti Bratislava
– mjr. pěch. Pavol Marcelly (od 1.6.1945)
– pplk. pěch. Branislav Manica (od 20.8.1945)
2. oddělení štábů oblastí řídila agenturní činnost u vojsk (sborů, divizí a vojskových těles). Zpravodajské oddělení sboru se skládalo z přednosty, pomocníka pro vojenské zpravodajství, pomocníka pro informační službu a tlumočníka. Divizní zpravodajské oddělení tvořily přednosta, důstojník pro ofenzivní zpravodajství a vyšetřovatel. Oblastním zpravodajským oddělením byly podřízeny i tzv. předsunuté agenturní ústředny. Kromě toho i velitelství III. a IV. sboru měly své vlastní předsunuté agenturní ústředny. Každou ústřednu tvořily 3 až 4 pátrači, jejichž počet se později mírně zvýšil. Celkový počet ústředen byl proměnlivý a koncem roku 1945 existovalo celkem 18 ústředen, které byly rozmístěny následovně:
– u 1. oblasti: Teplice, Liberec, Náchod,
– u 2. oblasti: Cheb, Plzeň, České Budějovice, Jindřichův Hradec,
– u 3. oblasti: Ostrava I, Ostrava II, Frývaldov,
– u 4. oblasti: Bratislava, Malacky, Šamorín, Nové Zámky, Žilina, Lučenec, Prešov, Košice.
Ve své činnosti se 2. oddělení HŠ zaměřovalo především na teritorium Německa, Rakouska, Itálie, Francie, Velké Británie, Beneluxu, Skandinávie, Polska, Maďarska a Rumunska, přičemž stranou jeho zájmu nezůstávaly ani jiné oblasti. Koncem roku 1945 u vojenských zpravodajských složek všech stupňů působilo 228 příslušníků.
V roce 1946 se uskutečnila částečná reorganizace 2. oddělení HŠ, v jejímž rámci se dosavadní skupina „B“ (pátrací) rozdělila na dvě části a to: sekci „B/v“ – která prováděla operační zpravodajství a řídila činnost zpravodajských orgánů u vojsk a předsunutých agenturních ústředen, sekci „B/z“ – jež se zabývala strategickým zpravodajstvím a řídila činnost tzv. zahraničních pátračů (vojenských atašé a vojenských misí). Zároveň byla ze skupiny „G“ (osobní) vyčleněna jako samostatná skupina „B/o“ (s pátrací složkou a evidenční složkou), zodpovídající za vnitřní ochranu zpravodajských orgánů.
V letech 1946 až 1947 postupně ustávala zpravodajská činnost proti Polsku, Maďarsku a Rumunsku. Od 1.10.1947 přešlo řízení 2. oddělení HŠ na II. podnáčelníka HŠ, který dále zodpovídal za řízení dočasného 8. oddělení (zvláštních úkonů) HŠ, zabývajícího se odsunem Němců, repatriací, reemigrací a přesídlováním obyvatelstva uvnitř státu. Dnem 1.4.1948 se přednostou 2. oddělení HŠ stal plk. (později brig. gen.) Ludvík Klen. Počínaje rokem 1948 efektivita zpravodajské činnosti výrazně poklesla, vzhledem k značné personální obměně a snížení počtu příslušníků vojenské zpravodajské služby (31.12.1947 – 147 důstojníků, 31.12.1948 – 68 důstojníků, 31.12.1949 – 43 důstojníků a 31.12.1950 – 34 důstojníků). Z výše uvedených důvodů byly provedeny dílčí změny ve složení 2. oddělení HŠ, postupně ustal agenturní průzkum u vojsk, snížil se počet předsunutých agenturních ústředen (především na Slovensku) a současně vznikla tzv. hlavní předsunutá agenturní ústředna v Brně.
K 1.2.1949 bylo složení 2. oddělení HŠ následující:
přednosta oddělení 2. oddělení hlavního štábu
– plk. gšt. Ludvík Klen (od 1.4.1948)
přednosta skupiny „A“ (studijní)
– plk. gšt. Jaroslav Suchomel (od 22.1.1946)
přednosta skupiny „B“ (pátrací)
– pplk. gšt. Ctibor Vinický (od 15.12.1947)
přednosta skupiny „C“ (zahraniční)
– pplk. gšt. Oto Tokan (od 1.3.1948)
přednosta skupiny „D“ (obranná)
– pplk. gšt. Miloslav Krejčí (od 15.8.1948)
přednosta skupiny „E“ (výcviková)
– pplk. gšt. Jaroslav Malkovský (od 30.9.1947)
přednosta skupiny „F“ (pomocná)
– kpt. kanc. Karel Vyhňák (od 15.11.1947)
přednosta skupiny „G“ (osobní)
– neobsazeno
přednosta skupiny „H“ (hospodářská)
– mjr. intend. Václav Škába (od 30.11.1948)
V srpnu 1950, v rámci celkové reorganizace Ministerstva národní obrany, se 2. oddělení hlavního štábu transformovalo na Zpravodajské oddělení GŠ, přičemž vnitřní ochrana zpravodajských orgánů byla převedena k Hlavní informační zprávě MNO. Rozvědná činnost u vojsk byla zastavena a soustředila se u ZO/GŠ, které převzalo řízení všech předsunutých agenturních ústředen. Náčelník zpravodajského oddělení se od této doby nacházel v bezprostřední podřízenosti náčelníka generálního štábu. Místo zatčeného generála Klena se 14.2.1951 novým náčelníkem Zpravodajského oddělení GŠ stal podplukovník (později genmjr.) Antonín Racek. Na podzim 1951 proběhlo rozšíření ZO/GŠ na Zpravodajskou správu Generálního štábu Československé armády.
Nově konstituovaná ZS/GŠ měla následující složení:
- náčelník zpravodajské správy
- zástupce náčelníka pro věci politické – náčelník politické skupiny
- náčelník oddělení „B“ – zástupce náčelníka zprávy
- skupina B-1 (operační agenturní průzkum)
- skupina B-2 (nábor)
- skupina B-3 (strategický operační průzkum)
- skupina „G“ technická
- zástupce náčelníka správy
- skupina „A“ (studijní)
- sekce NATO a NSR
- sekce USA, Velké Británie a Kanada
- sekce Francie, Benelux, Španělsko
- sekce Itálie, Řecko, Turecko a Blízký Východ
- sekce techniky pozemního vojska
- sekce letectvo
- skupina „C“ (vojenští přidělenci v zemích socialistického tábora)
- skupina „D“ (kádrová)
- skupina „E“ (výcviková)
- skupina „H“ (týlová)
- skupina „R“ (radiotechnická)
Skupině „B-1“ zůstaly podřízeny tři předsunuté agenturní ústředny v Praze, po jedné v Plzni, Brně a Bratislavě a skupina „B-3“ řídila činnost ústředen v Chebu, Plzni a Českých Budějovicích. V pozdějších letech došlo ke zrušení všech předsunutých zpravodajských ústředen. Součástí zpravodajské správy se rovněž stala luštitelská skupina, převedená od Šifrového oddělení GŠ.
V roce 1956 se uskutečnila reorganizace Zpravodajské správy GŠ a v jejím rámci se rozrostly na oddělení dosavadní skupiny „A“ (studijní), „B-1“ (operační průzkum), „B-2 (nábor), B-3 (strategický průzkum), „G“ (technická), „H“ (týlová), „R“ (radiotechnická) a politická. Od roku 1957 byla část pracovníků oddělení „B-2“ vyčleňována na Krajské vojenské správy, kde byli pověřeni náborem pro oddělení „B-1“ a „B-2“. Po zpravodajském provalu v USA (útěk čs. vojenského a leteckého přidělence ve Washingtonu pplk. Františka Tišlera) byl odvolán gen. Racek (následně byl odeslán do výslužby) a od 12.10.1959 se novým náčelníkem ZS/GŠ stal dosavadní poslanec Národního shromáždění Oldřich Burda, jemuž byla propůjčena hodnost generálmajora. S cílem dosáhnout zvýšení ochrany agenturního průzkumu byl v letech 1959 až 1960 ze ZS/GŠ ČSLA dočasně vyčleněn tzv. informační úsek, v jehož čele stál plk. Smija, který zodpovídal za řízení všech složek agenturního průzkumu. ZS/GŠ v tuto dobu řídila jen vojskový průzkum. V roce 1960 převzalo řízení vojenských a leteckých přidělenců v zemích socialistického tábora nově vytvořené oddělení zahraničních styků, které se zpravodajskou činností nezabývalo.
V roce 1962 proběhla další reorganizace Zpravodajské správy GŠ ČSLA a její vnitřní nové uspořádání bylo následující:
- náčelník zpravodajské správy
- zástupce náčelníka pro věci politické – náčelník politického oddělení
- zástupce náčelníka správy pro agenturní průzkum
- oddělení operačně agenturního průzkumu
- oddělení strategického agenturního průzkumu
- oddělení náboru a přípravy
- oddělení dokladové dokumentace
- skupina agenturní evidence
- skupina agenturního spojení
- zástupce náčelníka správy
- oddělení radiového a radiotechnického průzkumu
- oddělení vojskového průzkumu
- skupina diverzního průzkumu
- oddělení luštitelské
- pomocník náčelníka správy pro materiálně-technické zabezpečení
- oddělení týlové
- oddělení automobilní
- spisovna
- oddělení informační
- oddělení kádrové
- oddělení šifrového spojení
- skupina organizační a mobilizační
- skupina finanční
V porovnání s počátkem 50. let počet pracovníků vojenské zpravodajské správy nebývala vzrostl. Jestliže k 31.12.1951 počet pracovníků ZS/GŠ činil 35 osob a koncem roku 1952 se zvýšil na 58 osob, tak v roce 1962 se jednalo o téměř 330 osob.
V roce 1965 došlo ke změně systému v získávání agenturních informací. Operační rozvědce, která doposud rozvíjela svoji činnost pouze z území ČSSR, byl přidělen prostor jižní části NSR a Francie, přičemž následně zrušila síť domácích rezidentur a převzala rezidentury v NSR a Francii. Strategické rozvědce bylo ponecháno provádění agenturního průzkumu v ostatních kapitalistických zemích, s důrazem na oblasti možného vzniku vojenského konfliktu.
Poslední reorganizace Zpravodajské správy GŠ ČSLA se uskutečnila v roce 1967 a směřovala především ke zvýšení efektivnosti její činnosti. V jejím průběhu se vytvořila tato organizační struktura:
- náčelník zpravodajské správy
- zástupce náčelníka pro věci politické – náčelník politického oddělení
- zástupce náčelníka správy pro agenturní průzkum
- oddělení operačně agenturního průzkumu
- oddělení strategického agenturního průzkumu
- oddělení náboru a přípravy
- oddělení dokladové dokumentace a agenturní sítě
- zástupce náčelníka správy pro operativní průzkum
- oddělení radiového a radiotechnického průzkumu
- oddělení spojení
- oddělení plánování rozvoje velení a průzkumu
- oddělení luštitelské
- pomocník náčelníka správy pro materiálně-technické zabezpečení
- oddělení týlové
- oddělení automobilní
- skupina materiálně-technického zabezpečení
- oddělení informační
- oddělení vojenské informace
- oddělení kádrové
- skupina finanční
Československá vojenská zpravodajská služba byla v roce 1968 hodnocena velmi pozitivně a uvádělo se, že podle hodnocení svého náčelníka plní své úkoly nejlépe ze všech členských zemí Varšavské smlouvy a podílí se z 55% na získaných zprávách I. kategorie dodaných všemi státy Varšavské smlouvy.
Bližší informace o historii vojenské zpravodajské služby můžete získat v článku Jana Štaigla „Organizácia a hlavné smery činnosti čs. vojenského výzvedného spravodajstva (rozviedky) v rokoch 1945 – 1967“, publikovaném v časopisu Historie a vojenství, roč. 2001, čís. 2, str. 410 až 436.
719. Zajímá mě personální obsazení MNO ČSR k 1.1.1957 (po odchodu gen. Čepičky a nástupu gen. Lomského). (odpovídá Pavel Minařík)
| Ministr národní obrany | genplk. Bohumír Lomský |
| První náměstek ministra národní obrany | genpor. Otakar Rytíř |
| – Správa bojové přípravy | genmjr. František Mařík |
| – Správa vojenského školství | genmjr. Stanislav Uchytil |
| – Administrativně hospodářská správa | plk. Oldřich Vobořil |
| Generální štáb ČSLA | |
| – náčelník GŠ ČSLA – první náměstek MNO | genplk. Václav Kratochvíl |
| – zástupce náčelníka GŠ pro materiálně-technické věci | genpor. Vladimír Janko |
| – Operační správa | genpor. Jaroslav Dočkal |
| – Zpravodajské správa | genmjr. Antonín Racek |
| – Organizační a mobilizační správa | genmjr. Josef Vácha |
| – Správa materiálního plánování | plk. Bohumil Špaček |
| – Správa vojenské dopravy | plk. Vladimír Šťastný |
| – Velitelství spojovacího vojska | genpor. Bohumil Teplý |
| – Správa doplňování a služby vojsk | plk. Gabriel Kutálek |
| – Vojensko vědecká správa | genmjr. Ján Lipový |
| – Technická správa | plk. Ing. Jaromír Rybníček |
| – 6. (šifrovací) oddělení | plk. František Rubeš |
| – Topografické oddělení | genmjr. Ing. Dr. Jan Klíma |
| – Protiradiotechnické oddělení | plk. Boleslav Šrom |
| – Oddělení vojenské cenzury | plk. František Kubín |
| Náměstek ministra pro věci materiální | genmjr. Ferdinand Svoboda |
| – Ubytovací správa | plk. Ing. Josef Roháč |
| – Správa vojenských lesů a statků | plk. Ing. Václav Růžička |
| – Velitelství vojenských technických jednotek | plk. František Sedláček |
| Náčelník Hlavního týlu | genpor. Evžen Chlad |
| – štáb Hlavního týlu | genmjr. Josef Slabý |
| – Intendanční správa | plk. Antonín Dvořák |
| – Zdravotnická správa | genmjr. MUDr. František Černý |
| – Správa PHM | plk. Jiří Fabián |
| – Veterinární oddělení | plk. MVDr. Jiří Suk |
| – Silniční oddělení | plk. Ing. Bohuslav Kružík |
| Velitelství letectva a PVOS – velitel / náměstek MNO | genpor. Josef Vosáhlo |
| – zástupce velitele LaPVOS pro letectvo | genmjr. Jaroslav Týkal |
| – zástupce velitele LaPVOS pro PVOS | genmjr. Josef Hrbáček |
| Velitelství dělostřelectva | genplk. Josef Malec |
| Velitelství tankového vojska | velitel – neustanoven, zástupce velitele genmjr. Augustin Tvrz |
| Velitelství ženijního vojska | genmjr. Jan Bělohoubek |
| Velitelství chemického vojska | genmjr. František Jarolím |
| Hlavní politická správa | genmjr. Václav Prchlík |
| Kádrová správa | genmjr. Josef Hečko |
| Finanční správa | genmjr. Eduard Kolman |
| Automobilová a traktorová správa | genmjr. Jiří Mastný |
| Správa vydavatelství a polygrafie | plk. Ladislav Starosta |
718. Mohli byste mě sdělit něco o Spojeneckém cvičení Šumava 1968, konaném na našem území, kterého se účastnily ČSLA, NLA, PLA, SA? Co je na tom pravdy, že po skončení cvičení odjely z naší republiky pryč a za několik dní byli všichni zpět a začala akce ,,Dunaj“? (odpovídá Pavel Minařík)
Cvičení ŠUMAVA se konalo na území Československa, Polska, NDR a SSSR. Přesný termín konání cvičení (20. až 30.6.1968), jeho rozsah a způsob organizace, byly dohodnuty na závěr návštěvy návštěva ministra obrany SSSR maršála Sovětského svazu A. A. Grečka, která se uskutečnila v Československu ve dnech 17. až 23.5.1968. Cvičení se mělo původně zúčastnit šest štábů vševojskových armád (dvou sovětských, z toho jedné z Přikarpatského vojenského okruhu a jedné ze Skupiny sovětských vojsk v Německu, dále dvou československých, jedné polské a jedné maďarské). Na základě pokynu hlavního velitele vojsk Varšavské smlouvy maršála Sovětského svazu I. I. Jakubovského ze dne 30.5.1968 byly dodatečně do jeho rámce zařazeny rovněž síly 7. armády PVOS ČSLA, štáb jedné armády Skupiny sovětských vojsk v Německu a štáb jedné armády Maďarské lidové armády (cvičení tak zahrnulo devět štábů armád). Řízení cvičení přešlo z ministra národní obrany ČSSR na hlavního velitele vojsk Varšavské smlouvy. Ředitelství cvičení bylo umístěno ve vojenských objektech v posádce Milovice. První sovětské jednotky přišly na čs. území již 27.5.1968 a poslední je opustily až 3.8.1968. Maršál Jakubovskij odletěl 19.7.1968. V průběhu cvičení se uskutečnily průzkumy našich komunikací pro případné další přesuny sovětských vojsk. Ukončení cvičení mělo neslavný rámec. Došlo k provokativnímu prodlužování odsunu cvičících sovětských vojsk z území Československa. Spojovací síť ze cvičení ŠUMAVA, především tzv. spojení „VČ“, zůstala v zájmu příprav provedení okupační operace „DUNAJ“ i po jeho ukončení rozvinutá. Celkem se cvičení ŠUMAVA na čs. území zúčastnilo okolo 24 000 vojáků (z toho téměř 18 000 spojeneckých), 79 tanků (z toho 68 spojeneckých) a 87 letadel nebo vrtulníků (z toho 66 spojeneckých). Celkový počet vojáků zapojených do cvičení na území NDR, Polska, SSSR a Maďarska se odhadoval na 30 až 40 000.
717. Mohli byste nastínit vývoj dělostřelectva čs. armády v mezidobí od mírové organizace platné od 1.10.1945 do další velké reorganizace k 1.10.1947 včetně, z hlediska přečíslování a redislokací? Otázku přečíslování PT dělostřelectva svazků vyřešila odpověď č. 372. (odpovídá Pavel Minařík)
Reorganizace dělostřelectva provedená k 1.10.1947:
| Starý útvar | Posádka | Nový útvar | Posádka |
|---|---|---|---|
| Dělostřelecký pluk 1 | Plzeň | Dělostřelecký pluk 2 | Plzeň |
| Dělostřelecký pluk 2 | Brezno | Dělostřelecký pluk 10 | Brezno |
| Dělostřelecký pluk 3 | Litoměřice | Dělostřelecký pluk 3 | Litoměřice |
| Dělostřelecký pluk 4 | Josefov | Dělostřelecký pluk 4 | Josefov |
| Dělostřelecký pluk 5 | Č. Budějovice | Dělostřelecký pluk 5 | Č. Budějovice |
| Dělostřelecký pluk 6 | Brno | Dělostřelecký pluk 6 | Brno |
| Dělostřelecký pluk 7 | Olomouc | Dělostřelecký pluk 7 | Olomouc |
| Dělostřelecký pluk 8 | Rokycany | Dělostřelecký pluk 14 | Cheb |
| Dělostřelecký pluk 9 | Topolčany | Dělostřelecký pluk 9 | Topolčany |
| Dělostřelecký pluk 10 | Košice | Dělostřelecký pluk 11 | Košice |
| Dělostřelecký pluk 51 | Praha | Dělostřelecký pluk 1 | Praha |
| Dělostřelecký pluk 52 | Dědice | Dělostřelecký pluk 52 | Bruntál |
| Dělostřelecký pluk 53 | Bzenec | Dělostřelecký pluk 53 | Bzenec |
| Dělostřelecký pluk 54 | Dědice | Dělostřelecký pluk 54 | Dědice |
| Dělostřelecký pluk 55 | Olomouc | Dělostřelecký pluk 55 | Olomouc |
| Dělostřelecký oddíl 81 | Kolín | Dělostřelecký pluk 51 | Kolín |
| Dělostřelecký oddíl 82 | Světlá n. Sázavou | zrušen | |
| Dělostřelecký oddíl 83 | Valašské Meziříčí | Dělostřelecký oddíl 16 | Olomouc |
| Dělostřelecký oddíl 84 | Martin | Dělostřelecký pluk 56 | Liptovský Mikuláš |
| Dělostřelecký pluk 201 | Slaný | Dělostřelecký pluk 207 | Slaný |
| Dělostřelecký pluk 202 | Hradec Králové | Dělostřelecký pluk 208 | Hradec Králové |
| Dělostřelecký pluk 203 | Rožmitál | Dělostřelecký pluk 203 | Příbram |
| Dělostřelecký pluk 204 | Pacov | Dělostřelecký pluk 204 | Pacov |
| Dělostřelecký pluk 205 | Bučovice | Dělostřelecký pluk 205 | Bučovice |
| Dělostřelecký pluk 206 | Frenštát p. R. | Dělostřelecký pluk 206 | Frenštát p. R. |
| Dělostřelecký pluk 207 | Nitra | Dělostřelecký pluk 202 | Nitra |
| Dělostřelecký pluk 208 | Ružomberok | Dělostřelecký pluk 201 | Ružomberok |
| Dělostřelecký oddíl 258 | Přerov | Dělostřelecký pluk 209 | Přerov |
| Dělostřelecký pluk 301 | Brandýs n. L. | Dělostřelecký oddíl 311 | Kostelec n. O. |
| Dělostřelecký pluk 302 | Stará Boleslav | Dělostřelecký oddíl 302 | Stará Boleslav |
| Dělostřelecký oddíl 313 | Rokycany | ||
| Dělostřelecký pluk 303 | Rakovník | Dělostřelecký oddíl 301 | Rakovník |
| Dělostřelecký pluk 304 | Tábor | Dělostřelecký oddíl 304 | Týn nad Vltavou |
| Dělostřelecký oddíl 303 | Rokycany | ||
| Dělostřelecký pluk 305 | Brno | Dělostřelecký oddíl 305 | Brno |
| Dělostřelecký pluk 306 | Olomouc | Dělostřelecký oddíl 306 | Olomouc |
| Dělostřelecký oddíl 315 | Olomouc | ||
| Dělostřelecký pluk 307 | Žilina | Dělostřelecký oddíl 307 | Žilina |
| Dělostřelecký pluk 308 | Košice | Dělostřelecký oddíl 308 | Košice |
| Dělostřelecký oddíl 317 | Topolčany | ||
| Dělostřelecký pluk 309 | Hradec Králové | Dělostřelecký oddíl 309 | Kostelec n. Labem |
| Dělostřelecký oddíl 319 | Josefov | ||
| Dělostřelecký pluk 310 | Jince | Dělostřelecký oddíl 310 | Jince |
| Dělostřelecký oddíl 320 | Jince | ||
| Dělostřelecký pluk 101 | Senica | Dělostřelecký pluk 110 | Trenčín |
| Dělostřelecký pluk 102 | Žilina | Dělostřelecký pluk 109 | Žilina |
| Dělostřelecký pluk 351 | Louny | Dělostřelecký pluk 101 | Louny |
| Dělostřelecký pluk 352 | Josefov | zrušen | |
| Dělostřelecký pluk 353 | Plzeň | Dělostřelecký pluk 105 | Plzeň |
| Dělostřelecký pluk 354 | České Budějovice | zrušen | |
| Dělostřelecký pluk 355 | Brno | zrušen | |
| Dělostřelecký pluk 356 | Opava | Dělostřelecký pluk 107 | Opava |
| Dělostřelecký pluk 357 | Topolčany | zrušen | |
| Dělostřelecký pluk 358 | Kežmarok | Dělostřelecký pluk 103 | Kežmarok |
| Dělostřelecký oddíl 332 | Příbram | Dělostřelecký oddíl 402 | Příbram |
| Dělostřelecký oddíl 333 | Dědice | Dělostřelecký oddíl 403 | Dědice |
716. Rád bych věděl, jak vypadala organizační struktura letectva v letech 1980-1993, dislokace leteckých pluků, divizí a armád a popř. jejich hlavní funkcionáře (velitel, ZV, IVS, IBL, IBP… apod.) (odpovídá Pavel Minařík)
| svaz – svazek – útvar | letiště | organizační změna |
|---|---|---|
| 10. letecká armáda (1. smíšený letecký sbor, 3. sbor taktického letectva) | Hradec Králové | 31.10.1990 reorganizován, 1.11.1993 reorganizován |
| – 1. stíhací letecká divize | Bechyně | 30.9.1990 zrušena |
| * 4. stíhací letecký pluk | Pardubice | 31.7.1989 zrušen |
| * 5. stíhací letecký pluk | Líně | 31.8.1991 zrušen |
| * 9. stíhací letecký pluk (9. stíhací bombardovací letecký pluk) | Bechyně | 31.10.1991 reorganizován, 31.5.1993 zrušen |
| – 34. stíhací bombardovací letecká divize | Čáslav | 31.3.1992 zrušena |
| * 6. stíhací bombardovací letecký pluk | Přerov | 31.7.1991 zrušen |
| * 20. stíhací bombardovací letecký pluk | Náměšť n. Osl. | 1.4.1994 reorg. na 32. ZTL |
| * 28. stíhací bombardovací letecký pluk | Čáslav | 31.12.1994 reorg. na 4. ZSL |
| * 30. stíhací bombardovací letecký pluk (30. bitevní letecký pluk) | Pardubice, Hradec Králové | červen 1985 redislokován, 31.10.1985 reorganizován, 31.10.1994 zrušen |
| – 47. průzkumný letecký pluk | Hradec Králové, Pardubice | červen 1985 redislokován, 31.5.1993 zrušen |
| – 1. dopravní výsadkový letecký pluk (36. smíšený dopravní letecký pluk) | Mošnov | 31.5.1993 zrušen |
| – 11. vrtulníkový pluk | Plzeň-Bory, Líně | září 1991 redislokován, 31.12.1994 zrušen |
| – 51. vrtulníkový pluk | Prostějov | 1.1.1995 reorg. na 33. ZVrL |
| Velitelství PVOS (Velitelství letectva a PVOS, 4. sbor PVO) | St. Boleslav | 1.5.1990 reorganizováno, 1.11.1993 reorganizováno |
| – 3. divize PVOS | Žatec | 1.3.1994 zrušena |
| * 1. stíhací letecký pluk | Č. Budějovice | 31.12.1994 zrušen |
| * 11. stíhací letecký pluk | Žatec | 31.12.1993 zrušen |
| – 2. divize PVOS | Brno | 1.3.1994 zrušena |
| * 8. stíhací letecký pluk | Mošnov, Brno | 1983 až 1984, 30.4.1991 zrušen |
| * 81. samostatná stíhací letka | Sliač | 1.1.1993 převedena do ASR |
| * 82. samostatná stíhací letka (4. samostatná stíhací letka) | Mošnov, Přerov | 1.11.1993 redislokována a reorganizována, 31.12.1994 zrušena |
| 3. dopravní letecký pluk MNO (6. smíšený dopravní letecký pluk) | Kbely | 1.1.1994 reorganizován, 1.7.1994 reorg. na 6. ZDL |
Přehled velitelů svazů letectva a PVOS je uveden v části „Čs. armáda – poválečná – personální přehledy – velitelé letectva a PVOS“ (nebo „velitelé operačních svazů“). Další informace můžete získat v knize „Zrušená křídla“ od autorů Miroslava Lorence a Stanislava Rogla (vydaná nakladatelstvím Votobia), případně v článku Jana Máčeho „Vojenské letectvo znovu v roce nula – Desetiletí reforem“, publikovaném v časopisu ATM, roč. 2003, čís. 12.
715. Sloužil jsem u VÚ 3495 (6. prapor RTZ) – letiště Planá u Českých Budějovic. Rád bych znal něco o historii útvaru, o letišti a informace o útvarech, které na něm měly působnost. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl 1.1.1953 jako 1. rota leteckých zabezpečovacích prostředků a zajišťoval radiotechnické zabezpečení pro všechny útvary 1. stíhací letecké divize dislokované na letišti Planá, tj. 1., 9., 19. slp. K 1.10.1957 byl přejmenován na 1. rotu pozemního zabezpečení navigace. Dnem 1.10.1958 proběhlo jeho rozšíření na 6. prapor pozemního zabezpečení navigace, který nadále zabezpečoval pouze 1. stíhací letecký pluk. K 1.19.1963 se realizovalo přejmenování útvaru na 6. prapor radiotechnického zabezpečení. Svoji činnost ukončil 31.5.1992. Struktura útvaru byla obdobná jako v případě 3. roty leteckých zabezpečovacích prostředků – 3. praporu radiotechnického zabezpečení (viz odpověď na dotaz čís. 618).
Informace o dalších leteckých útvarech, působících na letišti Planá u Českých Budějovic, můžete získat na www.vrtulnik.cz v části „vrtulník v armádě – historie – svazy, svazky, útvary, jednotky“.
714. Zajímalo by mě něco o 4. praporu pohraniční stráže Břeclav. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený prapor vznikl v roce 1951 jako součást 4. pohraničního oddílu MNB, reorganizovaného v lednu 1952 na 4. pohraniční brigádu MNB. V roce 1955 byl přečíslován na 5. prapor a v roce 1964 se vrátil ke svému původnímu názvu. Zanikl v roce 1966. K obnovení 4. praporu 4. brigády PS došlo 1973. Definitivně zanikl při zrušení Pohraniční stráže v roce 1991.
Dislokace jednotek 4. praporu byla v jednotlivých letech následující:
1951
– 16. rota PS – Sedlec, 17. rota PS – Valtice, 18. rota PS – Boří Dvůr, 19. rota PS – Lány a 20. rota PS – Ruské Domy.
1952
– 17. rota PS – Sedlec, 18. rota PS – Valtice, 19. rota PS – Boří Dvůr, 20. rota PS – Poštorná, 21. rota PS – Lány a 22. rota PS – Ruské Domy.
1953
– 20. rota PS – Sedlec, 21. rota PS – Valtice, 22. rota PS – Poštorná, 23. rota PS – Boří Dvůr, 24. rota PS – Lány a 25. rota PS – Ruské Domy.
1955
– 24. rota PS – Valtice-Reisna, 25. rota PS – Valtice-celní úřad, 26. rota PS – Boří Dvůr, 27. rota PS – Poštorná, 28. rota PS – Lány, 29. rota PS – Doubravka a 30. rota PS – Ruské Domy.
1964
– 23. rota PS – Sedlec, 24. rota PS – Valtice-Raisna, 25. rota PS – Valtice-celní úřad, 26. rota PS – Boří Dvůr, 27. rota PS – Poštorná, 28. rota PS – Lány, 29. rota PS – Doubravka a 30. rota PS – Ruské Domy.
1990
– 18. rota PS – Valtice-Rajsna, 19. rota PS – Valtice-celní úřad, 20. rota PS – Boří Dvůr, 21. rota PS – Poštorná, 22. rota PS – Lány a 23. rota PS – Ruské Domy.
S žádostí o bližší informace se můžete obrátit na archiv MV v Kanicích u Brna (adresa: Policie ČR, Správa Jihomoravského kraje, MV ČR/AK, Kounicova 24, Brno 611 32).
713. Je možné získat informace o VÚ 5138 Liblice? Vznik, určení, výzbroj a technika, počty osob a jména velitelského sboru? Je také možno zjistit komu byl podřízen a jaké další podobné útvary existovaly v ČSLA? Tento útvar střežil vysílače, které rušily Svobodnou Evropu. Byly další podobné jednotky, a když ano, tak kde? (odpovídá Pavel Minařík)
Zmíněný útvar VÚ 5138 vznikl jako součást Vnitřní stráže na přelomu let 1953 a 1954. Původně se jednalo 11. rotu 1. praporu 2. brigády Vnitřní stráže. V říjnu 1963, po zrušení 2. brigády, jednotka tvořila součást 2. pluku Vnitřní stráže jako jeho 10. rota. K 1.1.1966 byla převedena do složení ČSLA a podřízena Krajské vojenské správě Praha. Svoji existenci ukončila 1.5.1990.
Na existenci rušiček se zkuste dotázat Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, Poštovní schránka 21/ÚDV, 170 34 Praha.
712. Nevíte náhodou, co se nacházelo v prostoru Hájku (poblíž Červeného Újezdu)? (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar se vytvořil na sklonku roku 1950 jako 1. spojovací sklad. Nacházel se v posádce Hradec Králové a byl podřízen velitelství 1. vojenského okruhu. Dnem 1.11.1954 byl přejmenován na 1. okruhový spojovací sklad. V září 1958 došlo k jeho přestěhování do Kladna a k 1.10.1958 byl reorganizován na 1. armádní spojovací sklad a dílny, podřízený velitelství 1. armády. V květnu 1962 došlo k další redislokaci útvaru, tentokrát do Vámi uvedeného Hájku u Červeného Újezdu. V souvislosti s reorganizací nadřízeného velitelství se k 1.9.1965 uskutečnilo jeho přejmenování 1. okruhový spojovací sklad, přičemž se současně vytvořilo jeho odloučené oddělení v Praze-Ruzyni. V září 1967 byl reorganizován na 1. okruhový spojovací sklad a opravnu. Dnem 1.9.1969 proběhla jeho poslední reorganizace, v jejímž rámci se stal pobočkou 1. okruhového spojovacího skladu a opraven Červené Pečky. Svoji činnost útvar ukončil 1.4.1992.
711. Máte údaje o útvaru v Chlumci n/Cidlinou (asi VÚ 2888)? (odpovídá Pavel Minařík)
V tomto případě se jedná o 2. pobočku 2. okruhové základny PHM, tj. VÚ 2888/2. Útvar vznikl 1.9.1969. V posádce Chlumec nad Cidlinou působil až do 31.10.1992, kdy byl zrušen.
710. Prosím o identifikaci VÚ 7770 Plzeň. Údaj pochází z první poloviny 60. let. Mělo by se jednat o útvar týlového zabezpečení podřízený asi ZVO. Zajímá mne organizace, početní stavy a vybavení? (odpovídá Pavel Minařík)
VÚ 7770 vznikl 1.11.1951 jako 1. hygienicko-epidemiologická skupina v Praze, podřízená velitelství 1. vojenského okruhu. Při zrušení okruhu přešel v létě 1958 do podřízenosti 1. armády a současně prodělal reorganizaci na 1. armádní hygienicko-epidemiologický oddíl. Při reorganizaci armád na vojenské okruhy „armádního typu“ byl 1.9.1965 přejmenován na 1. okruhový hygienicko-epidemiologické oddíl. V létě 1969 se uskutečnilo předání útvaru do podřízenosti nově vytvořeného velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Při další reorganizaci operačních stupňů velení byl 1.1.1992 podřízen Vojenskému velitelství ZÁPAD. K 1.1.1993 se stal součástí AČR a dnem 1.6.1993 proběhla jeho reorganizace na Vojenský zdravotnický ústav Plzeň. Od 1.9.1997 je pobočkou Ústředního vojenského zdravotnického ústavu v Praze. Informace o vnitřním složení útvaru a jeho materiálním vybavení nemáme k dispozici.
709. Prosím o informace ohledně „osudu“ VÚ 010, středisko 04 Terezín – zkušební polygon. (odpovídá Pavel Minařík)
Uvedený útvar vznikl 1.11.1954 v Olomouci jako tzv. Ženijní zkušební dvůr. Dnem 1.10.1957 byl reorganizován na Ženijní zkušební středisko a redislokován do posádky Terezín. Od 1.10.1960 došlo ke změně jeho názvu na Zkušební středisko 041 Terezín. K 1.9.1965 bylo středisko včleněno do Výzkumného a zkušebního střediska 040 Praha jako Zkušební polygon Terezín. Dnem 1.11.1977 zaniklo VZS 040 a Zkušební polygon Terezín se stal součástí nově vytvořeného Výzkumného ústavu pozemních vojsk (VÚ 010) jako Středisko 04.
708. V roce 1985 byl do ČSLA dodán komplex PASUV (Polevaja avtomatizirana sistema za upravlenja na vojskite). Jednalo se o komplex umístěný na několika BVP. Máte informace z kolika a jakých vozidel se komplex PASUV skládal? Můžete mi říci, u kterých útvarů ČSLA byl tento systém zasazen? Slyšel jsem něco, že snad ve Slaném. (odpovídá Pavel Minařík)
Polní automatizovaný systém velení vojskům PASUV byl v bývalé ČSLA používán pouze v rámci ověřovacího provozu u 1. tankové divize od 1.6.1986. Systém byl zařazen u velitelství svazku, tankových pluků, motostřeleckého pluku, dělostřeleckého pluku, spojovacího praporu a baterie velení a dělostřeleckého průzkumu. Jeho zavedení k ostatním vševojskovým svazkům se neuskutečnilo.
Systém PASUV představoval polní automatizační prostředek sovětské provenience, který byl umístěn v několika obrněných vozidlech a umožňoval provoz a komunikaci mezi vozidly i během přesunu. Byl využíván k řešení komplexních úloh technického zabezpečení armády a používal se až do roku 1989. V rámci systému se počítalo s využíváním speciálních vozidel, rozmístěných na velitelském stanovišti divize, vševojskových pluků a dělostřeleckého pluku. Systém se skládal ze tří součástí: vševojskového podsystému, podsystému RVD a podsystému PVO a letectva. Na velitelském stanovišti svazku se počítalo s vozidly všech tří podsystémů, která ke své činnosti měli využívat: a) v rámci vševojskového podsystému – velitel (MP-21M), zástupce velitele (MP-21M), náčelník štábu (MP-21M), náčelník chemického vojska (MP-21M2) a zpravodajský náčelník (MP-21M3), společně se speciálním vozidlem BETA-3M pro výpočetní techniku; b) v rámci podsytstému RVD – náčelník RVD (MP-24M), náčelník štábu RVD (MP-24M1), společně se speciálním vozidlem BETA-3M pro výpočetní techniku; c) v rámci podsystému PVO a letectva – náčelník PVO (MP-22), náčelník skupiny bojového velení letectva (MP-23), společně se speciálním vozidlem MP-25 pro sběr radiolokační informace. Celkově se jednalo o 12 vozidel, využívajících prodlouženého podvozku obrněného transpotéru MTLBu (mechanizirovannyj ťjagač bronorovannyj ľogkij – udliňonnyj). Na velitelském stanovišti tankových a motostřeleckých pluků se uvažovalo o nasazení v rámci vševojskového podsystému vozidel MP-31 (na podvozku BVP-1) pro velitele a náčelníka štábu, společně s vozidlem MP-24M2 (na podvozku MTLBu) pro náčelníka dělostřelectva v rámci podsystému RVD. U dělostřeleckého pluku se předpokládalo využívání vozidla MP-24M2 pro velitele a MP-24M1 pro náčelníka štábu (obě vozidla na podvozku MTLBu). Celkově mělo být u divize provozováno 26 specializovaných vozidel.
707. Zajímá mně vše o mostním tanku MT-34. Sháním přesnější TTD, fotky z továrny, zkoušek a služby u vojsk. Uvítám i jakékoliv výkresy konstrukce mostovky a úprav korby tanku. Nepohrdnu ani obdobnými podklady na přepravník náhradní mostovky PM-34. (odpovídá Pavel Minařík)
Vývoj mostního tanku MT-34 byl zahájen v roce 1952 v pražském závodě ČKD Sokolovo. Prototyp byl zhotoven v roce 1953, kdy absolvoval i podnikové a první část vojskových zkoušek. Zdokonalený prototyp byl vyroben v roce 1954, ale následující úpravy se protáhly až do roku 1955, protože konstrukční závod odmítal vyrábět vojenskou techniku. V ČKD Sokolovo tak byly vyrobeny pouze čtyři prototypy mostního tanku MT-34. Dokončení vývoje a vlastní sériovou výrobu následně převzal závod J. V. Stalina v Martine. I v jeho případě došlo ke zdržení v důsledku odmítání zodpovědnosti za řešení problematiky mostních tanků a zkušební série v počtu pěti kusů MT-34 byla zhotovena až v roce 1958. Mostních tanků MT-34 bylo v rámci ČSLA provozováno celkem 65 kusů a k jejich vyřazení došlo v průběhu 1. poloviny 70. let. Na jízdních vlastnotech tanku se negativně projevovalo přetížení podvozku o 20 %.
Takticko-technické parametry mostního tanku MT-34 byly následující:
– rozměry s naloženým mostem: délka – 10 m, šířka – 3,1 m, výška – 3,7 m
– celková hmotnost: 37,4 t
– rychlost tanku: maximální po silnicích 25 km/h, průměrná po silnicích 20 km/h, průměrná v terénu 18 km/h,
– překonávání překážek: maximální úhel stoupání – 250, maximální boční náklon – 120, překonatelná šířka příkopu – 2,3m, překonatelná výška kolmé stěny – 0,7m,
– osádka: 3 osoby
– mostovka: délka – 17 m, šířka – 3,1 m, celková hmotnost – 8,6 t, únosnost 50 t
– čas potřebný pro položení mostu: celkový – 3 až 5 min., vlastní položení – 2 min.
– čas potřebný pro naložení mostu: celkový – 10 až 20 min., vlastní naložení – 5 min.
– rozsah pokládání v terénu: příčný sklon ± 4 0, podélný sklon ±12 0
– rozsah pokládky v hlubokém brodu: vyžaduje rovinný terén
– řízení cyklu pokládání mostu a jeho ovládání: ruční a mechanické
O výrobě podvalníků pro přepravu záložních mostů pro MT-34 bylo rozhodnuto v létě 1958. technické práce probíhaly poměrně rychle a tak ke zhotovení prototypu podvalníku došlo již v lednu 1959, přičemž vojskové zkoušky se uskutečnily v létě 1959. Vývoj soupravy byl dokončen na jaře 1964 a podvalník byl zavaden do výzbroje čs. armády pod označením PM-34. Konstrukčně se jednalo o dva jednoosé podvozky spřažené za sebou a tažené vozidlem tatra 141.
Takticko-technické parametry mostního tanku PM-34 byly následující:
– rozměry soupravy s naloženým mostem: délka – 18 m, šířka – 3,35 m, výška – 3,25 m
– hmotnost: bez mostu – 7,5 t, s mostem – 15,5 t,
– osádka: 1 osoba
– čas potřebný pro naložení mostu: celkový – 15 min.,
– čas potřebný pro složení mostu: celkový – 10 až 15 min.
Bližší údaje o MT-34 a PM-34 můžete najít v článku Petera Turzy „Československý mostný tank MT-34“, publikovaném v časopisu Historie a plastikové modelářství, roč. 1994, čís. 8, str. 25 až 27. Ohledně fotografií se zkuste obrátit na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, Praha 186 00 nebo na Vojenský historický ústav, U Památníku 2, Praha 130 05.
706. Zajímalo by mě, jestli jediný kus dodaného letadla Jak-17 v našem letectvu někdy létal? (odpovídá Miroslav Irra)
Podle všeho Jak-17 čs. armáda vůbec nepoužívala. Jediný kus byl dodán jako vzor pro licenční výrobu a nenašel jsem jediný záznam o jeho výskytu u některého leteckého útvaru, natož o jeho letu. Počátkem r. 1950 (doloženo k 11.1. a 11.2.1950) byl uložen v některém z leteckých závodů v Praze (Vysočany?) a předváděn pouze staticky vybraným osobám jako veliká vzácnost.