Do 2.etapy odsunu byla rovněž zařazena 18.gardová Insterburgská motostřelecká divize s velitelstvím v Mladé Boleslavi, i když se původně s jejím odjezdem počítalo až na rozhraní 2. a 3.etapy od prosince 1990 do února 1991. Urychlený odchod útvarů mladoboleslavské divize započal již v září 1990 a jeho účelem zjevně bylo „rezervovat“ pro své potřeby posádky na území Sovětského svazu dříve než budou obsazeny divizemi stahovanými z Maďarska a případně také z NDR. Svědčí o tom i poměrně zdlouhavý odsun největších útvarů (motostřeleckých pluků), které nejprve vyslaly jeden až dva transporty (předsunuté odřady), aby je se značným odstupem následovaly další s hlavními silami. Odsun divize byl nakonec završen až v dubnu 1991, což bylo mnohem později, než se původně předpokládalo.
Před svým příchodem do Československa se 18.gmsd nacházela ve městě Gusev v Kaliningradské oblasti (bývalý Gumbinnen ve Východním Prusku) a podléhala velení 11.gardové armády Pobaltského vojenského okruhu. Během srpnové invaze postupovala z východoněmeckého Görlitze (Zhořelce) do severních Čech po pochodových osách Rumburk – Česká Lípa a Liberec – Turnov. Při konstituování Střední skupiny vojsk jí byly vyhrazeny posádky na pomezí severních a středních Čech, nacházející se do značné míry také na teritoriu Vojenského výcvikového prostoru Mimoň.
Velitelství 18.gmsd se s částí podřízených útvarů usadilo v Mladé Boleslavi, kterou musely vyklidit 8.motostřelecký pluk 13.td (přesunul svých 1300 vojáků do Bratislavy) a rámcový 2.automobilní prapor (přestěhoval se do Dolního Bousova). Podle „protokolu“ ke Smlouvě o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území ČSSR ze dne 16.10.1968 měly být v posádce Mladá Boleslav uvolněny pro potřeby Střední skupiny vojsk objekty o úhrnné ploše cca 20 tisíc m2, z toho 11 tisíc m2 pro ubytování, 6,5 tisíc m2 pro skladování a 2,5 tisíc m2 pro garážování. Kromě divizního velitelství je obsadil jeden z motostřeleckých pluků a spojovací prapor. Dále je doplňovaly vojenská prokuratura a soud, posádkový spojovací uzel, posádkový dům důstojníků, obchodní oddělení organizace Vojentorg a oblastní oddělení stavební a ubytovací služby.
Další útvary 18.gmsd byly dislokovány v Bohosudově (motostřelecký pluk), Děčíně (průzkumný prapor a zdravotnický prapor), Hvězdově (dělostřelecký pluk a technická opravna), Kuřívodech (protitankový oddíl, ženijní prapor, rota chemické ochrany a automobilní prapor), Stráži pod Ralskem (tankový pluk), Zákupech (motostřelecký pluk) a později také ve Svébořicích (protiletadlový pluk).
Posádku Bohosudov musela opustit tisícovka příslušníků 58.silničního mostního praporu a 59.silničního speciálního mostního praporu, jejichž novým působištěm se staly severočeské Nechranice a Háj u Duchcova. Podle „protokolu ke smlouvě“ měly být pro potřeby sovětských vojsk uvolněny objekty o úhrnné ploše 10 000 m2, z toho 5500 m2 pro ubytování, 2000 m2 pro skladování a 2500 m2 pro garážování. Počátkem října zástupci sovětské armády převzali objekty o ploše 7500 m2 (bez započítání garáží).
V Děčíně byl doposud dislokován 81.silniční stavební prapor. Pět stovek jeho příslušníků se odstěhovalo na cvičiště Tisá u Děčína, kde počátkem května následujícího roku útvar zanikl. Podle „protokolu“ měla sovětská vojska v Děčíně získat objekty o ploše cca 9600 m2, z toho 5700 m2 pro ubytování, 3100 m2 pro skladování a 800 m2 pro garážování. Ve dnech 5.-21.10.1968 představitelé sovětské armády převzali objekty o ploše 10 000 m2 (bez započítání garáží).
Posádka Zákupy doposud sloužila pro potřeby 53.silničního praporu, u něhož bylo zařazeno okolo pět set vojáků. Doplňoval ho rámcový 24.cisternový prapor. Na přelomu září a října 1968 se silniční útvar odstěhoval do Opavy a cisternový útvar do Terezína. V Zákupech mělo dojít k uvolnění objektů o úhrnné ploše cca 8400 m2, z toho 5500 m2 pro ubytování, 2000 m2 pro skladování a 900 m2 pro garážování. V první říjnové dekádě zástupci sovětských útvarů převzali objekty o ploše 7600 m2 (bez započítání garáží).
Zbývající vytipované posádky 18.gmsd se nacházely na teritoriu vojenského výcvikového prostoru Mimoň. Zmíněný VVP vznikl v roce 1946 severně od Máchova jezera a jeho původní název byl Vojenský tábor u Bezdězu. Z útvarů čs. armády zde byla v roce 1968 dislokována pouze 4.tanková základna s dvěma stovkami vojáků, kteří se starali o skladování a údržbu techniky pro mobilizované útvary 16.tankové divize. Základna se redislokovala do posádky Hrdly u Litoměřic. Celkově měly být ve VVP uvolněny objekty o úhrnné ploše cca 17 300 m2, z toho 7300 m2 pro ubytování, 9300 m2 pro skladování a 700 m2 pro garážování (bez započítání lokality Svébořice, kde vznikla kasárna později). Ve dnech 10.-23.10.1968 sovětská armáda převzala 24 000 m2 (bez započítání garáží). Rozloha VVP cca 25 km2 umožňovala i přes trvalou dislokaci značného počtu vojsk provádění intenzivního výcviku jednotek čs. i sovětské armády, což ve VVP Mladá nebylo možné.
V průběhu svého více než dvacetiletého pobytu v Československu doznala 18.gmsd řadu změn. Během 70. a 80.let došlo k rozšíření roty chemické ochrany na prapor, přeměně automobilního praporu na prapor materiálního zabezpečení a transformaci technické opravny na prapor oprav techniky. Nejpodstatnější události nastaly v roce 1989. Během reorganizace na tzv. obrannou strukturu divize předala 360.tp ve Stráži pod Ralskem k 15.gtd a naopak převzala 210.msp v Rokytnici v Orlických horách od 48.msd, takže před odsunem z Československa disponovala čtyřmi motostřeleckými pluky, ale žádným plukem tankovým. Zároveň se její oddíl taktických raket stal součástí nově zřízené 442.raketové brigádě v Hvězdově. Po ukončení transformace u divize sloužilo 13 tisíc vojáků, z toho 2900 v Mladé Boleslavi, která byla čtvrtou největší sovětskou posádkou v Československu (po Milovicích, Olomouci a Vysokém Mýtu).
Na počátku odsunu sovětských vojsk z ČSFR divize disponovala 200 tanky, 650 BVP nebo OT a 250 dělostřeleckými prostředky ráže 100 mm a výše. V posádkových skladech se nacházelo téměř 4300 tun munice. Během 1.etapy odsunu se počet příslušníků divize snížil na 11 tisíc osob, což bylo pravděpodobně dáno odchodem části mužstva do zálohy po odsloužení vojenské základní služby.
Jako první z útvarů 18.gmsd odjížděl samostatný 86.tankový prapor. Původně byl ubytován společně s tankovým plukem ve Stráži pod Ralskem, ale v roce 1989 došlo k jeho přesunu do Milovic, kde zanikly dva tankové pluky 15.gtd. K odsunu praporu stačily dva transporty vypravené z milovického nádraží ve dnech 2.-5.9.1990. Následně odjížděl 149.protitankový oddíl dislokovaný doposud v posádce Kuřívody. Z nádraží v Mimoni byly vypraveny tři transporty ve dnech 9.-11.9.1990. Stejnou posádku o měsíc později opustil obdobným počtem transportů 106.prapor chemické ochrany. Děčínský zámek v polovině října 1990 uvolnil 45.prapor průzkumu a REB, který k přesunu potřeboval rovněž tři transporty. Ve dnech 20.října až 21.prosince 1990 byl ze Svébořice odsunut v devíti transportech 139.protiletadlový raketový pluk.
Řada dalších útvarů, mezi něž patřily všechny motostřelecké pluky a pluk dělostřelecký, zahájila stahování během 2.etapy odsunu, ale dokončila ho až v průběhu 1.pololetí následujícího roku. Z menších útvarů se jednalo o 234.gardový ženijní prapor z Kuřívod (11 transportů z nádraží v Mimoni ve dnech 12.října 1990 až 19.února 1991), 898.prapor materiálního zabezpečení z téže posádky (10 transportů od 1.prosince 1990 do 18.února 1991), 27.gardový spojovací prapor z Mladé Boleslavi (odjel z nádraží v Bezdězu dvěma transporty 12.prosince 1990 a 18.ledna 1991). Současně probíhal odsun materiálních zásob divize a příslušníků jejího velitelství, pro které bylo v souhrnu vypraveno 11 transportů z nádraží v Mimoni a Bezdězu ve dnech 2.listopadu 1990 až 30.ledna 1991. Odjezd motostřeleckých pluků a pluku dělostřeleckého byl zahájen v září 1990 jedním až dvěma transporty a pokračoval poměrně pomalým tempem, takže do konce roku 1990 Československo opustila přibližně polovina jejich příslušníků, techniky a materiálních zásob. Poslední transport roku 1990 byl vypraven přes železniční stanici Lichkov na Štědrý den ráno. Na začátku 3.etapy odsunu měla 18.gmsd na našem území ještě 124 tanků, 105 BVP nebo OT a 75 dělostřeleckých prostředků ráže 100 mm a výše. Odvoz útvarů 18.gmsd byl obnoven 4.ledna 1991 přes železniční stanici Petrovice u Karviné. Během následujících měsíců se tempo vypravovaných železničních transportů z největších posádek 18.gmsd poněkud zvýšilo a do konce dubna zmíněné útvary z Československa odjely. Mladou Boleslav opustilo cca 1800 vojáků 275.gardového motostřeleckého pluku ve 24 transportech během 13.září 1990 až 19.února 1991 z nádraží v Bezdězu. Dalších dva tisíce mužů 278.gardového motostřeleckého pluku ze Zákup nastoupilo do 20 transportů ve dnech 17.září 1990 až 22.března 1991. Rokytnici v Orlických horách vyklidilo 1700 vojáků 210.motostřeleckého pluku v 19 transportech během 2.října 1990 až 9.března 1991. Jeho tanky se staly 28.ledna 1991 posledními z výzbroje 18.gmsd nakládanými pro transport do Sovětského svazu a ještě týž den opustily čs. území přes železniční stanici Petrovice u Karviné. Z Bohosudova odjelo 1900 příslušníků 280.gardového motostřeleckého pluku ve 24 transportech v období od 11.září 1990 do 6.dubna 1991. Posledním útvarem 18.gmsd, který byl odsunován z Československa, se stal 52.gardový dělostřelecký pluk z Hvězdova. Devět stovek jeho vojáků nakládalo 16 transportů na nádraží v Mimoni v průběhu 18.září 1990 až 20.dubna 1991. 80.prapor oprav techniky opustil Hvězdov počátkem ledna 1991 dvěmi transporty a 386.zdravotnický prapor vyklidil nemocnici na děčínském zámku na přelomu ledna a února 1991 taktéž dvěma transporty.
Pro odsun nejpočetnější divize Střední skupiny vojsk se v souhrnu využilo 163 transportů, z nichž bylo 87 vypraveno během 2.etapy odsunu. Československo opouštěly převážně přes nádraží v Lichkově (103), případně v Petrovicích u Karviné (47) nebo v Čierne nad Tisou. Ačkoliv byl odjezd 18.gmsd původně předpokládán během tří měsíců (od prosince 1990 do února 1991), nakonec k tomu potřebovala období téměř trojnásobně delší (od září 1990 do dubna 1991), i když za poslední dva měsíce se jednalo pouze o 5 transportů.
V Mladé Boleslavi sovětské jednotky po svém odchodu uvolnily Kasárna 9.května, Kasárna Jana Žižky, budovu divizního velitelství, cvičiště a střelnici Nepřevázka, muniční sklad Vinařice, sklad PHM Hejtmánka, garážové přístřešky Jemníky, zbrojní dílny v Palackého ulici, sklad v Engelsově ulici, svobodárnu v Jilemnického ulici a více než 600 bytů, které částečně převzaly po svém příchodu v roce 1968 a dílem nově postavily.
V Bohosudově opustily kasárna v bývalém klášteře, posádkový dům armády a cvičiště Srbice, společně se střelnicemi Habartice a Přítkov. Kromě toho bylo k dispozici na 300 malometrážních bytů.
V Děčíně sovětské jednotky využívaly kasárna na zámku, autopark v Obloukové ulici, cvičiště Chlum a cca 100 bytů. Většina objektů byla předána v polovině prosince 1990 do užívání civilního sektoru. Výjimku představovala tzv. nemocnice v areálu zámku, která byla uvolněna počátkem února 1991.
V Hvězdově kasárna-I a střelnici převzali zástupci čs. armády v polovině března 1991. Kasárna-II uvolnila 442.raketová brigáda již v červnu 1990. Kromě toho se zde nacházelo okolo 140 opuštěných bytů.
V Kuřívodech byla první část rozsáhlého kasárenského areálu uvolněna již v listopadu 1990 po odsunu 5.protiletadlové raketové brigády, ovšem zbývající kasárenské objekty společně se střelnicí a cca 360 byty převzali zástupci čs. armády až koncem května 1991. Památkově chráněný kostel sv. Havla, využívaný jako sklad zeleniny, sovětská armáda uvolnila již v červenci 1990.
Kasárna a cvičiště ve Svébořicích společně se stovkou bytů převzali příslušníci čs. armády začátkem května 1991.
V Zákupech odjíždějící sovětské jednotky předaly představitelům civilní samosprávy kasárna, cvičiště, střelnici a 200 bytů v květnu 1991.
Uvolněné vojenské objekty v Rokytnici v Orlických horách (kasárna, cvičiště, střelnice, sklady) a cca 280 bytů získal v březnu 1991 civilní sektor.
Po odsunu z Československa se 18.gmsd vrátila do Kaliningradské oblasti, kde se jejím posádkovým městem stal Čerňjachovsk, tj. původní východopruský Insterburg, který divize dobyla v lednu 1945 ještě jako 18.gardová střelecká divize. Uvolněný VVP Mimoň nebyl po odchodu sovětských vojsk využíván čs. armádou a po přijetí obranné vojenské doktríny rozhodla vláda ČSFR svým usnesením ze dne 5.9.1991 ukončit jeho existenci, respektive zrušit Vojenský újezd Ralsko, na jehož ploše se VVP rozkládal, posledním dnem roku 1991. Následně naše armáda prováděla jeho pyrotechnickou očistu od nevybuchlé munice až do konce roku 2003.