Mobilisace armády zastihla budování opevnění v jeho plném rozmachu. Podle postupu práce během jara a léta 1938, dalo se očekávati, že program opevnění stanovený pro vybudování v roce 1938 bude splněn.
I. Stav opevnění a jeho obranná schopnost v době vyhlášení mobilisace jest zpracován na přílohách.
a) Těžké opevnění:
Těžké objekty ihned po vybetonování a odstranění bednění byly do té doby, než se do nich definitivně daly zbraně, provisorně vyzbrojeny kulomety a obsazeny jednotkami hraničářských nebo strážních praporů. Až na několik málo objektů, ve kterých bylo ještě bednění anebo bylo právě odstraněno, byly všechny hotové objekty vyzbrojeny protitankovými děly a kulomety.
Překážky budované veliteli ŽSV, i když nebyly úplně dohotoveny podle stanoveného typu, měly i nedobudované určitou hodnotu odporu.
Celkově možno těžké opevnění v době zahájení mobilisace charakterisovati tak, že na hlavních směrech, kde bylo možno očekávati nepřátelské operace, bylo těžké opevnění schopno předpokládaného odporu a mezery mezi těžkým opevněním byly vyplněny opevněním lehkým.
b) Lehké opevnění:
Lehké opevnění bylo v době mobilisace vybudováno zhruba všude na hlavním postavení a opatřeno zbraněmi a vnitřním zařízením.
Vybudování zůstalo pozadu jednak_
1) U II. sboru v prostoru Krkonoše, očividným zaviněním podnikatelské firmy (Ing. J. Kříž). Firma nedovedla práci dobře organisovati, takže v době mobilisace bylo vybudováno lehké opevnění v tomto prostoru pouze na Zlatém návrší a něco málo objektů na Luční hoře.
2) U IV. sboru v prostoru Orlík a Šerák.
Stalo se to tím, že vzhledem k značně obtížnému, hornatému a lesnatému terénu bylo zapotřebí značné námahy a času pro volbu trasy. Trasa byla proto několikrát měněna a konečný návrh na průběh této trasy byl velitelstvím sboru předložen hlavnímu štábu ŘOP ke schválení teprve koncem roku 1937. Tento návrh nemohl však býti náčelníkem hlavního štábu schválen z toho důvodu, jelikož trasa byla zvolena na úbočích příliš daleko od hřbetnice, takže třebaže palebně celkem vyhovovala, znesnadňovala spojení a zejména zásobování a střídání osádek objektů.
Náčelník hlavního štábu nařídil proto rekognoskaci nové trasy, která by byla položena blíže hřbetnic. Pro sněhové poměry, které na jaře 1938 byly hodně nepříznivé, bylo možno tuto rekognoskaci velitelstvím IV. sboru společně se zástupcem ŘOP provésti teprve začátkem června 1938.
Tím se stalo, že tyto úseky byly sice zadány, na stavbě se také začalo, ale dokončena nebyla.
Tato okolnost nebyla však v celkové situace rozhodující, jelikož šlo o prostory pro postup poměrně obtížné, kde nepřítel nemohl také nasaditi více a mohutné prostředky a také tam, kde se počítalo s tím, že lehké opevnění hotovo nebude, bylo nařízeno opevniti ihned tyto prostory polním opevněním.
II. Pracovní postup na opevnění v roce 1938 byl již na hranicích výkonnosti a rychlejšímu postupu byly na závadu zejména tyto okolnosti:
1) Nedostatek důstojníků pro odborný dozor na stavbách opevnění a nové projekty.
2) Nedostatek dostatečně výkonných a finančně schopných podnikatelů. V letech předchozí krise ve stavebním podnikání se mnoho podnikatelů finančně vyčerpalo a finančně slabým peněžní ústavy nerady poskytovaly úvěry. Stavební podnikání jest v Československé republice nejvíce v malých podnicích, které nejsou zařízeny personálně ani strojově na tak rozsáhlé práce.
3) V oblastech blízkých staveništím opevnění byl nedostatek vhodného písku a štěrku, poněvadž příslušné podniky nebyly zařízeny na tak obsáhlé dodávky.
4) Nedostatek dopravních prostředků, hlavně výkonných nákladních aut v důsledku zákonů o automobilismu se zřetelem na železnici. Dosažitelná auta byla z velké části starých typů, která nesnesla dopravu po rozbitých příjezdných cestách. Hustá a těžká doprava v oblasti opevnění brzy zničila nedostatečně udržované silnice, kde se jezdilo někde po štětu již při začátku prací (Králíky, Rokytnice).
5) Značné obtíže opatřování dělnictva, které bylo nutno dovážeti až z Podkarpatské Rusi do Čech, ač v mnoha bližších krajích bylo ještě mnoho podporovaných nezaměstnaných. Nedostatek dělnictva byl trvalý a v důsledku toho dělnictvo nebylo na stavbách stálé.
6) Obyvatelstvo německé národnosti, zejména po 21. květnu se rovněž snažilo všemi prostředky brzditi stavbu opevnění. Tak například obyvatelé obcí Velké Heraltice a Sádku odepřeli prodati dělníkům jakoukoliv stravu a ve Velkých Heralticích dokonce prohlásili, že raději mléko vylejí, než aby jej prodali dělníkům pracujícím na opevňovacích pracech.
Vojenský ústřední archiv Praha, fond ŘOP