1620. Můžete mi prosím sdělit bližší údaje o tzv. odvolacích a kárných výborech, které existovaly, v určitém období, v československé armádě? Mám na mysli zejména jejich náplň činnosti, organizační strukturu apod. (odpovídá Pavel Minařík)
Kárné výbory vznikly a působily na základě zákona č. 154/23 Sb. s účinností od 26.10.1923. Do této doby jim předcházely tzv. posádkové disciplinární výbory (ustavené výnosem MNO již v únoru 1919), které v tzv. čestném řízení stíhaly všechny zjištěné případy porušení stavovských povinností. Na zmíněný zákon dále navazovaly novely a příslušné prováděcí předpisy. Jednalo se o zákon č. 55/27 Sb. a č. 64/35 Sb., prováděcí nařízení č. 203/23 Sb., vládní nařízení č. 90/27 Sb., č. 211/36 a č. 212/36 Sb. Zřízením kárných výborů došlo ke kodifikaci norem vojenského kárného práva, jejichž smyslem byla především ochrana dobrého jména vojska na veřejnosti. Podstatnou roli zde hrála především povinnost nezávadného chování všech kategorií důstojnického a rotmistrovského sboru čs. armády. Kárné výbory sledovaly zejména „každé jednání nebo opomenutí, kterým důstojník nebo rotmistr ohrozil nebo poškodil dobré jméno vojska a tedy porušil své stavovské povinnosti a dopustil se kárného poklesku. Za kárný poklesek se přitom považovalo porušení stavovských povinností spadající do kategorií kázeňského poklesku, trestného činu nebo i jiného jednání nebo opomenutí, které nebylo jinak soudně ani kázeňsky trestné. Vedle toho kárné výbory vyšetřovaly i případy takového porušení úředních a služebních povinností, jež nespadaly pod kázeňskou pravomoc. Působnosti kárných výborů podléhali všichni vojenští gážisté bez rozdílu, tedy důstojníci a rotmistři v aktivní službě, v záloze i ve výslužbě. Od 22.7.1933 podle zákona č. 147/33 Sb. sem náležely nejen uvedené kategorie, ale v případě protistátní činnosti rovněž všechny ostatní osoby, které pobíraly vojenské zaopatřovací platy.
Kárné výbory byly zřízeny ve dvou instancích:
a) v I. stolici na stupni divize pro nižší důstojníky a rotmistry, u příslušného zemského vojenského velitelství (od 1.1.1937, po reorganizaci, u velitelství sborů) pro vyšší důstojníky, na MNO pro generály a také pro legionáře k vyšetřování poklesků, kterých se dopustili ještě před návratem do vlasti.
b) ve II. stolici pak působil odvolací kárný výbor společně pro všechny uvedené kategorie.
Kárný výbor I. stolice se skládal ze stálého předsedy, který byl určen příslušným velitelstvím, a ze 4 členů. Ti byli vybíráni pro každý jednotlivý případ z vojenských gážistů ze seznamu, který byl pro tento účel zpracován. Ve II. stolici, tedy při jednání odvolacího kárného výboru, jmenovalo stálého předsedu i členy prezidium MNO. Vlastní kárné řízení se zahajovalo na rozkaz bezprostředního nadřízeného obviněného, tedy velitele divize v řízení proti nižším důstojníkům a rotmistrům, velitele ZVV (sboru) v řízení proti vyšším důstojníkům, MNO v řízení proti generálům, resp. některým důstojníkům a proti obviněným před legionářským kárným výborem. Rozkaz ke stíhání zastupoval před kárným výborem kárný žalobce, vyšetřování vedl zpravodaj určený předsedou, obviněný mohl mít svého obhájce. Konečné usnesení kárného výboru potvrdil vždy příslušný nadřízený.
Kromě zmíněné struktury existovalo pro důstojníky justiční služby tzv. kárné právo soudcovské, a to v případě poklesků, jež znamenaly zároveň porušení soudcovských povinností – tyto případy poté řešil kárný senát nejvyššího vojenského soudu.
Širokou škálu poklesků, jimiž se kárné výbory zabývaly, lze s jistým zjednodušením rozčlenit do několika skupin:
a) majetková, mravnostní a stavovská provinění proti společenskému soužití – porušení důstojnické cti, urážky, křivá obvinění, výtržnost, opilství, nevhodné chování, zadluženost, podvody, zpronevěry aj.,
b) služební provinění – hrubé zacházení s podřízenými, neúcta k představeným, neuposlechnutí rozkazu, podrývání autority představeného, služební nedbalost, zneužití úřední moci aj., c) provinění protistátní, politické, národnostní povahy.
Kárné výbory zanikly po okupaci českých zemí v roce 1939 souběžně s likvidací čs. armády. Po roce 1945 došlo k jejich obnově v modifikované podobě, ale v roce 1950 byly definitivně zrušeny a nahrazeny čestnými důstojnickými soudy.
1619. Nemohu se dopátrat bližších informací o Feldkanonenregimentu č. 40 umístěného v Linci, u kterého sloužil celou 1. sv. válku můj praděd. Rád bych věděl, kterých bojů se tento dělostřelecký pluk zúčastnil nebo jakoukoliv jinou informaci přímo o 8. eskadroně, kteréžto byl příslušníkem. Z vyprávění se traduje, že byl na italské frontě, ale dočetl jsem se na internetu, že tento pluk byl určen prvotně pro Halič. Tak nevím. Příslušníci pluku měli být z 90% Němci. (odpovídá Pavel Minařík)
Na začátku 1. světové války byl FRK 40 zařazen v rámci 44. polní dělostřelecké brigády (44. FABr) 44. zeměbranecké pěší divize (44. LID) u XIV. sboru 3. armády na haličské frontě. V květnu 1915 byly 5. a 6. baterie přemístěny na italskou frontu do Tyrolska. O jeho dalším nasazení bohužel nemáme žádné informace. V roce 1916 byl reorganizován na polní houfnicový pluk 3 (FHR 3) a koncem války na polní dělostřelecký pluk 103 (FAR 103). U dělostřeleckých pluků nebyly eskadrony, ale baterie.
Zkuste se podívat do trilogie Libora Nedorosta „Češi v 1. světové válce“ nebo do knih Josefa Fučíka „Soča (Isonzo) 1917“ (Praha 1999) či „Piava 1918“ (Praha 2001). Případně můžete využít základní dílo o účasti rakousko-uherské armády v 1. světové válce „Österreich-Ungarn letzter Krieg“. Hledejte podle vyšších velitelství (armáda, sbor, divize). V červnu 1918 se XIV. sbor nacházel u 10. armády v Tyrolsku. Dále máte možnost obrátit se na Staatsarchiv-Kriegsarchiv, Nottendorfer Gasse 2, Wien A-1030.
Určité záznamy by se mohly nacházet také v kmenovém listu Vašeho pradědečka. S žádostí o jeho vyhledání (vedle jména je nutné uvést aspoň rok narození) se obraťte na Vojenský ústřední archiv, Sokolovská 136, 186 00 Praha 8.
1618. Můj prastrýc, bratr mého děda, sloužil za 1. sv. války u c. k. 3. p. pl. a byl zajat 13.6.1916 v OLESZY. Dále byl příslušníkem 1. stř. pl. a je deklarován jako nezvěstný od bitvy od Zborova. Prosím o zveřejnění historie a dislokace obou jmenovaných jednotek. (odpovídá Pavel Minařík)
1. čs. střelecký pluk se vytvořil 18.5.1916 na základě prvních čtyř rot Čs. střeleckého pluku, který vznikl 20.1.1916 přejmenováním dosavadní České družiny. Z počátku zůstaly jednotlivé roty rozděleny do průzkumných skupin u divizí a sborů ruské armády. V červnu 1917 se 1. čs. střelecký pluk společně s dalšími dvěmi pluky 1. čs. střelecké brigády soustředil u města Tarnopol a 2. července se zúčastnil bitvy u Zborova. Od 18.8.1917 nesl čestné pojmenování Mistra Jana Husi. Na jaře 1918 se vydal z Ukrajiny na cestu do Vladivostoku. Po vypuknutí čs.-sovětského vojenského konfliktu došlo v květnu 1918 k rozdělení pluku na několik částí, které bojovaly v rámci Čeljabinské a Penzenské skupiny. Po opětovném spojení byl zasazen na povolžské frontě. V srpnu 1918 převzali velení pluku čs. důstojníci (plk. J. Švec). Od jara 1919 střežil transsibiřskou magistrálu mezi Krasnojarskem a Irkutskem. Na podzim 1919 se stáhl do Vladivostoku, odkud v prosinci 1919 odplul přes Singapur a Suez do Terstu. Počátkem února 1920 přijel do Prahy a během unifikace byl sloučen s domácím 91. pěším plukem a 29. střeleckým plukem v nový pěší pluk 1 Mistra Jana Husi, sídlící od ledna 1921 v Českých Budějovicích. Válečné osudy pluku popisuje „Pamětní kniha 1. střeleckého pluku Jana Husi“ od Františka Langra, vydaná v roce 1920 v Praze.
Historie rakousko-uherského pěšího pluku 3 je uvedena v odpovědi na dotaz č. 960.
1617. Zajímala by mne historie vojenské hudby 35. pěšího pluku. Sloužil jsem u této hudby jako absolvent hudební školy v letech 1949 – 1952 v Domažlicích. Tento pěší pluk má snad svou historii i za c. k. Rakouska, i ta by mne velmi zajímala. Místa působení, kapelníci, významný muzikanti a podobně, za celou dobu existence. Jak ta hudba skončila? (odpovídá Bohumil Pešek)
Dnem 8.1.1683 zřídil na základě císařského reskriptu z 16.10.1682 vévoda Georg von Würtemberg-Stuttgard pluk, jehož byl také do roku 1685 prvním majitelem, který nesl od roku 1769 číslo 35. Pluk se původně doplňoval z Francka a Švábska, od roku 1781 z Plzeňska (naposledy z politických okresů Horšovský Týn, Stříbro, Plzeň, Přeštice, Domažlice). Od roku 1743 měli jeho příslušníci na uniformách červené (od 1767 rakově červené) vyložení a žluté knoflíky. Za svou více než dvousetletou historii vystřídal řadu posádek v celé monarchii. V Plzni byl posádkou v letech 1767-1790, 1801-1806, 1807-1810, 1815-1820, 1824-1837, 1871-1877, 1882-1889 a 1894-1914. Podle jeho majitelů několikrát změnil jméno, např. 1842-1867 Khenvenhüller, 1867-1890 Philippovič a od roku 1890 Daudlebsky ze Sternecku. Zúčastnil se prakticky všech tažení rakouské armády. V jeho řadách sloužil i rytíř Jan Jeník z Bratřic.
První zachycená zmínka o hudbě je z roku 1779 a uvádí se kapelník jménem Johann Zandel. Mezi kapelníky jeho plukovní hudby vynikli zejména František Šmíd (1869/86) a Emil Kaiser (1886/93). Posledním kapelníkem byl od roku 1893 Antonín Köhler. V roce 1839, když byl pluk posádkou v říšské pevnosti Mohuč, narodil se Josefu Královi, příslušníku plukovní hudby syn Johann Nepomuk, který se stal později známým vojenským kapelníkem a hudebním skladatelem. Jako plukovní pochod se od sedmdesátých let devatenáctého století používala skladba kapelníka Františka Šmída „Philippović – Marsch“.
V roce 1914 hudba odešla s plukem na srbskou frontu a v roce 1915 se její větší část vrátila k náhradnímu tělesu, které bylo 15.6.1915 přemístěno do Szekesfeherváru, odkud opět odešla na frontu. V Plzni byly nadále hudby maďarských pluků č. 48 (kapelník G. Wirnitzer) a č. 69 (kapelník Josef Horák), s mužstvem převážně české národnosti. Např. u pěšího pluku sloužil pozdější velmi populární vojenský kapelník Karel Eška. Z těchto hudeb po roce 1918 vznikla posádková hudba Plzeň, kterou řídil Josef Horák.
Koncem roku se 1918 se do Plzně vrátil pěší pluk 35, ale začátkem ledna 1919 byl i s hudbou, kterou vedl plukovní bubeník František Eismann, přemístěn do Chebu. Hudba se do Plzně už nevrátila, neboť byla v květnu 1919 odeslána do Lučence jako posádková hudba a v roce 1920 se stala plukovní hudbou pěšího pluku 25. Její bývalý kapelník Köhler se stal kapelníkem posádkové hudby v Rumburku (vedené u 7. střeleckého pluku).
V Plzni zůstalo náhradní těleso pěšího pluku 35, v jehož stavu byla i posádková hudba řízená Josefem Horákem. V roce 1920 byl pěší pluk 35 sloučen se 35. pěším plukem italské legie a nadále působil jako pěší pluk 35. Od roku 1922 nesl čestný název „Foligno“. Při přeměně posádkových hudeb na plukovní v roce 1920 se posádková hudba Plzeň stala hudbou pěšího pluku 18 a nadále ji vedl Josef Horák. Pěší pluk 35 dostal jako plukovní hudbu dosavadní posádkovou hudbu Ústí nad Labem (což byla bývalá plukovní hudba 88 pluku v Berouně), vedenou do roku 1923 kapelníkem Václavem Jandou. Mezi jeho kapelníky patřili v letech 1920-1939 také Jindřich Chládek (1923-1932) a Václav Thier (1933-1935). V pluku sloužil mimo jiné jako hudebník pozdější kapelník Rudolf Urbanec. Populární byl i dirigent plukovní hudby Alois Lébr. Jako plukovní pochod se hrál Hašlerův pochod „Pětatřicátníci“, který upravil rotmistr Jan Hlaváček.
V roce 1945 byl pěší pluk 35 obnoven v Klatovech a 3.3.1948 znovu pojmenován „Foligno“. Na podzim 1948 se přemístil do Domažlic. Dnem 9.5.1950 mu byl zrušen název „Foligno“ a propůjčen nový název „Čs. bojovníků ve Španělsku“. K 1.10.1954 prodělal reorganizaci na 35. střelecký pluk. Dne 9.5.1955 následovalo přečíslování na 68. střelecký pluk „Čs. bojovníků ve Španělsku“. K 1.10.1958 byl reorganizován, přečíslován a přejmenován na 12. motostřelecký pluk „Juraje Jánošíka“. Od 25.3.1970 nesl nový název „Hronský“. Pluk zanikl 31.7.1992.
Plukovní hudbu, obnovenou v roce 1946, řídil až do října 1948 dirigent Alois Lébr, kterého vystřídal dirigent Jan Říha. Hudba prošla všemi reorganizacemi a postupně ji vedla řada kapelníků (mimo jiné v letech 1949-1951 i známý kapelník Karel Šťastný). V roce 1963 byla zrušena a včleněna do hudby 2. motostřelecké divize „Slovenského národního povstání“ (tj. Posádkové hudby Klatovy), která vznikla 1.8.1963 sloučením dosavadních plukovních hudeb 10. motostřeleckého pluku „Karpatského“ (Janovice nad Úhlavou), 11. motostřeleckého pluku „Národního hrdiny Jana Švermy“ (Klatovy) a 12. motostřeleckého pluku „Hronského“ (Domažlice). Posádková hudba Klatovy byla zrušena 1.11.1991. Jako hlavní dirigenti u ní působili: Karel Vintra (1.8.1963-31.12.1964), Jaroslav Dufek (1.1.1965- 31.8.1976), František Štejnar (1.9.1976-10.11.1982), Alexander Kudry (1.11.1982-1987) a Miloslav Bulín (1987-1.10. 1991).
1616. Jaké jednotky čs. armády se nacházely v posádkách, ve kterých po válce sídlila 1. tanková divize? (odpovídá Pavel Minařík)
V pozdějších posádkových městech 1. tankové divize se v letech 1918 až 1939 následující útvary čs. armády:Slaný
| – vojenský správce tovární skupiny 16 | X/1918 – VII/1920 |
| – pěší pluk 21 | I/1920 – XI/1921 |
| – cyklistický prapor 1 | II/1938 – VII/1939 |
Podbořany
| – III. prapor pěšího pluku 38 | I/1924 – IX/1931 |
| – II. prapor pěšího pluku 9 | IX/1931 – X/1933 |
| – náhradní prapor pěšího pluku 46 | VI/1934 – IX/1938 |
| – velitelství a technická rota hraničářského praporu 5 | IX/1938 – X/1938 |
Louny
| – vojenský správce tovární skupiny 43 | X/1918 – VII/1920 |
| – náhradní prapor pěšího pluku 92 | I/1919 |
| – III. prapor pěšího pluku 9 | IX/1925 – IX/1936 |
| – Doplňovací okresní velitelství | VII/1936 – VII/1939 |
| – cyklistický prapor 4 | IX/1936 – VII/1939 |
| – velitelství, 1. a 4. rota strážního praporu XX | II/1938 – XI/1938 |
| – velitelství a technická rota hraničářského praporu 1 | VI/1938 – X/1938 |
Strašice
| – II. oddíl dělostřeleckého pluku 401 | X/1937 – XI/1938 |
| – III. prapor pěšího pluku 46 | XII/1938 – VII/1939 |
Rakovník
| – vojenský správce tovární skupiny 26 | X/1918 – VII/1920 |
| – dělostřelecký pluk 301 | IX/1931 – VII/1939 |
| – náhradní rota cyklistického prapor 4 | IX/1936 – VII/1939 |
| – pěší pluk 46 | XII/1938 – VII/1939 |
Žatec
| – vojenský správce tovární skupiny 4 | X/1918 – VII/1920 |
| – Doplňovací okresní velitelství | IX/1935 – X/1938 |
Terezín
| – velitelství 5. pěší brigády | I/1921 – XII/1937 |
| – pěší pluk 42 | I/1919 – VII/1939 |
| – náhradní prapor střeleckého pluku 9 | X/1919 – XII/1919 |
| – náhradní setnina praporu polních myslivců 1 | I/1919 – XII/1919 |
| – II. prapor pěšího pluku 2 | I/1921 – IV/1934 |
| – náhradní rota hraničářského praporu 1 | X/1920 – I/1938 |
| – náhradní baterie pluku hrubého dělostřelectva 10 | I/1919 – IV/1919 |
| – náhradní baterie oddílu hrubého dělostřelectva 104 | IV/1919 – VII/1920 |
| – náhradní baterie pluku hrubého dělostřelectva 25 | I/1919 – IV/1919 |
| – náhradní baterie pluku hrubého dělostřelectva 29 | I/1919 – IV/1919 |
| – náhradní baterie pluku hrubého dělostřelectva 49 | I/1919 – IV/1919 |
| – náhradní baterie oddílu horského dělostřelectva 10 | I/1919 – II/1919 |
| – náhradní baterie oddílu horského dělostřelectva 29 | I/1919 – II/1919 |
| – náhradní baterie oddílu horského dělostřelectva 49 | I/1919 – II/1919 |
| – náhradní baterie oddílu horského dělostřelectva 58 | I/1919 – II/1919 |
| – dělostřelecký pluk 3 | XI/1938 – VII/1939 |
| – dělostřelecký pluk 103 | IX/1920 – III/1921 X/1923 – X/1938 |
| – dělostřelecký pluk 104 | VII/1920 – VIII/1920 |
| – 3. rota automobilního prapor 1 | IV/1923 – X/1938 |
| – náhradní eskadrona hulánského pluku 11 | 1919 – 1920 |
| – jezdecký (dragounský) pluk 1 | X/1920 – VII/1939 |
| – 3. rota vozatajského praporu 2 | VIII/1925 – IX/1938 |
| – 13. rota vozatajského praporu 2 | II/1927 – IX/1938 |
| – náhradní rota zákopnického praporu 2 | I/1919 – X/1920 |
| – ženijní pluk 1 | XI/1920 – VII/1939 |
| – Zbrojnice 1 | 1919 – VIII/1920 |
| – Divizní zbrojnice 1 | IX/1920 – XII/1936 |
| – odbočka Sborové zbrojnice 1 | I/1937 – VIII/1938 |
| – dělostřelecké dílny | IX/1919 – VIII/1938 |
| – divizní zbrojní dílny 3 | IX/1920 – XII/1921 |
| – Vojenský stavební dohled | 1919 – 1920 |
| – Vojenská stavební správa | I/1937 – VII/1939 |
| – Divizní (Sborová) nemocnice 3 | 1919 – X/1938 |
| – Proviantní sklad 3 | I/1919 – IX/1938 |
| – Velitelství evidence motorových vozidel | II/1921 – XII/1936 |
| – Doplňovací okresní velitelství | 1918 |
| – Divizní soud | I/1919 – I/1926 |
| – Brigádní soud | I/1919 – X/1938 |
| – vojenský prokurátor | I/1919 – I/1926 |
| – funkcionář vojenského prokurátora | I/1919 – X/1938 |
| – Vojenská trestnice | I/1919 – XI/1939 |
| – Vojenská věznice | I/1919 – X/1938 |
Postoloprty
| – náhradní eskadrona dragounského pluku 13 | 1918 – 1920 |
| – 4. eskadrona jezdeckého pluku 1 | X/1920 – IX/1921 |
| – kulometná eskadrona jezdeckého pluku 1 | X/1920 – IX/1933 |
| – náhradní prapor pěšího pluku 9 | V/1934 – I/1938 |
| – náhradní rota hraničářského praporu 1 | I/1938 – X/1938 |
1615. Chtěl bych Vás požádat o odpověď na dotaz, jaký byl osud letadel Avia B 135 dodaných do Bulharska, jestli byly všechny zničeny nebo sešrotovány a nebo jestli se nějaký kousek zachoval? (odpovídá Pavel Minařík)
Podle smlouvy uzavřené v roce 1941 se mělo do Bulharska vyvézt 12 draků letounů Avia B-135 a 62 motorů HS 12Ycrs, které by doplnilo 50 licenčně vyrobených strojů pod označením DAR-11. Objednaná letadla čakovická Avia vyráběla od dubna do září 1942 a počátkem roku 1943 byla v rozebraném stavu dodána do Bulharska. Motorů se exportovalo pouze 35 a poté byly jejich dodávky na pokyn německého ministerstva letectví zastaveny. Rovněž tak se nikdy nerozeběhla plánovaná licenční výroba ve státní letecké továrně v Božurišti u Sofie. Letouny B-135 sloužily pod názvem „Ljastuvka“ (vlaštovka) pouze u stíhací školy v Dolnoj Mitropolji, kde byly využívány výhradně pro kondiční lety instruktorů. Do bojových operací se zapojily pouze jednou, a to když 30.3.1944 vzlétly čtyři B-135 společně s dalšími bulharskými stíhacími letouny proti přesile amerických bombardérů B-24. Na obou stranách se střetnutí obešlo beze ztrát. Neúspěch bulharských pilotů zcela jistě ovlivnil i fakt, že ve stíhačkách nebyl namontován původně plánovaný 20mm kanon a tudíž disponovaly pouze velmi slabou výzbrojí v podobě dvou 7,92mm kulometů. I když během služby nebyl zničen či vážněji poškozen žádný z dovezených letounů a všechny se dočkaly konce války, byly po zařazení sovětských strojů postupně z výzbroje vyřazeny.
1614. Jaká byla bojová sestava a dislokace jednotek 2., 14., 19. pěší divize a Hraniční oblasti 38 k 30.9.1938? (odpovídá Pavel Šrámek)
Složení 14. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Třešti) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 3 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná rota a kanonová rota),
– pěší pluk 27 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná rota a kanonová rota),
– pěší pluk 43 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná rota a kanonová rota),
– dělostřelecký pluk 14 (I. až III. oddíl),
– smíšený přezvědný oddíl 14 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– ženijní rota 14,
– telegrafní prapor 14 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Složení 19. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Třebíči) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 74 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 81 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 93 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– dělostřelecký pluk 19 (I. až III. oddíl), velitelství pluku ve Stařeči,
– smíšený přezvědný oddíl 19 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– ženijní rota 19,
– telegrafní prapor 19 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Složení Hraniční oblasti 38 bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Brně) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 10 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná a kanonová rota), velitelství pluku v Podivíně,
– pěší pluk 24 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná a kanonová rota), velitelství pluku ve Znojmě,
– hraničářský pluk 11 (hraničářský prapor 11, strážní prapor XXXIV, III/31. prapor), velitelství pluku v Litobratřicích,
– 1/X., 2/X., 3/X. strážní rota,
– dělostřelecký pluk 38 (I. až III. oddíl), velitelství pluku v Brně,
– dělostřelecký pluk 134 (I. až II. oddíl),
– smíšený přezvědný oddíl 38 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– ženijní rota 30,
– telegrafní prapor 38 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– improvizovaný obrněný vlak 38,
– četa tančíků 12 a 13,
– týlové útvary.
Složení 2. divize najdete v odpovědi č. 1609.
1613. Které jednotky Wehrmachtu byly v době 2. světové války umístěny ve Slaném? (odpovídá Pavel Minařík)
V letech 1939 až 1945 se ve Slaném postupně vystřídaly následující útvary německé armády:
| – kulometný náhradní prapor 4 (MG. Ers. Btl. 4) | 8.11.1939 – VIII/1940 |
| – pěší náhradní prapor 413 (Inf. Ers. Btl. 413) | IX/1940 – VII/1941 |
| – pěší náhradní prapor 480 (Inf. Ers. Btl. 480) | VII/1941 – X/1942 |
| – granátnický náhradní a výcvikový prapor 480 (Gren. Ers. u. Ausb. Btl. 480) | XI/1942 – XII/1943 |
| – granátnický náhradní prapor 480 (Gren. Ers. Btl. 480) | XII/1943 – III/1945 |
| – granátnický náhradní a výcvikový prapor 480 (Gren. Ers. u. Ausb. Btl. 480) | od 26.3.1945 |
V blízkosti Slaného se rovněž nacházel Truppenübungsplatz Schlan.
1612. Bylo by množné specifikovat všechny jednotky, které spadaly pod velení pěšího pluku 44 před mobilizací (tedy cca počátkem roku 1938) a během mobilizace v roce 1938, včetně jejich konkrétní dislokace, případně dalších podrobností o stavu, výzbroji, určení? Jakýkoliv sehnatelný detail mi pomůže. Odkazuji se na předchozí články, kde právě během mobilizace bylo velení a přiřazení jednotek nejasné a neodpovídalo mírovým dislokacím. Zajímá mě oblast Liberecka a vše co spadalo pod kompetenci PP 44. (odpovídá Pavel Šrámek)
Velitelství pěšího pluku 44 podléhaly v míru v roce 1938 tři pěší prapory, náhradní prapor, pomocná rota, technická rota, rota doprovodných zbraní a po svém zřízení také strážní prapor XXIX a strážní prapor XXX. Po přechodu na válečnou organizaci koncem září 1938 velitelství pěšího pluku 44 podléhaly tři pěší prapory, zákopnická, spojovací, minometná a kanonová rota, strážní prapor XXIX, strážní prapor XXX, 2. samostatná strážní rota, kanonové roty od pěších pluků 21 a 30, dělostřelecké baterie od dělostřeleckých pluků 33 a 132, ženijní četa od ženijního praporu 23, četa tančíků, několik pohotovostních oddílů a několik pracovních oddílů. Další podrobnosti naleznete v knize Libora a Jana Stejskalových „Drama 38 (Opevnění, Češi a Němci, mobilizace na Liberecku v roce 1938)“, která vyšla v Liberci v roce 2003.
1611. V Kraslicích byli postříleni sudetští Němci, kteří nechtěli uposlechnout probíhající mobilizace (myslím r. 1920). Stalo se tak ještě i někde jinde? Kde to bylo popsáno a o kolik mrtvých celkem se jednalo? (odpovídá Pavel Šrámek)
Dne 27. října 1921 napadlo německé obyvatelstvo v Kraslicích vojenskou jednotku, která přišla do města provést mobilizaci vyhlášenou jako odpověď na návrat Karla Habsburského do Maďarska. Vojáci odpověděli palbou, která si vyžádala 14 mrtvých, poté byl obnoven pořádek. K pokusům rušit mobilizaci došlo i v Rumburku, Varnsdorfu a některých dalších místech, zde se však podařilo situaci zvládnout bez použití zbraní. Další podrobnosti lze nalézt v článku v Historii a vojenství 1993, číslo 2 na s. 50.
1610. Vážení, o výzbroji předválečných československých dělostřeleckých jednotek už byla uvedena spousta informací. O přepravě střeliva v poli však chybí základní informace. Hipomobilní dělostřelecké jednotky samozřejmě musely přidělenou munici rovněž převážet. Je jasné, že u dělostřelectva menších ráží to bylo v kolesnách a hlomoznách. Mohli byste uvést vzory a typy kolesen a hlomozen, které byly československou armádou používány, a množství jimi převážené munice? U jezdeckých dělostřeleckých oddílů byly hlomozny součástí dělostřelecké osádky? Měly dělostřelecké jednotky rovněž muniční kolony, které převážely zásobu střeliva a byly vybaveny kolesnami a hlomoznami? (odpovídá Pavel Šrámek)
Určité množství munice si skutečně převážely dělostřelecké jednotky s sebou. Údaje o množství a označení k tomu používaných přepravních prostředků bohužel k dispozici nemáme. K dispozici máme jen výkazy, podle kterých měl lehký dělostřelecký pluk 142 vozů a samostatný lehký dělostřelecký oddíl 31 vozů.
Další zásobování municí měly zajišťovat muniční kolony, které podléhaly velitelství zbrojního parku příslušného svazku. Například zbrojní parky divizí a hraničních oblastí se skládaly z pěší muniční kolony, lehké dělostřelecké muniční kolony a dělostřelecké pracovní roty. Zbrojní parky hraničních pásem tvořily dvě nebo tři hrubé dělostřelecké muniční kolony, dělostřelecká pracovní rota, dvě pojízdné zbrojní dílny a záloha zbrojního materiálu, zbrojní parky sborů pak čtyři hrubé dělostřelecké muniční kolony, dvě dělostřelecké pracovní roty, dvě pojízdné zbrojní dílny a záloha zbrojního materiálu. Dělostřelecké muniční kolony byly vybaveny vesměs selskou vozbou převzatou za mobilizace z civilního sektoru.
1609. Mohli byste prosím uveřejnit sestavu a prostor následujících jednotek k 30. září 1938: I. sbor, HO–32, 2. a 5. pěší divize a HP-XI? Dále by mne zajímala podřízenost následujících jednotek k tomuto datu: hraničářský pluk 18, pěší pluk 47 a pěší pluk 21. (odpovídá Pavel Šrámek)
Složení 2. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Plzni-Doubravce) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 68 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 85 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 96 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– dělostřelecký pluk 2 (I. až III. oddíl),
– smíšený přezvědný oddíl 2 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– ženijní rota 2,
– telegrafní prapor 2 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Složení 5. divize bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Prachaticích) se štábní rotou, štábní jezdeckou četou, štábní autokolonou a oddílem polních četníků,
– pěší pluk 11 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická, minometná a kanonová rota), velitelství pluku ve Volyni,
– pěší pluk 51 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota), velitelství pluku v Brlohu,
– pěší pluk 61 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota),
– pěší pluk 79 (I. až III. prapor, spojovací, zákopnická a minometná rota), velitelství pluku v Prachaticích,
– dělostřelecký pluk 5 (I. až III. oddíl),
– dělostřelecký pluk 202 (II. a III. oddíl),
– smíšený přezvědný oddíl 5 (jezdecká eskadrona, cyklistická rota a četa lehkých tanků),
– ženijní rota 5,
– telegrafní prapor 5 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary.
Složení I. sboru bylo následující:
– velitelství (sídlilo ve Voticích) se štábní rotou, štábní autokolonou, polními justičními útvary, oddílem polních četníků a topografickým oddílem,
– dělostřelecký pluk 102 (I. až III. oddíl), v prostoru Rokycany,
– dělostřelecký pluk 105 (I. až II. oddíl), v prostoru Blatná,
– ženijní rota 35,
– ženijní rota 36,
– ženijní rota 57,
– ženijní rota 58,
– telegrafní prapor 51 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– týlové útvary,
– sboru podléhaly Hraniční oblast 32, 2. divize, 5. divize a Skupina 4.
Složení Hraničního pásma XI bylo následující:
– velitelství (sídlilo v Praze) se štábní rotou, štábní autokolonou, polními justičními útvary, oddílem polních četníků a topografickým oddílem,
– telegrafní prapor 61 (telegrafní a radiotelegrafní rota),
– rota KPÚV 77,
– hraničářský prapor 25,
– týlové útvary,
– hraničnímu pásmu podléhaly Skupina 1 a Velitelství okrsku Praha.
Sestavu Hraniční oblasti 32 najdete v odpovědi na dotaz č. 1549. K 30.9.1938 podléhal hraničářský pluk 18 Hraniční oblasti 34, pěší pluk 47 3. divizi, pěší pluk 21 17. divizi (velitelství a II. prapor) a Hraniční oblasti 34 (I. a III. prapor).
1608. Můj tatínek byl po vyhlášení mobilizace v roce 1938 povolán k vojenské službě do Dobrušky. V té době se ženil a na oddacím listu v kolonce „Bydliště“ byla uvedena zkratka: t. č. svob. ppl. 4 Dobruška Předpokládám že bylo míněno: toho času svobodník pěšího pluku 4 v Dobrušce. Prosím upřesněte mi to a případně sdělte, kde se o této vojenské jednotce dovím více. (odpovídá Pavel Šrámek)
Zkratka skutečně znamená to, co uvádíte. Pěší pluk 4 byl v roce 1938 umístěn v Hradci Králové, s výjimkou I. praporu, který byl v Dobrušce, a II. praporu, který byl v Rychnově nad Kněžnou. Váš tatínek tedy podle všeho nastoupil u I. praporu pluku. Během mobilizace pěší pluk 4 vytvořil záložní pěší pluk 54 a další menší jednotky. Informace můžete nalézt např. v „Encyklopedii branné moci Republiky československé 1920-1938“ autorů Jiřího Fidlera a Václava Sluky, která vyšla v roce 2006.
1607. Zajímalo by mě, kde přesně sídlilo za 2. světové války velitelství Wehrmachtu v Karlových Varech a o jakou skupinu se (označení) se jednalo? (odpovídá Pavel Šrámek)
Německých vojenských velitelství bylo tehdy ve městě více, z těch významnějších mělo své mírové sídlo v Karlových Varech velitelství 46. pěší divize a 72. pěšího pluku. Jejich přesné umístění neznáme, zkuste se obrátit na Státní okresní archiv Karlovy Vary (http://www.soaplzen.cz/soka-kv).
1606. Byly někde aspoň časopisecky popsány okolnosti popravy tří legionářů za drancování v slovenské obci Velký Lapáš roku 1919? (odpovídá Pavel Šrámek)
Podrobnosti o popravě celkem šesti (nikoliv tří) bývalých italských legionářů za drancování vinného sklepa 20. 6. 1919 byly popsány v časopise Historie a vojenství, 2009, č. 2, s. 150-151. Podle zde uvedených informací k drancování došlo v nejmenované obci u Vráblí, u obce Velký Lapáš proběhla poprava.