Názory

Tanky versus opevnění

Pavel Šrámek

Otištěno: Novodobé fortifikace, č. 8, rok 2001, s. 52 - 54.

         Přestože o československém opevnění již vyšlo značné množství knih, které velmi výrazně doplnily a rozšířily naše znalosti z této problematiky, stále ještě existují témata, kde je výzkum na samém počátku. Platí to především o otázkách spojených s rozhodnutím budovat v Československu opevnění, kdy jsou nekriticky přebírány názory vyslovené v roce 1982 Otou Holubem v jeho dnes již legendární knize "Zrazené pevnosti". Podle Oty Holuba československá armáda po nástupu Adolfa Hitlera v Německu řešila problém, zda stavět opevnění nebo vyrábět tanky a letadla, a nakonec se rozhodla pro první variantu. Jde o známou teorii "tanky versus opevnění", která se ve všeobecné podobě objevila již koncem 60. let v článcích Václava Hyndráka a kterou v roce 1990 kodifikovalo dílo Lubomíra Arona a kolektivu "Československé opevnění 1935-1938". Koncem 90. let se zdálo, že tato teorie je poněkud na ústupu, jak nasvědčovala především práce Jaroslava Beneše a kolektivu "Liběchovská příčka" z roku 2000, nyní se však znovu vynořila v souhrnné encyklopedii Vladimíra Kupky a kolektivu "Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" z roku 2001.

         Přiznám se, že již nějaký čas jsem měl o této tak rozšířené teorii pochybnosti (poprvé jsem je veřejně vyslovil na podzim 1998), ale teprve nedávno se mi podařilo shromáždit ze státních i soukromých archivů podklady, které dovolují přejít od pouhých pochybností ke konkrétním závěrům. Základním bodem, z něhož budu přitom vycházet, je otázka, zda tyto materiály potvrzují či alespoň nevyvracejí teorii vyslovenou Otou Holubem a přebíranou dalšími autory. Co tedy říkají zdroje z archivů?
Dokumentem, který stál na počátku zásadní reorganizace a modernizace československé armády ve 30. letech, byl text nazvaný "Armáda v poli", schválený a podepsaný náčelníkem Hlavního štábu generálem Janem Syrovým 9. května 1933. V jeho části věnované zajištění hranic se sice píše mimo jiné o rychlých jednotkách složených z obrněných aut, obrněných vlaků, cyklistů, jezdectva a pěchoty na autech a o nově organizovaných kulometných praporech, nenajdeme tu ale ani slovo o opevnění nebo tancích (viz příloha). Absenci opevnění přitom lze vysvětlit, neboť jeho obranu mohly teoreticky zajistit běžné pěší jednotky, absenci tanků už nikoliv. Dokument z května byl pak podrobně rozpracován na podzim 1933 v obsáhlém materiálu předloženém Armádnímu poradnímu sboru. Také zde není jediná zmínka o případných jiných návrzích na obranu s využitím tanků a letectva, přestože například u válečných plánů zde alternativy popisovány jsou. Dokonce ani v přiloženém závěru z jednání Armádního poradního sboru nic nenalezneme.

         Plány na reorganizaci a modernizaci československé armády sledovala Vojenská kancelář prezidenta republiky, v jejímž čele stál generál Silvestr Bláha. Tento jinak velice dobře informovaný voják by se jistě v některé ze svých zpráv pro prezidenta neopomenul zmínit o případném sporu, jak chránit hranice. Ale ani v jeho často mimořádně zajímavých zprávách ze zákulisí armády nic na téma "tanky versus opevnění" nenajdeme, přestože problémem opevnění se v letech 1933 a 1934 intenzivně zabýval.

         O pozadí reorganizace a modernizace československé armády nás mimo citovaných dokumentů informují také rukopisy plukovníka Josefa Fetky, který od roku 1931 řídil operační skupinu operačního oddělení Hlavního štábu a celou reorganizaci a modernizaci připravoval. Pokud se tedy skutečně v československé armádě počátkem 30. let diskutovalo o použití tanků nebo opevnění, měl by o tom vědět. V jeho vzpomínkách, kde se právě tomuto období věnuje dosti podrobně, sice najdeme zmínku o dalším návrhu reorganizace armády, ten ale vznikl až dodatečně jako reakce na již hotový text operační skupiny. Jeho autorem byl podnáčelník Hlavního štábu generál Lev Prchala a měl spočívat ve zvýšení role dělostřelectva, takže jde o něco jiného než nás zajímá. Jedinou informaci alespoň vzdáleně dokládající teorii "tanky versus opevnění" můžeme najít v jedné z Fetkových prací o historii československé předmnichovské armády, kde se píše, že vedle výstavby opevnění se zvažovala možnost použití rychlých motorizovaných jednotek, které by zasahovaly na místech vpádu nepřítele. Vykládat si ovšem tuto myšlenku jako důkaz existence plánů na výstavbu velkých tankových jednotek podporovaných letectvem by bylo velmi odvážné.

         O celém problému hodně vypovídá reakce plukovníka Fetky na články z konce 60. let o československé předválečné armádě, v nichž se psalo o střetu dvou koncepcí, a to oficiální defenzivní (profrancouzské) a opoziční ofenzivní. Josef Fetka k tomu uvedl, že celá záležitost se, pokud nejde jen o tendenční zkreslování, příliš zjednodušuje a že se vyslovují závěry, které neodpovídají tomu, co on jako přímý účastník prožil. Bohužel své stanovisko nemohl publikovat, čímž mohl hned na počátku zabránit šíření omylů.

         Shrneme-li shromážděná fakta, zjistíme, že se nepodařilo objevit nic, co by podporovalo teorii o dvou různých variantách možného vývoje československé armády, tj. "tanky versus opevnění", jejímž výsledkem mělo být přiklonění se ke stavbě pevností. Naopak výše uvedené materiály jsou s touto teorií ve zjevném rozporu. Zdroje z archivů dokládají pouze úvahy o menších motorizovaných jednotkách určených k rychlému zásahu při narušení hranice, které měla tvořit pěchota na nákladních automobilech, doprovázená snad obrněnými automobily. Toto řešení se však týkalo výhradně obrany státní hranice, nikoliv bojové činnosti jako celku.

         Výsledkem předloženého rozboru je navíc vyvrácení představy, že československá armáda začala s přípravou své reorganizace a modernizace až po nástupu Adolfa Hitlera v lednu 1933. Dokument citovaný jako první sice svým datem 9. května 1933 vše zdánlivě potvrzuje, ovšem jen do okamžiku než si uvědomíme, že každý takový zásadní materiál vzniká delší čas, prochází připomínkovým řízením a od první varianty až po konečnou verzi může uběhnout dosti dlouhá doba. Z toho vyplývá, že počátky dokumentu sahají na přelom let 1932 a 1933, resp. až do roku 1932, jak nás ostatně ve svých vzpomínkách informuje plukovník Josef Fetka. Blízkost obou dat (tj. nástupu Hitlera a schválení reorganizace) je proto čistě náhodná.

         Každého asi nyní napadne otázka, jak to tedy s počátky československého opevnění bylo, když se dosavadní teorie "tanky versus opevnění" nepotvrdila. Pokusím se nyní vysvětlit, jak to vidím já, přičemž se nijak nebráním případné diskusi na toto téma, naopak ji uvítám.

         Počátkem 30. let se v operačním oddělení Hlavního štábu sešla skupina důstojníků odchovaných pražskou vysokou válečnou školou, kteří se po seznámení s pokyny připravenými pro případ války shodli, že tyto směrnice jsou zcela nedostatečné a vyžadují přepracování. Největší výhrady měli k systému zajištění hranic, který počítal při ostraze s tzv. ostrahovými oddíly stavěnými mírovými divizemi a při krytu se záložními brigádami nově vytvářenými za mobilizace. To v praxi znamenalo, že kryt hranic mohl být proveden až po mobilizaci a že ještě předtím muselo dojít k vystřídání ostrahových oddílů záložními brigádami. Operační oddělení Hlavního štábu proto v roce 1932 v rámci reorganizace armády navrhlo, aby ostrahové oddíly i v případě krytu zůstaly na místě a byly jen doplněny a posíleny, což umožnilo uskutečnit kryt hranic ještě před vyhlášením mobilizace. Návrh reorganizace a modernizace podpořilo jak velení armády, tak vrcholní politici (prezident a ministr zahraničí), kteří shodou okolností začali o armádu projevovat zájem, takže díky svým kvalitám i příznivé době byl v květnu 1933 schválen. Stalo se tak bez přímé souvislosti s nástupem nacistů v Německu.

         Nový způsob zajištění hranic sice poskytoval dobrou ochranu proti nečekaným vpádům nepřítele, současně však kladl vysoké nároky na mírovou armádu, která měla nést tíhu bojů na počátku války než proběhne mobilizace. Součástí sil zajišťujících hranice se měly podle plánů z roku 1933 stát kulometné prapory, rychlé jednotky a pravděpodobně i opevnění (podle všeho polní a zřejmě jen na nejdůležitějších úsecích). Hlavní štáb již v roce 1932 připravil studii o využití pevností a následující rok se pro ně vyslovila i Vojenská kancelář prezidenta republiky, která doporučovala opevnit alespoň sever a jih Moravy. Během roku 1934 Hlavní štáb od kulometných praporů upustil a zaměřil se na opevnění, jak dokládá vznik opevňovací skupiny na ministerstvu obrany, odjezd skupiny důstojníků na prohlídku Maginotovy linie a terénní průzkum v pohraničí za účasti armádních špiček. Vytvoření zvláštních jednotek určených k posílení ochrany hranic by totiž znamenalo neúnosné zvyšování počtů mírové armády, zatímco pevnosti umožňovaly naopak lidskou sílu ušetřit. Záměr s rychlými jednotkami se nakonec realizoval v podobě rychlých divizí, fungujících za krytu hranic jako pohyblivá záloha.

         Za příklonem k opevnění v roce 1934 nelze ovšem automaticky vidět záměr "zabetonovat" skoro celou zemi, jak ho známe z let 1937 a 1938. První plány navrhovaly opevnit jen sever a jih Moravy, severovýchodní Čechy a menší části Slovenska. Teprve v dalších letech z mnoha důvodů, mimo jiné i z dosud zcela opomíjených vnitropolitických, délky pevnostních linií stále narůstaly. To by ale bylo na samostatný příspěvek, protože i když se může zdát, že o československém opevnění již bylo vše důležité napsáno, stále existuje mnoho nedostatečně prostudovaných témat.

Příloha: Výňatek z dokumentu "Armáda v poli" z 9. května 1933

[...]
2.) K zajištění hranic budou použity:
a) oddíly četnických hraničářů a pohraniční finanční stráže,
b) hraničářské prapory (i jejich 2. sled tzv. "záložní") a některé pěší pluky 1. sledu, které nejsou v míru kádrovány,
c) kulometné prapory, které bude nutno organisovati,
d) baterie dělostřelectva, jichž počet bude záviseti od důležitosti směrů,
e) rychlé jednotky (obrněná auta, obrněné vlaky, cyklisté, jezdectvo, pěchota na autech sloučené ve vyšší svazky - jezdecké brigády), které by zůstaly jako záloha krytu hranic v rukou hlavního velitelství operujících armád,
f) letecké jednotky pro průzkum jednak k disposici jednotkám krytu, jednak k disposici hlavního velitelství operujících armád, které mimo to by disponovalo bitevním letectvem, jež by zasáhlo tam, kde by toho potřeba nejvíce vyžadovala,
g) technické jednotky (hlavně ženijní vojsko pro aktivování plánu ničení a telegrafní vojsko pro aktivování plánu spojení),
h) nejnutnější služby, poněvadž zásobování a odsuny by spočívaly na připravených skladech a na místních zdrojích,
ch) automobilní (autobusové) kolony pro rychlý převoz záloh.
[...]



Poslední aktualizace: 31.05.2003

NAVRCHOLU.cz