1650. V květnu 1945 jsem jako 19-letý mladík amatérsky fotografoval sérii záběrů z oken ve 3. patře budovy z konstrukční kanceláře firmy Křižík na rohu Plzeňské a Radlické ulice na Smíchově projíždějící jednotky americké armády a dále i několik záběrů z jejich parkoviště na ploše bývalé cihelny na Cibulkách v Košířích. Můžete sdělit, o jakou akci se tehdy jednalo (nikdy později jsem již o tom, pochopitelně, nic neslyšel), event. které dny to bylo, je-li o tom někde získatelná další širší informace. (odpovídá Pavel Minařík)
S největší pravděpodobností se jednalo o tzv. velichovskou misi zmocněnce Dönitzovy vlády plukovníka Wilhelma Meyer-Detringa z operačního oddělení OKW, který měl seznámit maršála Schörnera na velitelství skupiny armád „Mitte“ se zněním dohody o bezpodmínečné kapitulace Německa. Doprovázely ho tři desítky příslušníků oddílu „B“ 23. průzkumné eskadrony 16. obrněné divize americké armády pod velením pplk. Roberta Pratta z operačního oddělení V. sboru. Kolona 12 vozidel (pět obrněných automobilů M 8, tři kulometné džípy, dva štábní automobily, sanitka a radiovůz) vyrazila z Plzně 7.5.1945 krátce před 22. hodinou. Přes Beroun dojela okolo půlnoci do Prahy a po průjezdu Smíchovem zamířila na povstalecké velitelství Bartoš. Poté její příslušníci jednali s gen. Toussaintem v Dejvicích. Okolo jedné hodiny po půlnoci vyrazili přes Sadskou, Poděbrady a Hradec Králové do Velichovek, kam přijeli 8.5.1945 přibližně v 10 hodin. Po hodinovém jednání se kolona vydala na zpáteční cestu a večer téhož dne dorazila do Plzně. Pro poruchu se odloučila dvě vozidla, která Prahu objela oklikou přes Brandýs nad Labem, Kralupy a Beroun.
Další podrobnosti můžete najít v knihách Jindřicha Marka „Šeříkový sólokapr“ (Svět křídel 2002) a „Barikáda z Kaštanů“ (Svět křídel 2005).
Taktéž je možné, že Vaše fotografie pocházejí z období po 10.5.1945, kdy na Cibulce parkovala vozidla kombinovaného oddílu Čs. obrněné brigády.
Vámi pořízené fotografie můžeme zveřejnit na těchto webových stránkách v rubrice „Od našich čtenářů“.
1649. Měl bych prosbu. Potřebuji zjistit, jakým způsobem se zapojil c. a k. 12. dragounský pluk velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče z Olomouce do bojů 1. světové války v letech 1914–1918. Veškeré informace dostupné na internetu končí rokem 1914. Jako by pluk pak již neexistoval. A to jsem prohlížel snad všechny databáze české, německé a rakouské – textové, statistické, mapy bojišť. Můžete mi zjistit požadovanou informaci nebo mi dát odkaz na zdroj požadovaných informací? (odpovídá Pavel Minařík)
Během 1. světové války setrval 12. dragounský pluk ve složení 7. jezdecké divize a proto jsme se při hledání jeho osudů zaměřili na sledování zmíněné divize. Po vypuknutí válečného konfliktu byla nasazena do bojů v Haliči jako součást armádní skupiny gen. Kummera, chránící levé křídlo 1. armády na styku rakousko-uherských a německých vojsk. Zpočátku podnikala pouze hloubkový průzkum k řece Visle, ale již na přelomu srpna a září se zapojila do bojů na jižních přístupech k Lublinu. V polovině září byla přemístěna na předmostí u Sieniawy a na přelomu září a října se zúčastnila tažení podél severního břehu Visly a v ohybu řeky San. Koncem října prodělala boje u Ivangorodu (Deblinu) a počátkem listopadu se stáhla k řece Warta. Na přelomu října a listopadu bojovala jižně od Lodže a na sklonku roku 1914 se zúčastnila bitvy u Tomaszówa. Na jaře 1915 se divize nacházela na severním křídle armádní skupiny Kövess u armády německého generála Woyrsche a čítala 3200 jezdců, přičemž 12. dragounský pluk tvořilo 5 eskadron z původních 6. V květnu 7. jezdecká divize bojovala u Opatówa a následně postupovala podél severního břehu řeky Visly. V červenci se zúčastnila dalšího útoku na Ivangorod (Deblin) a překročila Vislu u Ryczywólova. V měsících srpen a září postupovala se 4. armádou na Lukow, Siedlec a Kowel. Po odražení protiofenzívy ruských vojsk se zapojila do říjnových bojů armádní skupiny německého generála Geroka u Kulikowic a Czartorijska. Po následné stabilizaci fronty byla divize na sklonku roku 1915 převedena do zálohy 2. armády a rozmístěna u města Brody. Při červnové ofenzívě ruských vojsk v roce 1916 již byla zařazena v sestavě 1. armády a ustupovala na Lipu. Během následné protiofenzívy rakousko-uherských vojsk bojovala o Ulgowku. Jestliže před ruskou ofenzívou tvořily 12. dragounský pluk čtyři eskadrony, po ukončení protiofenzívy mu zůstaly pouze dvě a celá 7. jezdecká divize čítala pouhých 700 jezdců. V listopadu 1916 byla divize převezena na nedávnou otevřenou frontu do Rumunska a posílila německou 9. armádu při tažení na Bukurešť. Dobytí rumunského hlavního města se však nezúčastnila, protože byla předána k jižněji postupující Dunajské armádě, se kterou dosáhla rumunsko-ruské hranice u města Galati. V červenci 1917 se divize přesunula k 7. armádě do Sedmihradska, ovšem aniž by došlo k jejímu zasazení do bojů koncem téhož měsíce se přemístila k 1. armádě, která byla nasazena mezi rakousko-uherskou 7. armádou a německou 9. armádou. V této době proběhla přeměna dragounských a hulánských pluků, náležejících do jejího složení, na tzv. sesedlané jezdectvo. Hlavní bojovou sílu divize představovala posilová pěchota a jezdectvo tvořily jen velmi slabé útvary (např. 12. dragounskému pluku zůstala pouze jedna eskadrona). Po provedení reorganizace se divize opětně stala součástí německé 9. armády. V prosinci 1917 vystoupilo sovětské Rusko z války a na frontě v oblasti Bukoviny zůstaly pouze rumunské jednotky, jejichž odpor na jaře 1918 ustal. V měsících březnu až květnu rakousko-uherská armáda obsadila rozsáhlé oblasti jižní Ukrajiny, přičemž 7. jezdecká divize okupovala území cca 200 km severně od Nikolajeva se správním střediskem v Jelizavetgradu, kde sídlilo velitelství divize. Zde zůstala až do přelomu října a listopadu 1918, kdy obsazené oblasti vyklidila. Jednotlivé pluky divize se do svých původních předválečných posádek jako organizované celky již nevrátily.
1648. Rád bych se něco dozvěděl o situaci v sestavě 2. čs. armády v prvních dnech po 10. říjnu 1938: 1) kde probíhala nová obranná linie, 2) kde byly dislokovány jednotky 7. a 8. divize, HO 36 a 37, kde probíhaly hranice mezi těmito jednotkami, 3) kde byly dislokovány štáby 2. armády, IV. sboru, HP XIII, HO 36 a 37, a 7. a 8. divize, 4) kdy byla zpětně začleněná do sestavy 2. armády 2. rychlá divize, 5) kde probíhala hranice mezi 1. a 2. armádou a 2. a 3. armádou. (odpovídá Pavel Šrámek)
Ve Vámi uváděné době tvořily 2. armádu IV. sbor se 7. divizí a HO 36 na západě a Hraniční pásmo XIII s 8. divizí a HO 37 na východě, dále 2. rychlá divize a 12. divize, obě v záloze. Rozhraní mezi IV. sborem a Hraničním pásmem XIII bylo na linii Šternberk – Vel. Bystřice – Tovačov – Kojetín. 7. divize se nalézala v prostoru Letovice – Černá Hora – Rájec – Žďárná – Šebetov, velitelství bylo v Boskovicích. 8. divize (bez pěšího pluku 65) se nalézala v prostoru Přerov – Chropyně – Troubky – Hulín, velitelství bylo v Přerově. Velitelství 2. armády bylo od 8. října ve Vyškově, velitelství IV. sboru od 7. října v Prostějově, velitelství HP XIII od 8. října ve Vsetíně, velitelství HO 37 bylo v Rožnově pod Radhoštěm. 2. rychlá divize byla podřízena 2. armádě rozkazem Hlavního velitelství z 3. října, jako velitelské stanoviště jí byl určen Šternberk. Na základě rozkazu 2. armády z 6. října se přesunula do prostoru Pustiměř – Nezamyslice – Pivín – Otaslavice s velitelstvím v Ivanovicích na Hané. 12. divize se přesunula do prostoru Hulín – Holešov – Otrokovice – Zlín, její velitelství bylo od 8. října v Hulíně. Více informací k dispozici nemáme.
1647. Chtěl bych zjistit, jaká byla bojová sestava a dislokace jednotek 5., 6., 20., 21. pěší divize k 30.9.1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Složení 6. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Pohořelicích) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 53 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota), velitelství v Dolních Kounicích,
– pěší pluk 60 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 77 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– dělostřelecký pluk 6 (I. až III. oddíl), velitelství pluku v Malešovicích,
– smíšený přezvědný oddíl 6 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– ženijní rota 6,
– telegrafní prapor 6 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Složení 20. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Mutěnicích) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 59 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 67 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 83 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– dělostřelecký pluk 20 (I. až III. oddíl), velitelství pluku v Dolních Bojanovicích,
– smíšený přezvědný oddíl 20 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota, bez čety lehkých tanků),
– ženijní rota 20,
– telegrafní prapor 20 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Složení 21. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo ve Veselí nad Moravou) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– horský pěší pluk 5 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– horský pěší pluk 6 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 91 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– dělostřelecký pluk 203 (I. až III. oddíl),
– smíšený přezvědný oddíl 21 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– ženijní rota 21,
– telegrafní prapor 21 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Složení 5. divize najdete v odpovědi na dotaz č. 1609.
1646. Můj otec Emil Dukát bojoval jako legionář 31. p.pl. v Itálii od 12.7.1918 do 31.12.1919, od legií odešel 14.4.1922. Kde bych zjistil, jakých bojů a kde se tato legie zúčastnila v Itálii a dále jaká byla jeho činnost až do 14.4.1922, byl nasazen i na Slovensku? (odpovídá Pavel Šrámek)31. pěší pluk italských legií bojoval v září 1918 na Doss’Altu, což byla jedna z kót masívu Monte Baldo v severní Itálii. Po návratu do Československa v prosinci 1918 se pluk podílel na obsazování východního Slovenska a následně bojoval s Maďary u Miškovce, Pečovské Nové Vsi, Košic, Olšavců, Sabinova nebo Prešova. V srpnu 1919 se pluk vrátil na Moravu, kde proběhla demobilizace. Na podzim 1920 se soustředil v mírové posádce Jihlava. Podrobnosti najdete ve starších knihách „V boj! Obrázková kronika československého revolučního hnutí v Itálii 1915-1918“ (Praha 1927) a „Stručné dějiny pěšího pluku 31 Arco“ (Jihlava 1934), případně v novější „Vojáci, války a Jihlava v letech 1741-1939“ (Jihlava 2008).
1645. Na základě výnosu MNO č.j. 7729/Taj. IV/4. odděl. 1937 z 20.7.1937 byla u I. sboru v roce 1937 zahájena výstavba muničních ženijních skladišť pro uložení ženijní munice pro ničení za ZH v posádkách Tachov, Stříbro, Domažlice, Klatovy, Vimperk a Prachatice. Lze zjistit, které stavební firmy a s jakými náklady se na jejich výstavbě podílely, a zda se jednalo o jednotypový projekt. (odpovídá Pavel Šrámek)
O Vámi uváděných muničních ženijních skladech se píše v práci „Plzeňská čára“, kterou vydalo v roce 2006 nakladatelství Fortprint, a to na stranách 311 a 312. Vyplývá z ní, že se skutečně jednalo o jednotný typ projektu, stavební firmy a náklady však uvedeny nejsou.
1644. Rád bych se Vás zeptal na některé problémy týkající se výzbroje naší armády v roce 1938:
1) Tuším, že v závodě ČKD v Blansku, se měla vyrábět první 100 – kusová série LKMVP. Nevíte, prosím, jakou výrobní kapacitu měl tento závod?
2) V jakém množství měl být v naší armádě zaveden 40mm protiletadlový kanón Bofors? 3) Tuším, že ve Vsetíně, měl být vyráběn 15 mm kulomet proti letadlům. Nevíte, prosím, jakou kapacitu měl tento závod, v jakém množství ČSA plánovala zavést tuto zbraň a popřípadě kolik si za ni zbrojovka účtovala?
4) Ve kterém závodě se měly vyrábět protitankové pušky a jakou kapacitu tento závod měl, popřípadě jaká byla cena jedné PT pušky?
5) M. John ve své práci o čsl. letectvu v r. 1938 uvádí, že brněnská zbrojovka vyvíjela 30mm protiletadlový kanón, který armáda chtěla zavést jako vz. 39. Je to pravda? (odpovídá Pavel Šrámek)
Zde jsou odpovědi na Vaše dotazy:
1) Lehký kanónový motorový vůz pásový (LKMVP) existoval pouze v podobě dvou prototypů (od firmy ČKD a Škody Plzeň), přičemž čs. armáda převzala pouze prototyp firmy ČKD. K řádné objednávce a zavedení do čs. armády do Mnichova 1938 nedošlo. Kapacitu závodu ČKD v Blansku bohužel neznáme.
2) Plánovaný počet 40mm kanónů Bofors bohužel neznáme. Víme jen, že bylo zakoupeno 8 vzorových kusů i s municí.
3) V závodě Zbrojovky Brno ve Vsetíně se měl skutečně vyrábět 15 mm kulomet ZB 60. K jeho zavedení do čs. armády nedošlo, takže další podrobnosti k dispozici nemáme. 4) Protitankové pušky ráže 7,92 a 15 mm vyvíjela Zbrojovky Brno. K jejich zavedení do čs. armády nedošlo, takže další podrobnosti k dispozici nemáme.
5) K tomuto nemáme bohužel informace, nám známé dokumenty o výstavbě protiletadlové obrany se o ničem takovém nezmiňují.
1643. Měl bych na Vás dotaz ohledně dvou plukovníků. Jezdím již několik let do vesnice Častrov na Vysočině a na místním hřbitově jsou pohřbení dva plukovníci. Jeden je plukovník letectva Jan Čekal, nar. 13.2.1915 a zemřel 30.6.2002. Byl to pilot 311. perutě RAF. Rád bych se o něm dozvěděl něco více, pokud by to bylo možné. Druhý je plk. gen. štábu Tomáš Houška, nar. 18.12.1996 a umučený nacisty 21.12.1939. I o tomto plukovníkovi bych se rád dozvěděl podrobnější údaje, pokud by to bylo možné. Tyto údaje mám z náhrobních kamenů. (odpovídá Pavel Šrámek)
Plk. gšt. im. Tomáš Houška sloužil v československé armádě od roku 1918 a dosáhl hodnosti podplukovníka generálního štábu. Od podzimu 1934 působil u 2. (zpravodajského) oddělení Hlavního štábu československé armády, kde se stal přednostou německé sekce studijní skupiny. Po okupaci českých zemí a rozpuštění armády pracoval v Národním muzeu v Praze, kde vykonával funkci zástupce ředitele muzea. Jako zpravodajský odborník na německou armádu se zapojil do odbojové činnosti, 14.12.1939 byl zatčen gestapem a 21.12.1939 spáchal v průběhu výslechu sebevraždu skokem z okna Petschkova paláce. Jeho podrobný životopis naleznete v knize Eduarda Stehlíka a Ivana Lacha „Vlast a čest byly jim dražší nežli život“ z roku 2000.
Jan Čekal vstoupil do čs. armády ve Velké Británii 30.10.1940 v hodnosti svobodníka a sloužil jako mechanik a radiotelegrafista u 311. bombardovací perutě. Do konce 2. světové války dosáhl hodnosti rotného. Po roce 1989 byl rehabilitován a povýšen na podplukovníka.
U obou výše uvedených osob můžete o další informace o průběhu jejich vojenské služby požádat Vojenský ústřední archiv Praha.
1642. Zajímal by mne význam umístění stíhací letky na pardubické letiště v roce 1937. (odpovídá Pavel Šrámek)
Šlo zřejmě o snahu zajistit leteckou ochranu důležitému průmyslovému regionu, kde se nacházely klíčové podniky pro obranu státu (Explosie Semtín). Roli hrálo i to, že pardubické letiště bylo jedním ze sedmi letišť ve východních Čechách, která měla sloužit jako základny pro francouzská vojenská letadla. Blíže viz článek „Spolupráce se spojenci“, který naleznete na našem webu v části Předválečná armáda – Studie a materiály.
1641. Mohli byste mi sdělit známá životopisná fakta o generálu MUDr. Dominiku Vymětalovi? Nejvíce mne zajímá jeho event. působení v legiích. (odpovídá Pavel Šrámek)
MUDr. Dominik Vymětal se narodil 31.12.1883 v Paloníně nedaleko Mohelnice a zemřel v květnu 1953 v Nových Kopistech u Terezína. Od roku 1909 působil jako vojenský lékař v rakousko-uherské armádě, v srpnu 1914 padl do ruského zajetí a v červenci 1918 vstoupil do československých legií v Rusku. Postupně byl velitelem nemocnice v Čeljabinsku, velitelem nemocnice v Petropavlovsku, velitelem 4. vojenské nemocnice ruských legií v Jeniseji a velitelem 5. zdravotnického vlaku ruských legií, dosáhl hodnosti majora zdravotnictva. Z Ruska se vrátil v létě 1920. V československé předválečné armádě byl například velitelem Divizní nemocnice 1 v Praze nebo přednostou zdravotnické služby Zemského vojenského velitelství v Brně, od ledna 1937 působil jako přednosta zdravotnické služby III. sboru, v červenci 1936 se stal generálem. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 byl přednostou zdravotnické služby II. armády. Po okupaci českých zemí pracoval jako soukromý lékař. Jeho životopis naleznete v „Encyklopedii branné moci Republiky československé 1920-1938“ autorů Jiřího Fidlera a Václava Sluky.
1640. Události, které se odehrály u kasáren III. praporu 8. pluku v podvečer 14.3.1939 jsou všeobecně známé. Zajímalo by mne:
1/ Jak probíhalo odzbrojení ostatních jednotek 8. pluku a to zejména 1. praporu, který byl dislokován v Ostravě Hranečníku nejblíže demarkační linii?
2/ Jak reagovalo velení 8. divize a potažmo velení IV. sboru na tuto situaci v čase mezi těmito událostmi a vydáním kapitulačního rozkazu 04:30 hod. 15.3.1939? (odpovídá Pavel Šrámek)
1) Odzbrojení ostatních částí 8. pluku (I. prapor ve Slezské Ostravě, II. prapor v Beskydských kasárnách ve Frýdku, zbytek ve Slezských kasárnách v Místku) proběhlo bez incidentů.
2) Přesné informace nemáme, ale velení 8. divize bylo už předtím informováno, že vojska mají být v kasárnách a má se zabránit srážce s německou armádou v případě jejího postupu přes československé území. Zkuste se podívat do knihy Emila Vávrovského „Frýdek-Místek 14. března 1939 a za nacistické okupace“ z roku 1984 nebo Miroslavy Noskové „8. pěší pluk Slezský od bojů v ruských legiích ke 14.3.1939“ z roku 2000.
1639. Podařilo se mně najít staré obdélníkové límcové značení vojsk 1. republiky. Je nějaká možnost zjistit dislokaci těchto jednotek? Límcovky jsou – 2, 11, 14, 16, 41, 153. (odpovídá Pavel Šrámek)
Bohužel bez výložek, které svojí barvou určují, o který druh vojska (dobově zbraně) se jedná, je to možné jen u čísel 16, 41 a 153, která byla jedinečná. V jejich případě se jde o:
1) Pěší pluk 16: Od října 1920 byl v Rožňavě s výjimkou I. praporu a náhradního praporu v Jelšavě, II. prapor byl pak od roku 1921 v Tornale. III. prapor se v říjnu 1930 přemístil do Olšavy, v roce 1931 ho následovalo velitelství pluku. V říjnu 1933 byl celý pluk přeložen do Prešova, pouze II. prapor se nacházel v Bardejově a I. prapor od září 1936 v Sabinově.
2) Pěší pluk 41: Od října 1920 byl v Žilině s výjimkou II. praporu, který byl do prosince 1931 v Čadci. V listopadu 1935 pak odešel do Čadce I. prapor.
3) Dělostřelecký pluk 153: Od října 1924 byl v Bratislavě. V květnu 1929 se přemístil II. oddíl do Piešťan, v roce 1937 pak do stejného místa velitelství pluku, I. a IV. oddíl, takže v Bratislavě zůstal III. a V. oddíl.
1638. I wonder if you could tell me what units of Czech Army were stationed in Olomouc in the period from late 1938, until after March 8th, 1939? (odpovídá Pavel Šrámek)
Od října 1938 do března 1939 byly v Olomouci umístěny tyto složky československé armády:
| Velitelství IV. sboru | po celé období |
| Velitelství 7. divize | po celé období |
| Posádkové velitelství | po celé období |
| Pěší pluk 6 | po celé období |
| II. prapor pěšího pluku 34 | od 1.3.1939 |
| Náhradní rota hraničářského praporu 7 | po celé období |
| Náhradní rota cyklistického praporu 2 | po celé období |
| Dělostřelecký pluk 7 | po celé období |
| Dělostřelecký pluk 107 | po celé období |
| Dělostřelecký pluk 152 | po celé období |
| Dělostřelecký pluk 302 | po celé období |
| Dělostřelecký pluk 401 | po celé období |
| Instrukční dělostřelecký pluk | po celé období |
| Remontní baterie 7 | po celé období |
| Automobilový prapor 6 | po celé období |
| Letecký pluk 2 | po celé období |
| Letecká radioelektrická stanice 4 | po celé období |
| Letecká povětrnostní stanice 10 (6) | po celé období |
| Dragounský pluk 2 | po celé období |
| Sborová zbrojnice 4 | po celé období |
| Vojenský chemický ústav | po celé období |
| Letecký sklad 2 | po celé období |
| Ženijní sklad 1 | po celé období |
| Stavební ředitelství IV. sboru | po celé období |
| Sborová nemocnice 7 | po celé období |
| Proviantní sklad 7 | po celé období |
| Velitelství evidence koňstva 1 | po celé období |
| Velitelství evidence motorových vozidel 4 | po celé období |
| Doplňovací okresní velitelství | po celé období |
| Divizní soud | po celé období |
| Brigádní soud | po celé období |
| Vojenský prokurátor | po celé období |
| Funkcionář vojenského prokurátora | po celé období |
| Vojenská věznice | po celé období |
| Vojenská duchovní správa (kat.) u velitelství IV. sboru | po celé období |
| Vojenská duchovní správa (kat.) u velitelství 7. divize | po celé období |
| Výpomocná vojenská duchovní správa (evang.) u posádkového velitelství | po celé období |
| Výpomocná vojenská duchovní správa církve Československé u posádkového velitelství | po celé období |
| Dělostřelecké učiliště | po celé období |
| Chemické učiliště | po celé období |
1637. Jaké byly důvody přesunu pěšího pluku 33 z Čech na Slovensko v roce 1938? A jaká byla jeho další historie? (odpovídá Pavel Šrámek)
Pěší pluk 33 dislokovaný v Chebu (s výjimkou II. praporu a náhradního praporu ve Falknově nad Ohří) byl do počátku roku 1938 součástí 2. divize v Plzni. V rámci reorganizace spočívající ve snížení počtu pěších pluků u divizí z dosavadních čtyř na tři byl podřízen nově vytvořené 15. divizi v Trenčíně. Do jejího prostoru se pak celý přesunul v únoru 1938. Součástí 15. divize zůstal až do vzniku samostatného slovenského státu, kdy se z něj a z pěších pluků 23 a 39 vytvořil 4. pěší pluk slovenské armády. Viz též odpověď na dotaz č. 1043.
1636. Dobrý den, chtěl jsem se Vás zeptat, jak to bylo s PVO v prvorepublikové armádě? Předpokládám, že všechny kanony zavedené do 30-tých let byly u teritoriární obrany. Dokonce i převážná část 2 cm VKPL vz. 36 byla údajně nasazena zde. Co zbývalo pro vojskovou obranu, byly to jen kulomety a byly k nim přiděleny nějaké podstavce pro střelbu na letadla? Byla uvažována možnost nouzově použít 8cm lehkého kanonu vz. 30 u útvarů, kde byl ve výzbroji? (odpovídá Pavel Šrámek)
Protiletadlovou obranu vojsk na podzim 1938 tvořily s výjimkou několika rot 2 cm VKPL vz. 36 pouze běžné lehké a těžké kulomety upravené pro střelbu na vzdušné cíle. O nouzovém použití polních kanonů jsme neslyšeli. Do budoucna se počítalo s použitím nově vyráběného 7,5 cm protiletadlového kanonu vz. 37. Další podrobnosti naleznete v odpovědích na dotazy č. 1228 a 1282.