Při zkoumání historie čs. armády po 2. světové válce se naše historiografie doposud příliš nezabývala obdobím zvýšeného napětí na Těšínsku, kdy v letních měsících roku 1945 hrozilo vypuknutí čs.-polského ozbrojeného pohraničního konfliktu. Prvním, kdo se věnoval vojenským aspektům zmíněného sporu, byl Jiří Krol ve svém příspěvku předneseném na konferenci pořádané Slezským ústavem ČSAV v Opavě 25. 9. 1990 a publikovaném o rok později ve sborníku uvedeného ústavu. Využil přitom pouhé dva dokumenty uložené ve fondu předsednictva vlády v Národním archivu v Praze.[1]
Ve zkoumání vojenské stránky uvedeného pohraničního sporu na něj téměř po 10 letech navázal Jiří Bílek ve své dvoudílné studii, která se na základě důkladného výzkumu pramenné základny obsažené v archivních fondech Vojenského historického archivu a studia zahraniční literatury (polské a ruské) velmi podrobně věnovala zmíněné problematice od počátku léta do konce roku 1945.[2] Při zpracování studie měl její autor jedinečnou možnost využít i archiválií 2. oddělení (zpravodajského) hlavního štábu čs. branné moci, u nichž krátce předtím došlo na základě rozhodnutí tehdejších orgánů Vojenské zpravodajské služby GŠ AČR ke zrušení původního stupně utajení. V roce 2002 byly ovšem při povodních zatopeny a z tohoto důvodu následně dlouhodobě znepřístupněny. V současné době se již společně s ostatními zatopenými archiváliemi sice vrátily do Vojenského ústředního archivu, nejprve je ale bude nutno v rámci rekonstrukce zaplavených fondů nalézt mezi více než 15,5 tisíci kartony, které byly po povodních odvezeny ke zmrazení. Po identifikaci ovšem nezůstanou ve Vojenském ústředním archivu, nýbrž na základě § 14 zákona č. 181/2007 Sb. budou předány Archivu bezpečnostních složek Ústavu pro studium totalitních režimů.
V roce 2005 Vojenský historický ústav Praha získal do svých sbírek zajímavý přírůstek – Válečný deník 2. roty I. praporu pěšího pluku 27 z Uherského Hradiště, která se nacházela od 11. 7. 1945 do 2. 8. 1945 v Třanovicích u Českého Těšína – s nímž je možné se seznámit díky edičnímu počinu autora výše uvedené dvoudílné studie.[3]
Kromě již zmíněných archiválií 2. oddělení hlavního štábu je však problematika čs.-polských vztahů v uvedeném období obsažena ve sbírkách a fondech Vojenského historického archivu nejenom v dokumentech dalších součástí Ministerstva národní obrany z roku 1945 (bohužel rovněž v roce 2002 postižených povodní) či 2. oddělení velitelství jednotlivých oblastí (zejména však 3. oblasti, jejíž velitelství sídlilo v Brně a zodpovídalo za teritorium Moravy a Slezska), ale i v archivních fondech útvarů a svazků, které se v létě 1945 ocitly na Těšínsku. Příkladem může být dokumentace VI. sboru, jehož velitelství v době od 21. 6. 1945 do 14. 7. 1945 působilo v Ostravě pod krycím názvem JOSEF[4] a podléhaly mu jednotky připravující se na případný čs.-polský ozbrojený pohraniční konflikt.
Jak je uvedeno v kronice VI. sboru: „Dne 21. června 1945 soustředilo se jádro bojových prostředků VI. sboru v prostoru Příbor – Frýdek – Frýdlant. Velitelství VI. sboru (velitel sboru s užším štábem) se přemístilo na předsunuté S. V. do Moravské Ostravy. K těmto opatřením vedly bezpečnostní důvody a to zamezit obsazení Těšínska východním naším sousedem, kde byly politické poměry dosud neuspořádány. Jakmile se ukázalo, že nehrozí žádné nebezpečí a mezinárodní situace se vyjasnila, byla tato opatření postupně rušena a jednotky se přemísťovaly do svých mírových ubytovacích prostorů. Dnem 14. 7. 1945 bylo nařízeno zrušení pohotovosti a předsunuté S. V. velitele sboru se přemístilo do Olomouce.“[5]
Poněkud lakonické řádky sborové kroniky sdělují, že na přelomu června a července 1945 se v československém Slezsku soustředila značná část sboru i posilových jednotek. Zdaleka ovšem nevystihují složitost tehdejšího vnitropolitického a mezinárodního dění, na jehož pozadí k čs.-polským hranicím ve spěchu mířily tisíce vojáků obou států.
K přesunu prvních čs. vojenských jednotek na Těšínsko došlo již počátkem června 1945. Na pokyn náčelníka hlavního štábu čs. branné moci gen. Bočka z 22. května sem byla z Prahy vyslána 1. čs. samostatná tanková brigáda (dále jen 1. čs. sam. tb), aby zajistila státní hranici v úseku Vrbno – Jablunkov, očistila pohraničí od nepřátelských živlů, dbala na klid a pořádek ve svěřeném úseku a zároveň chránila majetek čs. státu i jeho občanů.[6] Po příjezdu do určeného prostoru měla zřídit velitelské stanoviště v Moravské Ostravě a přejít pod podřízenosti velitelství 3. oblasti.[7] Jednotky brigády zahájily přesun po železnici 3. června z Dolních Měcholup a během 5. června dorazily do stanice Svinov.[8] Následně se rozmístily v Místku (I. tankový prapor), Vítkovicích (II. tankový prapor a motorizovaný prapor automatčíků), Svinově (III. tankový prapor) a Karviné (IV. tankový prapor). Velitel brigády pplk. Janko své velitelské stanoviště rozvinul v Moravské Ostravě. Brigáda v této době disponovala 74 středními tanky (70 ks T-34/85, 4 ks T-34/76) a jedním lehkým tankem (T-70).[9]
Krátce po příjezdu brigády do vymezeného prostoru došlo ze strany jejích příslušníků k neuváženému činu, který měl dalekosáhlou odezvu. Na pokyn velitele 1. čs. sam. tb obsadila 10. června četa tanků za podpory samopalníků několik obcí bezprostředně za čs. státní hranicí (Annaberg – Zabelkau – Ruderswald) u rozbočky železniční tratě z Bohumína na Ratiboř a Rybník. Jednalo se sice o území poraženého Německa, které se ovšem již nacházelo pod polskou správou.[10] Kromě toho téhož dne vnikly čs. jednotky do Kladska a zmocnily se železničních uzlů Levín (dnes Lewin Klodsky) a Mezilesí (dnes Miedzylesie). Na překročení hranic reagovala polská vláda 12. června ostrým protestem a požadovala okamžité stažení našich jednotek. Aby dodala své diplomatické nótě váhu, vyslala k hranicích silné vojenské jednotky (1. tankový sbor a 10. pěší divizi).[11]
Ve stejný den, kdy polská vláda vznesla svůj protest, se 1. čs. sam. tb přesunula ze Svinova do Vítkovic a zde 13. června absolvovala slavnostní přehlídku před občany města Ostravy. Poté se jednotlivé součásti brigády vyrazily do určených posádek. Do Frývaldova (dnes Jeseník) byl odeslán I. tankový prapor (23 tanků, 276 mužů), do Bruntálu III. tankový prapor (21 tanků, 123 mužů) a do Karlovy Studánky motorizovaný prapor automatčíků (390 mužů). Ve Vítkovicích zůstal II. tankový prapor (22 tanků, 491 mužů) a v Karviné IV. tankový prapor (4 tanky, 327 mužů).[12] Současně byly vyslány asistenční oddíly v síle čety do Fryštátu, Třince a Jablunkova. Následujícího dne brigádu navštívila řada významných činitelů, kteří se snažili o zklidnění vyhrocení situace na čs.-polských hranicích. Patřil mezi ně ministr národní obrany gen. Svoboda, velitel 3. oblasti gen. Novák a velitel 4. ukrajinského frontu gen. Jeremenko. Na jeho rozkaz byly 15. června odvolány jednotky brigády z prostoru Annaberg – Zabelkau – Ruderswald. Tam ovšem již mířily první jednotky polské armády.[13]
S přihlédnutím k posilování polských jednotek u čs. hranic nařídil 18. června velitel 1. čs. sam. tb stažení většiny jednotek brigády ze severozápadní části československého Slezska na Ostravsko a Těšínsko. V důsledku uvedeného opatření se I. tankový prapor vydal z Frývaldova do Dobré u Místku a III. tankového praporu z Bruntálu do Orlové. V původních posádkách zůstaly jejich týlové složky a do nově určených prostorů dorazily pouze bojové části obou praporů. Jednotky brigády byly po ukončení přesunů rozmístěny následovně: velitelství Moravská Ostrava, I. tankový prapor Dobrá u Místku, II. tankový prapor Vítkovice, III. tankový prapor Orlová a IV. tankový prapor Karviná, zatímco motorizovaný prapor automatčíků setrval v Karlově Studánce.[14]
V průběhu června se na severní Moravě a ve Slezsku postupně formovaly další vojenské jednotky, které zde měly být dislokovány podle rozkazu ministra národní obrany z 25. května 1945 stanovujícího složení obnovované čs. armády.[15] Jednalo se především o 8. pěší divizi s velitelství v Hranicích, které podléhaly pěší pluky 8 (Frýdek-Místek), 15 (Hranice) a 40 (Valašské Meziříčí). Tu doplňovala 7. pěší divize v Olomouci, do jejíhož složení náležely pěší pluky 6 (Olomouc), 13 (Šumperk) a 34 (Bruntál). Postupně vznikly i další divizní útvary, zejména dělostřelecké pluky, ovšem pro nedostatek osob a techniky ještě nebyly bojeschopné a jejich využití pro činnost v pohraničí nepřipadalo v úvahu. Obě divize byly podřízeny velitelství VI. sboru, které sídlilo v Olomouci. Na jižní Moravě současně vznikla i 6. pěší divize v Brně, která měla být společně s 3. pěší divizí v Kroměříži součástí V. sboru s velitelstvím v Brně. Oba výše uvedené sbory tvořili součást 3. oblasti, jejíž velitelství se nacházelo ve stejné posádce.
Ze zmíněných svazků se mimo Moravu nacházela 3. pěší divize, tj. dřívější 3. čs. samostatná brigáda. I když pokyn k rozšíření brigády na divizi byl vydán již 18. května,[16] zejména pěší pluky ještě zdaleka nedosáhly plných počtů a z počátku u nich existoval pouze jeden prapor. První jednotky vyrazily z Prahy 8. a 9. června pochodem po silničních komunikacích, zatímco zbývající se měly počínaje 12. červnem přesunout po železnici.[17]
Protože stávající zajištění čs.-polských hranic v oblasti Slezska bylo nedostatečné, rozhodl se náčelník hlavního štábu gen. Boček v jeho severovýchodní části vytvořit na nejvíce ohroženém směru silné uskupení vojsk, které by kromě nově formovaných útvarů zahrnovalo i svazky a útvary se zkušenostmi z bojišť 2. světové války.
Dne 21. června dopoledne vydal rozkaz veliteli VI. sboru gen. Beránkovi, aby ihned převzal velení v úseku Opava – Jablunkov a přesunul se z Olomouce na velitelské stanoviště velitele 1. čs. sam. tb v Moravské Ostravě. Zde měl zabránil případnému postupu polských vojsk přes čáru Bohumín – Doubrava – Karviná – Horní Tělicko – Horní Tošanovice – Komorní Lhotka –Prislop – Malý Polom a současně udržet prostor Opava – Hlučín. Pro splnění úkolu mu byla dána k dispozici 8. pěší divize a 1. čs. sam. tb, která již zaujala obranu na čáře nádraží Bohumín – Karviná – Horní Tošanovice – Malý Polom, dále pak přesunující se 3. pěší divize, společně s těžkým dělostřeleckým plukem, jednotkou spojovacího pluku a ženijním praporem. Palba měla být na polské jednotky zahájena ihned po překročení čs. hranice.[18] Svým přípravným rozkazem č. 1 se téhož dne generál Beránek ujal velení nad podřízenými jednotkami. Na levém křídle se rozhodl zasadit od Opavy po Ostravu (mimo) 8. pěší divizi a na pravém křídle od Ostravy (včetně) po moravsko-slovenskou zemskou hranici 1. čs. sam. tb. Bojovou sestavu 8. divize tvořily pěší pluk 8 (se dvěmi prapory v obranném postavení) a pěší pluk 15 (s jedním praporem v obraném postavení a druhým praporem v Hranicích). Divizní velitelství se mělo přesunout z Hranic do Hlučína. Složení 1. čs. sam. tb zesilovaly dva pěší prapory (jeden v Moravské Ostravě od pěšího pluku 40 a jeden ve Frýdku-Místku od pěšího pluku 8). Výhledově ji měly podpořit také zbývající dva prapory pěšího pluku 40 (I. a III.), jejichž přesun se očekával do prostoru Frýdek-Místek. Velitelství brigády zůstalo v Moravské Ostravě.[19]
Ve večerních hodinách 21. června dorazil velitel VI. sboru do Moravské Ostravy a následujícího dne vydal operační rozkaz č. 1, kterým rozdělil obranný sektor své skupiny na tři dílčí úseky. Na levém křídle zůstávala 8. pěší divize, která zajišťovala obranu mezi Opavou a Bohumínem (VS Hlučín). Úsek 1. čs. sam. tb se měl výhledově zúžit na prostor Bohumín (včetně) – Karviná (včetně, VS brigády Moravská Ostrava) a na pravém křídle se plánovalo zasazení 3. pěší divize v úseku Karviná – Malý Polom (VS Místek). Zařazení tohoto svazku do složení skupiny znamenalo její výrazné posílení, protože šlo o původní 3. čs. sam. brigádu, která se zúčastnila řady bojových akcí během války a její příslušníci měli nejenom bojové zkušenosti, ale zároveň byli i dobře vyzbrojeni a vystrojeni. Pěší pluky zatím měly pouze po jednom praporu, ale další se formovaly z nováčků povolaných do armády vládní vyhláškou z 27. května 1945. Protitankový pluk divize kromě toho dostal za úkol podpořit 8. pěší divizi a 1. čs. sam. tb vysláním vždy jednoho oddílu k těmto svazkům. Tankovou brigádu měl dále doplnit dělostřelecký pluk 5 z Rakovníka, který rovněž patřil mezi útvary bývalého 1. čs. armádního sboru. Do podřízenosti nově příchozí 3. pěší divize měl být převeden pěší pluku 40 od 8. pěší divize. S ním se doposud počítalo pro posílení 1. čs. sam. tb na levém křídle jejího obranného úseku, ten ovšem měla převzít zmíněná 3. pěší divize. Na směru očekávaného hlavního úderu protivníka se soustřeďovala záloha velitele sboru – dva tankové prapory 1. čs. sam. tb v prostoru Vítkovice a jeden prapor od 3. pěší divize v prostoru Hrabůvka. Skupinu gen. Beránka měly kromě 3. pěší divize a dělostřeleckého pluku 5 posílit také spojovací prapor 51,[20] ženijní prapor 1 a obrněný vlak Prezident Masaryk, které se ovšem na Těšínsko teprve musely přesunout.[21]
Z jednotek 8. pěší divize (krycí jméno JAN) se na obranném postavení nacházely pouze tři pěší prapory. Na levém křídle se jednalo o pouze I. prapor pěšího pluku 15, který zodpovídal za obranu Opavy. Jeho jednotky se rozmístily před městem od Neplachovic přes Služovice po Kobeřice. Velitelství praporu se nacházelo v Opavě. 750 příslušníků praporu disponovalo 7 těžkými a 35 lehkými kulomety, které doplňovalo 552 pušek a 32 samopalů. Ve středu obranného postavení divize se v téměř pětikilometrovém úseku od Kobeřic po Bělou nacházel jen styčný oddíl od pěšího pluku 8 v Chuchelné, který čekal na vystřídání nově přisunutými jednotkami pěšího pluku 15 z Hranic (krycí jméno PETR). Na pravém křídle divize byl nasazen pěší pluk 8 (krycí jméno KAREL), jehož dva prapory zaujaly obranu v půlkruhu před Hlučínem na čáře Bělá – Píšť – Hať – Šilheřovice – Antošovice a od pravého souseda ho dělila řeka Odra. Plukovní velitelství sídlilo v Hlučíně, velitelství I. praporu ve Vřesině a II. praporu v Koblově. Pluk čítal cca 1100 mužů, vyzbrojených kromě 947 pušek a 62 samopalů i 32 těžkými a 26 lehkými kulomety. Další jednotky divize se nacházely ve zázemí, kde dokončovaly své formování. V Hranicích se připravovalo k přesunu na obranné postavení u Kravař a zacelení mezery mezi Opavou a Hlučínem velitelství pěšího pluku 15 se svým III. praporem (400 osob). Zbytek pluku (II. prapor) plnil asistenční úkoly v prostoru Hranic. Ve Valašském Meziříčí šlo o pěší pluk 40, předurčený pro posílení pravého křídla obranného uskupení vojsk. Jeho II. prapor byl společně s III. praporem pěšího pluku 8 přidělen u 1. čs. sam. tb.[22]
Tanková brigáda (krycí jméno VLADIMÍR) v této době zaujímala obranu na čáře Bohumín – Fryštát – Český Těšín – Třinec. Na levém křídle byly nasazeny III. tankový prapor (VS Orlová) a IV. tankový prapor (VS Karviná), které vytvářely skupinu pod velením velitele III. praporu. Na pravém křídle zaujímal obranu I. tankový prapor (VS Dobrá u Místku). Složení brigády doplňovaly již zmíněný II. prapor pěšího pluku 40 v Moravské Ostravě a III. prapor pěšího pluku 8 ve Frýdku-Místku. Motorizovaný prapor automatčíků se v této době nalézal v Karlově Studánce u Vrbna pod Pradědem. V záloze velitele brigády zůstal II. tankový prapor (VS Vítkovice), který byl připraven zasáhnout na ohrožených směrech. Asistenční oddíly brigády byly rozmístěny v Bohumíně, Fryštátu, Třinci a Jablunkově a po zahájení bojů byly připraveny ustoupit do Hrušova, Karviné, Komorné Lhotky a Morávky.[23] Brigáda v této době čítala 3050 mužů, kteří měli k plnění stanovených úkolů k dispozici 74 středních tanků, 1 lehký tank, 6 obrněných automobilů BA-64, 3 obrněné transportéry Brencarrier, 24 těžkých a 60 lehkých kulometů, 1437 pušek, 1864 samopalů a 194 motorových vozidel. K tomu je třeba připočítat cca 1800 mužů posilových pěších praporů.[24]
3. pěší divize a další posilové prostředky přicházely do stanovených prostorů postupně, někdy i se značným zpožděním. Ve večerních hodinách 22. června do Hranic dorazil obrněný vlak Prezident Masaryk,[25] následující den večer spojovací prapor 51,[26] 24. června ženijní prapor 1[27] a velitelství dělostřeleckého pluku 5 společně s II. oddílem, zatímco zbývající dva oddíly přijely 25. června.[28]
Přesun 3. pěší divize (krycí jméno LUDVÍK), rozmístěné v posádkách Kroměříž (pěší pluk 3, průzkumná rota, ženijní prapor, spojovací prapor, zdravotnický prapor a automobilní rota), Hodonín (pěší pluk 10, houfnicový oddíl a minometný oddíl), Staré Město (pěší pluk 27), Moravský Písek (kanonový oddíl) a Hulín (protiletadlový oddíl), do prostoru Frýdek-Místek – Příbor – Frýdlant nad Ostravicí byl sice nařízen již 21. června, s předpokládaným vagónováním většiny jednotek 22. června,[29] ovšem vzhledem k opožděnému poskytnutí železničních souprav přepravními orgány Rudé armády byly jednotlivé transporty naloženy a vypraveny teprve 23. a 24. června.[30] Jako první na místo určení dorazily 24. června pěší pluk 3, průzkumná rota, prapor automatčíků, ženijní prapor, spojovací prapor, zdravotnický prapor a automobilní rota.[31] Ostatní útvary divize přijely následující den do Příbora nebo Frýdku a do večerních hodin se přesunuly do Místku (divizní velitelství, společně s ženijním, spojovacím a zdravotnickým praporem), Paskova (pěší pluk 3), Dobré u Místku (pěší pluk 27), Janovic (průzkumná rota), Rychaltic a Hukvaldů (dělostřelecký pluk 3) a Chlebovic (jeden oddíl dělostřeleckého pluku 4). Určených obranných postavení měly za úkol dosáhnout do večera 27. června.[32] Na Ostravsko ovšem nedorazil pěší pluk 10, jehož jediný existující prapor měl tvořit zálohu velitele sboru v prostoru Hrabůvky, protože na rozkaz hlavního štábu nakonec zůstal v Břeclavi a střežil stanovený úsek hranice.[33]
Pěší pluk 40 (mimo II. /40 prapor u 1. čs. sam. tb) dostal 23. června rozkaz, aby následujícího dne zahájil pěší přesun z Valašského Meziříčí a do 27. června dosáhl prostoru Staré Město u Frýdku (SV velitele pluku) – Dobrá – Skalice – Nižní Lhoty a zde přešel do podřízenosti 3. pěší divize.[34] Pluku se stanoveného prostoru podařilo dosáhnout již 26. června.[35]
Mezitím začaly plnit své úkoly i útvary speciálních druhů vojsk, nacházející se na Těšínsku nebo postupně přijíždějící. V první řadě bylo třeba zabezpečit spojení mezi jednotkami v obranných postaveních. Protože se k telefonnímu spojení využívala stávající síť civilních poštovních úřadů, dostal spojovací prapor 8[36] za úkol opravit telefonní vedení z Hlučína do Opavy a zároveň vybudovat telefonní vedení z Hlučína od velitelského stanoviště 8. pěší divize do Ludgeřovic a napojit ho na místní poštu. Současně byl vydán úkol k vybudování dálnopisného spojení od velitelství VI. sboru na velitelství 3. oblasti v Brně.[37] Mezi útvary, které doplnily složení sboru, patřil i spojovací prapor 51 (krycí jméno TOMÁŠ). 24. června přijel do Ostravy-Přívozu a ve večerních hodinách se jeho 350 příslušníků ubytovalo v Ostravě-Mariánských Horách.[38] Úkolem praporu bylo nejprve zřídit telefonní ústřednu u velitelství skupiny a vybudovat polní telefonní vedení od I/15 praporu v Opavě přes plukovní velitelství v Kravařích k velitelství 8. pěší divize v Hlučíně.[39] Následně měl vybudovat telegrafní vedení od velitelství VI. sboru v Moravské Ostravě na velitelství 8. pěší divize v Hlučíně. Oba spojovací prapory (8 a 51) zároveň dostaly za úkol posílit přetížený personál poštovních úřadů v Opavě, Kravařích, Hlučíně a Ludgeřovicích.[40] Vzhledem k značnému stupni poškození civilní telefonní a telegrafní sítě se po splnění předcházejících úkolů spojovací prapory obou divizí i posilový sborový prapor měly podílet na její obnově. Spojovací prapory 3 a 8 tak vypomáhaly v prostoru rozmístění svých svazků, zatímco spojovací prapor 51 vyslal ke stavbě telegrafního vedení jednu rotu do Opavy a po jedné četě do Českého Těšína a Bohumína. Obnovení provozu na telefonních linkách následně umožnilo postupné svinutí polního telefonního velení.[41]
Ženijní prapor 1 (krycí jméno EDUARD) se po svém příjezdu ubytoval v Ostravě-Přívozu a jeho 250 mužů znamenalo podstatnou posilu, [42] protože doposud jedinou ženijní jednotkou sboru byla ženijní rota 1. čs. sam. tb. Proto dostal za úkol ihned provést průzkum obranného postavení v úseku 8. pěší divize, 1. čs. sam. tb a 3. pěší divize, připravit přehrazení silničních a železničních komunikací na vybraných směrech, zajistit a připravit materiál pro vybudování překážek, včetně případného zničení mostů přes řeky Stonávka a Olše.[43] Poté se ve spolupráci s ženijním praporem 3. pěší divize a ženijní rotou 1. čs. sam. tb, v dohodě s místními národními výbory, věnoval rekonstrukci narušených silničních komunikací, odstraňoval překážky brzdící dopravu (trosky budov či minové nástrahy) a opravě mostů přes vodní toky (např. přes řeku Odru u Hrušovan).[44]
O nasazení obrněného vlaku Prezident Masaryk se mnoho informací nedochovalo. Původně se počítalo s jeho příjezdem do Vítkovic,[45] ovšem po cestě musel měnit poškozenou lokomotivu, kterou zanechal v Přerově a teprve večer 22. června přijel do Hranic.[46] Jak dokládají jednotlivá situační hlášení, odesílaná velitelstvím VI. sboru na hlavní štáb do Prahy, v Hranicích pravděpodobně setrval až do konce svého přidělení skupině JOSEF. Jakými palebnými prostředky vlak disponoval se v nich neuvádí, pouze je známo jeho personální obsazení – 3 důstojníci a 67 mužů. [47]
Vzhledem k částečnému zklidnění situace v čs.-polském pohraničí rozhodl 25. června hlavní štáb čs. branné moci o ukončení krytu státní hranice a přechodu do tzv. pohotovostní sestavy. Velitel VI. sboru proto 26. června vydal rozkaz k ubytování jednotek, které se měly soustředit po praporech a oddílech v obcích, kde pokračovaly ve výcviku, ale v případě potřeby byly připraveny zaujmout obranné postavení. 1. čs. sam. tb měla v pohraničí ponechat pouze asistenční oddíly a jí přidělení pěší prapory, což se prakticky týkalo jen II. praporu pěšího pluku 40 v Moravské Ostravě, protože III. prapor pěšího pluku 8 ve Frýdku-Místku přešel do podřízenosti 3. divize. Tankové prapory se měly stáhnout z obranných úseků do zázemí a přejít do zálohy velitele skupiny.[48]
Čs. vojenské jednotky se v zaujatém obranném postavení věnovaly především výcviku, přičemž postupně dostávaly doplňky osob i výzbroje. Opevňovací práce se vzhledem k blížícím žním neprováděly, aby nedošlo ke škodám na polích. Velitel 1. čs. sam. tb 26. června nařídil tankovým praporům stáhnout se z obranných postavení do obcí, v nichž se nacházela jejich velitelská stanoviště (I. tpr Dobrá u Místku – krycí jméno OCEL, II. tpr Vítkovice – krycí jméno KŘEMEN, III. tpr Orlová – krycí jméno RTUŤ a IV. tpr Karviná – krycí jméno AMETIST) a následujícího dne odeslal I. tpr do Frývaldova a III. tpr do Bruntálu, kde se nacházely před zostřením čs.-polských vztahů a vytvořením skupiny JOSEF. Motorizovaný prapor automatčíků (krycí jméno DIAMANT) setrvával v Karlově Studánce. V záloze velitele brigády zůstal II. tpr, který byl v případě potřeby připraven zaujmout obranné postavení na levém křídle brigády uvolněné odchodem III. tpr. Veliteli brigády dále podléhal již zmíněný II. praporu pěšího pluku 40. [49] V prostoru rozmístění tankové brigády se kromě toho od 24. června nacházel dělostřelecký pluk 5 (krycí jméno FRIDOLÍN). Pluk v této době prodělával reorganizaci na 1. těžkou dělostřeleckou brigádu, přičemž I. oddíl se nacházel v Karviné, zatímco II. oddíl byl ubytován v Přívozu a III. oddíl v Orlové. Uvedené jednotky disponovaly značnou palebnou silou, protože I. a II. oddíly měl ve výzbroji po 12 ks 152mm kanonových houfnic vz. 37, přičemž výzbroj III. oddílu představovaly 122mm houfnice vz. 38. [50] Velitelství brigády se nacházelo v Moravské Ostravě. [51] Brigáda čítala téměř 900 osob a byla poměrně pohyblivá, protože pro přesun mohla využít stovku vozidel, z toho 40 pásových traktorů Ja-12 používaných pro tažení téměř 8t těžkých kanonových houfnic. [52]
Na levém křídle sboru setrvávala 8. pěší divize. Rozmístění jejich útvarů se od vytvoření skupiny JOSEF do 26. června příliš nezměnilo, protože jednotky, které se z vnitrozemí měly přesunout do pohraničí, zůstaly ve svých posádkách. Z počátku pro ně nebyly k dispozici železniční transporty, později se od přesunu vzhledem k uklidnění situace v pohraničí upustilo. V 1. sledu nacházely pouze I. prapor pěšího pluku 15 (VS Opava, krycí jméno FRANTIŠEK) a pěší pluk 8 (VS Hlučín, krycí jméno KAREL) s I. praporem (VS se přesunulo z Vřesiny do Hlučína, krycí jméno VLTAVA) a II. praporem (VS Koblov, krycí jméno MALŠE). V Hranicích zůstalo velitelství pěšího pluku 15 (krycí jméno PETR) a III. prapor (krycí jméno PAVEL), přičemž II. prapor tohoto pluku byl rozdělen na asistenční oddíly v oblasti Hranice – Nový Jičín.[53] Z počátku byla divize bez vlastního dělostřelectva. Proto pro přímou podporu jednotek pěchoty od 3. pěší divize obdržela I. oddíl (o dvou bateriích, krycí jméno MARIE) dělostřeleckého pluku 4, který do prostoru rozmístění divize přijel 28. června a ubytoval se v Hlučíně. Oddíl měl 100 příslušníků a disponoval 8 ks 76 mm PTK. [54] Pravděpodobně v první dekádě července se do Opavy přesunul také III. prapor pěšího pluku 15, který v Hranicích zanechal jen strážní oddíl. [55]
Nově příchozí 3. pěší divize 26. června postupně zaujímala obranné postavení na pravém křídle sboru. Divize měla za úkol bránit úsek od Karviné, přes Horní Těrlicko a Horní Tošanovice po Komorní Lhotku. V 1. sledu měla nasazeny jak vlastní pěší pluk 3 (SV Horní Suchá) a pěší pluk 27 (SV Vojkovice), tak posilový pěší pluk 40 (SV Vyšní Lhoty)[56] od 8. pěší divize. Před hlavním obranným postavením se nacházela divizní průzkumná rota, která v Třinci získávala zprávy z prostoru Jablunkov – Nýdek – Třinec. V záloze zůstal 2. prapor automatčíků a III. prapor pěšího pluku 8, který 3. pěší divize převzala od 1. čs. sam. tb. Prapor se 27. června přemístil z Frýdku-Místku do Domaslavic a přešel do podřízenosti velitele pěšího pluku 27. Jednotky dělostřeleckého pluku 3, tj. I. oddíl 122mm houfnic s II. a III. oddílem 120mm minometů, se z větší části nacházely u pěších pluků, mezi něž byly po oddílech či bateriích přiděleny pro bezprostřední podporu. Velitel divize si v záloze ponechal pouze jednu baterii 122mm houfnic. Dělostřelecký pluk 4 vyčlenil ze svého složení vždy po dvou bateriích pro podporu 8. pěší divize a 1. čs. sam. tb, takže pro potřeby 3. pěší divize kromě plukovního velitelství zůstala pouze jedna (1.) protitanková baterie I. oddílu, která měla být rozdělena po četách mezi pěší pluk 3 a 27. Jediný protiletadlový útvar sboru představoval oddíl OPL 3 ve Frýdku, tvořený dvěmi bateriemi 37mm PLK a jednou rotou velkorážních 12,7mm kulometů. Z uvedených jednotek se jedna baterie nacházela v palebném postavení a druhá v záloze velitele divize, zatímco rota VKPL byla rozdělena po četách k pěším plukům 3 a 27. Divizní týl se nacházel v prostoru Frýdku, zatímco VS velitele divize bylo v Místku. [57] Zbytek dělostřeleckého pluku 4 byl jedinou jednotkou, která zatím do prostoru rozmístění divize nedorazila.[58] I tak divize představovala výraznou posilu pro skupinu JOSEF, protože čítala okolo 3500 osob (bez započítání 500 mužů pěšího pluku 10, který zůstal na jižní Moravě). Paradoxně nejmenší personální naplněnost měly pěší pluky, které čítaly jen 450 až 550 příslušníků a kromě plukovních jednotek je tvořil pouze jeden pěší prapor, zatímco další se teprve vytvářely z mobilizovaných záložníků. Uvedená situace nastala tím, že divize vznikla koncem května rozšířením 3. čs. sam. brigády na divizi, a zatímco pěší prapory se měly rozvinout na pluky, ostatní útvary brigády (divize) zůstaly v podstatě beze změn. Výzbroj útvarů divize nasazených v čs.-polském pohraničí představovalo 48 děl (z toho 8 ks 37mm PLK, 7 ks 45mm PTK, 23 ks 76mm kanonů, 10 ks 122mm houfnic), 32 minometů (z toho 5 ks 50 mm, 12 ks 82 mm a 17 ks 120 mm), 80 kulometů (z toho 61 lehkých, 10 těžkých kulometů a 9 protiletadlových) a 17 protitankových pušek. K přesunům mohla využít 187 automobilů a 926 koní. [59]
Vzhledem k dobře zajištěné obraně pravého křídla sboru a potřebě zesílit jeho střed, vydal generál Beránek pokyn k návratu III. praporu pěšího pluku 8 do složení 1. čs. sam. tb a jeho přesunu z Domaslavic do prostoru Suchá k 30. 6. 1945.[60] Koncem června se totiž připravovalo posílení 3. pěší divize druhými prapory pěších pluků 3 a 27, které se vytvořily v mírových posádkách. Ze Zlína mělo 29. června odpoledne odjet 500 mužů II. prapor pěšího pluku 27 a téhož dne večer 800 příslušníků II. praporu pěšího pluku 3 z Kroměříže. [61] Do vykládací stanice dorazil 30. června ale jen transport s posilou pro pěší pluk 3. [62] Prapor II/3 vyložený a ubytovaný ve Frýdku dostal rozkaz přesunout se 2. července do prostoru Šumbark (SV) – Skrbeň – Šenov a přejít do zálohy velitelství JOSEF. [63]
Velitel 1. čs. sam. tb se rozhodl nasadit do 1. sledu dvě pěší prapory, jeden tankový prapor a čtyři dělostřelecké oddíly. Kromě tří oddílu 1. těžké dělostřelecké brigády totiž k brigádě 28. června dorazil posilový II. oddíl dělostřeleckého pluku 4 (velitelství v Novém Bohumíně). Na levém křídle brigády zaujal obranu II. prapor pěšího pluku 40, jehož velitelské stanoviště se 29. června přesunulo z Moravské Ostravy do Nového Bohumína. Pěší roty byly rozmístěny v Bohumíně a Skřečoni. Případnou palebnou podporu by zajišťoval II. dělostřelecký oddíl 1. těžké dělostřelecké brigády v Přívozu s 12 kanonovými houfnicemi ráže 152 mm a protitankovou obranu měla podporovat 4. baterie I. oddílu dělostřeleckého pluku 4 v Bohumíně se 4 kanony 76 mm. Ve středu obranného úseku brigády se nacházel III. prapor pěšího pluku 8. Prapor se do sestavy brigády vrátil 29. června, kdy dosáhl prostoru Suchá. Jeho velitelské stanoviště se nacházelo v Doubravě, kde sídlila i jedna pěší rota, zatímco další se nacházely v Dětmarovicích a Starém Městě u Karviné. Palebnou podporu mu poskytoval III. dělostřelecký oddíl 1. těžké dělostřelecké brigády v Orlové s 12 houfnicemi ráže 122 mm a k protitankové obraně mohl využít 5. baterie I. oddílu dělostřeleckého pluku 4 v Lutyni u Dětmarovic se 4 kanony 76 mm. Na pravém křídle brigády byly v Karviné rozmístěny IV. tankový prapor s I. dělostřeleckým oddílem 1. těžké dělostřelecké brigády s 12 kanonovými houfnicemi ráže 152 mm. V záloze velitele brigády se nacházel II. tankový prapor (VS Vítkovice) a pohotovostní oddíl (SV Moravská Ostrava), které byly připraveny k posíleni obrany nebo provedení protiútoků na určených směrech. [64] U brigády byl 25. června postaven tzv. prapor zvláštního určení, jehož úkolem bylo společně s Finanční stráží a NBS střežit čs.-polskou státní hranici. Zřízení praporu umožnilo 28. června stáhnout dosavadní asistenční jednotky brigády z Bohumína, Fryštátu a Třince, přičemž následující den jejich místo zaujaly jednotky praporu ZU. [65] Velitelství praporu se sídlilo v Českém Těšíně a jednotlivé roty byly rozmístěny v Českém Těšíně (1.), Třinci (2.), Fryšátu (3.) a Novém Bohumíně (4.). [66] Počet příslušníků brigády vzrostl postupným příchodem záložníků z původních 3000 mužů 23. června[67] a 3500 mužů 30. června[68] na konečných téměř 5400 mužů 13. července, které doplňovalo skoro 1300 mužů obou posilových pěších praporů.[69]
Stanového prostoru soustředění v Šumbarku dosáhla 1. července i záloha velitele skupiny JOSEF, kterou tvořil jeden prapor pěšího pluku 3. Oproti původnímu rozkazu ji však nepředstavoval II. prapor přisunutý 30. června z Kroměříže, ale 500 mužů I. praporu, nasazeného v čs.-polském pohraničí již 24. června. [70]
Vzhledem k očekávanému odchodu jednotek Rudé armády z čs.-polského pohraničí vydal náčelník hlavního štábu 4. července rozkaz převzetí zajištění hranic a pohraničního pásma na Těšínsku a Ostravsku jednotkami čs. armády. [71] K realizaci uvedeného úkolu se velitel VI. sboru rozhodl vytvořit asistenční oddíly, jejichž úkolem by bylo společně s orgány Finanční stráže a NBS kontrolovat a střežit důležité pohraniční přechody. 1. čs. sam. tb měla vyslat oddíly v síle dvou čet do Fryštátu a Bohumína, zatímco 3. pěší divize dostala za úkol vypravit do Českého Těšína oddíl v síle roty a do Třince v síle dvou čet. [72] Velitel sboru se 6. června rozhodl posílit asistenční jednotky na pravém křídle a nařídil přepravit přemístění I. prapor pěšího pluku 40 [73] do Českého Těšína, jakmile ho opustí jednotky Rudé armády. Po příchodu do nové posádky měl prapor vystat asistenční oddíly v síle dvou čet do Třince, Bystřice a Jablunkova. [74] Velitel 3. pěší divize vydal pokyn k přesunu uvedeného praporu dnem 7. července, přičemž uvolněné místo v obranné sestavě měly zaujmout dvě roty III. praporu pěšího pluku 40, který ve svém původním úseku ponechal pouze jednu rotu. [75] Úkol ke zřízení asistenčních jednotek splnil velitel 3. pěší divize vysláním pěší roty I/40 praporu (240 mužů) do Českého Těšína, divizní průzkumné roty (70 mužů) do Třince a po dvou četách od I/40 praporu (70 a 90 mužů) do Bystřice a Jablunkova. [76] Velitel 1. čs. sam. tb 10. července zrušil prapor ZU a na jeho základě vytvořil dva asistenční oddíly. Z původní 3. roty vznikl asistenční oddíl v Novém Bohumíně (50 mužů), jehož jedna četa zůstala ve městě, zatímco druhá četa se po družstvech přesunula do Věřňovic a Dětmarovic. 1. rotu nahradil asistenční oddíl ve Fryštátu (50 mužů) s jednou četou přímo ve městě a druhou v Petrovicích. Zbývající roty praporu ZU (2. a 4.) se přemístily k náhradní rotě brigády. [77]
Nástup záložníků, povolaných na mimořádné cvičení, umožnil postupné doplnění početních stavů jednotek nasazených v pohraničí. Díku tomu se např. mohl na pokyn velitel 3. pěší divize ze 7. července realizovat přesun více než 1100 mužů u Kroměříže a Uherského Hradiště. [78] Oproti 3500 mužům z 28. června se do 11. července početní stav útvarů divize nasazených v čs.-polském pohraničí zvýšil na téměř 5300 osob (včetně posilového pěšího pluku 40 a jednotek dělostřeleckého pluku 4 u 8. pěší divize a 1. čs. sam. tb). Největší nárůst příslušníků zaznamenaly dělostřelecké pluky a divizní útvary, zatímco pěší pluky paradoxně zůstaly na svých původních počtech. Jestliže se stavy dělostřeleckých pluků zdvojnásobily (např. u dělostřeleckého pluku 3 z 624 osob na 1166), tak u jiných útvarů naopak poklesly (např. u ženijního praporu 3 z 203 osob na 147). Dalších více než 9000 mužů se ovšem nacházelo v posádkách pěších pluků (včetně 3500 příslušníků pěšího pluku 10 střežícího hranice jižní Moravě).[79] V rámci vylepšení stávajícího rozmístění vojsk dostalo 11.července velitelství pěšího pluku 40 pokyn k přesunu během následujícího dne z Vyšní Lhoty do Hnojníka.[80]
Vzhledem k zklidňující se vojenské situaci dospěl hlavní štáb čs. armády k závěru, že bezprostřední nebezpečí vypuknutí vojenského konfliktu nehrozí a večer 12. července rozhodl o zrušení pohotovostní sestavy vojsk v prostoru Opava – Jablunkov a jejich stažení do mírových posádek. Současně došlo ke zrušení přidělení ženijního praporu 1 a spojovacího praporu 51 jako posilových prostředků VI. sboru a oba útvary se měly po železnici přesunout do svých posádek, stejně tak jako 3. pěší divize. Zahájení odsunu jednotek bylo plánováno na 16. červenec. Těžká dělostřelecká brigáda, vytvořená reorganizací dělostřeleckého pluku 5, byla dána k dispozici velitelství 3. oblasti, které mělo rozhodnout o jejím dalším umístění. 1. čs. sam. tb dostala pokyn soustředit se prozatím v prostoru Nový Jičín – Moravská Ostrava – Frýdek. Velitelství 8. divize dostalo za úkol vrátit se z Hlučína do Hranic. S přihlédnutím k potřebě posílit jednotky v čs.-polském pohraničí náčelník hlavního štábu zároveň nařídil, že útvary divize zaujmou částečně pozměněnou sestavu. Pěší pluk 15 již neměl působit v Hranicích. S jeho velitelství a dvěmi prapory se nadále počítalo v Opavě, přičemž zbývající prapor se měl ubytovat v Hlučíně. Pěší pluk 8 se měl přesunut z Hlučína a Koblova do Frýdku-Místku, kde by bylo dislokována jeho velitelství a dva prapory. Zbývající prapor měl sídlit v Českém Těšíně a po jedné rotu vyslat do Třince a Jablunkova. V případě pěšího pluku 40 se počítalo s návratem plukovního velitelství a dvou praporů do Valašského Meziříčí, přičemž jeden prapor by zůstal v Novém Bohumíně. [81]
13. června vydal velitel VI. sboru svůj rozkaz ke zrušení pohotovosti a přesunu vojsk do mírových posádek, v němž ovšem částečně změnil místa ubytování nařízená hlavním štábem pro pěší pluky 8 a 40. Pravděpodobnou příčinou zřejmě byla jeho snaha využít stávajícího rozmístění vojsk a minimalizovat množství přesunů. V Českém Těšíně měl zůstat I. prapor pěšího pluku 40, i s odloučenými rotami v Třinci a Jablunkově. V případě pěšího pluku 8 se počítalo s ponecháním II. praporu v Koblově, zatímco zbytek pluku by se soustředil ve Frýdku-Místku. Nově vznikající dělostřelecký pluk 8 měl své velitelství a dva oddíly ponechat ve Frenštátu, kdežto jeden oddíl byl určen k přesunu do Opavy. Se všemi přesuny jednotek 8. pěší divize a 1. čs. sam. tb se mělo začít až na zvláštní rozkaz velitele sboru. V případě 8. pěší divize se předpokládalo, že se tak stane po odjezdu útvarů 3. pěší divize. Těžké dělostřelecké brigádě byl nařízen přesun vlastními silami do Olomouce dne 16. července. Pokyn k odjezdu z Hranic dostal i obrněný vlak Prezident Masaryk. [82]
Ženijní prapor 1 a spojovací prapor 51 obdržely pokyn být v pohotovosti k odjezdu ve stávajícím prostoru rozmístění, tj. Moravské Ostravě-Přívozu. V případě ženijního praporu se předpokládal transport do Mělníka a spojovací prapor se měl vrátit do Prahy. [83]
Zahájení přesunů bylo velitelem VI. sboru nařízeno 14. července. Jednotky, které se nacházely mimo pohraniční prostor a jejichž přesun neměl proběhnout po železnici, měly ihned zahájit přesun. Jednotky v pohraničním pásmu a asistenční oddíly měly svá místa opustit až po vystřídání. [84]
Po vydání všech potřebných rozkazů bylo velitelství JOSEF v Moravské Ostravě zrušeno 14. července v 20.00 hod. [85]
3. pěší divize do svých mírových posádek jako první vyslala hipomobilní trény všech útvarů a prapor automatčíků 2, které se měly zahájit přesunout po vlastní ose 18. července. Další den je měl následovat štáb 3. pěší divize, směřující stejně tak jako automatčíci do Kroměříže. Zbývající útvary divize musely počkat do 26. července, až budou ukončeny již ohlášení a přednostní transporty jednotek Rudé armády. [86]
Odchod 3. pěší divize dočasně zkomplikovaly přesuny polských jednotek, ke kterým došlo v polovině července a souvisely se střídáním jednotek v pohraničí. Hlavní štáb čs. branné moci proto pozastavil stahování našich jednotek. Když zjistil, že bezprostřední nebezpečí ozbrojeného střetnutí nehrozí, povolil jeho pokračování. Kromě toho část příslušníků divize vypomáhala při sklizni obilí, takže přesun divize do mírových posádek skončil až 3. srpna 1945. [87]
1. čs. sam. tb setrvala na Ostravsku až do poloviny září, kdy se z jednotlivých praporů vytvořily tankové brigády (1. až 3.) a prapor těžkých tanků, zařazené do složení reorganizovaného Tankového sboru. Na sklonku září se tankové brigády přemístily do Vysokého Mýta, Svitav a Pardubic. Novým posádkovým městem praporu těžkých tanků se počátkem října stalo Vysokého Mýto. Dosavadní tankové brigády (11. až 14.), které vznikly počátkem června z tankových praporů Čs. samostatné obrněné brigády z Velké Británie, velitelství sboru předalo do složení nově vytvářených rychlých divizí. [88]
[1] KROL, Jiří: Československo-polský spor o Těšínsko v květnu a červnu 1945. In: Slezsko v československo-polských vztazích 1918-1947. Práce Slezského ústavu ČSAV v Opavě, řada A – dějiny Slezska. Sv. 2. Opava 1991. s. 61 až 73.
[2] BÍLEK, Jiří: Vojenské aspekty čs.-polského sporu o Těšínsko v roce 1945. Historie a vojenství, rok 1999, č. 2, s. 325-356 a rok 2000, č. 2, s. 235-265.
[3] BÍLEK, Jiří: Horké léto roku 1945 na Těšínsku (Válečný deník 2. roty). Historie a vojenství, rok 2005, č. 4, s. 112-116.
[4] Krycí jméno JOSEF stanovil tzv. Spojovací (rozkaz – P. M.) plán č. 1 z 23. 6. 1945 a bylo odvozeno od křestního jména sborového velitele – brigádního generála Josef Beránka.
[5] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 1, Kronika velitelství VI. sboru (rok 1945 až 1947), str. 6.
[6] VÚA-VHA, fond „Velitelství 1. oblasti“, kar. 1, tajné spisy velitelské 1945, čj. 01390.
[7] VÚA-VHA, fond „Velitelství 1. oblasti“, kar. 55, tajné spisy velitelství dělostřelectva 1945, čj. 1022.
[8] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, Hlášení o činnosti 1. čs. sam. tankové brigády za dobu od 1. června do 30. června 1945 (čj. 2029/Taj. I. odd. 1945 1. čs. sam. tb).
[9] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 35, 1. oddělení štábu, tajné spisy 1945, čj. 5513.
[10] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, Hlášení o činnosti 1. čs. sam. tankové brigády za dobu od 1. června do 30. června 1945 (čj. 2029/Taj. I. odd. 1945 1. čs. sam. tb).
[11] BÍLEK, Jiří: Vojenské aspekty čs.-polského sporu o Těšínsko v roce 1945 (Vyhrocení situace v červnu 1945). Historie a vojenství, rok 1999, č. 2, s. 330 až 331.
[12] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 35, 1. oddělení štábu, spisy tajné 1945, čj. 5521.
[13] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, Hlášení o činnosti 1. čs. sam. tankové brigády za dobu od 1. června do 30. června 1945 (čj. 2029/Taj. I. odd. 1945 1. čs. sam. tb).
[14] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, Hlášení o činnosti 1. čs. sam. tankové brigády za dobu od 1. června do 30. června 1945 (čj. 2029/Taj. I. odd. 1945 1. čs. sam. tb).
[15] VÚA-VHA, fond „MNO“, hlavní štáb, 4. oddělení, tajné spisy 1945, čj. 120.
[16] VÚA-VHA, fond „Velitelství 1. oblasti“, kar. 1, tajné spisy velitelské 1945, čj. 01345.
[17] VÚA-VHA, fond „Velitelství 1. oblasti“, kar. 2, tajné spisy velitelské 1945, čj. 01543.
[18] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 1, Telegram náčelníka hlavního štábu pro velitele VI. sboru odeslaný 21. 6. 1945 v 10.20 hod.
[19] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 1, Přípravný rozkaz velitele VI. sboru č. 1 z 21. 6. 1945.
[20] Jednalo se o útvar podřízený velitelství I. sboru a dislokovaný v Praze.
[21] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 2, Operační rozkaz velitele VI. sboru č. 1 z 22. 6. 1945.
[22] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 26, Situační hlášení velitele 8. divize pro velitele VI. sboru z 23. 6. 1945.
[23] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 7 a 24, Operační rozkaz velitele 1. čs. sam. tb č. 39 z 21. 6. 1945 a č. 40 z 22. 6. 1945.
[24] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 26, Hlášení bojového stavu 1. čs. sam. tb k 23. 6. 1945.
[25] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 18, Hlášení situace jednotek VI. sboru z 23. 6. 1945.
[26] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 33, Hlášení situace VI. sboru k 24. 6. 1945 06.00 hod.
[27] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 35, Rozkaz velitele VI. sboru pro ženijní prapor 1 z 24. 6.1 945.
[28] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 66, Situační hlášení velitele VI. sboru z 27. 6. 1945 ve 12.40 hod.
[29] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka „Přesuny“, Transporty čsl. 3. divize do prostoru Moravská Ostrava, čj. 6/taj. ŽTV Olomouc z 22. 6. 1945.
[30] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka „Přesuny“, Převoz transportů velitelství 3. čs. divize do prostoru Moravská Ostrava – situační hlášení, čj. 6/taj. ŽTV Olomouc z 24. 6. 1945.
[31] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 43, Situační hlášení velitele VI. sboru pro 1.oddělení hlavního štábu z 24. 6. 1945.
[32] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 47, Hlášení velitele VI. sboru pro 1. oddělení Hlavního štábu z 25. 6. 1945.
[33] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka „Přesun sboru do pohraničí“, Telegram náčelníka štábu 3. oblasti pro náčelníka štábu VI. sboru ze dne 21. 6. 1945.
[34] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 22, Telegram náčelníka štábu VI. sboru pro náčelníka štábu 8. divize z 23. 6. 1945.
[35] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 50, Situační hlášení velitelství Josef pro 1. oddělení hlavního štábu z 26. 6. 1945.
[36] K 30. 6. 1945 měl pouze 70 příslušníků. Viz: VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 107, Situační hlášení velitelství 8. pěší divize pro velitelství VI. sboru z 30. 6. 1945.
[37] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 31, Spojovací plán (rozkaz) velitelství VI. sboru č. 1 z 23. 6. 1945.
[38] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 33, Hlášení situace VI. sboru k 24. 6. 1945 06.00 hod.
[39] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 39, Úkol pro spojovací prapor 51 vydaný 23. 6. 1945.
[40] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 48, Spojovací rozkaz velitelství VI. sboru č. 2 z 25. 6. 1945.
[41] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 55, Spojovací rozkaz velitelství VI. sboru č. 3 z 26. 6. 1945.
[42] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 43, Situační hlášení velitelství Josef pro hlavní štáb z 24. 6. 1945.
[43] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 44, Rozkaz velitele VI. sboru pro ženijní prapor 1 z 24. 6. 1945.
[44] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 49, Zvláštní rozkaz velitele JOSEF pro velitele EDUARD z 25. 6. 1945.
[45] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 6, Rozkaz velitele VI. sboru z 21.(?) 6. 1945 k zařízení instradace na Železničním traťovém velitelství Olomouc.
[46] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 18, Hlášení situace jednotek VI. sboru z 23. 6. 1945.
[47] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 97, Hlášení situace a stavu jednotek VI. sboru z 30. 6. 1945 v 18.00 hod.
[48] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 51, Rozkaz velitele VI. sboru pro ubytování z 26. 6. 1945.
[49] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 69, Operační rozkaz velitele 1. čs. sam. tb z 26. 6. 1945 a složka 102, Spojovací rozkaz velitele 1. čs. sam. tb č. 8 z 29. 6. 1945.
[50] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 66, Situační hlášení velitele VI. sboru z 27. 6. 1945 ve 12.40 hod.
[51] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 74, Operační hlášení velitelství dělostřelectva VI. sboru č. 1 z 27. 6. 1945.
[52] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 88, Operační hlášení velitelství dělostřelectva VI. sboru č. 3 z 29. 6. 1945.
[53] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 69, Situační hlášení velitele VI. sboru z 27. 6. 1945 a složka 67, Rozkaz velitelství JAN pro ubytování z 27. 6. 1945.
[54] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 88, Dodatek ke spojovacímu rozkazu velitele 8. pěší divize č. 3 z 29. 6. 1945 a složka 107, Situační hlášení velitelství 8. pěší divize pro velitelství VI. sboru z 30. 6. 1945.
[55] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 211, Situační hlášení velitelství 8. pěší divize pro velitelství VI. sboru z 12. 7. 1945.
[56] I. prapor byl ubytován v prostoru Komorní Lhotka – Hnojník, II. prapor v obci Pražmo. Viz: VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 76, Situační hlášení velitelství VI. sboru pro hlavní štáb z 28. 6. 1945 20.00 hod.
[57] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 68, Přípravný operační rozkaz velitele 3. pěší divize č. 1 z 26. 6. 1945.
[58] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 76, Situační hlášení velitelství VI. sboru pro velitelství 3. oblasti z 28. 6. 1945 10.45 hod.
[59] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 76, Hlášení bojového stavu 3. pěší divize ke dni 30. 6. 1945.
[60] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 73, Rozkaz velitele VI. sboru z 28. 6. 1945 k přesunu praporu III/8.
[61] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 76, Situační hlášení velitelství VI. sboru pro hlavní štáb z 28. 6. 1945 20.00 hod.
[62] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 97, Hlášení situace a stavu jednotek VI. sboru z 30. 6. 1945 18.00 hod.
[63] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 106, Rozkaz velitelství JOSEF pro velitelství LUDVÍK z 30. 6. 1945.
[64] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 102, Operační rozkaz velitele 1. čs. sam. tb č. 42 z 29. 6. 1945.
[65] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, Hlášení o činnosti 1. čs. sam. tankové brigády za dobu od 1. 6. do 30. 6. 1945 (čj. 2029/Taj. I. odd. 1945 1. čs. sam. tb).
[66] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 99, Hlášení 1. čs. sam. tb pro velitelství 3. oblasti o praporu ZU z 29. 6. 1945.
[67] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 26, Hlášení bojového stavu 1. čs. sam. tb k 23. 6. 1945.
[68] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 97, Hlášení situace a stavu VI. sboru pro hlavní štáb k 30. 6. 1945 v 18.00 hod.
[69] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 211, Hlášení bojového stavu 1. čs. sam. tb k 13. 7. 1945.
[70] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 112, Hlášení velitele I/3 praporu o dosažení ubytovacího prostoru z 1. 7. 1945.
[71] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 138, Rozkaz náčelníka hlavního štábu pro velitele VI. sboru z 4. 7. 1945.
[72] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 138, Zvláštní rozkaz velitele JOSEF pro zajištění hranic a pohraničního území z 5. 7. 1945.
[73] Doposud se nacházel v prostoru Vyšní Lhoty – Komorní Lhotka – Hnojník.
[74] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 146, Rozkaz velitele JOSEF pro velitelství LUDVÍK k přesunu I/40 praporu z 6. 7. 1945.
[75] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 191, Rozkaz velitele LUDVÍK k přesunu I/40 praporu z 6. 7. 1945.
[76] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 154, Zvláštní rozkaz velitele LUDVÍK pro zajištění hranic a pohraničního území z 7. 7. 1945.
[77] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 167, Nařízení velitele 1. čs. sam. tb k postavení asistenčních oddílů z 10. 7. 1945.
[78] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 154, Nařízení velitele 3. pěší divize k odeslání doplňků z 7. 7. 1945.
[79] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 211, Situační hlášení velitelství Ludvík k 13. 7. 1945.
[80] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 223, Rozkaz velitele Ludvík pro přemístění SV pěšího pluku 40 z 11. 7. 1945.
[81] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 201, Rozkaz náčelníka hlavního štábu pro velitelství VI.sboru z 12.7. 18.35 hod.
[82] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 213, Přípravný rozkaz velitele Josef pro zrušení pohotovosti a pro přesun jednotek Josef do mírových posádek z 13.7. 1945.
[83] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 210, Vyžádání instradace pro ženijní prapor 1 a spojovací prapor 51 u ŽTV Olomouc.
[84] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 233, Dodatek k přípravnému rozkaz velitele Josef pro zrušení pohotovosti a pro přesun jednotek Josef do mírových posádek z 14. 7. 1945.
[85] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 42, Velitelství „Josef“, složka 233, Hlášení velitele Josef pro hlavní štáb z 14. 7. 1945.
[86] VÚA-VHA, fond „Velitelství VI. sboru“, kar. 35, 1. oddělení štábu, spisy tajné 1945, čj. 5568.
[87] BÍLEK, Jiří: Vojenské aspekty čs.-polského sporu o Těšínsko v roce 1945 (Od ozbrojených zámyslů k politickému řešení). Historie a vojenství, rok 2000, č. 2, s. 247 až 248.
[88] VÚA-VHA, fond „Velitelství Tankového sboru“, kar. 1, Kronika Tankového sboru (rok 1945 až 1947), s. 1 a 2.