1605. V rámci morální rehabilitace ozbrojených sil po roce 1989 proběhlo několik vln povyšování důstojníků do generálských hodností, ať už jako v. v. nebo in memoriam. Veškerá povýšení, která byla provedena po roce 1993, jsou uvedena na stránkách prezidenta republiky, ovšem rozmezí let 1990 – 1992 nelze nikde zjistit. Byl bych rád, kdyby bylo možno uvedené informace nějakým způsobem prezentovat. (odpovídá Pavel Minařík)
Proces morálních rehabilitací byl zahájen již na počátku roku 1990, když byla Vilému Sachrovi vrácena hodnost genpor. v. v. a Michalu Kričfalušimu hodnost genmjr. vz. V květnu 1990 byli do hodnosti generálmajora ve výslužbě jmenováni: Oskar Bizík, Jozef Brunovský, Jozef Domaňský, František Fajtl, Václav Fládr, Pavel Kocfelda, Vojtěch Mencl, Karel Mrázek, Sergej Petras a Ján Juraj Stanek. Do hodnosti generálplukovníka in memoriam byl povýšen Václav Prchlík a generálporučíkem v. v. se stal Václav Kužel. Dále byla vrácena hodnost arm. gen. Ludvíku Krejčímu a brig. gen. Rudolfu Smetánkovi, Jozefu Markovi, Karlu Marešovi a Oldřichu Tichému (s výjimkou posledního z uvedených všem in memoriam).
Do hodnosti genmjr. im. byl koncem srpna 1990 jmenován Viliam Žingor a Karel Lukas, současně se genmjr. v. v. stali Rudolf Krzák a František Weber. Zároveň bylo zrušeno rozhodnutí o odejmutí hodnosti arm. gen. v. v. Aloisu Liškovi, div. gen. RNDr. Karlu Janouškovi, brig. gen. v. v. JUDr. Evženu Esteřákovi a brig. gen. v. v. Janu Jemelkovi.
Počátkem října 1990 byli jmenováni do hodnosti generálmajora v záloze Antonín Rašek, generálmajora ve výslužbě jmenován Josef Buršík a generálmajora im. Alexander Korda a Jaroslav Šolc. Koncem téhož měsíce se generálmajory ve výslužbě stali Vojtěch Černý, Stanislav Dvorský, Alois Olšan, Antonín Petrák a Bedřich Placák, stejně tak jako generálmajory in memoriam se stali Alexander Korda, Ján Černek, Ladislav Hodějovský, Karel Sedláček a František Skokan a Jaroslav Šolc. Hodnost brig. gen. byla taktéž vrácena Jozefu Martinovi Kristínovi.
Počátkem ledna 1991 byl povýšen na genpor. im. Jaroslav Selner a jmenováni genmjr. im. Josef Duda, Jaroslav Hlaďo, Richard Zdráhala, genmjr. vz. Jiří Vícha, genmjr. v. v. Alois Cvrk, František Kubíček, Vladislav Kužel-Znievčan, Jaroslav Vinkler a Rudolf Pernický. Zároveň bylo zrušeno rozhodnutí o odejmutí hodnosti brig. gen. v. v. Františku Moravcovi. Od dubna se mezi genmjr. v. v. zařadili Ján Bačkovský, Zdeněk Huml, Julius Kostovič, Bohuslav Mácha a František Řežábek. Ve stejné době byla vrácena hodnost arm. gen. Bohumilu Bočkovi a Sergěji Ingrovi, stejně tak jako div. gen. Bedřichu Neumanovi a genmjr. Samuelu Korbeľovi. V září 1991 se genmjr. v. v. stal Miloslav Mansfeld, Vladimír Nedvěd, Vladimír Šnajdr a genmjr. im. Alexandr Hess.
V říjnu 1991 byla in memoriam vrácena hodnost genmjr. Vojtechu Danielovičovi. O měsíc později ji opětovně získali div. gen. Mikuláš Ferjenčík, Jiří Hudeček, Karel Husárek, Jan Květoň, Jan Šípek, Oldřich Španiel a Miloš Žák, genpor. vz. Josef Koutňák, brig. gen. Josef Beneš, Jan Čermák, Mikuláš Číla, Josef Eret, František Havel, Jaroslav Hrabovský, František Kašpárek, Jaroslav Kejla, Jaroslav Klíma, Mikuláš Kohout, Jindřich Kratochvíl, František Kryštof, Prokop Kumpošt, Josef Matoušek, Raimund Mrázek, Petr Novák, Jaroslav Plass, Albín Plevka, Anton Pulanich, Jan Studlar, Ivan Trebichovský, Alois Verner, Mirko Vesel a Antonín Zeman-Barovský (všichni im.).
V prosinci 1991 byli povýšeni na arm. gen. im. Mikuláš Ferjenčík, Karel Janoušek, Karel Kutlvašr a Heliodor Píka, na genplk. v. v. Ján Ambruš, na genpor. im. Karel Paleček a jmenováni genmjr. im. René Černý, Jozef Dobrovodský, Josef Knop, Josef Robotka, Karel Střelka, Ladislav Svoboda a Miloš Vesel a genmjr. v. v. Belo Kubica, Bohumil Pelikán, Jiří Přenosil, Stanislav Rajmon a Emanuel Šrámek.
V březnu 1992 byli jmenováni genmjr. v. v. Václav Bergman, Josef Hanuš, Jiří Hartman, Josef Jaške, Jaroslav Muzika, Vlastimil Veselý a genmjr. im. Jindřich Breitcetl, Hugo Hrbáček, Karel Náprstek, Josef Ocelka, Josef Šejbl, Alois Vašátko a Tomáš Vybíral. V květnu 1992 se generálporučíkem ve výslužbě stal Stanislav Procházka. V říjnu 1992 byli povýšeni na genpor. v. v. Michal Kričfaluši a genpor. im. Július Nosko, genmjr. v. v. se stal Jozef Kadúc, Antonín Liška, Teodor Obuch, Tomáš Sedláček a Ján Šavel, genmjr. im. Emil Strankmüller.
1604. Máte nějaké informace o 55. radiovém praporu, který se v 50. letech nacházel v Kralovicích? (odpovídá Pavel Minařík)
Předchůdcem uvedeného útvaru byl Prapor vojenských meteorologických stanic (VÚ 7480), který se vytvořil 1.10.1949 pro potřeby radiové naslouchací a zaměřovací služby. Z počátku tvořil součást spojovacího vojska a jeho velitelství se nejprve nacházelo v „Kasárnách 17. listopadu“ v Praze-Ruzyni, v polovině prosince téhož roku se přemístilo do Kbel u Prahy, odkud se v listopadu 1950 vrátilo do kasáren v Praze–Ruzyni. Kromě výcvikové roty se skládal z tzv. vojenských meteorologických stanic rozmístěných v Čechách (Praha, Nové Město nad Metují, Český Krumlov, Domažlice a Cheb), na Moravě (Znojmo) i Slovensku (Bratislava a Michalovce).
K 1.4.1951 byl reorganizován na 55. radiový prapor (PSP 95 Praha), do jehož složení, kromě školní roty dislokované v Chebu, náleželo osm radiových (odposlouchávacích a zaměřovacích) stanic, z nichž tři byly podřízeny tzv. hlavní radiostanici (HRS 15 s odloučenými RS 16, RS 18 a RS 19) a čtyři působily samostatně – RS 17, RS 20, RS 25 a RS 35. V této době již útvar podléhal skupině „R“ (radiorozvědky) Zpravodajské správy GŠ. V srpnu 1952 se velitelství útvaru společně s hlavní radiostanicí přestěhovalo do Masarykových kasáren v Kralovicích. Součástí praporu se v téže době stalo i Vojenské výcvikové středisko pro ženy dislokované v Žamberku, které nahradilo dosavadní školní rotu v Chebu. V září 1953 bylo reorganizováno na Odbornou školu radistů dislokovanou v Klášterci nad Orlicí. Vzhledem ke specifice útvaru tvořily více než polovinu z jeho čtyř set příslušníků poddůstojnice z povolání. S ohledem na utajení se většina profesionálních vojáků praporu pohybovala na veřejnosti v civilním oděvu. Od listopadu 1954 útvar přešel na rotní organizaci a nadále byl tvořen vyhodnocovacím ústředím, ústředím příjmu (s 1. a 2. radiovou průzkumnou rotou) Kralovice, 3. radiovou průzkumnou rotou Bratislava, 4. radiovou průzkumnou rotou Rudolfov (s odloučenou radiostanicí v Michalovcích) a Odbornou školou radistů Klášterec nad Orlicí. Počet vojáků u praporu se zvýšil na šest set, z nichž třetinu tvořili žáci odborné školy. V listopadu 1955 složení praporu doplnila samostatná radiová průzkumná rota UKV. Prapor měl přiděleny různé speciální radioautomobily, např. RSG na 1,5 t vozidlech Praga A-150 nebo RUP 4 na T-805, případně RUD 4, RUP 7, ROP 7 a RV 51 na 3t automobilech PV3S.
Dnem 1.10.1956 se prapor rozrostl na 55. radiový pluk (VÚ 6174) o třech praporech, z toho dvou radiového průzkumu a jednom školním. Všechny prapory se skládaly ze tří rot. Do 1. praporu patřily stávající 1. a 2. rota společně s nově vytvořenou 3. rotou určenou pro radiový odposlech ve prospěch PVOS. V rámci 2. praporu byly soustředěny odloučené jednotky, tj. 4. rota Bratislava, 5. rota Rudolfov (s radiostanicí Michalovce), 6. rota UKV a samostatná zaměřovací četa Jiříkov. Ve školním praporu v Klášterci nad Orlicí byla jedna rota předurčena pro výcvik žen. Speciální vozidla doplnila zaměřovací gonia na automobilech ZIS–151. Počet příslušníků útvaru se zvýšil téměř na 800 osob, z nichž čtvrtinu představovali žáci zařazení u školního praporu. V listopadu 1957 se školní prapor přestěhoval do Plzně a složení 1. praporu doplnila rota radiového průzkumu ve Zbirohu. K odposlechu a zaměřování radiového provozu armád NATO na území SRN se taktéž využívala odloučená pracoviště v Čerchově a na Klínovci. Na podzim 1958 se velitelství 55. radiového pluku společně s dalšími jednotkami dislokovanými v posádce Kralovice přemístilo do Litoměřic, kam se taktéž přesunul školní prapor z Plzně. V nové posádce byly výhodnější podmínky pro odposlech a zkrátila se komunikační vzdálenost mezi útvarem a GŠ ČSLA. Ve stejné době se pluk rozrostl o další prapor radiového průzkumu.
Ve velení Praporu VMS a 55. radiového praporu se postupně vystřídali: kpt./škpt. spoj. Andrej Urbanec (od října 1949), npor./mjr. spoj. Ignác Podroužek (od srpna 1951), kpt. Miroslav Malý (od července 1955) a mjr./pplk. Zlatomír Kříž (od května 1956 do září 1958).
1603. Prosil bych odpovědi na následující otázky (či kde konkrétněji hledat tyto odpovědi), které by mi umožnily další studium problematiky kasáren v jezuitské koleji v Kutné Hoře.
1) Kdy byla pojmenována kasárna Jana Roháče z Dubé v jezuitské koleji v Kutné Hoře? (předpokládám počátek 20. let)
2) Bližší informace o dislokaci spojovacího pluku 5 v Kutné Hoře (asi v letech 1945–1947). Jaké byly důvody jeho přemístění?
3) Který útvar byl poté umístěn v jezuitské koleji? Byly to již sklady vojenského automobilového materiálu (VÚ 2495)? Prosím také o jeho charakteristiku. (odpovídá Pavel Minařík)
Ad 1) Příslušný údaj bohužel nemáme k dispozici. Zkuste se při své další návštěvě archivu podívat na studovně do „Schematismů čs. branné moci“, ve kterém jsou u jednotlivých útvarů uváděny i názvy kasárenských objektů.
Ad 2) Viz odpověď na dotaz čís. 1330. Důvody přemístění nám nejsou známy.
Ad 3) Není v našich možnostech identifikovat útvary podle kasárenských objektů a proto uvedeme všechny součásti čs. armády, které po roce 1945 sídlily v posádce (kromě již zmíněného spojovacího pluku 5).
Vámi uvedený útvar začal v Kutné Hoře působil od 1.1.1953, když byl zřízen jako 1. okruhový automobilní a traktorový sklad (VÚ 7475), podléhající velitelství 1.vojenského okruhu v Praze. K 1.10.1958 se stal 3. pobočkou Kutná Hora (VÚ 7475) 1. ústředního automobilního a traktorového skladu Nový Jičín (VÚ 2495) v podřízenosti MNO. Z jeho složení byl vyjmut 1.9.1965 a sloučil se s 1. armádním automobilním skladem Bílina (VÚ 1904) v nový 1. okruhový automobilní sklad Kutná Hora (VÚ 1904), tvořící součást Západního vojenského okruhu s velitelstvím v Příbrami, tj. reorganizované 1. armády. K 1.9.1969 přestal působit jako samostatný útvar a nadále byl 4. pobočkou Kutná Hora 1. okruhového automobilního skladu Nový Jičín (VÚ 2495), podléhajícího nově vytvořenému velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Znovu byl osamostatněn 1.1.1990, když se z něj stal 1. okruhový automobilní sklad Kutná Hora. Od 1.1.1992 byl podřízen Vojenskému velitelství Západ v Táboře a k 31.10.1992 se z něj stal 1. automobilní sklad Kutná Hora. Poslední reorganizace útvaru byla spojena s jeho převedením k Velitelství logistiky ve Staré Boleslavy, když se z něj 1.1.1994 stal 51. automobilní sklad. Svoji činnost útvar ukončil v roce 1997.
Po odchodu II. praporu spojovacího pluku 5 se do Kutné Hory k 1.10.1949 přesunul Automobilní park 1 (VÚ 7472), podléhající velitelství 1. oblasti. Tento útvar se od roku 1945 nacházel v Praze a kromě toho měl ještě pobočku (dílny) v Českém Dubu. Od 20.9.1950 přešel do složení 1. vojenského okruhu a na sklonku téhož roku bylo pojmenování útvaru změněno na 1. automobilní park, přičemž jeho součástí i nadále zůstala pobočka v Českém Dubu. K 1.11.1951 se útvar reorganizoval na 1. okruhové automobilní dílny a 1.10.1957 následovala transformace na 1. okruhový automobilní opravárenský závod, jehož součástí již nebyla pobočka v Českém Dubu. K 1.10.1958 se stal 1. pobočkou 1. ústředního automobilního opravárenského závodu Přelouč. Jako samostatný útvar začal znovu působit od 1.10.1960, když se z uvedené pobočky stal Automobilní opravárenský závod Kutná Hora. K 1.9.1967 ale opětovně zanikl a znovu se stal pobočkou Automobilního opravářského závodu Přelouč. Od 1.7.1989 se znovu osamostatnil a nadále působil jako Vojenský opravárenský závod 082 Kutná Hora až do svého zrušení 31.3.1993.
V posádce Kutná Hora se kromě výše uvedených útvarů dále nacházely: Spojovací sklad 2 (od října 1945 do září 1949), Nižší vojenský soud, Nižší vojenský prokurátor a Vojenská věznice (od 1.1.1951 do 31.3.1952), Okresní vojenská správa (zřízena 15.3.1951 jako Okresní vojenské velitelství, přejmenována 1.1.1954) a útvary Civilní obrany (1. pluk CO a Učební výcvikové středisko CO).
1602. V roce 1964 jsem narukoval k 6. rotě 2. tankového pluku v Rakovníku. Velitelem roty byl tehdy npor. Jiří Florián. V otázce č. 1065 jsem se dočetl, že v r. 1985 byl do hodnosti generálmajora povýšen plukovník Jiří Florián. Zajímalo by mne, jestli je to pouhá shoda jmen, nebo tatáž osoba. Pokud je to on, zajímalo by mě, jak se ubírala jeho kariéra. (odpovídá Pavel Minařík)
Váš velitel roty se skutečně později stal generálem. Jiří Florián v roce 1968 odešel z Rakovníka na Vojenskou akademii A. Zápotockého do Brna a po ukončení postgraduálního studia v roce 1971 nastoupil v hodnosti majora, do které byl povýšen o rok dříve, na operační správu velitelství Západního vojenského okruhu v Táboře. Nejprve působil jako starší důstojník a vedoucí starší důstojník na skupině operační přípravy u operačního oddělení. V roce 1975 se stal podplukovníkem. Od roku 1978 zastával funkci zástupce náčelníka operačního oddělení a v roce 1979 převzal řízení uvedeného oddělení. Od roku 1980 studoval na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova v Moskvě, kde ještě téhož roku dosáhl hodnosti plukovníka. Po návratu do ČSSR nastoupil na operační správu GŠ ČSLA a od listopadu 1982 vykonával funkci náčelníka operačního oddělení. Dnem 1.5.1985 byl prezidentem republiky jmenován do hodnosti generálmajora. V říjnu 1986 se stal zástupcem náčelníka operační správy GŠ ČSLA. Od ledna 1989 řídil organizační a mobilizační správu GŠ ČSLA, v jejímž čele setrval až do července 1993. Genmjr. Florián odešel do zálohy koncem prosince 1993.
1601. Jaká je historie vzniku Leteckých opraven Kbely? Existovaly jako podnik již před 2. světovou válkou a kdy v tom případě byly postaveny jeho objekty? Jaká byla jejich náplň práce do sedmdesátých let? (odpovídá Pavel Minařík)
Opravny n. p. Kbely vznikly v roce 1952 vyčleněním z národního podniku Rudý Letov Letňany. Tvořily je základní závod 01 Kbely, závod 02 Malešice, závod 03 Kralupy a závod 04 Holešov. K 1.1.1954 byly převedeny od Ministerstva strojírenství k Ministerstvu národní obrany a rozděleny mezi nově vzniklé Opravny n. p. Kbely (základní závod 01 Kbely a závod 03 Kralupy, společně s dílnami 1. letecké technické divize Kbely), Opravny n. p. Malešice (závod 02 Malešice a provozovna n. p. ČSAO Praha-Karlín) a Opravny n. p. Kunovice (závod 04 Holešov, společně s n. p. Let Kunovice a opravnami v Brně-Medlánkách a Straníku u Žiliny). K 1.11.1955 se Opravny n. p. Kbely transformovaly na Letecký opravářský závod Kbely. V zatím nezjištěné době, pravděpodobně v časovém rozmezí let 1956 až 1957, se ale vrátily ke svému původnímu názvu Opravny n. p. Kbely, ze kterých se 1.10.1958 staly Letecké opravny n. p. Kbely. Z počátku se opravny zabývaly opravami vrtulových letounů Li-2, D-47, C-11 a B-33. Po zavedení proudové techniky prováděly opravy a revize letounů MiG-15, MiG-17, MiG-19, Il-28 a L-29, k čemuž přistupovaly speciální úpravy letounů Il-28 a Il-14 na verze R/RT/RTR či vrtulníků Mi-4 pro dálkovou navigaci. Kromě toho na počátku 60. letech přestavovaly letouny MiG-15 na MiG-15SB, MiG-15bis na MiG-15bis SB, MiG-15bisT a MiG-15bisR nebo na přelomu 60. a 70. let v nich byly zkušebně upraveny vrtulníky Mi-1B na bitevní verzi s neřízenými raketami S-5 či JRRO-130. Od 80. let se specializovaly na opravy stíhacích letounů MiG-21 a vrtulníků Mi-8/17. Pro zálety opravovaných letounů a vrtulníků bylo využíváno blízké kbelské letiště. V roce 1992 se n. p. Letecké opravny Kbely změnil na státní podnik, jehož zřizovatelem zůstalo ministerstvo obrany. V 90. letech realizovaly generální opravy vrtulníků Mi-2, Mi-8/17 a Mi-24 či různé speciální úpravy (Mi-2 pro nasazení u letecké záchranné služby, Mi-17 pro monitorování pozemních cílů nebo salónní verzi, demontáž Mi-8PPA či přestavba Mi-9 na dopravní verzi). Od 1.4.2003 jsou Letecké opravny Kbely začleněny do s. p. Letecké opravny Malešice jako tzv. divize letadel Kbely.
1600. Zajímala by mne historie posádky Janovice nad Úhlavou, zvláště průzkumného praporu asi v letech 1964. (odpovídá Pavel Minařík)
V posádce Janovice nad Úhlavou byly dislokovány následující útvary bývalé čs. armády:
| – 23. střelecký pluk | 1954 – 1955 |
| – 10. střelecký (motostřelecký) pluk | 1955 (1958) – 1991 |
| – 10. mechanizovaný pluk | 1991 – ASR |
| – 2. tankosamohybný (23. tankový) pluk | 1955 (1958) – 1960 |
| – 2. průzkumný prapor (rota, prapor) | 1960 (1961, 1966) – 1991 |
| – 2. protiletadlový oddíl (pluk) | 1961 (1969) – 1991 |
| – 2. samostatný tankový prapor Janovice | 1969 – 1976 |
Výstavba janovických kasáren byla zahájena v roce 1951 a kolaudace jednotlivých objektů probíhala od března 1954 do ledna 1955. V době příchodu 23. střeleckého pluku v říjnu 1954 ještě nebyla dokončena kotelna a kanalizace. K vytápění objektů se používala parní lokomobila a v ubytovacích prostorech se teplota pohybovala do 10 0C.
Historie 2. pzpr je uvedena v odpovědi na dotaz čís. 1537.
1599. Zaujímal by ma osud VÚ 3755-10 Hodslavice, kde som odslúžil ZVS v rokoch 1986-88, vtedy pod vedením kapitana Šrubara, neskor povýšeného na majora. Spomínam si ešte na mena ako major Olejček, ktorí bol povodom Slovák. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar v Hodslavicích vznikl v roce 1955 jako muniční sklad 9. dělostřelecké základny Uherský Brod (VÚ 9441). O dva roky později byl předán do složení 55. dělostřelecké základny Vlachovice, coby odloučený muniční sklad Hodslavice (VÚ 4561/A). V říjnu 1958 se stal součástí 51. dělostřelecké základny Nováky (VÚ 7741) pod označením 2. sklad munice Hodslavice. Od září 1961 tvořil součást nově zřízeného Vojenského opravárenského závodu Bohuslavice (VÚ 4561). V září 1969 přešel do složení 52. muniční základny Chotěboř-Bílek jako 10. muniční sklad Hodslavice (VÚ 3755/10). Od listopadu 1992 byl začleněn do 2. výzbrojní základny Olomouc (VÚ 8189). Od roku 1994 tvoří součást Ústřední muniční základny s velitelstvím v Týništi nad Orlicí.
K Vámi uvedeným důstojníkům bohužel nemáme žádné informace.
1598. Prosím laskavě dle možností o sdělení vojenské kariéry velitele 52. tankového pluku Prokopa Holého Krnov pplk. Josefa Veleckého a velitele 14. tankové divize Čs. Krasnoarmějců Olomouc plk. Sedláčka. (odpovídá Pavel Minařík)
Zdeněk Sedláček se stal vojákem z povolání po ukončení vojenské základní služby, v jejímž průběhu absolvoval školu na důstojníky v záloze. Nejprve byl v srpnu 1951 přidělen k dělostřelectvu 48. pěšího pluku do Jemnice. V listopadu téhož roku převzal velení pěšího praporu zmíněného pluku v posádce Jihlava. Od října 1952 do září 1953 absolvoval Akademický zdokonalovací kurz při Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Praze. V roce 1953 byl povýšen na majora. Po ukončení kurzu se stal velitelem 36. mechanizovaného pluku v Šumperku, přečíslovaného 9.5.1955 na 61. mechanizovaný pluk. V roce 1954 dosáhl hodnosti podplukovníka. V srpnu 1958 převzal funkci zástupce velitele 14. mechanizované divize v Olomouci, reorganizované o měsíc později na 14. motostřeleckou divizi. V květnu 1960 se stal plukovníkem a v létě téhož roku ukončil dálkové studium na Vojenské akademii A. Zápotockého v Brně. Od září 1960, během přeměny svazku na 14. tankovou divizi, převzal její velení. V květnu 1964 odešel studovat na Vojenskou akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR K. J. Vorošilova do Moskvy. Po návratu do vlasti se v září 1966 stal náčelníkem štábu – 1. zástupcem velitele Západního vojenského okruhu v Příbrami. Do hodnosti genmjr. byl jmenován 1.5.1968. Stejnou funkci zastával i od září 1969, po reorganizaci okruhu na 1. armádu. V říjnu 1970 byl přeložen na velitelství Východního vojenského okruhu do Trenčína, kde nadále působil jako zástupce náčelníka štábu. V lednu 1976 se stal náčelníkem štábu – 1. zástupcem velitele okruhu. Na genpor. byl povýšen 1.5.1982. V říjnu 1987 opustil Trenčín a odešel do Brna, kde byl ustanoven do funkce zástupce náčelníka VAAZ. Do zálohy odešel koncem února 1990.
Josef Velecký přišel k 52. tankovému pluku do Krnova v červnu 1961 jako major, kterým se stal v roce 1958, z funkce náčelníka vševojskové skupiny oddělení bojové přípravy velitelství 2. vojenského okruhu v Trenčíně. Předtím působil od října 1958 do září 1960 jako zástupce velitele 5. motostřeleckého pluku v Mikulově. Hodnosti podplukovníka dosáhl v roce 1963. V červenci 1965 se stal velitelem 60. tankového pluku v Šumperku. V dubnu 1970 byl zbaven funkce a přeložen k 55. motostřeleckému pluku do Michalovců, kde krátkodobě zastával funkci náčelníka štábu. Již v září téhož roku ale nastoupil do Prahy, kde působil na Správě bojové přípravy MNO jako starší důstojník skupiny organizační výstavby a technického rozvoje motostřeleckého a tankového vojska. V prosinci 1971 následovalo přemístění k Posádkovému velitelství Praha, u kterého byl nejprve zařazen jako starší důstojník pro výcvik a školení, od roku 1977 coby vedoucí starší důstojník. Do zálohy odešel v prosinci 1986 v hodnosti plukovníka, do které byl povýšen v roce 1980.
1597. Chtěl bych se touto cestou zeptat, kolik vojáků bylo v naší armádě před rokem 1989. Jde mi jak o stavy vojáků vykonávajících ZVS, tak i o počet vojáků z povolání. (odpovídá Pavel Minařík)
ČSLA k 1.1.1989 čítala 201 tisíc vojáků (z toho 52 tisíc vojáků z povolání a 9 tisíc posluchačů vojenských škol). Do těchto počtů ovšem nebyli započítáni např. nezletilí žáci středních vojenských škol (7850), vojáci zařazení ve vrcholovém sportu (1200), osoby působící v rámci tzv. technické pomoci v rozvojových zemích (400 – např. Libye, Sýrie, Kuba), vojáci s nedokončeným základním vzděláním (500) nebo výpomoc při výstavbě jaderných elektráren.
1596. Prosím o sdělení o útvaru 68. PTP, vznik útvaru, velitelé, organizační složení, rok zániku útvaru. (odpovídá Pavel Minařík)
68. pomocný technický prapor (VÚ 6160) se vytvořil 1.9.1952 v Komárně. Z počátku podléhal Velitelství vojenských pracovních jednotek v Praze, ale 1.3.1954 byl předán do podřízenosti velitelství 3. technické skupiny v Rajhradě. Dnem 30.4.1954 byl přejmenován na 68. technický prapor. K 1.10.1956 se uskutečnila jeho reorganizace na 157. mostní stavební prapor, ovšem již 1.10.1957 byl rozšířen na 3. technický pluk. I nadále tvořil součást 3. technické skupiny. V srpnu 1958 se velitelství pluku přesunulo do Fulneku, kde svoji činnost ukončilo 31.12.1958. Ve velení VÚ 6160 se postupně vystřídali: kpt./mjr. Ludovít Hajnovič (1952 až 1955), mjr. Štefan Meress (1955 až 1957), pplk. Ludovít Hajnovič (1957), ppk. Josef Giertl (1957 až 1958) a pplk. Ludovít Hajnovič (1958). Další informace Vám může poskytnout Vojenský historický archiv, Krajná 27, Bratislava 821 04, kde je uložen archivní fond útvaru.
1595. Můžete uveřejnit informace o organizaci a dislokaci 1. tankové divize Slaný od jejího vzniku až do zrušení? (odpovídá Pavel Minařík)
1. tanková divize vznikla 1.10.1958 reorganizací dosavadní 1. mechanizované divize. Pod tímto názvem působila do 1.7.1994, kdy byla transformována na 1. mechanizovanou brigádu.
Složení divize se vyvíjelo následovně:
| 1.10.1958 | 1.9.1961 | 1.9.1967 | |||
| 1. pzpr | Rakovník | 1. pzr | Rakovník | 1. pzpr 1) | Rakovník |
| 3. msp | Louny | 3. msp | Louny | 3. msp | Louny |
| 1. tp | Strašice | 1. tp | Strašice | 1. tp | Strašice |
| 2. tp | Rakovník | 2. tp | Rakovník | 2. tp | Rakovník |
| 21. tp | Žatec | 21. tp | Žatec | 21. tp | Žatec |
| 5. štpr | Žatec | 5. štpr | Žatec | 5. štpr | Žatec |
| 1. dp | Terezín | 1. do | Terezín | 1. dp | Terezín |
| 92. rmo | Postoloprty | 1. pzdbat | Terezín | 1. srmo 2) | Terezín |
| 5. pldo | Slaný | 5. plo | Slaný | 16. sdo 3) | Terezín |
| 3. žpr | Terezín | 1. četa PVO | Slaný | 5. plo | Slaný |
| 2. spojpr | Slaný | 3. žpr | Terezín | 3. žpr | Terezín |
| 5. rcho | Slaný | 2. spojpr | Slaný | 2. spojpr | Slaný |
| 5. ar | Terezín | 5. rcho | Slaný | 5. rcho | Slaný |
| AŠ 1. td | Terezín | 5. apr | Terezín | 5. apr | Postoloprty 4) |
| 5. zdravpr | Terezín | 5. zdravpr | Terezín | 5. zdravpr | Terezín |
| 1. prtez | Žatec | 1. TO | Žatec | 1. TO | Žatec |
| 1. ddd | Terezín | 1. vrlt | Slaný 5) |
Pozn.:
1) Reorganizován 1.9.1966.
2) Od 15.10.1963 do 30.8.1967 jako 1. sdo.
3) Od 1.6.1965.
4) Redislokován v roce 1963.
5) Od 1.9.1964.
6) Zrušena 30.8.1974.
7) Do 31.10.1989.
8) Od 31.10.1982 do 31.10.1989 13. srmo Mladá.
9) Od 31.10.1983 1. prmz.
10) Od počátku 80. let baterie velení a dělostřeleckého průzkumu.
11) Do 31.10.1983.
12) Pouze od 31.10.1987 do 31.10.1991.
13) Od září 1992 Litoměřice.
14) Od 31.10.1992 1. sklad zdravotnického materiálu.
| 1.9.1969 | 1.9.1977 | 30.11.1991 | |||
| 1. pzpr | Podbořany | 1. pzpr | Podbořany | 1. pzpr | Podbořany |
| 3. msp | Louny | 3. msp | Louny | 3. mp | Louny |
| 1. tp | Strašice | 1. tp | Strašice | 1. tp | Strašice |
| 2. tp | Rakovník | 2. tp | Rakovník | 2. tp | Rakovník |
| 21. tp | Žatec | 21. tp | Žatec | 21. tp | Žatec |
| 1. dp | Terezín | 1. dp | Terezín | 1. dp | Terezín |
| 1. srmo | Terezín | 1. rmo | Terezín | 1. žpr | Terezín 13) |
| 16. sdo | Terezín | 1. srmo 7) | Terezín | 1. spojpr | Slaný |
| 5. plp | Žatec | 16. sdo 8) | Terezín | 1. rcho | Slaný |
| 3. žpr | Terezín | 5. plp | Žatec | 1. prmz | Bílina |
| 2. spojpr | Slaný | 3. žpr | Terezín | 1. zdravpr 14) | Terezín |
| 5. rcho | Slaný | 2. spojpr | Slaný | 1. prote | Žatec |
| 5. apr | Postoloprty | 5. prcho | Slaný | 1. BVDPz | Slaný |
| 5. zdravpr | Terezín | 5. apr 9) | Postoloprty | 1. BRLPzV | Slaný |
| 1. TO | Žatec | 5. zdravpr | Terezín | ||
| 1. vrlt 6) | Slaný | 1. prote | Žatec | ||
| 1. velbat 10) | Slaný | ||||
| 1. divskl 11) | Slaný | ||||
| 1. vro 12) | Líně |
Zkratky:
AŠ – automobilní škola
BRLPzV – baterie radiolokačního průzkumu a velení
BVDPz – baterie velení a dělostřeleckého průzkumu
divskl – divizní sklady
ddd – divizní dělostřelecké dílny
mp – mechanizovaný pluk
prmz – prapor materiálního zabezpečení
prote – prapor oprav techniky
prtez – prapor technického zabezpečení
sdo – samostatný dělostřelecký oddíl
srmo – samostatný raketometný oddíl
TO – technické opravny
velbat – velitelská baterie náčelníka raketového vojska a dělostřelectva
vro – vrtulníkový odřad
1594. Můžete prosím uvést seznam generálů jmenovaných a povýšených v letech 1964 a 1965? Děkuji. (odpovídá Pavel Minařík)
Dnem 1.10.1964 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen:
| do hodnosti generálporučíka | |
| * generálmajor Martin Dzúr | náčelník Hlavního týlu MNO – náměstek ministra národní obrany |
| a jmenováni do hodnosti genmjr. | |
| * plk. gšt. Eduard Kosmel | velitel 1. tankové divize |
| * plk. gšt. Karel Rusov | náčelník štábu 4. armády |
Dnem 1.5.1965 byl rozkazem prezidenta republiky povýšen:
| do hodnosti generálporučíka | |
| * generálmajor Václav Vitanovský | náčelník operační správy – ZN GŠ ČSLA |
| a jmenován do hodnosti genmjr. | |
| * plk. gšt. Ivan Dzamko | velitel 9. tankové divize |
Dnem 1.10.1965 byli rozkazem prezidenta republiky:
| jmenováni do hodnosti genmjr. | |
| * plk. gšt. Štěpán Romočuský | náčelník ženijního vojska MNO |
| * plk. gšt. Josef Čepický | ZN HPS ČSLA pro politicko-organizační práci |
| * plk. gšt. Jiří Štika | velitel 2. sboru PVOS |
1593. V dotazu č. 191 jste nastínili vývoj organizační struktury železničního vojska. Zajímalo by mne, jak byly vyjmenované útvary a zařízení dotovány chemickými ČVO v tabulkách mírových a válečných počtů, zejména s ohledem na funkce chemického náčelníka (resp. NCHS), chemického instruktora a jestli byly na některé organizační úrovni vojska zřízeny jednotky chemické ochrany? (odpovídá Pavel Minařík)
Z útvarů železničního vojska byla v 70. a 80. letech funkce chemického náčelníka mírově zařazena u velitelství železniční brigády, železničně mostního a železničně stavebního praporu železniční brigády, železničního pluku a Vojenského železničního provozního střediska. Chemický instruktor se měl dále nacházet u železničně mostního a železničně stavebního praporu železničního pluku, železničního sdělovacího praporu železniční brigády a Zkušebního střediska 050. Jedinými mírově existujícími jednotkami chemického vojska, zařazenými v rámci železničního vojska, byly čety chemické ochrany u provozního praporu železniční brigády a u provozní roty železničního pluku. Četa chemické ochrany železniční brigády se skládala z družstva radiačního a chemického průzkumu, družstva speciální očisty bojové techniky a družstva speciální očisty osob. Četu chemické ochrany železničního pluku tvořily dvě družstva radiačního a chemického průzkumu a dvě družstva speciální očisty.
Válečně byla funkce chemického náčelníka plánována u směrové materiálně technické základny frontu, železničního provozního pluku frontu a automobilního praporu železniční brigády, zatímco chemičtí instruktoři měli působit u železničního průzkumného praporu frontu a praporu oprav techniky železniční brigády. Dále by se vytvořila rota chemické ochrany u velitelství železniční brigády, společně s četami chemické ochrany – u roty zabezpečení velitelství železničního vojska, železničního provozního pluku frontu, železničně mostních a železničně stavebních praporů železniční brigády, železničního pluku – a družstvy radiačního a chemického průzkumu – u železničně mostních a železničně stavebního praporu železničního pluku a provozní roty i technické roty směrové materiálně technické základny. Strukturu chemických jednotek by dotvářelo chemické družstvo u železničního sdělovacího praporu železniční brigády.
1592. Chtěl bych vědět, čím se zabýval voj. útvar 9965 v Bystřici pod Hostýnem, a kdo byli jeho velitelé, od vzniku do zániku. (odpovídá Pavel Minařík)
Vámi uvedený útvar vznikl v Bystřici pod Hostýnem v létě 1945 jako Vojenský zdravotnický sklad 1. Krycí označení VÚ 9965 začal používat 1.10.1949. Na sklonku roku 1950 došlo k jeho reorganizaci na Ústřední zdravotnický sklad. Od října 1957 se součástí útvaru stala pobočka v Dobré u Místku. K 1.10.1958 byl VÚ 9965 přejmenován na 2. ústřední zdravotnický sklad a 1.9.1961 reorganizován na 1. zdravotnickou základnu. Od 1.9.1965 se její další pobočkou stal dosavadní 2. okruhový zdravotnický sklad v Liptovském Mikuláši, ovšem již v září následujícího roku se vrátil do podřízenosti velitelství Východního vojenského okruhu. Po vzniku Střední skupiny sovětských vojsk v říjnu 1968 musela 1. zdravotnická základna předat část svých prostorů jednotkám Sovětské armády, které je využívaly až do roku 1991. Od září 1969 taktéž přestala být součástí základny pobočka v Dobré u Místku, která přešla do podřízenosti 1. okruhového zdravotnického skladu v Liberci. Následujících 20 let zůstala organizace VÚ 9965 nezměněna. V průběhu 90. let byl několikrát reorganizován a přejmenován (1992 – 6. ústřední zdravotnická základna, 1994 – 60. ústřední zdravotnická základna, 1997 – Ústřední zdravotnická základna), přičemž změnil i krycí číslo VÚ. V současné době působí jako Základna zdravotnického materiálu. Přehled velitelů nemáme k dispozici. Další informace o uvedeném útvaru můžete najít na webu: http://www.army.cz/scripts/detail.php?id=7707.
1591. Zajímalo by mě, jaké jednotky byly umístěny od roku 1945 v Koblovských kasárnách? (odpovídá Pavel Minařík)
Po skončení 2. světové války se v Koblově nacházel II. prapor pěšího pluku 8 (1945), VI./3 ženijní prapor (1945 až 1947), ženijní prapor 10 (1947 až 1950), 7. ženijní rota (1950 až 1951), 7. ženijní prapor (1951 až 1954), 7. protiletadlový oddíl (1951 až 1952), 7. raketometný oddíl (1951 až 1952), 7. ženijní rota (1954 až 1956) a 7. ženijní prapor (1956 až 1958).