Cvičení označené jako BALT – ODRA ( v rumunském originále BALTICA – ODER) bylo jedno z prvních, ne-li vůbec první velké spojenecké cvičení armád Varšavské smlouvy. Z hlášení, které zpracoval pro ministra obrany Rumunska generálplukovník Arhip Floca, a komentáře k němu na stránkách Paralelní historie NATO a Varšavské smlouvy vyplývá, že probíhalo ve dnech 5. až 10. října 1962. Bylo dvoustranné a cvičilo se na území Polska, v Baltickém moři a částečně na území Německé demokratické republiky v prostoru KOPENHAGEN – MAGDEBURG – POZNAŇ – SLUPSK. Cvičení řídil ministr národní obrany Polska generálplukovník Marian Spychalski (později maršál, 1906 – 1980). Téma cvičení – Organizace a velení kombinovaným útočným a obranným operacím s využitím námořních a vzdušných výsadků.
„ZÁPADNÍ“ provedli skrytě soustředění svých vojsk pod záminkou vojenských cvičení, uskutečnili první úder proti silám „VÝCHODNÍCH“ a postupují ofenzivně s hlavním důrazem na operační směr WITTENBERG – severně BERLÍN. „VÝCHODNÍ“ (Přímořský front a Berlínský front) přeskupí své síly a současně odstraňují následky jaderného úderu „ZÁPADNÍCH“. Na základě rozkazu zastavit ofenzívu a zahájit vlastní postup na všeobecném směru WROCLAW – HAMBURG provedou úder včetně použití jaderných zbraní proti „ZÁPADNÍM“.
Námět a provedení cvičení samozřejmě odpovídá tehdejší doktríně maršála V. D. Sokolovského a tedy globální vojenské strategii Sovětského svazu. Podle ní tvoří jaderné zbraně v soudobém boji nejmohutnější prostředky ničení nepřítele. Způsobují nepříteli ztráty na živé síle a bojové technice, umlčují opěrné body, boří ženijní stavby, vytvářejí pásma radioaktivního zamoření terénu a rovněž silně působí na morální stav nepřátelských vojsk. Přesto však zůstává boj (základní forma taktické činnosti vojsk, letectva a námořnictva, organizované ozbrojené střetnutí svazků, útvarů a jednotek bojujících stran) i nadále jako jeden z nejdůležitějších prostředků k dosažení vítězství nad nepřítelem. Základním druhem bojové činnosti sovětských vojsk je útok. Jeho cílem je úplné zničení nepřítele a ovládnutí důležitého prostoru. Tohoto cíle se dosahuje dovedným využitím výsledků jaderných úderů, využitím všech prostředků ničení, rozhodnou ztečí a rychlým rozvíjením útoku do hloubky. Naproti tomu cílem obrany je odrazit útok nepřítele, který je v převaze, způsobit mu značné ztráty, udržet zaujatá postavení a tím vytvořit příznivé podmínky pro přechod k rozhodnému útoku. Současná obrana je tak podřízena zájmům útoku, vytváří pro něj podmínky a zabezpečuje jej.
Při rozboru zprávy, kterou sestavil rumunský generálplukovník Arhip Floca, docházíme k závěru, že celková koncepce cvičení neodpovídá také nácviku organizace a velení obranným operacím. Se vší pravděpodobností se zpracovatelé podkladů pro cvičení opatrně vyhýbali pojmům „obrana“ a „obranný“, aby se přizpůsobili doktríně maršála Sokolovského. (Sokolovskij, Vasilij Danilovič, 1897 – 1968, maršál Sovětského svazu. V Rudé armádě od 1918, zkušenosti ze 2. světové války – velitel frontu, 1946 maršál, velitel skupiny sovětských vojsk v Německu a organizátor blokády Berlína 1948 – 49, 1952 – 1960 náčelník Generálního štábu sovětských ozbrojených sil. Zabýval se problematikou jaderné války a stal se jedním z uznávaných tvůrců sovětské strategie poválečného období. Jeho stěžejním dílem je Voennaja strategija.)
Cvičení BALT – ODRA se zúčastnilo celkem 32 000 mužů, 250 tanků, 300 obrněných transportérů, 250 letounů, 5000 vozidel a 105 lodí, do řízení cvičení bylo zapojeno 5000 osob a použito 1000 vozidel. Z jednotlivých národních armád se cvičení přímo zúčastnily tyto vojenské součásti:
1. Polsko:
Velitelství vševojskové armády, další velitelství vševojskové armády cvičící jako Baltická skupina armád, velitelství tankové divize, jeden tankový pluk na plných počtech, velitelství motostřelecké divize, jeden motostřelecký pluk na plných počtech,velitelství výsadkové divize, jeden výsadkový prapor na plných počtech, pontonový pluk, stíhací letecká divize, dvě letky námořního letectva, jednotky útočných vyloďovacích plavidel, logistické jednotky.
2. SSSR:
Velitelství tankové divize, jeden motostřelecký pluk na plných počtech, jeden prapor námořní pěchoty na plných počtech, tři letecké divize, vrtulníkový pluk, pontonové jednotky, jednotky útočných vyloďovacích plavidel, logistické jednotky.
3. NDR:
Velitelství motostřelecké divize, jeden motostřelecký pluk na plných počtech, jednotky útočných vyloďovacích plavidel, rota námořní pěchoty, logistické jednotky, podle údajů z NDR také blíže nespecifikované jednotky letectva a protivzdušné obrany.
Jako pozorovatelé se zúčastnili cvičení také zástupci armád Bulharska, Československa, Maďarska a Rumunska. Právě z rumunských vojenských archivů pochází dokument k tomuto cvičení.
Jak odpovídalo zámyslu cvičení, provedly nepřátelské „ZÁPADNÍ“ síly (fiktivně uvažované jako vojska příslušící NATO) překvapivý útok za masivního použití jaderných zbraní. Jejich hlavní úder byl veden na operačním směru WITTENBERG – severně BERLÍN. Síly „VÝCHODNÍCH“ (příslušející Varšavské smlouvě) se přeskupily a přešly do útoku.
Aby bylo zajištěno levé křídlo hlavní skupiny armád NATO, vytvořila Baltická skupina armád („ZÁPADNÍCH“) bojovou skupinu – (sborové) úkolové uskupení tvořené dvěma mechanizovanými divizemi, jednou motorizovanou divizí a jednou výsadkovou divizí (16. výsadková divize). Toto úkolové uskupení se vylodí na pobřeží v prostoru MIELNO UNIESCIE – DZWINÓW ve dvou sledech. V prvním sledu 11. a 13. mechanizovaná divize a ve druhém 6. motorizovaná divize. Útočné pásmo úkolového uskupení Baltické skupiny armád je široké 70 km.
Aby byly upoutány zálohy sil „VÝCHODNÍCH“, bylo rozhodnuto, že 16. výsadková divize bude vysazena na padácích v prostoru INSKO (v Polsku) s cílem odvrátit pozornost nepřítele od připravovaného rozhodujícího útoku „ZÁPADNÍCH“ vojsk v jiném prostoru. Tak budou zálohy nepřítele zapojeny do boje a bude zajištěna volnost jednání při řízení operací úkolového uskupení Baltické skupiny armád.
Současně naplánovali řídící cvičení vzdušný výsadek 1. výsadkové divize „ZÁPADNÍCH“ v prostoru CEDYNIA (v Polsku). Hlavním cílem bylo ovládnout přepraviště přes řeku ODRA a zabránit přesunům sil „VÝCHODNÍCH“ ve směru k přední linii.
Podle zámyslu cvičení, měla polská, sovětská a východoněmecká vojska zaujmout následující sestavy:
Berlínský front – proti Hlavní skupině armád NATO,
Přímořský front – proti Baltické skupině armád,
zálohy „VÝCHODNÍCH“ – proti 16. výsadkové divizi a 1. výsadkové divizi v prostorech INSKO a CEDYNIA.
Na začátku cvičení navrhl polský generál (na cvičení velitel Baltické skupiny armád) palebnou přípravu na velkou plochu pobřeží. K tomu požadoval od vyššího velitelství síly a prostředky pro bombardování 432 napalmovými leteckými pumami. Kromě toho navrhl zřízení radiačně kontaminovaného prostoru (pásma radioaktivního zamoření) délky 200 km a šířky 30 km k zajištění bojových akcí svého námořního výsadku. Tyto dva návrhy nebyly přijaty. Bylo konstatováno, že přijetím takových opatření by byly možnosti boje našich vlastních vojsk („VÝCHODNÍCH“) neúměrně ztíženy.
Při vylodění použil velitel Baltické skupiny armád 6 sovětských vrtulníků Mi-6 (Každý z nich dopravoval 3 vozidla GAZ-69 nebo 70 vojáků a to rychlostí až 220 km za hodinu.) a 33 vrtulníků Mi-4 (v kódu NATO Hook a Hound) k dopravě a vysazení taktického vzdušného výsadku v síle praporu do hloubky nepřátelské obrany. Při cvičení se ukázalo, že vysazení jednotky z vrtulníků a zahájení boje zabralo „extrémně krátký“ čas.
Baltická skupina armád provedla při cvičení skutečné vylodění na úrovni jednoho pluku námořní pěchoty. Po (značkované) palebné přípravě, při níž byly použity i jaderné zbraně, se vylodilo na pláži 1200 mužů, 10 tanků T-54 a 8 obojživelných tanků ve 4 vlnách. V prvních dvou vlnách byly průzkumné čety a skupiny ženistů, obojživelné tanky a tanky T-54. Třetí vlna se skládala z pěších rot a v poslední vlně byl štáb pluku. Současně se připojily k operaci 3 torpédové čluny s úkolem obsadit přístav.
Jako 16. výsadková divize byly při cvičení v prostoru INSKO ve třech vlnách na padácích vysazeny tyto součásti: štáb divize, jeden výsadkový prapor, velitelské jednotky dvou dalších výsadkových praporů a jednotky logistického zabezpečení.
Proti této vzdušně výsadkové akci „ZÁPADNÍCH“ nasadil velitel „VÝCHODNÍCH“ tankovou divizi, která okamžitě vyrazila s úkolem zničit nepřítele v prostoru INSKO. Této akce se ve skutečnosti při cvičení zúčastnil jeden tankový pluk v polském vojenském výcvikovém prostoru (dělostřelecké střelnici) DRAWSKO POMORSKIE. Zde se zapojila do cvičení také část dělostřelectva. Byla provedena ostrá přímá střelba i nepřímá střelba ze zakrytých palebných postavení. Současně zahájila jedna tanková rota palbu na vzdálené cíle, které se nacházely na dostřel tankových kanónů. Letectvo uskutečnilo sérii ostrého bombardování.
V další fázi cvičení provedl v prostoru CEDYNIA jeden sovětský („ZÁPADNÍ“) motostřelecký pluk včetně vlastního tankového praporu násilný přechod řeky ODRA směrem od západu k východu v jedné vlně. Tato akce probíhala v úzké součinnosti s 1. výsadkovou divizí, která byla (při cvičení jen značkovaně) vysazena v prostoru CEDYNIA s úkolem obsadit přechody přes řeku. Násilný přechod řeky ODRA trval sovětskému pluku 25 minut. Byla použita moderní vojenská technika: obojživelné tanky, obrněné transportéry BRT-50 P a tanky, které byly připraveny pro hluboké brodění. Tankový prapor překonal řeku hlubokým broděním po dně ve třech proudech, každá rota svým brodem. Sovětský motostřelecký pluk při přechodu řeky ODRA podporovalo 6 sovětských vrtulníků Mi-6 a 27 vrtulníků Mi-4 (v kódu NATO Hook a Hound), které byly využity k dopravě a vysazení taktického vzdušného výsadku v síle praporu do hloubky nepřátelské obrany.
Celá tato část cvičení proběhla 7. října 1962 potom, co vojska Národní lidové armády Německé demokratické republiky uskutečnila rozvinutí a útok motostřelecké divize představované ovšem při cvičení s vojsky jen jedním plukem.
8. 10. si delegace spřátelených armád prohlédly loděnice a navštívily jeden tankový a jeden motostřelecký pluk dislokovaný ve Štětíně.
9. 10. proběhl slavnostní závěr cvičení ve Štětíně včetně vyznamenávání a odpoledne přehlídka pozemních vojsk a letectva – účastníků cvičení.
Závěrečné hodnocení dvoustranného cvičení s vojsky bylo provedeno 10. 10. 1962. Zúčastnili se ho: Maršál Grečko – velitel spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy, generálplukovník Spychalski – ministr národní obrany Polska, náčelník generálního štábu polské armády, sovětští armádní generálové Batov (náčelník generálního štábu spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy) a Jakubovskij (velitel Skupiny sovětských vojsk v Německu) a sovětský viceadmirál Orjol, generálové a důstojníci členských států Varšavské smlouvy pozvaní na cvičení, polští, sovětští a východoněmečtí velitelé svazků a útvarů, které se cvičení přímo zúčastnily.
Při hodnocení cvičení se generál Spychalski v naprosté shodě s maršálem Grečkem zaměřil na problémy, které se během cvičení vyskytly. Hlavní nedostatky byly ve velení útvarům a svazkům. Systém velení byl nepříznivě ovlivněn účastí tří rozdílných národních armád, jejich nedostatečnou kompatibilitou uvnitř Varšavské smlouvy, velkými (zřejmě z hlediska tehdejší spojovací techniky) vzdálenostmi mezi cvičícími jednotkami, nedokonalou součinností i špatnou znalost cizích jazyků – ruštiny. Problémy způsobil také scénář cvičení – překvapivý úder „ZÁPADNÍCH“, kteří použili velké množství jaderných zbraní. Přeskupování vojsk „VÝCHODNÍCH“ a jejich současné využití k odstraňování následků jaderných úderů se ukázalo jako velmi problematické a značně zdrželo termíny splnění plánovaných úkolů.
Kritizovaná byla činnost 16. výsadkové divize v prostoru INSKO. Výsadkáři organizovali obranu proti tankové divizi, i když bylo jasné, že proti ní nemohou obstát. Podle maršála Grečka měli plnit aktivní bojové úkoly, ničit prostředky jaderného napadení nepřítele, nepřátelská kontrolní a propouštěcí místa, místa velení a nepřátelské štáby. Rovněž letectvo bylo kritizováno za špatné výkony a postupy při bombardování v prostoru DRAWSKO POMORSKIE. Bombardovali jen z horizontálního letu, zatímco maršál si přál vidět také bombardování ze střemhlavého nebo stoupavého letu.
Závěrem maršál Grečko zdůraznil, že armády Varšavské smlouvy musí nepřetržitě zvyšovat svou bojovou pohotovost, aby mohly dát každému útočníkovi patřičnou odpověď, a to ne na svém území, ale na území útočníka. Vyzvedl nutnost stále znovu analyzovat severozápadní válčiště. (Vždyť celé cvičení BALT-ODRA nebylo nic jiného než nácvik vylodění na západoněmeckém a dánském pobřeží Baltického moře, nácvik násilných přechodů řek Labe, Rýna a dalších, nácvik přesunů a boje v podobných podmínkách jako jsou v západním Německu, Dánsku, Nizozemsku a Belgii, jak to odpovídalo tehdejším válečným plánům Varšavské smlouvy v pásmu tohoto frontu, ať už se měl jmenovat Severní, Polský nebo Přímořský.) Podle maršála Grečka je provedení rozhodné ofenzívy na tomto směru mimořádně důležité, protože zničení vojsk NATO na jejich levém křídle umožní porazit hlavní skupinu vojsk NATO ve Střední Evropě.
Podle http://www.php.isn.ethz.ch/collections/coll_milex/introduction.cfm?navinfo=22632
http://www.php.isn.ethz.ch/collections/colltopic.cfm?lng=en&id=22832&navinfo=22632 zpracoval P. Krist.
Prostor cvičení
| VÝCHODNÍ (vlastní vojska) | ZÁPADNÍ (nepřítel) | |
 |  | front, skupina armád |
 | sborové úkolové uskupení | |
 |  | tanková divize |
 |  | motostřelecká, mechanizovaná divize |
 |  | výsadková divize |
 | motorizovaná divize |